iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

The Economist: Vliv Číny v ČR sílil, teď upadá, a dál?

Dlouholetá čínská snaha získat vliv na české elity a změnit tak politiku členského státu Evropské unie se po počátečních úspěších ocitla v troskách, míní britský týdeník The Economist. Přes problémy čínských firem CEFC a Huawei a zánik Česko-čínského centra ale boj nekončí, dodal. The Economist se ve svém posledním vydání obsáhle věnuje pronikání čínského vlivu do Česka.

Připomíná kauzu vyvolanou loni čínským velvyslancem v ČR Čang Ťien-minem, který se na sociální síti vyjádřil k vánoční schůzce s českým premiérem Andrejem Babišem způsobem, jenž Babiše rozhněval. Diplomat posléze musel uznat chybu v komunikaci. „Je to příběh silné protireakce,“ řekl listu Martin Hála, který v projektu Sinopsis monitoruje vzestup a pád čínského vlivu v Česku. Podle The Economist se západní demokracie v posledních letech stále více obávají pokusů komunistické Číny rozšířit její vliv daleko za hranice vlastní země.

V demokratickém srdci Evropy ale jejich diplomatické nástroje narážejí. List to vysvětluje zdejší svobodou tisku, poměrně silnými institucemi a především českou historicky danou citlivostí na vměšování cizích autoritářských velmocí.
Aby si Česko získala, použila Čína mnohé z taktik nasazených jinde, píše The Economist. Předcházela si veřejné činitele (některé zařadila i na svou výplatní pásku), slibovala významné investice, sponzorovala kulturní programy a akce. A když to bylo potřeba, vyvíjela diplomatický tlak. Analytici tento proces nazývají anglickým pojmem „elite capture“, tedy snahou o získání elit.

Pekingu se to v Česku podle The Economist mnoho let dařilo. Týdeník připomíná, že přátelský vztah k čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi navázal v roce 2013 poprvé zvolený prezident Miloš Zeman.
Čínský velvyslanec o naší schůzce lhal, řekl Babiš

Ve stejném roce se českému miliardáři, oligarchovi a podporovateli Zemana Petru Kellnerovi podařilo v Číně získat vytouženou licenci na poskytování spotřebitelských půjček pro svou společnost Home Credit, dodal list.

O rok později uzavřela čínská telekomunikační společnost Huawei pětiletou sponzorskou smlouvu s Pražským hradem. Bylo dohodnuto, že kancelářím sídla českého prezidenta poskytne servery, telefony a další vybavení v každoroční hodnotě zhruba 20 000 dolarů (necelých 462 000 Kč).

Záplava čínských investic nedorazila

List dále připomíná, že v roce 2015 oznámil čínský ropný konglomerát CEFC, že v Česku investuje miliardy dolarů. Koupil téměř stoprocentní podíl ve fotbalovém klubu SK Slavia Praha, stoprocentní podíl ve stadionu v Edenu a stoprocentní podíl ve strojírenském a metalurgickém podniku Žďas Žďár nad Sázavou.

Zemanův poradce a exšéf CEFC prý v Číně uplácel vysokého politika

Zároveň získal podíly v cestovní kanceláři Canaria Travel a společnosti Lapasan, která ovládá pivovarskou skupinu Pivovary Lobkowicz Group. Pravděpodobného vrcholu dosáhl čínský vliv zřejmě v roce 2016, kdy do Prahy přijel Si Ťin-pching. Poté se ale začaly objevovat trhliny, všímá se list. Zakladatele CEFC Jie Ťien-minga v Číně zatkli pro podezření z korupce. Převážná většina slibovaných obchodů se tak nikdy neuskutečnila.

Na povrch začaly také vyplouvat odvrácené stránky čínského zájmu o Česko. Poté, co se český ministr kultury Daniel Herman sešel s dalajlámou, zrušil Zeman udělení vyznamenání jeho 88letému strýci, který přežil holocaust. Čína považuje tibetského duchovního dalajlámu za separatistu a na setkání zahraničních politiků s ním pohlíží nelibě.

Rozchod Prahy s Pekingem je dokonán

Letos se Peking střetl s pražským primátorem Zdeňkem Hřibem, známým kritikem porušování lidských práv v Číně. Peking chtěl, aby se Praha přihlásila k principu jedné Číny, který zakazuje udržovat současně diplomatické styky s Čínou i Tchaj-wanem. Když Hřib odmítl, přišel trest – zrušení dlouho plánované cesty orchestru PKF - Prague Philharmonia do Číny. Ta označuje ostrovní stát Tchaj-wan za součást svého území.

