iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Turecko hrozí, bojovníky z IS pošleme do Evropy

Turecko pošle zahraniční bojovníky teroristické organizace Islámský stát (IS) zadržené v Sýrii do jejich domovských zemí. Podle agentury Reuters to v sobotu prohlásil turecký ministr vnitra Süleyman Soylu. Evropu zkritizoval za její nezodpovědný postoj a vytkl jí nečinnost. K Islámskému státu se připojilo 40 tisíc cizinců ze 110 zemí.

Pro nás je to nepřijatelné. A je to také nezodpovědné. Pošleme zadržené bojovníky Daeš (arabská zkratka pro Islámský stát) do jejich zemí,“ řekl ministr.Turecko 9. října zahájilo vojenskou operaci na severovýchodě Sýrie a během ní turečtí vojáci zadrželi některé uprchlé radikály z IS, kteří byli do té doby drženi v táborech a věznicích na syrském území.

Většinu těchto zařízení, v nichž se nacházelo na 11 tisíc islamistů, střežili syrští Kurdové. V některých případech se však naplnily obavy, že se radikálové dostanou na svobodu ve zmatku, který vyvolala turecká protikurdská ofenziva.
Evropské země se k převzetí svých občanů, kteří se v minulých letech zapojili do bojů po boku IS, stavějí jen velmi neochotně. Důvodem je nejen bezpečnostní hrozba, ale také to, že by proti nim při soudních procesech domácí justice jen těžko zajišťovala důkazy.

Podle OSN se k radikálům, kteří na vrcholu své expanze ovládali části Sýrie a sousedního Iráku, za dobu existence Islámského státu připojilo 40 tisíc zahraničních bojovníků ze 110 zemí. Mezi těmi západními má primát Francie, odkud k IS odešly téměř dva tisíce lidí.

Mezi zajatci střeženými Kurdy je zhruba dva tisíce cizinců. O otázce zadržovaných zahraničních bojovníků IS řada evropských zemí vyjednává s Irákem. Chtějí Bagdád přesvědčit, aby v rámci soudní spolupráce radikály soudily tamní soudy.

Naposledy v půlce října o této věci v Iráku jednali francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian a šéf irácké diplomacie Muhammad Hakím. Ten ale zdůraznil, že Irák je ochoten přijmout ze Sýrie jenom irácké zajatce. O ty s občanstvím jiných zemí se podle něj musejí postarat státy, odkud tito lidé pocházejí.

KURDOVÉ V IRÁKU BOJKOTUJÍ TURECKÉ ZBOŽÍ

Iráčtí Kurdové ze solidarity se svými syrskými soukmenovci bojkotují veškeré zboží z Turecka. To je přitom největším dovozcem do Iráku. Jenže jeho armáda v říjnu zahájila invazi do severní Sýrie a se svými spojenci už zabila desítky Kurdů, ale i Arabů. Kurdové z Iráku jim nemohou přijít na pomoc, nesouhlas proto vyjadřují alespoň bojkotem.

Irák ročně importuje z Turecka zboží v přepočtu za 183 miliard korun a většina se dováží přes irácký autonomní Kurdistán. Od 9. října, kdy Turecko pod vedením prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zahájilo své syrské tažení, se do této irácké oblasti uchýlilo na 12 tisíc syrských Kurdů.

Doma za nimi zůstaly desítky mrtvých. „Nemůžeme jít na frontu a postavit se Turkům se zbraní. Naší zbraní bude bojkot tureckých produktů,“ uvedl pro agenturu AFP známý kurdský zpěvák Hámid Báni, který kampaň organizuje. „Bude se to týkat co největšího počtu lidí a poškodíme tak tureckou ekonomiku,“ doufá umělec.

A vyzývá i k ignorování tureckých filmů nebo hudby. Mnozí Kurdové v Iráku na to slyší. Jednatřicetiletý Hukir Alí má tři děti a rozhodl se skoncovat s tradicí - v jeho rodině se odjakživa k čaji servírovaly turecké zákusky.

„Musím se připojit, nehodlám žádným způsobem podporovat tureckou ekonomiku, protože Turecko nevěří v práva Kurdů a jejich právo na existenci,“ řekl tento občan Irbílu. Při nákupu v irbílském supermarketu pečlivě studuje etikety a rozhodl se, že k čaji se teď budou jíst sušenky ze Španělska.

