iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Úkol pro Babiše a Středulu: Zachránit byty horníků

Premiér Andrej Babiš a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula by měli urychleně vytvořit tým nejlepších právníků a zachránit 45 tisíc, a možná ještě více tisíc bytů horníků na Ostravsku, jak o nich hovoří Sněmovní dokument 3516 ze dne 8. října 2019.

PŘEVOD BYTŮ OKD V ROZPORU SE ZÁKONEM, NEPLATNÝ

Vyšetřovací komise vyzývá Ministerstvo financí a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby zahájily řízení, ve kterém by požádaly soud o určení vlastnictví bytového fonduOKD vzhledem k tomu, že k převodu bytového fondu došlo v roce 1990/1991 v rozporu se zákonem, a je tedy dle názoru komise od počátku absolutně neplatný.

PODAT STÍŽNOST EVROPSKÉ KOMISI

Vyšetřovací komise vyzývá vládu, aby podala k Evropské komisi oficiální formální stížnost jménem České republiky pro poskytnutí protiprávní státní podpory společnosti KARBON INVEST, popř. aby se připojila ke stížnostem, které již byly podány. V případě, že Evropská komise setrvá v nečinnosti, vyšetřovací komise vyzývá vládu, aby využila veškeré právní
prostředky, včetně žaloby u Soudního dvora EU. Každý členský stát a jeho orgány jsou povinny vrámci principu loajální spolupráce a čl. 108 odst. 3 SFEU notifikovat udílené podpory podle čl.107 odst. 1 SFEU.

Vyšetřovací komise vyzývá Ministerstvo financí, aby zvážilo právní kroky, včetně podání arbitrážní žaloby, na právního nástupce KARBON INVEST, na zaplacení smluvní pokuty pro porušení privatizační smlouvy či jiné prostředky k vynucení smluvních povinností, zejména body čl. 7.

Vyšetřovací komise si je vědoma, že Ministerstvo spravedlnosti připravuje novou právní úpravu znalecké činnosti. Vyzývá Ministerstvo spravedlnosti, aby do nové úpravy zahrnulo zpřesnění pravidel pro výkon znalecké činnosti, např. zavedením závazných standardů oceňování podniků a metodologických postupů, případně zřízením samosprávné profesní organizace.

ŠPIDLA PŘIPRAVIL HORNÍKY O BYTY, BUZKOVÁ: NEKVALITNÍ SMLOUVA
:
Politické rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly o prodeji akcií OKD navrženým postupem bylo přijato 23. dubna 2003 přesto, že celá řada členů vlády vyjádřila o privatizaci pochybnosti. Proti privatizaci za daných podmínek se postavili zejména neekonomičtí ministři. Pavel Dostál se zajímal o osud bytů, a zda byly oceněny dceřiné společnosti. Petra Buzková
poukazovala na nekvalitně zpracovaný návrh privatizační smlouvy. Marie Součková usilovala, aby cena zohlednila i dceřiné společnosti. I laikům bylo zřejmé, že transakce vykazuje základní nedostatky.

SOBOTKA S URBANEM ROZHODLI

Každopádně námitky nebyly zohledněny a hlasovalo se o předloženém návrhu. Toto rozhodnutí bylo následně prováděno zejména zodpovědnými ministry financí Bohuslavem Sobotkou a průmyslu a obchodu Milanem Urbanem. Na základě zjištění vyšetřovací komise lze konstatovat, že stát zastoupený zodpovědnými úředníky si při tomto prodeji nepočínal dostatečně obezřetně a s náležitou pečlivostí.

Chybné bylo již samotné rozhodnutí o zahájení exkluzivního jednání o prodeji akcií s majoritním akcionářem OKD, společností KARBON INVEST, ze dne 12. 11. 2003. Toto rozhodnutí, které bylo zdůvodňováno snahou o zajištění stabilizace společnosti OKD a s tím souvisejícím zachováním pracovních míst, bylo snad dobře míněno, nicméně bylo založeno na naivní důvěře a zejména zcela mylné predikci budoucího vývoje. O pár měsíců později, ještě před podpisem privatizační smlouvy, došlo k podvodnému jednání majitelů společnosti KARBON INVEST vůči vládě jejich utajeným jednáním o prodeji akcií společnosti KARBON INVEST společnosti Bakaly a spol.

