iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Žalobce Ostravy Pavelka se nepolepšil, opakované průtahy

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě (OSZ) Martin Pavelka čelí kárné žalobě za opakované a rozsáhlé průtahy. Vedoucí OSZ Libor Malý požaduje trest odvolání z funkce státního zástupce. Pavelka byl minulý rok na podzim kárně potrestán za průtahy snížením platu. Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Petrem Mikešem bude 18. prosince projednávat hned dvě kárné žaloby, které byly na Pavelku podány s odstupem jen několika měsíců.

První kárný návrh podal na Pavelku vedoucí OSZ v červenci. Vytýkal mu v něm průtahy v 29 věcech, přičemž v některých z nich mělo k průtahům docházet opakovaně. Jako kárné opatření bylo navrženo maximální možné snížení platu při recidivě, což je 30 % na dobu 2 let.

Pavelka byl totiž již jednou za průtahy kárně postižen, a to poměrně nedávno, v říjnu minulého roku. Tehdy kárný senát přihlédl k tomu, že Pavelka byl po odborné stránce pozitivně hodnocen svými nadřízenými a projevil sebereflexi. Plat mu tak kárný senát snížil pouze o 10% na půl roku, místo navržených 30% na rok.

Na svoji obhajobu před rokem Pavelka uvedl, že s přechodem na hospodářskou kriminalitu v roce 2017 se změnil i styl práce, který jej, zjednodušeně řečeno svedl k odkládání složitých úkolů. Přiznal, že má problém s prokrastinací a s tímto problémem také navštěvuje odbornou pomoc. „Nicméně ze svých pochybení, která jsou projednávána v tomto kárném řízení, si vzal velké ponaučení. Nyní si je vědom, že věci nemůže odkládat a musí v nich v přiměřené době rozhodnout navzdory riziku, že se v nich dopustí nějaké chyby. Myslí si, že se již ničeho podobného nedopustí,“ shrnuje se v rozhodnutí kárného senátu NSS z října minulého roku.

Po kárném návrhu z letošního července, který dával Pavelkovi ještě šanci ve funkci setrvat byl však podán další, ve kterém mu byly vytýkány pokračující průtahy ve 4 věcech, které již byly předmětem červencového kárného návrhu, a nově průtahy v dalších 9 věcech. Podle vedoucího OSZ Malého se sliby ze strany kárně obviněného o tom, že se již bude snažit lépe si práci organizovat, ukázaly jako plané, navíc Pavelka už nereaguje ani na pokyny vedoucího státního zástupce. Proto Malý požaduje, aby kárný senát NSS rozhodl o zániku funkce státního zástupce. Pavelka na dotazy České justice nereagoval, ceskajustice.cz

POLSKÝ NS ZPOCHYBNIL NEZÁVISLOST SOUDCOVSKÉ RADY

Polská vláda prosadila předloni v parlamentu zákon, který snížil do té doby jednotný důchodový věk soudců ze 67 let u mužů o dva a u žen o sedm roků

Polský nejvyšší soud dnes rozhodl, že soudcovská rada, převážně zvolená parlamentem ovládaným vládní stranou Právo a spravedlnost (PiS), není dostatečně nezávislá na politické moci. Zpochybnil tak podle agentury AFP spornou soudní reformu, prosazovanou vládou PiS. Rozhodnutí nejvyššího soudu může podle expertů posloužit k napadení verdiktů stovek soudců, jejichž jmenování soudcovská rada schválila, a vyvolat chaos v soudním systému, upozornila agentura Reuters.

„Národní soudcovská rada neskýtá dostatečné záruky nezávislosti na orgánech zákonodárné a výkonné moci,“ uvedl soudce nejvyššího soudu Bohdan Bieniek s tím, že žádost soudcovské rady o odročení dnešního jednání nejvyššího soudu dorazila devět minut po podepsání verdiktu, a tak „nelze odročit něco, co už skončilo“.
Předseda soudcovské rady Leszek Mazur nicméně rozhodnutí odmítl a ujistil, že „nebude mít žádný vliv na fungování rady, ani disciplinárního kolegia nejvyššího soudu“.