Zana Ahmad odjakživa prodával turecké pleťové krémy, vlasové gely a líčidla. S tím je teď konec. Po turecké ofenzivě hledáme jiné možnosti, říká obchodník z irácké Sulajmáníje.

Na bojkotu vydělávají obchodníci z Íránu

Kampaň už má odezvu i na druhé straně hranice, mezi syrskými Kurdy. Mluvčí Syrských demokratických sil (SDF), které jsou terčem turecké invaze, Mustafá Bali řekl, že „z každého centu vydaného za turecké produkty nebo za turistické služby se stanou náboje a bomby“, jež zabíjejí kurdské děti v severovýchodní Sýrii.

Politiku iráckého Kurdistánu ovládají dvě strany - Demokratická strana Kurdistánu (KDP) a Vlastenecký svaz Kurdistánu (PUK). První z nich je u moci v Irbílu a udržuje široké ekonomické a politické kontakty s Ankarou.
Nemáme přátele, pouze hory. Moderní dějiny Kurdů jsou plné zrady

Baštou PUK je Suljamáníja a tato strana je protiturecká. Irácký Kurdistán sdílí s Tureckem hranici dlouhou 350 kilometrů, hranice se sousedním Íránem na východě je dlouhá 500 kilometrů. Většina zboží na trhu pochází právě z těchto dvou zemí.

Ztráty, které bojkot způsobuje Turecku, se už začaly proměňovat v zisk pro Írán, tvrdí pětačtyřicetiletý řidič Kárván Džamál. Pracuje pro dopravní podnik a nedávno musel konstatovat, že solidarita není zadarmo. Když musel dokoupit olej na vaření, rozhodl se pro íránskou značku a ne pro tureckou jako obvykle.

„Zaplatil jsem 10 500 iráckých dínárů (202 korun), zatímco lahev tureckého oleje stojí 6 000 dínárů,“ přiznal. Je-li to jenom záležitost ceny, je připraven „se obětovat“, avšak jde-li o kvalitu, je to těžší. To je případ oblečení. „To z Íránu není tak pěkné jako z Turecka a je ho na trhu méně než tureckého,“ lituje Kárván.

Pojďme v Sýrii vytvořit mezinárodní bezpečnostní zónu, navrhlo Německo

Nasraddín Mahmúd prodává ve velkém pečivo a mléčné produkty a už pocítil změnu. „Obchodníci odmítají nakupovat turecké zboží, žádají íránské nebo hledají náhradu na místním trhu,“ přiznal.

Sirván Muhammad ze sulajmánské obchodní komory se začíná znepokojovat. Každý den za ním chodí znejistělí podnikatelé. „Tahle kampaň bude mít negativní dopad na turecké výrobny i na místní podniky dovážející z Turecka. Zákazníků se to však nedotkne, protože na trhu je také zboží ze zemí Perského zálivu, Íránu a Evropy a k tomu z Kurdistánu a zbytku Iráku,“ vysvětluje. Ví, že se kampaň dotkne nejenom peněženek, ale také svědomí.

NOVÁ ÚPRAVA ZÁKONA PRO CIZINCE?

Nejvyšší správní soud podal návrh na zrušení části zákona kvůli podmínkám zajištěných vyhoštěných cizinců: Nejvyšší správní soud (NSS) chce zrušit lhůtu třicet dní, které musí vyčekat zajištěný vyhoštěný cizinec, aby mohl požádat o propuštění ze zajištění. Je to nespravedlivé, horší než vazba v trestním řízení, je to v rozporu s Ústavou a mezinárodními závazky, uvádí NSS. Argument, že cizinec může kdykoli opustit území ČR, je podle NSS stejný jako výrok, že pokud nechce podnikatel platit rdousící daně, ať nepodniká.

Ze současné praxe zajišťování cizinců podle NSS vyplývá, že podá-li zajištěný cizinec policii žádost o propuštění dříve, než uplyne lhůta 30 dní, je mu zamítnuta pro předčasnost. Podá-li ji později, je mu mezitím zajištění prodlouženo. K soudnímu přezkumu tak může dojít až za čtvrt roku.

