iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudci přehráli záznamy, soudce Elischer počítá peníze

Záznamy z kamer, na kterých soudce pražského vrchního soudu Ivan Elischer, obžalovaný ze zmanipulování odvolacích řízení a korupce, počítá ve své kanceláři peníze, dnes přehrál Městský soud v Praze. Obžaloba tvrdí, že peníze pocházejí z přijatého úplatku, Elischer to odmítá. Na dalších záznamech se soudce, kterému hrozí až 12 let vězení, baví s dalším obžalovaným o trestech v kauze, kterou jeho odvolací senát řešil.

Na záznamech dvou kamer, které soudci do kanceláře instalovali policisté, je vidět, jak Elischer 1. listopadu 2017 ve své kanceláři počítal velké množství bankovek. Následně je rozdělil do několika obálek a uložil je do svého pracovního stolu. Podle státního zástupce šlo o zhruba 950.000 korun. Elischer dnes řekl, že neví, jak policie k částce dospěla. Dodal také, že ze záznamu není patrné, o kolik peněz jde. V březnu 2018, kdy policie Elischera zadržela, v jeho kanceláři vyšetřovatelé zajistili několik obálek s celkem 223.000 korunami.

Elischer také odkázal na svou předchozí výpověď. V srpnu kategoricky popřel, že tyto peníze pocházejí z trestné činnosti. Soudu vysvětlil, že nedůvěřuje bankám, a proto si vydělané peníze raději ponechává v hotovosti. Zcela odmítl motiv naznačený obžalobou – že chtěl korupcí řešit svou ekonomickou situaci a uspokojit zálibu v cestování.

Kamerové záznamy, které dnes soud přehrál, se týkaly zejména prvního bodu obžaloby, kdy Elischer podle státního zástupce v rozsudku z 31. října 2017 snížil tresty některým obžalovaným z drogové trestné činnosti. Obžaloba také tvrdí, že jim zrušil tresty propadnutí věcí a finanční hotovosti, které jim uložil Krajský soud v Ústí nad Labem. Od dalšího obžalovaného Nguyen Quoc Hunga za to podle spisu převzal úplatek nejméně milion korun.

Státní zástupce tvrdí, že Elischer od roku 2013 dlouhodobě vycházel vstříc požadavkům svého přítele Hunga, pro kterého v neveřejných rejstřících lustroval pachatele z řad Vietnamců. V několika případech pak podle obžaloby stíhaným Vietnamcům zmírnil za úplatek trest a v jedné kauze údajně naopak tresty zvýšil ze msty, protože obžalovaní nepřistoupili na nabídku jeho „služeb“.

Soud už v minulosti přehrál záznamy schůzek, které se odehrávaly od srpna 2017. Dnes pokračoval dalšími, první záznam byl z 27. října odpoledne. Elischer na něm s Hungem mluví o tom, jaké byly uloženy tresty a o kolik je možné je zmírnit.

Hung na záznamu soudce přesvědčoval o tom, aby dvěma obžalovaným snížil tresty z deseti na sedm let vězení. „O ty, který vám jde, těm dám osm (…), míň jak osm nemůžu,“ uvedl například Elischer s tím, že trestní sazba, v níž mohou být obžalovaní odsouzeni, činí osm až 12 let vězení. Zmiňuje také to, že v rozsudku zruší propadnutí peněz.

Elischer po přehrání záznamu řekl, že je pořízen zjevně po první předporadě odvolacího senátu, kdy už se soudci případ probral a věděl proto, jakým směrem se bude jejich rozhodnutí ubírat. Potvrdil podle něj výpovědi jeho kolegů, kteří řekli, že část výroků rozsudku připravují soudci předem, aby následné vyhlášení netrvalo dlouho. Podotkl také, že chvíli před ním mluvil se státní zástupkyní, která měla případ na starosti, a řekl jí totéž. „Záznam je vytržený z kontextu,“ řekl.

Další záznamy pocházely z 30. října, soud jich přehrál několik. Na jednom z nich přišel Hung za Elischerem s tím, aby snížil tresty dalším dvěma obžalovaným. „Já to zkusím, ale to vám řeknu až zítra,“ odpověděl Elischer. Rozhodnutí ve věci bylo vyhlášeno další den. „To jsou pouze slova, ale ta slova se nikdy nekonfrontují s těmi rozsudky,“ reagoval na záznam Elischer. Ze záznamu je podle něj jasné, že rozhodnutí je výsledkem porady senátu.

Obžalobě čelí kromě Elischera a Hunga i dvě Vietnamky za poskytnutí úplatku a dva jejich krajané, kteří se podle obžaloby na zprostředkování úplatků podíleli. Hlavní líčení bude pokračovat ve středu přehráváním dalších odposlechů.

