iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Putin otevřel vlakové spojení na Krym, dohlížel v kabině

Přepravu po železniční trati na mostě mezi Ruskem a anektovaným ukrajinským poloostrovem Krym v pondělí osobně zahájil prezident Vladimir Putin. Při této příležitosti usedl do kabiny strojvedoucího třívozové jednotky vypravené z krymského přístavu Kerč do města Taman na opačném břehu Kerčského průlivu. Putinovu jízdu vysílala v přímém přenosu televize, podobně jako loni 15. května, kdy Putin za volantem oranžového kamionu otvíral silniční část Krymského mostu, „nejdelšího v Rusku a v Evropě“.

Nyní se prezidentovi zdálo železniční spojení hladší než silniční. „Je to sametová cesta,“ poznamenala televize o trati položené na 19 kilometrů dlouhém mostě. První běžný vlak s cestujícími, který přes most přejede, vyrazil v pondělí po poledni z Petrohradu. Rychlík z Moskvy má následovat o den později.

„Na Krym se prodalo už více než 57 tisíc jízdenek,“ oznámil při slavnostním vypravení prvního vlaku ředitel ruské dopravní společnosti Alexandr Ganov s tím, že jde o jízdenky prodávané až 60 dnů před odjezdem. Předprodej začal 8. listopadu. „Zpočátku jsme prodávali každou minutu tři jízdenky,“ dodal Ganov.

První vlak, vypravený z petrohradského Moskevského nádraží, má 17 vagonů s 530 cestujícími. Přes most má přejet v noci z úterka na středu. Do Sevastopolu dorazí po 43 hodinách a 25 minutách ráno 25. prosince.

V plánu jsou vlaky na Krym z jedenácti ruských měst

Cena jízdenky činí nejméně 3 500 rublů (asi 1 300 korun). Cesta ze Simferopolu do Moskvy a zpět má stát nejméně 2 966 rublů. V plánu jsou vlaky na Krym z celkem jedenácti ruských měst, poznamenal list Kommersant. Most stál podle odhadů 228 miliard rublů (asi 84 miliard Kč), dodal deník.

Putin připoutal Krym ještě víc k Rusku, spustil tam elektrárny

Krym Rusko anektovalo v březnu 2014, po útěku proruského prezidenta Viktora Janukovyče z Kyjeva. Evropská unie, Spojené státy i další země krok neuznávají, napětí kvůli Krymu i ruskému přístupu k dění na východě Ukrajiny trvá dodnes.
Vzhledem k problematickému spojení lodními trajekty, které narušovaly časté bouře v Kerčském průlivu, začalo Rusko v roce 2016 stavět most, vedoucí z Tamanského poloostrova na Kerčský poolostrov. Nákladní vlaky mají začít most využívat od léta příštího roku

ŠÉF KSČM FILIP ŽÁDÁ DEMISI PETŘÍČKA, NEPŘIPOJIL SE K RUSKÉ VÁLCE PROTI ŘEPORYJÍM

Předseda KSČM Vojtěch Filip volá po odstoupení ministra zahraničí Tomáše Petříčka, protože Česko v OSN nepodpořilo ruský návrh rezoluce o boji proti oslavování nacismu. Dokument je namířen proti připomínání banderovců na Ukrajině. Souvisí ale i se snahou o odstranění sochy maršála Ivana Koněva v Praze i s chystaným pomníkem vlasovcům v pražských Řeporyjích. Valné shromáždění OSN minulý čtvrtek schválilo rezoluci navrženou Ruskem o boji proti oslavování nacismu. Návrh podpořilo 133 států, 55 zemí se zdrželo (včetně Česka) a Ukrajina se Spojenými státy hlasovaly proti.

Předseda komunistů Vojtěch Filip za to Petříčka v pondělí ostře zkritizoval. „Považuji to za mezinárodní ostudu a absolutní selhání šéfa české diplomacie, který by měl neprodleně rezignovat nebo by měl být okamžitě odvolán,“ prohlásil Filip.
„Pokud si vzpomínám, byli to v minulosti obyvatelé této země, kteří měli být podle nacistických plánů vyhlazeni. Navíc, v naší společnosti je v posledních letech evidentní nárůst fašistických tendencí, které v řadě případů zůstávají nepotrestány. A někteří lidé záměrně neonacismus podporují a oslavují např. banderovce a vlasovce,“ narážel na snahy o stavbu pomníku v Řeporyjích.

Rozhodnutí států je však spíše symbolické, není totiž vymahatelné a nemá žádné konkrétní dopady. „Valné shromáždění vyjádřilo hluboké znepokojení nad oslavováním nacismu, neonacismu a bývalých členů SS, stavěním památek, pomníků a pořádání veřejných demonstrací oslavujících nacismus a neonacismus,“ stojí v prohlášení OSN.

Mělo podle vás Česko podpořit v OSN ruský návrh rezoluce proti oslavování nacismu?

Shromáždění také odsoudilo snahy o přejmenování ulic po lidech a skupinách, kteří bojovali po boku Hitlera proti spojencům.
Kritika Ruska se přesunula na Česko Stalin měl všem zavřít huby. Rusové se pustili do Čechů kvůli vlasovcům

Rusko dlouhodobě kritizuje oslavování banderovců, kteří na Ukrajině bojovali s Němci proti Sovětům. V posledních měsících se však pozornost Moskvy zaměřila i na Česko. Vlnu pobouření totiž vyvolalo rozhodnutí zastupitelů Prahy 6, kteří odsouhlasili odstranění sochy maršála Ivana Koněva z náměstí Interbrigády.