Česká justice má text návrhu na zrušení části zákona, kterým NSS navrhuje zcela zrušit § 129a odst. 3) zákona o pobytu cizinců, k dispozici. Text rovněž už obdržela vláda, která bude rozhodovat, zda do řízení vstoupí nebo nevstoupí jako vedlejší účastník. Jak vyplývá z textu návrhu, jde o cizince delikventy, kteří jsou zajištěni za účelem správního vyhoštění.
Zajištěni jsou nebezpeční cizinci a delikventi

Podle § 124 zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15ti let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto. Dále pak pokud mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie (EU) zákaz vstupu platný pro území členských států EU a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání, c) cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, d) cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo e) je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.

Úprava soudního přezkumu takového zajištěného cizince je ovšem podle NSS v rozporu s mezinárodními úmluvami o lidských právech i s Ústavou a odůvodnění zákonodárce je nejasné nebo dokonce nepřijatelné. NSS proto navrhuje zrušit zmíněné ustanovení, podle kterého může zajištěný cizinec podat žádost o propuštění ze zajištění nejdříve za 30 dní od právní moci nebo od dalšího rozhodnutí.
________________________________________

129a – Žádost o propuštění ze zařízení
(1) Cizinec je oprávněn podat policii žádost o propuštění ze zařízení, ve které je povinen uvést veškeré rozhodné skutečnosti, kterých se dovolává a označit důkazy. Policie cizince nevyzývá k odstranění vad žádosti. Policie zkoumá, zda trvají důvody, pro které byl cizinec zajištěn, popřípadě pro které byla doba zajištění prodloužena, nebo zda jsou splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. O žádosti policie rozhodne bez zbytečného odkladu.
(2) Policie cizince poučí o oprávnění podat ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení; jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu, poučí o tom opatrovníka.

(3) Žádost o propuštění ze zařízení je cizinec oprávněn podat nejdříve po uplynutí 30 dní od nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, nepodal-li žalobu proti takovému rozhodnutí, nebo nejdříve po uplynutí 30 dní od právní moci posledního rozhodnutí o jeho žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení.
Aktuální znění zákona o pobytu cizinců je zveřejněno na webu ministerstva vnitra.
________________________________________

Cíl opatření? Zamezit množství žádostí o propuštění

NSS na příkladu zajištěného cizince dokazuje, že za současné právní úpravy, kdy odst. 3 obsahuje třicetidenní lhůtu, dojde k soudnímu přezkumu zamítnuté žádosti o propuštění až za šedesát nebo devadesát dní, což je porušením práva na osobní svobodu, mezinárodních úmluv i české Ústavy. Důvodová zpráva k předmětnému zákonu toto ustanovení nezmiňuje a ke lhůtě se nijak nevyjadřuje. „Úmysl zákonodárce tedy není jasný,“ uvádí k tomu NSS, podle kterého došlo zavedením této lhůty ke snížení standardu ochrany lidských práv z procedurálního aspektu.

NSS v rámci návrhu demonstruje test, který na předmětné ustanovení aplikoval z hlediska vhodnosti, přiměřenosti a potřebnosti. Ustanovení obstálo pouze v kategorii vhodnosti, neboť naplňuje stanovený cíl – zamezit množství podávaných žádostí o propuštění ze zajištění. „Zakotvení lhůty opravdu omezuje počet žádostí o propuštění ze zařízení, které musí správní orgány meritorně přezkoumat,“ stojí v návrhu Ústavnímu soudu.

Nejvyšší správní soud: Jde o zásah do osobní svobody

Ustanovení naopak neprošlo testem kritéria potřebnosti: soud se domnívá, že zde existují alternativní způsoby dosažení cíle, méně zasahující do práva na osobní svobodu. Podle NSS je například možné zavést pravidelný periodický přezkum v kratších intervalech, což by ovšem vyžadovalo, aby nebylo možné cizince správním rozhodnutím zajistit na dlouhou dobu.

Jako zcela nepřiměřené se opatření podle NSS ukázalo po testu proporcionality, kdy je podle soudu zásah do osobní svobody v nepoměru k užitku veřejnosti. Ta nemá na lhůtě žádný zájem, neboť když je cizinec zajištěn, nemůže tedy nijak veřejnost ohrozit a soud může rozhodnout o jeho nepropuštění.

