iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Obhajoba dvojího metru, odbornou radu kriticky hodnotit

„Nelze se jen spolehnout na odbornou radu, musíte ji také kriticky hodnotit,“ reagoval na nedávném semináři „Zastupitel v právu“ náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík na dotaz z pléna, zda se mohou komunální politici vyhnout trestnímu stíhání, když se opřou při svém rozhodování o názor znalce. Jak pak vyplynulo z diskuse, měli by také zastupitelé volit nejlépe více znalců a dbát na několik zásad, včetně kontroly zadání.

Kdyby se touto radou náměstka Pavlíka a také zmíněnými doporučeními odborníků řídila lounská státní zástupkyně Radka Pavlišová, která na základě chybně zadaného a špatně zpracovaného znaleckého posudku podala žalobu na deset zastupitelů města Postoloprty, mohla by si ušetřit kárnou žalobu. Její obhajoba – jak vyplývá z repliky ke kárné žalobě, kterou na ni podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová, a kterou zveřejnil i se žalobou zájmový spolek Unie státních zástupců – je založena mj. na tom, že se právě mohla a měla spolehnout pouze na jeden znalecký posudek. Ten totiž založil pochybnost a platí přece zásada, že v pochybnostech se žaluje.

Podle názoru státní zástupkyně Pavlišové navíc nebyl dán důvod o znaleckém posudku pochybovat. „Co se týče případných vad posudku, tak je třeba zdůraznit, že koncepce znaleckého zkoumání je založena na presumpci správnosti takových posudků. Za tímto účelem jsou znalci vybíráni podle své odbornosti, skládají slib a jsou vázání podobnými povinnostmi jako soudci a státní zástupci. Jejich posudky požívají primárně důvěru, pokud není nějakým způsobem prolomena. Ta může být prolomena zjevnou nesprávností či nelogičností nebo posudkem jiným a posouzení je vždy otázkou individuální. Ani jedna z těchto podmínek naplněna nebyla a kárně obviněná neměla zásadní důvod posudku nevěřit,“ stojí v její replice ke kárné žalobě.

V replice se dále uvádí, že obvinění zastupitelé sice zpochybňovali metodu znaleckého posudku, avšak k jejich názoru nemohla státní zástupkyně přihlížet, neboť platí, že nikdo nemůže být soudcem ve svém sporu, a tedy ani znalcem. „Má snad postavení obviněného povahu dohledového orgánu vůči znalci či státnímu zástupci? Je snad obviněný arbitrem sporu?“ pokládá Pavlišová řečnické otázky.

Ke své škodě také obvinění nepředložili konkurenční znalecký posudek, učinili tak až při hlavním líčení a pro opatření si dalšího znaleckého posudku tudíž nebyl podle Pavlišové žádný důvod. „Obviněný má právo předložit posudek jiný, a to i v přípravném řízení, což se ale nestalo. Stalo se to až v hlavním líčení. Státní zástupce tedy neměl oporu pro zpochybnění znaleckého posudku. Samotná odborná kritika posudku v přípravném řízení pak není sama o sobě důvodem pro zjednání posudku revizního,“ píše kárnému senátu Pavlišová. To, že nebyl na stole v přípravném řízení žádný konkurenční znalecký posudek, pak v připojeném prohlášení tvrdí i zájmový spolek USZ.

V tomto případě se však dopouštějí obhajoba i zájmový spolek nepravdy. V rámci svých výpovědí a písemných podání totiž někteří z obviněných zastupitelů výslovně uvedli, že existují posudky, které si pro účely poskytnutí hypotečního úvěru nechaly ve stejném čase dělat banky. Tato skutečnost pak byla následně potvrzena i u hlavního líčení, kde tito znalci dokonce svědčili.

Stejně tak byla zpochybněna i samotná kvalita posudku, protože bylo při výpovědi jednoho z obviněných uvedeno, že v posudku se mají nacházet pasáže opsané z jiného, staršího posudku, který si pro účely ocenění nechalo před lety město dělat. Dokonce byla označena při výpovědi konkrétní pasáž, která to dokazuje: policií opatřený znalec měl v posudku ocenit objekt, který byl mezitím stržen a na pozemku se již nenachází.

Indicií pro vyvolání pochybností o policejním posudku tedy měla státní zástupkyně Pavlišová dost. Problém je, že se s nimi ve svém rozhodnutí o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, ani později, nijak argumentačně nevypořádala, naprosto tyto skutečnosti ve svých úvahách pominula.

