iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Platy: Listonoši drobné, starostové 120 tisíc, hejtmani 138

Od roku 2020 České pošty zdražují, protože prodělávají. A tak to jde ročně. Už za vlády Sobotky, kdy byl ministrem vnitra kamarád Sobotky Chovanec z ČSSD a měl na starosti i rezort pošt. Ale nic se nezměnilo Pošťáci stále tahali denně těžké napěchované tašky dopisy a balíky za pár korun. Z pošt proto každý rozumný pracovník a pracovnice utíká tam, kde dostane více. Nezabránil tomu ani nový šéf ČSSD Hamáček, který je současně i ministrem vnitra a zodpovídá také za rezort pošt.

Na poštách je tedy dnes nedostatek pracovníků a nebude jich více, pokud se pošťákům pořádně nepřidá. Po vyšších odměnách volají nadále i zdravotní sestry, lékaři, důchodci a mnozí jiní pracovníci dělnických profesí. Ale je to jen jako když se hodí hrách na stěnu.Tito lidé dostanou přidáno jen pár korun, kdežto politici, poslanci, senátoři atd. desetitisíce. Od roku 2020 budou mít starostové 120 tisíc měsíčně a hejtmani až 138 tisíc. Ať si poslanci a senátoři zkusí sami tahat těžké taška pošty v ČR za pár korun měsíčně, jako pošťáci. Pak se uvidí, jak budou zpívat a jak budou spokojeni.

Rozšíření počtu Czech POINTů či zavedení jednotných dnů právní účinnosti. Kromě těchto změn se s účinností od 1. ledna 2020 v návaznosti na zvýšení průměrné hrubé mzdy si přilepší také starostové a hejtmani. Přidáno dostanou také policisté či hasiči.

O patnáct set korun vzrostou od ledna platy hasičů, policistů a příslušníků ostatních bezpečnostních sborů. Pracovníkům, kteří vykonávají službu ve směnném provozu, platy vzrostou o 1650 korun. Navýšení je stejné jako u zaměstnanců ve veřejné správě a u vojáků. Kromě hasičů a policistů si polepší zaměstnanci Bezpečnostní informační služby, Vězeňské služby, Celní správy či Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Rozšířit by se v Česku měla taktéž síť Czech POINTů. „Ministerstvo vnitra tak jako každý rok rozšiřuje počet kontaktních míst,” uvedla Hana Malá z odboru komunikace ministerstva vnitra. Od začátku příští roku se objeví nová kontaktní místa veřejné správy na obecních úřadech v Horoušanech, Semčicích, Počepicích a na Úřadu městského obvodu Plzeň 6-Litice.

Jejich působnost se rozšíří také na deseti zastupitelských úřadech v zahraničí: velvyslanectví Ankara, Havany, Kuvajtu, Mexika či Tunisu nebo Milána.

„Za posledních deset let se počet kontaktních míst rozšířil o téměř 4700 obecních úřadů a 30 zastupitelských úřadů. Od Nového roku tak bude téměř 5800 obecních úřadů a více než 60 zastupitelských úřadů vykonávat působnost kontaktního místa veřejné správy,” dodala Malá.

Ministerstvo v novém roce plánuje také rozšířit počet obecních úřadů, které provádí ověřování shody opisu či kopie s listinou a ověřování pravosti podpisu. Nově bude seznam rozšířen o 50 obecních úřadů.
Polepší si i starostové

Další změnou je omezení výše odměny pro zastupitelé v případě kumulace funkcí. „Zákon omezuje výši odměny uvolněného člena zastupitelstva v případě, že je současně poslancem, senátorem nebo členem vlády,” uvedla Malá. V praxi to pak bude vypadat tak, že v případě kumulace funkcí bude člen zastupitelstva pobírat odměnu pouze ve výši 40 procent.

Senátoři u Ústavního soudu napadnou, že o platech zastupitelů rozhoduje vláda

Vláda odsouhlasila v prosinci také růst odměn komunálních politiků v příštím roce o 7,5 procenta. Ministerstvo vnitra odhaduje, že obce na odměny dají o půl miliardy korun více, kraje a Praha o 50 milionů.

