iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Ministerstvo spravedlnosti opustí 24 lidí, nová sekce

Ministerstvo spravedlnosti bude muset v příštím roce propustit 24 úředníků. Snížení počtu zaměstnanců o 2 procenta se týká i soudů, státního zastupitelství a Vězeňské služby. Na ministerstvu však zároveň vznikne nová sekce v čele s náměstkem ministra. Vyplývá to z interních materiálů, které má Česká justice k dispozici. „Ministerstvo spravedlnosti připravilo od 1. ledna organizační změnu.

Vzhledem k tomu, že vláda bude schvalovat systemizaci služebních úřadů až ke konci roku, nebudeme zatím uvádět konkrétní parametry,“ uvedl mluvčí resortu Vladimír Řepka. O nejvíce úředníků přijde podle důvěryhodných zdrojů České justice sekce legislativní a justice a dohledu, z obou bude muset odejít po osmi lidech. Provozní sekce přijde o pět lidí, sekce státního tajemníka o tři.

Ministerstvu přitom přibývají kompetence právě v oblasti dohledu, naposledy agenda spojená s kontrolou soudních znalců a tlumočníků. Je tak otázkou, jak efektivně bude resort schopen dostát všem závazkům, které jsou na něj v této oblasti kladeny. „Plánovaná organizační změna reaguje na schválený rozpočet pro rok 2020, na jehož základě je ministerstvo povinno snížit počet zaměstnanců o 10 procent. Aby ministerstvo zabezpečilo vykonávání zákonných agend při snížení objemu finančních prostředků a systemizovaných míst, snažíme se přizpůsobit novou organizační strukturou tomu, abychom dosáhli optimálního řízení chodu resortu,“ dodal Řepka.

Naopak vznikne nová sekce koordinace boje proti korupci. Ta má mít podle plánu tři odbory: odbor střetu zájmů a boje proti korupci, odbor odškodňování a odbor milostí a inspekce. Nejvíce zeštíhlí sekce dohledu a justice, o odbor odškodňování pak přijde legislativní sekce. Ministryni Benešové také přibude pátý náměstek, v současné době má tři odborné a jednoho politického. Rozpočet ministerstva spravedlnosti bude pro příští rok krácen nejméně o pět procent. Výdaje ministerstva na letošní rok budou činit podle posledních informací přes 30,2 miliardy, ceskajustice.cz

NOVÝM PŘEDSEDOU VS V PRAZE Dr: DORFL, VYSTŘÍDÁ Dr. BUREŠE

Návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové, aby se novým předsedou Vrchního soudu v Praze stal současný šéf ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl, již schválila vláda. Pokud ho jmenuje prezident Miloš Zeman, vystřídá na vlivném justičním postu dosavadního předsedu Jaroslava Bureše od 2. ledna příštího roku. Česká justice se Dörfla zeptala na vize, které by rád v nové funkci prosazoval.

- Vyhrál jste výběrové řízení na předsedu Vrchního soudu v Praze. Můžete nám říci, s jakým konceptem jste do něj šel? Co chcete v rámci soudu zlepšit?

Můj záměr spočíval v tom, že existují oblasti, na které je dobré se v dalších sedmi letech zaměřit, aby se vrchní soud zase posunul dopředu. Jednou ze základních myšlenek je podporovat rozvoj odbornosti. Chtěl bych uplatnit to, co jsem se dosud naučil ve vedoucích funkcích, například ulehčit soudcům do určité míry práci a více jim uvolnit ruce k tomu, aby mohli rozvíjet a popularizovat odbornost svých specializací. Vrchní soud je potřeba vnímat jako instituci speciálního odvolacího soudu, kde je klíčová odbornost. Ta se musí pěstovat a musí na ni být čas a chuť. To je podle mého názoru úkol předsedy odvolacího soudu. Podobně jsme teď začali směřovat ústecký krajský soud. Za situace, kdy se vyřeší ubíjející množství případů a rozhodovací činnost se začíná vracet do normálních kolejí, tak tam přesně nastává moment, kdy je dobré věnovat ušetřený čas na rozvoj odbornosti, judikování, spolupráce s dalšími složkami, gremiální porady. Druhá klíčová věc je otevřenost. To znamená rozvíjet odbornost a nenechat si to pro sebe. Myslím, že je třeba pěstovat image vrchního soudu jako odborné instituce, kdy se na odbornosti budeme aktivně a veřejně podílet.

- Ponecháte si stávající místopředsedy soudu?