Na druhé straně stojí ekonomický zájem státu na odbřemenění soudu. Jenže omezení osobní svobody lze podle soudu jen stěží vyjádřit ekonomicky, odporuje to samotné podstatě lidských práv. Porovnáním procesních práv osoby ve vazbě a zajištěného cizince navíc NSS dospěl k závěru, že člověk v trestním řízení má vyšší ochranu než zajištěný cizinec. Obviněný ve vazbě může totiž požádat o propuštění dříve než po třiceti dnech. „Zadržený z typově závažnějších důvodů je v lepším postavení než zadržený z typově méně závažnějších důvodů. Rozdíl je v původu zadržené osoby, v jednom případě jde o cizince,“ upozorňuje NSS.

„Neobstojí argument, že cizinec může kdykoli odcestovat a tím své zajištění ukončit. Cizinec totiž může být dle §124, odst. 1 zákona o pobytu cizinců zajištěn již v případě, že mu bylo pouze doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění, tedy nebylo ještě rozhodnuto. K rozhodnutí o vyhoštění nemusí dojít, nebo může být následně zrušeno. Uvedený argument odpírá cizinci spravedlivé nakládání s jeho osobou. Je obdobný, jako rada podnikateli, že případě, že nechce platit nespravedlivé (rdousící) daně, má přestat podnikat,“ uvádí doslova v textu návrhu na zrušení části zákona NSS, Irena Válová, ceskajustice.cz

DOZORCI POPŘELI, ŽE FAJÁDA NECHALI TELEFONOVAT

Petr Frumar a Roland Augustin dnes u soudu popřeli obvinění, že zneužívali své pravomoci vězeňských dozorců a nechávali v rozporu s předpisy telefonovat vazebně stíhané lidi. První z nich nicméně připustil, že Libanonci Alímu Fajádovi dovolil v pankrácké věznici na jedinou žádanku telefonovat i pětkrát nebo šestkrát, což podle Frumara „nebylo košer“. Zdůvodnil to tím, že si chtěl zjednodušit složitou administrativu.

Státní zástupce Michal Muravský tvrdí, že oba dozorci pouštěli od září 2015 do března 2016 některé vězně k telefonním automatům umístěným na chodbě věznice. Mezi privilegovanými byl údajně nejen obchodník se zbraněmi Fajád, ale i jeho spoluobžalovaní Chálid Marabí a Faouzi Jaber. Vydání této trojice požadovaly Spojené státy.

Za zneužití pravomoci a přijímání úplatků hrozí oběma strážným až desetileté vězení. Obžaloba klade většinu popsaných skutků za vinu šestapadesátiletému Frumarovi. Ten dnes trestnou činnost popřel. „Všechny telefonáty byly povolené,“ vypověděl u pražského městského soudu. „Vždycky na to byla žádanka, nikdo netelefonoval bez žádanky,“ dodal.
Přiznal ale, že na jednu žádanku se někdy telefonovalo víckrát, protože jinak by žádanek „bylo strašně moc“. „Nebylo to košer, ale trpělo se to,“ poznamenal.

Hovory na čísla, která vazebně stíhaným lidem schvaluje soud, mohou trvat do deseti minut. Ohledně Fajáda bylo podle Frumara dozorcům ze strany vedení věznice naznačeno, ať mu nechají delší časový prostor. Volal totiž advokátce do USA. Telefonáty provázely technické komplikace, podle Frumara se spojení často přerušilo. Tvrdí proto, že tam, kde mu obžaloba vyčítá četné nezákonné hovory, šlo o jediný hovor s opakovaně vytáčeným stejným číslem.

Frumar se podle státního zástupce navíc pokusil o podvod, protože Fajádovi nabízel, že za milion amerických dolarů (zhruba 23 milionů korun) ovlivní soud v jeho prospěch. Dozorce, který je kvůli vyšetřování už 2,5 roku mimo službu, toto tvrzení odmítl. „V žádném případě jsem mu nenabízel žádnou službu na vrchním soudu. Nemám tam žádné konexe. Karty jsou tam rozdané úplně jinak, tam rozhoduje ministr, ne já,“ prohlásil.