Starostové a primátoři by podle nových tabulek v závislosti na velikosti obcí, měst a městských částí, které vedou, měli vydělávat od 41 983 korun do 119 652 korun. Hejtmani si polepší na částku mezi 125 949 a 138 544 korunami.
„V případě uvolněných funkcionářů dochází přímo ke zvýšení jim vyplácených odměn, zatímco u neuvolněných členů zastupitelstev, kteří souběžně vykonávají své vlastní povolání, dochází ke zvýšení horního limitu výše odměny, která jim může být danou obcí či krajem vyplácena. O konkrétní výši odměny jednotlivých neuvolněných zastupitelů přitom rozhoduje zastupitelstvo,” sdělila Malá.

Do českého právního řádu se příští rok přidá také institut takzvaných jednotných dnů právní účinnosti, na základě kterého budou právní předpisy nabývat účinnosti vždy 1. ledna nebo 1. července.

„Opatření přispěje k větší přehlednosti a snazší orientaci v nově přijímaných právních předpisech, neboť adresáti práva se budou moci připravovat na změny právního řádu zásadně dvakrát ročně,” doplnila Malá s tím, že pro výjimečné situace, jaké je například ohrožení bezpečnosti státu, bude možné stanovit účinnost dříve.

V4 ZALOŽÍ CENTRUM KOMPARAČNÍHO PRÁVA?

Předseda Evropského soudu pro lidská práva Sicilianos vyzval V4 k založení centra komparačního práva: K založení visegrádského centra pro komparační právo vyzval v Praze předseda Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) Linos-Alexandre Sicilianos. Šíření judikatury Soudu má podle něho zásadní význam a spolupráce V4 v rámci Rady Evropy v tom hraje důležitou roli. Alexander Sicilianos v Praze rovněž demonstroval konflikt mezi informováním veřejnosti o trestním řízení u soudů i ze strany státních zástupců a právy obviněných na soukromí a spravedlivý proces.

Předseda Evropského soudu pro lidská práva Linos-Alexandre Sicilianos vystoupil s návrhem na založení centra komparačního práva skupiny V4 v na společné mezinárodní konferenci Nejvyššího státního zastupitelství a Evropského soudu pro lidská práva s názvem Spravedlivý proces a mediální realita v Praze 28. listopadu 2019.

O události Česká justice informovala.

K založení centra komparačního práva vyzval předseda ESLP v samotném závěru svého příspěvku na konferenci. „Šíření judikatury Soudu má zásadní význam pro fungování systému Úmluvy. Proto je myšlenka zintenzivnění spolupráce mezi členskými státy v Radě Evropy, jako je například visegrádská skupina, důležitá. Podporuji veškeré úsilí o posílení této spolupráce, například vytvořením Vyšehradského centra pro srovnávací právo,“ uvedl doslova předseda Evropského soudu pro lidská práva.

Stát porušil práva premiéra v akci Čisté ruce

Tomuto závěru předcházela demonstrace složitosti rozhodování o tom, jak, kdy a v jaké míře informovat veřejnost o trestním řízení, kdy se vždy dostává do konfliktu právo na spravedlivý proces a právo na soukromý a rodinný život s právem na svobodu slova a na informace.

Jak z vybraných případů vyplývá, často jde o vážení na lékárnických váhách, neboť podle okolností případu může mít zveřejnění chráněných informací dalekosáhlé důsledky stejně jako utajování v soudním procesu, jehož základním atributem je veřejnost.

Jedním z případů, který rozhodoval ESLP, je případ někdejšího generálního tajemníka italské Socialistické strany a do roku 1987 předsedy vlády Itálie Benedetta Craxiho. V roce 1993 v rámci akce „Čisté ruce“ vydal prokurátor milánské prokuratury celkem dvacet šest přípisů týkajících se a korupce, financování politických stran, zneužívání peněz a obcházení zákonů.

Do spisu byly vloženy i přepisy odposlechů, ke kterým se dostali novináři a zveřejnili je. Bývalý premiér Itálie podal v roce 1994 k Soudu stížnost na porušení článku 8 – právo na soukromý a rodinný život. Podle svých právních zástupců byl šířením záznamů odposlechů zhanoben „až do konce života“. Evropský soud pro lidská práva mu dal za pravdu.