Místopředsedové musí mít nějaký prostor. Pokud tedy k 2.lednu nastoupím jako předseda vrchního soudu, předestřu jim své vize a po nějaké době si řekneme, jestli do toho chtějí jít se mnou, zda se na mé vizi chtějí či nechtějí nějakým způsobem podílet. Jsou to zralí lidé. Věřím, že se buď dohodneme, anebo dají prostor někomu jinému. A o ničem jiném to není.

- Budete chtít, aby s vámi dříve či později přešel i někdo ze současného KS v Ústí nad Labem?

Musím říct, že s tím zatím nepočítám. Protože si myslím, že pro to vlastně není důvod. Na vrchním soudu jsem působil a myslím si, že tam o odborníky není nouze. Spíš jde o to získat ty správné nadšence na správné věci. Já neumím pracovat sólo. Potřebuji plány sdílet s okruhem lidí, kteří jsou ochotní jít do toho se mnou a rozvíjet myšlenky. Přesně na místech, kde tomu oni rozumí. A to si také myslím byl základ toho, proč se nám to daří v Ústí posouvat nějakým způsobem dopředu. Protože se podařilo sestavit tým. A každý doplní něco, co bych já už nevymyslel. Podobný přístup bych rád uplatnil i v Praze.

- Jestli je justice konzervativní, tak Vrchní soud v Praze je symbolem toho nejkonzervativnějšího, co v české justici je. Stylem práce, věkovým složením, náturou atd. A vy přicházíte s pověstí předsedy, který je docela „sekerník“. Neobáváte se, jakého přijetí se vám dostane od zdejších soudců?

Nevím, jestli je to úplně zasloužená pozice, ale na druhou stranu bych chtěl říct, že vrchní soud má nárok na to, být konzervativní instituce. Je v jiné situaci, než severočeská justice. Na vrchním soudu není problém s nezvládnutým množstvím případů. Soud si nevede špatně a nejdu ho zachraňovat. To jsem trochu mohl mít v hlavě, když jsem šel na ten sever. A říkal jsem si, tady se opravdu musí věci hned a zásadním způsobem začít měnit, protože je nejvyšší čas. V Praze půjde o to, do určité míry, pokorně posouvat věci za pochopení všech těch lidí, kteří tam jsou, kupředu.

- Jak se díváte na výtky, které k vaší osobě zaznívají v justičních kuloárech? Jste proslulý kontrolami práce soudců, někdy je to prý až neúnosné. Několik soudců ze severočeské justice v poslední době bylo kárně žalováno. Nemáte pocit, že byste měl v tomto směru přibrzdit?

Nemám. Berte to tak, že ta kárná řízení jsou v devadesáti procentech případů konsensuálním výsledkem jednání předsedů okresních soudů a vedení krajského soudu. To znamená, tak jak jsme se kdysi dohodli na NSS, že dáme nejdřív prostor předsedovi okresního soudu, jestli do toho jde sám. Teprve v situaci, kdy on nechce dotyčného kárně žalovat, tak teprve pak nastupujeme my z krajského soudu. Pro kontroly jsme získali předsedy okresních soudů, protože je to dobrá věc. Na začátku jsme se teprve do určité míry učili kontroly dělat. Přišel jsem ze středočeských poměrů, kde byla laťka kvality nastavená určitým způsobem. Je jasné, že ta laťka se nedala nastavit hned. Nejdříve jsme také vytvářeli lepší podmínky a sháněli nové lidi. A tak, jak se podmínky zlepšují a začínáme se dostávat do standardní situace, podobné jako jinde v republice, tak nastavujeme standardní kritéria. Učíte soudce, že to, co jim dříve připadalo normální, například že se rok nedostanou k nějakému spisu, už teď normální není. Protože teď už na to mají čas. A jde o to, udělat si v té práci pořádek.

Za každým kárným řízením je personální práce s tím soudcem. Řeší se, zda se mu nedá nějak pomoct, zda by mu nepomohl třeba asistent. To je typický příklad doktora Vladimíra Maxy v Liberci. Dal se mu k dispozici asistent. Předsedkyně soudu se mu tenkrát přímo osobně věnovala, že si dokonce část spisů přerozdělila. A pak dostal výtku. A teprve, když ta opatření vedou k tomu, že ten člověk na tu práci nestačí nebo se nenechá nasměrovat k lepšímu organizování času, tak pak už opravdu nezbývá nic jiného, než kárné řízení. Ale možná ten časový zlom, mezi zahlceností severočeské justice a nastavením normálních standardů, to je ta kra, kde se lámou obyčeje soudců nebo některých kolegů. Nemáme to tak z toho důvodu, že bych byl v jádru sekerník, ale prostě proto, že justice se musí postupně dostat ze situace, ve které byla dlouhou dobu. Vím, že máme relativně vysoký počet kárných řízení. Ale na to, že se tu stala taková změna určitého paradigmatu stylu práce, tak jich zase není tolik. Výtek bylo rozdáno podstatně více. U jednoho kárného řízení jsme si nedávno připomněli realitu u chomutovského soudu, kde byl svého času jenom jeden soudce.

