iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce Sotolář MS Prahy manipuloval s protokoly, žaloba

Soudci Městského soudu v Praze (MS) Alexandru Sotolářovi, který čelí kárné žalobě za údajnou manipulaci s protokoly z hlavního líčení v případu Opencard, již minimálně v jednom dalším případě odvolací soud obdobnou věc vytkl. Vrchní soud v Praze (VS) totiž konstatoval v roce 2016 „rozsáhlý nezákonný způsob protokolování“ v případu dvou úředníků ministerstva vnitra.

Jedná se o případ exnáměstka ministra vnitra Jaroslava Chýlka a tehdejšího ředitele ministerského odboru Jindřicha Koláře, kteří měli podle obžaloby v letech 2009 a 2010 v rozporu se zákonem objednávat právní služby pro ministerstvo vnitra. Obžaloba byla podána v červnu 2014, prvoinstanční rozhodnutí senátu v čele se soudcem Alexandrem Sotolářem, kterým uznal oba obžalované vinnými, bylo vyneseno v srpnu téhož roku, ovšem protokoly z hlavního líčení byly obhajobě poskytnuty až v dubnu 2015. V květnu proto bylo k VS podáno doplnění odvolání, v němž se namítaly zásadní chyby v protokolaci. V lednu 2016 vydal VS usnesení, ve kterém opravuje či doplňuje protokoly z hlavního líčení u MS.

O kárné žalobě čtěte zde: Soudce Sotolář čelí za údajnou manipulaci s protokoly v případu Opencard kárné žalobě
V březnu 2016 pak vydal VS usnesení, ve kterém zrušil rozsudek MS a věc vrátil senátu soudce Sotoláře k opětovnému rozhodnutí. Vedle jiného hodnocení důkazů a právního posouzení věci samé dospěl senát VS také k závěru, že Sotolářův senát prováděl „rozsáhlý nezákonný způsob protokolace“, který mohl mít dopad na rozhodnutí soudu o vině a trestu.

„Vrchní soud v Praze na základě zjištění rozsáhlého nezákonného způsobu protokolování především výpovědí pro meritorní rozhodnutí významných svědků (…), který zde příkře odporoval povinnosti soudu prvního stupně výstižně vylíčit průběh svědeckých výpovědí (srovnej přiměřeně §55 odst. 1 písm. d) tr. ř., dospěl k závěru, že se u tohoto způsobu protokolování jedná o podstatnou vadu řízení, která s vysokou mírou pravděpodobnosti mohla mít vliv na správnost výroku o vině napadeného rozsudku, a proto rozhodl o zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.,“ uvádí se v rozhodnutí VS, které má Česká justice k dispozici.

Senát soudce Sotoláře rozhodl v říjnu 2016 po doplnění některých důkazů shodně se svým původním výrokem, na což po podaném odvolání reagoval VS v Praze tak, že rozhodl sám a oba obžalované v říjnu následujícího roku zprostil obvinění. V tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že Sotolářův senát respektoval pokyny VS co se týče doplnění důkazů, avšak v „příkrém rozporu“ postupoval při jejich hodnocení a nerespektoval zásadu v pochybnostech ve prospěch.

„Odpovídá skutečnosti, že v konkrétní trestní věci bylo soudu prvního stupně, jehož předsedou senátu byl JUDr. Alexander Sotolář, v rámci řízení o odvolání nařízeno, aby se zabýval oprávněnými námitkami obžalovaných, týkajícími se protokolace hlavního líčení, ale jakkoliv později proběhlo poměrně náročné řízení o stížnosti, netroufám si uzavřít, že se jednalo o manipulaci protokolace,“ sdělil České justici soudce Pavel Zelenka, předseda senátu VS, který ve věci rozhodoval.

Podle informací České justice patří Alexandr Sotolář mezi ty soudce, kteří bazírují na svém původním rozhodnutí a, jemně řečeno, velice neochotně akceptují názory odvolacího soudu, což má jít někdy až na samu hranu zákonnosti. Na stranu druhou již měl soudce Sotolář dvakrát našlápnuto přejít k Nejvyššímu soudu, což však ani jednou nedopadlo. O jeho právní erudici se také pochvalně České justici vyslovili i někteří odborníci na trestní právo. Znám je však také mezi personálem MS v Praze tím, že ne zcela respektuje pracovní dobu, což způsobuje například problémy s eskortami Vězeňské služby či u zapisovatelek. Petr Dimun, ceskajustice.cz

CHYBA SOUDKYNĚ REGNEROVÉ Z PLZNĚ, UMÍSTILA OSOBU NA OCHRANNÉ LÉČENÍ

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou minulý týden schválil dohodu o kárném provinění a opatření, na jejímž základě byl soudkyni Okresního soudu Plzeň-jih (OS) Drahomíře Regnerové snížen plat o 15% na dobu jednoho roku. Soudkyně rozhodla nezákonně o umístění osoby v ochranném léčení, přičemž příkaz k propuštění dal po více jak šesti měsících až Krajský soud v Plzni.