Kdyby do svých rozhodnutí Pavlišová napsala, proč k těmto námitkám nepřihlíží, proč je z jejího pohledu posudek policií přizvaného znalce bezvadný či proč si nevyžádá znalecké posudky bank, lze se domnívat, že by důvodnost kárné žaloby byla nižší. Na tomto místě stojí za připomenutí, že kárný senát nedávno zprostil jednu státní zástupkyni kárného řízení právě proto, že její nadřízení se v rozhodnutí s její argumentací nijak nevypořádali, pominuli ji, a proto ona mohla mít za to, že postupuje lege artis.

Stejně tak nelze přehlédnout další nepravdivé tvrzení obhajoby, které spočívá v tom, že u soudu byl posudek zpochybněn až po výpovědi znalce, kterého přizvala obhajoba. Jako přímý účastník jednání jsem byl svědkem toho, že nevěrohodnost policejního znalce vyplynula již z jeho samotné výpovědi před soudem, kdy nebyl schopen logicky a přesvědčivě odpovídat na soudem a obhajobou položené otázky.

V replice kárně žalované Pavlišové se lze také dočíst, že jsou profese, které musí nést vyšší míru rizika kompromitace skrze trestní řízení. „Existují samozřejmě povolání, která nesou vyšší riziko takové kompromitace a ti, kdo si tato povolání volí, by s tím měli být srozuměni, stejně jako voják je vystaven jiným rizikům a shora uvedený hypotetický profesor je celý život vystaven civilnímu či trestnímu riziku právní sankce, pokud při své práci udělá chybu, tak ten, kdo nakládá s veřejnými prostředky, musí počítat s takovými možnými riziky,“ popisuje své úvahy Pavlišová, kterou v řízení zastupuje advokát Pavel Uhl.

K tomu se ještě přidává přesvědčení, že je ve společnosti poptávka po stíhání hospodářské kriminality, která je ovšem složitá, a tak jsou obžaloby často jakýmsi testem. „Hospodářská kriminalita a korupce v širším slova smyslu jsou totiž poměrně zásadním ohrožením společnosti a zájem jejím na důsledném stíhání, které sebou obnáší potřebu testovat před soudem kauzy sporné, je silný,“ stojí doslova v replice, v níž se Pališová domnívá, že kárná žaloba je v podstatě zásahem do nezávislosti státního zástupce a jeho práva na právní názor.

Je ovšem namístě se ptát, proč by zásada v pochybnostech žalovat neměla za této situace platit i pro kárné žalobce. Zda v logice, že zde jsou skupiny osob, které musí snést vyšší míru kompromitace prostředky justičními, mezi ně nespadají i státní zástupci. A zda zde není silný veřejný zájem společnosti na rozlišení hranice mezi právním názorem na straně jedné a neodborným postupem na straně druhé. V opačném případě, v logice slov v replice obsažených, by pak totiž společnost mohla mít oprávněný dojem, že je zde dvojí metr. Petr Dimun, ceskajustice.cz

KLAUS: TRANSFORMACE MÁ MÍŘIT NA PRÁVNÍKY

Pokud chce někdo kritizovat nedokonalý právní rámec ekonomické transformace po roce 1989, měl by mířit na tehdejší právníky, míní bývalý předseda vlády a někdejší prezident Václav Klaus. Zatímco ekonomové, mezi které sám patří, byli podle Klause na pád komunistické totality dobře připraveni a předem promýšleli další kroky, právníci nikoliv. Klaus to dnes řekl v Brně na konferenci o polistopadovém vývoji, někteří přítomní právní profesionálové s jeho názorem polemizovali.

Vytvořit zákonný rámec ekonomických změn bylo podle Klause úkolem tehdejších právníků, z nichž mnozí byli ve vysokých státních a politických funkcích. Pokud se to ne vždy podařilo, může to být podle Klause způsobeno tím, že množství měněných zákonů bylo nezvladatelně velké, případně právníci nebyli na takový úkol připravení, případně odešli dělat byznys a neměli zájem pracovat pro stát.

Podle předsedy Ústavního soudu, bývalého disidenta a politika Pavla Rychetského se na společenskou změnu připravovali i právníci. Poukázal však na množství úkolů, které v souvislosti s demokratizací a napravováním křivd komunismu vyvstalo. Mnohé problémy v ekonomické oblasti navíc byly zcela nové, právníci s nimi nemohli mít zkušenost.

Soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa hovořil o „pokušení zločinu“ spjatém s ekonomickou transformací. „Když uděláte velikou transformaci majetku, láká to zločin, lidi, kteří chtějí neco utrhnout. Nestačí jen upravit nové skutkové podstaty trestných činů, musíte kapacitně nastavit policii, státní zastupitelství, soudy, proškolit ty lidi, aby těm jevům rozumněli… A to se zkrátka nedělo,“ řekl Baxa.

Stát podle Baxy často až se zpožděním reagoval na některé nové fenomény, zmínil třeba problémy kampeliček. „Právo běžne za životem dobíhá, ale nesmí ho zcela ztratit z dohledu,“ řekl Baxa.

„Ekonomové byli připraveni, my právníci rozhodně ne,“ připustil zkušený advokát Jiří Balaštík. Chyběli podle něj odborníci. Přesto se domnívá, že to, co se podařilo vytvořit od roku 1989, je úžasné. „Ne vše se podařilo, ale základ tady máme – máme právní stát,“ uvedl Balaštík.

DOPORUČENÍ ADVOKÁTKY EU: SOLIDARITA KRVÍ PROJEKTU EVROPY

Na Evropskou unii se nelze dívat jen prostřednictvím práva nebo dokonce pohledem příznivce Brexitu. Je nutné dodržovat ducha kolektivní odpovědnosti, hodnot evropského národa, rovnosti, spravedlnosti a především solidarity, která je živoucí krví evropského projektu. Kdo tak nečiní, stává se ve své sebestřednosti zrádcem vize otců zakladatelů Evropské unie, kterou je mírový a prosperující světadíl, vzkazuje České republice v souvislosti s odmítnutím přerozdělování cizinců generální advokátka Soudního dvora EU Eleanor Sharpstonová.

Stanovisko generální advokátky Soudního dvora Evropské unie (SDEU) v souvislosti se žalobou na ČR, Polsko a Maďarsko bylo zveřejněno 31. října 2019. Všechny tři státy žaluje Evropská komise za odmítnutí přijetí kvót k přerozdělení přistěhovalců a žadatelů o azyl z Afriky a Asie k řízení v předmětných státech, jak o mechanismu rozhodla Evropská rada v roce 2015.

Evropská komise žalovala ČR, Polsko a Maďarsko 22. prosince 2017. V žalobě Evropská komise navrhuje, aby bylo prohlášeno, že tyto země neplní své závazky k EU na poli mezinárodní ochrany cizinců. Země musí dále uhradit soudní poplatek, jak vyplývá z návrhu v žalobě.

Ve sporu je princip společné migrační politiky s bezpečností

Stanovisko generálního advokáta vždy předchází rozhodnutí Soudního dvora EU, avšak je pouze doporučením. Soud ovšem obvykle doporučení generálních advokátů respektuje. Na rozdíl od mnoha dalších stanovisek, tento dokument není k dispozici v jazycích žalovaných zemí, ale pouze v angličtině. V češtině byla vydána pouze krátká tisková zpráva.

Tisková zpráva však nemohla ze své podstaty postihnout zásadní poselství rozsáhlého dokumentu, které generální advokátka SDEU Sharpstoneová vtělila pod poslední kapitolu závěrečných poznámek s názvem „Solidarita“. Kapitolu umístila pod právní rozbor situace, ze které vyplývá, že se v odmítnutí přidělování přistěhovalců ze třetích zemí třemi členy EU promítá rozpor mezi zásadou společné azylové a přistěhovalecké politiky EU a principem nezasahování EU do samostatné politiky bezpečnosti jednotlivých členských zemí.

Generální advokátka jde až k samotnému založení Společenství uhlí a oceli k otcům zakladatelům Robertu Schumanovi, Jeanu Monnetovi a Konradu Adenauerovi. Britka Eleanor Sharpstonová je profesorkou evropského práva a funkci generální advokátky zastává od roku 2006.