A na trestu žádný.

Takže on si odskakoval od opatrovnické agendy k vazbám, a to bylo tak všechno…Ano. A vezměte si to, že s chomutovským soudcem jsme se dostali ke kárnému řízení téměř po pěti letech od doby, co jsem nastoupil. Do té doby se tam pracovalo s organizací práce, personálními záležitostmi, nasazoval se APSTR. A s předsedkyní Vltavskou probíhala dost častá komunikace, jakým způsobem se s tím oni vypořádávali, jakým způsobem KS pomáhal třeba i mimořádnými personálními opatřeními. A až teprve po nějaké době se ukáže, kdo z těch přehlcených soudců je tak přehlcený proto, že mu to nejde. A to už se pak nedá nic dělat. Já nevyhledávám konflikty, ale na druhou stranu se jim nevyhýbám. Pravdou je, že se do toho Brna občas musí jet.

Avizoval jste, že budete kárně žalovat bývalou předsedkyni libereckého soudu Ivanu Šoljakovou, která veřejně obvinila svého nástupce Petra Hočka z nezákonností. Už jste návrh podal?

Já jsem si dal závazek, že do konce října bude ten návrh hotový. Z časových důvodů to ještě není hotové. Jsem z celé věci zklamaný, protože to bylo zbytečné a je z toho více méně ostuda.

On je ten liberecký okresní soud trochu prokletý. V justici již delší dobu rezonuje případ soudkyně Lenky Zhoufové, která byla trestně stíhána za to, že antedatovala vazební jednání. Původně byla kárně žalována a odešla od NSS s trestem srážky platu. Nejvyšší státní zástupce ale do případu intervenoval a žádal projednání u soudu. Ten trestní stíhání zastavil, ale Pavel Zeman se do případu vložil znovu. Celou věc nyní posoudí Nejvyšší soud. Jak případ hodnotíte?
Netroufám si to hodnotit po právní stránce, to opravdu musím nechat na příslušných institucích. Ale z lidské stránky mi příběh doktorky Zhoufové připadá natažený. Protože byla potrestána a myslím si, že přísně.

Byla to začínající soudkyně na přetíženém soudu, kde opravdu i my, jako krajský soud, jsme měli svůj podíl viny v tom smyslu, že jsme nestačili doplňovat soudce, kteří odcházeli do odvolacích senátů na pobočku. Jinou možnost jsme ale neměli. Do určité míry mě mrzel způsob celého průběhu postupu vyšetřování. Jsem přesvědčený, že se řada úkonů dala udělat diskrétněji a se stejně velkým zjišťovacím efektem. Připadá mi – a možná je to tak správně – že na justici je někdy tvrdší metr, než jinde. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, že má fatální problémy s elektronickým generátorem rozdělování věcí. Myslíte si, že se podaří spustit ho 1. listopadu, jak je plánováno?

To záleží na výkladu zákona. Jako předsedové krajských soudů jsme zatím jednotní v tom výkladu, že se od 1. listopadu teprve začlení do připravovaného rozvrhu práce na příští rok. My bychom tedy tu změnu od listopadu stejně nenasadili. Nevíme, co nám to s přidělováním kauz ve skutečnosti udělá. Musíme mít jistotu, že tak, jak to je zadané v rozvrhu práce, tak to generátor bude umět dělat. Druhá věc je, že, principiálně vzato, by ze zákona mělo vyplývat, že musí být nějaký důležitý důvod, který by měl být skutkového charakteru. A ne ten, že je tu nějaká technologie, která něco umožňuje. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

SOUDCI ZAMÍTLI ŽALOBU VITÁSKOVÉ Z ERU, CHTĚLA 170 TISÍC

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové, která od státu požaduje 170.000 korun odškodného za nepřiměřenou délku svého trestního stíhání v kauze solárních podvodů. Rozhodnutí není pravomocné.

Soudce Ondřej Růžička v krátkém odůvodnění rozsudku uvedl, že celková délka trestního řízení nepřiměřená nebyla. Upozornil zejména na rozsáhlost celého trestního řízení. Trestní kauza Vitáskové se týká solárních elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun. Majitelé, bratři Alexandr a Zdeněk Zemkovi, byli odsouzeni za to, že dostali od ERÚ licence na základě nepravdivých revizních zpráv a získali podvodně právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu.