České veřejnosti Čína k srdci nepřirostla

Další problémy způsobili investigativní novináři. Český rozhlas zjistil, že zaměstnanci Huawei dodávají informace o svých klientech čínské ambasádě.

Rektor Univerzity Karlovy ukončil činnost Česko-čínského centra

V listopadu zavřela Univerzita Karlova Česko-čínské centrum UK, které od svého vzniku v roce 2016 hostilo pročínské konference. Podle zjištění zpravodajského serveru Aktuálně.cz byl jeho ředitel a další činovníci placen čínskou ambasádou prostřednictvím soukromé společnosti.

Nyní se podle The Economist zdá, že čínská snaha získat české elity narazila u české veřejnosti. V celosvětovém průzkumu společnosti Pew Research Centre uvedlo 57 procent Čechů, že na Čínu pohlíží negativně. Příznivě na ni nazírá 27 procent z nich. To je největší rozptyl ze všech evropských zemí kromě Švédska.

Huawei sbírá v Česku data o dětech, zájmech i majetku, tvrdí exmanažeři

Huawei v Praze působí i přes varování pořád a Kellner právě koupil populární televizní stanici TV Nova, pokračuje list. Prostřednictvím Novy může podle pozorovatelů kritiku Číny zmírnit, i když mluvčí jeho firmy označil tyto obavy za „zcela paranoidní“.

Pražští pozorovatelé týdeníku sdělili, že bitva o čínský vliv bude v dalších letech pokračovat. „Nemyslím si, že se dá skutečně vyhrát,“ řekl The Economist novinář Janek Kroupa, který upozornil na sdílení informací mezi zaměstnanci Huawei a čínskou ambasádou. „Dá se proti němu jen bojovat,“ doplnil.

POLITICI, PREZIDENT VYŠŠÍ PLATY, ALMUŽNY LIDEM

Prezident bude mít měsíčně přes 300 tisíc korun a premiér téměř čtvrt milionu. Vrcholným politikům se stejně jako každý rok zvýší platy zhruba o desetinu. Spolu s platy jim stoupnou i měsíční náhrady. Například měsíční odměna řadového poslance a senátora se zvýší podle zveřejněného sdělení ministerstva práce a sociálních věcí o platové základně o 8 400 korun na 90 800 korun hrubého. Prezident bude brát od příštího roku 302 700 korun a ministři 173 200 korun měsíčně, stejně jako místopředsedové parlamentních komor. Jde o zvýšení o 28 200 korun a 16 100 korun.

Premiér a předsedové obou parlamentních komor si přijdou měsíčně na 243 800 korun, zvýšení proti letošku činí 22 600 korun. Předsedové parlamentních výborů, komisí a delegací si polepší o 11 900 korun na 127 800 korun.
Přehled hrubých měsíčních platů vrcholných politiků v českých korunách:

Prezident Předseda parlam. komory a premiér Místopř. vlády Místopř. parlam. komory a ministr Předseda parlam. výboru, komise a delegace Poslanec a senátor
2011--2014 186 300 150 100 128 900 106 600 78 700 55 900
2015 204 600 164 800 141 500 117 100 86 400 61 400
2016 219 000 176 400 151 500 125 300 92 500 65 700
2017 236 700 190 700 163 700 135 500 100 000 71 000
2018 252 800 203 600 174 800 144 700 106 700 75 900
2019 274 500 221 200 189 900 157 100 115 900 82 400
2020 302 700 243 800 209 400 173 200 127 800 90 800

Politikům spolu s platy stoupnou i měsíční náhrady. Například prezident bude mít zvláštní víceúčelovou paušální náhradu 281 700 korun. Výše paušální náhrady například premiéra bude činit 31 200 korun a ministra 25 300 korun.
Platy politiků vzrostou od ledna zhruba o 9 procent, schválili poslanci

V případě poslanců se paušální náhrada na stravné a reprezentaci zvýší z letošních 12 200 korun na 13 500 korun, na cestovních náhradách budou mít podle vzdálenosti bydliště až 50 500 korun. Víceúčelová paušální náhrada předsedy parlamentní komory bude činit 48 800 korun.