Hodnotit systém kvót principem nezbytnosti je nemožné

Evropská unie nebude tvořena náhle nebo podle jednoho plánu. Bude stavěna konkrétními úspěchy, které tvoří především solidarita, cituje generální advokátka ze Schumanovy Deklarace z roku 1950. „Článek 2 Smlouvy o Evropské unii nám připomíná, že Evropská unie je založena na sdílených hodnotách a že tyto hodnoty jsou společné členským zemím ve společnosti, kde převažují pluralismus, nediskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mezi muži a ženami,“ navazuje generální advokátka na myšlenky otců zakladatelů EU.

Soud podle generální advokátky za léta vyslyšel toto volání po solidaritě. „Proto na začátku roku 1983, v souvislosti s kvótami na ocel, Soud vysvětlil, že je fakticky nemožné vzít v úvahu koncept nezbytnosti v souvislosti se systémem kvót podle článku 58 Smlouvy o Evropském hospodářském společenství, která je založena na solidaritě společenství všech producentů oceli tváří tvář krizi a dosahuje rovnoměrnou distribuci obětí povstávajících z nevyhnutelných ekonomických okolností,“ uvádí generální advokátka ve stanovisku k distribuci přistěhovalců a žadatelů o azyl.

„Solidarita je živoucí krví evropského projektu. Prostřednictvím účasti na projektu a na evropském občanství členské státy a jejich národy mají závazky stejně jako prospěch, povinnosti stejně jako práva. Sdílení evropského občanství (demos – pozn. autorky) není jen věcí pohledu přes Smlouvy a sekundární legislativu, abychom uviděli, na co má každý nárok. Také to vyžaduje, aby každý vzal na svá bedra kolektivní odpovědnost a zátěž pro prosazení společného dobra,“ uvádí doslova generální advokátka SDEU.

Kdo není solidární se starými členy, je zrádce vize

Podle jejích dalších slov „respektování pravidel ,klubu´a sehrávání správné role v solidaritě se staršími Evropany nemůže být založeno na kupeckých počtech rozborů prospěchu, jak to činí ve svojí rétorice příznivci Brexitu: „Kolik přesně mě EU stojí týdně a co přesně z toho já mám?“, paroduje generální advokátka EU „Brexitáře“.

Poté dochází vůči České republice, Polsku a Maďarsku k tvrdému závěru: „Taková sebestřednost je zrada vize otců zakladatelů na mírový a prosperující světadíl. Je to opak toho, co je loajální a zasloužilý členský stát a jako jednotlivec evropský občan se sdíleným občanstvím,“ uvádí generální advokátka ve svém stanovisku k žalobě Evropské komise na ČR, Maďarsko a Polsko. Irena Válová ceskajustice.cz

MINISTERSTVO NEBUDE PŘEZKOUMÁVAT ZASTAVENÍ ŘÍZENÍ S BABIŠEM

Ministerstvo spravedlnosti nepřezkoumá rozhodnutí středočeského krajského úřadu o zastavení přestupkového řízení s premiérem Andrejem Babišem kvůli možnému střetu zájmů. Pro přezkum nejsou důvody, sdělil mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Babiš čelil podezření, že stále ovládá média spadající pod holding Agrofert.

Městský úřad v Černošicích kvůli tomu premiérovi opakovaně uložil pokutu, ale krajský úřad v září přestupkové řízení zastavil. Podnět k přezkumu zastavení řízení podala organizace Transparency International (TI).

Černošice v kauze Babiš chybovaly, tvrdí středočeský krajský úřad

„Ministerstvo spravedlnosti podnět Transparcency International posoudilo a pro zahájení přezkumného řízení jsme neshledali důvody,“ oznámil Řepka. Podle TI rozhodnutí středočeského krajského úřadu vykazuje řadu nestandardních prvků a vzbuzuje pochybnost, zda bylo nezávislé.

Nynější vyjádření ministerstva obsahuje podle TI jen sdělení, že nebude zahájeno přezkumné řízení, ne však argumenty, proč tak ministerstvo rozhodlo. „Bohužel současné rozhodnutí nevnáší do kauzy žádné nové světlo, ale naopak absence jakýchkoliv faktických argumentů nahrává pochybnostem o nezávislosti rozhodnutí,“ sdělil vedoucí analytik TI Milan Eibl ve vyjádření na webu organizace.

TI zaslala své argumenty k verdiktu hejtmanství kromě ministerstva i nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, který by mohl proti rozhodnutí podat žalobu. Na Zemana i ministerstvo se obrátil také úředník ze středočeského krajského úřadu, který o zastavení řízení rozhodl. Helena Frintová z úřadu uvedla, že tak učinil na základě tlaku médií a politiků, kteří vyžadovali přezkum rozhodnutí.