Vitásková čelí obvinění od roku 2013. Brněnský krajský soud ji původně poslal do vězení na 8,5 roku za zneužití pravomoci, odvolací senát ji však v lednu 2018 pravomocně zprostil obžaloby. Do případu se letos vložil Nejvyšší soud, který stanovil, že důvody zproštění je potřeba zpřesnit.

Podle právního zástupce Vitáskové Pavla Kohúta žena na odškodnění nárok má. K rozhodnutí soudu se po jednání vyjádřit nechtěl. Kohút v žalobě poukazoval například na to, že vyhotovení rozsudku brněnskému soudu trvalo déle než sto dní. Celé řízení by podle něj také mohlo být rychlejší, kdyby byla věc Vitáskové projednávána odděleně.
S tím nesouhlasila zástupkyně státu Kateřina Tomášková, která upozornila na to, že trestní věci spolu souvisely a nemohly být řešeny zvlášť. Celá kauza podle ní byla navíc mimořádně složitá. Soudní jednání byla nařizována v krátkém časovém sledu po sobě, podotkla také Tomášková. Rozsudek brněnského soudu měl podle ní navíc 167 stran, tudíž byla délka jeho zpracování příměřená.

Vitásková čelí ještě druhé obžalobě. Podle kriminalistů porušila povinnosti při správě cizího majetku a zneužila svou pravomoc, když jmenovala místopředsedkyní ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou bez potřebné praxe. Jihlavský soud v případu rozhodne 1. listopadu.

Obvodní soud už v minulosti zamítl žalobu Vitáskové, ve které za stíhání požadovala 35 milionů korun. Důvodem zamítnutí bylo to, že její stíhání ještě neskončilo. Vitásková zažalovala ministerstvo spravedlnosti v době, kdy měla v ruce pravomocný rozsudek, který ji zprostil viny. Manažerka Vitásková stála v čele ERÚ v letech 2011 až 2017. Prezident Miloš Zeman ji loni vyznamenal medailí Za zásluhy.

SOUDKYNĚ NADRŽUJÍ ŽENÁM, OTCOVÉ NESPOKOJENI, BUDE ŘEŠENÍ?

Na opatrovnických odděleních soudů působí jako soudkyně většinou ženy. Otcové, kteří během rozvodu bojují o své děti, se cítí nepochopení, když se během soudního procesu setkávají právě jen s nimi. Mají pocit, že jim nerozumí a že soudkyně při svěřování dětí do péče preferují matky. David (jméno na jeho přání redakce změnila) vídá své děti jednou za týden a každý druhý víkend. S bývalou ženou se soudí už sedm let a konec sporu je zatím v nedohlednu.

Když David a jeho manželka zjistili, že jim manželství nefunguje, rozhodli se jít od sebe. Z bytu se David na žádost své bývalé ženy odstěhoval a vypadalo to, že se pár na péči o děti domluví. Jenže pak žena začala bránit otci děti vídat. „Říkala, že jsou děti unavené. Že to nejde. Hledala důvody, proč děti vidět nemůžu,“ svěřil se David redakci iDNES.cz.
Než se případ dostal k soudu, trvalo to půl roku. Mezitím se David k dětem téměř nedostal. „Ženy mají občas tendenci zadupat chlapa do země. Ať to stojí, co to stojí,“ myslí si. Podle něj mu bývalá žena chtěla co nejvíce ublížit. U soudu pak děti řekly, že chtějí zůstat u matky, protože si už nepamatovaly, že to před půl rokem fungovalo jinak.

David je toho názoru, že otec má v opatrovnickém řízení omezenou šanci něčeho dosáhnout, což mu potvrdili i advokáti. Podle Davida stále platí pravidlo, že žena se stará o děti a muž vydělává peníze. „Soudkyně se mnou jednala jako s někým, kdo o dětech nic neví. Cítil jsem beznaděj. Sebrali mi děti a zbytek života budu sám,“ popsal otec své pocity poté, co vyslechl soudní verdikt: Děti se svěřují do výlučné péče matky.

Otcové mají pocit, že jim soudkyně nerozumí

Na okresních soudech zaujímají ženy dvě třetiny pozic z celkového počtu soudců a soudkyň. Na opatrovnických odděleních pak jednoznačně převládají. Na všech náhodně vybraných opatrovnických soudech, na které se redakce iDNES.cz zaměřila, je vyšší podíl žen než mužů. Například na opatrovnickém oddělení okresního soudu na Praze 4 je deset žen a jeden muž, v Mostě je sedm žen a dva muži, v Hradci Králové je šest žen a žádný muž.

