iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

U Beretty i VSZ Bradáčová, nezákonné odposlechy v autě

Ekonomický deník: V kauze Beretta padla další obvinění. Tentokrát kvůli neoprávněným lustracím: Policie obvinila privátního detektiva Igora Gáboríka a celníka Pavla Šímu ze zneužití pravomoci úřední osoby, úplatkářství a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Jde o pokračování takzvané kauzy Beretta.

Korupčním jednání měla být lustrace majitelů aut, které měl pro Gáboríka Šíma provést. Případ Beretta otevřeli detektivové někdejšího ÚOOZ, kteří odstartovali kauzu Nagygate, která v roce 2013 zapříčinila pád vlády Petra Nečase a dodnes není jako celek definitivně pravomocně odsouzená.

Když detektivové Národní protidrogové centrály začali pouštět pětici obviněných v kauze přezývané Beretta do spisu, zdálo se, že se schyluje k návrhu na obžalobu. Ale obvinění budou muset ještě chvíli počkat. Národní protidrogová centrála kauzu vyšetřuje protože jí tento případ ze záhadných důvodů přikázala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která, seč manažerka návladních, případ osobně dozoruje.

Ekonomický deník zjistil, že podplukovník protidrogové centrály Roman Hradil 7. října obvinil někdejšího pražského policistu, nyní privátního detektiva, Igora Gáboríka a celníka Pavla Šímu ze zneužití pravomoci úřední osoby, úplatkářství a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Údajným korupčním jednáním měla být lustrace majitelů tří aut, které měl pro Gáboríka Šíma provést.

Šíma má být podle Hradila nepřímým pachatelem a Gáborík návodcem. Gáborík přitom s Celní správou dlouhodobě spolupracoval, například na odhalování padělání cigaret, takže jeho úzké kontakty s celníky jsou celkem snadno vysvětlitelné.

Prolomená jablka

Policie se k informacím o prováděných lustracích dostala díky rozšifrování přístupu do emailu v zabaveném iPhonu a iPadu (komunikátory se znakem nakousnutého jablka – pozn. red.) Igora Gáboríka. Expert Kriminalistického ústavu Praha v roce 2016 zkonstatoval, že bez přístupových kódů se do telefonu ani do iPadu nedostane. Policie na základě nových metod zkoumání požádala kriminalistický ústav v březnu znovu o rozkódování telefonu i tabletu a tentokráte zjevně uspěla. V obou komunikátorech pak znalec nalezl uloženou komunikaci z gmailových účtů a konkrétní emaily.

Gáborík v roce 2015 pracoval pro společnost Knauf a manažera této firmy kontaktoval neznámý muž asijského původu a uplatňoval údajnou reklamaci ve výši 70 miliónů korun pro společnost Bahal ČR. Šíma se pak měl podle detektivů obrátit na operační důstojníky Celní správy, kteří mu měli vylustrovat celkem tři vozidla. Lustrace si měl pak Šíma uložit na flashdisk.

Podle tvrzení detektiva Hradila měl Gáborík Šímu uplatit zapůjčením dodávky Opel Vivaro. „Za jehož zapůjčení by nadpraporčík Šíma zaplatil podle ceny obvyklé 2 600 korun bez DPH, o něž si za blíže nezjištěných okolností, nejpozději 25. 3. 2015 v dopoledních hodinách, obviněný nadpraporčík Šíma požádal a poté urgoval prostřednictvím emailu. A dále obviněný nadpraporčík Šíma od obviněného Gáboríka za neoprávněně provedené lustrace převzal na blíže nezjištěném místě v ČR nejpozději do dne 7. 4. 2015 finanční prostředky v dosud nezjištěné výši,“ tvrdí podplukovník Hradil. Šíma si přitom zmiňovaný Opel půjčoval už v minulosti.

Ke konci května přitom policie rozhodla ve věci obviněných – státní zástupkyně Dagmar Máchové, detektiva protikorupční policie Radka Holuba, celníka Šímy, ex-detektiva Gáboríka a bývalého policisty Vladimíra Zmrhala – o vyloučení ze společného řízení. „K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení,“ dí trestní řád.

Orgány činné v trestním řízení kauzu Beretta odprezentovaly jako zásadní případ. Podle nich detektiv Radek Holub s celníkem Pavlem Šímou neoprávněně předávali informace z kauz Nemocnice Na Homolce a pražského dopravního podniku privátnímu detektivovi Igoru Gáboríkovi, který je pak měl údajně poskytovat dál. Státní zástupkyni z Prahy Dagmar Máchové byly po pozdějším obvinění v kauze Beretta odebrány všechny trestní kauzy a byla dočasně zbavena funkce žalobkyně.

K zatčení podezřelých vedlo, jak před časem napsal deník MF Dnes, několik náhod. Jak deník zaznamenal, když policie a žalobkyně mapovali detaily kauzy, o existenci Gáboríka a jeho napojení na policisty a státní zástupce detektivové ÚOOZ dlouhou dobu nevěděli. Pomohla jim vlastně shoda okolností při vyšetřování jiného případu, a to kolem soudce Ondřeje Havlína.

„Právě on se totiž přátelil se státní zástupkyní Dagmar Máchovou, která byla v kauze na podzim 2016 rovněž obviněna kvůli přijetí úplatku. Až teprve Máchová přivedla vyšetřovatele za několik měsíců ke Gáboríkovi. A trvalo asi další rok, než objevili tehdejšího detektiva protikorupční policie Holuba,“ napsal deník.

Spis k Berettě je nyní těsně před podáním obžaloby. „Policejní orgán kompletuje spisový materiál tak, aby se v co nejkratší době mohli obvinění s jeho obsahem seznámit,“ napsala letos v květnu MF DNES pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Zákonné nebo nezákonné odposlechy?

Právě Lenka Bradáčová ale zapříčinila velký problém, který se bude projednávat před soudem vyjma případu samého. Bradáčová bude v dohledné době, poté, co jí policie napíše návrh na obžalobu, obžalobu osobně formulovat.
„Vámi dotazovaná trestní věc se stále nachází ve stádiu neveřejného přípravného řízení, tedy lze sdělit následující. Policejní orgán právě kompletuje spisový materiál tak, aby s ním mohli být seznámeni obvinění a případně uplatnit své návrhy na doplnění dokazování. S pozdravem, Vrchní státní zastupitelství v Praze,“ odpověděla na otázky Ekonomického deníku na počátku léta dozorující státní zástupkyně.

