iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudkyně Vltavská odmítá výtku Benešové za Postoloprty

Soudkyně Okresního soudu v Chomutově (OS) Kateřina Vltavská dostala od ministryně spravedlnosti Marie Benešové výtku, a to za její postup v případu deseti zastupitelů města Postoloprty. „S výtkou nesouhlasím, zvažuji další postup,“ sdělila České justici soudkyně Vltavská. Vltavská, která zároveň vykonává předsedkyni OS v Chomutově, rozhodovala v případu postoloprtských zastupitelů dvakrát: nejprve rozhodla trestním příkazem, kdy uložila peněžité tresty, aby pak v hlavním líčení na návrh státní zástupkyně všechny obžalované zprostila.

Právě její prvotní rozhodnutí trestním příkazem je důvodem, proč jí byla uložena výtka. Podle názoru ministryně Benešové byla totiž zpravena o tom, že klíčový znalecký posudek předložený žalobkyní je zatížen zásadní vadou. Benešová již v kárné žalobě, kterou podala v říjnu na dozorovou státní zástupkyni Radku Pavlišovou, uvedla, že přijme vůči soudkyni kroky „v rámci svých pravomocí“.

„Tím krokem ve vztahu k soudkyni Kateřině Vltavské z OS Chomutov bylo uložení výtky. Jen doplňuji, že se jedná o nejmírnější disciplinární opatření, které ukládá MSp samo; motivace podobná jako v případě SZ – nechceme primárně trestat, ale upozornit na to, že je třeba se vyvarovat podobným pochybením,“ sdělil České justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Výtku může udělit podle §88a orgán státní správy soudů, oprávněný podat kárnou žalobu, a to za „drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování“. Povětšinou jsou však výtky soudcům udělovány předsedy jednotlivých soudů, kteří ji využívají jako manažerský prostředek mezi „zmizením obvyklého úsměvu z tváře“ a podáním kárné žaloby, a to v souvislosti s průtahy či nedodržováním zákonných lhůt. Otázkou je, zda lze za „drobný nedostatek v práci“ považovat rozhodnutí soudkyně o vydání trestního příkazu, jakkoliv lze mít o tomto rozhodnutí důvodné pochybnosti, a nejedná se naopak o tolik kritizovaný zásah moci výkonné do výlučné rozhodovací pravomoci soudce.

Ohledně výtek existuje také poměrně rozsáhlá judikatura kárných senátů, přičemž i pro jejich udělení platí mantinely a pravidla. „K tomu kárný senát dodává, že v řadě případů není třeba ze strany vedení příslušného soudu přistupovat ani k uložení výtky, pakliže se jedná o nikoliv zásadní a neúmyslné pochybení soudce a toto pochybení pramení např. z jeho nezkušenosti, aktuální osobní situace či jedná se o zcela ojedinělý exces jinak po všech stránkách výborného soudce.
V těchto případech se totiž – v závislosti na okolnostech konkrétní situace – může jevit nepřiměřeným dokonce i uložení výtky,“ konstatuje se například v rozhodnutí kárného senátu 16 Kss 8/2013 ze dne 3. 10. 2013. Proti rozhodnutí o uložení výtky je možné se bránit podáním správní žaloby, přičemž právě tento postup Vltavská podle informací České justice zvažuje.

Podle sdělení Lucie Machálkové z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti ministerstvo uložilo soudcům za pochybení v souvislosti s výkonem funkce soudce od roku 2014 celkem 5 výtek

Se soudním znalcem Jiřím Vaňkem, na jehož znaleckém posudku stála v případu Postoloprty celá konstrukce obžaloby, bylo již zahájeno správní řízení o přestupku podle zákona o znalcích a tlumočnících. Na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Luboše Dörfla se v této věci obrátil vedoucí Krajského státního zastupitelství (KSZ) Radim Kadlček.
Jak Česká justice informovala, Kadlček došel k závěru, že vinu na „důkazně nepodloženém trestním stíhání“ v případu Postoloprty měli právě znalci, včetně Jiřího Vaňka. „25. října jsme zahájili na základě podnětu státního zastupitelství řízení o přestupku a běží lhůta pro vyjádření znalce,“ sdělil České justici předseda KS Dörfl. „K vašemu dotazu vám mohu sdělit pouze to, že dokud celá věc nebude uzavřena KS Ústí nad Labem nebudu k danému tématu poskytovat žádné další informace,“ reagoval pro Českou justici znalec Jiří Vaněk.

Kárné žalobě ministryně čelí vedle dozorové státní zástupkyně Pavlišové, která v rámci přípravného řízení zcela pominula námitky obhajoby ohledně způsobu a kvality provedeného posudku i návrhy na opatření důkazů, také státní zástupkyně KSZ Iveta Bollová, která vykonávala ve věci dohled.

Proti podání kárné žaloby na státní zástupkyni Pavlišovou ostře vystoupil zájmový spolek Unie státních zástupců (USZ), podání kárné žaloby postupně vyloučila jak vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová, tak již zmínění vedoucí KSZ v Ústí nad Labem Kadlček. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ŠÉF NS ŠÁMAL SE ROZMÝŠLÍ, ZDA JÍT NA ÚS

Působení u Ústavního soudu by pro současného předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala bylo velkou profesní výzvou, láká jej například možnost vrátit se k rozhodovací činnosti. Na druhou stranu by nerad odcházel od rozdělané práce u Nejvyššího soudu. Nabídku na změnu působiště obdržel ve středu od prezidenta Miloše Zeman, na rozmyšlenou si vzal 14 dní. Za sebe navrhl případné dva kandidáty, kteří by Nejvyšší soud mohli vést.

„Chci justici hlavně pomoct. A zvažuji, co bude větší pomoc,“ řekl Šámal v rozhovoru. Své rozhodnutí sdělí Zemanovi znovu při osobní schůzce.

Šestašedesátiletý Šámal je specialistou na trestní právo, stejně jako Jan Musil, který začátkem letošního roku rezignoval na funkci ústavního soudce. Jeho místo je od té doby uprázdněné, Zemanův kandidát Aleš Gerloch nezískal podporu v Senátu a poté už prezident dalšího adepta nenavrhl. Zbývajících 14 ústavních soudců tak má více práce.
I Šámala by v případě jeho navržení musel ještě podpořit Senát. „Grilování“ v horní komoře parlamentu se ale nebojí, bere to jako nutnou součást případné kandidatury.

O Šámalovi jako potenciálním ústavním soudci se v kuloárech hovořilo v minulosti vícekrát. Konkrétní nabídku ale dostal teprve nyní. Snaží se prý racionálně zhodnotit pro a proti, zvažuje profesní i rodinné souvislosti.