Statistika za rok 2018

• Svěřování nebo ponechávání v péči, včetně svěření pro případ rozvodu, se v minulém roce týkalo 59 089 dětí, z toho:
• 40 320 dětí dostaly do péče jejich matky
• Otcům bylo svěřeno dítě v 3468 případech
• Do společné péče obou rodičů šlo 2 354 dětí
• Do střídavé péče rodičů soudy svěřily 5 726 dětí
• Jiný člověk než rodič dostal dítě v 570 případech
• V 6 651 případech bylo soudní řízení zastaveno

Podle bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové se muži často cítí zklamaní z toho, že jejich případy dostávají do rukou jenom ženy. Mají pocit, že jim soudkyně nerozumí.
Podobný názor má i ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. „Pro otce, který se chce domoci styku se svými dětmi, je problematické, když naráží jenom na soudkyně, které se ho mnohdy ptají, jak dobře umí vařit,“ tvrdí.

To, že na opatrovnických soudech sedí většina žen, vnímá jako problém například advokát Jan Vučka, podle kterého musí být rozhodování soudů vyvážené. „U exekucí a sporů ze směnek je to lhostejné, ale u rodinných věcí musí justice vzbuzovat důvěru veřejnosti, že není vychýlená ve prospěch jednoho pohlaví,“ řekl advokát pro iDNES.cz. Podle něj jsou muži a ženy odlišní a často vnímají totožné věci jinak.

„Pokud se má rozhodovat o soužití rodičů a dětí, je prostě nezbytné, aby různé pohledy byly u soudu zastoupeny rovnou měrou. Osobně mě jako otce děsí představa, že podle vedení některých soudů je dítě něco méně důležitého než auto nebo zaměstnanecký poměr. To svědčí o děsivém odlidštění a odtržení části justice od reálného světa,“ zakončuje Jan Vučka, který je otcem podle svých slov šťastného dítěte ve střídavé péči.

Problémy opatrovnického soudnictví

Podle Markéty Novákové, propagátorky cochemského modelu souzení v Česku, je rodinné právo velmi těžkou disciplínou, ve které není důležitá jen aplikace paragrafů. Stejně podstatná je pro soudce i práce s lidmi, zásadní je schopnost komunikovat a mít potřebné znalosti z psychologie a sociální práce.

Cochemský model

• Vznikl v roce 1991 v německém kraji Cochem-Zell. Jejím autorem je opatrovnický soudce Jürgen Rudolph.
• Cochemská praxe je rozhodování o dětech, při kterém všechny zúčastněné instituce ve vzájemné spolupráci vedou rodiče k převzetí odpovědnosti za budoucí život jejich dětí.
• Otázkou tedy není, kdo z nich bude mít dítě v péči, ale jak bude mezi ně péče rozdělena.
• Vždy je preferována dohoda rodičů před názorem soudu.
• Řízení probíhají velmi rychle a účastníci a advokáti jsou soudem vedeni k bezkonfliktnímu jednání.
• Více jsme popsali zde: Vše pro dítě. Úřady i rodiče má u rozvodu zkrotit německá praxe.

„Obecně si myslím, že je velmi přínosné, když je poměr žen a mužů v různých profesích co nejvyrovnanější a přála bych to i opatrovnické justici,“ sdělila pro iDNES.cz Nováková. Podle ní ale problémy opatrovnických soudů tkví v jiných oblastech než v otázkách genderové rovnosti.

Soudce Martin Beneš, který podle cochemské praxe soudí na opatrovnickém oddělení okresního soudu v Mostě chápe, že se otcové nemusí cítit ve feminizovaném systému dobře, ale stejně jako Nováková si nemyslí, že v pomyslné rovině ženy versus muži tkví problém opatrovnického soudnictví. Problém je podle něj v nastavení systému a v tom, že jsou rodiče v opatrovnickém řízení souzeni namísto toho, aby jim stát nabídl účinnou pomoc při snižování jejich konfliktů a pomohl jim při uzavření dohody.

Mají ženy pro opatrovnické právo předpoklady?

Názory na to, jestli by opatrovnické justici prospělo více mužů – soudců se různí. Neshodují se na tom ani odborníci z právnického světa. Podle Unie rodinných advokátů je genderová teorie nesmyslná a nelze z ní nic vyvozovat. Předsedkyně Unie Daniela Kovářová je toho názoru, že ženy tíhnou k jiné práci než muži a pro opatrovnickou problematiku mají předpoklady stejně jako muži například ke stavebnictví.

