iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Trestní kauza Vitásková, Mezlík, NSZ Zeman, policista Pink

Hlavní účastníci: vyšetřovatel policista plk. Pavel Pinka – obvinil, státní zástupce Radek Mezlík – obžaloval, NSZ Pavel Zeman – podal dovolání ke zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu Olomouc. Výsledek – po sedmi létech neskutečné tortury, pošlapání veškerých lidských práv, cti – jsem byla definitivně zproštěna obžaloby Krajským soudem Brno dne 13. 11. 2019.

Celá kauza je spojována s mým nástupem na pozici předsedkyně Energetického regulačního úřadu v srpnu 2011. Již v listopadu jsem obdržela informaci, že se mě chtějí určité struktury, (nyní je nazývám zločinecký syndikát) zbavit a že na mě něco hledají, anebo „vyrobí“. Bylo mi doporučeno, ať z funkce odstoupím, dokud nemám „pocákané“ jméno. Byla jsem si naprosto jista, že nemají co najít. To, že by se dalo „něco“ vyrobit, tak s tím jsem neměla žádnou zkušenost a navíc jsem nevěřila, že by to v naší zemi vůbec šlo.

Věřila jsem v právní stát a nevěřila jsem tomu, že se dá „něco vyrobit“. O pár měsíců později jsem dostala zprávu, že již něco vyrobili a že to bude „pěkně mastné“. Toliko úvod, jak se dá v demokratickém státě, České republice, objednat likvidace člověka, který zločineckému syndikátu vadí. Nejen premiér Babiš má pravdu, když opakovaně sdělil, že se dá trestní stíhání u nás objednat. Já se s jeho názorem ztotožňuji.

V březnu 2013 jsem byla obviněna a později obžalována a souzena v kauze solárních elektráren, kterým se všeobecně říkalo Zemkovy, nebo chomutovské elektrárny. Obě totiž dostaly licence 31. 12. 2010, nějaké dvě hodiny před půlnocí. To byli na ERÚ, které v té době řídil předseda Josef Fiřt, pracanti. Pracovat na Silvestra téměř do půlnoci….

Na ERÚ jsem nastoupila po více než půl roce, kdy licence můj předchůdce Josef Fiřt nechal vydat. Bylo prokázáno, že v té době Fiřt zasahoval do prvoinstančního řízení při vydávání licencí, přestože, jako druhoinstanční orgán, nemohl ze zákona do rozhodování zasahovat. To ale státnímu zástupci Radku Mezlíkovi nevadilo, pan Josef Fiřt byl v mé kauze jako svědek obžaloby.

Mé obvinění stálo na tom, že jsem zasahovala do rozhodování prvního stupně – ředitelky odboru licencí, která zastavila ve správním řízení obnovu řízení. Přestože to nebyla pravda a nebyl na to jediný důkaz. Naopak byl důkaz, že jsem ve správním řízení, jako druhoinstanční orgán, nařídila přezkum jejího rozhodnutí.

Dne 22. února 2016 jsem byla Krajským soudem Brno soudním senátem soudcem Alešem Novotným, s přísedícími Eliškou Vránovou a dalšími nepravomocně odsouzena nepodmíněně na 8,5 let vězení s ostrahou. Při vynesení rozsudku sice soudce sdělil, že nejsou důkazy, ale že si myslí…. Státní zástupce Radek Mezlík, stejně jako já jsme se odvolali k Vrchnímu soudu v Olomouci. SZ Radek Mezlík chtěl navýšit trest o pokutu 2,5 miliónu korun a já jsem pochopitelně požadovala zproštění, protože jsem se žádného trestného činu nedopustila.

Státní zástupce Mezlík předkládal soudu zmanipulované, nepravdivé, polopravdivé důkazy, vč. znaleckých posudků, které, jak se ukázalo, tak znaleckými posudky vůbec nebyly. To, že mohly uvést soudní senát Aleše Novotného v omyl, bylo sděleno jiným soudem. SZ Mezlík byl o mém odsouzení a výši trestu přesvědčen již v době, kdy bylo zahájeno hlavní líčení a dokazování před soudem. Hlavní líčení bylo zahájeno v červnu 2014 a o měsíc později se chválil na dovolené, kolik let vězení dostanu. Dokazování trvalo dva roky a mě nebyl připuštěn jediný svědek.

Soudní senát Aleše Novotného byl vybrán v rozporu s Ústavou, byl vybrán mimo rozvrh práce, což se potvrdilo. Byly porušeny moje ústavní práva, Listina práva a svobod. O tom, že mě bude soudit nějaký Aleš Novotný, jsem se dověděla v době, kdy jsem byla obviněna tj. několik let předem. Informaci jsem považovala za zcestnou, protože jsem byla přesvědčena, že státní zástupce musí obvinění hodit policistovi Pavlu Pinkovi na hlavu, a ne mě obžalovat.

Vrchní soud v Olomouci mě dne 17. ledna 2018 zprostil obžaloby s tím, že nejsou důkazy pro spáchání trestního činu. V kauze bylo obžalováno asi 8 osob, jedna osoba v průběhu hlavních líčení zemřela. Nás (Vitáskovou a Schneiderovou-ředitelku odboru licencí, která o dva roky později r. 2012 zastavila obnovu řízení) státní zástupce Mezlík přihodil, aby to bylo pro občany zajímavé, ke skupině, která obdržela licence v prosinci 2010. Nutno doplnit, že bývalé vedení ERÚ Josef Fiřt, Blahoslav Němeček, Antonín Panák, Rostislav Krejcar a další (kteří v době vydání licencí u toho byli) u soudu vystupovali jako úctyhodní svědci mého „zvlášť závažného zločinu“. Tomu se podivil i Nejvyšší soud, jehož citaci níže uvádím.

Státní zástupce Radek Mezlík bez povšimnutí přešel zasahování předsedy Fiřta do prvoinstančního řízení při vydání licencí a následný laxní přístup k nápravě. Já jsem za vykonstruované zasahování do správního řízení na prvním stupni dostala 8,5 let nepravomocně.

S mým zprošťujícím rozsudkem nebyl spokojen Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který se dovolal k Nejvyššímu soudu a žádal alespoň podmíněný trest za to, že jsem do prvoinstančního řízení nezasáhla a nechala ředitelku odboru – úředně oprávněnou osobu rozhodnutí vydat. Aby podpořil svůj názor, tak se dopustil manipulace s důkazy a předložil Nejvyššímu soudu dokonce nepravdivý důkaz. V této souvislosti jsem podala na NSZ Pavla Zemana trestní oznámení, za manipulaci s důkazy, předložení nepravdivého důkazů Nejvyššímu soudu.

Protiřečení státních zástupců:

• SZ Radek Mezlík, mě obžaloval, že jsem zasahovala do prvoinstančního rozhodování (to celé vykonstruoval). Když se nepodařilo prokázat a byla jsem zproštěna, tak
• NSZ Pavel Zeman požadoval alespoň podmíněný trest, že jsem do prvoinstančního řízení nezasáhla. Za to, že jsem nezasáhla, tak aby skutek byl přehodnocen jako nedbalostní trestní čin.

Ať posoudí občané, jaká štvanice na mě byla činěna ze strany
státních zástupců. Ať občané posoudí, komu tito státní zástupci slouží. Veřejnému zájmu a státu určitě NE!
Musím vysoce ocenit Nejvyšší soud, který se nedal NSZ Pavlem Zemanem obelstít. Je pravda, že sice dne 11. prosince 2018 vyhověl dovolání Pavla Zemana a věc vrátil k prvoinstančnímu soudu k novému projednání a zpřesnění zprošťujícího rozsudku, jelikož dle názoru Nejvyššího soudu, jsem měla být zproštěna podle jiného paragrafu, protože to, za co jsem byla souzena, nebylo trestním činem. Nejvyšší soud dále vysvětlit, že jako druhoinstanční orgán (v souladu s Energetickým zákonem, trestním řádem, správním řádem atd.) jsem nemohla do prvoinstančního rozhodování zasáhnout, tak jak se domníval NSZ Pavel Zeman.

Nejvyšší soud rovněž ve svém Usnesení 3Tdo990/2018-I.-467 uvedl, cituji: „Nejvyšší soud má potřebu na tomto místě ještě poznamenat, že se zřetelem na obecně vnímaný princip spravedlnosti, k jehož naplnění je právo společenským nástrojem, měla být patrně věnována orgány trestního řízení přinejmenším stejná pozornost osobám, činným v aktuální době rozhodovacích procesů o udělení či neudělení licencí pro fotovoltaické elektrárny, jako byla věnována osobám, majícím v časovém odstupu řádu roků zpětně posuzovat korektnost tehdejších rozhodnutí při ne zcela vyhraněných náhledech na právní stav věci.“

Věc se vrátila ke Krajskému soudu v Brně pochopitelně ke stejnému senátu soudce Aleše Novotného. Dne 12. – 13. listopadu 2019 bylo nařízeno hlavní líčení. Nebyla jsem si jista, jak dopadne. V průběhu těch mnoha let jsem podala na soudce Aleše Novotného trestní oznámení a žalobu na ochranu osobnosti. Počítala jsem, že se sám vyloučí pro podjatost a soud se protáhne o další neskutečná léta. Neudělal to a hlavní líčení bylo 12. listopadu 2019 zahájeno. Státní zástupce Radek Mezlík v kontextu usnesení Nejvyššího soudu požádal soud o mé zproštění právě proto, že to, za co jsem byla obžalována a souzena, nebylo trestním činem. Druhý den 13. listopadu 2019 byl vynesen rozsudek a soudní senát Aleše Novotnému mě zprostil obžaloby. Státní zástupce Radek Mezlík se na místě vzdal práva odvolání. Proti tomuto verdiktu již není možný žádný opravný či jiný prostředek. Byla jsem po sedmi letech definitivně zproštěna.

Je pouze moji domněnkou, že soudce Aleš Novotný již měl dost manipulací s důkazy, kterých se Radek Mezlík prokazatelně dopouštěl před soudním senátem. SZ Radek Mezlík trval na potvrzení trestu, který byl Michaele Schneiderové v dovolání Nejvyšším soudem zrušen. Byla původně odsouzena na sedm let a byla osm měsíců v nejtěžší věznici s ostrahou ve výkonu trestu, když ji Nejvyšší soud vysvobodil a věc doputovala znovu k posouzení Krajskému soudu Brno soudci Aleši Novotnému.

Musím po tom všem ocenit, že soudce Aleš Novotný, Michaelu Schneiderovou zprostil obžaloby a nepravdivá tvrzení státního zástupce Radka Mezlíka si tentokrát vyhodnotil sám a nepřijal je.
Sedm let jsem byla vláčena médií jako zločinec, což se podepsalo na mé rodině, zdraví, v osobní rovině. Byla mi zničena pracovní kariéra, kterou jsem budovala více než čtyřicet pět let, byla jsem připravena o možnou práci pro zahraniční firmu, bylo mi zničeno, společenské postavení, prestiž, přátelé, byla pošlapána moje čest a to nenapravitelně, byly pošlapány mé lidské práva, radost ze života.

Státní zástupce Radek Mezlík, policista Pavel Pinka, NSZ Pavel Zeman byli a jsou buďto zcela neznalí zákonů, anebo jsou součástí zločineckého syndikátu a likvidovali nejen mě ve vykonstruované kauze na zakázku. Vadila jsem tunelářům veřejných financí.

Ať je varianta jakákoliv, tak musí být minimálně zbaveni taláru, pokud žijeme v právním státě. Ing. Alena Vitásková, ceskajustice.cz

ŠÉF ÚS RYCHETSKÝ CHCE REVIZI OBECNÝCH SOUDŮ

Rychetský vyzval k totální revizi soustavy obecných soudů, je podle něj asymetrická: Na jedné straně jsou v ČR okresní soudy, které mají ke stovce soudců, na druhé straně stojí třeba Okresní soud v Rokycanech, který jich má pouze osm. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského tak dochází k asymetrii, kterou je nutné odstranit. Na konferenci Nejvyššího soudu Efektivita a kvalita českého soudnictví – hodnocení a perspektivy v Senátu proto vyzval k „totální revizi soustavy soudů v ČR“.