Městský úřad v Černošicích u Prahy zahájil správní řízení s premiérem Andrejem Babišem (29. 11. 2018).
Černošický městský úřad, pod který spadají Průhonice, kde premiér žije, už letos v lednu Babišovi uložil za přestupek proti zákonu o střetu zájmů pokutu 200 000 korun. Premiér se odvolal a případ převzal krajský úřad, který v březnu rozhodnutí Černošic zrušil. Podle krajského úřadu byly v postupu černošických úředníků procesní i další nedostatky. Černošice ale i napodruhé rozhodly stejně. Krajský úřad pak řízení pravomocně zastavil.

Babiš začátkem roku 2017 převedl akcie svých firem kvůli zákonu o střetu zájmů do svěřenských fondů. Podle svých kritiků se ale od holdingu Agrofert, který dříve vlastnil, neodstřihl, stále jej ovlivňuje a má zájem na jeho výsledcích.

KSČM NAVRHLA MAJETKOVÁ PŘIZNÁNÍ PRO NOVINÁŘE V ČT A ROZHLASU

Komunisté chtějí zjišťovat, co vlastní novináři. Majetková přiznání by v případě přijetí jejich návrhu, který předložili ve Sněmovně, museli pravidelně podávat novináři České televize a Českého rozhlasu. Argumentují, že obě veřejnoprávní média mají hlavní příjmy z koncesionářských poplatků a jejich novináři mohou zásadně ovlivňovat veřejné mínění.

Návrh zdůvodňují autoři v čele s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem obranou obou médií před podezřeními z neobjektivity zpravodajství a publicistiky nebo ze skryté a podprahové reklamy ve prospěch některých ekonomických, politických, kulturních či sportovních subjektů.

Novináři České televize a Českého rozhlasu by v případě schválení novely měli podle Filipa stejné povinnosti jako ostatní veřejní funkcionáři, na které se zákon o střetu zájmů vztahuje. Podávali by vstupní majetkové přiznání, následně každoroční a také výstupní potom, co by práci přestali vykonávat.

O návrhu na zavedení majetkových přiznání novinářů Českého rozhlasu a České televize mluvil Filip už v červnu. Za nadsázku pak označil další záměr, aby byli novináři každé čtyři roky voleni. Spolu s ním návrh podepsali Stanislav Grospič, Jiří Valenta a Miloslava Vostrá.

Komunisté na ČT útočí pravidelně. Nedávno například nepodpořili výroční zprávy o činnosti a hospodaření veřejnoprávní televize. Zprávy navzdory komunistům a SPD prošly.

SOUDCI ZPROSTILI OBŽALOBY STAROSTKU CHROPYNĚ

Odvolací soud definitivně zprostil obžaloby starostku Chropyně na Kroměřížsku Věru Sigmundovou (ČSSD) a tajemníky tamního městského úřadu Jaroslava Kotulu a Jiřího Roseckého. Obžalováni byli ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Žalobce je vinil z nezákonného uzavírání dohod na provedení práce. Obžalovaní vinu odmítali, hrozilo jim až pět let vězení. Červnový rozsudek kroměřížského okresního soudu dnes potvrdil zlínský krajský soud, který zamítl odvolání žalobce a opatrovnice města.

Dnešní rozhodnutí soudu je pravomocné. Zúčastněné strany sice mohou v případu ještě podat dovolání k Nejvyššímu soudu, to je však mimořádný opravný prostředek a nemá odkladný účinek.

„Jsem ráda, že soud rozhodl v intencích, co jsem tvrdila už od začátku, že jsem prostě nevinná, nic jsem nespáchala, a že to opravdu bylo jenom o nevraživosti mezi zastupiteli. Celé soudní jednání bylo vyvrcholením asi čtyřletých útoků, kterým jsem byla vystavena a jsem ráda, že je to celé za mnou,“ uvedla po skončení dnešního veřejného zasedání Sigmundová.

Odvolací soud vyhodnotil podaná odvolání jako nedůvodná a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. „Nebylo vyvráceno, že by takové dohody nebyly obvyklé. Obdobné dohody byly realizovány i v jiných městech. Označený skutek není trestným činem,“ řekl soudce zpravodaj Vít Krchňáček.