Růst platů ústavních činitelů je dán zvýšením průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, od níž se jejich platy odvozují. Platová základna, ze které se platy vypočítávají, vzrostla pro příští rok proti letošku zhruba o 7 800 korun. Činí 84 060 korun.

Průměrná hrubá mzda dosáhla v Česku v letoším třetím čtvrtletí 33 697 korun. Nominální meziroční nárůst činil 6,9 procenta, reálný po zohlednění růstu spotřebitelských cen čtyři procenta. Prostor pro další růst mezd se podle analytiků zmenšuje, měl by ale zůstat s ohledem na vývoj ekonomiky solidní. Obecně platí, že dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Medián mezd, který představuje mzdu přesně uprostřed rozdělení hodnot mezd, činil 29 549 korun.

PUTINOVY PLÁNY V ARKTIDĚ DOSTALY BILIONOVOU INJEKCI

Plány Kremlu na ekonomické podmanění oblastí za polárním kruhem dostaly velkou vzpruhu. Jedna z největších ruských bank oznámila, že do projektů rozvoje Arktidy investuje během následujících dvou let bilion rublů, tedy asi 363 miliard korun. Podle analytiků to ale nestačí. Mohutné investice do rozvoje Arktidy oznámila koncem listopadu státem kontrolovaná banka VTB. Tu Kreml často využívá pro financování svých politických plánů a někteří analytici ji dokonce označují jako „Putinův tajný fond“.

Podle portálu RBC by asi 200 miliard rublů mělo směřovat do státní jaderné organizace Rosatom, která za ně postaví pět atomových ledoborců Liděr schopných proplout takzvanou severní mořskou cestou. Banka také počítá s investicemi do nových projektů na těžbu zlata, mědi a platiny. Rosatom zase nyní zakoupil třicetiprocentní podíl v dopravním konglomerátu Delo Group, který má zajistit rozvoj infrastruktury na severní mořské cestě.

Plyn, ropa a nové námořní trasy

Tyto informace odpovídají ambiciozní strategii, kterou letos v dubnu vyhlásil prezident Vladimir Putin. Počítá s budováním nových přístavů na severním pobřeží Ruska a navýšením přepravy nákladů severní mořskou cestou z loňských 20 milionů tun na čtyřnásobek v roce 2024.

Silnice se kroutí, domy se bortí. Tání permafrostu stojí Rusy miliardy

O dalších deset let později by Rusko také mělo mít třináct těžkých ledoborců včetně devíti s jaderným pohonem. Dnes má čtyři takové stroje.

Takzvaná severní mořská cesta z Evropy do Asie je dnes asi deset měsíců v roce zatarasená ledem, v budoucnosti se však její ekonomická výhodnost bude zvyšovat. Zatímco plavba z Jižní Koreje do Německa přes Suezský kanál trvá 34 dní, severní mořskou cestou zabere jen 23 dní, uvádí magazín The Economist.

Ustupující led také odkrývá nová naleziště ropy a zemního plynu. Arktida podle odhadů ukrývá až 90 miliard barelů ropy a 42 miliard kubíků zemního plynu. Osmdesát procent z toho je v jejích částech nárokovaných Ruskem.
Nejdřív armáda, pak byznys

Kreml zatím své ambice demonstruje především prostřednictvím armády. Ta v posledních letech zmodernizovala staré sovětské základny za polárním kruhem a pravidelně tam pořádá manévry. Například v listopadu ve vojenském prostoru v republice Komi otestovala hypersonickou střelu Kindžál.

Po vojácích by podle kremelských plánů měli přijít byznysmeni a zajistit rozvoj odlehlých severských oblastí. Podnikatelé se však zatím do Arktidy příliš nehrnou. Soukromé investory i státem kontrolované firmy jako Rosněfť či Gazprom odrazují enormní náklady spojené s arktickými projekty. Chybí klíčová infrastruktura jako jsou přístavy, silnice, letiště či elektrická síť.

„Není překvapením, že se společnosti zdráhají proplatit účet za tyto obrovské počáteční investice. Firmy a vláda se handrkují o daňové úlevy a finanční pobídky a veškerý pokrok se zastavil,“ hodnotí ruské plány na rozvoj Arktidy americký think-tank Stratfor.