Česká justice jako pánský klub. Soudkyně dominují, ale nahoře vládnou muži

Naopak mostecký soudce Vladimír Polák, který stejně jako Beneš rozhoduje o opatrovnických sporech pomocí cochemského modelu si myslí, že by byl větší podíl mužů pro opatrovnickou justici přínosný. „Už jen kvůli nabourání stereotypu, že o dětech rozhodují ženy, které je automaticky svěřují do péče žen.“

Podle Poláka je možné, že se někteří otcové cítí nepochopení. „Jejich dojem může být navíc umocněn průběhem celého jednání. Existuje stereotyp, že matka je plně kompetentní k péči o dítě. U otců tomu tak někdy nebývá a jsou jim pokládány otázky, které směřují k tomu, aby svou kompetenci prokazovali. Ptají se jich na otázky, jestli umí uvařit teplou večeři nebo jestli někdy dítě přebalovali,“ zakončuje Polák

JUDr. VÝBORNÝ KONČÍ JAKO SOUDCE NSS, ADVOKÁTKA ŠIŠKEOVÁ NA NSS?

Nejvyšší správní soud (NSS) bude opět o jednoho soudce slabší. V mandátu nebude dále pokračovat soudce a někdejší politik Miloslav Výborný. „Je to k 31. prosinci tohoto roku. Důvody pan doktor neuvedl, což ani nemusí,“ sdělila České justici mluvčí soudu Sylva Dostálová.

Podle informací České justice končí Výborný, kterému je 67 let a pochází z Chrudimi, z rodinných důvodů. Nechce už také dále dojíždět do Brna. Dlouhodobě přetížený NSS se potýká s nedostatkem soudců. V poslední době odešla Jana Brothánková, která později zemřela. Do důchodu odešla také soudkyně Marie Žišková. Ke konci roku talár odloží také dlouholetý soudce Petr Průcha. Soud by snad mohla v příštím roce posílit advokátka Sylva Šiškeová. Ta podle informací České justice na začátku října uspěla i při veřejném slyšení na plénu NSS. „Po jednání pléna se sešla Soudcovská rada, která se jednomyslně shodla na doporučení předsedovi soudu činit další kroky v procesu směřujícím ke jmenování Mgr. Šiškeové soudkyní NSS. Předseda soudu se již obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem k podání návrhu prezidentu republiky na její jmenování soudkyní s následným přidělením k výkonu soudnictví u Nejvyššího správního soudu,“ dodala Dostálová.

Miloslav Výborný vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií pracoval v advokacii nejprve jako advokátní koncipient, poté jako samostatný advokát. V roce 1992 byl zvolen poslancem České národní rady, následně byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zde působil jako člen Ústavně-právního výboru a jako předseda Mandátového a imunitního výboru. V letech 1996 – 1997 vykonával funkci ministra obrany a v roce 1998 zaujal funkci ministra – předsedy Legislativní rady vlády. Dne 3. června 2003 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky, kde působil ve IV. senátu. Soudcem Nejvyššího správního soudu byl jmenován v roce 2013. Je otcem předsedy lidovců Marka Výborného, ceskajustice.cz

OPRAVA RADNICE V OLOMOUCI

Nejdůležitějšími etapami prošla letos rekonstrukce pláště radnice a dřevěné konstrukce radniční věže. Opravy budou pokračovat i v příštím roce, zbývá už ale výrazně menší část práce. Už v nejbližších týdnech lidé uvidí výsledek dosavadního průběhu oprav.

Jako první byla už v létě opravena fasáda na nádvoří. „Nyní je opraven také plášť dvou delších stran radnice. Z nich bude v nejbližších dnech sejmuta plachta a lešení,“ říká investiční náměstek primátora Martin Major. Plot okolo staveniště ještě zůstane, probíhají zde další drobnější práce a je tu uskladněn stavební materiál. Výrazně se ovšem zmenší plocha záboru pod věží.

Práce budou po zimní přestávce pokračovat ještě na jaře. „V první polovině příštího roku budou dokončeny i opravy obou kratších stran radnice, obou vstupů do radnice a venkovních schodišť,“ doplnil Martin Major. Pečlivou prací restaurátora projdou i kamenné erby českých zemí, Rakouska a uherského království, které zdobí oba vstupy do radnice a pocházejí z období gotiky a renesance. „Pro veřejnost je určitě zajímavou zprávou, že tyto erby dostanou od restaurátora původní polychromii, tedy budou barevné,“ prozradil Martin Major.