Další kritiku ze strany Ruska si vysloužil návrh na stavbu pomníku vlasovcům v pražských Řeporyjích. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová to označila za „naprosto příšernou iniciativu“. České úřady podle ní svou nečinností „nadržují zločinnému přepisování dějin“. Vlasovce, tedy příslušníky takzvané Ruské osvobozenecké armády, kteří pod velením generála Andreje Vlasova za války bojovali po boku Němců proti sovětských jednotkám, Rusko pokládá za zrádce a kolaboranty.

POVĚŘOVÁNÍ ŽALOBCŮ VEDOUCÍ FUNKCÍ NEZÁKONNÉ

NSS: Praxe pověřování státních zástupců vedoucí funkcí je nezákonná Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Petrem Mikešem rozhodl, že státní zástupci pověření výkonem vedoucí funkce nemají kárnou pravomoc. Podle kárného senátu je navíc sporná praxe „pověřenců“ ve státním zastupitelství jako taková. „Ačkoliv si je soud vědom, že pověřování výkonem funkce je jak v případě soustavy státního zastupitelství, tak v případě soudů, rozšířeným jevem, nenalézá pro něj u státního zastupitelství dostatečnou zákonnou oporu,“ konstatuje se v rozhodnutí.

Kárný senát NSS tak rozhodl minulý týden ve věci kárného řízení se státním zástupcem Okresního státního zastupitelství (OSZ) v Ostravě Martinem Pavelkou. Senát řízení zastavil, neboť došel k závěru, že návrh byl podán osobou, která není podle zákona oprávněna žalobu podat. Tu totiž na Pavelku podal státní zástupce Ladislav Hradil. Ten působí jako státní zástupce OSZ ve Frýdku Místku, přičemž k OSZ v Ostravě byl dočasně přidělen od února letošního roku a zároveň opakovaně pověřen výkonem funkce vedoucího státního zástupce. Celkem 4 měsíce pak dokonce vykonával funkci na základě pověření od pověřeného vedoucího Krajského státního zastupitelství v Ostravě.

Ve zdůvodnění pak senát rozebral, proč k tomuto závěru dospěl, přičemž primárně se opřel o výklad zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců a také zákona o státním zastupitelství. A z tohoto výkladu vyplynulo, že takové oprávnění příslušní pouze v zákoně vyjmenovaným osobám. „Kárný soud tak nevidí důvod, aby pokud zákon o kárném řízení stanoví pravomoc podat návrh tam konkrétně vyjmenovaným vedoucím státním zástupcům a ministrovi spravedlnosti, vykládal dané pojmy šířeji, než jak jsou vykládány v jiných právních předpisech,“ uvádí se v rozhodnutí.

V něm je také zpochybněna dosavadní praxe v soustavě, spočívající v široce pojímaném oprávnění vedoucích krajských státních zástupců vůči okresním státním zastupitelstvím. Ten v podstatě činí z vedoucích okresních státních zástupců jakési náměstky vedoucího krajského státního zástupce. „Krajský státní zástupce je oprávněn pouze navrhovat určitou osobu ministrovi spravedlnosti ke jmenování okresním státním zástupcem, ale nikoliv ji sám jmenovat.

Pokud by mělo být jeho oprávnění vykonávat správu krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v zajišťování jejich chodu po stránce personální vykládáno tak, že má činit jakákoliv opatření nezbytná pro řádný chod státních zastupitelství v jeho obvodu, pak by se muselo připustit, že například v případě nedostatku státních zástupců může určité osoby splňující zákonné podmínky sám pověřit výkonem funkce státního zástupce,“ konstatuje se v rozhodnutí s tím, že takový výklad je zcela absurdní.

Nezákonné v plném rozsahu

Kárný senát taktéž došel k závěru, že je nezákonná praxe pověření výkonem vedoucí funkce v plném rozsahu, a nikoliv pouze pro jednotlivé úkoly, jak podle kárného senátu předpokládá zákon o státním zastupitelství. Cílem zákonodárce totiž bylo, aby se na osobě v čele příslušného státního zastupitelství shodly vždy dva orgány. „Tento záměr zákonodárce by byl popírán, pokud by mohli být výkonem funkce s týmiž pravomocemi bez jakéhokoliv dalšího omezení pověřeni státní zástupci pouze na základě rozhodnutí nadřízeného státního zástupce. Naopak v souladu s ním je, pokud nepřítomného vedoucího státního zástupce po nezbytnou dobu zastupuje jeho náměstek, který je v souladu s § 10 odst. 6 jmenován ministrem spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná.

Postupným pověřováním výkonem funkce by mohla soustava státního zastupitelství ministra spravedlnosti zcela obcházet a nepotřebovala by s ním nalézat shodu při jmenování vedoucích státních zástupců, jak to zákon předpokládá,“ konstatuje se v rozhodnutí. Kárný senát se zde pozastavuje nad tím, že ani jedno z oslovených míst (Ministerstvo spravedlnosti, Nejvyšší státní zastupitelství, Krajské státní zastupitelství v Ostravě, OSZ v Ostravě) „z těžko pochopitelných důvodů“ neuvedlo možnost výkonu příslušné pravomoci náměstky.