Také druhý obžalovaný, pětačtyřicetiletý Augustin, se necítí vinen. „Nic v obžalobě není pravda, nic takového jsem já neudělal. Nikdy jsem nepřijal od žádné vězněné osoby žádnou věc. To by byl trestný čin,“ řekl. Návrhu na podání obžaloby původně čelili tři dozorci, počínání třetího z nich ale nakonec státní zástupce předal Vězeňské službě do kázeňského řízení.

Fajád byl z české vazby propuštěn výměnou za pět Čechů unesených v Libanonu. Tamní soud ho později osvobodil. USA vinily Fajáda a další dva zadržené z toho, že chtěli prodat kokain a zbraně americkým agentům, kteří předstírali, že jsou členy kolumbijské teroristické organizace FARC.

Právě při vyšetřování únosu Čechů přišla policie na Fajádovy telefonáty z pankrácké věznice. Podle některých médií Fajáda ve vazbě navštívil tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) a nechal ho volat ze svého mobilního telefonu. Tuto informaci později popřel arabista Petr Pelikán, ministrův bratr, který výměnu Fajáda za Čechy vyjednal.

V DRÁŽĎANECH NACISTICKÁ NOUZE, PRAVICOVÍ EXTREMISTÉ

Řada měst po celé Evropě včetně Česka v poslední době vyhlásila kvůli globálnímu oteplování stav klimatické nouze. V německých Drážďanech ovšem radnice řeší jiný problém. Kvůli pravicovým extremistům, kteří se ve městě často scházejí a nezřídka páchají trestné činy, vyhlásila „stav nacistické nouze“.

Podle rezoluce, kterou přijalo drážďanské zastupitelstvo ve středu večer většinou hlasů, lze ve městě stále častěji pozorovat otevřené projevy namířené proti demokracii a pluralismu a projevy pravicově extremistické a nepřátelské k lidem, které někdy vyústí až v násilí.

„Toto město má problém s nacisty,“ řekl zastupitel Max Aschenbach ze satirické strany Die Partei (Strana), který s nápadem vyhlásit „stav nacistické nouze“ přišel. Upozornil v této souvislosti například na činnost protiimigračního a protiislámského hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu (Pegida).

Drážďany by měly na základě přijaté rezoluce více podporovat demokracii v každodenním životě a lépe chránit menšiny a oběti krajně pravicového násilí. Nápad podle agentury DPA podpořili kromě Aschenbacha také zastupitelé z řad sociálních demokratů, zelených, strany Levice i liberální FDP.

Člen FDP Holger Hase však zároveň kritizoval vybraný pojem, který podle něj město poškodí - i vzhledem k tomu, že se Drážďany ucházejí o titul evropského hlavního města kultury pro rok 2025. Křesťanští demokraté (CDU), kteří rezoluci nepodpořili, označili pojem za „jazykový přehmat“.

Spolek RAA Sachsen, který pečuje o oběti násilných činů spáchaných přívrženci krajní pravice, přijetí rezoluce přivítal. V roce 2018 napočítal v Drážďanech 60 trestných činů spáchaných pravicovými extremisty, v roce 2017 to bylo 52 činů.
„A to je jen špička ledovce,“ upozornil předseda spolku Robert Krusche. Řada obětí podle něj diskriminaci či napadení ani nehlásí.

20 TISÍC POKUT, STAROSTOVÉ A RADNÍ NEPŘIZNALI MAJETEK

Dvacet tisíc je ohromující číslo. Zvlášť když jde o počet případů politiků a úředníků, kteří porušili zákon. Neodevzdali elektronické majetkové přiznání. Povinnost se od roku 2017 vztahuje na ministry stejně jako na radního z poslední vesnice, celkem asi na 33 tisíc lidí.

Někdo opomněl. Někdo vědomě „protestoval“. Každopádně každého postihla pokuta nebo aspoň napomenutí. Člověk musí přiznat vedlejší příjmy, podíly ve firmách, větší nákupy, jako je pořízení auta, i dluhy. Ve čtvrtek začíná sněm Sdružení místních samospráv, na kterém se pokusí starostové vyjednat se zástupkyní ministerstva spravedlnosti zrušení těchto přiznání, která odrazují lidi od vstupu do politiky. „Máme 1 600 obcí, kde byla loni odevzdána jen jedna kandidátka. Jinými slovy, volby tam vůbec nebyly. Klesá zájem o politiku,“ říká Stanislav Polčák (STAN), předseda sdružení místních správ a jinak také advokát.