ŽALOBCE SE ODVOLAL, SOUDCI OSVOBODILI NYGYOVOU A RITTIGA

Městský soud v Praze zprostil někdejší šéfku kabinetu premiéra Janu Nečasovou, dříve Nagyovou, lobbistu Iva Rittiga i jeho právníka Davida Michala obžaloby v kauze údajného vyzrazení utajované informace Bezpečnostní a informační služby. Verdikt nicméně není pravomocný, státní zástupce se obratem odvolal.

Pro Nečasovou požadoval tříletý trest vězení, pro oba muže navrhoval podmínky a peněžité tresty. V předchozím rozsudku, který vynášel jiný předseda soudního senátu, je přitom uznal vinnými.

Obžaloba tvrdí, že Rittig se v roce 2012 od Nečasové dověděl o utajeném materiálu zaslaném premiérovi Petru Nečasovi (ODS). Dovodil údajně, že zpráva BIS se týká právě jeho, a proto za Nečasovou poslal právníka Michala. Premiérova partnerka podle obžaloby Michalovi obsah dokumentu prozradila a Rittig pak mohl učinit kroky k zakrytí svého vlivu na státní orgány a instituce.

Pražský městský soud nyní dospěl k závěru, že popsané skutky Rittiga a Michala nejsou trestným činem. Nepodařilo se totiž prokázat, že se skutečně dozvěděli o obsahu utajovaných listin. U Nečasové pak nebylo prokázáno, že se skutek vůbec stal. Schůzka mezi ní a právníkem v Hrzánském paláci se sice uskutečnila, není ovšem zřejmé, o čem se spolu bavili a zda se tam Michal nesetkal i s někým dalším.

Státní zástupce Alexandr Dadam podal odvolání v neprospěch všech tří obžalovaných. „Z vyhlášeného rozsudku je zřejmé, že jsme se názorově nesešli v hodnocení důkazů. Poněkud jinak posuzujeme skutkový děj, který tam proběhl, a nepřímé důkazy, které ho dle našeho názoru prokazují,“ řekl novinářům.

Soudkyně Monika Křikavová přesto trojici obžalovaných i tehdejší dění na úřadu vlády ostře zkritizovala. „Tento senát musí konstatovat, že nemravnost není trestná. Pokud by trestná byla, předpokládám, že české věznice by praskaly ve švech,“ podotkla. Úřad vlády podle ní fungoval „jako market s informacemi“.

Lobbistická anarchie

„Ta doba bohužel neměla upravena jasná pravidla pro lobbisty, která vlastně neexistují doposud. Tento případ je toho typickým svědectvím,“ uvedla Křikavová. „V normálně fungujících demokraciích je to něco naprosto nepředstavitelného. Je to velmi nemravné, neetické, ale není to protiprávní,“ dodala.

Klíčovým důkazem obžaloby byly odposlechy Rittigovy schůzky v pražském hotelu Ventana. Křikavová dnes popsala vyjadřování účastníků setkání jako „nabubřelou žvanivost osob, které udělaly svoji kariéru v 90. letech“. Upozornila na to, že Rittig a jeho společ

Tři roky natvrdo pro Nečasovou v kauze BIS. Tolik chce státní zástupce

„K tomu ale z pohledu soudu nemuseli vědět obsah utajovaných informací. Stačilo jim vědět, že tam (ve zprávě) něco není, ne, co tam je,“ poznamenala soudkyně. Obžalovaní na vyhlášení verdiktu nedorazili. Vinu od počátku odmítají, podle Rittiga je obžaloba absurdní. Obhájci poukazovali i na to, že informace o Rittigově vlivu na ministerstvu zemědělství nebyla tajná, protože o ní už dříve psali novináři. Soud původně v lednu 2017 uznal obžalované vinnými a uložil jim podmíněné tresty, odvolací senát mu však následně věc vrátil k dalšímu projednání. Případ později dostala nově na starosti soudkyně Křikavová, protože její předchůdce odešel do důchodu.

Soudkyně se v pondělí zastala už neexistujícího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který případ řešil. „Ti, co na tom pracovali, odvedli dobrou práci a důkazy zajistili zákonným způsobem,“ zdůraznila. „Tento tým byl velmi úspěšně zlikvidován a pokud tady stále existuje hydra 90. let, na dlouhou dobu se nemusí ničeho obávat. O (policejní) reorganizaci si každý z vás může myslet své,“ uzavřela.

STAROSTKA NA VSETÍNSKU CHTĚLA OBOHATIT OBEC O 15 500 KORUN

Případ starostky Velké Lhoty na Vsetínsku Jarmily Melichaříkové by mohl sloužit jako pozitivní příklad rychlosti trestního řízení. Trestní stíhání totiž začalo 11. února letošního roku, stížnost proti němu vyřídil státní zástupce za necelé tři týdny a měsíc na to byl soudcem Okresního soudu ve Vsetíně (OS) vydán trestní příkaz, kterým byla starostka odsouzena k podmínce. A včera soudce Aleš Matura rozhodl, že starostka žádný trestný čin nespáchala.