Zpochybnění nezávislosti rady totiž zároveň zpochybňuje i nové disciplinární kolegium nejvyššího soudu, jehož členy jmenoval prezident na návrh rady. Tento nový kárný orgán má rozhodovat o penzionování soudců, a to i z nejvyššího soudu.

Minulý měsíc ale Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že polský nejvyšší soud musí ověřit nezávislost svého nového kárného orgánu. Podle unijního soudu nezávislost členů disciplinárního kolegia není zpochybněna tím, že je jmenuje prezident. Tuto nezávislost je však třeba prověřit s ohledem na fakt, že hlavě státu navrhuje soudce kárného orgánu soudcovská rada. Tu vybírá parlament, kvůli čemuž je podle kritiků rada závislá na vůli polské vlády disponující většinou poslanců.

Polský nejvyšší soud by při zkoumání nezávislosti kolegia měl podle unijního soudu vzít v potaz okolnosti, „za kterých byli členové nové Národní rady soudnictví určeni“ a jak „plní svou úlohu chránit nezávislost soudů a soudců“.
Kvůli zákonům o nejvyšším soudu a soudcovské radě vede s Polskem téměř dva roky řízení Evropská komise, podle níž nové právní úpravy ohrožují nezávislost justice a vládu práva v zemi. Procedura může teoreticky skončit až odebráním hlasovacích práv Polsku v Radě EU, avšak kvůli nutnému jednomyslnému souhlasu ostatních států a přislíbené maďarské podpoře polského postoje je tento závěr nepravděpodobný.

Nejvyšší soud nadále vede Malgorzata Gersdorfová, která byla jmenována ještě před příchodem PiS k moci. Pod tlakem EU ustoupila polská vláda od pokusů donutit soudkyni k odchodu do penze. PiS se nicméně podařilo do čela ústavního soudu, který rozhoduje o platnosti zákonů, prosadit soudkyni, o které předseda PiS hovoří jako o „blízké přítelkyni“, poznamenal Reuters.

PODNIKATEL SAVOV PRO TELEVIZI DVTV: CHTĚL BY ŽÍT V USA

Podnikatel František Savov, který je obviněn v kauze rozsáhlých daňových podvodů a žije v Londýně, vlastní v Česku desítky firem či projektů. Mezi nimi i firmu Legios Loco. Uvedl to na dálku v rozhovoru s internetovou televizí DVTV. Řekl také, že 12 firem mu bylo odcizeno a za toho, kdo mu usiluje o majetek, označil firmu Czechoslovak Group. Savov v minulosti majetkové vazby popíral a ani v obchodním rejstříku u žádné firmy uveden není.

Na dotaz DVTV, kolik vlastní nebo ovládá firem, Savov odpověděl: „Jsou to asi desítky firem, nebo spíš desítky projektů. Není to ale nic velkého už.“ Dodal, že firmy působí v Česku, ale má i firmy v Německu nebo v Polsku. Mezi obory, kterými se zabývá, Savov zmínil nemovitosti, železniční stroje, média, reklamu, internetové startupy či e-shopy, které prodávají oblečení či letenky. „Pořád něco dělám,“ poznamenal.

Mezi firmy, které „otevřeně“ vlastní, zařadil i Legios Loco, u které majetkové vazby dříve popíral. „Je tam nějaká struktura, nějaká mateřská firma, nějaká babičkovská firma, na konci je nějaký fond, struktura typu fond, kterou vlastním já,“ vysvětlil Savov.