Jakkoliv se jedná o závažné pochybení soudkyně má případ polehčující okolnosti: muž byl v psychiatrické léčebně umístěn již před rozhodnutím soudkyně Regnerové a dobrovolně tam setrval i poté, co o jeho propuštění rozhodl krajský soud

I to přispělo pravděpodobně k tomu, že předsedkyně OS Simona Koboušková předložila kárnému senátu dohodu, která pro soudkyni znamená nikoliv drastický, jakkoliv citelný finanční postih. A také k tomu, že na tuto dohodu po pečlivém zvažování kárný senát přistoupil.

K „lidsky pochopitelným omylům“ (jak její pochybení opakovaně zhodnotil kárný senát v předchozích řízeních) při rozhodování o omezování osobní svobody lidí má, jak se zdá, soudkyně Regnerová nemalé tíhnutí.
Dvakrát byla totiž kárným senátem v posledních dvou letech postižena za chybná vazební rozhodnutí snížením platu. Za obdobné pochybení jí byla uložena výtka také v roce 2005 a krátce na to, v červnu téhož roku, jí za nezákonné rozhodnutí o vzetí do vazby potrestal důtkou Vrchní soud v Praze.

Oproti předchozím kárným řízením však byla v tomto patrná změna, kdy kárná žalobkyně i žalovaná vystupovaly v dohodě a víceméně vstřícně vyznělo i stanovisko soudcovské rady. Předešlá kárná řízení naopak probíhala před kárným senátem v nepřítomnosti soudkyně a v jejích stanoviscích pro senát zazněla kritika stran předsedkyně soudu, s níž měla mít dlouhodobé konflikty. Zdá se, a to i z průběhu jednání před kárným senátem, že v tomto došlo k výrazné změně.

I „lidsky pochopitelné omyly“ však mají svoji mez, a proto předseda kárného senátu Šimka na závěr rozhodnutí soudkyni Regnerovou varoval, že pokud by k takovému dalšímu „omylu“ došlo, „stěží by bylo možné uvažovat o finančním postihu a může se přikročit k maximálnímu opatření“. Tedy k rozhodnutí o zániku funkce soudce. O možném ukončení kariéry, jak před kárným senátem uvedla její právní zástupkyně, uvažovala i sama soudkyně Regnerová, která v justici působí od roku 1991, kdy se stala justiční čekatelkou. Petr Dimun, ceskajustice.cz

MÍSTO ŠÁMALA PŘEDSEDOU NS JUDr. FREMR?

Předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal zamíří podle informací České justice zítra k prezidentovi Miloši Zemanovi, kterému sdělí své rozhodnutí ohledně své kandidatury na ústavního soudce. „Tuto informaci nevyvracím“, reagoval mluvčí Hradu Jiří Ovčáček na dotaz České justice, zda se Šámal s prezidentem setká.

Šámal dostal nabídku stát se ústavním soudcem od prezidenta Miloše Zemana při osobní schůzce 27. listopadu a podle svého vyjádření si vzal čtrnáct dnů na rozmyšlení nabídky. Prezidentu Zemanovi však již na tomto jednání Šámal předestřel dva své možné nástupce, jejichž jména veřejně nesdělil. České justici pouze upřesnil, že oba jsou soudci NS. Na dotazy ke středeční schůzce na Hradě nyní Šámal nereagoval, informace zatím České justici nepodal ani mluvčí NS Petr Tomíček.

Česká justice již informovala, že jedním ze Šámalem doporučených nástupců do čela NS je Robert Fremr, toho času místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Fremr je favoritem i ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která je také poradkyní prezidenta Miloše Zemana. „Mým jediným kandidátem na funkci předsedy Nejvyššího soudu se stane pan doktor Fremr. Je však jen na panu prezidentovi, zda jej skutečně jmenuje,“ sdělila Marie Benešová Deníku.cz. Z jejího vyjádření pro Deník.cz tak nepřímo plyne, že Šámal již na první jednání byl svému přechodu k ÚS spíše nakloněn.