V této souvislosti zmínil kárný senát i to, že záměrem zákonodárce je i vyšší ochrana vedoucích státních zástupců při výkonu jejich funkce, kdy je lze odvolat pouze ze závažných důvodů. „Oproti tomu praxe pověřování počítá pouze s dočasným pověřením. Nicméně i kdyby bylo pověření na dobu neurčitou, nezakládá ani jedno pověření žádnou míru ochrany takto pověřeného státního zástupce, neboť nejsou žádná omezení v možnosti pověření kdykoliv zrušit. Takový státní zástupce pak přirozeně může být mnohem náchylnější k tomu, aby vyšel vstříc přáním nadřízeného státního zástupce, aby se udržel v právně nijak nechráněné pozici,“ varuje před možným zneužíváním pravomocí v soustavě státního zastupitelství kárný senát.

Ten ve svém rozhodnutím také upozorňuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu (25 Cdo 4710/2016), z něhož vyplývá možný závěr, že pokud pověření funkcí neučinil ministr spravedlnosti, jedná se o rozhodnutí nicotné. „Nejvyšší soud tedy vyšel z toho, že pokud bylo pověření uděleno ministrem spravedlnosti, pak není nicotné. V nyní posuzované věci však pověření nebylo uděleno orgánem oprávněným jmenovat, jímž je ministr spravedlnosti, ale pouze krajským státním zástupcem, či dokonce v rozhodném období pouze státním zástupcem pověřeným výkonem funkce krajského státního zástupce.

Tímto pohledem lze pověření považovat za rozhodnutí nicotné,“ popsal svůj pohled kárný senát s tím, že v této věci není ovšem nezbytné se k této otázce vyjadřovat, neboť postačilo zjištění, že v tomto případě se jednalo o ke kárné žalobě neoprávněný orgán.

Samotné kárné řízení se státním zástupcem Martinem Pavelkou ale tímto rozhodnutím neskončilo. Libor Malý, který byl do funkce vedoucího krajského státního zástupce v Ostravě jmenován ministryní spravedlnosti Marií Benešovou teprve letos v říjnu (od 1.4. byl pouze funkcí pověřen rozhodnutím vedoucího Vrchního státního zastupitelství v Olomouci) totiž již na Pavelku podal minulý týden kárnou žalobu pro stejné skutky. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ÚTOKY HACKERŮ NA OKD, PŘERUŠILI TĚŽBU NA VŠECH DOLECH

Společnost OKD z bezpečnostních důvodů okamžitě přerušila těžbu ve všech svých dolech. Důvodem je hackerský útok, který ochromil její počítačovou síť. Portálu iDNES.cz to potvrdil mluvčí Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Radek Holý.„Problém s počítačovou sítí nám společnost nahlásila dnes dopoledne, my situaci od této chvíle řešíme. Na místo jsme vyslali čtyři své specialisty, kteří analyzují, co přesně se stalo. Poté budou vydána doporučení,“ uvedl Holý.

Hackerské útoky v Česku - výběr událostí

23. prosince 2015 - Hackeři zaútočili na twitterový účet tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Objevily se na něm falešné komentáře vyzývající k nenávisti vůči uprchlíkům.

5. ledna 2016 - Cílem dalšího útoku se stal Sobotkův e-mail. Korespondence byla zveřejněna na extremistickém webu White Media. Hackeři napadli také Sobotkův webový blog, dostali se též do e-mailů poslanců ČSSD Jana Chvojky a Jana Birkeho.

1. srpna 2016 - Hackeři hlásící se k Anonymous napadli weby některých firem patřících tehdejšímu ministru financí Andreji Babišovi (ANO). Žádali zrušení elektronické evidence tržeb a zákona o hazardních hrách. Web Agrofertu hackeři opět napadli o tři týdny později.

31. ledna 2017 - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) sdělil, že e-mailové účty ministerstva napadli hackeři, kteří pronikli do účtů části zaměstnanců resortu, včetně schránky ministra a náměstků. Podle Bezpečnostní informační služby (BIS) za útokem stály ruské zpravodajské služby.

23. června 2018 - Počítačovou síť v plicní nemocnici v Janově na Rokycansku napadl hacker. Zašifroval veškerá data, nemocnice se k nim několik dnů nemohla dostat. Nemocnice odmítla vyděračské požadavky a data obnovila ze záloh, lékaři se ale několik dní nemohli dostat ke kartám pacientů.

11. prosince 2019 - Provoz benešovské nemocnice ochromil počítačový kryptovirus, který napadl nemocniční počítačový systém. Nešlo spustit žádný přístroj včetně počítačové sítě, nemocnice zrušila plánované operace. K normálu se začal její provoz vracet po týdnu.

23. prosince 2019 - Společnost OKD z bezpečnostních důvodů okamžitě přerušila těžbu ve všech svých dolech na Karvinsku. Důvodem je hackerský útok, který ochromil její počítačovou síť, informoval mluvčí OKD Ivo Čelechovský.

Mluvčí OKD Ivo Čelechovský uvedl, že počítačová síť společnosti OKD se z neděle na pondělí stala obětí hackerského útoku. Ten podle něj způsobil okamžitou nefunkčnost celé sítě těžařské firmy a všech jejich serverů. „V současné době je tedy mimo provoz kompletní síťová infrastruktura a z bezpečnostních důvodů vedení společnosti OKD okamžitě ukončilo i těžbu ve všech svých dolech,“ popsal problém mluvčí společnosti Ivo Čelechovský.

