iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Největší tunel v ČR, OKD, Dlouhý, Skalický, Sobotka...

Vyšetřovací komise poslanců vypracovala Sněmovní dokument 3516 ze dne 8. října 2019, který se týká největšího tunelu v ČR po převratu v roce 1989.Vyšetřovací komise zjistila závažné skutečnosti, které se týkají potenciální trestné činnosti bývalého ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého, bývalého ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického, bývalého předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky Romana Češky, šéfa sekce majetkových účastí FNM Pavla Šandy a dalších spolupracujících osob. Prodej majetkového podílu státu v ČMD, ministři Dlouhý, Skalický

ČR PŘIŠLA O 609 MILIONŮ

Vladimír Dlouhý byl ministrem průmyslu a obchodu do roku 1997. Jiří Skalický byl ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci (dále jen ministerstvo pro privatizaci) do července 1996. Privatizace majetkové účasti státu na ČMD měla původně probíhat soutěží mezi uchazeči o koupi podílu státu.

Jak vyšetřovací komise zjistila, během přípravy privatizace majetkové účasti státu na ČMD, byl zaslán ministerstvem průmyslu dopis, ve kterém se ministerstvo pro privatizaci jménem Vladimíra Dlouhého žádá, aby byl majetkový podíl prodán přímo společnosti K. O. P., kterou ovládal v době privatizace V. Koláček a P. Otava.

Zcela chybí odůvodnění, proč by měl být takový krok učiněn, přesto však ministerstvo pro privatizaci na základě této žádosti navrhlo vládě, aby byl prodej uskutečněn formou prodeje přímo společnosti K. O. P. za cenu akcií na kapitálovém trhu (aniž by byl majetkový podíl oceněn). Majetkový podíl státu na ČMD byl prodán za částku 189 milionů Kč, přičemž již rok poté byl oceněn v rámci prodeje K. O. P. společnosti OKD na částku 798 671 000 Kč. Úkor či potenciální škoda, která státu mohla vzniknout, je rozdíl mezi privatizační cenou a cenou, za kterou byl podíl prodán, což je 609 mil. Kč.

Vyšetřovací komise se domnívá, že jednání V. Dlouhého, který navrhl prodej majetkového podílu v ČMD přímému nabyvateli, a J. Skalického, který tento prodej jako ministr pro privatizaci předložil vládě, mohlo způsobit státu škodu odpovídající výše uvedené částce a společnosti K. O. P. přinést prospěch ve výši této částky. V. Dlouhý a P. Skalický měli podle tehdy platných předpisů povinnost jednat s péčí řádného hospodáře1. Tím, že nezajistili, aby byl podíl státu na ČMD převeden za tržní či obvyklou cenu, které by bylo dosaženo soutěží, či nezajistili, aby byl převeden za cenu, které by předcházelo řádné ocenění, podle názoru vyšetřovací komise způsobili státu škodu ve výši 609 milionů Kč.

Vyšetřovací komise se domnívá, že jednáním těchto dvou osob, tedy V. Dlouhého a J. Skalického, mohl být spáchán trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 2 trestního zákona, popř. mohl spáchat t. č. maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 trestního zákona. Dále mohl být spáchán t. č. porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona.

SOBOTKA, URBAN, KOLÁČEK, BAKALA

Vyšetřovací komise si je vědoma, že orgány činné v trestním řízení se zabývaly případnou trestní odpovědností Bohuslava Sobotky. Vyšetřovací komise se domnívá, že na základě své činnosti zjistila další skutečnosti, které mohou být relevantní z hlediska případné trestní odpovědnosti Bohuslava Sobotky. Proto podává toto trestní oznámení, aby byly tyto
skutečnosti prošetřeny a případná odpovědnost Bohuslava Sobotky dovozena.

Zákon o privatizaci sice nestanoví, že privatizovaný majetek musí stát prodat za tržní cenu, nicméně taková povinnost pro Českou republiku vyplývala v rozhodné době z ustanovení § 2 odst. 1 zákona o veřejné podpoře a z ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Bohuslav Sobotka, ministr financí a předseda prezidia FNM, byl o tomto problému osobně dopisem informován.2 Ministerstvo financí a FNM disponovaly analýzou poradenské společnosti advokátní kanceláře Allen & Overy, která doporučovala uspořádat soutěž tak, aby se riziko poskytnutí státní podpory společnosti KARBON INVEST eliminovalo Dopis předsedy FNM Jana Juchelky ministru Bohuslavu Sobotkovi ze dne 23. 3. 2004, č. j.: 10/100/04

Podle § 47 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, platí, že fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. Rovněž platí, že osoby uvedené v § 47 odst. 1 výše uvedeného zákona odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů.

