iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Po generálu Francie de Gaulle odmítá EU i královna Britů

Od úmrtí francouzského prezidenta, generála Charlese de Gaulla již uplynulo více než 40 let a od jeho narození více než 120 let. Mnozí politici Evropy i světa tvrdí, že de Gaullův postoj k evropské integraci a gaullistickému pojetí evropské integrace se de Gaulle nikdy nepoddával. Byl státníkem, který věřil ve velikost Francie, měl jasnou představu o jejím místě ve světě a o její zahraniční politice, která byla založena na vojenské nezávislosti a v rámci „strategie všech azimutů“ se neorientovala pouze na spolupráci se Západem.

De Gaulle si nepřál, aby v evropském dění hrály významnou úlohu Spojené státy, a to ani skrze členství Velké Británie v Evropském hospodářském společenství (EHS), které dvakrát vetoval (v letech 1963 a 1967), jakkoli to nebylo pouze z geopolitických důvodů, ale především z obav, že by britské členství znamenalo úplně jiné pojetí jednotného trhu a odklon od důrazu na zemědělskou politiku.

De Gaullovo pojetí evropské integrace bylo založeno na mezivládním principu. Pro de Gaulla byl národní stát „jedinou realitou“, na které lze stavět a od kterého lze odvozovat evropskou integraci. „Evropský lid“ a „evropská vláda“ byly pro de Gaulla „chimérou“. Usiloval o evropskou integraci založenou na spolupráci suverénních národních států. Diskusi o evropské integraci vnímal jako bitvu mezi dvěma vizemi: „utopickým mýtem nadnárodní moci“ a „vizí konfederace, ve které žádný suverénní stát nemůže být vystaven možnosti být přehlasován v žádné ekonomické otázce ... a tedy ani v politické“.

DE GAULLE: INTEGRACE EVROPY - PAŘÍŽ - BONN

Páteří gaullistického pojetí evropské integrace byla osa Paříž-Bonn, proto se de Gaulle pravidelně setkával s tehdejším německým kancléřem Adenauerem a v r. 1963 oba podepsali dodnes platnou Elysejskou smlouvu o spolupráci mezi Francií a Německem, která mimo jiné stanovila, že se francouzský prezident a německý kancléř budou scházet k politickým konzultacím „kdykoli to bude potřeba, nejméně dvakrát ročně“. De Gaulle byl zastáncem přímých jednání hlav států a vlád. Byli to v jeho pojetí evropské integrace právě prezidenti a premiéři členských zemí tehdejšího EHS a později ES, kteří měli určovat další směr evropské integrace. Oponoval centralizaci a nepřál si, aby integračnímu procesu dominovaly nadnárodní instituce (zejména Komise). Proto se z jeho iniciativy uskutečnily první summity hlav států tehdejšího EHS (dnešní Evropské rady) v Paříži a v Bonnu, v únoru a v červenci 1961.

V reakci na návrhy Hallsteinovy Komise týkající se rozpočtu Společenství, Společné zemědělské politiky a posílení většinového rozhodování v Radě, stáhl de Gaulle v roce 1965 svého ministra zahraničních věcí ze zasedání Rady ministrů, odvolal francouzské reprezentanty z vedení všech důležitých výborů a gaullisté se dokonce přestali účastnit zasedání Evropského parlamentu. Takzvaná „krize prázdných křesel“ (empty chair crisis) trvala sedm měsíců a byla vyřešena až na počátku roku 1966 Lucemburským kompromisem, který mimo jiné umožňoval uplatnit veto během hlasování o záležitostech, které jsou důležitým zájmem některého ze členských států.

DE GAULLE: SILNÝ PREZIDENT VE FRANCII

De Gaulle se ve Francii zasadil o silnou roli prezidenta a jeho přímou volbu, ale je nutné zdůraznit, že své pravomoci a legitimitu vždy odvozoval od voleb a o klíčových otázkách, ať už souvisely s ústavou, s nezávislostí Alžírska nebo s vnitropolitickými reformami, vždy Francouze nechával rozhodovat v referendu. I jeho odchod z prezidentského úřadu byl výsledkem referenda, které sám v dubnu 1969 vyhlásil. Primárně to bylo referendum o regionální a senátní reformě, ale protože ho de Gaulle spojil s otázkou svého setrvání v úřadu (i když mu mandát končil až v roce 1973), po těsné prohře opustil den nato Elysejský palác. Následující rok v listopadu zemřel.