„Policejní orgán právě kompletuje spisový materiál tak, aby s ním mohli být seznámeni obvinění a případně uplatnit své návrhy na doplnění dokazování,“ tvrdí žalobkyně Lenka Bradáčová. Na otázku zákonnosti legality odposlechů nezareagovala.

Kauza je, jak už to v poslední době u policie bývá, vystavěna z velké části na odposleších. V tomto případě byly nasazovány skoro tři roky. Jenže jak se nyní ukazuje, právě s těmito odposlechy může být největší problém. Není totiž vyloučeno, že jsou tyto záznamy, pořízené v rámci trestního řízení, nezákonné.

V rámci vyšetřování totiž vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová povolila sledování aut podezřelých. Nešlo ale jen o sledování trasy pohybu vozidel, ale i nahrávání uvnitř interiéru auta a v jeho blízkosti. A tyto mikrofony zachytily například diskusi soukromého detektiva Igora Gáboríka s šéfem Generální inspekce bezpečnostních sborů Michalem Murínem. Nahrávky z této kauzy pak státnímu zastupitelství posloužily pro nátlakovou akci proti Murínovi, který vloni na jaře rezignoval na svou funkci a nahradil ho podřízený Lenky Bradáčové, šéf lounského státního zastupitelství Radim Dragoun. Zásadní problém spočívá v tom, že odposlech uvnitř auta by měl povolit soudce, a nestačí pro něj „jen“ souhlas státního zástupce.

Lenka Bradáčová si v červenci a v srpnu 2014 povolila odposlechy ve dvou autech. Bílé Škodě Fabii, se kterou jezdil soukromý detektiv Igor Gáborík a v červeném Mini Cooperu, který patřil státní zástupkyni Dagmar Máchové. Povolení k odposlechům si pak Bradáčová prodlužovala po půl roce až do roku 2016.

„Ke sledování vozidla byly použity skrytě umístěné technické prostředky v souladu s uvedeným povolením a jeho prodlouženími. Montáž a demontáž technického prostředku, který pořizoval data o své pozici, provedl policista Útvaru zvláštních činností Služby kriminální policie a vyšetřování číslo 436. Data pořizovaná technickým zařízením byla zaznamenána automaticky na digitální záznamové zařízení, bez přítomnosti obsluhy a následně vyhodnocována… …Montáž technického prostředku k pořizování zvukových záznamů provedl policista Útvaru zvláštních činností Služby kriminální policie a vyšetřování číslo 411, demontáž provedl policista Útvaru zvláštních činností Služby kriminální policie a vyšetřování číslo 436. Tento technický prostředek byl po celou dobu ve výše uváděném vozidel připraven k dálkové aktivaci přenosu zvukových záznamů. Při aktivaci technického prostředku byly zvukové záznamy z průběhu sledování pořizovány automaticky na terminálu Útvaru zvláštních činností. Jednotlivé záznamy byly automaticky označeny dnem a časem jejich pořízení. Pořízené zvukové záznamy nebyly přerušeny,“ stojí v policejním dokumentu, který Ekonomický deník získal.

Faksimile policejního dokumentu, dokazující, že odposlech v autě nepovolil soudce, ale státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Toto zařízení může být umístěno například v palubní desce vozu nebo v zrcátku, kvůli elektrickému zdroji, aby mohlo nepřetržitě fungovat a vysílat zaznamenaný děj. Jak vidno z dokumentu, v autech Gáboríka a Máchové zařízení fungovalo skoro tři roky. Gáborík byl nahráván od srpna 2014 do července 2016. Máchová pak od března 2015 do června téhož roku. GPS zařízení na sledování aut může povolit jen státní zástupce, což lze vyčíst z rozhodnutí Ústavního soud v jiné věci. Problém je ale s povolením k použití skrytého prostorového mikrofonu. Přestože to trestní řád výslovně neupravuje, rozhodovat by o tom podle právních analýz měl pouze soudce a nikoliv státní zástupce. Což může být pro Lenku Bradáčovou velký problém. Soud totiž nemusí přijmout důkazy, pořízené tímto, podle všeho nezákonným, způsobem.
Štrasburk tvrdí: Jen soudce

Skutečnost, že sledování osob a věcí spočívající v takzvaném prostorovém odposlechu komunikace v motorovém vozidle není v trestním řádu výslovně upraveno, Ekonomickému deníku potvrdil právník a člen prezídia Unie obhájců Tomáš Sokol. „Z důvodů, které stručně uvedu, má unie obhájců zato, že povolení k využití tohoto operativně pátracího prostředku musí vydat soud a nepostačuje povolení vydané státním zástupcem,“ začal svou obsáhlou odpověď na otázky Ekonomického deníku Sokol.

Základní otázkou, kterou je podle Sokola třeba zodpovědět při úvaze o tom, kdo by měl vydat povolení k prostorovému odposlechu v autě, je otázka povahy tohoto prostoru. „Ani na tu zákon nedává jasnou odpověď. Na jedné straně je zřejmé, že motorové vozidlo většinově nelze považovat za obydlí. Tedy za místo bydlení. Ani to ale neplatí bezvýhradně, jde spíše o to, že běžně není motorové vozidlo jako obydlí využíváno. Výjimku tvoří jednak ta motorová vozidla, která jsou již jako obydlí konstruována a také certifikována (obytné vozy – karavany), případně auta, která jsou z nějakého důvodu jako obydlí reálně využívána. Za jakýsi mezistupeň by zřejmě mohly být považovány dálkové autobusy, u nichž by asi bylo možné hovořit o krátkodobém bydlišti, nicméně ty nelze považovat za relevantní. S tímto názorem konvenuje i fakt, že právní praxe rozhodně nevnímá vloupání do motorového vozidla jako naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 tr. zákoníku,“ analyzuje Sokol.

Ale hned podotýká, že na straně druhé prakticky každý člověk oprávněně vnímá prostor automobilu jako soukromý osobní uzavřený prostor, do kterého nesmí nikdo bez našeho souhlasu vstoupit. „Vyplývá to zřejmě z jeho konstrukční podstaty, díky níž je vnitřní prostor automobilu do značné míry oddělen, zejména pak zvukově, od vnějšího světa. Tím vzniká důvodné přesvědčení o intimitě tohoto prostoru, byť samozřejmě limitované mírou jakou je kabina či obecně vnitřní prostor automobilu prosklen a tedy vizuálně přístupný. Pokud ale jde o interní komunikaci verbální, pak snad s výjimkou kabrioletu jde skutečně o ryze intimní záležitost,“ shrnuje respektovaný právník.