K tomu Linos-Alexandre Sicilianos na konferenci uvedl: „Uvedu nyní jeden příklad. V případu Craxi v. Itálie si obviněný stěžoval na rozhodnutí prokurátora uložit do registru u soudu materiál, který porušil jeho právo na respektování korespondence. Tisk si tento materiál vyzvedl (zachycené telefonní rozhovory) a vypustil je na veřejnost. V tomto případě Soud rozhodl, že národní orgány neměly pouze negativní závazek nezveřejňovat vědomě informace chráněné článkem 8, ale že by měly rovněž podniknout kroky k zajištění účinné ochrany práva obviněného na respektování jeho korespondence.“

Prokurátor, který informoval tiskovou zprávou

Poté předseda Evropského soudu pro lidská práva uvedl případ zcela opačný – Rumunsko v roce 2009 nejprve vedlo kárné řízení se prokurátorem Ioanem-Vasile Briscem a poté ho odvolalo z funkce vedoucího prokurátora za vydanou tiskovou zprávu.

K tomu předseda Evropského soudu pro lidská práva řekl: „Svoboda projevu zaručená článkem 10 úmluvy zahrnuje svobodu přijímat a předávat informace. Soud připomíná, že svoboda projevu je jedním z nezbytných základů demokratické společnosti a že záruky, které mají být poskytnuty tisku, mají zvláštní důležitost.“

Poté zdůraznil roli veřejné kontroly: „Šíření informací a názorů není jen úkolem médií: Také veřejnost má právo je přijímat. Veřejnost má skutečný legitimní zájem být informována o probíhajícím trestním řízení a o fungování justice. To představuje otázku veřejného zájmu.“

Podle předsedy ESLP tisk hraje zásadní roli v demokratické společnosti. „Nesmí samozřejmě překročit určité meze, zejména pokud jde o pověst a práva druhých, jakožto i potřebu zabránit zveřejnění důvěrně získaných informací. Jeho povinností je nicméně předávat informace a názory ve všech věcech veřejného zájmu,“ uvedl.

„Podávání zpráv a komentování soudních řízením přispívá k jejich veřejnosti a je tedy zcela v souladu s požadavkem podle článku 6 odst. 1 Úmluvy, aby byla soudní slyšení veřejná,“ řekl doslova před tím, než demonstroval případ Brisc v. Rumunsko.

V něm dal Evropský soud pro lidská práva za pravdu rumunskému prokurátorovi, který podle Soudu informoval přiměřeně, bez zveřejnění jmen. Jak Linos-Alexandre Sicilianos citoval z rozhodnutí Soudu, prokurátor Brisc informoval “minimálně, obecně, ale nezbytně tak, aby veřejnost mohla porozumět okolnostem případu. V tomto případě naopak Soud shledal porušení Článku 10, tedy práva pana Brisca na svobodu slova.

Je svoboda povinnost, nebo povinnost svoboda?

Kdo prostuduje případ Brisc v. Rumunsko, zjistí, že nešlo o jednoduchý případ a že vyvolal debatu o svobodě a zejména o svobodě ve vztahu k zaměstnancům státu.

Pro rozhodnutí, že Rumunsko porušilo svobodu prokurátora, hlasovalo pět ze sedmi soudů. Dva disentující soudci zásadně nesouhlasili s tím, že státní úředník respektive úřední osoba má požívat stejného práva na svobodu slova a projevu jako soukromá osoba. Oba soudci se mimo jiné ptali, jaké právo vyjadřovat názory a ideje mělo být podle kolegů porušeno, když prokurátor žádné ideje v tiskové zprávě nemá, a proto je nemůže šířit.

V závěru pak oba soudci kladli otázky na to, co je svoboda: Je svoboda povinnost? Nebo je povinnost svoboda?
Byl to Hegel, kdo řekl, že svoboda je poznaná nutnost? Nebo to bylo v 1984, že svoboda je otroctví?, položili v závěru svého nesouhlasného stanoviska dva soudci. Irena Válová, ceskajustice.cz

RESPEKTOVANÝ PŘEDSEDA SOUDU BAXA SLAVÍ 60 LET

Soudce Josef Baxa patří k nejznámějším a také nejrespektovanějším představitelům české justice. Soudce, který 31. prosince oslaví šedesátiny, stál jako první předseda 15 let v čele Nejvyššího správního soudu (NSS), ze kterého se mu podařilo vybudovat respektovanou instituci. V poslední době Baxa, který nyní působí jako jeden z předsedů senátu NSS, vyvolal pozornost kritikou prezidenta Miloše Zemana.