Bohuslav Sobotka byl podle názoru vyšetřovací komise v postavení osoby podle § 47 zákona o majetku ČR, která „jinak jednala ohledně majetku“, a vztahovala se na něj povinnost odborné péče podle tohoto ustanovení.

Bohuslav Sobotka byl jako ministr v čele Ministerstva financí, které vykonává kompetenci, pokud jde o hospodaření s majetkem státu a jeho privatizaci ve smyslu § 4 odst. 1 zák. č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon. Bohuslav Sobotka byl ze zákona rovněž předsedou prezidia FNM, do jehož působnosti spadalo řízení výkonného výboru a dohlížení na jeho činnost.
Podle usnesení vlády č. 1127 ze dne 12. listopadu 2003 vláda souhlasila s exkluzivním jednáním za účelem předložení privatizační nabídky akcií OKD, které stát vlastnil. Vláda v tomto usnesení stanovila, že tato exkluzivní jednání budou ukončena do 12. února 2004. Dále stanovila, že při neúspěchu jednání s exkluzivním zájemcem mají předkladatelé, včetně ministra financí, připravit výběrové řízení.

Bohuslav Sobotka jako hlavní předkladatel návrhu měl tedy podle § 2 odst. 1 zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře (po 30. dubnu podle příslušného ustanovení Smlouvy o ES) povinnost navrhnout takový způsob prodeje, aby byl prodán za tržní cenu. Tržní cena mohla být výsledkem výběrového řízení nebo ji mohl stanovit znalecký posudek.

Bohuslav Sobotka nečinil kroky k tomu, aby na vypracování znaleckého posudku, který by určil tržní cenu, byl dostatek času, přičemž lhůta ke zpracování znaleckého posudku byla ještě zkrácena (důvodem byl tlak na urychlenou privatizaci). Jak vyplývá z nahrávky z jednání vlády ze dne 23. března 2004, neusiloval o maximalizaci ceny, neboť měl obavy o možnosti financování transakce ze strany nabyvatele (který byl v době privatizace trestně stíhán pro podezření z tunelování společnosti OKD).

Je pochopitelné, že vláda ČR měla zájem na finanční stabilitě OKD jako největšího zaměstnavatele v Moravskoslezském kraji, to ovšem nesouvisí nijak s hospodářskou situací nabyvatele a jeho možnostmi financování dané transakce. Bohuslav Sobotka již tím, že zohledňoval finanční možnosti nabyvatele na úkor privatizační ceny, mohl jednat v rozporu
s požadavkem odborné péče (kromě toho, že jednal v rozporu se zákonem o veřejné podpoře), která se vztahuje k majetkovým zájmům státu a nikoliv k majetkovým zájmům jiných osob.

Bohuslav Sobotka dále neměl oprávnění po 12. únoru 2004 exkluzivně vyjednávat se společností KARBON INVEST a jejími zástupci o prodeji. Přesto tak činil4 a nezabýval se jinými nabídkami, ačkoliv vláda stanovila, že jednání mají být ukončena k výše uvedenému datu.

Naopak usnesení vlády č. 1127 ze dne 12. listopadu 2003 stanovilo, že při neúspěchu jednání s exkluzivním zájemcem mají předkladatelé, včetně ministra financí, připravit výběrové řízení. Bez ohledu na tuto povinnost výběrového řízení Bohuslav Sobotka v rozporu s usnesením vlády jednal s představiteli společnosti KARBON INVEST a jiné uchazeče ignoroval, či proti nim na jednání vlády vystupoval (např. Penta Finance).

Ministr Bohuslav Sobotka, přesto, že ÚOHS prodej akcií OKD za prodejní cenu založenou mimo jiné také na znaleckém posudku společnosti VOX CONSULT zrušil, neučinil kroky, které by umožnily zjistit tržní cenu prodávaného majetku. Přesto jednal s budoucími nabyvateli, přičemž společností KARBON INVEST nabízená cena se měnila v závislosti na nabídkách odmítnutého uchazeče společnosti Penta Finance.