Například Lidové noviny pak spekulovaly o místopředsedovi NS Romanu Fialovi, kterému mandát ve vedení soudu vyprší v lednu 2021. O něm se přitom jako o novém předsedovi NS uvažovalo již v době, kdy v čele soudu stála Iva Brožová. Podle dobře informovaných zdrojů České justice však bylo jednou z podmínek její rezignace v roce 2015, která uvolnila cestu ke jmenování Pavla Šámala, že jejím nástupcem nebude právě Fiala.

ZEMAN JMENUJE DORFLA PŘEDSEDOU VS V PRAZE

Prezident Miloš Zeman ve středu jmenuje Luboše Dörfla novým předsedou Vrchního soudu v Praze. Informaci Českého rozhlasu potvrdil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Dörfl nyní vede ústecký krajský soud, v čele pražského vrchního soudu nahradí Jaroslava Bureše, kterému 2. ledna příštího roku skončí sedmileté funkční období.

Ovčáček uvedl, že Zeman jmenuje Dörfla ve 13:00 na Pražském hradě. Do funkce Dörfla navrhla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), v polovině října její návrh schválila vláda. V předkládací zprávě ministryně uvedla, že výběrová komise se pro Dörfla rozhodla jednoznačně. O funkci šéfa pražského vrchního soudu projevil zájem i jeho místopředseda Jan Sváček.

Dörfl vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V justici pracuje nepřetržitě od roku 1993, kdy nastoupil jako justiční čekatel. Soudit začínal u Okresního soudu v Nymburce, kterému pak od roku 1998 šéfoval. O sedm let později přešel ke středočeskému krajskému soudu, kde byl místopředsedou. Dva a půl roku působil u pražského vrchního soudu, od roku 2014 pak začal řídit Krajský soud v Ústí nad Labem. Předsedu vrchního soudu jmenuje prezident na návrh ministra spravedlnosti. Rozhodnutí vyžaduje spolupodpis premiéra nebo pověřeného člena vlády

SOUD OSN PROJEDNÁVÁ OBVINĚNÍ BARMY Z GENOCIDY

Mezinárodní soudní dvůr OSN se v úterý začal zabývat obviněním z genocidy příslušníků menšinového muslimského etnika Rohingů, které bylo vzneseno vůči Barmě. Zemi před soudem obhajuje barmská vůdkyně a nositelka Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij.

Ministr spravedlnosti Gambie, která letos v listopadu žalobu podala, v úterý na úvod řízení zdůraznil, že Mezinárodní soudní dvůr musí jednat a pokračující genocidu Rohingů v Barmě zastavit.„Gambie žádá, abyste nařídili Barmě, aby zastavila toto nesmyslné zabíjení. Aby zastavila tyto barbarské, brutální činy, které šokovaly a nadále šokují kolektivní svědomí světa. Aby zastavila genocidu svých vlastních lidí,“ uvedl gambijský ministr Abubacarr Tambadou.

Armáda převážně buddhistické Barmy v srpnu 2017 zahájila rozsáhlou ofenzivu proti Rohingům v reakci na útok rohingských povstalců na policejní stanoviště. Před tímto tažením, které OSN označila za etnickou čistku, uprchlo z Arakanského státu na západě Barmy do sousedního Bangladéše více než 730 000 Rohingů.

Vyšetřovatelé OSN loni obvinili barmské bezpečnostní síly z masového vraždění a znásilňování Rohingů a z vypalování jejich domovů. Gambie žalobu podala jménem Organizace islámské spolupráce (OIC) sdružující 57 států.
Barma proti závěru OSN protestuje a tvrdí, že vojenská operace byla „legitimní protiteroristickou reakcí na útoky spáchané rohingskými ozbrojenci“. Převážně muslimské Rohingy barmské úřady neuznávají jako národnostní menšinu a hovoří o nich jako o nelegálních přistěhovalcích z Bangladéše.

Někdejší barmská disidentka a uznávaná bojovnice za demokracii Su Ťij, jež v době vlády vojenské junty v Barmě strávila asi 16 let v domácím vězení, čelí silné mezinárodní kritice kvůli tomu, že násilnosti páchané barmskou armádou na Rohinzích přehlíží. Agentura AP napsala, že Su Ťij před Mezinárodním soudním dvorem obhajuje de facto činy těch lidí, kteří ji v minulosti věznili.

