iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Odbory Středuly učit ve Francii, v ČR nebojují za mld. OKD

Prezident Zeman znovu upozornil na pomalost soudců v ČR, ale zřejmě i žalobců, protože NSZ Zeman a spol. dosud neřeší 50 až 60 miliard horníků, které unesl Bakala. A to přesto, že prezident Zeman o tom hovořil už za Sobotkovy vlády. Ale neschopný Sobotka nic neudělal. Dodnes se většina národa ptá, jak ČSSD si mohla dát do čela takového neschopu, jemuž podlézali i další politici soc. dem, kteří dnes zase podlézají Hamáčkovi. Od takových politiků ČSSD nemohou občané ČR čekat žádné změny k lepšímu. I v ČR musejí být schopné odbory, jako ve Francii. Zasloužit se o to musí Josef Středula a spol.

K Vánocům chci fungující vlak, zpívá Francouzka v parodické písni o stávce

Dopravu ve Francii již od 5. prosince značně komplikují protesty proti plánované důchodové reformě. Hitem sociálních sítí se stala parodie na známou vánoční píseň, ve které si mladá zpěvačka Montéa stěžuje na ochromenou dopravu. Zpívá, že jediné, co si přeje k Vánocům, jsou fungující vlaky a autobusy.

Do stávky vstoupili zaměstnanci železnic, dopravních podniků či aerolinek. Důvodem protestu je reforma důchodového systému. (5. prosince 2019) | foto: Reuters Zpěvačka, která žije nedaleko Paříže napsala svůj text na melodii slavné písně „ All I Want For Christmas Is You“ od americké zpěvačky Mariah Careyové.

Video opatřila záběry dopravního chaosu ve francouzské metropoli a zpívá, že nestojí o drahé kabelky nebo luxusní dovolenou, ale o to, aby mohla nasednout na vlak nebo na autobus. „Pokud to není příliš,“ podotýká ironicky. „Jeden vlak ze tří, žádné (příměstské vlaky) RER. A jak to mám asi udělat, abych se dostala do práce? Peníze na Uber nemám a silnice jsou zacpané. Všichni známí bydlí daleko,“ zpívá Montéa.

Video obyvatelky města Bagneux u Paříže se dočkalo desítek tisíc zhlédnutí. Mladou ženu, která se živí internetovým marketingem, k jeho natočení inspiroval den, který strávila z nezbytí doma. Kvůli stávce v dopravě se totiž nedostala do práce a večer na svůj koncert. „Trochu jsem vybouchla a rozhodla jsem se vyjádřit to písní, udělat si z toho legraci,“ řekla Montéa.

Stávka trvá už od 5. prosince a stala se nejdelším protestem zaměstnanců v dopravě za posledních 30 let. Ve čtvrtek trvala již třiadvacet dní, což je zatím o jeden den více než měly protesty v roce 1995 za vlády prezidenta Jacqua Chiraca. Tehdy se rovněž demonstrovalo proti penzijní reformě a vláda nakonec ustoupila.

Do ulic vyšly i baletky

Důchodová reforma by měla podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona zjednodušit současný systém, který je podle něj nespravedlivý, neefektivní a příliš komplikovaný. Příslušníci některých profesí by po reformě přišli o výhody, hlavně o předčasný odchod do důchodu.

Změny by se dotkly i například baletek, které tančí ve francouzských divadlech. V úterý na Štědrý den se proto rozhodly dát svou nespokojenost najevo a uspořádaly na ulici krátké taneční představení.Před budovou pařížské opery Garnier zatančily za doprovodu hudebníků z pařížské filharmonie scény z Labutího jezera. Na budově opery byl za nimi pověšen nápis, kde stálo „kultura je v ohrožení“.

Baletky mohou podle současných pravidel odejít do předčasného důchodu ve 42 letech. Tato pravidla platí již od 17. století a vznikla za vlády krále Ludvíka XIV. Umělkyně tvrdí, že ve dvaačtyřiceti letech již trpí artritidou, únavovými zlomeninami nebo kýlou. „Je těžké si udržet vysokou úroveň do 42, do 64 je to nemožné,“ řekla jedna z tanečnic.
Kromě zaměstnanců železnic a pařížského dopravního podniku se k protestům v uplynulých týdnech připojili také učitelé, policisté, hasiči, pracovníci v justici či popeláři.

Rekord v délce stávky v dopravě byl podle deníku Le Monde zaznamenán na přelomu let 1986 a 1987. Zaměstnanci státní železniční společnosti SNCF tehdy kvůli platům a pracovním podmínkám stávkovali 28 dní, rovněž bez vánoční pauzy.

FRANCOUZI SE NIKDY NEDALI

Francouzský penzijní systém je v úzkých. Jak populace stárne, ubývá plátců a přibývá těch, kteří berou. Bez reforem by se dluh systému zvyšoval, možná až na obludných 114 miliard euro. Změny budou bolet. Ale kdo má nést jejich hlavní tíži? Debata, která se o tom ve Francii vede, nám musí připadat důvěrně známá. Jde totiž o celoevropský fenomén. Takže mluvme spíše o tom, co je ve Francii odlišné.

Podle představ své pravicové vlády mají Francouzi nově do důchodu chodit v 62 letech, a nikoli, jako dosud, v 60 letech. Posunování důchodové hranice je rozplánováno na osm let. Připomeňme, že dnešní 53letý Čech půjde do důchodu v necelých 64 letech, tedy o půldruhého roku později než Francouz. Uvědomme si také, že ve většině evropských zemí se už nyní do důchodu odchází až v 65 letech, a to včetně Německa, které je často vzorem sociálního státu.