Vlastnictví vagónky přitom opakovaně a rezolutně ve svých vyjádření pro Českou justici i jiná média odmítal. „Ohrazujeme se proti vyznění článku na severu Česká justice (19. 7. 2018). Podnikatel František Savov už v minulosti opakovaně odmítl, že by vlastnil společnost Heavy Machinery Services nebo firmy s touto společností propojené, jak je v textu naznačováno,“ sdělili zástupci firmy v roce 2018, kdy se o Savovových majetkových poměrech mluvilo u soudu.
Legios Loco je od poloviny července v insolvenci, návrh na sebe podala sama firma. Výrobní areál v Lounech firmě pronajímala společnost Heavy Machinery Services, jejíž řídicí struktura se podle Krajského soudu v Českých Budějovicích prolíná s vedením Legios Loco. HMS v minulosti vyráběla vagony, je v konkurzu a dluží přes 3,3 miliardy korun. Insolvenční správkyně HMS v létě areál pronajala výrobci brzdových systémů pro kolejová vozidla DAKO-CZ, jejímž většinovým vlastníkem je Czechoslovak Group. Nyní chce správkyně Petra Hýsková areál prodat ve výběrovém řízení.
Savov se také vyjádřil i k incidentu, kdy letos v červenci až varovný výstřel a zásah policie ukončil velmi vypjatou situaci v areálu HMS. Insolvenční správkyně tehdy chtěla pokračovat inventarizaci majetku, ozbrojená skupina zastupující HMS jí v tom ale podle očitých svědků i videozáznamu bránila. „Paní insolvenční správkyně si tam přivedla motorkářský gang, který se tam nějak jako choval a proti tomu gangu tam stáli dělníci a ochranka,“ uvedl podnikatel.

Okamžité konání správkyně ale označil soud později v usnesení za „žádoucí“ a „nutné“. „Naopak by je soud mohl vzhledem k šokujícím sdělením insolvenční správkyně o poměrech a aktivitě v areálu dlužníka krátce před jejím příjezdem na místo samé po prohlášení konkursu na majetek dlužníka hodnotit (byť notně expresivně) z hlediska běhu času spíše jako „minutu po dvanácté“, aniž by jí to soud kladl jakkoliv za vinu, neboť některé následně identifikované praktiky a zjištění v jednání dlužníka či společnosti Legios Loco a.s. si zřejmě nechtěla (a nutno dodat objektivně ani nemohla) pro jejich intenzitu a nepředstavitelnost v realitě dnešní doby raději ani připouštět,“ uvedl soudce Zdeněk Strnad s odkazem na praktiky tuzemského byznysu v 90. letech.

Savov tvrdí, že firma Czechoslovak Group podnikatelů Jaroslava a Michala Strnadových o jeho majetek v Česku usiluje. Firma podle Savova vyhrožuje jeho manažerům a ukradla 12 jeho firem, další se snaží zničit. „Před domy mých manažerů stojí černé mercedesy, přede dveře jim někdo hází mrtvé kočky, pan Strnad osobně posílá mým manažerům výhrůžné esemesky,“ řekl Savov. Do struktury Czechoslovak Group podle Savova patří i společnost Bazcom, která minulý týden podala návrh na konkurz vydavatelství Mladá fronta. „Dělá pro ně špinavou práci,“ uvedl o Bazcomu Savov. Se Strnadem starším se viděl asi třikrát, jeho syna údajně nezná.

Michal Strnad podle DVTV rozhovor odmítl, ale poskytl vyjádření. „Vlastnictví firem má svá pravidla. Nestačí, pokud se někdo za vlastníka firmy pouze prohlásí, nota bene v situaci, kdy vlastnictví dané firmy nejprve několik let popíral. Není nám známo, jaké společnosti pan Savov skutečně vlastní, a proto se k jeho tvrzení těžko můžeme vyjadřovat,“ uvedl Strnad v prohlášení.

Savov žije sedmým rokem v Británii. Do Česka by se rád vrátil, ale má obavy, že mu nebude umožněn spravedlivý proces. „Moji právníci si myslí, že bych strávil několik let ve vazbě a pak by možná následoval soud,“ řekl DVTV Savov. Žít by už v Česku nechtěl, dovede si představit život v USA, ceskajustice.cz

SOUDCE ŠIMKA: SITUACE SE SOUDCEM KYDALKOU Z PRAHY NEUDRŽITELNÁ

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou ve středu projednal kárnou žalobu, kterou na soudce Městského soudu v Praze (MS) Kamila Kydalku podal předseda soudu Libor Vávra. Rozhodnutí vyhlásí kárný senát v polovině ledna příštího roku.