Zastupuje tři sta politiků, kteří přiznání neodevzdali. Podle mluvčího STAN Tomáše Pergla odmítlo loni obhajovat funkci kvůli majetkovým přiznáním asi 15 až 20 procent starostů. Celý zákon Polčák napadl u Ústavního soudu, který by měl rozhodnout každým týdnem.

Přiznávalo se i před rokem 2017. Zájemce musel jít na úřad a legitimovat se. Poslední dva roky vše visí na internetu. Najde se tam třeba snadno to, že si starosta Velvar Radim Wolák přivydělal jako pedagog na Univerzitě Karlově 185 tisíc korun. Wolák sám řekl, že přiznání odevzdal, i když se mu praxe nelíbí.

Známí senátoři nepodali majetková přiznání, hrozí jim pokuta až 50 tisíc

Jedním ze starostů, kteří povinnost úmyslně neplní, je Tomáš Šulák z Veselíčka. „Důvod, proč jsem nepodal? Čekal jsem, že Ústavní soud rozhodne. A také jsem měl hodně práce. Navíc to, co mám, je na katastru nemovitostí, odevzdávám daňové přiznání,“ říká Šulák.

Zákon o střetu zájmů vylobbovala v roce 2016 ve Sněmovně organizace Rekonstrukce státu jako prostředek boje proti korupci. „Já si myslím, že ten zákon se v minulém roce novelizoval právě proto, aby bral ohled na komunální politiky. Část těch údajů, co oni do registru zanášejí, není veřejně přístupná,“ brání přiznání Tereza Krištofová z Rekonstrukce státu.
Někteří rebelové mezi starosty mají pocit, že stačí daňové přiznání a katastr, a nechtějí ještě posílat speciální majetkový formulář. Jiní byli prostě jenom roztržití. Správních řízení za nepřiznaný majetek je v součtu dvacet tisíc. Skrývají se za nimi rozmanité příběhy.

„Zrovna mi přišlo odsouzení za spáchání zločinu s pokutou 1 000 korun,“ sdělil včera s nadsázkou starosta obce Veselíčko Tomáš Šulák, který majetkové přiznání neodevzdal z důvodu zaneprázdněnosti. To místostarosta Karlštejna Petr Weber mluvil včera o poznání veseleji. „Své opomenutí jsem napravil, hned co jsem se vrátil z dovolené. Myslím si, že za krátké zpoždění a opomenutí napoprvé by mělo hrozit spíš napomenutí nebo pokuta v adekvátní nižší výši,“ věří Weber.

Majetková inkvizice

Řada politiků má ovšem s majetkovým striptýzem problém, jak už dříve řekl MF DNES třeba místostarosta Černošic Petr Wolf. Podle něj má totiž stát veškeré potřebné údaje dávno shromážděné v evidencích katastrálního úřadu, finančního úřadu, registru vozidel a podobně. „Nesouhlasím s jejich veřejným vyvěšením na internet a možností anonymního prohlížení, podpořenou bonztlačítkem k podání podnětu,“ vysvětlil to Wolf.

Auta, byty, dům za 100 milionů. Poslanci odhalili svá majetková přiznání

Naposledy se přiznávalo na konci června za rok 2018. Podle ministerstva spravedlnosti kontrola plnění oznamovací povinnosti v této „poslední várce“ stále trvá.„Nicméně v tuto chvíli bylo postoupeno 1 980 veřejných funkcionářů příslušným správním orgánům. Z toho byli čtyři senátoři, tři poslanci a 1 418 komunálních politiků, jako například starostů, místostarostů, členů rad nebo zastupitelstev obcí,“ vyjmenoval Vladimír Řepka, mluvčí ministerstva. Celkový počet postoupených veřejných funkcionářů se podle odhadu bude na konci blížit až číslu pět tisíc, upozorňuje Řepka.

Za nedodané, pozdě dodané, chybné nebo nepravdivé oznámení hrozí veřejným funkcionářům až padesátitisícová pokuta. Tu však loni nikdo nedostal. „Dáváme jako pokutu běžnou sazbu tisíc korun, ale protože je tam ještě tisícovka za náklady řízení, člověk za přestupek platí celkem dva tisíce korun,“ řekl MF DNES Radovan Belan z přestupkového oddělení Městského úřadu Jablunkov.