Optimální model podle by podle Rychetského měl vypadat tak, že prvním stupněm soustavy by byly nalézací soudy, na druhém soudy apelační (odvolací) a nejvyšší soudy by byly výlučně kasační instancí.

O možnosti překreslení soudní mapy se v justici hovoří již dlouho. Naposledy se tématu chopila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, na kterou se snesla kritika kvůli myšlence, že by mělo dojít ke zrušení vrchních soudů a vytvoření třístupňové soustavy.

Předseda Ústavního soudu také kritizoval některé soudce za „procesualistickou posedlost“ nebo za snahu posilovat apelační prostředky na úkor revizní apelace. Reagoval tak na dojem, který často panuje v české společnosti nebo vyplývá z různých průzkumů veřejného mínění – česká justice je pomalá a na rozhodnutí se čeká nepřiměřeně dlouho. Rychetský upozornil, že tento názor nesdílí a že tyto dojmy vyvolává současná doba, kdy dochází k hypertrofii práva a absurdním projevům moderních demokracií. Vzpomněl například na případ, kdy v USA dítě žaluje své rodiče kvůli tomu, že se jim narodilo ošklivé.

Přiznal, že problémem tuzemské justice je například přetrvávající nejednotnost judikatury nebo chronické neduhy v oblasti insolvenčního řízení. Každý soudní systém má své limity, na ty podle Rychetského narazila tuzemská justice na konci 90. let. Soustava pak zákonitě začne generovat chyby, vrší se nové prostředky nápravy nebo dokonce nové soudy a spravedlnost se pak nalézá až za hranicemi naší země.

Místopředseda NS Roman Fiala ve svém příspěvku upozornil na to, že důraz na formu, před čímž varoval Rychetský, je důsledkem reakce na přílišnou složitost norem. Formalismus je pak jakousi obranou před složitým rozhodováním ve věci samé. Zmínil také otázkou rozsahu odůvodňování soudních rozhodnutí, kdy se často od soudců vyžadují příliš podrobná odůvodnění.

Fiala upozornil, že NS výrazně pomohla novela občanského soudního řádu, která umožnila NS odmítat mnohem častěji dovolání v případech, která podle něj nepatří před NS. A právě pro požadavek na odůvodňování rozhodnutí NS o nepřípustnosti dovolání Fiala jen „těžko hledá důvody“. Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí NS o nepřípustnosti je často terčem kritiky právě ze strany Ústavního soudu.

Tématem konference je zhodnocení stavu českého soudnictví, a to zejména z hlediska délky soudního řízení a kvality soudního systému. Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal ve svém příspěvku vyzdvihl dobrou spolupráci se Senátem. I podle něj je veřejnost je většinou informována, že řízení trvá dlouho, ale statistiky ukazují něco jiného. V evropském srovnání se pak ve výkonnosti justice umísťujeme spíše v první třetině zemí, a to u většiny agend. Justice je také závislá na materiálním zabezpečení, upozornil Šámal s tím, že nezakrývá, že justice má i problémy.

Těmi zásadními jsou například dlouhotrvající soudní řízení, kde častým důvodem je tzv. soudní ping pong. Odvolací soudy podle Šámala často věci zbytečně vrací soudům prvoinstančním, aniž by svá rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodnily. Připomněl také, že rychlost rozhodování nezaručuje spravedlnost a že je důležité hledat rovnováhu mezi více faktory soudního řízení.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová připomněla, že české soudnictví patří mezi rychlé systémy u občanských a obchodních sporů. Složitější situace panuje u správního soudnictví. Výhodu ČR Benešová spatřuje ve funkčním systému datových schránek, které soudům umožňují provádět úkony vůči účastníkům řízení elektronicky. Práci soudů by měl dále zkvalitnit a usnadnit elektronický soudní spis. Ministryně slíbila, že se jeho zavedení bude snažit urychlit.

Ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že u okresních soudů loni činila délka civilních řízení v průměru 276 dní, což je o 22 dní méně než předloni. Trestní řízení se v loňském roce naopak o den prodloužilo, a trvalo tak průměrně 202 dní. Rovněž u krajských soudů se délka civilních řízení zkrátila a délka trestních řízení vzrostla. Mezi jednotlivými soudy ovšem i loni panovaly výrazné rozdíly. Správní řízení, která se nejčastěji týkají pobytu cizinců, azylu či daňové problematiky, pak loni u krajských soudů trvala v průměru 440 dní. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

HRADU VADÍ ZÁVĚRY BIS O DEZINFORMACÍCH

Lídři sněmovních stran po zveřejnění výroční zprávy Bezpečnostní informační služby většinou oceňují práci kontrarozvědky. Někteří zástupci opozice na tiskových konferencích před začátkem jednání Sněmovny kritizovali prezidenta Miloše Zemana, který má dlouhodobě k BIS výhrady.

Ovčáček označil za fakt, že na území Česka působí agenti cizích mocností. „A je úlohou BIS takové agenty odhalovat. Co je absolutně nepřijatelné, aby BIS označovala lidi s odlišným názorem za dezinformátory. To je útok na svobodu slova,“ napsal Ovčáček. BIS označila šíření dezinformací proruskými aktivisty za nejzávažnější hrozbu pro ústavnost Česka.

Vláda podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) ke zprávám přistupuje zodpovědně. Komunisté a SPD ve zprávě postrádají informace o jiných než ruských a čínských špionech.

Předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek práci BIS vnímá jako kvalitní a profesionální. Považuje za pozitivní, že popisuje aktivity Ruska a Číny. „Každá z těchto zemí postupuje jinak, ale každopádně patříme do silné zájmové oblasti těchto mocností,“ řekl. Ocenil i to, jak BIS řeší činnost potenciálních islamistických radikálů či aktivity Íránu.

Podle šéfa poslanců ODS Zbyňka Stanjury se ukazuje, že BIS funguje dobře. Zpráva je podle něj vodítkem, jak by měla vláda přistupovat k zahraniční politice. „Mnohdy vidíme snahu zlehčovat a karikovat zprávy BIS,“ varoval. Vyjádřil přání, aby vláda naopak věnovala zprávě pozornost natolik, aby zprávy za několik let mohly konstatovat zlepšení situace.

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová míní, že rizika, na něž upozorňuje BIS, se prohlubují. „Je to i vizitka toho, že vláda k závěrům nepřistupuje dost aktivně,“ uvedla. Vyzvala kabinet, aby nebral na lehkou váhu, kým je na Hradě obklopen Zeman.

Výroční zpráva BIS: „Proruští aktivisté tak, ať již vědomě či nevědomě, podporovali vlivové operace RF a prosazovali ruské zájmy na úkor zájmů ČR." Bohužel je jejich velitel na Hradě...Budeme tlačit na vládu, aby to řešila a požadovat snížení počtu členů diplomatického sboru RF.

Vláda podle Schillerové všechny informace, které od BIS dostává v některém z režimů utajení, pečlivě probírá a přistupuje k nim zodpovědně. „Bavíme se o nich a každý v rámci své kompetence s nimi pracujeme. Já se tím budu určitě velmi pečlivě zaobírat,“ řekla ministryně.

Onderka: Bude-li chtít BIS více peněz, ČSSD ji podpoří

Zpravodajské služby podle místopředsedy vládní ČSSD Romana Onderky aktuálně nepožadují navýšení rozpočtů s odůvodněním, že aktivity cizích špionů rostou. „V případě takových požadavků se však nebudeme bránit takové požadavky podpořit,“ uvedl. Předseda klubu ČSSD Jan Chvojka rozhovor o možném posílení rozpočtu označil za potenciální téma pro koaliční debatu s ANO.

Předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský řekl, že BIS odvádí skvělou práci. „I díky ní je ČR jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, mají to ale těžké,“ uvedl. Práci podle něj komplikuje kontrarozvědce Zeman, mimo jiné tím, že opakovaně opomenul vládní návrh na jmenování jejího ředitele Michala Koudelky generálem.

Člen výboru pro bezpečnost Lukáš Kolářík (Piráti) však označil zprávu o „ruských trollech“ za nijak překvapivou. Organizované skupiny podle něj dokážou strhnout debatu na sociálních sítích směrem, kterým chtějí, a ovlivňují tím lidi. „Chtěl bych apelovat na čelní představitele České republiky, aby neznevěrohodňovali práci BIS,“ uvedl.

Zpráva BIS je další z mnoha závažných varování, že Rusko a Čína se v žádném případě nezřekly svých manipulativních taktik. Apeluji na ústavní činitele, aby nepodlamovali důvěru v naše vlastní bezpečnostní složky, jak se to bohužel nezřídka kdy děje.

Filip: Proč BIS nesleduje také aktivity rozvědky USA?

Předseda KSČM Vojtěch Filip zprávě vyčítá, že se zabývá jen riziky z Ruska a Číny. „Těch rizik je víc. Postrádáme ve zprávě informace o aktivitách jiných zpravodajských služeb, zejména ekonomické rozvědky USA, o kterou se třeba zajímá zpravodajská služba v sousedním Německu,“ uvedl Filip.

Podobný názor má podle místopředsedy Radima Fialy také SPD. Hnutí podle něj jasně podporuje práci BIS pro ochranu zájmů republiky. „Je ale důležité, aby monitorovala všechny země, nejen Čínu a Rusko,“ řekl. BIS ve zprávě píše, že se věnuje všem tajným službám působícím v ČR, ruské a čínské aktivity jsou prioritními kvůli jejich rozsahu.

STÍHÁNÍ JAKEŠE A ŠTROUGALA

Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil stíhání někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše, bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara. Obvinění jsou ze zneužití pravomoci v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích.

Podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka komunističtí funkcionáři věděli, že na státních hranicích Československé socialistické republiky používají Pohraniční stráže střelní zbraně proti osobám, které se státní hranice snaží překročit, aby opustili republiku. „I přes to ze své pozice vedoucích představitelů Československé socialistické republiky nepřijali žádné opatření, kterým by používání střelných zbraní zabránili,“ uvedl Lelek.

ÚDV tvrdí, že kvůli nečinnosti tří funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. Nyní 97letý Miloš Jakeš, původním jménem Milouš, se narodil 12. srpna 1922. Generálním tajemníkem ÚV KSČ byl v letech 1987 až 1989. Lubomíru Štrougalovi je 95 let a působil jako ministr zemědělství, ministr vnitra a v letech 1970 až 1988 také jako československý premiér.

Poslední z trojice obviněných, Vratislav Vajnar, v letošním roce oslavil 89. narozeniny. Zastával funkci ministra vnitra a za normalizace byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Předseda KSČM: Pravici chybí téma

Stíhání bývalých komunistických funkcionářů označil předseda KSČM Vojtěch Filip za „náhradní téma, když pravicové opozici chybí něco jiného, čím by oslovila“. Dodal, že se policisté již dříve pokusili o stíhání Jakeše i Štrougala. „Jedno bylo zastaveno, druhé soud odmítl,“ uvedl. Je podle něj na členech někdejší vlády Československé socialistické republiky, aby se s tím vypořádali. Oba mají své advokáty, poznamenal.

Štrougala vyšetřovala policie již dříve kvůli zodpovědnosti za smrt lidí, kteří zahynuli při snaze o překročení železné opony. Podezírala ho ze spáchání trestného činu za to, že jako ministr vnitra v letech 1961 až 1965 nezabránil použití vysokého napětí v elektrických zátarasech na západní hranici. Na počátku roku 2016 však ÚDV vyšetřování ukončil. Uvedl, že je případ promlčen.