„Je to určitě velká výzva, Ústavní soud je nejváženější soudní instituce,“ uvedl Šámal. Předsedou Nejvyššího soudu je od roku 2015, kdy nahradil Ivu Brožovou. U soudu podle svých slov rozjel řadu projektů, které by v případě změny působiště musel opustit, což také při rozhodování hraje roli.

Se Zemanem se Šámal bavil i o případném nástupci v pozici předsedy Nejvyššího soudu. Konkrétní jména ale Šámal nechce řešit přes média. „Pan prezident se mě na to ptal, řekl jsem mu dvě jména. Je pro mě samozřejmě důležité, aby případný nástupce pokračoval v mojí práci. Ale je to rozhodnutí pana prezidenta,“ uvedl Šámal.

České justici sdělil, že oba zmínění kandidáti jsou soudci Nejvyššího soudu. Podle informací České justice je jenom z nich Robert Fremr, který dnes působí ve funkci místopředsedy Mezinárodního trestního soudu v Haagu.
Jako soudce by Šámal musel za čtyři roky skončit kvůli věku. V roce 2023 mu bude 70 let, což je zákonná hranice. U Ústavního soudu ale žádná věková limitace není, ceskajustice.cz

EXPERTI JUSTICE DISKUTOVALI O MÉDIÍCH

Bez Listopadu 1989 bychom neměli svobodu slova a projevu a nebyli bychom signatáři Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, zdůraznil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na úvod mezinárodní konference Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) „Spravedlivý proces a mediální realita“. Od té doby se média i justice změnily, dodal.

Jak se mění média, novináři, justice a s jakým dopadem, debatovaly špičky české a mezinárodní justice a politiky. Debata ve čtvrtek 28. 11. 2019 v prostorách Strahovského kláštera dokládala, že jde o problém rezonující částí společnosti.
Česká a Slovenská federativní republika přistoupila k Úmluvě o lidských právech a základních svobodách v roce 1991 a od roku 1992 je Úmluvou vázána, uvedl v úvodu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Konference se podle něho mimo jiné konala na počest třicátého výročí Listopadu, protože bez Listopadu roku 1989 bychom neměli Úmluvu, svobodu slova a projevu a na Evropský soud pro lidská práva bychom se dívali jako na něco exotického. „Dne 29. 11. 1989 jsme byli svědky zcela zásadní události – vypuštění článku 4 o vedoucí úloze KSČ z Ústavy,“ upozornil a svoje slova doprovodil záznamem tehdejšího vysílání Československé televize. Všimněme si, jak se od té doby změnila média i veřejná žaloba s tím, že ne vždy jde o změnu pozitivní. Každá hra má pravidla. Je zapotřebí si tato pravidla uvědomit, stanovit je a možná i sankcionovat, dodal Pavel Zeman.

Duka soudcům: Na vás záleží, zda bude nastolen mír

Poselství soudcům a všem právníkům přednesl Dominik kardinál Duka. „Většina z vás, kteří zde zastupujete justici, zdobí tituly juris doktor, takže víte, že církev se hlásí k velkému dědictví Římanů – celý justiční řád vychází z římské uměřenosti, z principu, že spravedlnost je, aby každému bylo dáno, co mu náleží, ale také z porozumění a pochopení lidské slabosti,“ uvedl. Po roce 1989 nebyla cesta snadná. „V současnosti jsme svědky, že společnost je rozdělena a chybí jí mír a spokojenost, přes ekonomické úspěchy,“ řekl doslova. Poté připomněl heslo 2. světové války: Mír ve spravedlnosti. „Na vás nositelích spravedlnosti bude záležet, zda se ve společnosti podaří nastolit mír,“ uzavřel svoje vystoupení.
Kriticky k justici promluvil předseda Senátu Jaroslav Kubera, který hovořil o počtu nezákonných trestních stíhání i vězněných lidech, jejichž vysoký počet umístil ČR na druhé místo v Evropě. Současně vyslovil nesouhlas s tím, aby státní zastupitelství mělo v Ústavě zvláštní kapitolu.

Podle předsedy poslanecké sněmovny Radka Vondráčka jsme si ještě před deseti lety nedokázali představit, pod jakým náporem bude občan ze strany televizí i internetu. Poté zdůraznil jako hodnotu přispívající ke svobodě slova a k právu na informace zásadu veřejnosti jednání justice, která má úlohu kontrolní, preventivní a výchovnou. „Justice není ve vakuu,“ řekl a za samostatnou kapitolu označil soudní jednání týkající se politicky činných osob, což je téma, které často rezonuje společností.

Nudící se novináři a soudci, kteří se budou muset přizpůsobit

Jako první z justičních funkcionářů vystoupil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: „Zamýšlel jsem se, jak koresponduje spravedlivý proces s mediální realitou. Uspokojivou odpověď jsem nenalezl,“ řekl. Do roku 1990 stačilo přečíst jedny noviny a umět číst mezi řádky. Dnes jsou informace doslova všude. Jsou pro nás tříděny a personalizovány. Původní klasická žurnalistika se rozkližuje, fakta se zaměňují za názory, přesvědčení se míchá s rozhořčením. Modernita je barevná, ihned dostupná a s tučným úderným titulkem. Otázka, která se nabízí, zní: Stojí vůbec konzument informací o informace?

„Všechny nálezy Ústavního soudu jsou vyhlašovány veřejně, vyhlašování se za veřejnost vždy účastní novináři. „Novináři tam intenzivně žmoulají mobily a nudí se. Po skončení vyhlášení nálezu řeknou: Shrňte dnešní rozhodnutí, ale stručně. Pak se dočteme, že Ústavní soud dal nůž na krk exekutorům, ač o exekuce vůbec nešlo,“ uvedl předseda Ústavního soudu, který připomněl, že Soud všechna rozhodnutí zveřejňuje, vydal 150 tiskových zpráv ročně a působí na Twitteru. „Ale mediální zkratku nelze porazit,“ dodal Pavel Rychetský.

Jak Pavel Rychetský uvedl, novým podmínkám se musí přizpůsobit i ústavní soudci: „Musíme svá mediální vystoupení uzpůsobit a počítat s tím, že nikdo nebude číst desítky stran odůvodnění. „Jasné vyjadřování je zdvořilostí hodné filozofa,“ uzavřel předseda Ústavního soudu.

Justice na Facebooku: Vstoupit do nebezpečí nebo mlčet?

Podle ministryně financí Aleny Schillerové se poměry v médiích změnily a dnes například už není možné odvolávat se na nějaký univerzální etický kodex. Počet serverů, portálů i novinářů dramaticky přibývá, ale vláda je stále jen jedna a opozice je také jedna. Informační exploze vede ke špatné práci se zdroji, absenci profesní autoregulace, nelze už určit, zda došlo nebo nedošlo k porušení etiky nebo zákona.