O kárné žalobě na soudce Kydalku Česká justice podrobně informovala. Stručně řečeno, soudci jsou vedením soudu vytýkány průtahy při projednávání případů, které u MS rozhoduje jako předseda senátu, neaktivita a nedostatečná komunikace při řešení obtíží, které jsou spojeny s tím, že soudce Kydalka má déletrvající zdravotní obtíže.
Předseda MS Libor Vávra, který se s Kydalkou zná od dob studií, k písemnému návrhu žaloby dodal, že sice nezpochybňuje zdravotní problémy soudce, avšak ty už mají objektivní dopad na práci soudu. V případech dochází často k situacím, kdy se musí opakovaně odročovat na poslední chvíli a některé již musely být přerozděleny jiným soudcům.
Přitom u velkých a složitých případů si Vávra nepamatuje, aby soudce, který má zdravotní obtíže, nevyužil alespoň povolené vycházky k práci, že by soudce pouze „lehkou rukou odročil“. „Měli jsme kolegy soudce na revers v jednací síni, přivezli jsme i kolegyni z nemocnice k hlavnímu líčení,“ popsal Vávra některé specifické příklady osobního nasazení soudců MS.

Pokud soudce začne odročovat, práce se mu začne hromadit a stav senátu se stane neřešitelným, uvedl Vávra. Ten nezpochybňuje fyzický stav soudce Kydalky, avšak nemůže vyloučit, že by to mělo vliv i na jeho psychiku, protože pád úrovně jeho práce je podle Vávry „obrovský“. Soudce na MS má přitom až na výjimky asistenta a vedení MS s ohledem na charakter a rozsah práce nemůže sledovat průběh všech věcí, proto panuje z jeho strany jistá míra benevolence, kdy si mohou soudci spisy brát i domů, aby nemuseli odročovat.

Neslouží dobré pověsti justice

Soudce Kydalka kárnou žalobu odmítl, podle něj jsou v ní nejen věci popsány neobjektivně, ale i nepravdivě.
Předseda kárného senátu Karel Šimka před dokazováním účastníkům popsal, k čemu kárný senát dospěl při předběžném prostudování případu. Podle něj je zřejmé, že neslouží dobré pověsti justice, když nedochází k plynulému vyřizování v 17 věcech. Senát tak bude zkoumat, zda zde byly příčiny subjektivní či objektivní povahy.

Předseda Šimka také konstatoval výchozí premisu kárného senátu, podle něhož je na soudce coby ústavní činitele třeba klást z pohledu jejich pracovního nasazení vyšší nároky. „Po soudci je třeba požadovat, aby se v přiměřené míře obětoval více než běžný zaměstnanec. Pokud to jde, měl by postupovat i nad rámec striktních pracovních povinností,“ uvedl Šimka.

Z předložených výkazů kárný senát zjistil, že soudce Kydalka byl v pracovní neschopnosti, bez necelých dvou měsíců, po celý rok 2019 a po delší dobu tomu tak bylo i v roce 2018 a v roce 2015. „Upřímně řečeno, z objektivního hlediska je ta situace neudržitelná,“ uvedl Šimka.

Šimku zajímalo, zda a jak se snažilo vedení soudu situaci manažersky se soudcem Kydalkou řešit. Vávra k tomu uvedl, že prvním krokem bylo zastavení nápadu, kdy letos nedostal soudce jediný spis a z věcí napadlých od roku 2014 odebrali každý rok spisy, v nichž soudce Kydalka nezačal konat, a ty pak byly přiděleny jiným soudcům.

Podle Vávry jsou ale případy, které jsou před rozhodnutím a byla odvedena obrovská práce. Ty byly soudci ponechány, neboť by muselo celé řízení v nich začít od počátku. „Moc těch manažerských opatření nebylo, ani mne jiná nenapadla,“ konstatoval Vávra, podle něhož se spoléhali, že „česká medicína postaví pana kolegu na nohy“.