VINÍK ŠPIDLOVA VLÁDA, NEZAJISTILA TRŽNÍ HODNOTU

Díky rozhodnutí vlády privatizovat akcie OKD oslovením jediného partnera se stát zbavil možnosti takto získat tržní hodnotu prodávaného balíku akcií OKD. Takovému postupu (tj. vyzvat potenciální zájemce k podání indikativních nabídek na odkoupení akcií OKD) přitom nic nebránilo, naopak se jedná o postup, který je žádoucí i z hlediska posuzování možné veřejné podpory.

Stát neprojevil žádnou skutečnou snahu o řádné zjištění tržní hodnoty akcií OKD, které se rozhodl prodat. Znalecký posudek a jiné dokumenty byly zjevně zpracovávány v časové tísni, v mizerné kvalitě a podle všeho se záměrem dospět k co možná nejnižší ceně prodávaných akcií. Přestože se i během jednání vlády vyskytly pochybnosti o správnosti ceny stanovené na základě posudku a jednání, kompetentní osoby neprovedly nic, aby stát získal za akcie tržní hodnotu.

ZÁVAŽNÉ VADY POSUDKU

Znalecký posudek i z laického pohledu obsahoval celou řadu zřejmých pochybení, proto vyšetřovací komise požádala znalecké kolegium zřizované při Ministerstvu spravedlnosti ČR v oboru oceňování podniku o vyjádření k posudku. Znalecké kolegium dospělo k závěru, že posudek trpí závažnými vadami, a ohodnotilo ho nejnižší možnou známkou.

SOUDCI NEZOHLEDNILI VEŠKERÉ SKUTEČNOSTI, DÁT STÍŽNOST

Přestože znalec byl v trestním řízení osvobozen, vyšetřovací komise se vzhledem ke svým zjištěním domnívá, že soudy nezohlednily veškeré skutečnosti. Vzhledem k tomu, že důsledky tohoto jednání by mohly být v případě jeho nepostihování pro českou ekonomiku a hospodaření státu závažné, rozhodla se podat podnět ministryni spravedlnosti, aby zvážila stížnost pro porušení zákona v této věci.

FNM NEDAL ZADÁNÍ PRO ZNALCE

FNM zcela rezignoval na kritické posouzení závěrů znaleckého posudku nebo znalcem použité oceňovací metody. FNM rovněž zcela nedbale přistoupil k formulaci zadání pro znalce a ke zpracování znaleckého posudku přistoupil pozdě.

Právě postup FNM směřující k získání jakkoliv nekvalitních „odborných“ ekonomických posudků naznačuje, že skutečným zájmem nebylo získat objektivní a kompetentní názor na hodnotu prodávaného balíku akcií, ale čistě formálně vytvořil podklady. Kontrolní systém ze strany MF, resp. ministra financí, jako nadřízeného orgánu v této věci zcela selhal.

SOBOTKA S URBANEM ZBAVIT SE BYTŮ OKD PŘED VSTUPEM DO EU

Časová posloupnost jednotlivých události rovněž naznačuje, že pan Sobotka a pan Urban se snažili dokončit proces prodeje akcií OKD před vstupem ČR do EU (tedy před 1. květnem 2004). Pravděpodobným důvodem byla snaha vyhnout se kontrolním procesům ze strany orgánů EU, a tím prodloužení nebo ohrožení celého prodeje. Tento záměr byl zmařen ze strany ÚOHS, který svým rozhodnutím ze dne 30. dubna 2004 nepovolil výjimku ze zákazu veřejné podpory.

Privatizační smlouva uzavřená na jaře 2004 nikdy nenabyla platnosti. Podle usnesení vlády ze sklonku roku 2003 měli ministři Sobotka s Urbanem v případě neúspěchu jednání (za to lze považovat neudělení výjimky ÚOHS ze zákazu veřejné podpory ve smyslu paragrafu 6 zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, s odůvodněním, že prodej za vládou schválenou privatizační cenu představuje zvýhodnění a je veřejnou podporou) navrhnout privatizaci veřejnou soutěží.