ČR MUSÍ RESPEKTOVAT A TOLEROVAT NÁBOŽENSKÝM PLURALISMEM

Mimořádný ohlas vyvolalo páteční zveřejnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým se obecným soudům vrací spor somálské muslimky Ahmednuur Ayan Jamaal se školou v Praze 10 kvůli zákazu nošení pokrývky hlavy. Nejvyšší soud konstatuje, že zákaz nošení muslimského šátku neodůvodňuje v ČR žádný zájem ani legitimní cíl a není podložen zákonem.

Podle Nejvyššího soudu je naopak školský zákon podkladem pro povinnou toleranci náboženských symbolů ve výuce. Konfrontace s náboženskými projevy jiných může být podle Soudu podnět ke kritickému myšlení a členové občanské společnosti nemohou být neutrální ve věcech náboženských a světonázorových, uvádí doslova Nejvyšší soud.
Somálská muslimka, která podle rozsudku Nejvyššího soudu získala v ČR azyl, a proto je ni hledí jako na občana ČR, se soudně domáhá omluvy za zákaz nošení hidžábu ve škole, kvůli kterému je diskriminována a je jí upřena možnost vzdělávat se, dále se domáhá slibu, že se to už nebude opakovat a peněžní satisfakce ve výši 60 tisíc korun.

Podle prvního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 se ředitelka školy diskriminace nedopustila, když muslimce připomněla zákaz nošení pokrývek hlavy podle školního řádu, ale muslimka kvůli zákazu vůbec nezahájila výuku.
Obvodní soud pro Prahu 10 vyšel ze zjištění, že žalobkyně Ahmednuur Ayan Jamaal pochází ze Somálska a byl jí dne 13. 12. 2011 udělen v České republice azyl podle § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., stojí v rozhodnutí k postavení muslimky žalující školu v Praze 10.

Štrasburk a MS v Praze: Věřící nemá právo manifestovat víru jakkoli

Rozhodnutí z Prahy 10 potvrdil Městský soud v Praze 18. prosince 2017. Městský soud v Praze si pomohl judikaturou Evropského soudu pro lidská práva z tzv. šátkových sporů zejména z Francie a otevřel otázku práva demonstrovat svoji víru ve škole.

„Dovodil, že absence výslovné zákonné úpravy zákazu nošení muslimského šátku neznamená, že bylo porušeno právo žalobkyně svobodně projevovat své náboženské přesvědčení či došlo k porušení čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. XI. 1950, dále jen „Úmluvy“). S odkazem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) uvedl, že v České republice jsou (stejně jako ve Francii) viditelné náboženské znaky přijímány jako protiklad k roli škol, jejichž prostředí má zůstat neutrální, být místem pro rozvoj, včetně kritického myšlení, a že tyto symboly narušují principy rovnosti mužů a žen,“ cituje Nejvyšší soud z rozsudku Městského soudu v Praze.

Podle Městského soudu v Praze neexistuje v ČR povinnost tolerovat náboženské symboly: „Povinná tolerance náboženských symbolů nemá v České republice zákonný podklad a je dána pouze opakem práva na náboženskou svobodu, proto proti právu žalobkyně projevovat své náboženství navenek stojí právo být svobodně bez vyznání, náboženské symboly nemít, nebýt vystaven jejich působení a nemuset se zabývat jejich významem. Česká republika odděluje své instituce od náboženských a uznává i právo být bez náboženského vyznání; právo projevovat své náboženství kdykoli a kdekoli neexistuje,“ uvedl doslova Městský soud v Praze.

ESLP: Stát nechrání každý čin řízení náboženstvím

O rozsudku Evropského soudu pro lidská práva S.A.S. v. Francie, z něhož vzešlo „právo nebýt šokován cizí kulturou“ a zájem státu na „spolužití v prostoru společné socializace“, Česká justice podrobně informovala. Jenže Francie v tomto případě tuto vůli a zákaz zahalování na veřejnosti projevila zákonem, nikoli pouhou úpravou pravidel ve školním řádu. Proti Francii si u ESLP stěžovala žena nazývaná S.A.S.