Vávra také navrhl soudci Kydalkovi, zda by z prvního stupně nepřešel na odvolací. „Reagoval tak, že odvolačka by ho nebavila a uvažoval by o tom jen tehdy, pokud by si mohl vybrat senát. Což mě, přiznám se, zaskočilo a nechtěl jsem to už dál řešit,“ dodal.

„Nikdo mi nic neřekl“

Podle soudce Kydalky však s ním vedení soudu „neprojednávalo nikdy nic“. „Nikdo mi nic neřekl, nikdo mi nevytýkal žádné průtahy,“ prohlásil. „V dubnu jsme měli jednání, kdy jsme se bavili jen o mojí operaci kolene, padlo tam, zda bych nechtěl na odvolačku. Vzhledem k mým zkušenostem jsem zmínil, že jen tehdy, pokud bych si vybral vlastní lidi. Nevím, co je na tom skandálního,“ uvedl Kydalka.

„Chodil jsem v minulosti i v horečkách, nakonec to skončilo na JIPce s mozkovou příhodou, od té doby si dávám pozor, abych to nedělal,“ ohradil se soudce proti tomu, že by neprojevil dostatek osobního nasazení. Stejně tak je podle něj nekorektní argumentovat obtížemi ostatních soudců s jeho přerozdělenými věcmi, neboť i on sám v minulosti takové přerozdělené věci dostával a musel se s nimi vypořádat.

Soudce také zmínil objektivní problémy s jednacími místnostmi, u nichž musí čekat na termíny. Ohledně svého zdravotního stavu a predikce konstatoval, že potíže přetrvávají, a v lednu se pravděpodobně rozhodne o reoperaci.

Předsedu senátu Šimku zajímalo, zda vedení soudu uvažovalo vést místo řízení kárného řízení o nezpůsobilosti. Podle Vávry ta úvaha byla, a proto požádali soudce Kydalku o přístup ke zdravotní dokumentaci, což on odmítl.
Výpověď sestry na její žádost

Před kárným senátem došlo také na výpovědi svědkyň. K soudu se na vlastní žádost dostavila sestra soudce Kydalky, s níž se jednak několik let nestýká, a především je poškozený v trestní věci, ve které je ona v postavení obžalované. Její svědectví tak bylo velmi osobní, přičemž k věci samé se vztahovala pouze věta, že nejsou v kontaktu od roku 2015 a o pozdější době ví pouze z doslechu.

Vedoucí trestní kanceláře, do níž patří vedle dalších tří i senát soudce Kydalky, uvedla, že důvody odročování v době, kdy nebyl v soudce Kydalka v pracovní neschopnosti, byly obdobné, jako u ostatních soudců. Všem soudcům posílá oznámení ohledně stavu věcí a lhůt, přičemž se nestalo se, že by soudce Kydalka na výzvu věc nenařídil. Nevzpomněla si, že by kdy u jeho případů nedošlo k prodloužení lhůty, pokud to bylo potřeba a že by došlo k jejímu překročení.
Kydalkova asistentka, s níž soudce spolupracuje od roku 2017, uvedla, že se snaží nyní „vést senát, jak to jde“. Což znamená odročovat hlavní líčení a odpovídat na přípisy.

V pracovní neschopnosti soudce byli spolu v emailovém kontaktu, „párkrát“ si i telefonovali. Nosila žádosti o prodloužení pro úkony místopředsedovi soudu, který v některých případech nevyhověl a pak se nařídilo jednání. Nepamatuje si, že by kdy měl výhrady k práci soudce Kydalky.

Uvedla ale, že „nebyl rád“, že se věci opakovaně prodlužují a nekoná se. Na dotaz kárného žalobce pak uvedla, že častěji volala ve věci stavu senátu soudci ona. Protože pracovala i pro jiné soudce, tak „dá se říci, že byli výkonnější, měli více jednacích dnů“. Svědkyně také připustila problémy s kapacitami jednacích síní při velkých věcech. Aktuálně potíže v senátu nejsou, řada věcí byla přerozdělena, do senátu nastoupila nová předsedkyně a obnovil se nápad.