Takzvaný prostorový odposlech je realizován na základě ustanovení § 158d odst. 3, podle něhož: „Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků.“

„Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu,“ tvrdí renomovaný advokát Tomáš Sokol.

„Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu,“ tvrdí renomovaný advokát Tomáš Sokol.

„Striktně řečeno, vnitřní prostor automobilu nelze, až na uvedené výjimky, považovat za obydlí v pravém slova smyslu. Jinou věcí ale je, jak je pojem ´obydlí´ interpretován pro účely povolování sledování osob a věcí,“ upozorňuje Sokol.
Podle Sokola například komentář k trestnímu řádu uvádí, že „vzhledem k nálezu Ústavního soudu 121/2010-n. (č. 219/2010 Sb.) je třeba rozšířit dosah této úpravy i na jiné prostory a pozemky“. Uvedený komentář se zabývá pojmem obydlí pro účely domovní prohlídky. „In fine (latinsky na konci – pozn. red.) zde je ale uvedeno, že někdy může být sporné, zda se jedná o obydlí, nebo naopak o prostor nesloužící k bydlení. Například automobil je prostorem nesloužícím k bydlení, i když není veřejně přístupný, za podmínky, že nejde o obytný přívěs sloužící k bydlení,“ cituje Sokol komentář k trestnímu řádu.

Kritický k tomu je ale podle Sokola nález Ústavního soudu, který citovaný komentář reprodukuje takto: „K vymezení některých prostor nespadajících pod užší vymezení ´obydlí´ Ústavním soudem v nálezu č. 219/2010 Sb. V citovaném nálezu se Ústavní soud odvolává mimo jiné na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva založenou na širším pojetí institutu obydlí pro účely stanovení rozsahu základního práva garantovaného Evropským soudem pro lidská práva. A vychází z jeho těsného sepětí s právem na soukromý život.

Širší pojetí institutu obydlí shledal Evropský soud pro lidská práva při interpretaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve světle dnešních podmínek, a to v souladu se sledovaným cílem. To jest ochranou soukromí osob před neoprávněnými zásahy ze strany veřejné moci. Neboť v moderní době nelze vést ostré prostorové oddělení soukromí v místech užívaných k bydlení a soukromí realizovaného v pracovním prostředí osoby. Proto Evropský soud pro lidská práva pod právo na respektování obydlí zahrnuje i požadavek respektu k soukromí sídla společnosti, poboček i provozoven právnických osob, kancelářských prostor nebo prostor advokátních kanceláří.“

V této citaci judikátu automobil jako prostředí, na něž se váže nedotknutelnost, nalézt přímo nelze. Vyvodit ochranu takovéhoto prostoru lze až z pokračování odůvodnění. Ekonomický deník citace nekrátil, aby nedošlo k mylnému výkladu zásadního judikátu. „Ústavní soud je toho názoru, že zejména v dnešní době, kdy autonomní naplňování soukromého života a pracovní či zájmové aktivity spolu úzce souvisejí, nelze činit ostré prostorové oddělení soukromí v místech užívaných k bydlení od soukromí vytvářeného v místech a prostředí sloužících k pracovní či podnikatelské činnosti anebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit. Byť činnosti odehrávající se v prostorách veřejnosti přístupných, respektive neuzavřených, například podnikatelská činnost, budou moci podléhat jistým omezením, která mohou představovat určitý zásah do práva na soukromý život… …

Pokud jde o neohraničené pozemky, například lesy či louky, je zásadně třeba rozlišovat mezi vstupem na ně a jejich ´prohlídkou´, která je spojena se zásahem do integrity takové nemovitosti – pozemku. Proto její provedení musí mít stejný režim jako prohlídka uzavřených prostor. Je totiž obecně známou a sdílenou zkušeností, zejména z dob před rokem 1989, že se právě v takovém prostoru mnohdy realizoval soukromý život skrze uschování věcí, jež měly zůstat skryty očím veřejnosti a mnohdy především veřejné moci. Proto stejně jako v případě výkonu domovní prohlídky, tak i v případě výkonu prohlídky jiných prostor včetně zemědělských stavení, jakož i pozemků, nezbytně dochází k zásahu do soukromé sféry jednotlivce prostorově vymezené, a pro takový zásah je třeba předchozí povolení soudu,“ vyhlásil Ústavní soud.

Beretta v ohrožení

A Tomáš Sokol upozorňuje: „Na to již lze navázat jen poukazem na genezi úpravy nařizování domovních prohlídek, zásadně ovlivněnou výše zmíněným nálezem. V jejím rámci zákonodárce původně odlišoval právě režim domovní prohlídky jako takové, tedy zásahu do nedotknutelnosti obydlí a obecněji do ústavního práva chráněného článku 12 odstavce 1 Listiny základních práva svobod a prohlídky jiných prostor a pozemků. Na základě nálezu pak byl i režim nařizování prohlídek jiných prostor podřízen rozhodování soudem namísto státním zástupcem. Vyjdeme-li z faktu, že například provozovna podnikatele, obchod nebo dílna jsou mnohem méně osobní než prostor osobního automobilu, je naprosto logické, že i tento prostor musí být chráněn stejnou právní intenzitou, jako obydlí anebo jako jiné prostory případně pozemky.“

Jak vyplývá z předchozích citací, ani prostou úvahou nelze dospět k jinému závěru, než že ne-li zcela, tak jistě většinově je vnitřní prostor motorového vozidla, míněn je samozřejmě prostor určený k přepravě osob nikoliv například prostor motoru, vnímán jako soukromí. A to možná i v určitém rozporu s faktickým stavem věci, tedy s například vizuální přístupností tohoto prostoru. „V tomto bodě je na posouzení kohokoliv, zda vnímá například prostor svého osobního automobilu jako soukromý anebo jako prostor veřejný.

K tomu ovšem nutno dodat, že i případný závěr o tom, že by snad mohlo jít o prostor veřejný, nic nemění na výkladu pojmu nedotknutelnost obydlí, jak je zmíněn. Protože ten v intencích citovaného ústavního nálezu za chráněné prostory považuje i pozemky. Z toho důvodu také i k prohlídce jiných prostor a pozemků nepostačuje nařízení státního zástupce, ale musí je nařídit soud,“ tvrdí stanovisko Unie obhájců.

Zřejmě z podobných důvodů zaujal velmi zásadní názor k tomuto problému i soudce Nejvyššího soudu v Brně Antonín Draštík v autorském komentáři k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 2. 2018 ve věci Ben Faiza proti Francii. V něm Draštík konstatoval: „Ve vztahu k utajovanému sledování osob a věcí technickými prostředky podle § 158d odstavce 1 trestního řádu jde v případě umístění zařízení GPS do vozidla dotčené osoby o zásah do práva na soukromí. A bude-li takový zásah, kromě vlastní lokalizace vozidla, umožňovat též odposlech v tomto prostoru uskutečněných hovorů, je k tomu třeba povolení soudce ve smyslu § 158d odstavce 3 trestního řádu.“

Bude-li takový zásah, kromě vlastní lokalizace vozidla, umožňovat též odposlech, je k tomu třeba povolení soudce.

K tomu už lze jen podle Tomáše Sokola dodat poukaz na článek 9 odstavce 3 Ústavy, podle něhož: „Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Shodneme-li se na tom, že vnitřní prostor automobilu je, snad až na výjimky, potvrzující pravidlo, prostorem soukromým, požívajícím stejné ochrany jako obydlí, a je-li nesporné, že soukromí i obydlí jsou Ústavou chráněné hodnoty, pak nelze ustanovení § 158d vykládat tak, aby do těchto práv mohlo být zasaženo. Míněno jistě s intenzitou, která není pro demokratickou společnost nutná.“

K stejnému závěru pak podle Sokola lze dojít na základě článku 4 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“

Odposlech jako zdroj důkazních prostředků je pro vyšetřování trestné činnosti, a tedy sekundárně pro obranu společnosti před trestnou činností, jistě velmi důležitý. Sokol ale vypichuje, že ale jen v případě, že v konkrétní věci je tento pozitivní výsledek větší, než negativum, které odposlech současně automaticky znamená díky narušení ústavních práv občanů. „Je tedy třeba s tímto instrumentem zacházet přiměřeně a tuto přiměřenost zajišťuje soudní kontrola nad používáním těchto prostředků. To je dnes už takříkajíc standard a není důvod proč se od něj jakkoliv odchylovat právě v případě odposlechu komunikace v prostoru motorového vozidla,“ tvrdí člen prezídia Unie obhájců.

Z výše uvedeného podle Sokola tedy zřejmě není možné dospět k jinému závěru, než že sledování osob a věcí, které spočívá v prostorovém odposlechu komunikace v motorovém vozidle je operativně pátracích prostředkem, k jehož nasazení je třeba povolení soudu. A v žádném případě nemůže postačovat povolení státního zástupce, obdobně jako by nedostatečné bylo nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků státním zástupcem. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

KRÁLOVNA BRITŮ: PRIORITOU BREXIT 31. ŘÍJNA

Britská královna Alžběta II. v pondělním projevu sepsaném vládou v parlamentu oznámila, že prioritou kabinetu bude i v novém zasedacím období sněmovny zajistit odchod Spojeného království z Evropské unie 31. října. Londýn bude usilovat o nové partnerství se společenstvím založeném na volném obchodu, dodala.

Kabinet navíc hodlá přijít s návrhem nového imigračního zákona, který po brexitu ukončí volný pohyb lidí. Panovnice svým proslovem slavnostně zahájila novou parlamentní schůzi. Jménem vlády pak ohlásila mimo jiné další zákony související s brexitem, nové daňové úpravy, posílení státní zdravotnické služby NHS, opatření týkající se boje proti zločinu, lepší přístup ke vzdělání a kroky k ochraně životního prostředí.

Britská média ale podotýkají, že jen málo návrhů má šanci stát se zákonem, protože současný konzervativní kabinet v čele s premiérem Borisem Johnsonem nemá v Dolní sněmovně většinu a země navíc patrně míří k předčasným volbám. Domácí agendu také plně zastiňuje nadcházející odchod Británie z EU, který má nastat už za 17 dní, ale Londýn a Brusel se stále nedohodly na podmínkách rozluky.

„Je to podivný den. Projev královny je normálně velkou událostí, ale letos je to v podstatě jen zahřívací kolo před zveřejněním volebního programu konzervativců. Je totiž nepravděpodobné, že jakékoli z oznámených opatření projde,“ napsala na twitteru analytička Laura Kuenssbergová z BBC. „Vláda sice oznamuje svůj program, ale chybí jí hlasy k tomu, aby mohla cokoli prosadit. Kuriózní. Bezprecedentní,“ uvedl komentátor BBC Robert Peston. Labouristická opozice pondělní dění označila za frašku.

Parlament odpoví do konce týdne

Parlament bude v pondělí o vládním návrhu programu jednat a nakonec o něm patrně koncem týdne hlasovat. Posledním premiérem, který toto hlasování prohrál, byl podle BBC v roce 1924 konzervativec Stanley Baldwin.Třiadevadesátiletá panovnice do Sněmovny lordů, kde je vládní program za přítomnosti členů Dolní sněmovny tradičně ohlašován, dorazila s veškerou pompou kočárem a s příslušnými královskými insigniemi. To je při této ceremoniální příležitosti tradicí.

Dojednám dohodu, nebo v říjnu odejdeme. Johnson věří v měkký brexit

Parlamentní schůze v Británii běžně trvá zhruba 12 měsíců. Na jejím konci zanikají všechny rozpracované návrhy zákonů a vláda následně prostřednictvím projevu královny při zahájení nové schůze představuje legislativní plány pro další období. Mezi dvěma schůzemi je přestávka, většinou třítýdenní. Obvykle se tak děje na jaře. Předchozí zasedací období bylo kvůli brexitu nejdelší od občanské války z poloviny 17. století, trvalo od června 2017. Ukončilo jej nařízení panovnice až 8. října.

Stejným nástrojem už byla činnost parlamentu pozastavena ve druhém zářijovém týdnu, nejvyšší soud toto rozhodnutí ale o dva týdny později anuloval, protože podle něj v této věci vláda postupovala nezákonně. Královně kabinet v čase krize kolem brexitu doporučil zasedání přerušit na skoro pět týdnů, přičemž podle soudců mimořádný krok nebyl patřičně zdůvodněn. Zákonodárci se následně 25. září vrátili ke své práci.

PREZIDENT ČÍNY BRÁNÍ ROZDĚLENÍ ČÍNY

Čínský prezident Si Ťin-pching na návštěvě Nepálu pohrozil, že kdokoliv se pokusí rozdělit Čínu, skončí s "rozdrceným tělem" a "roztříštěnými kostmi". Jeho varovná slova podle médií mířila především na protestující v Hongkongu. Si kritizoval i zahraniční podporovatele demonstrací.

Kdokoliv, kdo by se pokusil rozdělit Čínu v jakékoliv části země skončí s rozdrceným tělem a roztříštěnými kostmi,“ pronesl čínský prezident na setkání s nepálským prezidentem. „A jakékoliv vnější síly, které podporují rozdělení Číny, budou čínskými lidmi pokládáni za stavitele vzdušných zámků,“ dodal.

Si je první čínský prezident, který navštívil Nepál v posledních 22 letech. Na schůzce se jednalo o plánovém otevření železniční linky mezi Nepálem a Čínou okupovaným Tibetem, uvádí agentura Reuters.

Slova čínského prezidenta částečně mířila na asi 20 000 tibetských uprchlíků, kteří jsou usazeni v Nepálu, tvrdí australský deník Sydney Morning Herald. Podle médií však Si mířil i do Hongkongu, kde už čtyři měsíce probíhají ostré protesty.
Spouštěčem protestů byl návrh zákona, který by umožnil vydávat jedince podezřelé z trestné činnosti ke stíhání do pevninské Číny. Zákon už správkyně Hongkongu slíbila stáhnout, protestní akce ale pokračují a jejich účastníci požadují obecnější demokratické reformy.

Dění v Hongkongu

V neděli prodemokratičtí demonstranti opět vyšli do ulic. Šarvátky protestujících s těžkooděnci podle agentury Reuters znepokojovaly víkendové turisty, maskovaní demonstranti ničili výkladní skříně a stanice metra. Napjatá situace zvláště eskalovala na začátku října. Hongkongská policie poprvé použila proti protestujícím ostrou palbu. Jeden z demonstrantů byl zasažen ostrým nábojem do hrudníku a ocitl se v kritickém stavu. Policie jej obvinila z napadení policisty a výtržnictví.

Správkyně Hongkongu Carrie Lamová minulý týden upozornila, že by ve městě mohla zasáhnout čínská armáda, pokud se situace zhorší. V srpnu čínský velvyslanec v Británii Liou Siao-ming uvedl, že pokud se situace neuklidní, Čína nebude „sedět se složenýma rukama“ a použije svou sílu k rozdrcení protestů.

Čínský provládní deník China Daily, vydávaný v angličtině, ve svém pondělním úvodníku napsal, že Peking byl trpělivý, co se týče Hongkongu, ale to neznamená, že „nechá chaos pokračovat donekonečna“ a pokud bude hongkongská vláda vyžadovat pomoci při obnově práva, taková pomoc jí bude poskytnuta.

Nejste objektivní, vyčítá Čína Západu

Čínská média dlouhodobě obviňují západní média, že o hongkongských protestech nereportují vyváženě. Tytéž výtky zmiňují i v souvislosti s reportážemi o způsobech jednání Číny s ujgurskou minoritou.

Příslušníci převážně muslimského etnika jsou umisťováni do převýchovných táborů, které jsou na Západě často označovány za „koncentrační“. Čína obvinění odmítá s tím, že Západ nemá právo se vměšovat do jejích vnitřních záležitostí. Peking tvrdí, že tvrdá opatření proti Ujgurům jsou nutná v rámci boje proti terorismu a pro zajištění bezpečnosti čínských občanů.

Podívejte, jak jsou šťastní. Čína provedla novináře táborem pro Ujgury

V názorové rubrice China Daily vyšel v pondělí článek, který v této souvislosti obviňuje Západ z pokrytectví. Tvrdí, že západní intervence v rámci „boje s terorismem“ v Afghánistánu, Iráku a Sýrii v uvedených zemích způsobily chaos, vedly k porušení lidských práv a namísto zastavení terorismu, napomohly jeho šíření.

„Kde byla náboženská práva a svoboda, kterou tvrdí, že prosazují, když bombardovali mešity v těchto zemích a proměnili náboženská místa na bojiště?“ píše se v článku, který obviňuje Západ z „dvojích standardů“ a nedostatečné reflexe vlastního „porušování místních lidských práv“.

Český kontext

Čína požaduje od ostatních zemích, aby respektovaly její politiku „jedné Číny“. Kvůli ní se nedávno dostal Peking do sporu s Prahou. Peking s okamžitou platností vypověděl sesterské partnerství s hlavním městem a pozastavil s ním veškeré oficiální styky.

Čína krok odůvodnila s tím, že Praha opakovaně sesterskou smlouvu porušovala a hrubě se vměšovala do vnitřních záležitostí Číny. Pražské vedení v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem za Piráty chtělo vyškrtnout klauzuli o uznání jedné Číny. Hřib též opakovaně projevoval sympatie nezávislosti Tibetu a Tchaj-wanu, které Čína považuje za svá území.

NOVÝM PŘEDSEDOU VS V PRAZE DÖRFL

Návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO), aby se novým předsedou pražského vrchního soudu stal současný šéf ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl, dnes schválila vláda. Informoval o tom tiskový odbor kabinetu. Současnému předsedovi Vrchního soudu v Praze Jaroslavu Burešovi skončí sedmileté období 2. ledna příštího roku. O funkci projevili zájem dva uchazeči, druhým byl místopředseda vrchního soudu Jan Sváček.

V předkládací zprávě k návrhu, kterou má k dispozici, ministryně uvedla, že výběrová komise se pro Dörfla rozhodla jednoznačně. „Má kvalitní řídící schopnosti a umí velmi dobře pracovat a komunikovat s lidmi. Podařilo se mu stabilizovat nejen krajský soud, ale také pozitivně ovlivnit stav celé severočeské justice. Je dostatečně energický a rozhodný,“ napsala Benešová.

Ministryně vyzdvihla také to, že Dörflovy záměry ohledně řízení vrchního soudu jsou jasné a konkrétní. „Je soudním funkcionářem, který je schopen svoje návrhy prosazovat v praxi,“ dodala.

Padesátiletý Dörfl vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V justici pracuje nepřetržitě od roku 1993, kdy nastoupil jako justiční čekatel. Soudit začínal u Okresního soudu v Nymburce, kterému pak od roku 1998 šéfoval. O sedm let později přešel ke středočeskému krajskému soudu, kde byl místopředsedou. Dva a půl roku působil u pražského vrchního soudu, od roku 2014 pak začal řídit Krajský soud v Ústí nad Labem.

Předsedu vrchního soudu jmenuje na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky. Rozhodnutí vyžaduje spolupodpis premiéra nebo pověřeného člena vlády.

NOVÝM DĚKANEM PRÁV V PLZNI EXSOUDCE ÚS BALÍK

Novým děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) bude v dalších čtyřech letech pedagog, advokát a bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík. Rozhodlo o tom dnes 15 ze 16 hlasů členů akademického senátu fakulty. Balík byl jediným kandidátem. Po jmenování děkanem povede fakultu od 25. ledna 2020, řekla mluvčí ZČU Šárka Stará.

Balík, narozený v roce 1956, absolvoval v roce 1979 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1981 obor archivnictví na Filozofické fakultě stejné univerzity. Do roku 1989 pracoval jako podnikový právník, poté se věnoval advokacii. V letech 2002 až 2003 vedl Českou advokátní komoru. V roce 2004 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR. Po desetiletém mandátu se vedle akademického působení vrátil k advokacii.

Balík působí na katedře právních dějin plzeňské fakulty od roku 1996. Přednáší také na právnických fakultách v Brně a Olomouci a na CEVRO Institutu. Plzeňská práva, kde před deseti lety vypukl skandál kvůli tzv. rychlostudiu, podivným přijímacím řízením i zkouškám, pokládá za jeden ze stabilizovaných pilířů ZČU. Za hlavní cíl považuje kvalitní výuku studentů v kolegiálním prostředí. V oblasti akreditací bude podporovat personální rozvoj na jednotlivých katedrách tak, aby fakulta znovu obstála jak po pěti, tak po deseti letech. Hodlá rozšířit akreditace minimálně v oblasti Ph.D. pro další odvětví. Fakulta má pod jeho vedením posilovat regionální ukotvení a přeshraniční spolupráci a také aktivní působení v Evropské asociaci právnických fakult ELFA.

Funkci Balík převezme po děkanovi Janu Paulym, který fakultu vede od ledna 2012 a kandidovat už nemohl.

PIRÁTKA KRAUSOVÁ SE V PRAZE SCHÁZELA S OBŽALOVANÝM TENZEREM

Předsedkyně pražských Pirátů a zastupitelka Michaela Krausová se scházela s manažerem reklamní firmy JCDecaux Tomášem Tenzerem. Ten je přitom souzen za korupční jednání a manipulace s veřejnými zakázkami. Na pirátském webu, kde jsou zveřejňovány všechny schůzky členů strany s podnikateli a lobbisty, chybí z těchto schůzek záznam.

Transparentnost je přitom jednou z proklamací, na které si Piráti velmi zakládají. Za normálních okolností musí členové strany podle interních pravidel sepsat z jakékoli schůzky záznam, ve kterém uvedou, s kým se sešli a co bylo předmětem jednání.

„V momentě, kdy se objevily informace o trestním stíhání pana Tenzera, jsem s ním přerušila veškeré kontakty. V evidenci schůzek se jméno pana Tenzera nevyskytuje, podstata naší schůzky se totiž netýkala zájmů společnosti JCDecaux vůči magistrátu. V době, kdy jsem ještě neznala okolnosti týkající se stíhání pana Tenzera, jsem v dobré víře s dotyčným hovořila jako s whistleblowerem,“ řekla IDNES.cz Krausová.

Fotky pořídila konkurence, tvrdí JCDecaux

O nadstandardních vztazích mezi pražskými Piráty a společností JCDecaux se spekulovalo již delší dobu. Redakce iDNES.cz má nyní k dispozici snímky, které dokazují, že se šéfka pražských Pirátů stýkala s technickým ředitelem JCDecaux Tomášem Tenzerem.

„Společnost JCDecaux nebude komentovat fotky, které pravděpodobně pořídila konkurence v rámci konkurenčního boje. Pokud jde o setkání pana Tenzera s členkou Pirátů, jedná se pravděpodobně o tajně pořízené fotografie z období kolem komunálních voleb v roce 2018, kdy pan Tenzer působil soukromě v místě svého bydliště,“ reagoval mluvčí JCDecaux Jiří Chvojka.

Tenzer loni při komunálních volbách za Piráty přitom sám kandidoval v městské části Praha-Vinoř.

Piráti také dostali od dcery společnosti JCDecaux loni při komunálních volbách slevu na reklamu ve volební kampani 60 až 75 procent. Vyplývá to z faktur, které má redakce iDNES.cz k dispozici.

Tenzer u soudu přitom vysvětluje, zda se s někdejším politikem ODS radil o parametrech výběrového řízení na pronájem reklamních ploch tak, aby je zmíněná francouzská společnost, která působí i v Česku, vyhrála. Ta je následně skutečně vysoutěžila a místostarostovi společnost vyplatila 200 tisíc korun za konzultace. Další soudní stání s Tenzerem a JCDecaux bude před Obvodním soudem pro Prahu 1 23. října.

Vojtěch Razima z neziskové organizace Kverulant, která se problematikou na trhu s reklamou dlouhodobě zabývá, iDNES.cz řekl, že „jeden z podstatných důvodů, proč bojuje proti billboardům, je ten, že podporují korupci. A to například slevami na politické kampaně.“

JCDecaux přišla o reklamní plochy v metru

Společnost JCDecaux nedávno přisla o provoz reklamních ploch v pražském metru. Necelých 22 tisíc ploch bude nově spravovat firma Railreklam, která nahradila Rencar ze skupiny JCDecaux. Dopravní podnik vyinkasuje od nové firmy 91,5 milionu korun ročně, což je dvakrát více, než kolik dostával od Rencaru.

Smlouva na reklamu v metru z roku 1997 je neplatná, rozhodl soud

S Rencarem je navíc pražský dopravní podnik v soudním sporu o platnosti smlouvy právě o reklamním plochy. Na začátku září Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že smlouva je neplatná. Rozsudek je nepravomocný, protože Rencar se proti němu odvolal.

JCDecaux by mohla přijít i o správu přístřešků MHD. Praha totiž připravuje vypsání nového tendru. Město si nechalo od poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC) vypracovat analýzu, která porovnává obdobné smlouvy v devíti evropských metropolích, mimo jiné v Berlíně, Paříži, Curychu, Londýně či Barceloně. Podle ní Praha dostává od společnosti JCDecaux zlomek toho, co inkasují srovnatelné evropské metropole.

„Studie PwC vůbec nebere v úvahu žádné jiné údaje, než výnos z reklamy. Do své analýzy záměrně vybírá města, kde
Radnice podepsala stávající smlouvu s francouzskou společností JCDecaux v roce 1994 a její platnost končí v roce 2021.

PŘEDSEDNICTVÍ ČR V EU BUDE STÁT PŘES MILIARDU

České předsednictví v EU v druhé polovině roku 2022 by mělo stát zhruba 1,24 miliard korun, návrh schválila vláda. Pro Babišův materiál nehlasovali ministři za sociální demokracii. ČSSD považuje plánované výdaje za podhodnocené. Kvůli akci by měly české úřady přijmout 200 zaměstnanců.

Námitky k materiálu mělo v připomínkovém řízení několik ministerstev. Plán kritizoval zejména ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), který označil výdaje i personální zabezpečení za podhodnocené, stejný názor má i ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).

V letech 2007 až 2009 bylo na přípravu a předsednictví vyčleněno 3,75 miliardy korun, což je v dnešních cenách 4,32 miliardy. Premiér Andrej Babiš (ANO) na začátku roku uvedl, že původní návrh rozpočtu počítal s výdaji 2,6 miliardy, sám požadoval maximálně polovinu.

Podle aktuálního návrhu připadne 584 milionů korun na akce spojené s předsednictvím v ČR. Náklady na nové pracovníky mají činit 215 milionů, náklady za vysílání pracovníků do stálého zastoupení ČR v Bruselu 250 milionů.
Nejvíc zaměstnanců by mělo přijmout ministerstvo zahraničí, plán počítá se vznikem 58 míst v Bruselu. Třicítka lidí by měla přibýt na úřadu vlády, který bude předsednictví koordinovat. Ve dvojciferných číslech se pohybují i počty nových zaměstnanců na ministerstvech financí, vnitra, životního prostředí, průmyslu a obchodu a spravedlnosti.

Česko by mělo podle materiálu uspořádat jeden summit na úrovni hlav států a premiérů, 14 neformálních ministerských zasedání, jednání vlády s Evropskou komisí, s konferencí předsedů Evropského parlamentu a přes 250 neformálních pracovních jednání. „Kvalitní výkon předsednické funkce má na řadu následujících let významný dopad na prestiž a vliv daného členského státu v rámci EU, a je tak jedinečnou příležitostí k prezentaci ČR nejenom v rámci EU, ale i mimo ni,“ stojí v materiálu.

Jako o příležitosti pro prezentaci země a priorit EU mluví o předsednictví i doprovodná komunikační koncepce. Jedním z hlavních kanálů pro informování podle ní bude webová stránka www.eu2022.cz. Do příprav komunikace chce úřad vlády zapojit veřejnost. „V této souvislosti se uvažuje například o vyhlášení veřejné soutěže o logo předsednictví nebo organizace takzvaných focus groups v rámci procesu formulace jednotlivých komunikačních sdělení,“ uvádí materiál.

Kvůli očekávanému zvýšenému zájmu o dění v EU očekává úřad nárůst dotazů na informační lince Eurofon 800 200 200.
Petříček minulý týden řekl novinářům, že ve srovnání s podobně velkými zeměmi, které měly nedávno předsednictví v EU, jsou plánované české výdaje zhruba o 20 milionů eur (515 milionů korun) nižší. Kritizoval i návrh personálního zabezpečení, kdy by na stálém zastoupení v Bruselu mělo pracovat 156 lidí. Rakousko, Slovensko či Estonsko pro tyto účely měly přes 200 zaměstnanců.

Hamáček v pondělí uvedl, že z hlediska vnitra rozpočet není dostatečný. „My tam vidíme velké rezervy v personální oblasti, oblasti zajištění bezpečnosti. Já na to pana premiéra upozornil. Tak, jak to je, tak s tím ministerstvo vnitra nesouhlasí,“ uvedl před jednáním vlády. Bývalý šéf diplomacie a nynější ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) dodal, že podpoří Petříčkovy požadavky, aby bylo dost lidí pro přípravy. „Je to prestižní věc a možnost sebepropagace země. Když na tohle rezignujeme, je to spíš k naší škodě,“ uvedl.

Babiš minulý týden kritiku odmítl, podle něj má Petříček v rozpočtu rezervy a není zvyklý šetřit. Premiér také uvedl, že Česko chce pojmout předsednictví jako přátelské vůči klimatu, a proto omezit lety do Bruselu a některá osobní jednání nahradit internetovými voláními a virtuálními kancelářemi.

ŘEDITELKA NEMOCNICE V PARDUBICÍCH ODVOLÁNA, POSTIŽENÉ DÍTĚ

Představenstvo společnosti Nemocnice Pardubického kraje jednomyslně odvolalo ředitelku Pardubické a Chrudimské nemocnice Štěpánku Fraňkovou. Reagovalo tak na případ poškození zdraví novorozence z letošního června. Personální změny uvnitř nemocnice požadovali krajští politici. „Je třeba provést srozumitelné kroky, které pomohou vrátit důvěru veřejnosti v největší zdravotnické zařízení kraje,“ oznámil na svém facebookovém profilu hejtman Martin Netolický (ČSSD).

„Důvodem odvolání byla nespokojenost s manažerským řízením a snižující se kredibilita Pardubické nemocnice,“ uvedlo ve svém prohlášení představenstvo Nemocnice Pardubického kraje. Žena z Vamberka nakažená streptokokem na začátku června předčasně porodila v pardubické nemocnici. Lékaři na dětském oddělení podle dostupných informací neudělali včas testy na zjištění přítomnosti streptokoka v krvi novorozence. Infekci odhalili příliš pozdě.

Za dvacet hodin se nám změnil život, líčí otec miminka s poškozeným mozkem

Antibiotika nasadili až ve chvíli, kdy se dítě ocitlo ve stavu septického šoku a utrpělo těžké poškození mozku. Rodina nemocnici zažalovala, případ vyšetřuje policie. Ještě v pátek Štěpánka Fraňková s členy představenstva za zády novinářům oznámila, že kvůli tomuto případu dostali „dotčení“ lékaři výtku.

„Proběhly pohovory v pracovněprávní rovině, dotčeným lékařům byl vytčen ten možný nesoulad, co se týká doporučeného a realizovaného odborného postupu,“ uvedla Fraňková. Výtku dostal i primář dětského a novorozeneckého oddělení Marian Šenkeřík za to, že o události vedení nemocnice neinformoval.

Po jednání představenstva s politiky ale bývalá primátorka Pardubic ve funkci končí. Zatím není jasné, zda se na svém místě udrží i primář dětského oddělení. Za něj se totiž postavili někteří zdravotníci z pardubické nemocnice.
„Obdržel jsem sice petici lékařů proti odvolání primáře, na druhé straně ovšem stojí v sázce pověst a kredibilita zařízení navenek. Jako zástupcům občanů kraje nám záleží na poskytování kvalitní, dostupné zdravotní péče ‚lege artis‘,“ uvedl Netolický s tím, že další opatření budou následovat tak, aby se situace urychleně vrátila do normálu.

Ministerstvo zdravotnictví pošle do pardubické nemocnice kontrolu

Ministerská kontrola se zaměří na kvalitu péče v porodnici a na novorozeneckém a dětském oddělení. "Je potřeba udělat vše pro to, aby se takové případy již neopakovaly," uvedl na twitteru ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).
Hejtman Netolický chce zjistit, co přijetí pacientky v Pardubické nemocnici předcházelo. "Proč občanka Vamberka z Královéhradeckého kraje nebyla ani vyšetřena ve své spádové nemocnici v Rychnově nad Kněžnou? Proč Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje pacientku nepřevezla do spádové Fakultní nemocnice Hradec Králové? Proč musela ve vozidle záchranky ujet 108 kilometrů?" ptá se na Facebooku.
Inicioval proto na tento čtvrtek schůzku, kde by si všechny zainteresované strany měly vyměnit informace, co se vlastně stalo.

KATALÁNCI ZA REFERENDUM DO VĚZENÍ, CO UDĚLÁ EU?

Španělský nejvyšší soud v pondělí vynesl vysoké tresty vězení pro katalánské politiky za neústavní referendum o nezávislosti Katalánska z roku 2017. Informují o tom místní média. Jde o bezprecedentní verdikt v novodobé španělské historii a po celém Katalánsku se kvůli němu chystají protesty.

Ke 13 letům byl odsouzen bývalý vicepremiér regionální vlády Oriol Junqueras, jemuž ale hrozilo až 25 let. Dvanáct let vězení dostali katalánští exministři Raül Romeva, Jordi Turull a Dolors Bassaová, kteří spolu s Junquerasem byli odsouzeni i za zneužití veřejných fondů na uspořádání referenda.

Bývalá předsedkyně katalánského parlamentu Carme Forcadellová dostala 11 let a šest měsíců vězení. Odsouzena byla mimo jiné za to, že v roce 2017 postoupila k projednání v katalánském parlamentu několik zákonů souvisejících s referendem o nezávislosti.

Exministři Joaquim Forn a Josep Rull dostali 10 let a šest měsíců vězení.

Aktivisté Jordi Sánchez a Jordi Cuixart, kteří jsou ve vazbě už od října 2017, dostali devět let vězení. Odsouzení dostali mírnější tresty, než požadovala prokuratura, protože podle soudu neusilovali o nezávislost regionu na severovýchodě Španělska podněcováním k násilí.

„Svobodná parlamentní debata není zločin... Demokracie dnes zažila černý den,“ komentovala rozsudek Forcadellová, která na verdikt čekala stejně jako osm jejích kolegů ve vazbě. Odsouzení se nyní mohou odvolat k ústavnímu soudu a poté k Evropskému soudu pro lidská práva, což jejich advokáti hodlají udělat.

V Barceloně se už shromáždily stovky demonstrantů s katalánskými vlajkami a transparenty s nápisy „Svobodu pro politické vězně“. Na mnoha místech regionu, zejména na nádražích, letištích či v přístavech bylo nasazeno více policistů. Už v noci se shromáždilo několik lidí u věznice Lledoners, kde jsou umístěni odsouzení katalánští politici.
Za barbarství označil verdikt Carles Puigdemont, který byl v době uspořádání referenda katalánským premiérem a který je od října 2017 na útěku před španělskou justicí. Žije v Belgii a španělská justice dál usiluje o soud s ním.

„Celkem 100 let vězení. Barbarství. Jsme dnes více než kdy jindy na vaší straně a s vašimi rodinami. Je třeba reagovat jako nikdy předtím. Pro budoucnost našich dětí. Pro demokracii. Pro Evropu. Pro Katalánsko,“ napsal v reakci na rozsudek na twitteru Puigdemont. Verdikt zřejmě ovlivní i kampaň před dalšími předčasnými volbami do španělského parlamentu, které se konají 10. listopadu.

FRANCIE V PASTI, PO ODCHODU USA ZE SÝRIE ODCHÁZEJÍ OD TURKŮ

Po Američanech Kurdy opouštějí další spojenci. Francouzská vláda totiž oznámila, že „podnikne kroky s cílem zajistit bezpečí francouzským vojákům a civilním pracovníkům“, kteří jsou nyní na kurdském severovýchodě Sýrie. Právě tam na kurdské jednotky v posledních dnech útočí turečtí vojáci spolu se syrskými rebely.

Francouzské jednotky patřily do mezinárodní koalice vedené USA, která v Sýrii a Iráku bojovala proti samozvanému Islámskému státu (IS). Francie poskytovala bojová letadla a také speciální jednotky, které podporovaly pozemní operace kurdských a arabských sil. Její vojáci s Kurdy úzce spolupracovali.

Francouzští představitelé podle agentury Reuters však už dříve uvedli, že by je odchod Američanů donutil stáhnout své vojáky, protože ti jsou závislí na logistické podpoře USA. Spojené státy v neděli oznámily, že oblast bojů mezi tureckou armádou a syrskými Kurdy opustí asi tisíc amerických vojáků.

Paříž svá opatření avizovala po mimořádné schůzi Rady obrany a národní bezpečnosti. „V následujících hodinách budou učiněna opatření na zajištění bezpečí francouzského vojenského a civilního personálu, který je v zóně jakožto součást mezinárodní koalice bojující proti IS a humanitární operace,“ uvedl Elysejský palác po večerním zasedání obranného kabinetu.

Podle diplomatického zdroje Reuters Paříž už minulý týden připravovala stažení několika stovek členů svých speciálních jednotek. Na severovýchodě Sýrie jsou také francouzští humanitární pracovníci.
Kéž Alláh ochrání naše vojáky. Turci i jejich média mají o invazi jasno

Turecká invaze začala minulou středu bombardováním kurdských pozic, na které záhy navázala pozemní operace. Ankara uvádí, že chce na jižní straně syrsko-turecké hranice vytvořit bezpečnostní zónu, kam se budou moci z Turecka přesunout syrští uprchlíci.

Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona může postup turecké armády přinést dramatické humanitární následky a dlouhodobě destabilizovat region. „Francie zvýrazní své diplomatické úsilí..., aby docílila okamžitého ukončení probíhající turecké ofenzivy,“ uvádí nové prohlášení Elysejského paláce. Britský list The Times minulé úterý napsal, že úplné stažení Američanů ze Sýrie bude znamenat také odchod britských vojáků z oblasti. Zatím však není jasné, zda a kdy k němu opravdu dojde. Velká Británie má v zemi stovky vojáků.