Podle státního zástupce uzavírali tajemníci se Sigmundovou v letech 2015 a 2016 dohody o provedení práce na činnosti, které měla ze zákona vykonávat v rámci funkce starostky. Šlo především o zpracování dokumentů týkajících se strategického rozvoje města a regionu. Za to Sigmundová podle obžaloby pobírala peníze navíc, přičemž škodu způsobenou městu vyčíslil žalobce na 99.000 korun.

Sigmundová, bývalý tajemník úřadu Kotula a současný tajemník Rosecký už dříve uvedli, že městu nezpůsobili svým jednáním žádnou škodu a cítí se nevinní. Oba tajemníci vypověděli, že práci starostce zadávali na základě jejích schopností a zkušeností, a že si na to sice mohli najmout například externí firmu, město by to však podle nich pravděpodobně vyšlo dráž.

Sigmundová řekla, že se dohody týkaly administrativní činnosti, která nespadala do náplně práce starostky. Uzavírání dohod bylo podle ní vždy iniciativou tajemníka, který také určoval výši odměny za odvedenou práci. Skutečnost, že práce od externí firmy by stála víc, potvrdil u prvoinstančního soudu i svědek, který působil jako hlavní metodik a zpracovával některé kapitoly dokumentů, podílel se i na veřejném projednávání a dotazníkovém šetření.

ŽALOBCI DRŽÍ POSPOLU, ZASTALI SE ŽALOBKYNĚ Z KAUZY POSTOLOPRTY

Unie státních zástupců (USZ) se postavila za státní zástupkyni Radku Pavlišovou, která čelí kárné žalobě od ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) kvůli postupu v trestní kauze zastupitelů Postoloprt. Podle unie je žaloba nedůvodná a ve svém důsledku by mohla u státních zástupců vyvolat strach z podávání obžalob. Sdružení to dnes uvedlo na svém webu. Pavlišová je členkou USZ.

V postoloprtské kauze byla desítka zastupitelů téměř tři roky stíhána za to, že v minulém volebním období schválila prodej obecního objektu za údajně nevýhodnou cenu. Revizní posudek pak prokázal, že cena nevýhodná nebyla, a Okresní soud v Chomutově letos v březnu komunální politiky osvobodil.

Podle ministryně je případ „důkazem zásadního a dlouhodobého selhání, které nebyla soustava státních zastupitelství schopna sama vyřešit“. Pavlišové vyčítá to, že zamítla stížnosti obviněných proti zahájení stíhání a že podala obžalobu, ačkoliv dostala upozornění na zásadní vady znaleckého posudku. Požaduje pro ni důtku, což je nejmírnější kárné opatření.

„Dovozování kárné odpovědnosti za podání obžaloby a za právní názor je v rozporu s dosavadní judikaturou kárného soudu a Unie státních zástupců jej považuje za výrazné ohrožení úlohy veřejné žaloby v trestním procesu,“ uvedla k tomu dnes USZ.

„Pokud byli obvinění usvědčováni znaleckým posudkem, přičemž v době skončení vyšetřování žádný jiný posudek neexistoval, je podání obžaloby zcela standardním krokem a v souladu s trestním řádem. Výrazná změna důkazní situace v řízení před soudem je věcí zcela jinou a nelze ji klást za vinu státní zástupkyni,“ pokračovala unie.

USZ zveřejnila se souhlasem Pavlišové jak kárnou žalobu, tak repliku Pavlišové zaslanou Nejvyššímu správnímu soudu, který bude ve věci rozhodovat. Právník státní zástupkyně Pavel Uhl míní, že Benešová podala svůj návrh opožděně, a řízení by proto mělo být zastaveno. Tvrdí i to, že jednání jeho klientky nebylo kárným proviněním.

„Kárně obviněná (Pavlišová) má za to, že podaný kárný návrh je pokusem sankcionovat nezávislý a nestranný postup v konkrétní kauze,“ uvedl Uhl v replice. Státní zástupce podle něj musí mít jistotu, že pokud bude postupovat podle zákona, ustálených pravidel a svého svědomí, nebude za tento nezávislý postup trestán. „Kárný návrh v této věci ovšem vysílá do odborné a justiční veřejnosti signál zcela opačný,“ konstatoval o žalobě Benešové právník a vyjádřil přání, aby Nejvyšší správní soud poskytl v tomto směru ministryni „adekvátní zpětnou vazbu“.