Není čas na verifikaci, protože roli v médiích hraje rychlost. Pokud jeden portál článek nevydá, vydá ho ihned jiný. Tlak na justici se zvyšuje. Komentáře předjímají, hodnotí spekulují. Instituce státu to odsuzuje do značně nevýhodné pozice, neboť instituce mají ze zákona jasně daná pravidla i co se týče informování: „Disproporce mezi živenou spekulací a mlčenlivostí svázanou institucí je značná,“ uvedla. Přesto není pro nové direktivy a zákony, ale pro podporu kvality a kvalitních novinářů.

Za mimořádné významnou označil konferenci předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, který, co se týče informování o trestním řízení, zdůraznil zásadu presumpce neviny. Tato zásada vychází z Listiny práv a svobod, rovněž je kodifikována v Trestním řádu a opakovaně je potvrzována judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Zásadu presumpce neviny označil předseda Nejvyššího soudu za základní pravidlo informování veřejnosti o trestním řízení.

Nad působením sociálních sítí se zamyslel předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec. Podle jeho názoru „mnoho současníků přestává rozlišovat mezi realitou a virtuální realitou“. Facebook má pět miliard uživatelů a spolu s dalšími sítěmi stoupající potenciál ovlivňovat veřejné mínění i fungování institucí nežádoucím směrem. Odborných příspěvků o justici a sociálních sítích je málo. Na soudech není přístup k Facebooku a sítím vůbec, justice má z bezpečnostních důvodů tyto přístupy zablokované. Jenže to vyvolává zásadní otázku: „Má justice do tohoto nebezpečného fenoménu vstupovat nebo má mlčet?“

Jak a podle čeho rozhoduje Evropský soud pro lidská práva?

Poté vystoupil předseda Evropského soudu pro lidská práva Linos-Alexandros Sicilianos a za ním s rozsáhlými referáty dva soudci Evropského soudu pro lidská práva český soudce Aleš Pejchal a polský soudce Krzysztof Wojtyczek.

Účastníci konference Foto: NSZ

Rovněž předseda Evropského soudu pro lidská práva zdůraznil veřejnost jako podmínku spravedlivého procesu a princip presumpce neviny. Metodu, jak Soud rozhoduje a vyhodnocuje zásahy do chráněných práv, precizně rozebral a předvedl polský soudce Krzysztof Wojtyczek, který je kromě soudce také učitelem a vědcem a ve veřejných vystoupeních shledává za obtížné tyto disciplíny spojit.

Podle jeho slov mají práva zakotvená v Úmluvě vertikální i horizontální dimenzi a uplatňují se i vůči soukromým subjektům, povinností státu je pak nalézat rovnováhu mezi právy. Jde o ochranu proti zásahům státu i proti soukromým hráčům, řekl doslova.

Poté zdůraznil zvláštnost Článku 10 – právo na svobodu slova a projevu. „První zvláštností je rozsah, neboť se chrání přístup k informacím i jejích šíření včetně těch, kdo je šíří, a to v nadnárodní dimenzi,“ řekl soudce ESLP. Druhou zvláštností je, že povoluje určitou konkrétní formu státního zásahu – například licencování televizí a rozhlasů.
U druhého odstavce Článku 10 je pak zásadní, jak s ním naloží národní stát: Každý zásah musí mít právní základ, legitimní cíl a proporcionalitu. Znamená to, že interpretace je vždy na soudu, musí být předvídatelná a úprava přístupná a mít legitimní cíl, kterými jsou mimo jiné ochrana územní celistvosti, národní bezpečnosti nebo zdraví a morálky obyvatel. Toto pojetí proporcionality vychází z právního systému Pruska.

Dále je nutnost přidat adekvátnost a nezbytnost, musí být dosaženo rovnováhy mezi ohroženými hodnotami a chráněnými hodnotami, což se promítá do racionality zásahu. Soud musí zkoumat, zda jde o příspěvek ve veřejném zájmu, jaká je jeho forma, obsah, zda je informace pravdivá, zda je ověřena i jak byla získána. „Není to snadné, ale o tohle jde právní vědě od 19. století zasazovat věci do kontextu a ani já stále neznám odpovědi na všechny otázky,“ uvedl v závěru přednášky polský soudce ESLP Krzystof Wojtyczek

S demonstrací konkrétního rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v konkrétní stížnosti vystoupil soudce ESLP zvolený za Českou republiku Aleš Pejchal. Soudce Pejchal se rozhodl prezentovat zčásti novinářským způsobem případ Keena a Kennedy v. Irsko. Po brilantním vědeckém rozboru tak následovala živá prezentace slavného případu dvou irských novinářů, anonymně doručených důkazů korupce irského předsedy vlády a následného zničení těchto důkazů samotnými novináři, ve kterém v roce 2014 zaznělo známé stanovisko Evropského soudu pro lidská práva: Novinář není soudce, nestojí nad zákonem a nemůže si funkci soudu přisvojit.

Lenka Bradáčová v citlivé zóně, kde je vše označeno za cenzuru

Rovněž vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová zvolila pro demonstraci způsobu informování o trestním řízení jeden ze stěžejních případů projednávaných u Evropského soudu pro lidská práva, a to kauzu Bédat v. Švýcarsko v souvislosti s úniky z trestních spisů. Také o tomto případu Česká justice podrobně informovala.

Vrchní státní zástupkyně kromě toho popsala, jak postupovala v případu českého úniku z trestního spisu, kdy bylo zahájeno trestní stíhání několika fyzických a právnických osob, doprovozené návrhy na vzetí do vazby. Policie prováděla bezodkladné úkony, když se dokument, který obsahoval i jména dosud nevyslechnutých svědků, dostal do rukou novinářů.

Jako zdroj úniku přicházelo v úvahu celkem kolem sedmdesáti osob. Jeden český portál informace zveřejnil. Podle vrchní státní zástupkyně státní zástupce přistoupil k postupu, který za celých třicet let nenastal, to znamená, že vyzval portál, aby se dalšího jednání zdržel a část zprávy stáhl.

„Povinná osoba celou informaci stáhla, ale po hodině, kdy se poradila s právníky, ji znovu publikovala,“ uvedla Lenka Bradáčová, podle které nastala obtížná situace, protože subjekt poprvé výzvě vyhověl, ale pak jednání opakoval. Podle vrchní státní zástupkyně vedli státní zástupci s novináři diskusi o tom, jak si představují odpovědnou žurnalistiku, řešili presumpci neviny, zájmy vyšetřování i práva soukromých osob. „První reakcí bylo vždy – cenzura,“ uvedla Bradáčová s tím, že na rozdíl od zemí, kde se svoboda slova a projevu ve vztahu k justici soustavně vyvíjela, je v České republice takováto výzva vnímána velmi citlivě jako zásah srovnatelný s cenzurou před rokem 1989, Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDCI MAZURKOVÁ A BAJER Z DĚČÍNA NESPOKOJENI S VÝTKOU

Předseda krajského soudu má právo pověřovat soudce okresních soudů výkonem funkce předsedy či místopředsedy soudu. K takovému závěru dnes došel senát Krajského soudu v Ústí nad Labem v čele s Markétou Lehkou, který rozhodoval o žalobě soudkyně Okresního soudu v Děčíně (OS) Radky Mazurkové, která se domáhala zrušení výtky udělené jí pověřenou předsedkyní soudu před třemi lety.