Pokud jde o radniční věž, v tuto chvíli se připravuje vynesení dolní části dřevěné konstrukce. Tu dosud tesaři sestavují přímo na Horním náměstí. Vyzvednutí mnohametrové konstrukce jeřábem by se mělo uskutečnit příští týden, předpokládá se termín 22. října. Záležet bude na aktuální předpovědi počasí a především síle větru. Konstrukce bude ukotvena do kamenného ochozu a následně přijdou na řadu klempíři, kteří provedou oplechování celé konstrukce.

Střední část věže je zatím zakryta plachtou a čeká na Horním náměstí na rozebrání. Podle ní bude zhotovena nová replika. Tyto práce proběhnou od začátku příštího roku, opět před zraky veřejnosti, ale s menším záborem veřejné plochy. Nejvyšší část špice věže, která je momentálně uložena v depozitáři, přijde na řadu jako poslední, v první polovině příštího roku. Její konstrukce se bude opět kompletovat na Horním náměstí a až po dokončení ji jeřáb vyzvedne nahoru.

„Dokončení části prací znamená i úlevu pro provoz na Horním náměstí, což Olomoučané určitě uvítají,“ říká primátor Mirek Žbánek a upřesňuje, že se podstatně zmenší plocha, kterou stavba dnes zabírá. „V příštích týdnech bude demontováno oplocení pod věží, které zabírá značnou část Horního náměstí. Plot zůstane jen v těsné blízkosti radniční budovy.“ Na průběh Vánočních trhů tedy bude mít stavba jen minimální vliv, nebude chybět tradiční vánoční strom a budou zde také stánky. Mělo bych jich být stejné množství, jen rozmístění se mírně změní.

Po vynesení střední a nejvyšší části věže se vrátí na původní místo tubusy s archivními dokumenty, nalezené při demontáži věže. „Budou v nich opět uloženy archiválie z roku 1962, kdy probíhala poslední větší oprava věže, a současně přidáme další tubusy s odkazy naší doby budoucím generacím,“ připomněl primátor Mirek Žbánek. Archiválie jsou mezitím uloženy u odborníků ve Státním okresním archivu Olomouc.

Ještě během října by měly být dokončeny velké nárožní sluneční hodiny. Vytváří je akademický malíř a restaurátor Radomír Surma podle dochovaných fotografií původních slunečních hodin, které nechala zabílit nová reprezentace města po roce 1918. Ta tehdy považovala jejich motiv za příliš prohabsburský a monarchistický. Kromě toho se objeví i repliky dalších starých slunečních hodin na jižní a západní straně radnice. Barevné budou i kamenné erby nad vstupy do radnice. Budova radnice tak bude po rekonstrukci i vizuálně atraktivnější než před opravou, protože se jí vrátí výtvarné prvky, které byly dříve neuváženými rozhodnutími zbytečně ztraceny.

Náklady a význam rekonstrukce

Opravy pláště radnice stojí zhruba 57 milionů korun a navazují na rozsáhlou opravu střechy, střešních krovů a menších radničních věží z předchozích let. Rekonstrukce střechy stála více než 30 milionů korun. Opravami už prošla i vstupní část radnice (1,8 milionu Kč) a informační centrum v podloubí (1,4 milionu Kč).

Jedná se o velmi významnou investici – budova olomoucké radnice je šest století starým sídlem městské samosprávy, tedy symbolem města, jaký zdaleka ne všechny obce u nás mají. Navíc jde o nemovitou kulturní památku a významný architektonický i urbanistický prvek, který obsahuje gotické, renesanční a barokní prvky.

FILIP SALAČ PO PÁDU V JAPONSKU ZRANĚN

Šestnáctá Velká cena mistrovství světa silničních motocyklů se rozjela v Japonsku na okruhu Motegi. Filip Salač prožil velice náročný den hlavně poté, co spadl a zranil se. Kromě toho přišla penalizace, která znamená start z pit lane.
Mistrovství světa silničních motocyklů se na tento víkend přesunulo do země vycházejícího slunce, kde se koná letošní 16. Grand Prix. Závody tradičně hostí okruh Twin Ring Motegi, který je pro Filipa Salače další novou tratí.

V prvním volném tréninku český závodník obsadil 17. místo s časem 1:58,492 a ztrátou 1,252 vteřiny. V tom druhém si čas zlepšil na 1:58,263, nicméně moc toho nenajezdil, protože přišel těžký pád při highsideru. Filip Salač si při něm zlomil malíček na pravé noze a je celý potlučený, takže nyní tráví nejvíce času v mobilní klinice. Uvidí se, zda se zúčastní dalšího programu, ale udělá vše proto to, aby se do sedla motorky vrátil. Těžkému dni navíc nepomohla ani penalizace, kterou dostal za pomalou jízdu v prvním volném tréninku. Ta znamená start do nedělního závodu z pit lane.