Kdy podnik znovu začne těžit uhlí, není jasné. „S předními počítačovými experty a Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) nyní pracujeme na zlikvidování viru a znovu zprovoznění síťové infrastruktury OKD,“ uvedl dále Čelechovský.

Těžební společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v Česku. Uhlí těží na Karvnisku v dolech ČSA, Darkov, ČSM-Sever a ČSM-Jih. Doly ale v příštích letech čeká postupný útlum. Majitelem společnosti je od loňska prostřednictvím podniku Prisko stát.

I s pracovníky dodavatelských firem nyní v dolech na Karvinsku pracuje zhruba 8500 lidí.

V roce 2018 měla společnost OKD čistý zisk 1,29 miliardy korun, předloni to bylo 3,4 miliardy. Premiér Andrej Babiš (ANO) minulý týden řekl, že letos OKD skončí ve ztrátě několika set milionů korun. V minulých týdnech čelila útoku hackerů například i nemocnici v Benešově, nebylo možné v ní spustit jakýkoliv přístroj a bylo třeba zrušit plánované zákroky, akutní péči pak poskytovala vesměs okolní zařízení. Operovat se v nemocnici začne v lednu.

NĚMCI UŽ NECHTĚJÍ NEZLETILÉ UPRCHLÍKY

Německo zatím z přeplněných řeckých uprchlických táborů nepřijme žádné nezletilé uprchlíky bez rodičů. Řekla to v pondělí podle agentury DPA mluvčí spolkové vlády Ulrike Demmerová s poukazem na potřebu nalezení evropského řešení situace. Samostatný postup Německa si nepřeje ani ministr vnitra Horst Seehofer.„Do budoucna usilujeme o evropské řešení,“ zdůraznila Demmerová v pondělí v reakci na Habeckovu výzvu. „Německo to nemůže udělat na vlastní pěst,“ řekla vládní mluvčí.

Konzervativec Seehofer (CSU) Habecka v rozhovoru s listem Süddeutsche Zeitung obvinil z nepoctivé politiky. Spolková vláda podle něj na řeckých ostrovech už nyní masivně pomáhá. U Habecka prý naopak nezaznamenal „žádnou aktivitu směřující k vyřešení tohoto problému“.Ministr vnitra rovněž varoval, že jednání na vlastní pěst při přijímání uprchlíků by vedlo k „sacímu efektu“, který by nikdo nedokázal ovládnout.

To podle DPA odpovídá základnímu postoji, který kancléřka Angela Merkelová (CDU) vyjádřila minulý týden při interpelacích. Situace na řeckých ostrovech podle ní není jen německým problémem.„Pokud je Evropa Evropou hodnot, musí se zapojit i ostatní,“ prohlásila křesťanskodemokratická politička, která byla v minulosti často kritizována za údajně příliš velkou vstřícnost vůči uprchlíkům.

BRAZILCI PŘEKAZILI VYLOUPENÍ CENTRÁLNÍ BANKY

Brazilská policie objevila šedesátimetrový tunel, jímž chtěli lupiči vykrást pobočku brazilské centrální banky ve městě Campo Grande. Tunel byl těsně před dokončením a podle policie by jím pachatelé mohli odnést miliony. Informovala o tom v neděli agentura EFE. Policisté navíc proti organizované skupině zakročili. Dva podezřelí z připravovaného zločinu zemřeli při policejním zásahu v metropoli státu Mato Grosso do Sul na jihozápadě Brazílie. Sedm lidí policie zadržela, po dalších členech gangu pátrá.

Skupina, která podle vyšetřovatelů působí i v jiných brazilských regionech, hloubila tunel ze skladu nedaleko pobočky centrální banky. Tunel byl vybaven ventilací a vykopanou zeminu zloději uchovávali v pytlích ve skladu.
Hloubení tunelů používají organizované gangy v Latinské Americe nejen ke krádežím peněz z bank, ale třeba také k pašování drog či útěkům z vězení.

Například v roce 2016 objevila mexická policie na hranicích se Spojenými státy tehdy nejdelší tunel pro pašování drog, který měřil 800 metrů. Vedl z obytného domu v mexické Tijuaně k průmyslovému objektu na předměstí amerického San Diega. V tunelu byla ventilace, světla i kolejnice s vozíky, v nichž se transportoval kokain či marihuana.

Stejným způsobem utekl v červenci 2015 z nejpřísněji střeženého vězení Mexika drogový boss Joaquín Guzmán, přezdívaný Prcek, který unikl 1,5 kilometru dlouhým tunelem vedoucím ze sprchy v jeho cele do rozestavěného domu v polích. Po půl roce byl dopaden a posléze vydán do USA, kde byl letos odsouzen k trestu doživotního vězení.

MINISTERSTVO HLEDÁ KOORDINÁTORA PŮLMILIARDY V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH

Ministerstvo zahraničí vyhlásilo konkurz na nového ředitele České rozvojové agentury. V čele organizace, která koordinuje české projekty zaměřené na podporu udržitelného rozvoje ve vybraných zemích, nahradí Pavla Frelicha, který na konci listopadu rezignoval. Ministerstvo předpokládá, že nový ředitel se ujme funkce na počátku v března.