Majetkové přiznání jednou do roka se může jevit jako „maličkost“, ale pro některé to může být důvod, proč opustit politiku.
Problémy s novými adepty mají třeba Starostové, lidovci, ale přiznává je i hnutí ANO. „Podrobnější statistiku si nevedeme, ale samozřejmě se takové případy vyskytují. Občas se vysvětluje jen velmi složitě, proč by se měl úspěšný člověk při vstupu do komunální politiky před celou obcí svléknout donaha,“ řekl hlavní manažer ANO Jan Richter. Politici v oznámení musejí přiznávat například vedlejší činnost, výdělky, nemovitosti, cenné papíry, ale i hypotéky a dluhy.

PŘEDÁKA ČÍNY V BRUSELU TRESTAJÍ ZA ŠPIONÁŽ, ODMÍTL DONÁŠET USA

Centrum Evropské unie i NATO potvrdilo pověst semeniště agentů. Šéf čínského Konfuciova institutu v Bruselu Sin-ning Sung čelí obvinění ze špionáže pro Peking. Belgie mu proto odebrala vízum. Sung tvrdí, že ho verbovala americká rozvědka a postih je pomstou za to, že svodům nepodlehl. Pětašedesátiletý politolog Sung také nesmí osm let pobývat v žádné zemi schengenského prostoru. Do něj patří 26 evropských států včetně Česka.

Sunga sledovala belgická civilní (kontra)rozvědka. Podle belgického tisku je podezřelý, že působil jako náborář pro čínské tajné služby. Informátory se prý snažil získat mezi čínskými studenty a podnikateli v Belgii, oznámil francouzský rozhlas RFI.

Sung potvrdil, že je viněn ze špionáže, kterou však popřel. Dodal, že se jej loni v dubnu pokusili naverbovat američtí zpravodajci. Podle svých slov spolupráci okamžitě odmítl. To prý může vysvětlovat současné postihy, proti kterým se odvolal.

Konfuciův institut otevřeli v Bruselu v roce 2015. Události se zúčastnil tehdejší belgický premiér a jeho čínský protějšek. Sung v Belgii pobýval od roku 2007. Konfucius byl slavný čínský filozof z 5. století před naším letopočtem. Konfuciovy instituty připomínají podobné organizace jiných zemí, například Francouzské instituty, německé Goethe instituty a britské British Council. Všechny podporují znalost jazyka a reálií své země.

V Česku výrazně sílí čínská špionáž

Konfuciovy instituty však čelily podezření, že také šíří propagandu čínského komunistického režimu. Tato obvinění se snesla zejména na Konfuciovy instituty v USA a Austrálii. Ve světě je přibližně 500 Konfuciových institutů. V posledních letech jich několik uzavřeli ve Francii, Nizozemsku a Švédsku. V Česku už vznikly dva Konfuciovy instituty – v Praze a Olomouci.

V belgické metropoli Bruselu sídlí orgány EU i NATO. Ve městě proto vyvíjí činnost kolem 250 čínských a 200 ruských špionů, napsal v únoru německý deník Die Welt. Podle něj v Bruselu působí také třeba američtí a maročtí agenti.
Americká rozvědka sledovala EU

List připomněl špionážní skandál z roku 2003, který se týkal sídla Evropské rady, kde jednali předsedové a ministři vlád členských zemí EU. V kabinách pro překladatele se tehdy podařilo objevit zařízení pro odposlechy, které se dalo spouštět zvenčí. Podezření padlo na USA a Izrael, důkazy o jejich roli se však (oficiálně) nenašly.

USA PRODLOUŽILY OCHRANNÝ STATUS V HONDURASU

Spojené státy o rok prodloužily pro občany Hondurasu žijící v USA dočasný ochranný status, který brání jejich deportaci, oznámil v sobotu na Twitteru honduraský prezident Juan Orlando Hernández. Washington ochranný status udělil lidem z Hondurasu v roce 1999 po řádění hurikánu Mitch, který o rok dříve jejich vlast zpustošil.