Filip Salač

"Dnes to pro mě byl hodně těžký den. Byl jsem poprvé na nové trati a od začátku to na ní hodně klouzalo. Na konci tréninku, když jsme nazuli nové pneumatiky, přišla týmová strategická chyba. Ukázal jsem jim skupinu, se kterou chci jet, ale z boxů mě pustili o 19 vteřin dřív a musel jsem na trati počkat. Kvůli tomu jsem měl pomalejší sektor, než je 130% nejrychlejšího kola, takže jsem dostal penalizaci startu z pit lane. Ve druhém tréninku jsem vyjel na starých pneumatikách a jel docela slušné časy, i když to znovu klouzalo. V pátém kole jsem dostal velký highsider. Přistál jsem na záda a hodně mě bolí celé tělo, mám na dvakrát zlomený malíček na pravé noze, naraženou kyčel a od žeber mě bolí plíce."

"Uvidíme, jak na tom budu zítra, ale na třetí volný trénink mám zákaz. Mám se odpoledne přijít domluvit, že by mě nechali nastoupit alespoň do závodu. Přemýšlím o tom a chci udělat dobré rozhodnutí, zda budu vůbec startovat. Pojedu z pit lane a budou mi chybět kola, ale udělám pro to všechno a pokud se zítra budu cítit lépe, tak pojedu. Nechci to vzdát a třeba nastoupím i do kvalifikace, ale uvidíme, jak se situace vyvine. Nyní jsem v mobilní klinice, kde budu asi až do večera a zítra tu také strávím většinu dne. Příčinu highsideru neznáme. V této zatáčce jsem jel o 3 km/h rychleji, než kolo předtím, ale nebylo to nejrychlejší kolo. Občas se to v tomto místě stává. Hodně to tam klouzalo a po pár kolech jsem si na to zvykl, takže mi to přišlo normální. Když jsem se snažil zatlačit trochu víc, tak to bylo přes limit a přišel těžký pád. Uvidíme zítra, ale budu fanoušky informovat na sociálních sítích, tak mě sledujte na Instagramu a Facebooku. Děkuji všem za zprávy a podporu."

BASKETBALISTÉ PRAHY PŘIVÍTAJÍ TÝM HRADCE

Čtvrté kolo Kooperativa NBL přinese druhé domácí utkání Sov v této sezóně. Tentokrát je vyzvou Sokoli z Hradce Králové. Ti zatím letos nepoznali chuť vítězství a budou tak bojovat o první body do tabulky, kde zatím sdílí poslední příčku s Brnem, Ostravou a Kolínem. Svěřenci trenéra Peterky prohráli rozdílem 23 bodů v „Olomoucku“, sedmadvacet bodů rozdíl si odvezli z Opavy a doma prohráli o 16 s Ústím nad Labem. Kingspan má ve svém středu hned čtyři dvouciferné střelce. Lošonskému se daří i letos a zatím doručuje v průměru 14 bodů na utkání. Utkání: USK Praha – Kingspan Královští sokoli, sobota 19.10.2019 v 17.30 hod. v Praze na Folimance.

Hned v závěsu je křídlo Tresač 13.7, pivot Sedmák s 11 body, kterého na Folimance dobře znají z jeho dřívějšího působení v dresu sov a tím posledním je s 10.3 body Pekárek. Pražané si budou muset dát pozor na střelbu z trojkového bolouku, protože Hradec Králové dá v průměru přes 9 trojek na utkání. Na druhou stranu není tak silný na doskoku. Sovy jsou favoritem utkání, ale aby potvrdili touto roli i výsledkově, musí zlepšit obranu, která v posledním kole proti Olomoucku nebyla optimální a měli by vylepšit i procento úspěšných trestných hodů, které je zatím na nedostačující 67%.

„Hradec míří na Folimanku se stejnou základní osou jako v minulé sezóně. Sedmák, Lošonský, Stamenkovič, doplněnou o duo Tresač a Pekárek. Na ty si musíme dávat pozor. Klíčovým faktorem utkání bude poprat se s jejich převahou pod košem. Pro nás bude důležité se soustředit na naši hru především v přechodové fázi a zlepšit defensivní prvky, především odstavování hráčů po střele. Pokud se nám to povede, potvrdíme roli favorit,“ říká asistent trenéra Jan Pospíšil. /mš/