Kreml počítá s tím, že rozvoj infrastruktury v Arktidě si do poloviny století vyžádá 200 miliard dolarů, tedy asi 4,6 bilionu korun. Do roku 2024, dokdy chce Putin dosáhnout dramatického navýšení námořní přepravy, by měly dorazit investice ve výši dvou bilionů korun. To je více než pětinásobek částky, kterou nyní oznámila banka VTB.

Jedním z mála ekonomických úspěchů zůstává projekt společnosti Novatek na zkapalněný zemní plyn na poloostrově Jamal. Závod za 27 miliard dolarů (587 miliardy korun) byl zprovozněn za Putinovy účasti před dvěma lety. Novatek nyní za účasti čínských a japonských investorů závod rozšiřuje a zároveň na poloostrově Jamal buduje dva další.

VOLBY BRITŮ, KANDIDÁTI STRACH O ŽIVOT

Blížící se britské volby se odehrávají v atmosféře strachu a nenávisti. Tvrdí to kandidáti ze všech politických táborů. Zvláště se výhrůžek obávají ženské kandidátky, které s obavami vzpomínají na případ vraždy britské političky Joe Coxové. Steffan Aquarone, který kandiduje za liberální demokraty ve hrabství Norfolk, při kampani zaklepal na dveře jednoho domu. Otevřel mu „gentleman“, který se však nechoval „úplně gentlemansky“. Muž totiž Aquaronovi řekl, že jej zastřelí, pokud se stane členem britského parlamentu.

„Docela to mnou otřáslo“ přiznal Aquarone, který incident nahlásil policii. Muž se mu později omluvil.
Podle listu The Washington Post to není ojedinělý případ. Více kandidátů ze všech politických táborů uvádí, že se setkávají s neobvykle nepřátelskou atmosférou, která reflektuje ostré názorové rozdělení země. Vůbec poprvé ve volební kampani britská policie vydala bezpečností pravidla pro kandidáty. V je nabádá, aby během kampaně nechodili sami a ihned zpravili příslušné orgány o jakýchkoliv výhrůžkách.

Policie jimi reaguje na vraždu labouristické političky Jo Coxové, která byla zabita několik dní před konáním referenda o brexitu v roce 2016. Podle některých britských médií agresivní tón kampaně měl podíl na vraždě spáchané neonacistickým zastáncem odchodu EU z Británie. Coxová naopak chtěla, aby Británie v bloku zůstala.

„Skutečně bylo potřeba, abychom se z toho poučili, a přesto, o tři a půl roku později si myslím, že prostředí je dokonce více toxické,“ sdělila listu The New York Times Rachel Reevesová, labouristická kandidátka z Leedsu, která je od roku 2010 v britském parlamentu. Přiznává, že je v současnosti „poněkud více zdrženlivější“ v uvádění toho, kam v rámci kampaně půjde.

Nejen labouristé si stěžují na sílící napětí v britské společnosti. Konzervativní politička Andrea Jenkynsová z Leedsu byla na sociálních sítích označena za špatnou matku a její emailová schránka je plná zpráv, ve kterých ji pisatelé hrozí sexuálním násilím.

Coxová byla nadějí labouristů, rvala se za syrské děti i Británii v EU

Sestra Coxové, Kim Leadbeaterová, řekla listu The Washington Post, že poté, co její sestra zemřela, politici slíbili, že se budou chovat lépe, ale to nevydrželo dlouho a během posledních tří let se to postupně zhoršilo. „Mnoho politiků přede mnou plakalo,“ tvrdí Leadbeaterová, podle níž se řada z nich setkala s hrozbami smrti či znásilnění.
Jen za rok 2017 policie obdržela zprávy o 111 kriminálních hrozbách. V roce 2018 jich bylo 242.

Obavy mají hlavně ženy

Ačkoliv se s výhrůžkami setkávají i muži, jsou to ženy, zvláštěpak ty jiné než bílé barvy pleti, které jsou jejich hlavními terči. Podle lidskoprávní organizace Amnesty International Diane Abottová, první zákonodárkyně černé pleti v britském parlamentu, obdržela takřka polovinu všech výhružných tweetů poslaných ženským poslankyním během obecných voleb v roce 2017.

Nepřátelská atmosféra značným dílem přispěla k tomu, že více než padesát poslanců, z toho osmnáct žen, uvedlo, že nebude v nadcházejících volbách, které proběhnou 12. prosince, dále kandidovat. V současnosti ženy tvoří 32 % britského parlamentu.