Případ ovšem nekončí, neboť státní zástupce Petr Bareš se na místě odvolal, přičemž měl tento suchý právní úkon podle očitých svědků doprovodit i osobním příspěvkem v podobě, řekněme, razantnějšího opuštění jednací místnosti.
V celém případu jde přitom věcně o maličkost, o částku 15 500 Kč, o níž měla podle názoru státního zástupce starostka Melichaříková neoprávněně obohatit pokladnu obce Velká Lhota. Obcí totiž vede komunikace, jejíž užívání je omezeno pro vozidla nad 8 tun s výjimkou těch s povolením obecního úřadu. Jak vyplývá z výpovědí svědků, komunikace byla vytížená mj. svozem dřeva z okolních lesů a vyžadovala opravy.

V prosinci 2013 se tudíž obecní zastupitelstvo rozhodlo, že za každý průjezd těžkých vozidel bude vybírat 500 Kč, a to formou dobrovolného daru do rozpočtu obce. Podle zjištění policie tak obec touto formou do února letošního roku vybrala skoro 130 tisíc Kč, které byly využity pro opravy místních komunikací. Podle výpovědí tehdejších zastupitelů v tom nikdo z nich nespatřoval problém, byli ubezpečeni, že se jedná o zákonný postup, a navíc byl na bázi dobrovolnosti, nevyžadoval se jako podmínka. V rámci šetření však policie měla zjistit, že někteří plátci to jako dar nevnímali a mělo jim být dokonce naznačeno, že v případě jeho neposkytnutí bude věc nahlášena policii. Právě tyto výpovědi sloužily státnímu zástupci jako důkaz, že se mělo jednat o skryté poplatky, nikoliv o dobrovolný dar obci.

V roce 2017 se věc začala řešit na příslušném odboru obce s rozšířenou působností, kterým je Valašské Meziříčí. Na jednání mělo být úředníky starostce sděleno, že praxe je v rozporu se zákonem, neboť obec nemůže podle zákona o pozemních komunikacích tímto způsobem užívání komunikace zpoplatnit. Od tohoto okamžiku tedy policie datuje vědomí a úmysl starostky.

Jak dále policie uvedla v usnesení o zahájení trestního stíhání, které následně potvrdil státní zástupce, obec by mohla průjezd zpoplatnit obecně závaznou vyhláškou místním poplatkem, který by ovšem mohl dosahovat maximálně 200 Kč za den a žadatel by musel o povolení průjezdu požádat i příslušný odbor obce s pověřenou působností. Z toho orgány činné dovodily, že došlo k nezákonnému jednání starostky, kdy vědomě překročila svoji pravomoc v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch.

Starostka Melichaříková a její právní zástupkyně Jana Zwyrtek Hamplová oproti tomu namítaly, že starostka postupovala na základě rozhodnutí zastupitelstva obce a žádné poplatky nevybírala, nýbrž se jednalo o dobrovolné dary, které byly všechny uvedeny v účetnictví obce a využity ve veřejném zájmu, v souladu s jejich účelem poskytnutí.

Pokud někdo zpětně zpochybňuje svůj dar, má se obrátit na civilní soud. „V tuto chvíli je právní situace taková, že obec uzavřela řádné darovací smlouvy, jasného a srozumitelného obsahu, za obec obsah těchto smluv schválilo v obecné rovině zastupitelstvo, jeho vůli realizovala podpisem konkrétních darovacích smluv k tomu oprávněná starostka obce (stěžovatelka), za dárce podepsali smlouvy sami dárci, a to zcela svobodně a vážně. Plnění dle těchto smluv jer zcela de lege, je příspěvkem do rozpočtu obce za daným účelem (není tedy žádným poplatkem), a jediný, kdo by mohl vyslovit neplatnost těchto smluv, je obecný soud,“ argumentuje se ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
A vsetínský soud včera této argumentaci obhajoby nakonec vyhověl, přestože původně vydal trestní příkaz. Druhé kolo sporu o to, zda se ve Velké Lhotě jednalo o dary či nezákonně vybírané poplatky, se tak nyní přesune ke Krajskému soudu v Ostravě. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ŽALOBCE ZASTAVIL STÍHÁNÍ STAROSTY KROMĚŘÍŽE

Státní zástupce zastavil trestní stíhání starosty Kroměříže Jaroslava Němce. České justici to sdělila advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. Informaci potvrdila vedoucí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži (OSZ) Jana Kranzová.

Policie zahájila trestní stíhání starosty Němce na konci září, a to pro zločiny zneužití pravomoci úřední osoby, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Němec se měl trestných činů dopustit souvislosti s obstaráním služeb právníků pro potřeby uzavření dohody mezi akcionáři společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž v roce 2016. „Na začátku město nemělo představu, jak zajistit, aby VaK zůstal v rukou měst a obcí. Zadávali jsme proto právní služby postupně formou zakázek malého rozsahu. Zjednodušeně řečeno, nejprve bylo potřeba zjistit, co je možné udělat.