Baxa již jako bývalý předseda NSS letos v lednu uvedl v rozhovoru pro Deník N, že mu Hrad dával opakovaně najevo, jak má jeho soud rozhodnout v některých kauzách. Soudce vyjádřil zklamání z toho, jak se Miloš Zeman a jeho kancléř Vratislav Mynář vůči justici chovají. O tom, že Mynář opakovaně kontaktoval soudce ve věcech, které se týkají Hradu a prezidenta, psal před tím týdeník Respekt. Zeman se následně proti interpretacím kontaktů jako ovlivňování soudců ohradil, šlo podle něho o doporučení, která jsou vyjádřením názoru.

Kauza se poté projednávala i ve Sněmovně. Baxa před poslanci přirovnal vyjádření prezidenta Zemana o tom, jak by měl soud rozhodovat ve věci nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory, k výměnnému obchodu. Uvedl, že mu Zeman při soukromých hovorech opakovaně naznačoval, že by se mohl stát předsedou Ústavního soudu. Zemanův kancléř Mynář na to namítal, že Zeman pouze seznamoval Baxu se stanovisky a že Baxova tvrzení nejsou zcela pravdivá.

Klatovský rodák a absolvent Právnické fakulty UK v Praze Baxa působí v justici od roku 1984, kdy nastoupil jako trestní soudce nejprve k okresnímu a později krajskému soudu v Plzni. Na jaře 1990 se stal místopředsedou plzeňského krajskému soudu. V devadesátých letech se podílel na založení tamější právnické fakulty. V letech 1998 až 2002 byl prvním náměstkem ministrů spravedlnosti Otakara Motejla, Jaroslava Bureše a Pavla Rychetského. Mimo jiné se podílel na přípravě a prosazení velké novely trestního řádu i na tvorbě nového institucionálního a procesního rámce správního soudnictví.

Předsedou nově zřízeného Nejvyššího správního soudu (NSS) Baxu v lednu 2003 jmenoval prezident Václav Havel. Tehdejší ministr spravedlnosti, nynější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský k tomu uvedl, že Baxu považuje za výborného kandidáta, protože předseda NSS musí být nejen vynikající právník, ale i manažer a odborník. A zejména Baxovy manažerské zásluhy oceňovali odborníci oslovení ČTK i po jeho odchodu z funkce v září 2018, kdy mu vypršel mandát. Podle právních expertů NSS pod Baxovým vedením vyrostl v otevřenou instituci, která se v mnohém vymyká poměrům v české justici. Baxa po odchodu z funkce zůstal u NSS jako řadový soudce.

Podle Ligy lidských práv zpřístupnil komunikativní Baxa správní soudnictví veřejnosti a umožnil jí nahlédnout pod pokličku justice. „Sám Baxa před lety uvedl, že společně se vznikem NSS vzniká lidem spojenec ve věčném boji proti úřadům, a podle našeho názoru svému slibu dostál,“ napsala za ligu Nela Faltusová.

Ve svých veřejných vystoupeních se Baxa zaměřuje na kritickou analýzu fungování soudnictví a jeho možné reformy. V publikační činnosti se věnuje zejména procesním úpravám. V médiích bývá řazen mezi nejúspěšnější a nejvýraznější předsedy českých soudů, mimo jiné za svou personální politiku a ochotu veřejně prezentovat činnost soudu. V roce 2009 byl v anketě České advokátní komory (ČAK) vyhlášen Právníkem roku v oboru správní právo. Oceněn byl za svůj přínos v oblasti správního práva.

UKRAJINA A SEPARATISTÉ SI VYMĚNILI VĚZNĚ, VRÁTÍ SE DOMŮ

Ukrajinská vláda a proruští separatisté v Donbasu si vyměnili celkem 200 zadržovaných. Završení akce odpoledne oznámil úřad ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, podle něhož povstalci propustili 76 lidí. Informaci potvrdila i druhá strana, které Kyjev předal 124 osob. Výměnu uvítali mimo jiné ruský prezident Vladimir Putin, německá kancléřka Angela Merkelová a také francouzský prezident Emmanuel Macron.

Vzájemné propuštění zadržovaných osob skončilo. V bezpečí na území kontrolovaném Ukrajinou je 76 našich lidí. Podrobnosti později,“ citoval na svém webu list Ukrajinska pravda krátké sdělení prezidentské kanceláře.
Povstalcům z luhanské oblasti bylo předáno 63 zadržovaných a rebelům z doněcké oblasti 60. Později pak ukrajinští činitelé vydali ještě jednoho člověka. Napsal to zpravodaj ruské agentury TASS, který přihlížel výměně na kontrolním stanovišti Majorsk u města Horlivka.