Podle stanice BBC se rekordní počet žen, 1 124 z 3 322 registrovaných kandidátů, chystá bojovat v předčasných parlamentních volbách. Existují však obavy, že nadávky a hrozby zaměřené proti kandidátkám je nakonec odradí, stejně jako potenciální nové kandidátky.

Rozdělená společnost

Obě hlavní britské politické strany, konzervativci a labouristé, se z vyhrocené atmosféry obviňují navzájem. Podle labouristů je zvláště vinen britský premiér Boris Johnson, který o odpůrcích Brexitu mluvil jako o zrádcích lidu. Podle konzervativců naopak k růstu nenávistivé atmosféře přispívá příklon labouristů doleva.
Američany děsí rozdělení společnosti. Obávají se i nové občanské války

Podle říjnového průzkumu z univerzit v Cardiffu a Edinburghu si 71 % Angličanů myslí, že násilí vůči je poslancům je cena, kterou stojí za to zaplatit, aby Británie odešla z EU. Pro 56 % Angličanů násilí proti politikům je odůvodnitelné, pokud se jím docílí setrvání Británie v EU.

Podle think tanku Demos však ve skutečnosti britská veřejnost není tak rozdělená, jak by se mohlo zdát. V řadě témat, např. co se týče klimatických změn či roli vlády v zdravotnictví, mají Britové podobné názory.

Ve své studii Demos tvrdí, že v případě konfliktních témat, jako je Brexit či migrace, je britská veřejnost rozdělena, neboť se nedokáže shodnout na základních faktech. Obě strany debaty pracují s jinou verzí politické reality a jsou dokonce neochotní přijmout nová fakta, pokud jsou v rozporu s jejich dosavadní vírou.

MĚSTO PŘIDĚLILO STARÉ POPISNÉ ČÍSLO JINÉMU MAJITELI, SE STÍŽNOSTÍ NEUSPĚL

Se stížností na jednání města, které přidělilo nové stavbě číslo popisné patřící původně k domu muže, který o číslo přišel, neuspěl stěžovatel u veřejné ochránkyně práv. Číslo popisné musí být sice v rámci obce unikátní, ale do roku 2010 bylo možné čísla popisná používat opakovaně. Teprve v od července roku 2010 zákon stanovil, že jednou přidělená čísla popisná nelze znovu použít. Platí to do budoucna, jinak by muselo dojít k přečíslování.

Situací se veřejná ochránkyně práv zabývala v září a v říjnu na základě podání, které bylo nakonec odloženo. Jak vyplývá z odpovědi ombudsmanky stěžovateli panu X, o jehož původní číslo popisné jde, obeslal kvůli svému starému číslu popisnému kromě městského úřadu, veřejné ochránkyně práv také krajský úřad a ministerstvo vnitra.

Původ problému leží v roce 1986

Jak vyplývá z přípisu ombudsmanky, jde o třicet tři let starou záležitost – původ problému sahá až do roku 1986: „Stěžujete si na postup Městského úřadu X. a Ministerstva vnitra ve věci přidělení čísla popisného. Z podnětu vyplývá, že číslo popisné Y. měl přiděleno původně Váš dům, avšak poté, co mu bylo na Vaši žádosti (z roku 1986) přiděleno číslo evidenční, městský úřad číslo popisné Y. (v roce 2009) přidělil nové budově na pozemku parc. č. Z. v katastrálním území X. Namítáte, že takový postup je v rozporu s ustanovením § 31 zákona o obcích . Krajský úřad Libereckého kraje s Vaší argumentací souhlasil. Poté, co městský úřad nápravu neprovedl, jste se 19. 6. 2019 obrátil na Ministerstvo vnitra, které Vám sdělilo, že městský úřad postupoval v souladu se zákonem. Žádáte mě o pomoc,“ píše v úvodu veřejná ochránkyně.
Protože působnost ombudsmanky se nevztahuje na situaci, kdy městský úřad nevykonává státní správu, co byl tento případ, ombudsmanka zkontrolovala postup ministerstva vnitra. Zjistila, že odpověď vnitra, že město postupovalo v souladu se zákonem, je bezchybná.