DE GAULLE: CELOEVROPSKÉ REFERENDUM VE VŠECH STÁTECH

Během de Gaullova desetiletého působení v prezidentském úřadu byla většina témat souvisejících s evropskou integrací považována za témata zahraničně-politická a tudíž témata, která byla výlučně v prezidentské pravomoci. De Gaulle žil v době – a to se zdá z dnešního pohledu po tolika změnách zakládajících smluv už téměř neuvěřitelné – kdy po Římské smlouvě nevznikly žádné další smlouvy, které by přesouvaly další pravomoci od členských států na nadnárodní úroveň. Byl by o takové smlouvě jistě svolal referendum, protože byl zastáncem celoevropského referenda konaného ve všech členských státech ve stejný den.

DE GAULLE: ODMÍTAL UNIFIKACI EVROPY, ROZHODOVÁNÍ BEZ REFEREND

De Gaulle nekoncipoval evropskou integraci tak, jak ji viděl Jean Monnet, jak ji razantně posunul Jacques Delors s Maastrichtskou smlouvou a jaká je následně dnes. Odmítal unifikaci Evropy, odmítal shora řízené stírání rozdílných národních zájmů a zcelistvování členských států. Neměl blokové a kontinentální vidění světa, nemluvil jménem Evropy, jak se o to dnes snaží někteří představitelé Komise. Zasadil se o to, aby pravidlem rozhodování byla jednomyslnost spíše než většinové hlasování a tehdejší EHS/ES orientoval směrem k Římským smlouvám, směrem k mezivládnímu uspořádání. Nebyl zastáncem politiky nadřazené evropským státům a politiky vznikající nad nimi. Nebyl zastáncem technokratického rozhodování nikým nevolených, ani masivního množství legislativních návrhů ze strany Komise, ani úředníky psaných, závazných, a přitom nikým nečtených závěrů různých summitů, ani projektu „Ústavy pro Evropu“, ani – a to především – rozhodování bez referend, bez voleb, bez legitimity a bez zodpovídání se občanům. Proto zůstává otázkou, zda by Charles de Gaulle za dnešní Evropskou unií – stejně jako to udělal za Severoatlantickou aliancí v roce 1966 – nezabouchl dveře.

PREZIDENT FRANCIE DE GAULLE TVRDÝ, BRITOVÉ ROZBÍJEČI

Do brexitu Britů mluví také druhá strana, tedy EU 28-1 a zejména Francie, tradiční rival ostrovní monarchie. A prezident Emmanuel Macron je v pokušení ukázat Britům, zač je toho loket.

Charles de Gaulle, kterého Macron s oblibou cituje a jehož portrét má v kanceláři, byl vůči Britům nesmlouvavý. Zatvrzele jim bránil ve vstupu do Evropského hospodářského společenství. Hned dvakrát, poprvé v roce 1963, podruhé čtyři roky poté, jejich přijetí jednostranně vetoval.

„Anglie je ostrov, námořní země. Vyniká originálními zvyky a tradicemi. Povaha, struktura a pozice Anglie jsou ale propastně odlišné od kontinentálních zvyklostí,“ namítal vyčouhlý generál a ostrovany do společenství nepustil. Dostali se do něj až v roce 1973, po de Gaullově smrti, za prezidenta Georgese Pompidoua.

De Gaulle to stavěl jako volbu: Buď hlubší integrace, anebo větší, ale volnější aglomerace za účasti Británie. Brity pokládal za potížisty a rozbíječe. Jejich motivy viděl nejspíš podobně jako tajemník fiktivního ministerstva pro administrativní záležitosti Humphrey Appleby v seriálovém sitcomu Jistě, pane ministře: „Abychom mohli Evropské společenství rozbít, museli jsme se nejdřív dostat dovnitř. Zkoušeli jsme to zničit zvenčí, ale to nešlo. Ale teď, když jsme uvnitř, můžeme z toho nadělat úplný guláš.“

MACRON SE GENERÁLOVI DE GAULLE NEVYROVNÁ

Macron na summitu v Bruselu de Gaullovu umíněnost připomenul. „Jsme připraveni na brexit – volbu, kterou udělal britský lid,“ namítl na návrh, aby byl brexit posunut až na březen příštího roku. V Bruselu tlačil na to, aby odklad nebyl protahován za evropské volby, které jsou plánovány na konec května.