Francouzi mají nově odcházet do důchodu až po 41 letech a třech měsících, během nichž přispívali do penzijního systému - a nikoli, jako dosud, po čtyřiceti a půl roce. Od lidí s nejvyššími výdělky se budou chtít odvody o jedno procento vyšší než dosud, 41 procent z příjmu. To je zjevná úlitba socialistické opozici a odborům.

Odbory chtějí zesílit protesty a předák socialistů Francois Hollande mluví o nejnespravedlivější reformě, o jaké prezident Sarkozy rozhodl. Hollande, toť se ví, mlčí o tom, že na propad penzijního systému založila socialistická vláda, když v roce 1982 uzákonila odchod do důchodu už v šedesáti. Nynější pravicový kabinet nabízí diskusi. Říká, že reforma není tesána do kamene.

A co praví hlas lidu, na který se ráda odvolává nejen francouzská levice? Hlas lidu, jak ukazují průzkumy veřejného mínění, se většinově staví za pozdější odchod do důchodu. Kolektivní moudrost, říkalo se za časů reálného socialismu. Hlas lidu by k tomu nejspíš poznamenal, že jsou kyselá jablka, do nichž se prostě kousnout musí.

FRANCOUZI ŽÁDAJÍ REFORMU DŮCHODU

Ve Francii už týden i více nejezdí většina vlaků a metra, některé profese stávkují. Důvodem je reforma důchodů, kterou chce zavést prezident Macron. Ale nejen ta, důvodů je víc.Dvě třetiny Francouzů reformu podporují a zároveň polovina podporuje protesty.

Část Francouzů s nižšími příjmy se cítí v nejistotě a ohlašované změny očekává nedůvěřivě a s úzkostí. Skoro polovina Francouzů vnímá současnou mobilizaci obecně jako protest proti způsobu Macronovy vlády. Nevěří příliš, že když má přijít od vlády něco nového, že to bude k lepšímu. Proto protesty podporují.

Z jejich strany jde o předběžné varování. Není to generální stávka, jak se někdy u nás píše. Ti lidé říkají: pokud by nám vláda chtěla vnutit zhoršení důchodů, umíme se zmobilizovat. Proč jsou vůči vládě nedůvěřiví? I když byl Macron zvolen převážně díky hlasům levice, jde na ruku bohatým a slabší opomíjí. Snížil podstatně daně velkým firmám a milionářům, zároveň nedávno zpřísnil podmínky pro podporu v nezaměstnanosti.

Obavy předem

Chudší obyvatelstvo se proto oprávněně bojí, že na změnách, které vláda hodlá zavést, zase prodělá.
Jiná část obyvatel zase protesty odmítá. Hlavně obchodníci si zoufají. Předvánoční období pro ně znamená zisk, bez kterého během roku nepřežijí. A teď o víkendu klienti zmizeli. V metru jsou neskutečné mačkanice, lidé tam mají nervy nadranc. Paříž začíná mít problém s odpadky, protože stávkuje několik spaloven.

Důchodový chaos

Zároveň ale dvě třetiny Francouzů Macronův záměr srovnat důchody obecně podporují. Jen se bojí, aby se nějaká úprava k horšímu nedotkla zrovna jich. Francouzský systém je nesmírně komplikovaný, Čech nad ním kroutí hlavou. Vznikl po válce a je poznamenán tou dobou. Dnes je jeho výsledkem kvantum nerovností v tom, kdo jaký důchod bere a kdy do něj odchází.

Obecně se průměrný francouzský důchodce nemá špatně, český mu může jen závidět. Francouzský žije zajímavěji, bohatěji, víc cestuje, lépe s ním zacházejí u doktora, kupuje si lepší potraviny. Do důchodu odcházejí v 62 letech (u nás je strop 65 let) a průměrný důchod činí 1 400 eur (cca 35 000 Kč, u nás má důchodce asi 12 300 Kč) s tím, že vyšší důchody jdou třeba do 8 000 eur. Cenové relace jsou ve Francii ovšem vyšší, byty třeba o hodně dražší. Ale i tak jsou na tom v průměru lépe.

Jenže tenhle systém skrývá tisíce nerovností a výjimek. Jeden příklad za všechny: výše důchodu se dnes počítá státním zaměstnancům jako 75 % ze šesti měsíců posledního platu, čili nejvyššího. Zaměstnancům v soukromém sektoru jako 50 % z platu posledních 25 let. Je to ovšem kompenzace za to, že ve státním sektoru jsou nástupní i pozdější platy daleko nižší než ve firmách. Policistům se připočítává k odpracovaným létům pět let. Železničáři a lidé z městských dopravních podniků odcházejí do důchodu asi v 50 letech. Je to kompenzace za noční a všelijaké akutní služby. Proto dnes stávkují hlavně oni.

Macron navrhuje jednoduchý cíl: aby každý za jedno vložené euro a za rok práce obdržel na konci stejný důchod. Není ve své reformě asociální – chce zachovat odchod v 62 letech, prosadit minimální důchod pro každého 1 000 eur čistého, přidat každému k důchodu na každé dítě 5 % (zatím to je až od třetího dítěte), zajistit důchod ženám, které pracují vedle svých mužů v rodinných firmách a řemeslech, a dnes nemají nic.

Francouzský premiér předložil v televizi veřejnosti obrysy reformy, o níž vláda s odbory vyjednávala dva roky. Jeho cílem bylo zklidnit situaci. Odbory však mají dojem, že nic nového nezaručil. Spíš se ještě zatvrdily a stávka bude pokračovat. Tedy i o Vánocích a po Vánocích tedy čeká Francii chaos.