Uchazeči o řízení České rozvojové agentury (ČRA) se mohou hlásit do 31. ledna. Nového ředitele jmenuje ministr zahraničí Tomáš Petříček z ČSSD na čtyřleté funkční období. Mandát v čele agentury je možné po uplynutí funkčního období obhajovat.

Česká rozvojová agentura je zřízena zákonem a koordinuje projekty zaměřené na podporu udržitelného rozvoje ve vybraných zemích. Česká diplomacie zvolila jako prioritní země pro rozvojovou spolupráci Bosnu, Moldavsko, Gruzii, Kambodžu, Etiopii a Zambii.

Ve svých projektech se ČRA zaměřuje na nejchudší a zvlášť zranitelné skupiny obyvatel v chudých zemích. Snaží se zlepšit jejich životní podmínky, podporuje občanskou společnost a ekonomický růst v zemích svého působení.
Vláda pošle rozvojovým zemím přes miliardu, představila nového tajemníka

ČRA spolupracuje s veřejnou správou, s neziskovým sektorem i s univerzitami. Do svých aktivit se agentura snaží zapojovat i soukromý sektor. Letos v Programu B2B podpořila 33 projektů českých firem, které v rozvojových zemích předávají know-how a vytvářejí pracovní místa, zároveň to pro firmy znamená příležitost proniknout na nové trhy.
V letošním roce plánovala ČRA hospodaření s 610 miliony korun, z toho 556 milionů šlo na rozvojové projekty a programy. Kromě peněz ze státního rozpočtu hospodaří agentura i s prostředky z evropských fondů

PO 30 LETECH ZNOVU PŘESTŘIHLI DRÁTY NA HRANICÍCH

Na den přesně po třiceti letech přestřihli železnou oponu bavorský ministr financí a český ministr zahraničí. K symbolickému aktu došlo na stejném místě jako v roce 1989, a to v Nových Domcích u Rozvadova.

„Nyní se objevují různí věrozvěstové a říkají nám, že by bylo dobré zase dráty na našich hranicích mít. Nenechme si kazit náladu a nenechme si toto přátelství narušit,“ uvedl ve svém projevu hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard a dodal: „Mám hříšnou myšlenku, opět bych si přál na hranicích dráty, a to v podobě drátů železničních z Prahy přes Plzeň do Mnichova. Ty už nás nebudou rozdělovat, ale naopak naše přátelství posílí.“ O významu společného přátelství hovořili i další řečníci a zdůraznili také, že je důležité pokračovat v odstraňování bariér.

Po úvodních projevech zástupců české a německé strany přestřihl symbolickou železnou oponu Josef Bernard spolu s ministrem zahraniční ČR Tomášem Petříčkem a bavorským ministrem financí Albertem Fürackerem. Slavnostního vzpomínkového setkání se zúčastnil také syn tehdejšího účastníka „střihání drátů“, Jiří Dientsbier mladší, nechyběl ale ani pamětník událostí roku 1989, bývalý starosta Rozvadova Jindřich Červený.

Vzpomínkovému setkání předcházelo krátké zastavení na radnici v Rozvadově, kde hosty přivítal místostarosta Rozvadova Martin Ábel a starostka obce Waidhaus Margit Kirzinger, která svůj proslov pronesla sama také v českém jazyce. Poté se všichni pozvaní podepsali do pamětní knihy Plzeňského kraje a do zlaté knihy obce Waidhaus. Alena Marešová

ŽENU ZACHRÁNILA TRANSPLANTACE PLIC

Loňské Vánoce protrpěla, letošních už se vůbec nemusela dožít. Jiřině Bekové se během uplynulého roku převrátil život naruby. Naštěstí ovšem tím správným směrem. Transplantace plic ji vrátila zpět do života. Loni touto dobou musela bojovat o každý nádech, udělat obyčejný krok byl pro ni vrcholový výkon. Nemocí zjizvené plíce pomalu vypovídaly službu. Letošní Vánoce budou pro drobnou pacientku olomoucké fakultní nemocnice nejen veselé, ale hlavně svobodné.

Vrátila se do života

V červenci podstoupila úspěšnou transplantaci plic, nádech a výdech už nebolí, do jejího života se vrátila radost.
„Na rozdíl od loňska se na Vánoce těším. Ty minulé jsem téměř nevnímala, bylo mi hůř a hůř. Tyto svátky budou jiné už proto, že vůbec nemusely být...“ bilancuje rodačka z Opavska.

Dnes sedmačtyřicetiletá žena před osmi lety onemocněla plicní fibrózou, zpočátku nenápadnou chorobou, která plíce postupně zbavuje pružnosti a mění je ve tvrdý sval. Bez transplantace pacienti nemají dlouhodobou šanci na přežití.
„Po šesti letech strávených prací v pekárně a cukrárně jsem nastoupila jako dělnice do závodu Brano v Hradci nad Moravicí. Právě tam začaly mé potíže. Pořád jsem kašlala. Nejdřív jsem si myslela, že mám virózu, pak zápal plic. Když ale nezabírala žádná antibiotika, poslal mě lékař na rentgen. Tam se pravá příčina dala poznat už na první pohled,“ popisuje Beková.

Plicní tkáň byla plná uzlíčkovitých jizev, což je typickým znakem pro chronickou alveolitidu. „Lékaři mi vysvětlili, že jizvy plíce svazují, ty pak tuhnou, přestávají být pružné, až jednou přestanou fungovat úplně,“ dodává pacientka klidným hlasem.