Nakonec Macron další odklad nevetoval. Kývl na říjnový kompromis. Dal však najevo, že další odklad brexitu by už Unie Britům povolit neměla.

Macron je zjevně rozezlen, že opakující se rozhovory o brexitu odvádějí pozornost od reforem, které v Unii prosazuje. Ví, že by brexit bez dohody poškodil obchod a francouzskou ekonomiku. Agentura Reuters však cituje vysoce postaveného britského diplomata, který upozorňuje, že ekonomické ohledy můžou jít stranou, protože bývalého bankéře od Rothschildů pohání ctižádost vrátit Francii dominantní roli, kterou hrála v padesátých letech minulého století.
De Gaulle by možná Mayové na žádost o odklad už dávno řekl „Non“. Macron nemá takovou autoritu, aby jednostranné veto ustál. Je také jiná doba.

JOHNSON OMEZÍ UPRCHLÍKY

Britský premiér Boris Johnson prisľúbil obmedziť prisťahovalectvo, ak jeho konzervatívci zvíťazia vo štvrtkových predčasných voľbách. Podľa vlastných slov však nie je všeobecne proti tomu, aby cudzinci prichádzali do Británie pracovať a žiť, informovala v nedeľu agentúra Reuters.

Briti budú 12. decembra hlasovať vo voľbách, ktoré rozhodnú o osude brexitu – vystúpenia Spojeného kráľovstva z Európskej únie – a piatej najväčšej ekonomiky sveta. Na výber majú najmä ostro sa rozchádzajúce programy Johnsonovej protrhovej Konzervatívnej strany a socialistami vedenej opozičnej Labouristickej strany.

„Počty (imigrantov) sa znížia, pretože budeme môcť riadiť systém týmto spôsobom,“ povedal Johnson v rozhovore pre televíziu Sky News, odvysielanom v nedeľu. „A nemyslím si, že neriadený a neobmedzený prístup k tomu by bol správny.“

Johnson prisľúbil riadenie imigrácie na základe systému bodovania. Zamerať sa chce na obmedzenie počtu nekvalifikovaných migrantov, podľa jeho slov však bude existovať aj priestor pre príchod vysoko kvalifikovaných a iných pracovníkov do Británie.

„Nie som odporcom imigrácie… Som zástancom toho, aby bolo ľuďom umožnené prichádzať do tejto krajiny, a myslím si, že ak majú talenty a chcú robiť veci a žiť v Spojenom kráľovstve a môžu prispieť k tejto krajine – tak je to skvelé,“ vyhlásil.
Johnson odmietol tvrdenia o zavedení hraničných kontrol

Boris Johnson v nedeľu povedal, že informácie z dokumentu uniknutého z ministerstva financií o údajnom zavedení kontrol na hraniciach medzi Britániou a Severným Írskom, sú nesprávne. Informovala o tom stanica Sky News.
Dokument získal líder opozičných labouristov Jeremy Corbyn, podľa ktorého dokazuje, že po brexite budú zavedené kontroly tovaru pohybujúceho sa medzi Veľkou Britániou a Severným Írskom. „Táto dohoda umožní celému Spojenému kráľovstvu vrátane Severného Írska vystúpiť z EÚ,“ povedal Johnson.

Premiér však dodal, že kontroly sa môžu vzťahovať na tovar smerujúci z Veľkej Británie do Írskej republiky, ktorý prechádza cez územie Severného Írska. Kontroly na hraniciach medzi Severným Írskom a ďalšími časťami Veľkej Británie však nebudú.

Takzvaná írska poistka, ktorá mala zabrániť vzniku „tvrdej“ hranice medzi Severným Írskom a Írskou republikou, bola hlavnou prekážkou brániacou schváleniu dohody o brexite, ktorú s EÚ vyrokovala bývalá premiérka Theresa Mayová, pripomína Sky News. Britský parlament túto dohodu trikrát odmietol.

Novú revidovanú dohodu o brexite sa podarilo vyjednávacím tímom Británie a EÚ dosiahnuť v októbri, krátko pred summitom lídrov členských štátov Únie. Súčasťou novej dohody už írska poistka nie je. Vzniku tvrdej hranice sa podľa Johnsona dá vyhnúť pomocou zavedenia kontrol na určité typy tovarov smerujúce do Írskej republiky, uviedol na svojej webovej stránke denník The Guardian./agentury/