CENA NEVYCHÁZELA Z NEJVÝHODNĚJŠÍCH NABÍDEK

Výsledná privatizační cena tedy nevycházela z nejvýhodnější z nabídek zájemců dosažených v nediskriminační soutěži, ani nevycházela ze znaleckého posudku5 (jak ostatně ministr a člen vlády V. Mlynář na jednání vlády glosoval)6, ale podle názoru vyšetřovací komise se odvíjela zjevně od soukromých jednání (která se ovšem podle usnesení vlády neměla konat po 12. únoru) mezi společností KARBON INVEST a ministry Urbanem a Sobotkou (v závislosti na navyšování nabídek společností Penta Finance), přičemž byla finálně na jednání vlády navýšena, aby vypadala opticky dobře. Bohuslav Sobotka na tomto jednání vlády uvedl, že navýšení bude prezentovat jako poplatek za exkluzivitu.

Vzhledem k těmto skutečnostem je vyšetřovací komise toho názoru, že: 1) Bohuslav Sobotka tím, že neusiloval o dosažení tržní ceny (či nejvyšší možné ceny) ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o veřejné podpoře a § 47 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, v rámci prvního privatizačního návrhu předloženého vládě, o kterém bylo rozhodnuto usnesením vlády ze dne 23. března 2004, kterým vláda rozhodla o prodeji majetkového podílu v OKD za částku 2,25 mld. Kč, a naopak působil ve prospěch nabyvatele, se mohl dopustit pokusu či přípravy t. č. zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst.

ZA TUNEL OKD VINÍK SOBOTKA

4 Ze záznamu z jednání vlády ČR ze dne 15. 9. 2004 – Bohuslav Sobotka: „Čili v tuto chvíli informuji vládu o tom, že v rámci exkluzivního jednání, které na základě usnesení vlády vedly resorty ministerstev financí a průmyslu se společností Karbon Invest, jsme obdrželi časově omezenou nabídku v rozsahu 4,001 mld. Kč. Je to v tuto chvíli nejvyšší nabídka, kterou jsme obdrželi. A tato nabídka je časově omezena do 15. 9. Vzhledem k tomu, že se v průběhu negociací podařilo dosáhnout výrazného zvýšení ceny oproti ceně, která byla původně nabídnuta státu v rozsahu 1 miliarda, tuším, 400 milionů Kč na začátku jednání, která byla před více než 2 lety, dosáhli jsme zvýšení ceny.“

5 Argument, že danou cenu „posvětil“ ÚOHS rovněž neobstojí, neboť úřad vycházel z posudku a náhledu, které nijak nepřezkoumával co do jejich správnosti, ale v podstatě je sečetl. Navíc veškerá stanoviska úřadu po 1. květnu 2004 nebyla, pokud jde o státní podporu, pro danou transakci relevantní, neboť veškeré pravomoci přešly na Evropskou komisi, případně národní soudy. Navíc ÚOHS majetkovou účast státu nijak neoceňoval (již jen proto, že neměl přístup k nezbytným informacím).

Ze záznamu z jednání vlády ČR ze dne 15. 9. 2004 – V. Mlynář: „Já žasnu nad tím, jak bylo možné na začátku
stanovit cenu té akcie při té první nabídce jednání OKD na základě znaleckých posudků někde jinde, než pak se rozhodl ÚOHS. A teď je ta nabídka ještě vyšší. Ale na začátku jsme měli nějaké znalecké posudky, předpokládám, že nějakého poradce, kterému jsme za to zaplatili slušné peníze, který nám stanovil tu cenu někde úplně jinde, než ji zase stanovil ÚOHS. Tak to jenom pro budoucnost si myslím, že bychom se měli zpětně podívat, jak ten proces probíhal.“

102 trestního zákona, popř. mohl spáchat t. č. maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 trestního zákona, neboť svou nedbalostí při výkonu své pravomoci zmařil nebo podstatně ztížil splnění důležitého úkolu, kterým bylo dodržení povinnosti neposkytovat veřejnou podporu.