Zákaz měl zamezit rizika z dalšího použití čísla

„Tak jak uvádí Ministerstvo vnitra, je skutečně třeba rozlišovat, kdy městský úřad číslo popisné Y. opakovaně přidělil další budově. Podle příloh podnětu k tomu došlo 9. 11. 2009, tedy ještě před 1. 7. 2010, kdy nabyla účinnosti novela zákona o obcích (provedená zákonem č. 227/2009 Sb.), která v § 31 nově výslovně stanovila, že ,čísla popisná, která byla přidělena, nelze užívat opakovaně´,“ vysvětluje stěžovateli veřejná ochránkyně práv.

Poté ombudsmanka cituje zákonodárce, který v roce 2010 v důvodové zprávě k novele zákona předmětnou novinku odůvodnil takto: Důvodová zpráva k novelizovanému ustanovení § 31 zákona o obcích uvádí, že „významným principem je nově upravený zákaz označovat budovu již jednou přiděleným číslem popisným či evidenčním (nebude se samozřejmě vztahovat na čísla orientační). Tím by mělo do budoucna dojít k zamezení případů, kdy nová budova bude označena číslem popisným již neexistující budovy, a všem z toho vyplývajícím rizikům. Tato povinnost se bude vztahovat do budoucna, takže nebude třeba provádět žádné zpětné přečíslování.“

„Mám za to, že úmysl zákonodárce je z citovaného textu zřejmý a srozumitelný,“ dodává v přípisu ombudsmanka. „Proto Ministerstvo vnitra nepochybilo, jestliže zastává názor, že městský úřad postupoval zcela v souladu se zněním zákona o obcích, platným v rozhodné době, jestliže 9. 11. 2009 přidělil číslo popisné Y. jiné budově (za stavu, že v příslušné části obce shodné číslo popisné neměla jiná budova). Na tom nic nemění ani Vámi namítaná skutečnost, že v době, kdy tak městský úřad učinil, byla novela zákona o obcích č. 227/2009 Sb. již platná a byla dokonce rozeslaná (k 24. 7. 2009). Až po 1. 7. 2010 by městský úřad za žádných okolností nemohl přidělit již jednou použité popisné číslo,“ vysvětluje veřejná ochránkyně práv.

Právní názor kraje byl chybný, přečíslování se nekoná

Ombudsmanka rovněž odpovídá na otázku, proč v této situaci nelze použít správní řád: Protože to předmětný zákon výslovně zakazuje: Že „se na rozhodování o označování budov popisnými čísly nepoužije správní řád“, bylo výslovně uvedeno v ustanovení § 31 odst. 5 zákona obcích, větě poslední, ve znění účinném do 30. 6. 2010.

Jak vyplývá z dopisu ombudsmanky stěžovateli, chybu učinil naopak krajský úřad, když městskému úřadu nařídil nápravu, na což městský úřad nereagoval. „Právní názor krajského úřadu by byl správný, kdyby vycházel ze skutkového stavu po 1. 7. 2010. Krajský úřad, na rozdíl od Ministerstva vnitra, nezohlednil, že k přidělení popisného čísla došlo v době, kdy se znění ustanovení § 31 zákona o obcích lišilo od znění aktuálního (a že například i podle důvodové zprávy k novele č. 227/2009 Sb. má změna platit pouze do budoucna, a nebude třeba provádět žádné zpětné přečíslování),“ uvádí k problému veřejná ochránkyně práv.

Právní věty

Podle § 31 zákona o obcích platilo a platí, že „každé popisné číslo budovy musí být v rámci části obce jedinečné“. Avšak až novela č. 227/2009 Sb., s účinností od 1. 7. 2010, výslovně stanovila, že „čísla popisná, která byla přidělena, nelze užívat opakovaně“. Pokud před 1. 7. 2010 obecní úřad přidělil uvolněné popisné číslo nové budově, nepostupoval v rozporu se zákonem. Irena Válová, ceskajustice.cz

ZA 10 LET V ČR UBYLO PŘES 70 TISÍC HEKTARŮ

Když přijíždíte autem k městu, nemůžete je přehlédnout. Plechové haly lemují české silnice na okrajích měst a každoročně jich přibývá. Protože se ekonomice daří, staví se, kde se dá, a průmyslu tak padá za oběť náš nejcennější přírodní zdroj – zemědělská půda.

V současnosti u brněnského letiště fungují dvě haly, ani jedna však není zkolaudovaná. | foto: Anna Vavríková, MAFRA
Například za poslední tři roky bylo jen na výstavbu skladovacích hal a výrobních závodů odepsáno 808 hektarů zemědělské půdy. To je plocha, na kterou by se vešlo Václavské náměstí zhruba sto osmdesátkrát.