Poté jsme zadali právní služby za účelem vypracování akcionářské dohody. Nebylo přitom jisté, zda se to podaří a zda bude skutečně přijata. Další právní služby bylo nutné objednat v souvislosti s útoky, které se objevily po přijetí akcionářské dohody,“ sdělil starosta Němec v tiskové zprávě radnice po zveřejnění obvinění.

Starosta Němec i právní zástupkyně města Jana Zwyrtek Hamplová také poukazovali na účelovost trestního stíhání a možné politické pozadí, kdy proti postupu vedení města vystupovali zastupitelé hnutí ANO v čele nynějším předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. Pochybnosti podle nich budila i skutečnost, že se za postup města postavil Úřad na ochranu hospodářské soutěže a velký časový odstup.

Proti zahájení trestního stíhání tak byla podána stížnost státnímu zástupci, který ji podle sdělení vedoucí OSZ v Kroměříži Jany Kranzové vyhověl s tím, že podrobnosti sdělí státní zastupitelství zítra na svých internetových stránkách. „Ve věci trestního řízení, které se týkalo okolností uzavírání smluv o právním zastoupení uzavřených městem Kroměříž, vydal dne 8. 11. 2019 státní zástupce usnesení, jímž bylo zrušeno usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a jímž byla současně věc odložena. K důvodům postupu státního zástupce lze uvést, že v průběhu trestního řízení zjištěné pochybnosti týkající se postupu města před a při schvalování jedné z daných smluv o právním zastoupení, které vedly policejní orgán k zahájení trestního stíhání, nejsou takového charakteru, aby mohly odůvodnit naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaných či jiných trestných činů, a tím odůvodnit trestní odpovědnost zúčastněných osob. Proti usnesení státního zástupce není již přípustný žádný opravný prostředek,“ stojí v ní. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ZASTAVENÉ STÍHÁNÍ, STAROSTA KROMĚŘÍŽE ŽÁDÁ ODŠKODNĚNI

Okresní státní zastupitelství (OSZ) v Kroměříži dnes v tiskové zprávě oficiálně potvrdilo, že zastavilo stíhání kroměřížského starosty Jaroslava Němce (Nezávislí). Po více než ročním vyšetřování ho policie obvinila září, a to v souvislosti s přijatými právními službami, které se týkaly uzavření akcionářské dohody ve firmě Vodovody a kanalizace Kroměříž (VaK) v roce 2016. Němec dnes řekl, že bude požadovat po státu odškodnění.

Za zneužití pravomoci úřední osoby, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku hrozilo starostovi v případě prokázání viny až deset let vězení. „Budu chtít po státu odškodnění za ten rok a půl trestního řízení. Rada města bude rozhodovat o tom, jestli i město nebude požadovat odškodnění. Muselo v této souvislosti vynaložit nemalé finanční prostředky. Museli jsme mít právníky, právní služby stály statisíce korun. I běžní zaměstnanci městského úřadu museli spolupracovat s policií, museli dělat nad rámec svých povinností,“ řekl Němec.

Státní zástupce podle OSZ vydal usnesení, kterým zrušil usnesení policie o zahájení trestního stíhání a věc odložil. „Zjištěné pochybnosti týkající se postupu města před a při schvalování jedné z daných smluv o právním zastoupení, které vedly policejní orgán k zahájení trestního stíhání, nejsou takového charakteru, aby mohly odůvodnit naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaných či jiných trestných činů, a tím odůvodnit trestní odpovědnost zúčastněných osob,“ uvedlo OSZ. Proti usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

Trestní oznámení podal anonym před loňskými komunálními volbami, Němec ho proto chápe jako součást politického boje. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) před časem uvedl, že radnice při uzavírání smluv nepochybila.
Starosta i vedení města dlouhodobě tvrdili, že se ničeho nezákonného nedopustili. „Pořád se podivujeme, proč anonymní oznámení nešlo vyřešit mnohem rychleji, protože všechny podklady, které jsme jim (policii) dali, tak se posledního tři čtvrtě roku vůbec neměnily. Osobní dopad na mou rodinu, děti, manželku, byl samozřejmě velký. Celá rodina byla pod tlakem. Není jednoduché chodit po ulici, když jste trestně stíhaný,“ řekl Němec.

Město podle něj zadávalo právní služby postupně formou zakázek malého rozsahu. „Zjednodušeně řečeno, nejprve bylo potřeba zjistit, co je možné udělat. Poté jsme zadali právní služby za účelem vypracování akcionářské dohody. Nebylo přitom jisté, zda se to podaří a zda bude skutečně přijata. Další právní služby bylo nutné objednat v souvislosti s útoky, které se objevily po přijetí akcionářské dohody,“ uvedl Němec.

