iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Zeman do Moskvy, za Putinem, bude jednat o 21. srpnu

Za absolutní drzost označil v pátek prezident Miloš Zeman kritické vyjádření ruského ministerstva zahraničí k českému rozhodnutí zařadit 21. srpen mezi památné dny. Dokonce kvůli tomu zvažuje, zda nezruší svou návštěvu Moskvy v příštím roce, řekl serveru Parlamentní listy. Dodal však, že spíš pojede a Rusy vyzve, aby „obrátili list“.

Zeman se minulý týden podobně jako další vládní i opoziční politici ohradil proti prohlášení ruského ministerstva zahraničí, že české rozhodnutí ohledně 21. srpna sotva přispěje ke spolupráci mezi oběma státy. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček uvedl, že je nutné si připomínat okupaci Československa a její oběti, ne na ně zapomenout.

Nepřijatelné, reaguje Česko. Rusko kritizovalo, že si invazi připomínáme

V pátek prezident řekl, že ruské prohlášení považuje za absolutní drzost. „Před časem jsem přijal pozvání prezidenta (Vladimira) Putina na oslavu 75. výročí vítězství v druhé světové válce, a teď přemýšlím o tom tam buď vůbec nejet, anebo, což asi udělám spíše, tam jet a říci Rusům: ‚Co kdybyste obrátili list a přestali si toto výročí připomínat?‘,“ uvedl Zeman.
Právě na údajnou neochotu Prahy obrátit list v souvislosti s událostmi roku 1968 poukázalo prohlášení ruského ministerstva zahraničí.

„Snaha Prahy znovu se vracet k půl století starým událostem za účelem jejich začlenění do současného politického kontextu, neochota otočit tuto stránku dějin, která kalí atmosféru rusko-českých vztahů, sotva bude přispívat k úspěšnému průběhu bilaterální spolupráce,“ uvedlo.

To, že Česko si bude 21. srpen připomínat jako Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, schválil Senát 4. prosince v rámci novely o státních svátcích. Novelu, kterou předložilo devět desítek poslanců ze všech klubů kromě KSČM, Zeman podepsal. Česko tak nově bude mít v kalendáři patnáct významných dnů.

SPRAVEDLNOST SOUDCŮ EÚ: TÝRANÁ ŽENA MŮŽE ZŮSTAT V BYTĚ, MATKA S INVALIDNÍ DCEROU NE

ESLP: Týraná žena má právo zůstat v nadměrném bytě, matka s invalidní dcerou nikoliv: V minulosti týraná žena má právo zůstat bydlet v nadměrném bytě se třemi ložnicemi, který nemůže platit, pokud tam zůstat chce, zatímco ženu s těžce invalidní nevidomou dcerou na vozíku mohou úřady z takového bytu vystěhovat. To je výsledek stížnosti dvou Britek u Evropského soudu pro lidská práva na diskriminaci. Takové je rozhodnutí soudu v případu J.D. a A. v. Velká Británie. Český soudce Aleš Pejchal a polský soudce Krzysztof Wojtyczek připojili zásadní nesouhlas. Rozsudek označili za opuštění práva, vstup do politiky a rozhodnutí, ke kterému Soud nemá mandát.

Obě Britky podaly stížnost k Evropskému osudu pro lidská práva. Soud případy údajné diskriminace projednával společně, avšak vynesl nakonec pro každou z žen jiný rozsudek. Rozhodnutí vyvolává více otázek, než odpovědí: zda mezi rovnými existuje hierarchie, kteří diskriminovaní jsou nadřazení a kteří jsou až ve druhé skupině a podle čeho se mají lidé rozdělovaní do často antagonistických skupin zařazovat. Rozhodnutí o stížnosti ve věci J.D. a A. bylo zveřejněno 24. října 2019.

Příběh ženy s těžce postiženou dcerou v příliš velkém bytě

Stěžovatelka paní J.D. žije s těžce postiženou dcerou v nájmu v sociálním zařízení. Podle popisu Soudu jde o dům se třemi ložnicemi. Dcera má poškozený mozek, je permanentně na kolečkovém křesle a je nevidomá. Stěžovatelka se o dceru stará na plný úvazek, bezbariérový byt je jejich situaci přizpůsoben včetně širokých dveří.

V roce 2012 však v rámci úspor schválila vláda Velké Británie dodatek k zákonu o podpoře lidí žijících v sociálním bydlení, v jehož důsledku byla podpora na bydlení paní J.D. snížena o 14%. Důvodem byl fakt, že v domě, kde s dcerou žije, má tři ložnice, tedy o jednu ložnici více, než kolik ložnic pro dvě osoby zákon o sociální podpoře povoluje.