Před týdnem USA další roční prodloužení poskytly také občanům Salvadoru, kteří výjimku mají od roku 2001 po dvou ničivých zemětřeseních. Trump přitom loni tvrdil, že obyvatelům obou středoamerických zemí status letos neprodlouží, neboť 20 let je dostatečně dlouhá doba na to, aby i chudé země dokázaly následky přírodních katastrof překonat.

Zmíněný status je dočasná výjimka, která oprávněné občany cizích zemí žijících v USA chrání před deportacemi, a to i když do USA přišli bez dokladů. Do programu, který v současné době zahrnuje také obyvatele Haiti, Somálska, Jižního Súdánu, Sýrie nebo Jemenu, jsou zapojováni lidé, jejichž země trápí válečné konflikty, následky přírodní katastrof nebo jiné vážné problémy.

ZÁVODNÍK SALAČ V GRAND PRIX V SEPANGU

Filip Salač: "Dnes to nebyl můj den": V malajském Sepangu pokračoval program osmnácté Grand Prix letošní sezóny mistrovství světa silničních motocyklů. Filip Salač po dobrém pátku bohužel čelil problémům, ať už se soupeři, či s motorkou, takže s dneškem není tak spokojený.

Předposlední Grand Prix letošní sezóny MotoGP je v plném proudu a jezdci mají za sebou poslední volné tréninky a kvalifikace Velké ceny Malajsie. V Sepangu dnes vydrželo dobré počasí a suchá trať. Filip Salač si dnešního ranního tréninku moc neužil kvůli incidentu s Romanem Fenatim, po kterém spadl a rozbila se motorka, hlavně řidítko a přední brzda. Na závěr tréninku stihl Filip zajet už jen jedno měřené kolo a s časem 2:13,385 obsadil 25. místo. Kvůli tomu musel nastoupit do první části kvalifikace. Poškozená brzda se nakonec projevila i v kvalifikaci, kde postupně ztratila výkon a český jezdec nemohl jet naplno. S časem 2:13,778 si do zítřejšího závodu vyjel 26. místo na startovním roštu.

Filip Salač

"Dneska to pro mě byl těžký den. Do třetího volného tréninku jsem nastoupil s použitými pneumatikami a hned v prvním měřeném kole jsem měl dobrý čas. Bohužel v dalším kole do mě v rychlé druhé zatáčce narazil Romano Fenati. Nevím, co to udělal, ale je to Fenati... Měl jsem zlomené řidítko, takže jsem s motorkou nemohl zajet do boxů a čekali jsme, než nám ji přivezou na opravu. Museli jsme vyměnit plyn, brzdovou pumpu a další drobnosti. Do tréninku jsem vyjel až na poslední rychlé kolo, ale bojoval se mnou Can Öncü, který volil zvláštní stopu. I když jsem byl celkově rychlejší, předjel mě v zatáčce, kde se jinak předjet nedá. Docela mě to štve, protože bych kolo dokázal zajet rychleji. Přede mnou jel Alonso Lopez, kterého jsem chtěl sledovat a který postoupil do druhé části kvalifikace. Já jsem kvůli horšímu času dál nepostoupil."

"V první části kvalifikace jsem vyjel rovnou s novými pneumatikami, protože jsme nevěděli, jestli bude pršet kvůli blížícím se mrakům. Už ve třetím volném tréninku mi přišlo, že mi měkne brzda, ale myslel jsem si, že je to normální kvůli horku, které tu je. V kvalifikaci mi brzda znovu fungovala jen jedno kolo a pak už ne. Páčku jsem mačkal až k plynu a na zajetí do boxu nebyl čas. Kolo se tu jede za 2:20 a tím bych o všechno přišel.

Musel jsem to objet tak, jak to šlo. Brzda se mi propadla úplně, takže jsem měl obavy i někoho předjíždět, abych je nesrazil. Moc mě to mrzí, ale jsem rád, že jsem to dojel, protože to bylo hodně na limitu. Vím, že mám na víc, protože tady umím jet rychle i předjíždět. Možná, že budou ještě penalizace a dostanu se o nějaká místa dopředu, ale dnešek nebyl můj den a štěstí mi nepřálo. Uvidíme zítra, dám do toho úplně všechno. Pokusím se jet ještě lépe, než v Austrálii. Od prvního kola pojedu naplno, aby mi skupina neujela. Děkuji všem, co mě podporují." Ing. Eva Koňáková, mediální zástupce - Autoklub ČR