Když se dozvěděla diagnózu, měla doma dospívajícího syna

V době, kdy se diagnózu i svou prognózu dozvěděla, měla Jiřina Beková pouhých 38 let a doma dospívajícího syna. Nepanikařila však. Rozhodla se, že vystačí s informacemi i doporučeními, která dostala. Hledat detaily na internetu si zakázala, dokonce i brožuru, kterou jí dali v nemocnici, několik let vůbec neotevřela.

Dál chodila do práce na tři směny, ve volném čase pak stejně jako dřív cvičila a jezdila na kole. „Dokud člověku není nejhůř, tak nemoc tolik nevnímá. U mě to trvalo celých sedm let, než se všechno prudce zhoršilo,“ říká.

Najednou se jí hůř dýchalo, pomaleji mluvila, o chůzi ani nemluvě. „Musela jsem si zkrátit úvazek na čtyři hodiny, ale to jsem vydržela půl roku a dál to nešlo. Tělo bylo unavené, protože nebylo okysličované. Zmáhalo mě všechno – úklid, sprcha, ke konci jsem už měla problémy dojít i na toaletu.“

Plicní fibróza nejčastěji postihuje lidi, kteří pracují v prašném prostředí, nemoc mohou vyvolat také plísně.
U Jiřiny Bekové se lékaři domnívají, že doplatila na zaměstnání pekařky a několikaletý kontakt s moukou. Ona sama podezírá spíše neustále se vracející plíseň v bytě, který si kdysi pronajímala.

Nemoc se nedá vyléčit, funkčnost plic lékaři dokážou pouze dlouhodobě udržovat pomocí léků, hlavně kortikosteroidů. Když se Jiřina Beková letos v únoru dočkala zařazení na seznam čekatelů na transplantaci, pracovaly její plíce na pouhých 30 procent a ona začínala být závislá na kyslíkovém přístroji.

Hledání dárce trvalo celé měsíce

Vzhledem k její drobné postavě hrozilo, že na dárce s přiměřeně velkými plícemi bude čekat dlouho. Nakonec to trvalo jen něco přes čtyři měsíce. „V den, kdy mi zavolali, že mají dárce, jsem byla v šoku. Moc jsem se samozřejmě nerozmýšlela, bála jsem se, že dál už bych dlouho nevydržela.“ Když ji z domova v Opavě převáželi k transplantaci v pražské Fakultní nemocnici v Motole, vážila 38 kilogramů.

„Vypadala jako kostra potažená kůží. Uvnitř ale pořád zůstávala stejně silnou osobností. Mockrát jsem měl pocit, že drží nad vodou spíš ona mě,“ líčí partner pacientky Miroslav Macko.Jiřina Beková to samozřejmě vidí přesně naopak a tvrdí, že bez pomoci syna a přítele by nemoc nezvládla. Podporu podle svých slov potřebovala hlavně v Motole.

„Než lékaři potvrdili, že dárce je pro mě skutečně vhodný, trvalo to jeden a půl dne. Pořád hrozilo, že pojedu zpátky domů. Tohle čekání bylo nejhorší, těch osm let předtím byla proti tomu brnkačka,“ podotýká.
Operace zabrala deset hodin

O dárci ví jen tolik, že to byla mladá žena. Samotná transplantace trvala deset hodin.

A první pocit po probuzení? Obrovská úleva. „Byla jsem lehce zmatená, ale pamatuji si, že už první nadechnutí bylo úžasné. Byla jsem sice napojená na kyslík, ale dýchala jsem! Předtím už to nešlo ani s kyslíkem – dýchala jsem krátce, jako pes.“

Zatímco jiní pacienti po transplantaci tráví na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) i deset dní, Jiřina Beková se už třetí den nechala odvést do sprchy a po čtyřech dnech byla schopná odložit i kyslíkový přístroj.
„V noci jsem spala bez něj a přes den jsem ho potřebovala, jen když jsem se pohybovala,“ vypráví.

Zdůrazňuje přitom velkou vděčnost celému transplantačnímu týmu, včetně personálu na potransplantačním oddělení v motolské nemocnici. „Děkuji zdravotníkům za jejich dokonalou péči, profesionalitu a lidský přístup, který měli nejen ke mně, ale všem pacientům.“

Paní Jiřina měla štěstí – nedostavila se žádná pooperační komplikace a všechno vypadá víc než nadějně dodnes. S euforií ale pacientka šetří. „Komplikace mohou přijít kdykoliv,“ uvědomuje si.

Do běžného života se vrací postupně a pomalu. I když už zvládá běžné činnosti, jako jsou úklid nebo procházka, hodně po nich odpočívá. Vyhýbá se větší koncentraci lidí a riziku nakažlivých chorob, proto nechodí do supermarketů, odpustila si i kino nebo divadla. S přítelem plánují, že se kvůli zdravějšímu vzduchu odstěhují z města do Jeseníků. Dál si budoucnost nijak nerýsuje. „Žiji ze dne na den. Lépe řečeno – užívám si každý den!“ uzavírá.

VINAŘ OSLAVUJE ČESKÉ DÁRCE,

Víc než 350 lidí přiměl udělat dobrý skutek. Právě tolik lidí se nechalo zapsat do registru dárců díky kampani „Vinaři jdou na dřeň“, kterou vymyslel velkopavlovický vinař Pavel Lacina s manželkou Kateřinou. Reklamu jim přitom dělá jejich syn Pavlík. Jeden takový dárce loni zachránil život i jemu.