Na druhé straně zástupci ukrajinských úřadů převzali 76 lidí. Z nich 25 bylo zadržováno v samozvané Luhanské lidové republice a 51 v Doněcké lidové republice. Podle sdělení tiskové služby Kremlu jako pozitivní událost ocenili výměnu v telefonickém rozhovoru Putin a Merkelová. Jako krok, který by měl prospět obnovení důvěry, uvítal podle mluvčí německé vlády osvobození zajatců v Donbasu společně s Merkelovou také francouzský prezident Macron.

Úspěšné provedení akce potěšilo také ukrajinského ministra zahraničí Vadyma Prystajka. Ten však zároveň potvrdil pochybnosti, že se nejednalo o úplnou výměnu „všichni za všechny“. „Při následujících kolech budeme pracovat na konečném vzorci ‚všichni za všechny‘. To je priorita,“ uvedl Prystajko na twitteru.

Pro tanky je úzký, pro sanitku ne. Zelenskyj otevřel most k separatistům

Očekávanou výměnu ve formátu „všichni za všechny“ iniciovala dohoda Zelenského a Putina, kteří před třemi týdny jednali v Paříži za účasti Macrona a Merkelové. Ukrajinská tajná služba SBU už zveřejnila jmenný seznam všech osob, které separatisti propustili. Dvanáct z nich jsou vojáci, z nichž někteří byli v zajetí od roku 2015, a ostatní civilisté.

Konečná výměna zajatců byla dohodnuta jakožto možný významný krok k vyřešení ozbrojeného konfliktu, který si od roku 2014 v oblasti Donbasu vyžádal kolem 13 000 lidských životů. Dříve uzavřené příměří se ale stále porušuje, přičemž se z toho obě strany tradičně obviňují navzájem. Podle Ukrajiny a západních států mají separatisté vojenskou podporu Ruska, Moskva tato tvrzení vehementně odmítá.

Mezi zadržovanými byly i ženy

„V doněckém regionu na kontrolním stanovišti Majorsk začal proces propouštění zadržených osob,“ uvedl dopoledne Zelenského úřad bez podrobností. Zhruba o dvě hodiny později ohlásil, že „prvních 25 propuštěných Ukrajinců bude brzy doma“. Skupinu zajatců včetně žen dopravili na místo výměny autobusem. Následně ji odvedli do připraveného stanu.

Dohodnuté místo leží severně od města Horlivka na kyjevské straně frontové linie. Dopoledne zveřejněný oficiální videozáznam ukazuje, jak tam ráno dorazily dva automobily z území separatistů. O půl hodiny později přijela z opačného směru trojice vozidel s policejním doprovodem. Následovaly je sanitky, vozidla Červeného kříže i pozorovatelů z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

„Jsem štěstím bez sebe. Je to den, na který jsme dlouho čekali,“ řekla 24letá Viktorie. Za mřížemi prý byla tři roky poté, co ji separatisté odsoudili za „velezradu“. „Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ dodal další z propuštěných, 36letý Volodymyr.
Zelenskyj ještě před schůzkou ve francouzské metropoli označil výměnu všech zajatců za svou osobní věc. „Chtěl bych, aby naši lidé přivítali Nový rok se svými rodinami na Ukrajině. Je to pro mě osobní záležitost,“ řekl novinářům.
Poslední podobná výměna mezi Kyjevem a povstalci je z konce roku 2017, kdy ukrajinská vláda za propuštění 73 lidí vydala 233 separatistů.

Ukrajina možná pustila i vrahy kyjevských demonstrantů

Takzvaná Doněcká lidová republika, kterou separatisté na východě Ukrajiny vyhlásili v roce 2014, v sobotu ohlásila, že propustí 55 zajatců, zatímco Kyjev jich vydá 87. Podle informací ukrajinských médií se mezinárodně neuznávaný celek chystal propustit kromě ukrajinských vojáků také stoupence Kyjeva z řad novinářů a aktivistů.
USA nás tlačí do války, sbratřeme se s Ruskem, otočil Zelenského oligarcha

Na druhé straně se zase mohli dostat na svobodu tři muži odsouzení na doživotí za atentát z úvodu roku 2015 či skupina bývalých elitních policistů, která je podezírána ze střelby do kyjevských demonstrantů v roce 2014.