VÍCE ZÁJEMCŮ O BYTY OKD, SOBOTKA S URBANEM NEVYHLÁSILI VEŘEJNOU SOUTĚŽ

Exkluzivita pro KARBON INVEST platila do konce března 2004 a nebyla prodloužena. Přesto, že KARBON INVEST neměl exkluzivitu (ztratil ji v březnu 2004) a o majetkový podíl státu v OKD měly zájem i jiné subjekty, ministři Sobotka s Urbanem jednali pouze se společností KARBON INVEST.

Privatizace OKD byla dokončena v září 2004, kdy Grossova vláda opětovně rozhodla o prodeji akcií OKD nabyvateli, spol. KARBON INVEST. Vyšetřovací komise zjistila, že dlouho před jednáním vlády obdrželo Ministerstvo financí a FNM právní rozbory advokátní kanceláře Allen & Overy, které doporučovaly vyhlášení veřejné soutěže na prodej podílu státu na spol. OKD (cit. „domníváme se, že v současné situaci je jediným možným řešením vyhlášení veřejné soutěže na koupi prodávaných akcií adresované neomezenému počtu zájemců“).

PODRAZY SOBOTKY, NECHTĚL NEJVYŠSÍ CENY

Přesto Ministerstvo financí nepředložilo vládě informaci o tomto odborném doporučení právního poradce. Z chronologie jednotlivých události tedy vyplývá, že dominantním zájmem bylo prodat minoritní podíl státu v OKD co nejrychleji. K tomuto závěru vede nejen zdokumentovaný postup ministra Sobotky, ale i absence jakýchkoliv relevantních analyticko-odborných materiálů, které by se detailně věnovaly řadě předběžných právních a/nebo ekonomických aspektů, které bylo žádoucí prověřit před podpisem smlouvy.

Z podkladů zkoumaných vyšetřovací komisí vyplynulo, že předkladatel ministr Sobotka připustil během březnového jednání vlády, že neusiloval o maximalizaci ceny, neboť by nabyvatel mohl mít problém s financováním celé privatizace.

Konečná cena stanovená na zářijovém jednání vlády pak nevycházela z jakéhokoliv přezkoumatelného základu – byla výsledkem nabídky spol. KARBON INVEST a diskuse členů vlády, že částka 4 mld. 100 mil. Kč „vypadá lépe“ (dosl. cit. „kdybychom tu jedničku posunuli o dvě místa doleva“) než 4 mld. a 1 milion Kč, kterou nabízel KARBON INVEST.

Tuto situaci dokreslují slova ministra Bureše: „Budete sedět na tiskovce, pane premiére, a dotaz novináře bude:
„Výborně, my si vážíme vlády, která řekne 4 miliardy 100 milionů, ale proč ne 5 miliard 100 milionů? Kde máte oporu pro ten závěr, že si tu cenu, ignorujíce ten časový limit atd., stanovíte takto?“

Vyjma nízké aktivity ke zjištění skutečné tržní hodnoty prodávaných akcií lze dále konstatovat i totální rezignaci zadavatelů těchto posudků na kritické zhodnocení závěrů „odborných“ poradců. Znalecký posudek zpracovaný VOX CONSULT přitom vykazuje tak značné nedostatky, že k jejich identifikaci není nutné žádné zvláštní odborné vzdělání. Přesto byl tento posudek zadavatelem akceptován.

Je zřejmé, že vláda v rámci prodeje akcií OKD v roce 2004 spoléhala zejména na následné, budoucí chování tehdejších majitelů KARBON INVEST (pánů Koláčka a Otavy), od kterých si vláda slibovala realizaci sociálně motivovaných deklarací (závazků kupujícího). Vláda tedy vyjednávala o nejrůznějších budoucích závazcích KARBON INVEST, přičemž splnění těchto závazků mělo být fakticky garantováno osobní účastí pana Koláčka a pana Otavy na podnikání OKD. Vláda přitom fatálně podcenila riziko v podobě případného odchodu jmenovaných pánů ze společnosti KARBON INVEST (ke kterému ostatně došlo již v průběhu vyjednávání o prodeji akcií OKD v roce 2004).