Někdejší nejvyšší státní zástupkyně Benešová je k práci veřejných žalobců obecně dlouhodobě kritická. I v souvislosti s postoloprtským případem uvedla, že státní zastupitelství „vykazují výrazné nedostatky ve fungování“. Vedle Pavlišové podala kárnou žalobu i na dohledovou státní zástupkyni. Zdůraznila, že jejím primárním cílem není ženy potrestat, ale upozornit na systémová selhání.

DAROVÁNÍ VAJÍČEK BYZNYS V ČR, ŽENY RISKUJÍ ZDRAVI

Některé ženy považují darování vajíček za velmi dobrý způsob, jak si bezpracně a rychle přivydělat peníze. I když legislativa v Česku neumožňuje ženám vajíčko prodat, dárkyně si mohou přijít až na několik desítek tisíc korun. Nejčastěji se jimi stávají studentky, které trápí špatná finanční situace.

„Studuji vysokou školu. Spolubydlící z privátu se mi svěřila, že se rozhodla darovat vajíčka. Tehdy mě ten nenechavý červíček nahlodal, protože jsem se samozřejmě dozvěděla, kolik se za darování vajíček vyplácí jako kompenzace,“ píše v internetové diskuzi jedna ze studentek.

„Vzhledem k tomu, že student na privátě bez pravidelných příjmů a dotující rodiny je celkem konstantně bez peněz, začala jsem o darování také přemýšlet,“ dodává, proč se rozhodla svá vajíčka darovat. Podle několika klinik, které se dárcovstvím zabývají, jsou opravdu nejčastějšími dárkyněmi studentky vysokých škol. Hned po nich na odběr nejčastěji přicházejí ženy na mateřské dovolené.

Podle Michaely Šilhavé z kliniky Unica ale existují i ženy, pro něž je nejdůležitější to, že někomu mohou pomoci. Finanční odměna není pro jejich rozhodnutí důležitým faktorem. „Další velkou skupinu tvoří maminky několika dětí ve snaze altruisticky pomoci dalším ženám, které takové štěstí nemají,“ potvrzuje MUDr. Hana Višňová z kliniky IVF CUBE.

Jak to chodí?

Proces, během kterého žena daruje vajíčko, není jednoduchý. Nejprve musí adeptka podstoupit vstupní konzultaci. Pokud projde a lékař ji vyhodnotí jako vhodnou, absolvuje rovnou i krevní odběry. Při krevních testech se zjišťují hladiny ženských hormonů, vyšetřuje se bezinfekčnost dárkyně (musí být negativní na infekční přenosné choroby, jako je HIV, kapavka, žloutenka typu B a C a syfilis), následuje gynekologické a genetické vyšetření.

Důležitá je i rodinná anamnéza dárkyně. Záleží také na psychickém stavu žen, které nesmí být v péči psychologů, psychiatrů a nesmí brát žádná antidepresiva. „Dnes je ovšem užívání antidepresiv velmi častý jev. Často i u velmi mladých žen, které přicházejí darovat, je problém, že ty antidepresiva užívají,“ popisuje Michaela Šilhavá z kliniky Unica.
Vajíčka by žena neměla darovat, pokud trpí vážnou psychickou poruchou či užívá léky předepsané psychiatrem, je těhotná, kojí, nebo pravidelně konzumujete alkohol, případně drogy, či pokud se v rodině vyskytují sebevražedné sklony nebo alkoholismus. Psychologická stránka se hodnotí a je velmi důležitá.

Vyšetření je výhodné i pro dárkyně, díky němu totiž zjistí svůj zdravotní stav. Pokud výsledky odběrů dopadnou dobře, je žena zařazena do dárcovského programu.

Následně podle svého menstruačního cyklu zahajuje stimulaci vaječníků, přičemž je pod neustálou kontrolou lékařů. Injekční aplikace hormonů trvá asi 10 až 12 dní a dárkyně si je může podkožně aplikovat sama. Podle ultrazvukového vyšetření se poté zjišťuje, jaký den je pro odběr vajíček nejvhodnější. Celý zákrok trvá 5-10 minut na operačním sále pod anestezií.