Pavlík totiž na jaře loňského roku onemocněl. Diagnóza zněla: akutní lymfoblastická leukemie. Ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde Pavlík zahájil náročnou léčbu, vůbec poprvé padl nápad zapojit do náboru dárců kostní dřeně vinaře.
Už na jejich první akci ve Velkých Pavlovicích se do registru zapsalo 124 nových potenciálních dárců.

„Tehdy se ještě u Pavlíka nepočítalo s transplantací. Jako bychom to přivolali… Nakonec se ukázalo, že i v jeho případě bude nejvhodnějším léčebným postupem transplantace kostní dřeně. Pak přišly těžké měsíce, kdy nebyla nálada ani elán, abychom na tu první akci navázali,“ vypráví Pavel Lacina.

„Člověka to hrozně změní,“ přiznává. „Slovíčko pokora jsem do té doby skoro neznal,“ vzpomíná Lacina na nejtěžší okamžiky svého života. Dnes ho díky této zkušenosti už máloco vyvede z míry. „Je hrozné říct, že na leukémii je něco pozitivního. Ale mě už teď skoro nic nevytočí,“ směje se známý výrobce meruňkového vína. Jak s nadsázkou říká, právě tímto vínem loni svého syna „vykoupil“.

„Když šel Pavlík na transplantaci, měl jsem připravených pět tisíc litrů meruňkového vína. Jenže nádoba, ve které bylo, praskla. Přišel jsem tím o dost peněz. Ale měl jsem radost, že se to stalo,“ říká a hned také zdůvodňuje proč.
„Když byla v člověku nejmenší dušička, uzavíral jsem smlouvu s kdekým. Chtěl jsem jen jedno, a tomu bych obětoval cokoliv. A to ztracené víno bylo přesně to vykoupení. Půl dne jsem běhal po sklepě se stěrkou a uklízel a byl jsem za to vděčný. Získal jsem takový vnitřní klid,“ vypráví už se smíchem.

Když se ptal na synovy šance před transplantací, lékaři odvětili: „Buď sto, anebo nula.“ „A ono to ukazuje na tu stovku!“ raduje se vinař. „Pavlík je zdravý a řešíme normální výchovné problémy.“

Nejdřív zápis, potom sklenička

Se synovým uzdravením se mu zvedla nálada. Spolu se ženou dal znovu dohromady malý tým a akce Vinaři jdou na dřeň se rozjela s úplně novou intenzitou. Jen letos vtáhl Lacina do projektu vinaře nejen z Velkých Pavlovic, ale třeba i z Čejkovic, Valtic nebo Znojma.

Vinařské akce mají totiž podle něj obrovský potenciál – jsou hojně navštěvované mladými lidmi, kteří spadají do potřebné věkové kategorie 18 až 35 let, kdy je možné se do registru zapsat.

Lidem, kteří o tom uvažují, chtějí vinaři cestu co nejvíc usnadnit. „Když už se někdo rozhodne se do registru zapsat, musí si najít většinou nějakou nemocnici, vzít si v práci půl dne volno, někam se dopravit, zaplatit parkovné, projít nemocničním labyrintem, čekat v čekárně… To je strašně demotivující. Je dobré jít těm, co zvažují zápis, nějak naproti,“ popisuje zakladatel kampaně.

Její poselství na vinařských akcích je tak jasné: když už jste tady, zapište se, ještě než ochutnáte neuburg nebo rulandu. Uděláte dobrý skutek a třeba někomu zachráníte život.

Příští rok chce Lacina dostat zdravotníky na akce do všech vinařských podoblastí Moravy, které jsou celkem čtyři. Logo, kterým je vývrtka uprostřed srdce, se znovu objeví tam, kde se nábor konal už letos. Už teď však mají zájem se přidat i další vinaři – třeba z Židlochovic nebo Uherského Hradiště.

„Rád bych oslovil i nějakou celebritu, která je v podobné věkové skupině jako možní dárci, aby nám s propagací pomohla. Český registr dárců kostní dřeně už spolupracuje třeba s Tomášem Klusem. A mně by se líbil někdo, kdo má blízko i k vínu, třeba taková Tereza Ramba (Voříšková),“ zasnil se Lacina.

Do budoucna by chtěl s projektem zamířit i přes hranice. „Zkusíme to s rytíři vína, kteří působí v Rakousku, Německu i na Slovensku. Je to zatím jen myšlenka, ale dovedu si představit, že by se mohli spojit vinaři napříč Evropou a táhnout za jeden provaz pro dobrou věc.“

Devítiletý Pavlík akce vinařů propaguje prostřednictvím videí na sociálních sítích. Malý „agitátor“ zve do registru dárců s tak strhující energií, že se jeho videa šíří jako virál. To poslední má přes 150 tisíc zhlédnutí.„Funguje to nejen jako lákadlo na konkrétní vinařské akce, ale díky tomu si lidé sami volají do Českého národního registru dárců dřeně a zjišťují, kde je nejbližší odběrové místo, aby se mohli zapsat,“ sděluje Lacina.