Akcionářskou dohodu ve VaK uzavřela města Kroměříž a Morkovice-Slížany a obce Dřínov a Zborovice. Dohoda lidem podle vedení kroměřížské radnice na 30 let zajišťuje přijatelnou cenu vody, obnovu vodovodů a kanalizace s pomocí dotací i to, že zisk společnosti skončí u měst a obcí, a ne u privátních subjektů, ceskajustice.cz

ÚS: JUSTICE U STARŠÍ DĚTÍ MUSÍ ZJIŠŤOVAT NÁZOR

Ústavní soud (ÚS) se zastal otce usilujícího o střídavou péči. Soudci v nálezu znovu zdůraznili, že při rozhodování o péči musí být předním hlediskem nejlepší zájem dítěte. Justici dali několik přesnějších vodítek pro rozhodování podobných sporů. Nález je dostupný na webu soudu.

Pisatel stížnosti je otcem tří dětí. Po rozpadu manželství svěřil Okresní soud v Třebíči děti matce. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že komunikace mezi rodiči nebyla na potřebné úrovni, střídavou péči nedoporučila znalkyně a proti hovořilo i přání dětí a jejich záporný vztah k otcově přítelkyni. Rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Brně, který se po zásahu ÚS musí sporem zabývat znovu. Musí opětovně zodpovědět otázku, zda střídavá péče je, anebo není v nejlepším zájmu dětí.
ÚS připomněl, že střídavá péče o děti je sice preferovaným, ale nikoliv automatickým řešením po rozchodu rodičů. I v případě, že oba rodiče splňují zhruba stejnou měrou kritéria pro svěření do péče, může se vyskytnout závažný důvod, proč není střídavá péče v nejlepším zájmu dítěte – například velká vzdálenost bydlišť rodičů, která by narušila školní docházku.

V projednávané kauze měl ÚS výhrady ke všem nosným důvodům rozhodnutí. Například poznatky k výchovným schopnostem otce a matky justice čerpala ze znaleckého posudku. Otec ale v odvolacím řízení předložil řadu podrobně popsaných námitek, se kterými se krajský soud nevypořádal, což by měl nyní napravit.

Justice rovněž chybovala, když bez dostatečného zdůvodnění neumožnila projevit před soudem vlastní názor přinejmenším dvěma starším dětem. V době rozhodování jim bylo více než 12 let. Justice názory dětí zjišťovala jen prostřednictvím znalkyně a opatrovníka, a to s ohledem na situaci v rodině a související psychickou zátěž.
„Pro to, aby soud i u dětí starších 12 let upustil od přímého zjišťování jejich názoru, musí existovat zvlášť významná okolnost, která se vymyká běžné úrovni stresu, jež obvykle pro děti přináší podobná řízení,“ stojí v nálezu. Podle ÚS také ze spisu neplyne, že by komunikace mezi rodiči byla natolik špatná, aby znemožňovala střídavou péči, ceskajustice.cz

KAUZA ELEKTRÁREN ZNOVU U SOUDU

Krajský soud v Brně po zásahu Nejvyššího soudu (NS) dnes znovu otevřel část kauzy solárních elektráren na Chomutovsku Zdeněk-Sun a Saša-Sun. Žalobce navrhl zprostit obžaloby bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenu Vitáskovou, v případě bývalé vedoucí odboru licencí ERÚ Michaely Schneidrové navrhl sedmiletý trest. Obě obžalované uvedly, že jsou nevinné, obhájci navrhli jejich zproštění. Soud vyhlásí rozhodnutí ve středu.

Bývalou předsedkyni ERÚ Vitáskovou Krajský soud v Brně původně poslal na 8,5 roku do vězení, Vrchní soud v Olomouci ji ale obžaloby zprostil. V neprospěch Vitáskové následně podal dovolání nejvyšší státní zástupce. NS tak krajskému soudu nařídil, aby zpřesnil důvody jejího zproštění. V případě Schneidrové je podle NS zapotřebí doplnit dokazování. Schneidrovou loni v prosinci nechal NS propustit z výkonu sedmiletého trestu.

„Navrhl jsem zproštění obžalované Vitáskové, jelikož tento názor Nejvyšší soud jasně ve svém rozhodnutí prezentoval. Takže přestože názory soudů na její vinu nebyly v minulosti jednotné, mám za to, že je potřeba respektovat názor Nejvyššího soudu, a není zde prostor pro iniciování nějakého dalšího soudního ping-pongu,“ řekl ČTK po jednání státní zástupce Radek Mezlík.

Odlišná situace je ale v případě Schneidrové, kdy se podle něj od rozhodování NS změnily skutečnosti. Ohledně licencí elektráren znovu rozhodoval energetický úřad. „Navrhl jsem proto, aby byla uznána vinnou trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby a byl jí uložen sedmiletý trest odnětí svobody,“ uvedl žalobce.

Podle obhájců je ale názor Nejvyššího soudu jasný a obě obžalované by měly být viny zproštěny. „Řízení lze nazvat dlouhým, bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Státní zástupce nám replikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým polemizuje, ten (NS) ale vyslovil jasný názor, kterým je soud vázán,“ uvedl obhájce Schneidrové. Doplnil, že podle Nejvyššího soudu čin Schneiderové nelze podřadit pod trestný čin zneužití pravomoci a obžalovaná by měla být viny zproštěna.

Obě obžalované dnes u soudu vinu opět odmítly. Soud vyhlásí rozhodnutí ve středu v 10:00. Obžalované u toho nebudou, obě požádaly o konání jednání bez jejich přítomnosti. V kauze soudy potrestaly ještě dalších šest lidí. Například majitelé elektráren, bratři Alexandr a Zdeněk Zemkové, od Vrchního soudu v Olomouci odešli se shodným trestem šest let a devět měsíců. S dovoláním neuspěli, ceskajustice.cz

NSZ ZEMAN: NEVÍME, JAK TO V OBCÍCH SKUTEČNĚ CHODI

Pokud by v nějakém testu padla otázka, ve které profesi či funkci musí člověk ovládat co nejširší škála zákonů a dalších právních norem, jen málokdo by asi znal správnou odpověď. Dobře by patrně hlasovali jen zkušenější obecní či krajští zastupitelé. Právě oni jsou totiž těmi, kteří se velmi často dostávají do té nejhustější džungle paragrafů, ve kterých bohužel nemají často příliš jasno ani orgány činné v trestním řízení. Zcela jasně to ukázala série tří odborných seminářů „Zastupitel v právu“, která vyvrcholila 7. listopadu v Brně. Setkání přinesla poučení nejen pro posluchače, ale padlo i několik návrhů na iniciaci některých zásadních změn právního řádu.

O potřebnosti a palčivosti této problematiky svědčil i zcela zaplněný sál Otakara Motejla v sídle Kanceláře veřejného ochránce práv. Celodenní seminář pro hejtmany, starosty, primátory a obecní a krajské zastupitele z celé republiky připravily společně Česká advokátní komora a Nejvyšší státní zastupitelství.

Podle organizátorů přitom nešlo o pouhou divadelní reprízu dvou předchozích pražských setkání – i jednotliví lektoři vždy svá vystoupení někdy dost výrazně modifikovali podle toho, co přinesly jak předchozí semináře, tak zejména praxe, včetně nejnovějších rozhodnutí policie a justice. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman hned v úvodu přiznal, že i on sám byl překvapen složitostí a nejednoznačností právního prostředí, ve kterém se zastupitelé – většinou právní laici – musí pohybovat. „Ukázalo se, že moc nevíme, jak to na obcích skutečně chodí, máme to jen vyčtené ze zákonů. Semináře mě mimo jiné inspirovaly k tomu, že se zkusím domluvit se dvěma státními zástupci a pošlu je na stáž – jednoho do velkého města, druhého na malou obec. Mohli by pak metodicky působit do soustavy celého státního zastupitelství.“

Praxe bohužel ukazuje, že neznalost či nejednoznačnost se objevuje dokonce v principiálních otázkách. Hned první z vystupujících lektorů, advokátka Jana Zwyrtek Hamplová (mj. zakladatelka Unie sebevědomé samosprávy) a obhájkyně zastupitelsů Postoloprt upozornila, že policie při prošetřování trestních oznámení někdy přistupuje ke starostům dodnes jako k jednatelům firem, přitom starosta podle ní už tři desítky let statutárním zástupcem obce není. Situaci rovněž znepřehledňuje fakt, že v činnosti orgánů obcí se prolíná státní správa a samospráva, kde se postavení zastupitelů liší – nejednoznačné je pak například to, kdy lze použít institut úřední osoby a aplikovat § 329 Trestního zákoníku Zneužití pravomoci úřední osoby, nebo § 220 TZ Porušení povinnosti při správě cizího majetku v situaci, kdy obec rozhoduje o svém vlastním majetku. Zejména starostové a radní v některých případech v postavení úřední osoby jsou, jindy nikoliv, ani judikatura není zcela jednotná.

Petr Dimun ke stíhání zastupitelů Postoloprt: Obhajoba dvojího metru

Zejména řadový zastupitel bez dostatečné právní kvalifikace se pak ocitá často mezi mlýnskými kameny, kdy na jedné straně chce podle nejlepšího vědomí a svědomí rozhodnout ve prospěch své obce, na druhou stranu se obává, aby i pouhým hlasováním neporušil zákon a sám se nevystavil trestnímu stíhání.

Toto riziko výrazně vzrostlo po jednom z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, podle nějž mohou být stíháni nejen starostové za podpis, ale i zastupitelé, kteří o věci hlasovali, protože i oni mohli hlasováním porušit povinnost vykonávat funkci zastupitele s péčí řádného hospodáře. Proto taky od roku 2012 výrazně vzrostl počet stíhaných zastupitelů, protože už nemusel být stíhán jen sám starosta, ale spolu s ním všichni zastupitelé.

Zájem o seminář byl velký

NS ČR sice rovněž judikoval, že zastupitelé nemohou být odborníky na všechno, a pokud si nechali zpracovat odborné vyjádření a vycházeli z něj, pak s velkou pravděpodobností nemohli hlasováním spáchat úmyslný trestný čin. Praxe však opět ukazuje něco jiného – zatímco některé trestní kauzy zastupitelů jsou postaveny na tom, že odborný posudek chyběl, jiní čelí stíhání za to, že posudkům příliš důvěřovali (mj. i bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda v cause Opencard), nebo dokonce právě za to, že si odborný posudek vůbec nechali zpracovat ve věci, kde to údajně bylo zbytečné, a byly tak nehospodárně vynaloženy svěřené finanční prostředky (za to byl v minulosti pravomocně odsouzen dokonce jeden z náměstků ministra financí).

Množství norem je děsivé

Množství zákonů a dalších právních norem, podle nichž se zastupitelé musí řídit, je skutečně děsivé a není asi v lidských silách se v nich dokonale vyznat, protože problém s tím mají i sami právníci. Ve svém vystoupení to mj. konstatoval advokát Petr Toman, který mohl auditoriu poskytnout až příliš velkou řadu konkrétních případů, kdy se neznalost nevyplatila. Kromě desítek právních norem totiž zastupitele zavazují i vyhlášky, nařízení a statuty jejich obce, ba i jednotlivá dřívější usnesení zastupitelstev nejen z aktuálního, ale i všech předchozích volebních období, pokud nebyla zrušena či sama nepozbyla platnosti. Právě v nerespektování dřívějších usnesení zastupitelé velmi často chybují.
Důležitý je rovněž samotný slib zastupitele, který je sice obvykle vnímán jen jako určitá protokolární záležitost, v praxi ovšem znamená převzetí osobní odpovědnosti v rozsahu, který snad v ČR nemá obdoby.

Většina trestních oznámení na zastupitele je podle Tomana postavena buď zcela, nebo alespoň zčásti právě na porušení tohoto slibu (zmíněn byl třeba případ desetiletého stíhání více než dvou desítek zastupitelů Liberce za údajně nevýhodný prodej městských pozemků, vloni byli pravomocně zproštěni). Zastupitelům lze tedy doporučit, aby se v rámci možností skutečně snažili nastudovat vše, o čem hlasují, a pokud si danou problematikou nejsou zcela jisti, ať raději požadují další doplnění od předkladatele, příslušného odboru či komise apod. Ještě před hlasováním by měly být jasně vypořádány všechny připomínky, byť by pocházely třeba od největšího kverulanta v obci. Nad žádnou z nich nelze mávnout rukou, protože právě ta může být obsahem trestního oznámení.

Smutným paradoxem je, že tři čtvrtiny trestních oznámení podávají na sebe sami zastupitelé v rámci konkurenčního politického boje, proto taky jejich počet vždy výrazně roste právě před komunálními volbami (celkový počet ale není příliš vysoký – podle statistiky jich v letech 2013-2017 bylo cca 430). Orgány činné v trestním řízení se přitom musí zabývat každým z nich, včetně anonymních podání a včetně případů, kdy se jedná lidově řečeno o „naprostou prkotinu“.
V této souvislosti padla na semináři několikrát zmínka o nutnosti vrátit do trestního práva institut „společenské nebezpečnosti“, který by OČTŘ umožnil odkládat trestní oznámení v případech, kdy skutečně „o nic nejde“.

Na druhou stranu by si měl každý z iniciátorů uvědomit závažnost takového kroku. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman to komentoval lakonicky: „Naše trestní právo je postaveno tak, že OČTŘ se musí zabývat každou věcí, trestní oznámení je zadarmo a vše, co je zadarmo, je příliš často využíváno i neoprávněně. Na druhou stranu, nález Ústavního soudu ČR z roku 2017, podle nějž autorovi nedůvodného trestního oznámení může být uložena povinnost uhradit způsobenou škodu, například úhradu nákladů na právní zastoupení neprávem obviněných, by snad měl být vyvěšen na všech podatelnách státních zastupitelství, aby každý, než trestní oznámení skutečně podá, věděl, co jej taky může čekat.“
Zásah do života i náklady na obhajobu

Finanční náklady na obhajobu jsou ale většinou to poslední, co neprávem stíhané zastupitele trápí. Mnohem závažnější je, že jde samozřejmě o velký zásah do osobního života jich samotných i jejich blízkých, který navíc obvykle trvá značnou dobu (rekordní je zřejmě stíhání zastupitelů Mostu, které trvalo 14 let, aniž by se dočkalo meritorního rozhodnutí, nakonec muselo být zastaveno kvůli promlčení).

Délka řízení je prý ovlivněna i tím, že většina těchto caus je věcně příslušná nejnižším článkům policie a státních zastupitelství, ty ale, protože se ve složité problematice skutečně příliš neorientují, „pošlou případ výš“. Přitom drtivá většina zastupitelů je opravdu poctivých a pro obec chce pouze dobro, i za ně ale mohou být někdy stíháni (Jana Zwyrtek Hamplová to ilustrovala případem starostky z malé beskydské obce, která je souzena za to, že obci „způsobila prospěch“).

Při posuzování případných majetkových škod totiž policie a justice někdy vnímá problém velmi zúženě, zatímco by měla posuzovat záměry obce komplexně – například prodání domu za relativní nízkou cenu může být samo o sobě vnímáno jako porušení zákona, ale pokud je tento dům prodán někomu, kdo v něm bude provozovat potřebné sociální služby, je to v pořádku. Je tedy vnímat celý kontext politického zadání a politického rozhodnutí. Dokonce ani rozhodnutí, které se ukáže jako nesprávné a obec finančně poškodí (například výstavba parkoviště či parkovacího domu, který není dostatečně využíván), nemusí být vždy trestným činem, jen politickou chybou, za kterou původci zaplatí jen prohrou v příštích volbách.

Paradoxně čím více se zastupitel obci snaží pomoci, tím více se dostává do rizikové situace, na druhou stranu jako trestná může být vyhodnocena i nečinnost (kvůli které například obec přišla o nějakou dotaci či jinou výhodu). Neochotu řady lidí podílet se na správě obce ještě umocnila novela Zákona o střetu zájmů z roku 2017, kterou první místopředseda Sdružení měst a obcí a starosta obce Křižánky Jan Sedláček označil za „zbraň hromadného ničení“. Zdánlivě chvályhodná snaha o větší transparentnost uložila v polovině volebního období povinnost zveřejňovat na internetu i společné jmění manželů, detaily o vlastním podnikání atd., včetně údajů, které jiný zákon zveřejnit zakazuje a je de facto v rozporu s ústavním právem na rodinný život.

Webové prostředí je navíc uživatelsky velmi nepřívětivé a vkladatele neupozorní na chyby při vkládání, o tom, že informace nebyly vůbec odeslány se dotyčný dozví až při následné kontrole s možnou sankcí a veřejné skandalizace. Pro mnohé zastupitele bylo právě tohle poslední kapkou a na své funkce ve vedení obce raději rezignovali, někteří zůstali, ale zákonu se odmítli podřídit s očekáváním možných následků. Byť situaci alespoň částečně zlepšila novela z roku 2018, stav stále není ideální, v současnosti se ještě čeká na nález Ústavního soudu. Faktickým důsledkem je, že ve stále větším počtu malých obcích je problém sestavit alespoň jedinou kandidátku, zákon nyní ještě více vyhání ze samosprávy schopné lidi, kteří nějaký majetek mají a podnikají (lékaři, právníci apod.) a z uvedených důvodů kandidovat odmítají.

Šikanózní „sto šestky“

Dalším problémem je časté nadužívání až zneužívání Zákona o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.). Opět v principu velmi pozitivní záměr působí zejména starostům malých obcí bezesné noci, a to doslova. Podle místopředsedy Svazu měst a obcí a starosty obce Velký Osek Pavla Drahovzala je také v tomto případě snaha o transparentnost dohnána téměř ad absurdum, často starosta, který pracuje po nocích, většinu času spotřebuje právě na odpovědi podle „sto šestky“.

Obce proto usilují o novelu, podle níž by nebylo nutné reagovat na zjevně šikanózní podněty zejména od subjektů, které s danou obcí nemají nic společného. Lze prý sice předpokládat, že tyto snahy o zúžení informační povinnosti budou bouřlivě kritizovány, přesto na tom obce hodlají trvat. Stejně tak by podle přednášejících bylo záhodno výrazně zvýšit finanční limit pro trestní odpovědnost zastupitelů, protože pro „porušení povinnosti při správě cizího majetku“ stačí překročit hranici 25 tisíc korun, což je podle Petra Tomana „v podstatě jakémkoliv hlasování, včetně rozhodování o nákupu toaletního papíru pro obec.“

Nutnost zpřehlednění systému připustila ve svém vystoupení rovněž ředitelka Odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ČR Marie Kostruhová. Tento odbor, který poskytuje obcím především metodický a poradní servis, obdrží ročně 15-20 tisíc podnětů a dotazů, často na velmi komplikované a nejednoznačné situace. Je tedy zřejmé, že otázku „nemůžou mě za to zavřít?“ budou advokáti i od zcela poctivých členů obecních či krajských zastupitelstvech dostávat ještě dlouho a často a ne vždy na ni budou umět i ti nejlepší z nich dát jednoznačnou odpověď. Ivan Holas, ceskajustice.cz