Kárný senát také provedl letmo důkaz osobním spisem soudce a konstatoval zběžně stanovisko soudcovské rady MS. V něm byla vyslovena nelibost nad vyšším zatížením ostatních soudců v důsledku dlouhodobé nepřítomnosti soudce Kydalky, zmíněna byla údajná nekomunikace a nedostatek sebereflexe, konstatováno vyhoření soudce, přičemž rada kárný senát požádala, aby předchozí kárná opatření kárných senátů nebyla zahlazována a byť nesouvisejí s nyní vytýkanou věcí, měla by být brána v potaz. Soudce Kydalka stanovisko soudcovské rady kritizoval s tím, že mu není zřejmé, jak vzniklo a odcitoval k tomu i emaily dvou trestních soudců, v nichž je vyslovena taktéž jistá pochybnost.

Z návrhu nemá Vávra radost

Kárný senát pak postupně zamítl návrhy na další svědky, a to výslech členů senátu Kamila Kydalky a nakonec také místopředsedy soudu pro trestní úsek. Jeho výslech měl vést podle předsedy Šimky k tomu, zda byla aktivita ze strany vedení soudu k řešení situace ohledně častého odročování jednání v senátu soudce Kydalky. Kárný senát však má podle něj za prokázané, že „ostřejší řešení“ ze strany vedení soudu, než byly kolegiální výhrady, nebylo.

V závěrečné řeči předseda Vávra konstatoval, že trvá na podaném návrhu, jakkoliv přiznává drobné chyby. Nemá z toho žádnou radost, nevěří ovšem v návrat formy soudce Kydalky z doby před pěti lety. „To by se vrátil a dal to během půl roku do pořádku,“ uvedl Vávra. Podle něho se navíc během posledních pěti let změnila i kvalita rozhodování senátu Kamila Kydalky, kdy začala převažovat zrušující rozhodnutí odvolacího soudu nad potvrzenými. „Je mi líto, jak na tom zdravotně je, ale více je mi líto kolegů, kteří musí dělat věci za něj, musím vyvažovat nálady kolegů na soudu,“ uzavřel Vávra.

Podle soudce Kydalky je podaný návrh nekvalifikovaný. Není podle něj pravdou, že by byly průtahy s nařizováním věcí, nebyla žádná pochybení, což měly dosvědčit i obě svědkyně z MS v Praze. Počet zrušených věcí odvolacím soudem podle jeho názoru nevypovídá nic o kvalitě rozhodování, je to pouze věc právního názoru. Chápe způsobené komplikace, ale se svým zdravotním stavem nic neudělá. Sám dostal ale v předchozích letech po kolegyni přerozdělené případy, které byly složité a nikdy si nestěžoval, přičemž s kolegyní se kárné řízení nevedlo. Kárný návrh považuje za osobní odplatu a podivil se, že mu nebyly nikdy sděleny vedením soudu výhrady k jeho práci. „Netvrdím, že je vše v pořádku, nepopírám, že jsou problémy, štve mne to, ale abych v době, kdy mám zdravotní problém, sklízel takovéto věci, to si nezasloužím,“ uzavřel soudce Kydalka s tím, že se léta snažil podřídit práci na soudu i svůj osobní život, což mělo zdravotní následky a nadále již tak činit s ohledem na zdravotní stav nemůže. Petr Dimun, ceskajustice.cz

HROMADNÉ ŽALOBY POD JINÝM NÁZVEM?

Další zásadní změny u návrhu zákona o hromadných žalobách učinilo Ministerstvo spravedlnosti. Po výtkách Legislativní rady vlády mění název předpisu na zákon o hromadném řízení, upouští od investorského principu a opět ztížilo účast v odhlašovacím druhu řízení.

Podstatou hromadného řízení je to, že různým lidem umožňují uplatnit stejné nebo podobné nároky v jednom soudním řízení. Původní znění návrhu zákona bylo založeno na správci skupiny – akreditovaném investorovi, který sleduje v první řadě své ekonomické cíle. „I ve světle EU směrnice jsme se rozhodli správce vypustit,“ uvedla vedoucí oddělení civilního práva procesního Anežka Janoušková. Směrnici podpořila většina států EU minulý týden.

Nově bude správcem skupiny buď přímo poškozený či neziskové organizace. Nejvýhodnější postavení při podávání žalob by pak měly mít tzv. spotřebitelské neziskové osoby zapsané u Evropské komise, kterých je v ČR aktuálně sedm jako Sdružení českých spotřebitelů, dTEST nebo Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace. Ty jsou zapsané na seznam vedený Evropskou komisí by při hromadném řízení platily poloviční soudní poplatek. Řízení by také mohly vést nezávislé neziskové organizace, které aktivně působí minimálně dva roky. Zatímco evropská směrnice umožňuje vedení ad hoc neziskovými organizacemi, česká verze definuje rozsah zkušeností v oblasti, ve které chce organizace vést žalobu.
Základní koncepční změny udělal resort podle Janouškové po posledních námitkách vládních legislativců a zároveň se tak přiblížilo více připravované směrnici Evropské unie o reprezentativních žalobách. „Obavy před zneužitím institutu hromadného řízení jsou legitimní. Naším cílem je využívané a nezneužívané hromadné řízení,“ řekla Janoušková s tím, že řízení má cílit na nepoctivé podnikatele a poctiví, kterých je většina, se „nemusí ničeho obávat“.

Zneužívání má zabránit také písemný souhlas poškozených s podáním žaloby. U přihlašovacího řízení je to deset osob a u odhlašovacího nově sto osob. Právě odhlašovací princip hromadného řízení (tzv. opt-out) dlouhodobě kritizují odborníci na civilní proces. Účastníky odhlašovacího řízení se stávají i poškození, kteří se do nich sami aktivně nepřihlásili. Zatímco v původním návrhu exministra spravedlnosti Roberta Pelikána byl s přihlašovacím principem rovnocenný, nyní je odhlašovací režim výrazně upozaděn a uplatňovat půjde pouze u nároků do 3000 korun. Výjimku z podpisů mají výše uvedené neziskové resp. spotřebitelské neziskové organizace.

Došlo také k omezení zpřístupnění důkazů, které slouží k narovnání informačního deficitu, kdy údaje má jen jedna strana a druhá se k nim nemůže dostat. Nyní lze využít jen v případě, pokud je žalobcem neziskovka nebo v odhlašovacím řízení. Došlo také k vypuštění drakonických pokut ukládaných soudem z moci úřední, posílena je ochrana obchodního tajemství.

Nová právní úprava by také nově neměla dopadat na spory v oblasti přeměn obchodních společností, například na případy tzv. squeez-outu podle zákona o obchodních korporacích

Vypuštěna z návrhu byla i zvláštní úprava insolvenčního řízení, pokud je žalovaný subjekt v insolvenci. Původně mohl být věřitelem za všechny poškozené jen žalobce v hromadném řízení, nyní bude věřitelem každý sám za sebe. „Vyhověli jsme poctivě nejzávažnějším připomínkám,“ uvedl náměstek pro legislativu Michal Franěk. Ten reagoval i na námitku některých předních civilistů, že by měl resort vyčkat na podobu nového civilního řádu soudního a teprve poté vypracovat proces k hromadnému řízení. Podle Fraňka je taková námitka irelevantní, protože ČR stejně bude muset brzy přijmout směrnici EU. Legislativní rada vlády se návrhem bude znovu zabývat 12. prosince.

„I přes provedené změny i nadále platí, že hromadná žaloba v českém pojetí jde oproti úpravám v ostatní evropských státech i návrhu evropské směrnice výrazně dál – blíž k americkému pojetí,“ okomentovala nový návrh Kateřina Šveřepová z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.