V Česku chybí osvěta

Podle něj je na tom Česko v počtu zapsaných dárců stále ještě bídně. Ve dvou registrech je zhruba 120 tisíc lidí.
„V poměru k celkové populaci je to ve srovnání třeba s Německem strašně málo. Například v Dánsku je samozřejmostí, že se člověk v osmnácti letech automaticky zapisuje do registru,“ podotýká Lacina, podle něhož chybí osvěta.
„Já jsem nikdy nebyl ani darovat krev. A nepamatuji se, že bych se někdy ocitl v situaci, kdy by někdo řekl: ‚Zapiš se do registru, můžeš někomu zachránit život.‘ Osvěta dříve de facto nebyla.“

Situace se však pozvolna zlepšuje. „Synovi zachránila život německá kostní dřeň. V žilách mu tak koluje německá krev, pořádnější kvůli tomu ale není,“ usmívá se Lacina. „My jsme měli štěstí, bohužel každý zhruba čtvrtý takové štěstí nemá. Uvědomil jsem si, jak důležité je, aby v registru bylo co nejvíce osob. Vinaři jdou na dřeň prostě musí pokračovat,“ burcuje Lacina.

MARADONA: UNESLI MĚ MIMOZEMŠŤANÉ, BYL TŘI DNY NEPŘÍTOMEN

Fotbalová legenda Diego Maradona se pro argentinskou televizi TyC Sports rozpovídala o svém životě. Hvězda proslulá svým fotbalovým uměním, ale i drogovými skandály, prozradila, jak si před rodinou vymyslela únos mimozemšťany. Fotbalový bohém novinářům také popsal, jak ve třinácti letech přišel o panictví.

Maradona se při otázce reportérů na to, zda věří v mimozemský život, rozpovídal o svém „únosu“. „Jednou, po hodně panácích, jsem se ztratil na tři dny z domu. Když jsem se vrátil, řekl jsem, že mě uneslo UFO,“ popisoval Maradona podle webu britského deníku Daily Mail.

Rodinu, která se ho pak dále vyptávala, pouze odbyl, že ho unesli mimozemšťané a nemůže o tom mluvit.
V jiném rozhovoru se fotbalového bohéma novináři z britského deníku The Sun ptali, kdy přišel o panictví. „Ve třinácti. Bylo to v suterénu domu se starší ženou. Byl jsem nahoře a ona si u toho četla noviny,“ vzpomínal Maradona.
Argentinská legenda v minulosti přiznala, že na svých bujarých večírcích hostila například kubánského diktátora Fidela Castra, prezidenta Bolívie Huga Cháveze nebo argentinského prezidenta Néstora Kirchnera.

Maradona ukončil aktivní kariéru v roce 1997. Poté začal trénovat, mimo jiné vedl i argentinskou reprezentaci. Žádný velký úspěch však neslavil. V současnosti vede argentinský klub Gimnasia, který hraje tamní nejvyšší soutěž.

ČEŠI POMÁHAJÍ V MOLDAVSKU S CHRÁNĚNÝM BYDLENÍM

Zatímco v Česku dnes většina lidí nepochybuje o tom, že i postižení lidé mají právo na samostatný a plnohodnotný život, v Moldavsku, jedné z nejchudších zemí Evropy, se inkluzi teprve učí. Se začleňováním postižených pomáhá i česká organizace Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Organizace pomáhá postižené umisťovat do chráněných bydlení, poskytuje zkušenosti moldavským sociálním pracovníkům a nově se také duševní nemoci snaží destigmatizovat.

Projekt chráněného bydlení pomáhá v terénu koordinovat i Člověk v tísni, který v Moldavsku působí už 16 let. Jednou ze čtyř oblastí, ve které v zemi Člověk v tísni pomáhá, je právě sociální začleňování postižených.
„Líbí se mi tu svoboda. Nebudí vás noční křik na pokojích po šestnácti, žádný budíček a přitom je pořád co dělat,“ říká Tolja, čtyřicetiletý obyvatel chráněného bydlení ve vesnici Bădiceni na severu země.

V nedalekém skleníku společně s ostatními pěstuje zeleninu, ručně vyrábí svíčky nebo zavařují broskve, okurky a rajčata.
Sami perou, uklízí a pomáhají místním

V domě uprostřed Bădiceni spolu bydlí šest lidí. Ve vsi je ale ještě další chráněné bydlení, další dva domy poskytují postiženým domov v sousední vesnici Zgurița. Dohromady chráněná bydlení poskytují útočiště 24 lidem, dalších devět lidí pobývá ve dvou domech v Cocieri v západní části Moldávie, na hranici se separatistickou Podněsterskou republikou.
„Klienty vybíráme podle toho, jak se kdo s kým snese, samozřejmě musí mít předpoklady k samostatnému životu,“ uvádí ředitel badičenského ústavu Ion Gulica.

Klíčovým předpokladem pro zařazení do chráněného bydlení a na cestě k samostatnosti je právě vzájemná snášenlivost. Tolja i další, kteří žijí v chráněném bydlení si společně sami perou, uklízí, chodí do práce a nebo si přivydělávají drobnými pracemi pro místní obyvatele.

Moldavským sociálním pracovníkům pomáhají čeští odborníci
Místní sociální pracovníci mají pomáhat právě díky zkušenosti s českým systémem. Do Moldavska jezdí na supervize čeští odborníci a ti moldavští naopak přijíždějí na odborné stáže do Česka.

Chráněné bydlení se celkově zatím podařilo poskytnout zhruba stovce lidí. V ústavech však podle psychiatra a spolupracovníka organizace Jana Pfeiffera žije až zhruba dva tisíce lidí s diagnózami, které by šly léčit ambulantně.