2) Bohuslav Sobotka tím, že neusiloval o dosažení tržní ceny (či nejvyšší možné ceny) ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES (ve znění Smlouvy z Nice) a § 47 zákona o majetku ČR v rámci druhého privatizačního návrhu předloženého vládě, o kterém bylo rozhodnuto usnesením vlády ze dne 15. září 2004 usnesením č. 904, kterým rozhodla vláda o privatizaci
majetkového podílu státu v OKD za částku 4,1 mld. Kč, a naopak působil ve prospěch exkluzivního nabyvatele, mohl spáchat t. č. zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 2 trestního zákona, popř. se mohl dopustit pokusu či přípravy t. č. zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 2 trestního zákona, popř. mohl spáchat t. č. maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 trestního zákona, neboť svou nedbalostí při výkonu své pravomoci zmařil nebo podstatně ztížil splnění důležitého úkolu, kterým bylo dodržení povinnosti neposkytovat státní podporu, a nedbal povinnosti nejednat exkluzivně s odpovědnými osobami společnosti KARBON INVEST. Toto jednání bylo podle názoru vyšetřovací komise uskutečněno v souvislosti s privatizací se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

MLÁDEK UPOZORŇOVAL NA CHYBY MINISTRA URBANA

Milan Urban: Podle usnesení vlády č. 1127 z 12. listopadu 2003 byl ministr průmysl a obchodu spolupředkladatelem návrhu na privatizační rozhodnutí spolu s Ministerstvem financí. Jak vyplývá ze zvukového záznamu z jednání vlády ze dne 15. září 2004, privatizační cena byla navýšena na základě jednání Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí, Milan Urban se tak podílel na jednání se zájemcem o privatizaci společností KARBON INVEST. Činil tak stejně jako ministr financí v rozporu s usnesením vlády, které tuto možnost stanovilo pouze do 12. února 2004.

Z titulu ministra průmyslu a obchodu nečinil kroky, které mu umožňoval zákon, aby bránil majetkové zájmy státu jako kvalifikovaného minoritního akcionáře (např. podáním žaloby ze strany minoritního akcionáře ve smyslu obchodního zákoníku).

Na tuto skutečnost mimo jiné upozorňoval na jednání vlády 15. září 2004 tehdejší vládní ekonomický expert Jan Mládek.
Milan Urban jednáním s jím vybranou společností a ignorováním jiných zájemců v rozporu s usnesením vlády překročil svou pravomoc, přičemž nabyvateli státního podílu opatřil značný prospěch. Podle názoru vyšetřovací komise mohl spáchat t. č. zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 2 trestního zákona, popř. t. č. porušení povinností při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona, příp. tím, že nedbal povinnosti nejednat exkluzivně se společností KARBON INVEST po 12. únoru 2004, kterou uložila vláda, zmařil tento úkol.

Toto jednání bylo podle názoru vyšetřovací komise uskutečněno v souvislosti s privatizací se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

BAKALA VYDÁVAL ZÁVAZNÉ POKYNY, DOPUSTIL SE PODVODU

Zdeněk Bakala jako osoba fakticky ovládající společnost KARBON INVEST na základě kupní smlouvy ze dne 31. května 2004 podle názoru vyšetřovací komise věděl, že akcionáři KARBON INVEST mají povinnost uvést veškeré podstatné skutečnosti pro prodávajícího, včetně skutečností, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 31. května 2004.

Zdeněk Bakala ve skutečnosti také vydával závazné pokyny a souhlasy s jednáním společnosti KARBON INVEST. Společnost CHARLES CAPITAL, jejímž byl předsedou představenstva, na základě výše uvedené smlouvy zajistila společnosti KARBON INVEST prostředky k nákupu minoritního podílu státu na OKD. Zdeněk Bakala tak podle názoru vyšetřovací komise mohl být organizátorem skupiny, jejímž cílem bylo získat majetkový prospěch na úkor státu.

Zdeněk Bakala se tak podle názoru vyšetřovací komise jako spolupachatel dopustil t. č. podvodu podle ustanovení § 250 odst. 4 trestního zákona, přičemž vyšetřovací komise vzhledem k pravděpodobnému zapojení množství osob (včetně advokátních kanceláří) do dané transakce nevylučuje, že Zdeněk Bakala společně s Viktorem Koláčkem a Petrem Otavou toto jednání spáchal jako člen organizované skupiny.