Existuje ale i další „francouzský případ“, který se týká výhradně nošení muslimských šátků ve francouzských školách. Je to případ Dogru v. Francie z roku 2008, kdy rodiče trvali na tom, aby dívka chodila do školy v muslimském šátku. Případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, kde muslimka prohrála, když ESLP konstatoval, že zákaz muslimského šátku ve škole není porušením Úmluvy o lidských právech a svobodách. Věřící totiž nemá právo manifestovat svoji víru kdykoli se mu zachce a jakkoli se mu zachce, konstatoval soud., s odkazem na další podobný případ: „Článek 9 (Úmluvy) obsahuje seznam forem, jak lze manifestovat víru – učením, praktikováním, účastí, jako divák bohoslužeb. Přesto nechrání každý čin motivovaný nebo inspirovaný náboženstvím a vírou a negarantuje vždy právo chovat se způsobem řízeným náboženskou vírou. (viz. odkaz na případ Leyla Sahin).“ Také o tomto případu Česká justice podrobně informovala. Případ Dogru v. Francie podrobně rozebírá vztah náboženství, státu a školy a náboženských projevů.

Somálka: Demonstraci víry lze omezit jen nezbytně a zákonem

S výroky Městského soudu v Praze somálská muslimka nesouhlasila. V dovolání namítá, že odvolací soud Městský soud v Praze „svým závěrem, že v České republice je škola oprávněna omezit projev náboženského vyznání studenta bez výslovné zákonné úpravy, zcela popřel čl. 4 a čl. 16 odst. 4 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), jakož i judikatorní závěry ESLP, že daná otázka má být řešena v souladu s tradicí a nastavením v daném smluvním státě. „Projevy náboženského přesvědčení navenek lze totiž dle čl. 9 Úmluvy, resp. dle čl. 16 odst. 4 Listiny, omezit pouze za současně splněných podmínek stanovených zákonem, které musí sledovat legitimní cíl a být v demokratické společnosti nezbytné,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud ji nakonec dal za pravdu. „Podle čl. 9 Úmluvy má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů (odst. 1). Svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen omezením, která jsou stanovena zákony a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví, nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných,“ cituje Soud Článek 9 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Úmluvy, podle které byly rozhodnuty oba „francouzské“ případy.

Somálce nošení šátku ukládá islám a nikdo to nezpochybnil

Nejvyšší soud se rovněž vypořádal s faktem, že škola nezakázala jen pokrývky hlavy muslimům, ale všem žákům. „Nepřímá diskriminace je faktickým důsledkem určité relevantní praxe, kterou je nutno podrobit testu nepřímé diskriminace, který spočívá ve zjištění, že 1) na první pohled neutrální kritérium dopadá silněji na konkrétní skupinu definovanou podle etnických, rasových, pohlavních, náboženských či jiných kritérií; 2) žalobce je členem takové skupiny; 3) pro nepřiměřené znevýhodnění této skupiny neexistuje objektivní a rozumné zdůvodnění, že se jednalo o opatření sledující legitimní cíl, jež bylo k jeho dosažení vhodné, nezbytné a přiměřené (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. III. US 1136/13, bod 42). Prokázáním prvních dvou podmínek (důkazní břemeno nese vždy žalobce) je dán předpoklad nepřímé diskriminace,“ uvádí se v rozsudku Nejvyššího soudu.

Soud k tomu cituje muslimku: „Žalobkyně tvrdila, že neutrální požadavek školního řádu zakazující všem studentům školy nosit při výuce pokrývku hlavy a na to navazující jednání ředitelky žalované má v přístupu ke vzdělání oproti ostatním studentům rozdílný dopad na ženy (studentky) muslimského vyznání, konkrétně na žalobkyni.“

„Žalobkyně je muslimského vyznání, které navenek projevuje zahalením vlasů, krku a poprsí. Jde o jeden (nejběžnější) ze způsobů zahalení muslimských žen zvaný hidžáb, při němž obličej zahalen není, na rozdíl od jiných způsobů zahalení jako je nikáb nebo burka, které zčásti nebo zcela obličej zakrývají. Zahalení, kromě ochrany ženy proti nežádoucím mužským pohledům, vyvolává v muslimských ženách zahalujících se dobrovolně pocit bezpečí, anonymity, soukromí a je považováno za symbol jejich náboženské identity, zbožnosti, statečnosti a vnitřní síly (srov. Davidová, M., Zahalování českých konvertitek k islámu, Diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze, filozofická fakulta, Praha, 2014, dostupné na webu http://is.cuni.cz). Sama žalobkyně považuje nošení hidžábu za projev svého náboženského přesvědčení a víry, vnímá je jako náboženské pravidlo, které jí její víra ukládá, přičemž toto její tvrzení nebylo v řízení zpochybněno,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud ČR: Češi nemají právo být šokování jinou kulturou