Ohledně opuštění koncepce soukromého investora poukázala advokátka na to, že v návrhu zůstala 25procentní odměna žalobci z vysouzeného nároku. „I nezisková osoba musí hromadný spor nějak financovat, takže pravděpodobně bude nucena navazovat spolupráci s komerčními subjekty. Zneužitelnost tedy snad byla v některých ohledech částečně omezena, rozhodně však riziko trvá dál,“ uvedla. Eva Paseková, ceskajustice.cz

MLADÍ LIDÉ NEVĚDÍ, DO KDY ZALOŽIT RODINU

O limitech početí by je měli informovat i lékaři: Ženy nejsou dostatečně informované o své plodnosti. Řeší ji většinou až v momentě, kdy mají s početím problémy. Komplikace jsou přitom velmi často způsobeny právě tím, že nemají dost pravdivých informací, řada z nich například nezná biologické limity reprodukce. Problémy s početím má průměrně jeden ze šesti českých párů. Včasné a správné informace o plodnosti přitom partnerům pomohou naplánovat založení rodiny na vhodnou dobu. Podle lékařů by se s edukací mělo začít co nejdříve, ideálně hned počátkem dospělosti.

„Gynekolog by měl mít přehled, zda žena plánuje otěhotnět, nebo naopak o dítě v dohledné době nestojí. Na základě tohoto rozřazení jí může nabídnout adekvátní péči a především informace. Bohužel k této komunikaci mezi pacientkami, gynekology, ale také praktickými lékaři podle našich zkušeností dochází jen výjimečně,“ říká MUDr. Tomáš Bagócsi z reprodukční kliniky Reprofit. Gynekologové nebo praktičtí lékaři by proto měli s ženami – svými pacientkami – plodnost řešit nejpozději ve 25 letech, aby zajistili jejich plnou informovanost a zabránili dezinformacím z jiných zdrojů. Realita je taková, že páry často mateřství odkládají až za své biologické hranice, protože mají o plodnosti zkreslené informace.

„Spoléhají, že pokud se jim nepodaří ve vyšším věku otěhotnět přirozeně, využijí možnosti asistované reprodukce (IVF). Od reprodukčních klinik pak čekají zázraky. Přitom třeba ve 42 letech je šance na otěhotnění i s pomocí IVF přibližně jen kolem 10 %,“ říká ředitel kliniky Reprofit Jonáš Vokřál. Nedobré povědomí o plodnosti se netýká pouze žen, ale i mužů. Podle MUDr. Bagócsiho mají často právě oni hlavní slovo při rozhodování o založení rodiny. „Na základě řady zahraničních průzkumů víme, že přibližně polovina mužů neví, kdy reálně klesá plodnost ženy. Myslí si, že plodné období trvá mnohem déle,“ vysvětluje MUDr. Bagócsi. Nejplodnější jsou ženy ve věku 21 až 24 let. Poté plodnost začíná postupně klesat. Pokles se zrychluje po třicítce a po překročení 35 let věku již klesá plodnost rapidně. „Odkládání rodičovství vidíme i na počtu dětí, které se rodí. V Česku se průměrně rodí přibližně 1,6 dětí. Abychom nevymírali, je potřeba, aby páry měly v průměru alespoň dvě děti. Lidé třeba touží po více dětech, ale když založí rodinu až v pozdním věku, tak na další potomky prostě nezbývá čas. Druhé a třetí děti už se párům často nedaří,“ říká MUDr. Štěpán Machač z kliniky Reprofit.

Problémy s neplodností se netýkají pouze starších žen. U dam mezi 20 a 30 lety může problémy naznačovat například nepravidelný menstruační cyklus, ochlupení mužského typu (například na horním rtu nebo na hrudi a břiše), slabá, nebo naopak příliš silná a bolestivá menstruace. Potíže se rozhodně nevyplatí podceňovat. Ženy by je proto měly konzultovat se svým gynekologem. U mužů představuje rizikový faktor třeba kouření, prodělané urologické záněty, křečové žíly na varlatech nebo porucha sestupu varlat v dětství. „Muži, kteří patří do některé z rizikových skupin, by si měli nechat udělat spermiogram. Je to rychlé a jednoduché vyšetření. Na základě výsledků mohou lépe naplánovat založení rodiny, aniž by byli v budoucnu nemile překvapeni,“ říká MUDr. Bagócsi. Mgr. Markéta Pudilová, Bc. Dominika Cardová