Soudkyně Mazurková před soudem zopakovala své námitky, které směřovaly jak vůči podle ní nezákonnému aktu pověření výkonem funkce předsedkyně ze strany předsedy KS v Ústí nad Labem Luboše Dörfla, tak proti důvodům a způsobu udělení výtky samotné. Její právní zástupce Ludvík Matoušek upozornil, že v zákoně o soudech a soudcích chybí úprava dočasného pověření výkonem funkce.

Zákon navíc svěřuje předsedovi krajského soudu toliko návrhovou pravomoc, jmenování je na ministru spravedlnosti. Pokud taková pravomoc v zákoně není, tak při správním aktu konstitutivní povahy byl postup předsedy Dörfla nezákonný a nicotný. O žalobě Česká justice informovala.

Námitky současné předsedkyně OS v Děčíně Diany Fujdiak, že se v justici jedná o obvyklý a zaužívaný způsob, je sice pravdivý, ale není možné z takové praxe vyvodit legálnost takového aktu. Argument, že tak předsedové činí proto, aby předešli nebezpečí z prodlení a zajistili řádný výkon státní správy u okresních soudů, Matoušek odmítl, neboť je v silách každého předsedy soudu, aby tuto situaci odstranil.

Předseda Dörfl navíc věděl dopředu o rezignaci předsedkyně, a přesto výběrové řízení vypsal až s odstupem 9 měsíců, což je podle Matouška i v rozporu s praxí u KS v Ústí nad Labem, kdy se vypisovala výběrová řízení maximálně v řádu týdnů. Vrchnostenskou moc vůči žalobkyni tak podle Matouška vykonával někdo, kdo byl do funkce jmenován nezákonně a kdo by mohl být ze dne na den odvolán a nahrazen někým jiným. Matoušek odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) Agrokomplex proti Ukrajině z 16.10. 2011 (23465/03), podle něhož soudci musí být chráněni proti tlakům i ze strany jejich kolegů a soudní funkcionáři musí být jmenováni na základě jasného znění zákona.

Vakuum několika měsíců

Naopak podle předsedkyně OS v Děčíně Diany Fujdiak předsedové krajských soudů tuto pověřovací kompetenci mají. Pokud by jí totiž neměli, mohlo by to podle ní vést k ochromení činnosti okresních soudů a znamenalo by to porušení povinnosti předsedů zajistit řádný výkon státní správy soudu.

V praxi totiž dochází k tomu, že od návrhu ministrovi na jmenování soudce funkcionářem ke jmenování samotnému uplyne i několik měsíců. V této souvislosti uvedla konkrétní příklad, kdy návrh na jmenování místopředsedy soudu v Děčíně byl podán v dubnu tohoto roku, přičemž ke jmenování došlo až v září.
)
Senát Markéty Lehké při zamítnutí žaloby v podstatě přisvědčil argumentaci děčínské předsedkyně, neboť své rozhodnutí zdůvodnil právě odkazem na § 126 zákona o soudech a soudcích. Ten předsedům krajských soudů ukládá podle Lehké dbát o řádný výkon státní správy soudů a dojde-li k uvolnění funkce, jsou tito oprávněni pověřit příslušného soudce výkonem funkce. A takto pověřený předseda je také oprávněn ukládat výtky.

Soud si také negativně odpověděl na otázky, zda uložená výtka byla šikanózní, zda byla úzce zaměřena vůči žalobkyni a jestli byla ohledně pracovní zátěže a podmínek mezi soudci soudkyně Mazurková výjimkou. Soudci neshledali ani pochybení na straně vedení soudu co se postupu při udělení výtky týče.

Kontroly byly standardní, probíhaly u všech soudců a jejich frekvence odpovídala tomu, že děčínský soud se nenacházel v dobré kondici. U soudkyně Mazurkové soudci také přihlédli k tomu, že v její práci byly shledány opakované problémy, po kontrolách se s ní vždy pracovalo a bylo legitimní, pokud byl tento proces završen uložením výtky. Nebyla shledána pochybení ani v procesu udělení výtky, neboť její výsledky byly řádně projednány.

Podle vyjádření soudkyně Mazurkové i jejího právního zástupce bude proti rozhodnutí podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho kárný senát bude přitom příští týden projednávat návrh na obnovu řízení, kdy se soudce děčínského soudu Radomil Bajer domáhá obnovy z téhož důvodu, pro jaký Mazurková napadla udělení výtky. Petr Dimun ceskajustice.cz

EKONOMICKÝ DENÍK: ŽALOBCI ZRUŠILI ELITU ARMÁDY, INCIDENT V AFGHÁNISTÁNU

Stíhání čtyř vysokých důstojníků Generálního štábu české armády kvůli neoznámení informací o incidentu v Afghánistánu, po němž loni zemřel afghánský voják, zrušil státní zástupce z Prahy 6. Případ úzce souvisí s vraždou armádního psovoda Tomáše Procházky, kterého zastřelil už zmiňovaný Afghánec Vahidulláh Chán. Procházka dostane v pátek in memoriam americkou medaili Bronzová hvězda. Udělí mu ji zástupce velvyslanectví Spojených států v Centru vojenské kynologie v Chotyni na Liberecku, kde Procházka sloužil.

Případ neoznámení loňského násilného incidentu v Afghánistánu, po němž zemřel afghánský voják Vahidulláh Chán se dostává do dalšího dějství. Je ověřeno, že Chán bez jakýchkoli pochybností zastřelil loni na základně v agfhánském Šíndándu českého psovoda Tomáše Procházku.

Poté, co česká vojenská policie rozjela letos vyšetřování, že na Chánově smrti po vyšetřování střelby na Procházku mohou mít podíl čeští „speciálové“, a česká generalita si měla tyto informace nechat pro sebe, padla čtyři obvinění. Obviněni z neoznámení trestného činu byli dva vysocí důstojníci a dva armádní zpravodajci. Státní zástupce z Prahy 6 ale nyní stíhání vysokých armádních zrušil.