Zelenskyj na jaře převzal funkci prezidenta se slibem, že pokračující sporadické boje na Donbasu ukončí. Jeho nástup přinesl jisté uvolnění napětí mezi Kyjevem a Moskvou s ním i nové naděje na mír na východě Ukrajiny.
„Ačkoli výměna (vězňů) pomůže posílit důvěru mezi dvěma stranami, které se přou o způsob zavedení mírové dohody z roku 2014, vážné neshody stále přetrvávají a plná normalizace je ještě daleko,“ upozorňuje agentura Reuters.

THE NEW YORK TIMES: NOVÝ ROK DELŠÍ DEKÁDA, NEBO POČKAT?

Až si o silvestrovské půlnoci budeme s blízkými připíjet, možná si popřejeme i šťastný vstup do nové dekády, s dvojkami v letopočtu. Zatímco někdo má v otázce startu nové dekády jasno, pro jiné začne až v lednu 2021 a další jsou zmatení. Co je tedy správně? pátral deník The New York Times.

Aby se čtenáři dozvěděli, zda je správné uvítat novou dekádu už s nadcházejícím Novým rokem, nebo až v roce 2021, oslovil NYT několik odborníků. Od zaměstnanců americké námořní observatoře přes vydavatele časopisu Farmers’ Almanac až po kurátory sbírek astrofyziky. A ti všichni se shodli na jediném. „Debata o tomhle tématu je dobrý způsob, jak rozpoutat obrovskou hádku,“ tvrdí astronom Geoff Chester.

Neshody ohledně této otázky se přitom pravidelně objevují už velmi dlouho. V roce 1999 se například intenzivně mluvilo o tom, kdy vlastně začíná nové tisíciletí. V epicentru sporu se přitom ocitla námořní observatoř, s jejímiž časovými výpočty pracují vládní satelity či chytré telefony. Její postoj byl takový, že nové milénium začíná 1. ledna 2001. Podle Chestera proto, že observatoř pracuje při měření času s takzvaným modifikovaným juliánským datem, což je systém, který používají astronomové a geodeti.

Že by touto odpovědí byl spor rozřešen, se ale říci nedá. Dalším argumentem je nicméně to, že když římský Dionysius Exiguus v roce 525 vytvořil křesťanský letopočet počítaný od údajného data narození Ježíše Krista, byl pro něj prvním rokem našeho letopočtu rok jedna. Plných deset let od roku jedna tak uplynulo až v roce 10, další dekáda začala 1. ledna roku 11.

„Tohle je ale jeden z okamžiků, kdy čísla neuspokojí každého,“ tvrdí Chester. A souhlasí s ním i Mordecai-Mark Mac Low, kurátor sbírek astrofyziky v americkém Muzeu přírodní historie. „Jsou dva různé způsoby, jak stanovit dekádu,“ tvrdí. Zaprvé je tu jako argument modifikované juliánské datum, ale lidé podle Mac Lowa pracují „spíše s jazykem než s čísly“. Druhý způsob je určit dekádu podle běžného úzu. A příklad? Většina lidí by vám řekla, že padesátá léta začala letopočtem 1950 a skončila v roce 1959.

„Lidé chtějí jednoduché odpovědi. Ale odpověď někdy tak jednoduchá není,“ uzavírá Mac Low. „Neexistuje žádná absolutně platná pravda,“ souhlasí Chester.

Začne pro vás nová dekáda již v roce 2020, nebo až v roce 2021?

Ano, pokud se odvoláváte na modifikované juliánské datum, pak 20. léta tohoto tisíciletí začínají 1. ledna 2021. To je ale v rozporu s běžným užíváním jazyka. Podle Emily Brewsterové, editorky renomovaného slovníku Merriam-Webster, slovo dekáda v populární kultuře rozhodně nedefinuje vědecká konvence. A právě proto dvacátá léta začnou už 1. ledna 2020 a skončí 31. prosince 2029.

„Je zajímavé, že tu existuje tahle svévolnost. Je to nekonvenční, jako jazyk sám,“ říká lingvistka. Lidé každopádně už konec dekády slavit začali. „Může kolem toho být velká polemika. Možná je to celé ale spíš velká zábava,“ dodává redaktor časopisu Farmers’ Almanac.