„Jde o nevratný proces, v němž definitivně přicházíme o svrchní vrstvu půdy,“ vysvětluje Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity. Právě tato vrstva je nesmírně cenná pro pěstování plodin a není vůbec jednoduché ji obnovit. Vzniká přirozenými přírodními procesy a na to je potřeba především čas – ve středoevropských podmínkách se jí deset centimetrů vytváří zhruba tisíc let.

O tom, jestli půda přestane být zemědělskou a bude možné na ní stavět, rozhodují především obce, které svou půdu firmám prodávají. Cena se liší i podle kvality půdy, přesto je podle odborníků stále velmi nízká. „Zábor zemědělské půdy je dnes jednoduchý, neustále stoupá poptávka po dalších plochách na výstavbu,“ uvádí ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo.

A staví se nejen se souhlasem obcí, ale i načerno. Své o tom vědí například v Hradci Králové. Společnost CTP Invest tam u hlavního tahu na Ostravu od podzimu 2014 do března 2015 rozestavěla dvě skladovací haly. Bez povolení. Haly stále stojí. Po dlouhých jednáních se letos v dubnu po dohodě s městem otevřely dveře k jejich dodatečné legalizaci.
Potravinová soběstačnost

Rozloha orné půdy přitom v Česku skutečně strmě klesá. Za posledních deset let se jí celkem ztratilo 74 tisíc hektarů. Vyplývá to z dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Když se sečte rozloha dvou největších českých měst, tedy Prahy a Brna, a ještě se pár stovek hektarů přidá, odpovídá to zhruba rozloze polí, která za dekádu zmizela. Jen v roce 2018 to bylo 7 209 hektarů, nejvíce od roku 2014.

„Pokud bychom hodnotili výměru orné půdy z pohledu potřeby potravin v Česku, pak bychom mohli konstatovat, že je jí v tuto chvíli relativní dostatek. Někdo by mohl říct, že i nadbytek, pokud na poměrně značné výměře pěstujeme technické plodiny. To ovšem neznamená, že je možné ornou půdu nahrazovat výstavbou v neudržitelném tempu, jakého jsme poslední tři desetiletí svědky,“ varuje Sklenička.

S postupujícími změnami klimatu totiž není vůbec jisté, že úrodnost polí bude v budoucnosti stejná, jako je dnes. I když je v současnosti často výhodnější zemědělské plodiny dovážet ze zahraničí, situace se může změnit, a jestliže nebudeme potravinově soběstační, může se to ukázat jako velký handicap.Za větší sucha mohou i holá pole, ukazují termosnímky. Pomohlo by víc rostlin

Přestože část vzácné ornice z půdního fondu mizí definitivně, mohou být loňská čísla vyložena i mírně optimisticky. Zemědělské půdy bylo nevratným způsobem odepsáno 1595 hektarů, což je o 1175 hektarů méně než předloni. Znamená to, že ze zrušených polí se dělají častěji louky než v minulosti a na těch se už pak tolik nestaví.

Na nějaké závěry o změně trendu je ale zatím příliš brzy. „Jedním z faktorů, který to v roce 2018 mohl ovlivnit, je naše novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 2015, díky níž došlo ke zpřísnění ochrany zemědělské půdy a ke zpřísnění podmínek pro zábory té nejcennější půdy,“ vysvětlila za ministerstvo životního prostředí Dominika Pospíšilová.

NEJVĚTŠÍ PROTEST V HONGKONGU, ZASÁHNE ČÍNA?

V Hongkongu se na největší demonstraci od konání místních voleb před dvěma týdny shromáždilo podle organizátorů 800 000 lidí. Tamní policie ale udává 183 000 účastníků. Protivládní protesty v Čínou spravované bývalé britské kolonii každopádně nepolevují už šest měsíců.

Většinou černě odění lidé různého věku se odpoledne shromáždili v centru města v parku Victoria Park na ostrově Hongkong. Vyvolávali heslo Svobodu pro Hongkong a nesli transparenty se svými požadavky. Objevovaly se vlajky Spojených států, Tchaj-wanu a Británie. Pochod pokračoval přes převážně obchodní čtvrti sedmimilionového města až do jeho finančního centra.