NESCHOPNÝ ŠPIDLA A JEHO VLÁDA, OBOHACENÝ MILIARDAMI BAKALA

Nedbalý, či dokonce úmyslný přístup státu (a jím najatých právních poradců) umožnil soukromým subjektům (akcionářům KARBON INVEST či subjektům, které přímo nebo nepřímo ovládal Zdeněk Bakala), aby se na úkor státu obohatily o miliardové částky.

OKLAMANÍ HORNÍCI, SOBOTKA NEZAJISTIL PŘEDKUPNÍ PRÁVO LIDÍ

Vyjma obohacení soukromých osob na úkor státu (metodou tzv. „podnikatelského incestu“ – došlo i k oklamání tisíců nájemníků bytů v bytovém fondu pod správou OKD, kteří nazákladě vyjádření vlastníků společnosti KARBON INVEST důvodně očekávali, že budou mít možnost odkoupení bytů za zvýhodněnou cenu. Nesplnění veřejně pronášených příslibů vzbudilo oprávněné pocity křivdy u nájemců těchto bytů, kteří později podali stížnost k EK pro protiprávní podporu. A to za situace, kdy byty byly oceněny na částku 40 tis. Kč za byt, i když neodpovídala ceně v místě a čase obvyklé (např. Ostrava)!

Ustanovení privatizační smlouvy, které zakotvovalo předkupní právo nájemníků, bylo z původní přísné podoby (ukládacím dopisem Bohuslava Sobotky), která prakticky znemožňovala vyvedení bytového fondu, pozměněno na nevymahatelnou a bezobsažnou formulaci s největší pravděpodobností právničkou koncernu KARBON INVEST Petrou Novákovou, což následně Bohuslav Sobotka akceptoval předložením této verze k projednání vládou. Nebyla to vláda, která nakonec formulovala omezující podmínky, ale KARBON INVEST spolu s FNM. Postup byl tedy opačný, než by bylo logické. Jinými slovy řečeno, Bohuslav Sobotka (popř. Milan Urban) nezajistil, aby závazky KARBONINVEST (byty, zaměstnanost) byly právně vynutitelně garantovány ze znění smlouvy právě osobami, které jménem KARBON INVEST vystupovaly (pánové Koláček a Otava). A přitom právě sociální závazky a stabilita OKD byly důvody pro to, aby OKD byla prodána stávajícímu majoritnímu vlastníku za exkluzivních podmínek.Jménem KARBON INVEST vyjednávali s FNM smlouvu o prodeji akcií OKD pánové Koláček a Otava. Bylo to období, kdy zástupci státu – akcionáři byli odstaveni od spolurozhodování v OKD a zároveň v tomto období byli výše zmínění pánové trestně stíhání (za zneužívání informací v obchodním styku).

Z řady veřejných prohlášení představitelů státu bylo zřejmé, že zásadním důvodem exkluzivního vyjednávání o prodeji akcií OKD se společností KARBON INVEST byl zájem státu, aby OKD byla manažersky nadále vedena majiteli KARBON INVEST (tedy panem Koláčkem a panem Otavou). Stát tedy při prodeji akcií spoléhal na to, že nedojde k žádným změnám ohledně akcionářů KARBON INVEST, a majitelé této společnosti byli pro stát, zaměstnance i obyvatele regionu garancí, že činnost OKD bude zachována v původním rozsahu.

Navzdory tomu, že si pánové Koláček a Otava byli vědomi zájmu státu, aby vedli společnost OKD, vyjednávali souběžně oba jmenovaní skrytě se společností CHARLES CAPITAL (tedy s panem Bakalou) o prodeji společnosti KARBON INVEST, která měla být nositelem závazků vyžadovaných státem. Jednání těchto pánů vůči státu lze označit za podvodné. /r/