V roce 2002 soudy někdejšího předsedu vlády také pravomocně zprostily obžaloby ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Státní zástupce mu kladl za vinu, že v březnu 1965 jako ministr vnitra překazil trestní stíhání skupiny příslušníků Státní bezpečnosti podezřelých z vraždy tří lidí.

Milouš Jakeš byl v letech 1987 až 1989 generálním tajemníkem ÚV KSČ. Je jedním ze symbolů konce komunistické diktatury v někdejším Československu, ale také jedním z kolaborantských politiků událostí kolem okupace v roce 1968.
Kariérní politik vystoupal po stranickém žebříčku až na pomyslný vrchol, když byl v prosinci 1987 překvapivě zvolen nástupcem normalizačního šéfa komunistů Gustáva Husáka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, tedy nejvlivnější politické funkce tehdejší federace.

Do povědomí občanů se však zapsal především svým zmateným projevem z Červeného Hrádku u Rokycan, který ze záznamů bavil národ. Při demonstracích po 17. listopadu 1989 pak dav často skandoval heslo "Jakeše do koše".

Lubomír Štrougal se v pouhých 34 letech stal členem ÚV KSČ (byl jím až do prosince 1989) a o rok později již šéfoval ve vládě resortu zemědělství (1959–1961). Pak byl čtyři roky (1961–1965) ministrem vnitra, kdy se mimo jiné podílel na zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka. Za jeho vedení resortu se údajně zlikvidovala velká část materiálů z 50. let.
V roce 1968 působil krátce jako místopředseda vlády (duben až prosinec), nesouhlasil však se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. Brzy ale přešel na stranu normalizace. Již v lednu 1970 se stal předsedou federální vlády, ve funkci vydržel až do října 1988, kdy podal demisi a odešel z politiky.

Vratislav Vajnar se v mládí angažoval ve svazu mládeže, v roce 1952 vstoupil do KSČ. Stal se asistent na Univerzitě Karlově, později učil na Vojenské politické akademii. Poté v letech 1958 až 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 působil ve stranickém aparátu, a to v oddělení mezinárodní politiky a v sekretariátu generálního tajemníka, kde to dotáhl až na vedoucího.

V roce 1981 byl zvolen členem vedení strany, tedy ÚV KSČ, a v roce 1983 jmenován ministrem vnitra Štrougalovy vlády. Od října 1983 (zvolen byl již 1981, nastoupil až po úmrtí poslance Oldřicha Švestky) do února 1989, kdy se vzdal mandátu, byl poslancem Federálního shromáždění. ještě dříve byli Štrougal, Jakeš a dalších pět lidí obviněni za podíl na nezákonném vyzbrojování Lidových milicí. Jejich stíhání však vyšetřovatelé následně zastavili.

Jakeš pak spolu s Jozefem Lenártem stanul před soudem kvůli tomu, že podle žalobce pomáhal promoskevské skupině ve vedení KSČ k vlastizradě. Ta spočívala ve snaze ustavit takzvanou dělnicko-rolnickou vládu, a legalizovat tak invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. V roce 2003 odešli oba muži od pražského vrchního soudu s osvobozujícím rozsudkem.

PROTEST ZEMĚDĚLCŮ V BERLÍNĚ, TISÍCE TRAKTORŮ

Centrum Berlína zaplnily traktory zemědělců, kteří protestovali proti byrokracii, nízkým výdělkům a zpřísňování pravidel na ochranu životního prostředí. Podle organizátorů se demonstrace zúčastnilo 40 000 lidí. K Braniborské bráně přesunuli 8 600 traktorů, odhadla policie.

Sedláci z celého Německa přijeli vyjádřit nesouhlas se zemědělskou politikou spolkové vlády v Berlíně, která podle nich ohrožuje jejich ekonomické přežití. Přesouvající se traktory vytvořily místy až desetikilometrové konvoje. Na akci dohlíželo kolem 500 policistů, oznámil deník Berliner Zeitung.

Zemědělci kritizují, že více času než na poli stráví za psacím stolem, protože jim přibývají administrativní povinnosti. „Je to narůstající byrokracie, která dělá naši práci stále obtížnější,“ vysvětlil Josef Krieger, který v Bavorsku řídí malý rodinný podnik věnující se polnohospodářství a chovu prasat.

S Kriegerem dorazil do Berlína i sedlák Hubert Zirmer. Ten si postěžoval na nízké zisky zemědělců. Podle něj jsou pod úrovní minimální mzdy. Jako jeden z důvodů zmínil stlačování cen ze strany obchodních řetězců, které chtějí prodávat levné maso. „Pokud zruinujete farmáře, vaše jídlo bude dováženo,“ hlásal jeden z transparentů. „Společně, ne proti sobě,“ zněl jiný z nápisů.

Protest směřoval i proti plánovanému zpřísnění požadavků na ochranu hmyzu a životního prostředí, které by sedlákům nejspíš zvýšilo náklady. Zemědělcům se také nelíbí chystané další omezení hnojiv odůvodňované starostí o podzemní vody.

Ministryně slyšela bučení

Křesťanskodemokratická ministryně zemědělství Julia Klöcknerová vyjádřila pro demonstraci pochopení. „Od farmářů se očekává stále více..., ale ukazuje se stále menší ochota za to více platit,“ prohlásila.

Revoluce na poli požírá německé sedláky. Potraviny mohou v ČR podražit

Sociálnědemokratická ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová k protestujícím promluvila. Podpořila jasná pravidla ochrany spodních vod a hmyzu. Zemědělci její vystoupení odměnili hlasitým bučením.
Schulzeová sedlákům řekla, že chce, aby byli „součástí řešení“. Během jejího projevu se k ní ale mnozí nespokojení hospodáři demonstrativně otočili zády. „Máme plné zuby téhle ideologické politiky,“ křičel na ministryni někdo z davu.
Schulzeová na farmáře apelovala, že je i v jejich zájmu chránit přírodu. Poukázala také na to, že každý Němec ročně odvádí 114 euro (2 900 korun) na společnou zemědělskou politiku EU, díky které pak zemědělci čerpají dotace.
Výkonnost českého zemědělství je horší než před válkou. Ubylo hlavně skotu

Sedláci se ale bojí o svou budoucnost. Na problém se proto rozhodli upozornit nejen demonstrací, ale i zablokováním dopravy v metropoli. Zablokovali tah mezi Braniborskou bránou a Vítězným sloupem. Komplikace vytvořili i na dalších příjezdech do centra. Před Braniborskou bránou ovšem rozmístili také šlapací traktory, které se ihned staly atrakcí pro děti.
Policii se podle deníku Der Tagesspiegel chování traktoristů příliš nelíbí. Na twitteru strážci zákona upozornili, že ačkoliv se dá traktorem projet přes ledasco, bude lepší, když to řidiči dělat nebudou. Veškeré škody po vjezdu na zelené plochy a chodníky budou i s registračními značkami zemědělských strojů zdokumentovány, varovali policisté.

KUNDEROVÁ. DISIDENTI MANŽELA NECHTĚLI, OHROZIL BY HAVLA

Emigrace je nejhorší blbost, kterou může člověk v životě udělat, řekla v rozhovoru pro brněnský literární měsíčník Host Věra Kunderová, manželka a dlouholetá literární agentka světově proslulého spisovatele Milana Kundery. Návrat po revoluci v roce 1989 už podle ní však nebyl možný i kvůli disidentům, kteří se dostali k moci.

Disidenti podle Kunderové jejího manžela nenáviděli, protože se už před revolucí obávali toho, aby se Kundera nepostavil do čela politické opozice. „Vybrali jako vůdce protikomunistické opozice (pozdějšího prezidenta Václava) Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl být sám v čele politické opozice.Ale to jsme tehdy nevěděli. To nám došlo až později, když jsme viděli, jak se disidenti snažili Milana pošpinit, jak na něj útočili a uráželi ho,“ řekla.

Pro časopis Host se vyjádřila, že se jí po rodné zemi stýská. „V Paříži se už nedá normálně žít. Jednak kvůli turistům, kteří zničí všechno, ale zhoršují se i služby, veřejná doprava, bezpečnost, všude je špína, nedá se dýchat kvůli smogu. A k tomu neustálé stávky, demonstrace, žluté vesty. Všechno se rozpadá a nic už pořádně nefunguje,“ řekla Kunderová.

Dokázala by si podle svých slov představit, že by v roce 1975 z Československa neodjeli. „Milan by nejspíš nenapsal některé knihy, ale upřímně řečeno: no a? Prožili bychom prostě jiný život,“ tvrdí.

Kunderová také označila za další z důvodů setrvání ve Francii novináře. Uvedla, že nemožnost návratu do Česka si poprvé uvědomila poté, co v roce 2008 vyšel v týdeníku Respekt článek o údajném Kunderově udavačství v 50. letech.
Zároveň se však zrodila touha být doma, řekla. „Připadám si jako otrok na plantáži, který se v noci ve snech vrací do své země,“ podotkla. Připomněla také verše Viktora Dyka o vlasti, kde říká: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.“

Respekt: Kunderovi se neomluvíme, zákony jsme neporušili

Nic není jen černé, nebo bílé

Uvedla, že jejího manžela i ji samotnou zdravotně zničil článek v Respektu, který spekuloval o tom, že Kundera spolupracoval s StB. „A nikdo se mu dosud neomluvil!“ posteskla si. V textu tehdy historik Adam Hradilek upozornil na archivní dokument, který naznačoval, že Kundera v roce 1950 udal západního agenta Miroslava Dvořáčka. Kdo ho doopravdy udal, však české instituce dodnes jednoznačně nerozřešily.

Kundera se proti vznesenému podezření důrazně ohradil, a dokonce uvažoval o žalobě na Respekt. Jedenáct světově známých spisovatelů, mezi nimi čtyři laureáti Nobelovy ceny za literaturu, ve společném prohlášení kauzu odsoudili jako „očerňovací kampaň“.

Spisovatelova manželka také v rozhovoru vysvětlila, proč se vyhýbala českým emigrantům. Stále si jen stěžovali a pořád nadávali na komunisty. Připomněla, že byl její otec pět let bez soudu vězněn, a tak rozhodně nemá důvod bývalý režim hájit. „Ale ta hrůza skončila někdy kolem roku 1963, po kafkovské konferenci. To, co bylo potom, byl jiný komunismus, který dělali jiní lidé. Já dokonce ani na ty Rusy nemůžu nadávat, tak jako to děláte vy. Ano, přijely tanky, mne vyhodili z rozhlasu a z televize a zničili nám normální život, ale to neznamená, že je budu všechny nadosmrti nenávidět,“ podotkla.
Kunderovi je devadesát. Přání odmítá, české občanství může mít obratem

Přidala k tomu vzpomínku na 21. srpen 1968. „Pamatuji si, jak jdu Bartolomějskou ulicí, byla plná tanků a vojenských vozidel, a najednou mne jeden z těch vojáků, mladý kluk, chytí a zatáhne do domu. Já si říkám, skončím někde zabitá v průjezdu, ale ten kluk mi vrazil do ruky horu letáků. Tam čtu v azbuce něco jako: ‚My nevíme, kde jsme, my jsme si mysleli, že jedeme do Německa, my jsme tohle nechtěli.‘ Ten kluk riskoval život! Kdyby si toho všimli, tak by ho namístě zastřelili. Já je nenáviděla, pochopitelně, ale když se ti přihodí něco takového, tak si najednou uvědomíš, že nic není černobílé,“ vyprávěla Kunderová.

Nenavázat na pražské jaro byla chyba, míní Kunderová

Největší chybou po sametové revoluci bylo podle Kunderové to, že disidenti chtěli vymazat celou dobu komunismu, že se nenavázalo na pražské jaro ze 60. let. „Dopustili jste, aby šedesátá léta takto amputovali z dějin a zničili,“ řekla.
Natáčí se portrét spisovatele Milana Kundery, ale zatím bez Kundery

„Z pohledu disidentů to bylo asi logické, protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz zlo, tak by možná nevypadali jako takoví hrdinové a bojovníci, ale tu zemi to poškodilo,“ uvedla. Lidé v tehdejším Československu si podle ní nechali namluvit, že komunismus trval 50 let. „Vy jste začali znovu, ale tím jste přerušili tu důležitou kontinuitu,“ doplnila.
První návrat do Československa v roce 1990 vyvolal u Věry Kunderové smíšené pocity. Nezvykle na ni působili lidé žebrající na ulici a přítomná angličtina. „Všude v centru byly dvojjazyčné nápisy. To nebylo možné ani při ruské okupaci, že by byly nápisy v ruštině! Tohle bylo strašné odcizení,“ řekla.

Báli jsme se vydávat knihy česky

Poslední čtyři romány Kundera napsal ve francouzštině, české vydání čtvrtého z nich Slavnost bezvýznamnosti se podle Kunderové dlouho odkládalo, protože zvažovali, že Kundera ho přeloží sám.

„Ale teď už to nejde, tak to bude aspoň kontrolovat. Pokud to dopadne dobře, tak by další měla být Nevědomost,“ řekla. Hned v 90. letech nové Kunderovy romány nevycházely v češtině kvůli obavě z toho, že politická témata pro čtenáře v Česku zastíní to, co je v nich podstatného. „Jako tehdy v osmdesátých letech, když Češi rozdupali Nesnesitelnou lehkost bytí. Ale teď už vyrostly nové generace a ty to snad budou číst úplně jinak,“ dodala Kunderová.

Věra a Milan Kunderovi dlouhá léta žijí v Paříži, kde se rozhodli zůstat v 70. letech. Kundera tehdy dostal pozvání vyučovat na univerzitě. Spisovatel rozhovory neposkytuje. Po listopadu 1989 několikrát navštívil Československo i Českou republiku, v roce 1995 mu prezident Havel udělil medaili Za zásluhy. Přebírala ji tehdy Věra Kunderová.

Milan Kundera

Dnes devadesátiletý český spisovatel pochází z Brna. Z jeho deseti románů dosud čtyři v domácím českém vydání nevyšly. Od konce 80. let odmítá poskytovat rozhovory.

Nejednoznačný Kunderův osud i jeho dílo probouzí vášně. Někdy je veleben, jindy kritizován či přímo ignorován. Známá je jeho polemika o okupaci s Václavem Havlem v roce 1968. V roce 1970 ztratil Kundera zaměstnání a žil z honorářů za cizojazyčná vydání svých děl. V roce 1974 odjel do Francie a v následujícím roce se rozhodl nevrátit.

Po vydání knihy "stesku po Čechách", románu Kniha smíchu a zapomnění (1979), v níž je prezident Gustáv Husák "prezidentem zapomnění" a zpěvák Karel Gott "idiotem hudby", byl zbaven československého občanství. Francouzské získal o dva roky později.

Teprve v roce 2006 se čeští čtenáři dočkali prvního oficiálního vydání Kunderovy knihy Nesnesitelná lehkost bytí; předtím Kunderova kniha vyšla jen v exilu. Česky vyšly i některé Kunderovy eseje. Je nositelem řady ocenění. Po listopadu 1989 několikrát navštívil Československo i Česko, stále však žije s manželkou Věrou v Paříži.

VOJENŠTÍ ZPRAVODAJCI VARUJÍ PŘED MOCENSKÝM KONFLIKTEM

Svět se v roce 2018 dále posunul směrem ke konfrontaci, která by mohla nastat kvůli politice předních světových velmocí, uvedlo Vojenské zpravodajství ve výroční zprávě za loňský rok. Pokročily podle něj přípravy na mocenský konflikt nového typu, který nebude vybojován tradičními vojenskými prostředky. Dojde-li ke střetu, bude člověk jen hybatelem, který uvede do chodu souboj technologií. Ve zveřejněné výroční zprávě VZ varuje zejména před nebezpečím kybernetických útoků či závislostí na dodavatelích důležitých technologií, jako budou například 5G sítě.

Podle zprávy je důsledkem oslabování světové dominance USA posunutí světa dále ke konfrontaci, která by byla důsledkem politiky předních světových velmocí a uplatňování jejich zájmů. Protiváhou Spojených států se staly v ekonomické oblasti Čína a ve vojenské Rusko, které uplatňuje nová technologická řešení moderních zbraňových systémů. Zpravodajci uvedli, že svět tak pokročil v přípravách na rozpoutání mocenského konfliktu nového typu, který nebude vybojován tradičními vojenskými prostředky.

„Člověk se v něm může stát jen hybatelem, který uvede do chodu souboj technologií, jehož výsledek bude záviset na míře jejich vyspělosti, ale i jejich složitosti a zranitelnosti,“ konstatuje zpráva. Podle VZ je zásadním problémem „mnoho subjektů“ je stále více ovlivněno nikoli reálnou představou o stavu věcí, ale jejich mediálním obrazem, který je často manipulován a zkreslován. Rozpoutání velkého konfliktu tradičními vojenskými prostředky podle zpravodajců brání vědomí fatálních ztrát na obou stranách.

Kybernetické hrozby

Útok může být veden takzvanými nevojenskými prostředky, tedy v digitálním světě. „Soustředění informačního úsilí na nové a dosud ne zcela přesně definované hrozby (a z nich přímo plynoucí rizika) a na nové informační priority se proto stává nutností,“ uvádí zpráva. Pozornost VZ se tedy obrací k nejmodernějším strategickým zbraňovým systémům a k problematice kybernetických hrozeb.

Právě otázce kybernetických útoků a kybernetické obraně, kterou má za Českou republiku z rozhodnutí vlády na starosti právě VZ, se věnuje podstatná část zprávy. Kybernetickou obranu VZ označuje jako autonomní a specifickou oblast kybernetické bezpečnosti, za kterou zodpovídá Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
Zpráva uvádí, že připravenost na kybernetické útoky musí být komplexní a nemůže se zaměřit jen na sféru bezpečnosti. „Je nutné budovat schopnosti i proti útokům, které lze vyhodnotit jako způsobilé aktivovat obranu státu. Aktivace kybernetické obrany tak bude přicházet v úvahu pouze v případě těch nejintenzivnějších útoků,“ uvedla tajná služba. Ministerstvo obrany se dlouhodobě a neúspěšně snaží prosadit novelu zákona o VZ, ve kterém by otázka kybernetické obrany byla zohledněna.

Kritická informační infrastruktura

Za nejnebezpečnější v oblasti kybernetické kriminality označuje VZ státní a státem podporované skupiny, a to kvůli sofistikovanosti a vytrvalosti. Země ale budou podle zpravodajců v oblasti ničivých kybernetických útoků zdrženlivé a použijí je až v období konfliktů či rozepří.

VZ varuje před nedostatečně zabezpečenou kritickou informační infrastrukturou. „Nejsilněji lze tuto problematiku vnímat v oblasti výstavby sítí páté generace (5G) a datových center,“ uvedla tajná služba. Odkázala při tom na fakt, že komplexní řešení těchto sítí dokážou poskytovat jen společnosti z nečlenských zemí NATO. I když je přímo nezmiňuje, VZ v této souvislosti připomnělo varování NÚKIB před technologiemi čínských firem Huawei a ZTE.

„Z hlediska ekonomické bezpečnosti je dále nežádoucí, aby se ČR stala závislou na jediném dodavateli uvedených komponent, a to především v případě, kdy by tento ovládl celý trh s těmito technologiemi,“ uvedlo také VZ
VZ podle zprávy loni předalo českým politikům nebo spojencům 1330 informačních výstupů.

ROZHÁDANÉ NĚMECKO HLEDÁ HRANICE SVOBODY SLOVA

V Německu se rozhořela intenzivní debata o limitech svobody slova. Živí ji nejen emoce kolem uprchlické. Proti politicko-mediálnímu establishmentu. Demonstrace krajní pravice v centru Berlína (3. října 2019) | foto: Profimedia.cz Debatu o svobodě slova naposledy rozvířily říjnové události na univerzitě v Hamburku, kde přednášel Bernd Lucke. Téma jeho lekce bylo neškodné: makroekonomika. Problém byl v osobě řečníka.

Sedmapadesátiletý ekonom a bývalý politik je totiž jedním ze zakladatelů Alternativy pro Německo (AfD) a i když už se s touto stranou kvůli jejímu ideovému posunu ke krajní pravici rozešel, pro radikální studenty bylo jeho vystoupení na univerzitě nestravitelné.

Jeho přednáška byla nejdřív kvůli tlaku ze strany aktivistů z Antify dvakrát zrušena. Poprvé antifašisté na Luckeho pokřikovali, že je „nacistické prase“, podruhé několik z nich vtrhlo do učebny, kterou vedení univerzity nedokázalo dostatečně zabezpečit.

Lucke nakonec svou přednášku pronesl poslední říjnovou středu. Budovu střežily stovky policistů, na místo dorazily čtyři desítky reportérů a zhruba stejný počet protestujících. Univerzita dokonce předem zajistila psychoterapeuta pro případ, že by někdo v důsledku Luckeho pojetí makroekonomiky utrpěl psychologickou újmu.

„Svoboda slova existuje jen formálně“

Nakonec k ničemu nedošlo, spor o Luckeho však vyvolal mimořádnou pozornost. V současném Německu totiž podobné případy nejsou nijak vzácné, píše magazín Der Spiegel.

Kvůli demonstraci levicových aktivistů muselo být například zrušeno vystoupení bývalého ministra vnitra za CDU Thomase de Maizière (je mu vyčítán prodej zbraní Turecku), odvolána byla i univerzitní přednáška šéfa FDP Christiana Lindnera.
Ve Spolkovém sněmu po těchto událostech proběhla vzrušená debata na téma „Obrana svobody slova v Německu“ a média si začala klást otázku, proč jsou Němci čím dál méně tolerantní k jiným názorům.

„Z formálního hlediska je v Německu všem zaručena svoboda slova. Ve skutečnosti však člověk, který nezastává většinové názory, brzy zjistí, že je většinovou společností umlčován,“ napsal například komentátor Christoph Hasselbach.

Pozor na pusu

Média v souvislosti se svobodou slova často připomínají květnový průzkum respektovaného Allensbašského institutu. Podle něj jsou dvě třetiny Němců přesvědčeny, že v současnosti si musíte dávat pozor o jakých tématech hovoříte a jak o nich mluvíte. Týká se to především témat jako uprchlíci, islám, nacismus, Židé, pravicový extremismus a AfD.
V Německu začal platit zákon proti „hejtům“, z internetu mizí vtipy

Více než polovinu Němců podle této sondy také dráždí, že jim „čím dál více lidí říká, co mohou a co nemohou říkat a jak se mají chovat“.

S podobnými závěry přišel také průzkum mezi 2 500 Němci do pětadvaceti let. Dvě třetiny respondentů odpověděly, že dnes nelze o cizincích v Německu říci nic špatného bez toho, aby vás hned neoznačili za rasistu. Více než polovina mladých si myslí, že „vláda před obyvateli tají pravdu“ a třetina se obává, že německá společnost je infiltrována islámem.
A do třetice ještě jeden průzkum. Provedla ho Nadace Friedricha Eberta napojená na Sociálnědemokratickou stranu. 55 procent dotazovaných si v něm postěžovalo na údajnou „názorovou diktaturu“ panující v současném Německu.

Křik facebookové džungle

Znamená to tedy, že u našich sousedů nastala krutovláda politické korektnosti a svoboda slova je potlačována? Realita je složitější. Debata o svobodě slova se totiž odehrává v okamžiku, kdy Německo čelí nárůstu krajně pravicových útoků.
Zemí v posledním roce otřásl antisemitský útok na synagogu v Halle či vražda politika Waltera Lübckeho. Pachatelé obou zločinů podle vyšetřovatelů konali pod vlivem nenávistných příspěvků na internetu a na AfD se po útoku v Halle snesla kritika, že k vzestupu násilí přispívá agresivním slovníkem, který boří letitá tabu a občas připomíná temnou éru nacismu.
Průzkumy ukazují, že Němci si sice stýskají na omezenou svobodu slova, zároveň však uznávají, že má své limity.

Například slova jednoho z šéfů AfD Alexandra Gaulanda, který loni prohlásil, že „nacistická éra byla jen trochou ptačího trusu na skvělé historii Německa“, tři čtvrtiny dotazovaných v průzkumu Allensbašského institutu označily za nepřijatelná.
Vláda v Berlíně po útoku v Halle navrhla tvrdší zákony proti šíření nenávisti na internetu. Provozovatelé sociálních sítí budou podle vládního návrhu muset nenávistné komentáře a výhrůžky nejen mazat, ale také hlásit policii, a to včetně IP adresy. „Není možné, aby v této zemi byla úrodná půda pro podněcování k nenávisti,“ prohlásila ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtová.

Současná debata o hranici svobody slova tak ukazuje především na sílu sociálních médií a chaos, který do veřejné sféry přinesl nástup digitální éry.

Díky internetu mají lidé daleko větší možnosti k vyjádření svých názorů a jejich šíření než dříve. V této nové svobodě ale také spočívají kořeny přesvědčení o omezené svobodě slova. „Máte svobodnou možnost říci cokoliv chcete. Ale zároveň je tu nekonečně možností být zostuzen, nehledě na to, co říkáte. I kvůli rozumnému tvrzení,“ vysvětluje sociolog Amrin Nassehi efekt, kterému někteří říkají „křik facebookové džungle“.

Nejde zdaleka jen o uprchlíky, islám či nacismus. Emoce v současnosti víří kulturní války, které z dříve čistě soukromých záležitostí udělaly politikum. „Každá veřejná osobnost, která se odváží přiznat k tomu, že je masožravec, oddává se dálkovým letům nebo řídí SUV, okamžitě ztratí veškerý respekt,“ posteskl si výše zmíněný komentátor Hasselbach.
Horká univerzitní půda

Jak ukazuje Luckeho případ, německý boj o svobodu slova se odehrává především na univerzitní půdě.

Před čtyřmi lety se studentské organizace v Brémách bouřily proti vystoupení historika Jörga Baberowského, který ostře kritizoval imigrační politiku Angely Merkelové. Studentští aktivisté ho označili za pravicového radikála, který zlehčuje žhářské útoky na uprchlická centra a podporuje rasismus. Jeho přednáška nakonec musela být přeložena do jiného sálu střeženého policisty.

Neblahé zkušenosti má i profesorka etnologie Susanne Schröterová, která před dvěma lety pozvala na frankfurtskou univerzitu šéfa policejních odborů Rainera Wenda, aby promluvil na téma „každodenní policejní práce ve společnosti imigrantů“.

Německá média během migrační krize držela vládní linii, tvrdí studie

Ihned se dočkala obvinění, že do školy zve rasistu, protože Wend během migrační krize navrhoval postavit na hranicích země plot. Proti jeho účasti se ohradila i šedesátka jejích kolegů a etnoložka nakonec ustoupila - podle svých slov chtěla předejít potenciálním násilnostem.

Letos v květnu se ale dostala do podobné situace, když uspořádala debatu na téma muslimské šátky s řečníky z celého názorového spektra. Zaútočili na ni aktivisté zprava i zleva a někteří dokonce požadovali její propuštění. Univerzita se však postavila na její stranu a debata proběhla podle plánu.

Německý papiňák

Tyto případy ukazují, jak jsou témata migrace či islám ožehavá. Podle historika Timothyho Gartona Ashe německá společnost dnes doplácí na to, že k nim příliš dlouho přistupovala s jistou přecitlivělostí a intelektuálové, novináři a politici nedokázali na obavy z muslimské imigrace dostatečně reagovat.

„Jenže čím více lidí o tom veřejně nemluvilo, tím více z nich si to myslelo - a možná to i v soukromí říkali, v hospodě nebo doma. Tlak nevyřčeného se postupně hromadil jako pára v papiňáku,“ napsal historik zabývající se dějinami střední Evropy.

Bankéř Sarrazin vydá novou obžalobu islámu, socialisté ho chtějí vyloučit

Tlakový hrnec podle něj explodoval v roce 2010, kdy Thilo Sarrazin vydal svůj bestseller Německo páchá sebevraždu. Garton Ash knihu zhodnotil jako „nedovařenou omáčku eugeniky a kulturního pesimismu“ a napsal, že problém imigrace je pro Německo natolik zásadní, že si zaslouží hlubší diskuzi.

Mezitím však proběhla migrační krize a debatu dnes zčásti určuje AfD, která se prezentuje jako bojovník proti politické korektnosti a jediná skutečná opozice vůči politicko-mediálnímu establishmentu. Těží přitom také z toho, že pro část politického mainstreamu je debata s politiky AfD nepřijatelná.

Podle sociologa Armina Nassehiho je například na německé levici rozšířen názor, že s krajní pravicí se nemluví, protože se tím její politické názory stávají společensky přijatelnější. To je podle něj ovšem velký omyl. „Jsem tím posledním, kdo by tvrdil, že krajně pravicové názory nepředstavují nebezpečí. Bylo by však extrémně naivní věřit, že pokud se od těchto scestných idejí budete držet v bezpečné vzdálenosti, tak je oslabíte,“ říká Nassehi.

POSLANCI PŘEHLASOVALI ČAPUTOVOU

Poslanci slovenského parlamentu přehlasovali veto prezidentky Zuzany Čaputové a schválili prodloužení moratoria na zveřejňování výsledků předvolebních průzkumů. Podle novely zákona se nyní nebudou moci průzkumy zveřejňovat 50 dnů před konáním voleb. Čaputová se chce ještě obrátit na ústavní soud. Novela příslušného zákona vstoupí v platnost už před nadcházejícími parlamentními volbami, které se na Slovensku uskuteční na konci února příštího roku.

Na základě uvedené změny, kterou kritizovala také opozice a asociace výzkumných agentur, by poslední výsledky průzkumů před nadcházejícími volbami mohly být na Slovensku zveřejněny v první lednové dekádě. Slovensko se tak zařadilo mezi málo zemí na světě, které schválily dlouhé moratorium. Čaputová už dříve oznámila, že v případě prolomení jejího veta požádá ústavní soud o přezkoumání zákona a o pozastavení jeho platnosti.

Prodloužení moratoria na výsledky sondáží prosadili ve sněmovně zejména poslanci dvou ze tří vládních stran spolu s krajně pravicovou stranou Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) a s několika nezařazenými zákonodárci.
Zeman si splnil sen, s Čaputovou otevřel Český dům v Bratislavě

Část koalice prodloužení moratoria zdůvodnila tím, že prostřednictvím průzkumů se politické strany snaží ovlivňovat voliče. Někteří koaliční poslanci rovněž tvrdili, že je potřeba chránit voliče před dezinformacemi a účelovými informacemi. Koalice ale přiznala, že novela zákona nezabrání před nadcházejícími volbami případnému zveřejňování výsledků sondáží popularity slovenských politických stran například na zahraničních webech.

Již platné dvoutýdenní moratorium na sondáže, které se před parlamentními volbami uplatňovalo ve stávající podobě poprvé v roce 2016, patří na Slovensku mezi nejdelší v Evropě. V České republice začíná tři dny před otevřením volebních místností a platí do jejich uzavření.

Kvůli zmíněnému moratoriu nebyly krátce před parlamentními volbami na Slovensku před třemi lety zveřejněny výsledky anket, které zachytily výraznější změny v oblibě některých stran. Největším překvapením voleb se nakonec stala LSNS, která získala osm procent hlasů.

Dlouhodobě nejoblíbenější politickou stranou na Slovensku je nejsilnější vládní strana Směr-sociální demokracie expremiéra Roberta Fica, byť její popularita v posledních letech klesla a v nejnovějším průzkumu agentury AKO se dostala pod 20 procent. Tříčlenná vládní koalice by podle sondáží většinu ve sněmovně nezískala. Do sněmovny by se mohlo dostat až devět stran či koalic. Popularita několika z nich se pohybuje kolem pětiprocentní hranice, jejíž zdolání ve volbách je podmínkou pro vstup do sněmovny.

POLICIE ZADRŽELA ŠÉFA LOTERIE TIPOS, PRANÍ ŠPINAVÝCH PEŇEZ

Slovenská policie v úterý podnikla razii v národní loterijní společnosti Tipos a zadržela jejího šéfa Jána Barcziho. Podle slovenských médií je důvodem kromě jiného podezření, že Tipos umožnil praní špinavých peněz prostřednictvím hráčských účtů. Policie před polednem pouze informovala, že provádí zajišťovací úkony v loterijní firmě, které blíže neupřesnila. Trestní řízení v případu je podle ní na začátku.

Jediným akcionářem Tiposu je slovenský stát. Ministerstvo financí, které akcionářská práva vykonává, vyjádřilo znepokojení nad situací v této loterijní společnosti. Podle portálu Aktuality.sk umožnil Tipos prostřednictvím hráčských účtů přelévat peníze na bankovní účty. Hráči tímto způsobem mohli legalizovat peníze z nelegálních aktivit. Portál tvrdí, že spekulanti „proprali“ až 27 milionů eur (688 milionů korun).

Peníze vkládali na herní konta, nepoužili je na sázení, ale přeposílali na bankovní účty. Už loni Tipos podle portálu pro porušení pravidel zrušil 140 hráčských účtů. Tipos nabízí v elektronické formě různé hazardní hry včetně možnosti sázet v tradičních číselných loteriích. Kromě toho provozuje účtenkovou loterii, kterou Slovensko zavedlo s cílem omezit podvody při evidenci podnikatelských tržeb. Loni tržby Tiposu z hazardních her dosáhly bezmála 474 milionů eur (12 miliardy korun).

PROTIVÁHA PREMIÉRŮ, PRIMÁTOŘI PRAHY, BUDAPEŠTI A VARŠAVY SE SPOJILI

Primátoři české, maďarské a polské metropole vytvoří společnou protiváhu české, maďarské a polské vládě, které označují za populistické a protievropské. Po svém prvním setkání v Berlíně to uvedli primátoři Zdeněk Hřib, Gergely Karácsony a Rafal Trzaskowski.

Hřib, Karácsony i Trzaskowski zastupují různé strany, každá je ale považovaná za demokratickou a proevropskou. Stojí proto v opozici vůči svým národním vládám – české premiéra Andreje Babiše, maďarské Viktora Orbána a polské Mateusze Morawieckého. Ty všechny čelí nejméně jedné žalobě Evropské komise a domácí i zahraniční kritici je obviňují z nedemokratických sklonů.

Hřib, Karácsony i Trzaskowski se poprvé setkali 8. listopadu v německé metropoli, kde zavítali do poslanecké sněmovny a poté se nechali vyzpovídat německým deníkem Die Welt.

„Vládnoucí populisté v Maďarsku, Polsku a Česku dostali protiváhu – (a) zrovna ze svých hlavních měst. Tři primátoři bojují za demokracii a právní stát. V rozhovoru mluví o tom, jak je těžké pracovat proti vlastní vládě,“ uvedl list. Shrnul tak „rozpor“ mezi politikou „pokrokových starostů“ a „národně konzervativních nebo populistických vlád jejich zemí“.
„Naše vlády bohužel dnes spolupracují hlavně na blokování EU. Jako primátoři metropolí se chceme vrátit ke konstruktivní práci a ukázat, že jsme otevření a tolerantní – v protikladu k našim vládám,“ řekl Trzaskowski.

„Konkrétně (nám) jde o trh s bydlením, ale také o ekologické problémy. Dále uvedeme v život stipendijní program a budeme usilovat o to, aby prostředky z fondů EU šly rovnou městům,“ upřesnil cíle spolupráce starostů.
„Chodníky nejsou levicové ani pravicové“

„Naše země jsou v podobné politické situaci. Vlády Visegrádu se staly blokující koalicí, ačkoli by bylo právě v zájmu našich zemí, spolupráci v Evropě posílit,“ prohlásil Karácsony. Visegrád je označení pro skupinu, kterou tvoří Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko.

Maďarským úředníkům navléknou uniformy. Zajistí je kamarádka Orbánovy dcery

„Problémy jako znečištěným ovzduším nebo prudkým nárůstem cen bydlení se vlády nezabývají, místo toho sabotují naše pokusy je řešit,“ dodal Karácsony, který je hlavním hybatelem rodící se koalice primátorů.

„My tři si myslíme, že městům patří budoucnost. V roce 2050 budou ve městech žít dvě třetiny světové populace,“ sdělil Hřib. „Chodníky nejsou politicky vlevo nebo vpravo – prostě musí být postaveny. Krize na trhu s bydlením, digitalizace – řešení těchto výzev nevyžaduje žádnou ideologii,“ vysvětlil, proč spolupracuje se starosty z jiných stran.
„Karikaturou demokracie je už i Británie“

Karácsony nepovažuje za náhodu, že opozice proti populistům vítězí jen ve velkých městech. „Vidíme globální trend, že se městské a venkovské obyvatelstvo vzájemně stále více vzdalují. Zastupitelská demokracie je všude v hluboké krizi. Města i venkov vidí problém, odpovídají na něj ale odlišně,“ poznamenal.

Polská televize šíří propagandu, opozici líčí jako podvodníky a pedofily

Doplnil, že ve městech i na venkově přestalo mnoho lidí demokracii důvěřovat. Jedni ale podle něj chtějí sami více politiku ovlivňovat, zatímco druzí spíše volí autoritářské politiky. „Všude čelí demokracie populistům,“ zdůraznil Trzaskowski celoevropský rozměr problému. „Nejsme jiní než Francouzi nebo Italové, ale je pravda, že naše demokratické struktury nejsou tak pevné jako na Západě,“ uvedl. „Britský parlamentarismus byl dlouho vzorem pro všechny demokracie. Dnes jsou i debaty v britské dolní komoře jen karikaturou demokracie,“ míní.

„Můj premiér Andrej Babiš je někdy srovnáván s italským (expremiérem) Silvio Berlusconim. Není to tedy jen problém bývalého východního bloku,“ uvedl Hřib. Nadcházející 30. výročí pádu východního bloku označil za příležitost „ohlédnout se a zeptat se, jaké jsme udělali chyby a proč se mohli populisté stát tak úspěšnými.“

„Máme šanci vyhrát v celé zemi,“ hecuje Hřib

Všichni tři primátoři přesto věří, že jejich strany mohou brzy vyhrát i celostátní volby. „V Česku se bude znovu volit za dva roky. Záleží na tom, jak budeme v Praze úspěšní. Pokud v příštích měsících dobře zrealizujeme naší politiku, pak máme šanci vyhrát v celé zemi,“ řekl člen Pirátské strany Hřib. Ten v čele Prahy vystřídal loni Adrianu Krnáčovou z Babišova hnutí ANO.

Je nás 300 tisíc, rezignujte, znělo z Letné. Máte právo na názor, vzkázal Babiš

Trzaskowski vede Varšavu také od loňska. Patří k liberální straně Občanská platforma, celostátní vládu v Polsku ale tvoří Morawieckého konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS). Karácsony letos v říjnu vyhrál komunální volby v Budapešti jako společný kandidát opozičních stran. Die Welt ho označil za představitele Zelených, Trzaskowski ho ale nazval socialistou. Karácsony ukončil devítileté období, kdy Budapešť řídil člen Orbánovy strany Fidesz István Tarlós.

VĚK NESMÍ BÝT DŮVODEM PRO VÝPOVĚĎ v JUSTICI

Věk sám o sobě nemůže být důvodem pro výpověď ze zaměstnání, potvrdil Nejvyšší soud v kauze sledované ombudsmankou Annou Šabatovou. Spor vedla žena, která pracovala jako úřednice v justici a dostala výpověď, údajně pro nadbytečnost. Soudy ale výpověď zrušily jako diskriminační. Na webu o tom informovala kancelář ombudsmanky.
Z justičních databází je patrné, že Nejvyšší soud rozhodl v říjnu, nicméně plné odůvodnění ještě není k dispozici.

Žena pracovala u Městského soudu v Brně jako vyšší soudní úřednice. Poté, co v roce 2014 spolu s některými dalšími kolegyněmi odmítla uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, dostala výpověď pro nadbytečnost.
Podala žalobu a domáhala se určení, že skutečným cílem zaměstnavatele bylo dosáhnout generační obměny na pracovišti, tedy zbavit se několika nepohodlných pracujících důchodců. Jediným kritériem prý byl věk.

Městský soud v Brně se hájil tím, že šlo o součást větších personálních škrtů, které nebyly namířené proti pracovníkům důchodového věku. Spor řešil Okresní soud v Blansku, který v roce 2017 rozhodl, že výpověď je neplatná a zaměstnavatel se dopustil diskriminace. Verdikt potvrdil i Krajský soud v Brně. Konstatoval, že zaměstnavatel uplatnil při personálních změnách kritérium věku, což je zákonem zakázaný diskriminační důvod.

Nejvyšší soud označil dovolání za nepřípustné. Justice nechybovala, když výpověď označila za „neplatné právní jednání“.
Ženy se už dříve obrátily na ombudsmanku Šabatovou, která jim poskytla metodickou pomoc. Antidiskriminační žaloba
dalších dvou žen byla dočasně přerušena, protože se čekalo na výsledek sporu, který nyní završil Nejvyšší soud.

KÁRNÁ ŽALOBA NA EXŚÉFKU SOUDU LIBERCE ŚOLJAKOVOU

Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Luboš Dörfl podal na konci října kárnou žalobu na bývalou předsedkyni Okresního soudu v Liberci (OS) Ivanu Šoljakovou. Důvodem podání kárné žaloby je její postup coby předsedkyně soudu při zveřejňování interních informací soudu. Šoljaková se odmítla ke kárné žalobě pro Českou justici vyjádřit s tím, že její text ještě nemá k dispozici.

Předseda KS Dörfl informaci o podání kárné žaloby na Šoljakovou České justici potvrdil. Záměr podat kárnou žalobu avizoval Dörfl již na začátku září , přičemž místopředseda KS pro jeho libereckou pobočku Roman Buchal podal navíc ve stejné věci trestní oznámení.

Ivana Šoljaková se ještě coby předsedkyně libereckého soudu velmi negativně vyjádřila ke kandidatuře soudce Petra Hočka do čela libereckého soudu. Učinila tak jak před konáním výběrového řízení, v němž nakonec Hoček získal více bodů než místopředsedkyně soudu Dana Semirádová, tak i poté, a to ve stanovisku pro ministryni spravedlnosti Marii Benešovou. V něm brojila proti jmenování Hočka do čela soudu poté, co jí vyprší předsednický mandát.
Předseda Petr Hoček Reprofoto: Seznam Zprávy

Potud by bylo vše v pořádku, jakkoliv jsou obě stanoviska velmi osobní, vyjadřují legitimní názor odcházející předsedkyně soudu na svého kolegu. Posléze však místopředsedkyně Semirádová požádala podle zákona o svobodném přístupu k informacím soud o poskytnutí podkladů k výběrovému řízení. Její žádosti bylo vyhověno a vedle obou zmíněných stanovisek obdržela Semirádová i interní komunikaci mezi soudci.

Z ní mj. vyplývá, že mezi Šoljakovou a Hočkem, který byl po nějakou dobu také jejím místopředsedou i předsedou soudcovské rady, byly delší dobu neshody. Všechny tyto dokumenty (včetně interní emailové korespondence či např. šest let starého negativního stanoviska Šoljakové k Hočkovi ohledně jeho jmenování přísedícím kárného senátu) se pak ocitly i na webu libereckého soudu. Z něj byly odstraněny až na opakovanou výzvu předsedy KS Dörfla.

A právě tento postup při zveřejňování interních informací Dörfl kritizoval a již v září oznámil záměr, že provede ve věci šetření za účelem případného podání kárné žaloby. K některým interním informacím se mezitím dostala i média, například web Seznam Zprávy, v jehož reportáži pak Šoljaková a dva místopředsedové soudu, již zmíněná Dana Semirádová a Přemysl Pechlát, vystoupili s kritikou na adresu svého kolegy Hočka.

Dörfl podle informací České justice Šoljakové v kárné žalobě vytýká, že svým postupem při zveřejňování interních informací porušila jak povinnosti předsedkyně soudu, tak se zachovala neeticky coby soudkyně ke svému kolegovi.
Soudkyně Šoljaková pro Českou justici uvedla, že kárnou žalobu dosud nemá k dispozici, a proto se k ní nebude vyjadřovat.

„Aniž bych měla možnost seznámit se se žalobou, považuji za nepřijatelné, aby po mně kdokoliv chtěl jakoukoliv reakci k něčemu, co nemám. Kromě toho hovoříme o probíhajícím řízení, tj. řízení má stanovený prostor, kde a před kým probíhá, a nejsou to webové stránky. Považovala bych i za neuctivé směrem ke kárnému senátu, aby mé stanovisko bylo směřováno kamkoliv jinam než k rukám jeho předsedy,“ uvedla Šoljaková.

Ta stane před kárným senátem v pozici kárně žalované již podruhé, přičemž už předchozí kárná žaloba souvisela s, řekněme specifickým, přístupem k výkonu funkce předsedkyně soudu. Šoljaková se totiž rozhodla krátit plat soudci, který neměl odpracován potřebný počet hodin podle docházky na pracoviště. Kárný senát tehdy konstatoval, že pochybila, pracovní doba soudce není odvislá od jeho působení na pracovišti, avšak nepřikročil k žádnému kárnému opatření.

V minulých letech pak Šoljaková často stála naopak na straně kárného žalobce, když poměrně úspěšně žalovala soudce
libereckého soudu za průtahy. Na podkladě její kárné žaloby například skončil letos v lednu coby soudce Vladimír Maxa.
Šoljaková nadále zůstává řadovou soudkyní libereckého soudu. Místopředsedkyní pro civilní úsek je nadále i Dana Semirádová. Ve funkci místopředsedy pro trestní úsek skončí s novým rokem po dohodě s novým předsedou Hočkem jen Přemysl Pechlát, který se mezitím neúspěšně ucházel o post předsedy OS v Prachaticích. Petr Dimun, ceskajustice.cz

REORGANIZACE OLEO CHEMICAL CHVÁLENA

V insolvenčním řízení ohledně výrobce biopaliv druhé generace, OLEO CHEMICAL, a.s., které s různými obtížemi probíhá už od roku 2011, dal reorganizaci zelenou po Ústavním soudu i Vrchní a následně Městský soud v Praze. Zejména rozhodnutí Vrchního soudu je z odborného hlediska velmi zajímavé, jelikož Vrchní soud se v něm meritorně vyjádřil i k některým insolvenčním otázkám, které byly doposud právní praxí aplikovány s větší či menší dávkou nejistoty.
Z podání založených věřiteli do insolvenčního rejstříku společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. je zřejmé, že probíhá boj o závod dlužníka mezi společností TEMPERATIOR s.r.o., která z důvodu dlouhodobé spolupráce s dlužníkem reorganizaci financuje, a společností RAVAK a.s., která v insolvenčním řízení uplatňuje spekulativně nakoupené bankovní pohledávky vůči dlužníkovi.

Jelikož vlastníci RAVAK a.s. zároveň drželi menšinové podíly v OLEO CHEMICAL, a.s., využili v roce 2012 sporů s ostatními akcionáři a prostřednictvím společnosti RAVAK a.s. podali na OLEO CHEMICAL, a.s. insolvenční návrh. Od té doby RAVAK a.s. využívá k prosazení svých zájmů veškerých právních prostředků. RAVAK a.s. tak podal sérii trestních oznámení, včetně trestního oznámení na soudkyni Městského soudu, i ústavních stížností a dalších podání k insolvenčním soudu, které Vrchní soud v Praze opakovaně zhodnotil jako obstrukční.
Do řízení přitom už dvakrát zasáhl i Ústavní soud, když z formálních důvodů opakovaně zrušil usnesení Městského soudu v Praze o povolení reorganizace. Třetí ústavní stížnost ze strany RAVAK a.s. pak již byla Ústavním soudem odmítnuta jako neopodstatněná.

Po posledním, v pořadí již třetím, povolení reorganizace věřitelé hlasovali o dlužníkem předloženém reorganizačním plánu. Pro reorganizační plán hlasovalo 23 věřitelů, proti jeho schválení byl pouze RAVAK a.s. a tři subjekty, kterým historicky prodal své pohledávky. Pro reorganizaci naopak hlasovali vedle společnosti TEMPERATIOR s.r.o. například i Finanční úřad pro hl. m. Prahu a Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. Následně však Městský soud v Praze reorganizační plán vcelku nečekaně zamítl, proti čemuž se dlužník a většina věřitelů úspěšně odvolali.
Vrchní soud v Praze ale původní usnesení Městského soudu v Praze svým podrobně odůvodněným a judikatorně bohatým usnesením jasně odmítl a vyjádřil se přitom i k některým insolvenčním otázkám, které byly doposud právní praxí aplikovány s větší či menší dávkou nejistoty.

Ve vztahu k obecné právní úpravě zákona o obchodních korporacích Vrchní soud v Praze zejména meritorně potvrdil, že reorganizační opatření může spočívat ve snížení základního kapitálu dlužníka na nulu a jeho následném zvýšení na minimální zákonem požadovanou hodnotu a že se reorganizační plán může na základě § 353 odst. 3 insolvenčního zákona odchýlit i od obecných ustanovení zákona o obchodních korporacích. Dále je podle Vrchního soudu přípustné zvýhodnit některé skupiny věřitelů na úkor jiných, jelikož dle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona musí být reorganizační plán nediskriminační pouze v rámci jednotlivých skupin.

Vrchní soud v Praze rovněž uvedl, že podmínkou reorganizace není uskutečnění výběrového řízení na prodej závodu dlužníka, jak se snaží prosazovat věřitel RAVAK a.s., neboť insolvenční zákon žádný takový požadavek pro povolení reorganizace ani předložení reorganizačního plánu nestanoví.

Podle názoru odvolacího soudu je tak reorganizační plán zcela v souladu se všemi právními přepisy a jelikož ani nevykazuje znaky nepoctivého záměru, neshledává na něm nic, co by mohlo být důvodem pro jeho zamítnutí.
Na tento závěr následně pak ve svém posledním rozhodnutí navázal Městský soud v Praze, když se ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze a doplnil, že dlužníkem předložený reorganizační plán splňuje i všechny další zákonné podmínky pro jeho schválení. Městský soud v Praze tak reorganizační plán společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. nakonec schválil, čímž umožnil věřitelům získat alespoň částečné uspokojení jejich pohledávek, jelikož v konkursu by dle znaleckého posudku bylo uspokojení většiny věřitelů nulové, ceskajustice.cz

REKONSTRUKCE AREÁLU KUKS, STÍŽNOST ŽALOBKYNĚ

Pražský městský soud se začne počátkem ledna zabývat zákonností zakázky na rekonstrukci barokního areálu Kuks na Trutnovsku. Trestní senát se sice pokusil i napodruhé vrátit případ k došetření, vrchní soud mu však přikázal nařídit ve věci hlavní líčení. Informaci dnes potvrdila mluvčí městského soudu Markéta Puci.

Proti druhému vrácení obžaloby si stěžovala státní zástupkyně, tentokrát úspěšně. „Vrchní soud v Praze uvedl, že důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, které vymezuje trestní řád, nejsou dány,“ uvedla mluvčí s tím, že hlavní líčení začne 8. ledna.

Zakázka „Kuks – Granátové jablko, Hospital – revitalizace obnovy“ vyšla na více než 322 milionů korun, z čehož bylo přes 314 milionů hrazeno z peněz EU. Tendr v roce 2013 vyhrálo Sdružení Hochtief.CZ – Gema Art Group, přičemž podle obžaloby zajistila toto vítězství čtveřice pachatelů, která zakázku vytvořila na míru právě Gemě.
Stíhání se týká bývalého zaměstnance Národního památkového ústavu Dalibora Dubového, který byl místopředsedou hodnotící komise tendru, dvou zaměstnanců vítězné Gemy Zdeňka Fučíka a Kateřiny Richterové a údajného prostředníka Petra Semeniuka.

Vyšetřovatelé tvrdí, že hlavní inženýr projektu Dubový poskytoval prostřednictvím e-mailů interní informace z tvorby zadávacích podmínek Semeniukovi, který je dále přeposílal statutárnímu řediteli Gemy Fučíkovi a člence dozorčí rady Richterové. Firma se takto údajně předem dostala k zadávací dokumentaci, kvalifikační dokumentaci i navržené smlouvě o dílo a sama dokumenty ovlivnila tak, aby jí zadání co nejvíce vyhovovalo. Nabyté informace pak na úkor ostatních zájemců o zakázku využila k tvorbě soutěžní nabídky, která ve výběrovém řízení zvítězila.

Soudní senát poprvé vrátil obžalobu k došetření už před rokem. Stejně jako tentokrát požadoval i tehdy průkaznější vyčíslení prospěchu, který pachatelé podle obžaloby získali. Za zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a za poškození finančních zájmů EU hrozí Dubovému, Fučíkovi a Richterové až deset let vězení. Semeniuk může dostat až dvanáctiletý trest, protože čelí obvinění také z padělání směnky.

SENÁTNÍ VÝBOR ČR: NECHCEME DANIT LOTERIE A TVRDÝ HAZARD

Senátoři garančního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu podpořili pozměňovací návrh Herberta Pavery (TOP 09), kterým se z tzv. daňového balíčku vypouští zvýšení sazby daně na loterie z 23 % na 35 %. To předtím schválila, i přes odlišný názor sněmovních výborů, při projednávání balíčku Poslanecká sněmovna na poslední chvíli na základě návrhu poslance Ondřeje Veselého (ČSSD).

„Navýšení sazby u loterií na 35 % je vysoké, přitom tyto hry jsou z hazardních her ty nejméně patologické. A u ostatních hazardních her poslanci žádnou změnu nenavrhli,“ řekl Herbert Pavera, když představoval členům výboru svůj pozměňovací návrh. „V roce 2018 Češi prosázeli 144,5 miliardy korun v technických hrách, 70 miliard v kurzových sázkách a v loteriích 14,5 miliardy. Loterie tvořily 21 % příjmů provozovatelů. Jejich podíl na daňovém výnosu se pohybuje kolem 6 %,“ upřesnil.

Daňové sazby navržené Poslaneckou sněmovnou v rámci projednávání tzv. daňového balíčku, tj. 35 % u technických her (automatů) i loterií a 25 % u kurzových sázek a totalizátorových her podle Pavery vůbec nereflektují Národní strategii prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním. Proto při projednávání balíčku garančním Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl Pavera senátorům, aby zdanění loterií ponechali na stávající úrovni, tj. 23%. Jeho návrh podpořilo osm senátorů, čtyři se zdrželi, včetně Jaroslava Větrovského (ANO), který navrhoval podpořit návrh schválený poslanci.

Původní vládní návrh zákona upravujícího sazby u některých daní navyšoval daň z loterií z 23 % na 30 %, o něco méně pak daň u kurzových sázek či totalizátorových her (z 23% na 25 %) a u technických her (automatů) jako u jediného typu hazardní hry žádné změny nenavrhoval. V rámci druhého čtení v Poslanecké sněmovně však garanční rozpočtový výbor navrhl daňovou sazbu u loterií neměnit a daň z technických her – automatů naopak zvýšit na 38%. Vyšší zdanění tvrdého hazardu podpořil i výbor pro zdravotnictví.

Při projednávání návrhu na plénu sněmovny pak náhle vystoupil poslanec Ondřej Veselý (CSSD) s nikým neprojednaným návrhem, který zvyšoval sazbu u loterií na ještě vyšších 35 %, tedy na stejnou úroveň jako automaty. To je v naprostém rozporu s názory výborů a také odborníků na léčbu závislostí, kteří to považují za naprosto chybné, protože navrhované zdanění nereflektuje rizikovost dané hry. Hlavou kroutí i senátní zpravodaj návrhu a zároveň předseda uvedeného výboru Vladislav Vilímec (ODS), který podle svých vlastních slov po důvodu zvýšení pátral, ale neúspěšně. „Důvod tak razantního navýšení sazby u loterií mi doposud nikdo nesdělil,“ řekl na jednání výboru Vilímec.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu nakonec tedy doporučil plénu Senátu návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s Paverovým a několika dalšími pozměňovacími návrhy, které mají odstranit podle nich nejproblematičtější místa zákona.

Na Senát se ještě před jednáním výboru obrátil bývalý protidrogový koordinátor a zakladatel Think tanku Racionální politiky závislostí Jindřich Vobořil, spolu s kolegy z neziskových organizací, s výzvou, aby se změna zdanění hazardního hraní z celého daňového balíčku zcela vyčlenila a nejprve se zrealizovala „solidní socio-ekonomická studie, včetně dopadových odhadů“. Teprve na základě těchto podkladů by se pak pokračovalo v samostatném projednávání potřebných změn, které „povedou ke skutečně preventivnímu řešení situace obřího problému hazardního hraní a jeho socio-ekonomických dopadů v ČR“, zdravotnický deník, ceskajustice.cz

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ SOUTĚŽÍ O TITUL TOP LÁZEŇSKÁ DESTINACE

Město Františkovy Lázně se probojovalo mezi šest finalistů desátého ročníku soutěže Evropské komise s názvem EDEN a usiluje o titul Top lázeňská destinace. Konkurenty jsou Kašperské Hory, Teplice či Luhačovice. Soutěž EDEN (European destinations of Excellence) má za cíl zviditelňovat méně známé turistické destinace. Ta vítězná dostane příležitost představit se v síti EDEN, která sdružuje výjimečné lokality v celé Evropě.

Národním koordinátorem soutěže, letos zaměřené na lázeňství, je agentura CzechTourism.

„Při výběru finalistů se hodnotila především jedinečnost produktu, kvalita dostupných služeb, partnerství mezi subjekty, které se ve městě podílí na rozvoji cestovního ruchu, ale také udržitelnost tohoto rozvoje,“ vysvětlila Lenka Nováková z agentury CzechTourism.

Doplnila, že všechny přihlášky hodnotila komise složená ze zástupců agentury, ministerstva pro místní rozvoj, Svazu léčebných lázní, Sdružení lázeňských míst a Vysoké školy ekonomické.

Vybrané finálové destinace pak členové komise prověřili přímo v terénu. Například ve Františkových Lázních se dozvěděli informace o historii i současnosti města, zavítali do tamního muzea, měli možnost navštívit provoz Aquafora a lázeňského hotelu Savoy. Prohlídku regionu zakončili návštěvou Soosu.

„Zařazení Františkových Lázní mezi šest nejzajímavějších destinací v oblasti lázeňství nás velmi těší. Věřím, že komisaře jsme zaujali,“ řekl Jan Kuchař, starosta Františkových Lázní.

„Naše město, ale i nejbližší okolí, se může pochlubit spoustou zajímavostí, a tak jsem přesvědčen, že šanci na výhru máme. Úspěchem je ale samozřejmě už jen účast v užší nominaci,“ doplnil starosta.

Františkovy Lázně se do soutěže přihlásily s projektem „Great spas of Europe“. Jsou jedním z jedenácti evropských lázeňských měst nominovaných na zapsání na list světového kulturního dědictví UNESCO, právě pro svou autenticitu využití lázeňství.

„Jsou nejmenším článkem známého, úzce propojeného západočeského lázeňského trojúhelníku,“ uvedla Jitka Ettler Štěpánková, UNESCO site manager pro Františkovy Lázně. Tyto lázně byly podle jejích slov založeny na konci 18. století na barokním principu osové symetrie a přestavěny od druhého desetiletí 19. století do formy ideálního lázeňského města rozloženého kolem 24 pramenů s pravidelnou šachovnicovou uliční sítí.

„Jde o jedno z nejlépe zachovaných slavných lázeňských měst, které svým čtvercovým uspořádáním a sjednoceným architektonickým vzhledem představuje modelové lázeňské město protkané a obklopené charakteristickým trojitým pásem parků vnitřní a vnější lázeňské krajiny. Zdejší rozsáhlé vzájemně propojené parky a zahrady leží v relativně plochém terénu. Město se může pochlubit nejstaršími slatinnými lázněmi na světě, stalo se inspirací pro řadu hudebních a literárních děl světoznámých skladatelů a autorů,“ konstatovala Jitka Ettler Štěpánková.

Právě lázeňství představuje nejvýznamnější součást života města, které v současnosti patří mezi nejnavštěvovanější lázeňská místa v České republice.

„V roce 2018 je navštívilo 127 tisíc klientů, kteří zde pobývali přibližně 937 tisíc nocí. Význam lázeňství a cestovního ruchu dokumentuje i množství lůžek na počet obyvatel. V současnosti je to asi 4 300 lůžek na 5 500 obyvatel,“ dodala.
Vítěz soutěže bude oficiálně vyhlášen 28. listopadu 2019 na slavnostním večeru v Brně u příležitosti konference Fórum cestovního ruchu.

Kromě Františkových Lázní v soutěži bojují také například Kašperské Hory s projektem Šumavské bylinné lázně, Krušné hory s Thermalium Teplice, Broumovsko s programem Broumovsko meditace, jóga a magický Adršpach nebo Lázně Luhačovice s Well, well… Lázně Luhačovice.

SOUD ZRUŠIL MEZINÁRODNÍ DĚTSKÝ KŘIŽ

Městský soud v Praze rozhodl o zrušení humanitární organizace Mezinárodní dětský kříž. Rozhodnutí není pravomocné. Média v minulosti uváděla, že řada informací, které o sobě Mezinárodní dětský kříž šíří, působily pochybným dojmem a nelze je ověřit.

Iinformoval o tom v pondělí server Aktuálně.cz. „Právnická osoba Mezinárodní dětský kříž se dnem právní moci tohoto výroku zrušuje a nařizuje se její likvidace,“ řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Pokud se zástupci organizace do 15 dnů od jeho doručení neodvolají, bude rozhodnutí pravomocné a nastoupí likvidátor. Vyjádření Mezinárodního dětského kříže se nepodařilo získat.

Soud před několika měsíci organizaci potřetí vyzval k doložení základních údajů do veřejného rejstříku, ale neúspěšně. „Právnická osoba na výzvu k odstranění vad nereagovala a vytýkané nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny,“ uvedla Puci.

Dětský kříž například od roku 2014 nezakládal do rejstříku patřičné listiny. Organizace nemá zapsané ani statutární orgány. Problém rovněž vyvstal i s uváděnou oficiální adresou v sídle KSČM v pražské ulici Politických vězňů, kde ale organizace podle soudu nesídlí.

V minulosti měl dětský kříž sídlo v Ústí nad Labem v objektu, jenž rovněž náleží komunistické straně. Organizace podle Aktuálně.cz nemá svou webovou stránku, nikde nezveřejnila kontaktní údaje a nezřídila si datovou schránku.
Na Mezinárodní dětský kříž míří trestní oznámení. Kvůli finančním darům

Do povědomí širší veřejnosti vstoupil Mezinárodní dětský kříž loni v září. Tehdy vznesla lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová návrh, zda by Česko nepřijalo 50 syrských dětí. Premiér Andrej Babiš se proti této myšlence ohradil. Do následné politické diskuse vstoupila organizace prohlášením, v němž premiéra podpořila. Kvůli podezření, že Mezinárodní dětský kříž nelegálně nakládal s přijatými finančními dary, podal Finanční analytický úřad (FAÚ) letos na jaře trestní oznámení.

VRAŽDA NOVINÁŘKY NA MALTĚ, KONČÍ MINISTŘI A ŠÉF VLÁDY

Kvůli vyšetřování vraždy novinářky Daphne Caruanaové Galiziové rezignoval šéf úřadu maltské vlády Keith Schembri. Informoval o tom deník The Times of Malta. Přerušení práce ve vládě oznámil i ministr hospodářství Christian Cardona a také šéf resortu turistiky Konrad Mizzi. Důvod odchodu Schembriho, svého klíčového spolupracovníka, premiér Joseph Muscat neuvedl. Maltská média ale tvrdí, že Schembriho vyslýchala policie kvůli jeho údajným kontaktům s obchodníkem Yorgenem Fenechem, který byl zatčen minulý týden.

Na policii byl také krátce v sobotu ministr hospodářství Cardona. Popřel, že by s vraždou investigativní novinářky měl cokoliv společného, v úterý ale uvedl, že je „v národním zájmu“, aby z funkce do konce vyšetřování odešel.
Vyšetřování dosud neobjasněné vraždy, která v roce 2017 otřásla ostrovním státem i celou Evropou, nabralo obrátky před týdnem. Tehdy byl zatčen muž, který o sobě tvrdí, že byl prostředníkem mezi objednavatelem a vykonavateli vraždy. Pár dní nato policie zadržela také maltského obchodníka Fenecha.

Údajný prostředník žádal za své informace imunitu při dalším vyšetřování, a tu mu úřady přislíbily v pondělí.
Třiapadesátiletá Caruanaová Galiziová, která na svém blogu psala o korupci ve vládních kruzích, zahynula při výbuchu bomby ve svém voze. Policie zatím nebyla při rozkrývání pravděpodobně nájemné vraždy příliš úspěšná. Ze smrti novinářky byli letos obžalováni tři muži, všichni ale tvrdí, že jsou nevinní.

CHYBY V ÚČETNICTVÍ KULTURY ZA 2,7 MILIARDY

Nejvyšší kontrolní úřad zjistil v účetní závěrce Ministerstva kultury (MK) za rok 2018 chyby za 2,7 miliardy korun a v údajích pro hodnocení plnění státního rozpočtu za 0,8 miliardy korun. Naopak v závěrečném účtu ministerstvo významné nesprávnosti nemělo.

V obecné rovině tvoří závěrečný účet, účetní závěrka a výkaz pro hodnocení plnění státního rozpočtu opěrné pilíře pro tzv. „skládání účtů“. Veřejnosti poskytují ucelené informace o hospodaření se státními prostředky a o celkové činnosti ministerstva. „Takové informace by přirozeně měly být základním prvkem zdravého finančního řízení. A to se týká i jejich monitorování,“ uvedla členka NKÚ Jaromíra Steidlová, která kontrolu vedla. Významné chyby, které spočívaly v nesprávném vykázání zveřejňovaných údajů a v jejich neúplnosti, zjistili kontroloři u MK ve dvou ze tří těchto opěrných bodů.

V účetní závěrce za rok 2018 se významné chyby týkaly její přílohy. Kontroloři je vyčíslili na 2,7 miliardy korun. Vznikly zejména tím, že MK vůbec nevykázalo existující podmíněné závazky vyplývající z již vydaných rozhodnutí o poskytnutí národních dotací. A pak také tím, že předpokládané výdaje na předfinancování příspěvkových organizací vyplývající opět z již vydaných rozhodnutí vykazovalo nesprávně jako podmíněnou pohledávku ze zahraničních dotací, a ne jako podmíněný závazek. Informace v příloze účetní závěrky tak významně neodpovídaly skutečnosti.

Z těchto důvodů vyhodnotil NKÚ některé informace v příloze účetní závěrky jako nespolehlivé. Ostatní informace účetní závěrky MK za rok 2018 podávají věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Pokud by MK napravilo veškeré nedostatky, které zjistil NKÚ při kontrole v roce 2016, mohlo tím předejít chybám v účetní závěrce minimálně ve výši 1,9 miliardy korun.

Významné nesprávnosti zjistili kontroloři i v údajích pro hodnocení plnění státního rozpočtu za rok 2018. Týkaly se nesprávného vykázání výdajů poskytnutých příspěvkovým organizacím. V údajích pro hodnocení plnění státního rozpočtu tak byly zjištěny chyby za 0,8 miliardy korun. MK totiž výdaje na rekonstrukci hlavní budovy Národního muzea a na rekonstrukci historické a provozní budovy Státní opery nevykázalo jako výdaje na zachování a obnovu kulturní památky, ale jako výdaje na běžnou činnost těchto institucí.

Uvedené chyby vedou k neporovnatelnosti údajů v čase u ministerstva i mezi jednotlivými účetními jednotkami. V konečném důsledku tak došlo ke zkreslení některých informací o hospodaření MK se státními prostředky za rok 2018.
Kontroloři také zjistili, že některé části kontrolního systému ministerstva nefungovaly v praxi tak, aby zajistily spolehlivost informací v účetní závěrce v celém jejím rozsahu. MK dále porušilo rozpočtovou kázeň, když zaplatilo přes 108 tisíc korun za vzdělávání jednoho zaměstnance na základě neúčinné smlouvy. Ministerstvo totiž zaplatilo ještě předtím, než zveřejnilo tuto smlouvu v registru smluv. /nkú/

MARTIN MICHEK NOVÝM AMBASADOREM AUTOKLUBU ČR

Autoklub České republiky dnes oznámil jméno nového ambasadora českého motorsportu, kterým je Martin Michek. Příští rok v lednu bude poprvé startovat na legendární Rallye Dakar. Autoklub naváže na rozsáhlé zpravodajství z letošního ročníku a o účasti Martina Michka budou fanoušci nejtěžšího závodu na světě podrobně informováni.

„Jsem rád, že jsme s Martinem navázali úzkou spolupráci a budeme mu držet palce. Z Rallye Dakar bude přinášet zpravodajství Česká televize, náš mediální partner, a o průběhu závodu a zážitcích Martina z jednotlivých etap bude pravidelně informovat české příznivce,“ uvedl Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR.

Martin Michek je český motocyklový závodník, věnující se doposud především motokrosu. Za svou kariéru se mu podařilo získat sedm titulů mistra České republiky v prestižní třídě MX1. Rodák z Českých Budějovic provozuje také vlastní MX a enduro školu. Práce s mladými závodníky ho baví, ročně organizuje několik kempů pro budoucí naděje českého motocyklového sportu. V letošním roce se soustředil na motokrosové mistrovství Evropy. „Obhájil jsem titul, takže můžu říct, že to vyšlo na výbornou,“ komentoval svoje působení v Evropě Michek.

Když nehrozila termínová kolize, startoval také v domácím šampionátu a svými výkony výrazně pomohl k titulu svému týmovému kolegovi Bence Szvobodovi. V letošním roce také zkoušel seriál Baja Rallyes, první zkušenosti nabyl v Aragonu, kde vybojoval skvělé 5. místo. Jednatřicetiletý jezdec se nyní chystá na svůj premiérový ročník Rallye Dakar. Bude součástí týmu Orion - Moto Racing Group, který na rozdíl od Martina nebude na Dakaru nováčkem. Přes veškeré úspěchy Martinovi motivace rozhodně nechybí. „Do příštího roku jdu se stejnými cíli, jako v minulých letech, a to v barvách nového HT Group Racing Teamu,“ vzkazuje svým soupeřům, kteří se na něj kromě Dakaru mohou těšit také v mezinárodním mistrovství republiky a evropském šampionátu v motokrosu. Bohumil Pácl, Média a komunikace, Autoklub ČR