Protest organizovala Občanská fronta za lidská práva, která stála za červnovými převážně pokojnými milionovými pochody. Správa Hongkongu povolila frontě pořádání demonstrace poprvé od 18. srpna. Protestující chtěli podle agentury AFP dát úřadům poslední šanci, aby splnily jejich požadavky. Demonstranti volali po rezignaci správkyně Hongkongu Carrie Lamové a propuštění zadržovaných. „Budu bojovat za svobodu, dokud nezemřu, protože jsem občanka Hongkongu,“ řekla agentuře Reuters ve Victoria Parku černě oděná 40letá matka June.

„Brzy budou vánoce, ale my už nemáme náladu slavit,“ vysvětlil třiadvacetiletý student Lawrence. Protestující byli ze strachu před postihem úřadů ochotni prozradit pouze křestní jména.

Protesty mají širokou podporu lidí i po volbách, říká Čech žijící v Hongkongu

Po soumraku nastříkali někteří demonstranti na budovu Bank of China graffiti v protipekingském duchu. Přihlížející pořádková policie nezasáhla, a to ani když protestující vykřikovali nadávky „psi“ a „švábi“.
Strážci zákona nicméně uvedli, že zatkli jedenáct lidí ve věku od 20 do 63 let a poprvé od začátku protestů zabavili příruční zbraně. Zatčení mohou souviset s vandalismem, jehož terčem se stal soud, obchod i metro.

Organizátoři předem vyzvali k pokojné demonstraci, aby se vyhnuli policejním zásahům. Podle účastníků je ale rozhořčení obyvatelstva větší než dříve. Lamová totiž odmítla vyhovět požadavkům nespokojenců navzdory tomu, že v místních volbách na konci listopadu utrpěla porážku.

Násilí v Hongkongu pokračuje, demonstranti zasáhli jednoho policistu šípem

Demonstrace v Hongkongu začaly v červnu. Vyvolala je nevole nad návrhem zákona, který by umožňoval vydávání lidí podezřelých z trestných činů do komunistické pevninské Číny. Postupně se protesty rozvinuly v širší hnutí proti sílícímu vlivu Pekingu v Hongkongu.

Hongkong je bývalá britská kolonie, předaná Číně roku 1997 v rámci principu jedna země, dva systémy. Ten Hongkongu zaručuje určitou autonomii v oblasti justice, legislativy a ekonomiky. Demonstranti se obávají, že hrozí postupná ztráta autonomie Hongkongu.

PŘI POŽÁRU V DILLIÍ ZAHYNULY DESÍTKY LIDÍ

Při mohutném požáru v centru indické metropole Dillí zahynulo nejméně 43 lidí. Dalších 16 osob bylo převezeno do nemocnice s popáleninami či s dýchacími potížemi poté, co byli vystaveni množství kouře. Příčina neštěstí je zatím
Indická média uvedla, že plameny zachvátily časně ráno budovu, jež byla plná továrních dělníků, kteří přespávali v dílnách.

Přivolaní hasiči ale o osobách uvězněných uvnitř šestipatrové budovy nevěděli, což zbrzdilo záchranné operace, napsal server India Today. Budova se navíc nachází ve čtvrti, kde je jedno z největších dillíských tržišť a také mnoho úzkých uliček, kterými hasiči mohou jen s obtížemi projet.

Podle zpravodajského serveru BBC se v továrně, která vyrábí převážně školní tašky, nacházelo při vypuknutí požáru na 100 lidí. Zachránit se jich podařilo více než 60. Oheň vznikl v dolní části budovy, ale rychle se rozrostl do třetího patra, kde spali dělníci.

„Mé myšlenky a modlitby jsou s postiženými rodinami,“ napsal na Twitteru indický prezident Ram Nath Kovind. Popřál také brzké zotavení zraněným, kteří požár přežili.

Požár, u kterého zasahovalo 25 hasičských vozidel, se již podařilo zlikvidovat. Podle jednoho z místních policejních velitelů byl příčinou požáru nejspíš elektrický zkrat. Úřady nyní zjišťují, zda byla továrna zřízena legálně. Majitel budovy byl již zadržen kvůli podezření z trestného činu zabití z nedbalosti, dodal policejní velitel.

Požáry objektů jsou v Indii relativně běžné; často je způsobuje nedodržování a obcházení stavebních a bezpečnostních předpisů. Letos v únoru zahynulo 17 lidí při požáru v šestipodlažním hotelu v Dillí, který vznikl v neschválené kuchyni na střeše budovy.