Ředitelka dárcovského programu Institutu reprodukční medicíny pražské kliniky Unica uznává, že pro mladé ženy je finanční kompenzace velmi zajímavá a že se velké množství žen se rozhodne darovat právě kvůli penězům.
Dítě nebudu vychovávat

„Je to šest roků, kdy jsem poprvé darovala vajíčka. Darovala jsem celkem třikrát a nyní čekám svoje první dítě. Je mi 30 roků a teprve nyní si uvědomuji, co jsem vlastně provedla. Ta představa, že někde žije dítě, o kterém nic nevím, mě ničí, ta představa, že moje dítě bude mít sourozence, kterého nikdy nepozná, je pro mě stresující. Darovala jsem, protože jsem jako studentka potřebovala peníze, z žádného jiného důvodu to nebylo,“ uvádí v internetové diskusi další žena.

Podle slov ředitelky kliniky Unica je velmi důležité, aby si ženy dokázaly uvědomit, že pokud darují své vajíčko, pomohou tím někomu jinému. Také je důležité uvažovat o tom, že někde ve světě bude jejich biologické dítě, které nevychovají. „Ženy by se měly před darováním zamyslet nad tím, jak to jednou budou vnímat,“ dodává Michaela Šilhavá.

Jaká žena je vhodnou dárkyní?

„Pokud už má dárkyně dítě, víme, že už je darování mnohem bezpečnější. Pokud dárkyně děti nemá, jsme opatrnější. Kolikrát dárkyně mohou své vajíčko poskytnout, je individuální, darování se však může opakovat až pětkrát,“ objasnila Šilhavá. Avšak ne každá dárkyně je tou vhodnou. Ať už si ženy chtějí přivydělat nebo opravdu někomu nezištně pomoci, musejí splňovat přísná kritéria. Za nejlepší dárkyně se považují ženy mezi osmnáctým až pětatřicátým rokem. Musejí být v perfektním zdravotním i psychickém stavu a nesmí trpět žádným přenosným ani genetickým onemocněním.

Při darování vajíček ale existují i určitá rizika, která by měly dárkyně brát v potaz. Jedním z častějších rizik je, že tělo na zákrok špatně zareaguje, a může se tak objevit ovariální hyperstimulační syndrom. Ten vzniká nadměrnou reakcí vaječníků na hormonální stimulaci.

Dalším rizikem je možnost výskytu vnitřního krvácení. Na to tragicky doplatila mladá žena, která po odběru vajíček na jedné z reprodukčních klinik v Brně zemřela. Může dojít i k pochybení ze strany lékaře. “Pokud je vše dobře ošetřeno, zákrok probíhá bez komplikací,“ ubezpečuje ale Šilhavá.

Vajíčka nejsou na prodej, hradí se jen náklady

Kliniky běžně na internetu nabízejí finanční odměnu v rozpětí mezi dvaceti až třiceti tisíci korun. Dárcovství je však postaveno na bázi dobrovolnosti. V souladu s právními předpisy České republiky za ně není možné dárkyni vyplácet odměnu, nemůže tedy své vajíčko “prodat“.

„Reprodukční kliniky postupují dle zákona o lidských tkáních a buňkách a zákona o specifických zdravotních službách. Tato ustanovení uvádí, že za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu,“ osvětluje, proč není možné ženám za vajíčko zaplatit, advokát Pavel Hanžl z kanceláře TAUBEL LEGAL.
„Nicméně zařízení, které odběr provedlo, může dárci uhradit účelně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk. Pokud tedy zařízení poskytují přiměřenou náhradu uvedených nákladů, nejednají protiprávně,“ doplnil advokát.

Graf průměrného věku žen při zahájení IVF (mimotělního oplodnění vajíčka) cyklu
Jedna čtvrtina párů nemůže otěhotnět

Počet párů, které mají problém s početím potomka, neustále roste. Podle zdrojů klinik má potíže až jedna čtvrtina párů. „Příčinou je stále častější odkládání těhotenství na pozdější věk,“ říká MUDr. Hana Višňová.
Za umělým oplodněním míří do Česka stále více cizinek, nejvíce Britky a Němky

Počet dárkyň pomalu roste a to hlavně díky rozsáhlým marketingovým kampaním, které na internetu či v hromadné dopravě oslovují obrovské množství žen. Lákají je na vysokou finanční kompenzaci s darováním spojenou.
V České republice je nyní přes čtyřicet soukromých dárcovských klinik, které se dárkyně snaží zaujmout především právě výší finanční kompenzace. Dárkyně si tedy mohou vybírat kliniky s nejvyšší peněžní nabídkou.