Novou částku však z důchodu paní J.D. už nebyla schopna platit. Požádala tedy o dodatečný příspěvek na bydlení, který ji byl na přechodnou dobu do konce roku 2017 schválen. V době, kdy podávala stížnost, čekala na odpověď, proč ji nebyl nabídnut menší byt, který by splňoval potřeby dcery.

První stěžovatelka paní J.D. začala svoji situaci řešit u britských soudů v roce 2013. Soud konstatoval, že britská úprava skutečně diskriminuje ty, kteří by potřebovali více ložnic, než zákon umožňuje. Shledali však, že neexistuje žádná konkrétní třída lidí, která by mohla být identifikovaná jako zasažená právní úpravou z důvodu postižení.

Příběh v minulosti týrané ženy v příliš velkém bytě

Stěžovatelka paní A. žije už dvacet pět let rovněž v nájmu v sociálním bytě také se třemi ložnicemi. Bydlí tam se synem. Do domu se třemi ložnicemi byla umístěna kvůli nedostatku bydlení se dvěma ložnicemi, stojí ve faktech o případu.
V minulosti měla paní A. vztah s extrémně nebezpečným mužem, který byl odsouzen za vraždu. Poté, co byl v roce 2002 propuštěn z vězení, přišel do bytu paní A., dopustil se na ni násilí. V roce 2012 to zopakoval, a policie proto paní A. zařadila do programu ochrany před domácím násilím, jehož součástí je ochrana bydlení.

Také stěžovatelka paní A. obdržela příspěvek na bydlení od státu a také této stěžovatelce byl na základě nového zákona příspěvek zkrácen o 14% ze stejného důvodu: bydlení má tři ložnice pro pouhé dvě osoby. Podporu místní úřad zamítl a paní A. navíc obdržela dopis, hrozící vystěhováním. Situace dokonce přitáhla pozornost ministra, který za ni u místních úřadů intervenoval, uvádí Evropský soud pro lidská práva v popisu okolností případu.

Soudní spor paní A. začal ve Velké Británii v roce 2014. V jejím případě soud rozhodl, že zákon je diskriminační prima facie, avšak jde o diskriminaci oprávněnou. V roce 2016 byla stížnost obou žen Nejvyšším soudem Velké Británie zamítnuta. Obě stěžovatelky podaly stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva proti Velké Británii.

Na scéně Článek 14, práva postižených a Istanbulská úmluva

Poté co Evropský osud pro lidská zpráva shrnul britskou legislativu týkající se počtů ložnic v obydlí ve vztahu k počtům obyvatel domu nebo bytu a k vypláceným podporám, sestavil Soud rovněž přehled relevantních mezinárodních aktů, judikatury a mezinárodních smluv. Soud především uvedl dvě smlouvy: Úmluvu OSN o právech postižených osob a Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulskou úmluvu.
Soud rovněž stanovil, který článek Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách mohl být jednáním Velké Británie porušen. Je to Článek 14 ve spojení s Článkem 1 dodatkového protokolu 1.

Článek 14 – Zákaz diskriminace říká: Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
Článek 1 dodatkového protokolu 1 – Ochrana vlastnictví pak uvádí toto: „Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

Soud: Vystěhovat invalidní dítě není porušení jeho potřeb

Po shrnutí stanoviska stěžovatelek a britské vlády začal Soud klást otázky. Podle Soudu bylo sice prokázáno, že se stěžovatelkami bylo zacházeno stejným způsobem jako s ostatními příjemci příspěvku na bydlení, ale jejich situace se výrazně lišila.

Jako zranitelné osoby byly opatřením vlády zvláště dotčeny, neboť vykázaly potřebu zůstat ve své zvláštní situaci v bydlení přizpůsobenému tomuto postavení a k tomu měly sníženou schopnost za toto bydlení platit. Soud se musí ptát, zda nevzetí v úvahu této rozdílnosti je diskriminační, stojí v rozsudku ESLP. „Takové zacházení je diskriminační, pokud nemá objektivní a přiměřené odůvodnění; jinými slovy, pokud nesleduje legitimní cíl nebo neexistuje-li přiměřený vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovaným cílem, který má být uskutečněn,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.

Soud dále posuzoval případy odděleně. Co se týče případu paní J.D., která žije v domě se třemi ložnicemi s těžce postiženou dcerou, Soud konstatoval: Pokud jde o schéma podpory, co se týče první stěžovatelky, Soud shledává, že ačkoliv bylo uznáno, že jakýkoli krok by byl pro první stěžovatelku extrémně rušivý a vysoce nežádoucí, nebylo by v zásadě proti uznaným potřebám osob se zdravotním postižením ve speciálně upraveném ubytování, avšak bez potřeby „extra“ ložnice ze zdravotních důvodů, aby se přestěhovala do menšího, přiměřeně přizpůsobeného ubytování.
Evropský soud pro lidská práva v tomto případě neshledal porušení Článku 14 – Zákaz diskriminace ve spojení s Čl. 1 prvního protokolu Úmluvy.