V tomto ohledu není vyloučena ani jiná forma trestní součinnosti v užším smyslu, zejména pomoc. Podle názoru vyšetřovací komise eventuálně Zdeněk Bakala minimálně věděl (neboť musel znát příslušná ustanovení privatizační smlouvy), že Viktor Koláček a Petr Otava mají povinnost nezamlčovat tak podstatnou skutečnost, že stát privatizuje jiným benefičním vlastníkům a společnost KARBON INVEST je fakticky ovládána jinou osobou, a mohou tak naplňovat skutkovou podstatu t. č. podvodu podle ustanovení § 250 odst. 4 trestního zákoníku. Tím, že toto jednání nepřekazil, se mohl dopustit t. č. nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 trestního zákona.

Vyšetřovací komise dodává, že jednání bylo uskutečněno v souvislosti s privatizací a z toho
vyplývajícími trestněprávními důsledky.

TRESTNÍ OZNÁMENÍ NA PACHATELE TUNELU OKD

Opatření komise: Vyšetřovací komise se rozhodla podat trestní oznámení, která jsou součástí přílohy. Vyšetřovací komise se rozhodla podat podnět příslušnému finančnímu úřadu, aby prověřil zákonnost nevýhodného úvěrování společnosti OKD ze strany mateřské společnosti a případnou trestnost z hlediska daňových trestných činů.

Dále se rozhodla podat podnět k advokátní komoře pro porušení etického kodexu ze strany těchto advokátů: Radek Pokorný, Richard Wagner, Tomáš Matějovský.

Vyšetřovací komise prostřednictvím předsedy podala podnět ministryni spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení vedeném proti znalci a podala v této věci také podnět k nejvyššímu státnímu zástupci k podání dovolání.

Vyšetřovací komise podává podnět živnostenskému úřadu, aby prověřil, zda společnost Ernst & Young spáchala správní delikt tím, že prováděla ocenění nemovitostí, ačkoliv k tomu neměla příslušné oprávnění, a dále prověřil, zda se jednalo o jednorázové pochybení, nebo soustavnou činnost vzhledem k možné trestnosti takového případného jednání.

Vyšetřovací komise podává podnět ministryni spravedlnosti, aby zahájila výkon dohledu nad znalcem (znalecký ústav Novota), který připravoval podklady pro nabídku převzetí podílů minoritních akcionářů. Tyto podklady obsahovaly původně nesprávné údaje.

Vyšetřovací komise postupuje závěrečnou zprávu Evropské komisi a podává ji podnět k zahájení šetření o poskytnutí protiprávní státní podpory ve světle zjištěných skutečností.

VÝZVA MF NA URČENÍ SOUDCI VLASTNICTVÍ BYTŮ OKD

Vyšetřovací komise vyzývá Ministerstvo financí a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby zahájily řízení, ve kterém by požádaly soud o určení vlastnictví bytového fondu OKD vzhledem k tomu, že k převodu bytového fondu došlo v roce 1990/1991 v rozporu se zákonem, a je tedy dle názoru komise od počátku absolutně neplatný.

Vyšetřovací komise vyzývá vládu, aby podala k Evropské komisi oficiální formální stížnost jménem České republiky pro poskytnutí protiprávní státní podpory společnosti KARBON INVEST, popř. aby se připojila ke stížnostem, které již byly podány. V případě, že Evropská komise setrvá v nečinnosti, vyšetřovací komise vyzývá vládu, aby využila veškeré právní
prostředky, včetně žaloby u Soudního dvora EU. Každý členský stát a jeho orgány jsou povinny v rámci principu loajální spolupráce a čl. 108 odst. 3 SFEU notifikovat udílené podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU.

Vyšetřovací komise vyzývá Ministerstvo financí, aby zvážilo právní kroky, včetně podání arbitrážní žaloby, na právního nástupce KARBON INVEST, na zaplacení smluvní pokuty pro porušení privatizační smlouvy či jiné prostředky k vynucení smluvních povinností, zejména body čl. 7.

Vyšetřovací komise si je vědoma, že Ministerstvo spravedlnosti připravuje novou právní úpravu znalecké činnosti. Vyzývá Ministerstvo spravedlnosti, aby do nové úpravy zahrnulo zpřesnění pravidel pro výkon znalecké činnosti, např. zavedením závazných standardů oceňování podniků a metodologických postupů, případně zřízením samosprávné profesní organizace. /r/