„Případ byl rozdělen na to co, se stalo loni v Afghánistánu a na to, že se na vyšetřování smrti Chána, a možného podílu lidí z našeho kontingentu, velení armády vykašlalo. Žalobce stíhání vysokých důstojníků zrušil a vrátil znovu do stádia prověřování,“ potvrdil informace Ekonomického deníku jeden ze čtyř zdrojů. Toto zjištění pak verifikoval po sáhodlouhém ověřování i právní zástupce vojáků Radek Ondruš. „Ano, máte správné informace. Zatím ale nemám svolení klienta se k tomu otevřeněji vyjadřovat,“ sdělil Ondruš.

Afghánský voják Vahidulláh Chán začal loni 22. října uvnitř základny Šindánd v afghánské provincii Herát střílet zezadu ze zálohy na vůz s českými vojáky. Přestože bylo mezi zahraničními vojáky zvykem pohybovat se uvnitř základny bez prvků balistické ochrany, čeští specialisté byli plně vyzbrojeni. Psovod Tomáš Procházka, který se v reakci na zákeřnou střelbu otočil, dostal bohužel přímý zásah do hlavy. A ne jeden, bylo jich několik. S dalšími průstřely pak z incidentu vyvázl vážně zraněný jeho kolega.

Po střelbě přítomní američtí, čeští, i afghánští vojenští policisté vyšetřovali, jestli byl střelec jen jeden nebo dva, kvůli množství vystřílené munice. Po incidentu v Šindándu USA nečekaně povolaly domů svoji 7. skupinu, jejíž členové se na vyšetřování střelce Vahidulláha Chána podíleli. Vyšetřování v USA nebylo v době zahájení českých úkonů stále ukončeno.

Zacíleno na „engéše“?

Incident v Šíndándu po necelém roce notně rozkolísal velení české armády. Na vyšetřování incidentu se podíleli američtí vyšetřovatelé, poté, co se na ně obrátila rodina Vahidulláha Chána. Vyjma jednoho českého generála byli z neoznámení údajného trestného činu obviněni i další tři vysoce postavení čeští důstojníci, kteří měli o údajné tortuře afghánského vraha Tomáše Procházky vědět. Všichni se měli seznámit se závěry vyšetřování Vahidulláhovy smrti a podle původně dozorujícího státního zástupce Michala Muravského neoznámili tato závažná zjištění o cizím zavinění jeho skonu orgánům činným v trestním řízení. A právě tím se se měli dopustit přečinu neoznámení trestného činu. „Městské státní zastupitelství v Praze vydává tiskové sdělení týkající se zásahu Vojenské policie v rámci prověřování okolností úmrtí příslušníka afghánských ozbrojených sil. V souvislosti s tímto prověřováním bylo zahájeno trestní stíhání čtyř osob pro přečin neoznámení trestného činu podle § 368 odst. 1 tr. zákoníku. Žádné další informace, včetně informací směřujících k totožnosti obviněných osob, nelze s ohledem na probíhající vyšetřování sdělovat,“ nechal vyvěsit na web státní zástupce Muravský.

V armádních kruzích krátce po zásahu vojenské policie silně rezonovala informace, že počet obviněných z přečinu neoznámení trestného činu nemusí být konečný. Podle těchto pramenů není dokonce vyloučeno, že vyšetřování může směřovat i k náčelníkovi Generálního štábu české armády Aleši Opatovi, který měl být podle některých informací se závěry vyšetřování smrti Vahidulláha Chána taktéž obeznámen. Cíl vyšetřování není vyloučen ani dnes, po zrušení stíhání vysokých důstojníků. Tato větev případu se totiž vrací do stádia prověřování.

Byl to přitom právě Aleš Opata, kdo po předchozím incidentu loni v srpnu, kdy při sebevražedném útoku zemřeli tři čeští účastníci jiné afghánské mise rotmistr Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, vzkázal vojákům, že mají dopadnout a potrestat strůjce onoho atentátu. „Budeme chtít vědět, kdo tu vestu sestrojil, kdo to řídil a kdo sebevraha rekrutoval tak, abychom dosáhli toho, že nikdo v Afghánistánu nebude beztrestně zabíjet naše vojáky… …Nejedná se o odvetu, jedná se o spravedlnost. Je to jedno ze standardních opatření, které děláme vždy. Co se týče délky a doby opatření, bude to mravenčí práce a je těžké předjímat, jak dlouhá ta doba bude,“ prohlásil Opata v Událostech, komentářích České televize.

Vloni v půlce listopadu pak vyšel v Lidových novinách článek s titulkem „Odveta za padlé vojáky. Prostějovští speciálové zneškodnili spolupachatele útoku v Afghánistánu“. „Na slova šéfa české armády brzy došlo. Na základě zpravodajských informací od aliančních spojenců Češi vypátrali, kde se pohybují teroristé, kteří u přípravy útoku asistovali. Zbývalo vybrat jednotku, která zaútočí a pachatele zneškodní. Volba padla na 601. skupinu speciálních sil generála Moravce z Prostějova, která už v minulosti v Afghánistánu působila,“ napsal autor článku Martin Shabu. Informaci o odvetě měly Lidovým novinám potvrdit tři na sobě nezávislé zdroje. „Šlo o poměrně rozsáhlou operaci. Je to ale relativně delší doba, co se to stalo. Při misi byl jeden pachatel usmrcen a další zajat,“ řekl prý LN jeden z nich.

Článek navazující na Opatův apel logicky vzbudil obrovské zděšení v armádních kruzích. Takto necitlivě zveřejněné informace totiž mohou zapříčinit další útoky na české vojáky v Afghánistánu. Opatovo poněkud nešťastné vyjádření potom rezonovalo i při dopadení střelce na další české vojáky z října na základně Šindánd Vahidulláha Chána. „Nepochybuji, že naši vojáci postupovali v souladu s platnými zákony a regulemi,“ dušoval se Opata po úmrtí afghánského vojáka s tím, že se incident vyšetřuje. To ale ještě netušil, na koho se Vojenská policie zaměří.

Pokud by se do hledáčku Vojenské policie dostal kvůli neoznámení trestného činu i náčelník Generálního štábu Opata, u něhož se dá s úspěchem předpokládat, že i on byl příjemcem informací o vyšetřování úmrtí afghánského střelce, mohlo by to mít pro armádu dalekosáhlé důsledky. Ve vojenských kruzích totiž běží už delší čas spekulace, že ministr obrany Lubomír Metnar není s Opatou, který zcela „nepřešaltoval“ z léty zažité role velitele roty či praporu do pozice náčelníka celého ozbrojeného sboru, zcela spokojen. Pokud by do vyšetřování incidentu v Afghánistánu spadl i Opata, mohl by ho podle zjištění Ekonomického deníku nahradit Metnarem vyhlédnutý generálmajor Petr Mikulenka.

Co ukáže DNA a záznamy komunikace?