Ředitelka školy opírala požadavek na odložení muslimského šátku o ustanovení školního řádu. Cílem tohoto opatření bylo dodržování společenských norem v prostorách školy a bylo vyvoláno nevhodným oblékáním především chlapců, kteří nosili ve škole a při výuce kšiltovky a kapuce, uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu. „Normy společenského chování včetně odívání však žalobkyně užitím muslimského šátku neporušila, neboť zahalení vlasů obecně nevzbuzuje pohoršení, je u žen běžné nejen při pobytu venku, ale i uvnitř budov.

Skutečnost, že způsob vázání hidžábu je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti, respektive morálky. V případě zahalení hidžábem jako projevu víry tedy není zákaz pokrývek hlavy odůvodněn legitimním cílem zachovávat pravidla společenského chování a morálky, tedy cílem, jež toto ustanovení školního řádu sledovalo,“ staví se Nejvyšší soud na stranu somálské muslimky, když na rozdíl od Francie nepřiznává občanům ČR právo nepřijmout jinou kulturu.

„Takový zákaz neodůvodňuje ani zájem na ochraně veřejné bezpečnosti a pořádku, neboť samotné zahalení hidžábem nezvyšuje žádná bezpečnostní rizika. Nezakrývá obličej a neztěžuje tak identifikaci nositelky, ve vztahu k okolí nemůže vzhledem ke způsobu vázání šátku způsobit obavu například z ukrytí předmětů, kterými by mohli být ohroženi ostatní studenti nebo zaměstnanci školy. Osobě, která jej užívá, nezpůsobuje komplikace při komunikaci či orientaci v prostoru, a to ani při tělocviku, kde je navíc možno použít sportovní variantu tohoto zahalení (stejně jako se při tělocviku používá příslušný sportovní oděv),“ uvádí se v rozhodnutí. Ve výše uvedeném případu Dogru v. Francie šlo o zákaz nošení muslimského šátku v hodinách tělocviku ve Francii, který naopak nebyl shledán v rozporu s Úmluvou.

Nejvyšší soud: Český stát musí chránit výkon náboženství i proti jiným

Jaká dále Nejvyšší soud v rozsudku uvádí, odvolací soud své zamítavé rozhodnutí postavil především na závěru, že omezení dané školním řádem je odůvodněno tím, že škola má být neutrálním prostředím, povinná tolerance náboženských symbolů nemá v České republice zákonný podklad, užívání takového symbolu je v rozporu s právem být svobodně bez vyznání, nebýt vystaven působení těchto symbolů, zvlášť když jde o symboly cizorodé, představující politickou povahu náboženství (islámu), jež je v rozporu se západními liberálními ideály.

„Tato argumentace svědčí o tom, že odvolací soud shledal v omezujícím opatření legitimní cíl ochrany práv a svobod druhých, avšak s jeho závěry nelze souhlasit. Česká republika je založena na principu laického státu. Podle čl. 2 odst. 1 Listiny je totiž stát založen na demokratických hodnotách a „nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“.

Je tedy zřejmé, že Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, tzn. především nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů,“ uvádí Nejvyšší soud s odkazem na Článek 2 odst. 1 Listiny práv a svobod a konfesně neutrální republiku, kterou je český stát.

„Zachovávání náboženské neutrality státem znamená, že do základního práva svobody náboženského přesvědčení a jeho projevů nezasahuje, avšak vytváří podmínky pro jeho realizaci, chrání výkon těchto práv a svobod před rušivými zásahy a nastoluje podmínky k tomu, aby vedle sebe mohly pokojně koexistovat osoby s různými, i protichůdnými světonázory, respektive osoby, které vyznávají různá náboženství,“ uvádí se poté doslova v rozsudku Nejvyššího soudu.
NS: Školský zákon ukládá tolerovat náboženské symboly ve výuce

Co se týče práva na vzdělání, které bylo Somálce údajně upřeno kvůli zákazu šátku, odvolává se Nejvyšší soud na školský zákon, podle kterého je „vzdělávání založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana a současně na vzájemné úctě, respektu, názorové snášenlivosti, solidaritě a důstojnosti všech účastníků vzdělávání. „Nelze proto přisvědčit závěru odvolacího soudu, že tolerance náboženských symbolů ve školství nemá zákonný podklad,“ dodává k tomu Nejvyšší soud.

„Tolerance je občanskou ctností, kterou by měli být nadáni členové občanské společnosti, od nichž neutralitu ve věcech náboženských a světonázorových požadovat nelze. Minimální tolerance jednotlivců se projevuje v nezasahování do svobod druhých, resp. v dodržování zákonů, které svobodu druhých osob chrání; stát zde pak vystupuje jako strážce tolerance (Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, T., Listina základních práv a svobod. Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2012, komentář k čl. 2 Listiny),“ pokračuje rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podle Nejvyššího soudu z hlediska uvedených principů založených na toleranci „nelze dovodit, že by právo být bez náboženského vyznání mělo mít větší sílu než právo vyznávat náboženství a projevovat je navenek“. „Vyznávání islámu, jehož symbolem je u žen hidžáb, je sice náboženstvím v českých poměrech nezvyklým, vzbuzujícím v některých občanech paušalizující obavy, avšak za podmínek daných naším právním řádem by i tyto osobní a nikoho neohrožující projevy náboženského přesvědčení měly být většinovou společností tolerovány, a to zvláště v oblasti vzdělávání, jehož úkolem je mimo jiné i vést studenty k úctě a respektu k právům druhých a názorové snášenlivosti,“ uvádí doslova Nejvyšší soud.

Na muslimku se musí hledět jako na našeho občana

Protože somálské muslimce udělila ČR azyl, musí na ni být pohlíženo jako na občana státu. Proto podle Nejvyššího soudu „není rozumného důvodu, proč by měly tyto projevy jiného, byť u nás nezvyklého náboženství tyto osoby omezovat nebo ztěžovat výkon jejich základních práv. Právě podnětem k rozvoji kritického myšlení, jež zmiňuje odvolací soud, může být konfrontace s projevy náboženského přesvědčení jiných“.

Poté Nejvyšší soud ČR činí závěr: „Lze uzavřít, že zákaz nošení pokrývek hlavy studentkám muslimského vyznání při teoretické výuce ve škole není odůvodněn legitimním cílem. Ve vztahu k žalobkyni došlo proto k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání ve smyslu § 3 antidiskriminačního zákona.“

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně Ahmednuur Ayan Jamaal, zastoupené advokátkou Mgr. Radkou Korbelovou Dohnalovou, Ph.D.proti žalované Střední zdravotnické škole z Prahy 10 zastoupené advokátem Mgr. Radkem Suchým ve prospěch muslimky Jamaal, když v rámci dovolání muslimky věc vrátil k projednání k Městskému soudu v Praze. Nejvyšší soud rozhodnutí oznámil 6. prosince 2019. Irena Válová, ceskajustice.cz

POSLANKYNĚ VÁLKOVÁ SE ZLOBÍ NA VEDENÍ VĚZEŇSKÉ SLUŽBY

Páteční prohlášení vedení Vězeňské služby ČR (VS) pro Českou justici, ve kterém se vyjadřovalo ke jmenování Pavla Ondráška do čela vládního výboru proti mučení a nelidskému zacházení a k jeho hodnocení stavu českého vězeňství, vyvolalo reakce Heleny Válkové i Pavla Ondráška.

Generál Ondrášek, který byl na začátku listopadu Válkovou jmenován do funkce předsedy výboru proti mučení a nelidskému zacházení, pro Českou justici uvedl, že se v nové funkci chce věnovat právě vězeňství. Podle Ondráška totiž některé jeho problémy způsobuje „nedostatečná kreativita současného vedení k provedení skutečné reformy vězeňství“.
Generální ředitelství VS se v pátek proti takovému hodnocení ohradilo s tím, „že humanizace českého vězeňství v žádném případě nebyla během Ondráškova působení u Vězeňské služby ČR jeho prioritou ani oblastí, které by se věnoval“ a proto je jeho hodnocení „mimo realitu“. Nadto uvedlo, že během Ondráškova působení v čele VS mělo docházet k nezákonnostem a pozastavilo se i nad rolí Válkové, která Ondráška do nové funkce jmenovala.

Poslankyně za hnutí ANO Helena Válková ve svém vyjádření pro Českou justici konstatovala, že se z titulu své funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva nebude ke stanovisku vedení VS blíže vyjadřovat. Pozastavila se však nad „absolutním nedostatkem sebereflexe, který prostupuje celým citovaným prohlášením“. Ohledně nařčení z údajných nezákonností, k nimž mělo podle prohlášení VS docházet v době působení generála Ondráška v čele služby, uvedla, že „neobjektivní a nepravdivá tvrzení o údajných nezákonnostech by mohl posoudit pouze nezávislý soud, nikdo jiný“.
Podle Ondráška by vedení VS nemělo „ztrácet nervy a snižovat se ke lžím a pomluvám“, přičemž za sebe slíbil, že bude veškeré podněty k jeho práci posuzovat objektivně. „Chci touto cestou zároveň poděkovat za velký počet pozitivních reakcí zaměstnanců a příslušníků, kterým není lhostejné, v jakém stavu se dnes české vězeňství nachází“, dodal Ondrášek.

Pavel Ondrášek působil v čele VS ČR poté, co byl z jejího čela v dubnu 2014 odvolán tehdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou Petr Dohnal. Dohnal však své odvolání úspěšně napadl u soudu a v opačné roli se naopak ocitl Ondrášek. Do sporu obou mužů zasáhla i výměna v čele ministerstva, kdy Válkovou ve funkci ministra nahradil Robert Pelikán, padala i trestní oznámení a vzájemné obviňování z nezákonností. Spor pokračoval i poté, co generál Ondrášek odešel z VS k Celní správě, neboť VS se na Ondráškovi domáhá navrácení generálské šavle, ceskajustice.cz

SOUDCI SE ZASTALI VĚZNĚNÉHO VRAHA, CHCE KONTAKT S RODINOU PŘES INTERNET

Nejvyšší správní soud (NSS) vyhověl stížnosti vězněného Ukrajince Timura Treťjakova, jenž se domáhá širšího kontaktu s rodinou prostřednictvím videokonferencí nebo jiných internetových služeb. Žalobou muže, který si v Česku odpykává 22 let za vraždu řidiče Sazky, se musí znovu zabývat Městský soud v Praze. Původně ji odmítl, bylo to však předčasné, vyplývá z úřední desky NSS.

Podle aktuálního verdiktu nejvyšší instance měl městský soud poskytnout Ukrajinci prostor k upřesnění jeho žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, a to třeba za pomoci ustanoveného advokáta, kterého původně neměl.
„Teprve po uvedené konkretizaci tedy mohl městský soud posuzovat, zda se pojmově může jednat o zásah správního orgánu či správních orgánů. Již nyní je však možné konstatovat, že i nečinnost správního orgánu lze v některých případech považovat za nezákonný zásah,“ stojí v rozhodnutí NSS.

Právo odsouzeného na kontakt s blízkými prostřednictvím informačních technologií a služeb, jako je Skype či Facebook, není v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody explicitně zakotveno. Podle NSS to však neznamená, že nemůže být takové právo v jednotlivých případech odvozeno z jiných norem, Listiny základních práv a svobod nebo mezinárodních smluv.

Treťjakov opakovaně poukazoval na to, že ukrajinská rodina za ním kvůli vzdálenosti a nákladům nejezdí do českého vězení, nemůže tak udržovat plnohodnotný kontakt s blízkými. V minulosti také neúspěšně žádal o předání k výkonu trestu na Ukrajinu.

Treťjakov se podle pravomocného trestního rozsudku v listopadu 2007 vypravil zabíjet na pražské Vinohrady. Dostal zakázku, aby tam zlikvidoval podnikatele, který jezdil v luxusním voze Bentley. Shodou okolností tehdy na daném místě zastavil s jiným autem téže značky řidič ředitele společnosti Sazka. Treťjakov jej zblízka zastřelil.

Ukrajinec se v osobě oběti spletl i o dva týdny dříve, když se zakázku na likvidaci arménského podnikatele pokusil splnit krátce po poledni na Václavském náměstí. Skupina měla informaci, že podnikatel bude odjíždět v mercedesu, netušila ale, že muž toto auto zapůjčil svému společníkovi. Ten ve voze seděl se svou přítelkyní. Útočníci jej donutili vystoupit, venku Treťjakov oběti zasadil devět bodných ran nožem. Zraněnému zachránila život včasná operace. Vraždy si podle české justice objednal údajný arménský „vor v zakoně“ Andranik Soghojan.