Naopak žena čelící riziku násilí má zůstat doma, pokud si přeje

Ke zcela jinému závěru dospěl Soud v případu paní A., která bydlí se synem v bytě se třemi ložnicemi, kde se skrývá před násilnickým mužem. Paní A. jako druhá ze stěžovatelek podle odůvodnění rozsudku totiž ve své stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva mimo jiné uvedla, že ji vláda tím, že snížila příspěvek na bydlení, diskriminovala na základě jejího pohlaví ve smyslu případu Thlimmenos v. Řecko, protože se stala obětí domácího násilí a oběťmi domácího násilí jsou převážně ženy. Soud na tuto argumentaci přistoupil.

„V druhém případě Soud poznamenává, že legitimní cíl opatření – motivovat ty, kteří mají ložnice navíc přestěhovat se do menších domovů – je v rozporu s cílem programu, který má umožnit těm, kteří čelí vážnému riziku domácího násilí, zůstat bezpečně ve svých domovech, pokud si to přejí,“ napsal senát Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku. Soud i z těchto důvodů proto shledal, že v případě paní A., která jako oběť násilného muže žije se svým synem v bytě se třemi ložnicemi, došlo k diskriminaci respektive k porušení Článku 14 Úmluvy ve spojení s Čl. 1 protokolu 1. Soud rozhodl, že paní A. musí být státem odškodněna částkou 10 000 euro.

Soudci Pejchal a Wojtyczek: Předkládáme vážné výhrady, nechápeme

Zásadní nesouhlas se způsobem, jak Soud rozhodoval, vyjádřili ve sdíleném zčásti nesouhlasném stanovisku soudci Aleš Pejchal, zvolený za Českou republiku, a Krzysztof Wojtyczek, zvolený za Polsko.

Disentující soudci uvedli svoje stanovisko citátem z Aristotelovy Etiky Nikomacheovy: „Nejsou-li si lidé rovni, jejich podíly nebudou stejné, což je zdrojem sporů a obviňování, jestliže lidé, kteří jsou si rovni, nedostávají stejný podíl nebo když lidé, kteří si nejsou rovní, dostávají stejný podíl.“

„S respektem nesouhlasíme s pohledem většiny, že v případě druhé stěžovatelky byla porušena Úmluva. Uznáváme, že obě stěžovatelky se ocitly v obtížné osobní situaci, přesto souhlasíme se závěrem, který v případech učinil Nejvyšší soud Velké Británie. Navíc, máme vážné výhrady k závěrům většiny, které, musíme přiznat, nejsme schopni plně pochopit,“ napsali v disentu soudci.

Soudci: Je potřeba zůstat ve stejném domě chráněna Úmluvou?

Podle obou soudců judikatura ESLP stanovila metodologii pro aplikaci Článku 14 – zákaz diskriminace, která je jasně inspirována Aristotelovskou tradicí. Tento zavedený přístup je shrnut v případu Gubernina v. Chorvatsko: Soud ve své judikatuře stanovil, že pouze rozdíly v zacházení založené na identifikovatelné povaze nebo stavu mohou být diskriminací ve smyslu Článku 14.

Jak dále soudci uvádějí, podle dobře zavedené judikatury se aplikace Článku 14 zkoumá ve dvou stupních. První stupeň obsahuje identifikaci třídy osob v analogické nebo relevantně identické situaci stejně jako třídu osob v relevantně rozdílné situaci. Druhým krokem je test objektivního a rozumného ospravedlnění pro rozlišování mezi lidmi ve stejné situaci nebo nerozlišování mezi lidmi ve stejné situaci.

Většina poukazuje na dva charakteristické rysy dvou stěžovatelek: Byly ve zvláštním zranitelnému postavení a byly výrazně méně schopné než ostatní příjemci podpory na bydlení zmírnit své ztráty ubytováním nájemníků nebo vlastní prací, shrnují soudci.

Podle disentujících soudů není pochyb o tom, že osoby s určitým postižením mají legitimní zvláštní potřeby v souvislosti s bydlením – potřeby převyšující potřeby průměrné běžné rodiny. Je také zřejmé, že mnoho obětí domácího násilí vyžaduje zvláštní ochranu a že speciálně upravený domov může tuto ochranu do jisté míry poskytnout. Všechny tyto legitimní zvláštní potřeby týkající se bydlení však mohou být uspokojeny v různých domácnostech. Především však nebylo prokázáno, že by v novém ubytování nebylo možné nabídnout účinnou ochranu proti potenciálnímu agresorovi. Je proto obtížné souhlasit s tvrzením, že „v případě druhé stěžovatelky by ztráta jejího domu ohrozila její osobní bezpečnost“.

Z těchto důvodů je obtížné pochopit, proč je zvláštní potřeba „moci zůstat ve stejném domě“ zvláštní vlastností odůvodňující zvýšenou ochranu podle Úmluvy, podotýkají soudci v disentu.

Napadený zákon se vůbec netýká obětí domácího násilí

Podle obou soudců si většina jako východisko pro posouzení případu druhé žadatelky zvolila předpoklad genderové diferenciace. „V tomto ohledu podotýkáme, že existuje mnoho obětí domácího násilí, které nebyly napadenými legislativními opatřeními dotčeny.

Zaprvé, domácí násilí postihuje všechny sociální třídy, ale ne všechny oběti domácího násilí mají nízké příjmy.

Za druhé, ne všechny oběti domácího násilí žádají o ochranu v rámci ochranného programu.

Zatřetí, ne všechny oběti domácího násilí, které pobírají příspěvek na bydlení a kterým byla poskytnuta ochrana v rámci programu, budou nuceny se vystěhovat.

Začtvrté, ne všechny oběti domácího násilí trvají na tom, že musí zůstat ve stejném ubytování. Naopak mnoho obětí domácího násilí raději opustí místo, kde k domácímu násilí došlo. Staré ubytování jim připomíná stresující okamžiky a chtějí začít úplně nový život někde jinde. Za páté, nebyly předloženy žádné důkazy založené na statistických údajích, které by ukazovaly, že napadené právní předpisy se týkají hlavně obětí násilí na základě pohlaví nebo obecněji, že ovlivňují například výrazně vyšší procento žen než mužů,“ vyjmenovávají soudci ve svém nesouhlasném stanovisku.

„Rovněž poznamenáváme, že domácí násilí nemá vždy významný dopad na schopnost obětí pracovat a vydělávat peníze. Ne všechny oběti domácího násilí jsou výrazně méně schopné než ostatní příjemci příspěvků na bydlení zmírnit své ztráty prací,“ uvedli soudci v disentu.

A není to třeba dokonce i rasová diskriminace?

Soudci šly ve své argumentaci ještě dále: „Ze všech těchto důvodů nemůžeme souhlasit s názorem, že druhá žadatelka byla zvláště poškozena, protože její situace byla z důvodu pohlaví výrazně odlišná. Napadené právní předpisy jsou genderově neutrální. Podle linie, kterou přijala většina, by bylo lze také říci, že stejná legislativa (britská legislativa – pozn. autorky) ovlivňuje početně významnou skupinu osob s nízkými příjmy patřící k etnickým menšinám, takže by existoval prima facie důvod pro rasovou diskriminaci. Ovlivňuje také početně významnou třídu přistěhovalců s nízkými příjmy, takže by existovala prima facie zaujatosti pro předsudky proti přistěhovalcům,“ uvedli v disentu.

Podle disentujících soudců při posuzování proporcionality většina přihlíží k cílům systému ochranného programu. Hlavním cílem je umožnit obětem domácího násilí zůstat ve stejném ubytování. Jinými slovy, pachatel domácího násilí by se měl odstěhovat, zatímco oběť by měla mít možnost zůstat.

„S takovým výrokem souhlasíme. Přesto dodáváme důležité upozornění. Právo oběti zůstat ve stejném domově není absolutní. Za některých okolností může domov opustit – z jiných legitimních důvodů,“ napsali soudci.
Má Úmluva chránit oběti domácího násilí více, než těžce postižené?

Jak dále soudci v odlišném stanovisku uvádějí, většina soudců zdůraznila důležitost argumentu, podle kterého je cílem zákonodárce „umožnit obětem domácího násilí těžícím z programu na ochranu, zůstat v jejich vlastním bydlení bezpečně“. Relevantní otázka je, zda umožnit obětem domácího násilí těžícím z ochranného programu zůstat ve vlastním bydlení bezpečně je hodnota chráněná Úmluvou. Z našeho pohledu o tomto Úmluva mlčí. Ani většina nevysvětluje, proč by měla Úmluva upřednostnit „umožnění obětem domácího násilí těžícím z ochranného programu zůstat ve vlastním bydlení bezpečně“ nad jiné cíle.

Podle obou soudců většina nedefinovala přesně třídu osob, která byla dotčena odlišným zacházením ve vztahu k Článku 14. Podle odůvodnění jde v tomto případu o všechny osoby, které splňují kumulativně tato kritéria: Dostávají příspěvek na bydlení, jsou příjemci ochrany v ochranném programu a žijí v bydlení s extra ložnicemi.

Na tomto místě bychom chtěli říci, že první stěžovatelka je ve velmi obtížné situaci, píší oba soudci ve stanovisku. Postižení jejího dítěte vyžaduje bydlení uzpůsobené její situaci. Co se týče bydlení má její rodina legitimní speciální potřeby. Adaptace bydlení pro postiženou je pravděpodobně nákladnější, než aplikace ochranného programu. „Nevidíme žádný skutečný důvod činit rozdíl mezi těmito dvěma stěžovatelkami,“ uvádějí disentující soudci s tím, že oba případy měly být rozhodovány stejně: „Bylo by rovnocenně spravedlivé – nebo rovnocenně nespravedlivé – říci, že vláda nepředložila žádný vážný důvod, který by odůvodňoval upřednostnění cíle současného opatření nad cílem umožnit postiženým osobám zůstat v jejich domovech,“ uvedli soudci v disentu.

Soudci: Opustili jste právo, překročili mandát, vstoupili do politiky

V závěru disentu pak soudci předkládají úvahu o nezávislosti soudců ve vztahu k zasahování do politiky, politických procesů a politického rozhodování.

Nezávislost soudců je akceptována jen tehdy, pokud se soudnictví straní zasahování do politických procesů. Má-li být soudní moc nezávislá, musí soudní a politická sféra zůstat odděleny, upozorňují soudci. „Jak je vysvětleno výše, zásady rovnosti a nediskriminace znamenají velmi širokou diskreční pravomoc, a tedy také riziko nepřiměřeného zasahování do sféry politických rozhodnutí. Tento případ je dalším příkladem tohoto nebezpečí, upozorňují disentující soudci.

Problém se podle soudců stává akutnější, když se rozlišování různých cílů začne týkat rozdělování veřejných peněz. Soudní procesy nejsou fórem pro tento typ rozhodování, dodávají soudci. „Většina řeší otázku prioritizace legislativních cílů v naprosté izolaci od hodnot Úmluvy, opouští oblast soudního vymáhání práv vyplývajících z Úmluvy a vstupuje do oblasti tvorby politiky. Nejen naše názory na to, co je právo, ale také naše názory na to, co je mandát tohoto soudu, jsou velmi rozdílné,“ uzavírají soudci Aleš Pejchal a Irena Válová, ceskajustice.cz

LIDÉ OMBUDSMANCE: DLUŽNÍK STEJNÉ JMÉNO I DATUM NAROZENÍ

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová kvůli nedbalosti některých úředníků dostává i podněty od lidí, kteří mají problémy kvůli svým jmenovcům. Stává se to v momentě, kdy úředníci ne vždy pečlivě ověří údaje o lidech a nevyužívají k tomu základní registr obyvatel, takže snadno nastane záměna.

A lidé se proti tomu musí bránit stížností, uvedla v tiskové zprávě mluvčí Kanceláře veřejného ochránce práv Iva Hrazdílková.

Ombudsmanka podle mluvčí řešila v poslední době už několikátý případ, kdy úředníci nedostatečně ověřili údaje a zaměnili různé lidi.

Nejobtížnějším případem pro mě byla „šátková kauza“, řekla ombudsmanka

Obrátil se na ni například zoufalý muž z Moravy, který kvůli nedbalosti úředníků nejen ví, že má v Čechách jmenovce, narozeného navíc ve stejný den, ale hlavně se proto stále dostává do situací, kdy musí vysvětlovat, že není tím hledaným. Za roky úředních záměn a vysvětlování ví o svém jmenovci hodně, třeba jaké má rodné číslo, kdy se rozváděl a podobně.

„Začalo to návštěvou exekutorů kvůli údajnému dluhu. Omyl se tehdy naštěstí rychle vysvětlil, jenže tím problémy neskončily. Před několika lety stěžovatele zadržela policie na hraničním přechodu, protože po jeho jmenovci bylo vyhlášeno celostátní pátrání,“ uvedla mluvčí.

Poslední kapkou pak bylo předvolání z městského úřadu v Čechách kvůli přestupku, kterého se dopustil rvačkou v místní hospodě. Paradoxem bylo, že ho předvolal úřad, na adrese jehož ohlašovny má stěžovatelův jmenovec evidováno místo trvalého pobytu.

Není jediný. Ombudsmanka se setkala s podobným případem, kdy muž dostal rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel kvůli takzvanému vybodování a výzvu k odevzdání řidičského průkazu. Netýkalo se to však jeho, ale jiného člověka stejného jména a příjmení.

V jiném případě zase úřad bez ověření existence dvou lidí stejného jména a příjmení doručoval písemnost určenou člověku bez datové schránky do datové schránky jmenovce.

Klaus chce sebrat miliony „nebezpečné“ Šabatové a dát je horské službě

Základní registr obyvatel neobsahuje rodné číslo, ale od roku 2017 umožňuje využívat program, který nalezne-li více než jeden záznam vyhovující dotazu, vrátí jako odpověď varování „Vstupní kombinaci odpovídá více záznamů.“ Úředník by pak měl dotaz zpřesnit tak, aby hledaného člověka jednoznačně identifikoval. Ombudsmanka však zjistila, že úředníci vyhledávají v jiných informačních systémech a výsledek dál neověřují ani ve chvíli, kdy část údajů neodpovídá.

„Chybující úřady sice přislíbily, že budou ověřovat identifikaci osob pečlivěji, ale ani ombudsmanka nezabrání tomu, aby jiný úředník na jiném úřadě opět někoho nezaměnil,“ uvedla mluvčí.

Pokud se tedy lidé s podobnou nedbalostí úředníků setkají, měli by se bránit stížností jejich nadřízenému, tedy vedoucímu úřadu či tajemníkovi a žádat o prošetření a o vyrozumění, jaká opatření byla přijata, aby se chyba neopakovala. V případě soudů si takto lze stěžovat předsedovi soudu, u chybujícího exekutora Exekutorské komoře, ministerstvu spravedlnosti nebo předsedovi okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován.

V KAZACHSTÁNU HAVÁRIE LETADLA, 12 MRTVÝCH

Letadlo kazašských aerolinek se stovkou lidí na palubě v pátek ráno havarovalo při vzletu z letiště v Almaty. Tamní úřady potvrdily nejméně 12 mrtvých a dalších 66 raněných, uvádí zpravodajský web CNN. Letoun při vzletu ztratil výšku a narazil do budovy nedaleko letiště. Příčiny nehody vyšetří komise v čele s předsedou vlády.

„Přesné údaje o počtu obětí a přeživších budou oznámeny po ukončení záchranné akce,“ uvedlo ministerstvo vnitra. Úřady původně informovaly o 15 mrtvých, pak ale tento údaj snížily s odkazem na počáteční zmatek. Na místě zasahovala skoro tisícovka záchranářů a desítky sanitek.

Nejméně 66 lidí nehodu se zraněními přežilo a 50 z nich skončilo v nemocnici. Zranilo se i devět dětí.
Letoun společnosti Bek Air na lince z kazašského největšího města Almaty do hlavního města Nur-Sultan při vzletu ztratil výšku, prorazil betonové ohrazení a narazil do dvoupodlažní budovy, uvedl výbor pro civilní letectví, spadající pod kazašské ministerstvo dopravy.

Hned na místě zemřel kapitán stroje a dalších sedm lidí, další podlehli svým zraněním později během převozu na letiště nebo v nemocnici. Mezi oběťmi je také generál a novinářka. Ve zničeném domě podle dostupných informací nezahynul nikdo, protože byl prázdný.

Jedna ze svědkyň, která byla na palubě, místnímu zpravodajskému serveru Tengrinews řekla, že než stroj začal ztrácet výšku, uslyšela hrozivý zvuk. „Letadlo se naklonilo. Bylo to jako ve filmu: lidé křičeli a plakali,“ uvedla žena. Další ze svědků řekl, že letoun se krátce po startu začal otřásat. „V jednom okamžiku jsme začali padat, ale ne vertikálně, ale ve sklonu. Zdálo se, že piloti nad strojem ztratili kontrolu,“ uvedl muž.

Na palubě stroje bylo podle upřesněných údajů letiště pět členů posádky a 93 cestujících, původně se hovořilo o 95 pasažérech. Stroj typu Fokker 100 v 7:05 místního času (02:05 SEČ) zmizel z obrazovek radarů a zřítil se za hranicemi letiště.

Prezident Kasym-Žomart Tokajev již vyjádřil soustrast pozůstalým a přislíbil pomoc i přísné potrestání viníků katastrofy.
Kazašské úřady až do objasnění katastrofy pozastavily lety aerolinek Bek Air i letadel typu Fokker 100, napsala agentura Interfax. Výrobce letounů Fokker v roce 1996 zkrachoval a zmíněný typ letounu se na čas přestal vyrábět. Od roku 1999 však výrobu převzala nizozemská firma Rekkof. Letadlo, které havarovalo, naposledy dostalo osvědčení o způsobilosti v květnu 2019.

TELEVIZE KANADY VYSÍLALA FILM BEZ SCÉNY S TRUMPEM

Kanadská státní televize CBC při vánoční repríze oblíbeného filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku vystřihla scénu s Donaldem Trumpem. Americký prezident v ní poradil hlavnímu hrdinovi cestu k recepci v hotelu. Vystřižení části snímku vyvolalo hněv i nadšení na různých koncích politického spektra ve Spojených státech.

Na chybějící scénu upozornil asi nejhlasitěji pořad Fox & Friends televize Fox News. Ten je dlouhodobě Trumpovi nakloněn a prezident ho zřejmě často sleduje, jelikož pozvané hosty nezřídka cituje ve svých příspěvcích na twitteru.

Podle jednoho z hostů se snaží Trumpovi oponenti vystřihnutím scénky smazat Trumpův veřejný obraz z 90. let minulého století, kdy byl oblíbenou veřejnou figurou. Podle jedné z moderátorek se pak jedná o cenzuru. Na aféru upozornil na twitteru i nejstarší Trumpův syn Donald mladší, když sdílel článek, který vystřižení scény označoval za „ubohost“.

Chybějící scénu kritizovali někteří uživatelé na twitteru jako snahu levicově zaměřených médií „vymazat historii“ a ublížit Trumpovi jakýmkoliv možným způsobem. Jiní zase vystřižení vítali a Kanadě gratulovali.

Mluvčí CBC Chuck Thompson však ve vyjádření uvedl, že televize nedávno odvysílanou verzi získala a upravila již v roce 2014, kdy Trump ještě ani neoznámil, že se chystá kandidovat na prezidenta. Podle CBC z filmu zmizelo dohromady osm minut materiálu, který neměl význam pro zápletku filmu a televize tak mohla do snímku vložit více reklamy.
Této variantě odpovídají i několik let staré příspěvky na sociálních sítích, které o vystřižení současného prezidenta hovoří. Jeden z nich například pochází z prosince 2015, kdy byl Trump stále pouze uchazečem o republikánskou nominaci do prezidentských voleb.

Ve vystřižené scéně jde hlavní představitel filmu Kevin po chodbě luxusního newyorského hotelu Plaza, který v době natáčení filmu Trumpovi patřil. Kevin v jednu chvíli zastaví kolemjdoucího Trumpa a zeptá se ho, jak se dostane do lobby. Trump mu odpoví „rovně chodbou a vlevo“, načež se za ním ještě po chvíli otočí. Tím jeho vystoupení ve filmu končí.
Podle televize CNBC Trump často žádal o podobné krátké výstupy ve filmech, jež se natáčely v některých jeho nemovitostech.

Sněmovna vedená demokraty minulý týden ve středu Trumpa obžalovala ze zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu. Obžalobu má v lednu projednávat Senát, kde mají většinu republikáni. Očekává se proto, že horní komora Kongresu prezidenta osvobodí. Pro uznání viny Trumpa, a tím i jeho sesazení, by musely hlasovat dvě třetiny senátorů. Otázka ústavní žaloby na Trumpa silně rozděluje americkou politickou scénu.

KLUCI RAKOUSKA SE CHLUBILI PETARDAMI Z ČR, CESTUJÍCÍ Z VLAKU JE UDALI

Osm chlapců, kteří se ve čtvrtek vraceli z Česka do Rakouska vlakem z nákupu zbraní a pyrotechniky, doplatilo na hlasité vychloubání. Vícero cestujících během jízdy informovalo policii, která si na mládež počkala na vídeňském nádraží Floridsdorf, napsala v pátek agentura APA.

Hoši ve věku 12 až 14 let si v Česku pořídili bezmála 1 500 dělobuchů, 16 boxerů, čtyři pepřové spreje, čtyři nože a tři elektrické paralyzéry. Ve vlaku svým kamarádům o nákupu živě vyprávěli a také mezi sebou nechali kolovat zbraně, což se očividně pramálo líbilo spolucestujícím.

Zábava skončila ve Floridsdorfu, kde na příjezd vlaku čekala policie. Ta zjistila, že věci v Česku nakoupilo šest z osmi chlapců. Dva z nich nejsou kvůli nízkému věku trestně odpovědí, zbývající čtyři se nyní musí zodpovídat z nákupu zakázané pyrotechniky a zbraní.

Česko je pro Rakušany a Němce pokaždé před koncem roku oblíbeným místem, kde si mohou bez problémů koupit zábavní pyrotechniku, která je v jejich zemích nelegální a jejíž prodej je časově omezený.
Mrzačí naši mládež. Rakušané zrušili průvod po výbuchu petardy z Česka

Bezproblémová je v Rakousku i Německu kategorie F1, ve které jsou bouchací kuličky a prskavky, jediným omezením v zábavě je minimální věk 12 let. Povolené jsou také běžné silvestrovské rachejtle a dělobuchy z kategorie F2. Odpalování vyšších kategorií F3 a F4, kam patří kulové pumy, větší římské svíce či složitější pyrotechnické kompakty, rakouské i německé úřady podmiňují zvláštními povoleními.

V Česku je průkaz odpalovače pyrotechniky vyžadován jen pro kategorii F4, v legálnímu nákupu dělobuchů třídy F3 stačí dosažení věku 21 let. Rakouská a německá policie také často své občany varuje před nákupem pyrotechniky na českých tržnicích, neboť takové zboží může být pochybné kvality a nemusí vždy respektovat značení kategorií F1 až F4.

NETANJAHU V ČELE NIKUDU, VOLBY OVLÁDL

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zůstává v čele vládní strany Likud. V hlasování členů strany ve čtvrtek jasně porazil svého vyzyvatele, exministra vnitra Gideona Saara. Netanjahu podle oficiálních výsledků, zveřejněných Likudem, získal 41 792 hlasů (72 procent), zatímco Saar 15 885 hlasů (28 procent).

Nejdéle sloužící izraelský vůdce by tak mohl po březnových volbách získat další příležitost sestavovat vládu po dvou letošních nezdarech a udržel si i naději, že získá imunitu před trestním stíháním po obvinění z korupce z minulého měsíce, napsala agentura AP.

Výsledek sice rozptýlil jakékoliv pochyby ohledně Netanjahuova setrvání v čele vládní strany, hlavně však zřejmě prodlouží politickou nejistotu v zemi. Netanjahu zůstane v čele Likudu i po březnových volbách a jeho potíže se zákonem by jej mohly omezit ve snaze sestavit vládu, dodala AP. Pro získání imunity Netanjahu potřebuje po volbách zajistit si v parlamentu podporu přinejmenším 61 poslanců pro sestavení vlády, poznamenala agentura AFP.

„Obrovské vítězství! Děkuji členům Likudu za jejich důvěru, podporu a sympatie,“ napsal Netanjahu na Twitteru již zhruba hodinu po skončení voleb. To již premiérovo jasné vedení kromě povolebního průzkumu potvrzovaly i první dílčí výsledky.
„S vaší a boží pomocí povedu Likud k velkému vítězství ve volbách a nadále povedeme izraelský stát k nebývalým úspěchům,“ dodal Netanjahu.

Hlasování se zúčastnilo asi 49 procent z 116 048 členů Likudu, oprávněných hlasovat. Ostatní zůstali kvůli nečasu doma.
Členové strany jsou dlouhodobě loajální

Netanjahu je v Likudu, navzdory obvinění z korupce, velmi populární. Členové strany navíc bývají ke svému předsedovi velmi loajální, což dokazuje i skutečnost, že Likud měl od svého založení v 70. letech jen čtyři lídry. Očekávalo se tak, že Netanjahu Saara snadno porazí. To mu může pomoci v příštích parlamentních volbách, které se uskuteční v březnu a budou již třetí za méně než rok.

Netanjahu má nový problém. Prokurátor ho obvinil z podvodu

Minulé volby se konaly 9. dubna a 17. září a ani po jedněch z nich se nepodařilo vůdcům nejsilnějších stran sestavit vládní koalici s většinovou podporou ve 120členném parlamentu. Podle nejčerstvějších průzkumů by se v případě, že by se volby konaly nyní, situace v Knesetu příliš nezměnila.

Netanjahu čelí obvinění z podvodu, zneužití důvěry a podplácení ve třech korupčních kauzách. Premiér ale vinu odmítá a obvinění označuje za pokus o převrat. Netanjahuovi stoupenci se podle AP snažili Saara vykreslit jako součást spiknutí proti premiérovi. Jeho kritici naopak tvrdí, že se Netanjahu snaží oslabit právní stát a vytvořit volební kampaň, v níž se bude prezentovat jako oběť.

BASKETBALISTÉ PRAHY V NEDĚLI PROTI ÚSTÍ

Basket je zpět! V neděli doma proti Ústí. 16. kolo Kooperativa NBL 2019/20, místo: 29.12.19, 17:30. USK Praha – Sluneta Ústí nad Labem.

Sváteční pohodu plnou cukroví a pohádek přeruší 16.kolo Kooperativa NBL. Pražané na Folimance přivítají Slunetu Ústí nad Labem, která v posledním kole porazila Opavu a připsal jí tak teprve druhou letošní porážku. Sluneta i díky tomu má o výhru více než USK Praha, který prohrál v Hradci Králové. Severočeši mají Sovám co vracet, protože první letošní vzájemné měření sil pro ně nedopadlo dobře, když prohráli 74:80. Nejlepším střelcem utkání se stal s 26 body Marič, kterého mocně dotahoval s 23 body Houška.

„Chceme zakončit konec kalendářního roku vítězně. Už jen proto, abychom se dotáhli na Ústí v tabulce a zároveň měli lepší vzájemnou bilanci, která pak může rozhodovat. Musíme přidat mnohem více v obraně, jinak soupeři dáváme příliš šancí na skórování. Hradec nám jasně ukázal naše chyby, včetně velkého množství nevynucených ztrát, kterých se již nesmíme dopustit,“ říká asistent trenéra Martin Bašta. /mš/