Zatím není jasné, co všechno má česká Vojenská policie pro vyšetřování úmrtí afghánského vojáka, vyjma pokusu o stěr DNA z výslechové místnosti v Afghánistánu a mundúrů vojáků, které měly být zajištěny rámci domovních prohlídek prostějovských specialistů, v rukou. Například to, zda detektivové disponují také výstupy amerických vyšetřovatelů nebo i zálohovanou šifrovanou armádní komunikací z místa údajného incidentu.

Jisté podněty pro vyšetřování mohla poskytnout i diplomatická nóta z Afghánistánu, kterou tamní vedení diplomacie zaslalo před prázdninami do Černínského paláce. Součástí nóty mají být podle zdrojů z diplomacie například požadavky na zaslání protokolů z výslechu podezřelého Afghánce, které měly být pořízeny nedlouho po jeho zadržení, nebo požadavky na identitu českých vojáků. Vahidulláha Chána ovšem kromě Čechů vyslýchali také Afghánci a Američané. Chánova rodina přitom tvrdí, že syn pachatelem zákeřné střelby nebyl, a obrátila se kvůli tomu i na americká média. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

V EU SCHVÁLENA DOHODA NA SPOTŘEBITELSKÉ ŽALOBY

Jedním z hlavních úskalí institutu hromadných žalob je otázka jejich financování: Členské země Evropské unie se dohodly na podmínkách zavedení tzv. reprezentativních spotřebitelských žalob, které iniciovala česká eurokomisařka Věra Jourová. Ministři unijních zemí na jednání v Bruselu podpořili návrh, aby za poškozené zákazníky podávaly žalobu vybrané organizace či úřady. Směrnici zavádějící povinnost veřejného vykazování zisků velkých firem podle jednotlivých zemí jejich působení naopak ministři nepodpořili.

S návrhem na zavedení kolektivní ochrany práv spotřebitele ve všech unijních zemích přišla loni Evropská komise v rámci balíčku určeného na ochranu spotřebitele. Podle Jourové, která měla tuto oblast na starosti v končící unijní exekutivě, by měla směrnice pomoci lidem v případech, jako byla kauza dieselgate spojená s automobilkou Volkswagen, v níž se zákazníci v řadě zemí nedomohli odškodnění. V ČR mezitím vzniká návrh zákona o hromadných žalobách, který by měl být mnohem radikálnější. Řada odborníků i vládních legislativců doporučuje vyčkat právě na konečné znění směrnice o reprezentativních žalobách.

„Jednotný trh může dosáhnout svého plného potenciálu pouze v případě, že spotřebitelé EU budou mít ve všech členských státech přístup k účinným a cenově dostupným nástrojům pro prosazování svých práv,“ uvedl po zasedání finský ministr pro zaměstnanost Timo Harakka, jehož země ministerská zasedání vede.
Zástupci členských zemí podpořili kompromisní návrh směrnice, který podle něho na druhé straně chrání obchodníky před neférovými požadavky zákazníků. Rada EU bude nyní vyjednávat o definitivním schválení směrnice s Evropským parlamentem.

Více než třetina států EU nemá zákonná pravidla, která by podávání kolektivních žalob upravovala. Po konečném schválení směrnice budou mít země 30 měsíců na její zapracování do národního práva.

Potřebnou podporu naproti tomu dnes nezískala směrnice, jejímž cílem je zefektivnit boj proti daňovým únikům. Společnosti se ziskem nejméně 750 milionů eur (přes 19 miliard korun) by podle ní musely zveřejňovat údaje o zaplacených daních a další data o svém podnikání podle jednotlivých zemí, v nichž působí.

Některé země včetně Česka však namítaly, že o této úpravě je třeba rozhodnout na základě pravidel pro daňové otázky, které potřebují jednomyslné schválení. Finské předsednictví ji naproti tomu předložilo k hlasování podle volnějšího principu.

„Mohli bychom do budoucna vytvořit riziko nebezpečného precedentu, že svrchovanost národních států bude v této oblasti snížena,“ řekla k zamítavému postoji Česka náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Martina Tauberová.
Odmítnutá úprava má zabránit tomu, aby část svých zisků přesouvaly velké firmy do daňových rájů. Doplňuje již dříve přijatou direktivu, která stanovuje zmíněné povinnosti pouze firmám některých odvětví. Podle Tauberové ČR v principu s novou směrnicí souhlasí, chce však, aby ji schvalovali ministři financí podle zásady jednomyslnosti, ceskajustice.cz

NEZISKOVKY CHTĚJÍ ÚŘAD A RADU ÚOHS, ZKUŠENOSTI S RADOU ERÚ VAROVNÉ?

Skupina protikorupčních organizací navrhuje změny v organizaci činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže včetně jeho rozdělení a vzniku nového státního úřadu. Proti návrhům hovoří špatné zkušenosti se zavedením Rady Energetického regulačního úřadu, jejíž skandály musela řešit Bezpečnostní informační služba i vláda. Rozdělením antimonopolního úřadu by Česko rovněž ztratilo vysoce mezinárodně hodnocenou schopnost potírat kartelové dohody ve veřejných zakázkách. Náklady na vznik nového úřadu navíc budí pochybnosti o hospodárnosti návrhu.

Ponechat předsedu, počet místopředsedů zredukovat na dva ze současných tří a zřídit Radu, která by měla rozhodovací pravomoc v oblasti správního dozoru. Ta by měla 12-15 členů a v jejím čele by stál předseda úřadu. To navrhuje skupina neziskových organizací (Frank Bold Society, Oživení a Transparency International ČR) v diskusích o budoucí podobě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zástupci neziskových organizací tak chtějí omezit vliv stávajícího předsedy Petra Rafaje, který je podle nich enormní.

Paradoxní je, že tato opatření zcela jistě na Rafaje nedopadnou. Jeho funkční období končí v létě 2021 a do té doby případné změny, které budou muset mít podobu přinejmenším novely zákona, není legislativně možné schválit.
Podle návrhu neziskových organizací by rada měla rozhodovat v tříčlenných senátech a v plénu. Plénum by zaujímalo výkladová stanoviska ke sjednocení správní praxe pro veřejné zadavatele. „Usnášet se bude prostou většinou svých členů bez možnosti se zdržet. Člen, který nebude souhlasit s většinou hlasujících, bude mít právo při podepisování rozhodnutí připojit a podepsat své odlišné stanovisko (votum separatum) a určit, v jaké části a v jakém rozsahu rozhodnutí zpochybňuje. Odlišné stanovisko pak bude zákonnou součástí rozhodnutí Rady. Bez něj se nebude jednat o zákonné rozhodnutí,“ uvádí se v návrhu neziskových organizací, který má Ekonomický deník k dispozici.

„Vzhledem k tomu, že v případě podnětů je nutné předchozí administrativní zpracování, lze uvažovat o variantě, kdy se bude o podnětech rozhodovat v prvním stupni na úřednické úrovni a Rada bude rozhodovat až ve druhém stupni. Zároveň předpokládáme, že nový Úřad bude vykonávat aktivní kontrolní činnost. Na základě vyhodnocování získaných poznatků by v prvním stupni mohl rozhodovat opět úředník, přičemž jeho rozhodnutí by bylo přezkoumatelné Radou na základě opravného prostředku. Toto řešení by „filtrováním“ podnětů vedlo k nižšímu zatížení Rady a zachovalo by správně-právní obranu v případech, kde mohou hrozit vysoké pokuty. Na druhou stranu by v případě podnětů odpadla výhoda jednostupňového rozhodování,“ uvádí se dále.

Radní na 6 let. Odvolání jen v případě trestného činu, či ztráty důstojnosti

Podle jedné z variant by jmenování členů Rady na 6 let by bylo na senátorech, kterým vhodné kandidáty navrhne vláda na základě veřejného výběrového řízení. „Kandidátů bude 1,5 násobek počtu členů Rady (obsazujeme 14 míst, kandidátů bude 21). Zákonem stanovené požadavky na účast ve výběrovém řízení a požadavky na výkon funkce,“ uvádí se v materiálu u jedné varianty. Druhá počítá s tím, že 8 členů navrhuje Sněmovna, jmenuje (v případě splnění zákonných podmínek) a odvolává vláda (ze zákonných důvodů). 7 členů pak navrhuje Senát, jmenuje a odvolává vláda. Funkční období má být na šest let. Podle právního analytika Rekonstrukce státu Věnka Bonuše se navrhovatelé kloní k tomu, aby změna neměla dopad na rozpočet úřadu. Předpokládá, že by jeden člen nově vzniklé rady mohl zastat práci dvou až tří úředníků a tím by náklady na jeho mzdu byly pokryty.

Paralela s paralyzovaným ERÚ

V této souvislosti nelze pominout obdobou změnu, která byla před dvěma lety učiněna na Energetickém regulačním úřadě (ERÚ). Tedy s tou výjimkou, že tam nezůstal předseda úřadu, jak je navrhováno zde. Od té doby je o ERÚ slyšel jenom v souvislosti s hádkami členů Rady, které vyústily v odvolání některých členů vládou. Stalo se tak na konci července s odvoláním na jejich blíže nespecifikovaný lobbing vůči regulovaným subjektům (údajně na základě poznatků tajných služeb . pozn. red). Odvolaní radní nařčení odmítli a avizovali, že se budou bránit soudní cestou. „Spory v několika případech vedly až ke zpochybnění legitimity rozhodování celého úřadu. Vzájemná animozita a z ní plynoucí snahy poškodit protivníky vytvářely i terén pro nelegitimní lobbistické aktivity.

Součástí sporů byly totiž mj. snahy o získání vlivného zastání, což bylo spojeno s rizikem, že vyjádření podpory bude nebo již bylo směněno za poskytování výhod při rozhodování úřadu,“ doplňuje svá zjištění Bezpečnostní informační služba ve výroční zprávě, kterou zveřejnila v úterý.

Otázkou je, zda by podobný efekt, mělo i zřízení Rady ÚOHS tak, jak ji navrhují neziskové organizace. Ty jdou ve svých úvahách ještě dál a v další variantě navrhují stávající antimonopolní úřad rozdělit. Měl by vzniknout “Úřad pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek“ jakožto nezávislý ústřední správní úřad. Úřad by podle nich byl samostatnou organizační složkou státu a vlastní účetní jednotkou. Tato varianta však již nemůže být považována za „rozpočtově neutrální“ a proto se prozatím podle informací Ekonomického deníku nesetkává s velkou podporou.

Proti rozdělení ÚOHS je logicky i jeho předseda Petr Rafaj, který právě působení v jednom domě vidí jako velkou výhodu, jelikož si úředníci mohou rychleji předávat informace. Výsledky mu dávají za pravdu. Podle analýzy agentury Policy and Regulatory Report, která se zabývala odhalenými a potrestanými kartelovými dohodami (bid rigging) ve 24 evropských státech v létech 2016-2019 je ÚOHS 2. nejúspěšnějším soutěžním úřadem. První je Francie, kde potrestali 20 dohod, ÚOHS jich potrestal 15. „Většina správních řízení vzejde ze spolupráce s Policií České republiky a především z naší vlastní činnosti.

Máme totiž, na rozdíl od řady jiných soutěžních úřadů v Evropě, velkou výhodu, že ÚOHS kromě hospodářské soutěže vykonává i dozor nad zadáváním veřejných zakázek. Pokud je tedy prověřována některá veřejná zakázka a jsou u ní zjištěny podezřelé okolnosti, například podobnosti v nabídkách, pak se na věc upozorní lidé z odboru kartelů. Vše je v rámci jednoho úřadu a informace mohou být předány rychle, bez zbytečných průtahů a formalit. Náš kartelový odbor pak může zahájit své vlastní šetření, většinou tím, že vyjede na neohlášenou inspekci, aby přímo u podezřelých firem získal důkazy,“ řekl Rafaj v nedávném rozhovoru pro Ekonomický deník.

Znalci lhůt legislativních procesů odhadují, že pokud by k nějakým změnám v činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže mělo dojít, nebude to dříve, než od roku 2022-2023. Klíčové bude, jestli se neziskovým organizacím podaří změny prosadit do té míry, aby je odsouhlasila vláda. Na vládě vzešlé z nových parlamentních voleb (řádný termín je 2021) pak bude, aby se s těmito změnami popasovala. Jiří Reichl, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

DOHODU O VINĚ A TRESTU ROZŠÍŘIT NA ZÁVAŽNÉ ZLOČINY?

Možnost dohody o vině a trestu by se mohla rozšířit i na závažné zločiny. Finanční limit k určení výše škody pro posuzování majetkových deliktů se možná zdvojnásobí. Změny má přinést poslanecká novela trestního zákoníku, kterou dnes Sněmovna v prvním kole projednávání podpořila. Novelu nyní projedná sněmovní ústavně právní výbor.
Spory vyvolala snaha posuzovat jako trestný čin krádeže se škodou až od 10.000 korun. Nyní je tento limit poloviční. Delikty se škodou do 5000 korun posuzují radnice a obecní úřady jako přestupek. Proti tomu měla námitky i vláda. SPD kvůli tomu navrhovala zamítnutí novely, ale neuspěla. „Budeme legalizovat krádeže do 10.000 korun, jiný efekt tam nebude,“ uvedl poslanec SPD Jan Hrnčíř.

Poukázal na to, že pachatele přestupků se mnohdy nepodaří sankcionovat.

Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček namítl, že hranice 5000 korun platí už 17 let. Podle bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (za ANO) současný limit „vede ke kriminalizaci, která neodpovídá současné ekonomické realitě“. Poslanec TOP 09 Dominik Feri k obavám, že obcím vzroste přestupková agenda, řekl, že „obcím se ulehčovalo, a teď se ten stav zkrátka vyrovnává“. Předkladatelé novely z řad ANO, ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a TOP 09 očekávají, že obecní a městské úřady by řešily ročně o tři až pět procent případů více než nyní.

Předloha zároveň zdvojnásobuje i další částky, které určují závažnost majetkových trestných činů. Například škoda velkého rozsahu, jež charakterizuje nejtěžší majetkovou kriminalitu, by začínala na deseti milionech korun místo nynějších pěti milionů. „Současná pětimilionová hranice je úplně směšná,“ uvedla Válková. Změny mají podle Válkové „zefektivnit, zrychlit a zlevnit trestní řízení“.

Dohodu o vině a trestu by bylo možné podle předlohy uzavřít u všech trestných činů, tedy i u zvlášť závažných. V současnosti se může dohoda využít u přečinů a zločinů s horní hranicí trestní sazby do deseti let vězení, což je podle autorů novely hlavním důvodem, proč se tolik nerozšířila. Pokud by omezení odpadlo, mohlo by se podle autorů ulehčit okresním soudům při projednávání například loupeží, těžkého ublížení na zdraví a znásilnění. U krajských soudů by se mohlo jednat o závažnou majetkovou a hospodářskou kriminalitu, předkladatelé konkrétně zmiňují spolupracující obviněné. Nově by se naopak nesměla dohoda využívat u lidí s omezenou svéprávností.

BUDOUCÍ PODNIKATELÉ SE UČÍ V NOVĚ ZREKONSTRUOVANÉ ŠKOLE

Budova Střední školy podnikání a služeb v Ostravě-Porubě se dočkala rekonstrukce za více než 12 milionů korun. Díky investici z rozpočtu Moravskoslezského kraje budova dostala nová okna, je zateplená a má zrekonstruovanou střechu.
Střední škola podnikání a služeb má v ulici Příčná dvě budovy spojené krčkem a odloučené pracoviště v ulici Polská v Ostravě. Rekonstrukce se týkala hlavní budovy v Příčné ulici a spojovací chodby, která vede nad vozovkou ulice Ľudovíta Štúra.

„Moravskoslezský kraj opravuje své budovy kontinuálně, Střední škole podnikání doporučil rekonstrukci energetický audit. Díky opravené střeše, zateplení a novým oknům je na školu hezčí pohled, taky spoléháme na úspory na energiích. Součástí projektu byla také rekonstrukce vstupu do budovy a celková rekonstrukce spojovací chodby mezi hlavní budovou A a budovou B,“ řekl náměstek hejtmana kraje pro finance, investice a majetek Jaroslav Kania a dodal, že byla také provedena sanace nosných pilířů, na kterých spojovací krček stojí. Investice si celkově vyžádala 12,3 milionu korun, většinu nákladů pokryly finance z krajské pokladny, střední škola pak z vlastních prostředků investovala 615 tisíc korun.

„Střední škola na ulici Příčná v Ostravě-Porubě má více než šedesátiletou tradici, učili se v ní budoucí oděvníci a holiči nebo kadeřnice. Tyto obory se na škole vyučují i dnes, ovšem vzdělávací nabídka školy je značně rozšířená. Téměř tisícovka žáků studuje i obory Fotograf, Ekonomika a podnikání, Masér nebo například Aranžér. Věřím, že se v opravené budově školy budou středoškoláci cítit příjemněji. Ideálním výsledkem by pak byl i intenzivnější přístup k výuce a zvýšení zájmu o studium na této škole,“ uzavřel náměstek hejtmana kraje pro školství a sport Stanislav Folwarczny. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

HROB JANA ZAJÍCE KULTURNÍ PAMÁTKOU

Náhrobek Jana Zajíce na vítkovském hřbitově byl prohlášen za národní kulturní památku symbolizující boj za svobodu. Jeho autorem je sochař Olbram Zoubek. Moravskoslezský kraj se tak může pyšnit celkem 20 památkami, které jsou důležitým historickým, kulturním a duchovním dědictvím regionu.

„Třicet let od sametové revoluce je jistě na místě posílit význam některých památek. Kromě hrobu Jana Zajíce ve Vítkově vláda prohlásila za národní kulturní památku také hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech, budovu Československého rozhlasu nebo například Hlávkovu studentskou kolej v Praze. Jsou to symboly úsilí a boje za svobodu a demokracii, které nám připomínají hodnoty, kvůli kterým jsme před třiceti lety demonstrovali,“ uvedl náměstek hejtmana kraje pro památkovou péči Lukáš Curylo a vysvětlil, že národní kulturní památky mají nejvyšší možnou ochranu státu a jakékoliv úpravy či zásahy musí povolovat příslušný krajský úřad.

„Ani ne dvacetiletý student obětoval svůj život, aby upozornil na letargii a nečinnost, do které většina našeho národa před padesáti lety upadala. Nejdůležitější je památka a poselství jeho činu, přesto jsem rád, že se nyní dostalo pocty i místu jeho odpočinku. Jeho náhrobek vytvořil jeden z nejvýznamnějších českých sochařů minulého století, náhrobek má tedy nejen ideovou, ale také vysoce uměleckou hodnotu,“ řekl náměstek hejtmana Lukáš Curylo.

Náhrobek tvoří kamenná hrobka, která stojí na čtyřech bronzových koulích. Na hrobce leží bronzová deska s reliéfem lidského těla. „Hrob Jana Zajíce se nachází na hřbitově ve Vítkově, ve druhé řadě vlevo od vstupu z Bezručovy ulice. Je to pietní místo, kde se lidé schází i ve výročí okupace, a které si rozhodně povýšení na národní kulturní památku zaslouží,“ uzavřel náměstek hejtmana Lukáš Curylo.
Rozhodnutím vlády jsou od 23. listopadu 2019 novými národními kulturními památkami symboly boje za demokracii:

• Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
• Hlávkova studentská kolej v Praze
• Budova Československého rozhlasu v Praze
• Hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze
• Hrobka T. G. Masaryka na hřbitově v Lánech
• Zámeček v Pardubičkách - Larischova vila
• Hrob Jana Zajíce na hřbitově ve Vítkově.

V souboru národních kulturních památek jsou nejvíce zastoupeny hrady a zámky, jeho součástí jsou ale i památníky, technické stavby nebo vzácněji objekty lidové architektury. Všechny národní kulturní památky v Moravskoslezském kraji jsou na stránkách kraje: https://www.msk.cz/cz/kultura/narodni-kulturni-pamatky-42045/ Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí