iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

NSZ Zeman s Babišovým hnízdem, bude i Bradáčová?

Na pátečním zahájení sněmu Soudcovské unie v Přerově omluvil prezident zájmového spolku Unie státních zástupců Jan Lata svého šéfa, nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, tak, že „sedí na hnízdě“. „Na hnízdě“ podle všeho sedí i premiér Andrej Babiš. Dá se tak usuzovat z vyjádření ministryně spravedlnosti Marie Benešové na téže akci. Benešová totiž oznámila, že novelu zákona o státním zastupitelství teď do vlády nepošle, neboť si její studium vyhradil právě premiér.

„Na matrace zalehla“ i vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová, která výrazně omezila jinak svoji aktivní mediální prezentaci. Nebýt jejího rozhovoru pro říjnové vydání časopisu What, v němž pózuje v pletené módě, nebylo by o ní v podstatě slyšet.

Na Nejvyšším státním zastupitelství (NSZ) zatím případ „Čapí hnízdo“ dostal na starost Odbor závažné hospodářské kriminality a korupce (OZHFK), což vyvolává v soustavě otázky. Dozor totiž dosud vykonávalo Městské státní zastupitelství v Praze (MSZ), dohled pak státní zástupce z odboru trestního řízení VSZ Mojmír Frček. Pokud by byl totiž dodržen standardní postup, pak by případ měl posuzovat některý ze státních zástupců Odboru trestního řízení NSZ, který vede Roman Hájek a spadá pod náměstka Igora Stříže. Oba mají v soustavě pověst lidí, kteří mají blízko k olomouckému vrchnímu státnímu zastupitelství, potažmo ministryni Benešové.

Argument, že v případu jde o zájmy EU, čímž by měla být dána příslušnost OZHFK NSZ, pokulhává. Mírně řečeno. Tahle okolnost případu byla známa již na počátku, přesto dozor místo VSZ v Praze vykonávalo MSZ. Pokud tedy nyní dělá přezkum OZHFK na NSZ, není vyloučeno, že si na hnízdo po zásahu Pavla Zemana může místo Šarocha „sednout“ Bradáčová. A ta je rozhodně sekáč, co se nezakecá. Petr Dimun, ceskajustice

V JUSTICI VLÁDNOU MUŽI?

České justici dominují ženy. Ty však soudí na nižších soudech. Čím je soudní instance vyšší, tím žen ubývá a vrcholným soudům vládou výhradně muži. „Šikovné holky mezi třicítkou a čtyřicítkou mizí,“ upozorňuje ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. V tomto věku se ženy upozadí a cílevědomí muži se v právu začínají více prosazovat.

V Česku je přes tři tisíce soudců a soudkyň, z nichž je šedesát procent žen. Ženy na okresních soudech zaujímají dvě třetiny, krajské a vrchní soudy jsou poměrně vyrovnané. Ale na Nejvyšším správním soudě je jich pouhá třetina, na Nejvyšším soudě pětina. Z patnácti míst Ústavního soudu zaujímají ženy jen dvě křesla.

„Pokud bude v důležitých funkcích málo žen, zapomeneme na ženská témata a ženský přístup k problémům. Ženy se obvykle vyznačují vyšší citlivostí nebo hledáním kompromisů. Vyšší zastoupení žen v rozhodujících funkcích by přeneslo rovnost v různosti. Rozhodovací slovo musí dostat jak muži, tak i ženy,“ upozorňuje jedna ze dvou ústavních soudkyň Kateřina Šimáčková.

Na okresních soudech zaujímají muži pouze třetinu ze všech soudců. Okresní soudy projednávají mimo jiné otázky péče o děti. O tom, komu soud svěří dítě do péče, rozhodují spíše ženy. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová považuje za chybu, že o rodinných záležitostech nerozhoduje více mužů.

Podle Wagnerové ženy zejména v rodinných záležitostech mohou sklouznout do sentimentálnosti. Otcové se cítí ukřivdění a zhrzení tím, že jejich případy dostávají do rukou jenom ženy. Mají pocit, že jim soudkyně nerozumí. Podobný názor má i Šimáčková. „Pro otce, který se chce domoci styku se svými dětmi, je problematické, že naráží jenom na soudkyně, které se ho mnohdy ptají, jak dobře umí vařit,“ tvrdí.

Podíl soudců a soudkyň v české justici

Nevyrovnaná diskuze

Podle soudkyň je potřeba, aby byly soudy genderově vyváženější. „Diskuze pléna Ústavního soudu je ovlivněna tím, že je na něm drtivá většina mužů. Je důležité říkat, že jsme si rovní, ale nejsme stejní. Na nejvyšších soudech je důležité zajistit vyrovnanost různých pohledů,“ říká předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.

„My, muži, někdy máme tendenci předvádět se nebo mluvit planě. Ženy jsou mnohem praktičtější, věcnější, pozornější a pečlivější. Máme někdy hlavu v oblacích, ženy nás vracejí zpět do reality. Je to vidět v rozhodovacích senátech. Když tam jsou samí muži, panuje jiná atmosféra,“ sdělil pro iDNES.cz soudce a bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa.

Považoval by za optimální, aby v každém rozhodovacím senátu byla alespoň jedna žena. Nyní to zajištěno není, ale vedení NSS si je toho vědomo. Soudce Baxa doufá, že i nový předseda (je jím Michal Mazanec, pozn. red.) sdílí stejný názor a bude se snažit zajistit vyšší ženský prvek. Počet žen totiž na NSS od počátku jeho fungování klesá. V dobách vzniku na něm bylo poloviční zastoupení žen, nyní už je pouze třetinové.

Mladí soudci by měli chápat, jaké to je být v roli souzeného, říká Baxa

Mizení žen

Proč je na vrcholných soudních instancích méně žen, může mít mnoho příčin. Soudkyně Městského soudu v Praze Jany Miklová je toho názoru, že muži a ženy mají vyrovnané schopnosti. Podle Miklové ale existuje stále tradiční nastavení ženy jako pečovatelky a muže jako živitele rodiny. Ženy tak mají po rodičovské dovolené méně sil zkoušet nové pracoviště, kde je třeba napnout síly, zkoušet něco nového a seznamovat se s novými lidmi.

Ženy mají v kariéře zpoždění, protože jejich profesní dráha je často přerušena plněním mateřské role. „Ale to vůbec nevadí, doženou to. Když se znovu vrátí do soudcovské role, jsou spolehlivější a vytrvalejší. Vyzrání v kariéře přijde trochu později, ale v době, kdy jsou muži už z hlediska funkce opotřebovanější. Na ženy se vyplatí počkat,“ myslí si Baxa.

Některé ženy mezi třicítkou a čtyřicítkou zmizí, upozorňuje často Kateřina Šimáčková. „Někdo říká, že si ženy musí mezi kariérou nebo rodinou vybrat. Ale já si myslím, že by naše společnost měla být zorganizována tak, aby děti nebyly pro kariéru žen překážkou. Ostatně, v životech mužů překážkou nejsou,“ tvrdí.

Podle ní společnost nerespektuje představu, když ženy chtějí jít do práce dřív než ve třech letech dítěte. Ženy jsou po návratu z mateřské dovolené většinou předběhnuty jinými lidmi, kteří pracovní období na rozdíl od nich nepřerušili.
Pánský klub

Pro Zemanovou je zásadní fakt, že v Česku neexistují přesná pravidla pro výběr soudců a kariérní postup soudců je nějakým způsobem nahodilý. Je toho názoru, že výběr soudců je často založen na osobních vztazích, sympatiích. Větší šanci mají ti, kteří jsou ambicióznější a dravější. „Pokud nemáme pravidla, ženy se o to zase tolik nezajímají, často ani nemají chuť se prosazovat. Soudy jsou pánské kluby a do vyšších funkcí oslovují právě muže,“ říká soudkyně.
Žen je ve vedení stále málo, České úřady neplnily předepsaná opatření

„Ženy mají stále ještě problém říct: Mám cíl a chci se dostat tam a tam. Člověk ale musí sdělit, co chce, aby o tom lidé, kteří mohou případný postup ovlivnit, věděli. Bohužel, ženy stále plní role, které jsou jim genderově přisuzovány. Starají se o domácnost, o rodinu, o děti... A i když se jejich manželé zapojují mnohem více než dříve, je obtížné nechat manželovi na krku dítě, odjet do Brna a být tam celý týden,“ říká Eliška Wagnerová.

Brno, město justice

Ústavní soud, Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud sídlí v Brně. A právě lokace vrcholných soudů je další možnou příčinou, proč na vyšších justičních příčkách figuruje málo žen. Většina soudců a soudkyň na tyto soudy totiž každý týden dojíždí. Podle soudkyně Miklové je pro ženy mnohem složitější než pro muže to, že nebudou každý den se svými dětmi.

Daniela Zemanová dojížděla na Nejvyšší správní soud z Jablonce nad Nisou dvanáct let. Režim si ale musela upravit tak, aby zvládla skloubit práci s rodinou. Podle ní se vedení soudů musí snažit o tom, aby byly vytvořeny dobré podmínky pro ty soudce, kteří dojíždí, a to především v oblasti bydlení.

S názorem Zemanové souhlasí i soudce Baxa, podle něhož by žena měla mít pocit, že předsedu soudu její problémy zajímají. „Je nutné ženám povolit, aby mohly pracovat z dálky. Je důležité jim dát jiný pracovní režim a netrvat samoúčelně na pracovní době. Je důležitý výsledek a kvalita práce. Důležité je vytvořit podmínky tak, aby žena mohla pracovat,“ uzavírá.

DOSTANOU TVŮRČÍ VOLNO I HORNÍCI, STAVAŘI, ZEMĚDĚLCI?

Soudci se inspirují u učitelů: Chtějí prosadit tvůrčí volno nebo ozdravné pobyty: Soudci patří mezi skupiny nejvíce ohrožené syndromem vyhoření a je třeba soustavně posilovat jejich psychickou odolnost. Soudcovská unie se proto bude snažit legislativně prosadit pro soudce tvůrčí volno nebo ozdravné lázeňské pobyty. Inspiraci našli zástupci profesní skupiny soudců u učitelů, členů justiční stráže či na Slovensku.

Záměr v rámci druhého dne 29. shromáždění delegátů Soudcovské unie v Přerově přednesli zástupci pracovních skupin a objevilo se také v závěrečném usnesení. Podle delegátů má společnost odůvodněná očekávání, aby byl soudce v kondici a psychicky vyrovnaný. Kromě toho, že by se o takovou duševní hygienu měl snažit sám, tak očekává, že i stát mu k tomu vytvoří odpovídající podmínky.

To, že jsou zástupci justice ohroženi syndromem vyhoření, je podle delegátů objektivní fakt, který dokázal průzkum Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Podle něj jsou soudci jednou z nejohroženějších skupin společně třeba s lékaři či učiteli. „Pracujeme s lidmi a jejich s problémy a málo se setkáváme s pozitivní odezvou,“ uvedla zástupkyně pracovní skupiny na sněmu.
________________________________________
Delegáti uložili Republikové radě:
– Hledat legislativní nástroje, které by vedly k posílení psychické a fyzické odolnosti soudců, neboť soudci patří mezi profesní skupiny ohrožené syndromem vyhoření.
– Dopracovat koncepci Otevřeného souboru etických dilemat soudce.
________________________________________
Soudci se chtějí inspirovat u učitelů, kteří se tvůrčí volno nyní snaží přes prosadit v rámci novely zákona o pedagogických pracovnících. Ozdravné pobyty a lázeňskou péči zase stát poskytuje členům justiční stráže a jako benefit ji mají soudci na Slovensku. Nejvhodnější by podle zástupců Unie bylo poskytovat péči v zařízeních Ministerstvo spravedlnosti.

Tvůrčí volno by soudce mohl mít po sedmi až deseti letech služby a trvalo by šest až dvanáct měsíců.

V rámci druhé pracovní skupiny se soudci vymezili proti tzv. kartě soudce. Veřejné údaje o výkonnosti a úspěšnosti jednotlivých soudců prosazuje zejména Česká pirátská strana v čele se svým šéfem poslaneckého klubu Jakubem Michálkem. „Vymezovat se proti konkrétnímu instrumentu nepřísluší tomuto shromáždění, zítra se takový záměr může projevit v něčem jiném, zatím je to nejmenovaný názor jednoho člověka z jedné strany,“ řekl soudce Jiří Gottwald s tím, že je třeba odmítnout celkově ideu zveřejňování podobných statistik o soudcích. Podle zástupců Soudcovské unie totiž takové informace nemají samy o sobě logické opodstatnění.

Podle přítomných soudců jde o to, že institut zákonného soudce zajišťuje náhodný výběr případů, které mají navíc každý svá specifika. U jednoho soudu na stejném úseku tak může být vedle sebe soudce, který řeší několik složitých a rozsáhlých případů a soudce, který „má štěstí“ na případy skutkově i právně banální. Bez zohlednění specifik jednotlivých případů je podle Unie zveřejňování takových údajů „zavádějící a bezpředmětné“.

Sněm také zvolil členy etického soudu Unie, který bude posuzovat případné prohřešky svých členů. Pětičlenný orgán bude mít 5 členů. Ve volbách uspěli Zdeněk Chalupa, Ondřej Kubů, Margita Marková, Veronika Křesťanová a Ladislav Derka.

Shromáždění také uložilo Republikové radě, aby ve spolupráci s etickým soudem vypracovala pravidla, který by mohla být poskytnuta soudcům jako pomůcka. Soudcovská unie má svůj etický kodex od roku 2005. Otevřený soubor etických dilemat by se měl stát jeho přílohou. Dokument by měl být i představen veřejnosti. „I ta by měla vědět, že funkce soudce vyžaduje celou řadu omezení, která by někoho ani nenapadla“, uzavřel zástupce pracovní skupiny.

Příručka bude zachytávat konkrétní situace, ve kterých se soudci mohou ocitnout a které mohou vyvolat pochybnosti o tom, zda se zachovali správně v souladu s profesní etikou. Jde například o situace jako je pozvání na vernisáž, na sportovní utkání, i to, za jakých okolností by měli soudci opustit prostory kvůli setkání s lidmi, kvůli nimž by mohlo být vyvoláno zdání, že by mohli být těmito událostmi ovlivněni. Podle prezidentky unie Daniely Zemanové se při sestavování příručky vycházelo i z případů projednávaných kárným senátem. „Zjistili jsme, že většina pochybení vznikla, když si soudce etické pochybení vůbec neuvědomil. Mělo by to zvýšit pozornost,“ doplnila prezidentka. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

MINISTRYNĚ BENEŠOVÁ: PROBLÉMY S GENERATOREM PŘIDĚLOVÁNÍ

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová na sněmu Soudcovské unie v Přerově přiznala problémy s přípravou elektronického generátoru náhodného přidělování věcí. Ten má být přitom spuštěn již 1. listopadu tohoto roku, a to v insolvenční agendě. Jak Česká justice zjistila, proti letošnímu spuštění generátoru se postavili i předsedové krajských soudů.

„Máme velké problémy s IT, přiznávám se k tomu. Je nové řízení na šéfa IT, odchází pan Ladin. Máme problém s firmou, bude se dávat penále, budeme je honit,“ prohlásila ve svém projevu na sněmu Benešová s tím, že „užívání od 1.11. je v tuto chvíli ohroženo“. Jan Ladin byl ředitelem ministerského odboru IT od roku 2015. Ještě v polovině září ministerstvo v odpovědi pro Českou justici připouštělo problémy, avšak drobného charakteru. Podobnou informaci poskytlo i předsedům soudů s tím, že harmonogram testování systému bude dodržen.

Na konci září však ministerstvo rozeslalo předsedům soudů dopis, v němž přiznalo fatální vady. „Předané verze systému testuje tým ministerstva, který při posledním testování ke dni 25.9. identifikoval přes 30 vad kategorie A, což jsou zásadní vady znemožňující užívání systému“, stojí v dopise, který je podepsaný náměstky Klárou Cetlovou a Zbyňkem Spoustou a který má Česká justice k dispozici.

Podle aktuálního vyjádření mluvčího Vladimíra Řepky ministerstvo počítá nadále s prvním listopadem jako termínem pro spuštění. „Dodavatel se zavázal, že termín 1. listopadu dodrží, takže zatím počítáme se spuštěním podle plánu,“ napsal České justici Vladimír Řepka.

Podle informací České justice se navíc předsedové krajských soudů na posledním zasedání kolegia dohodli, že není možné spustit generátor ještě v letošním roce, neboť zákon o soudech a soudcích neumožňuje takto upravit již platný rozvrh práce. A pokud ministerstvo nestihne spustit generátor do prosince letošního roku, nestihnou předsedové projednat podobu rozvrhu práce se soudcovskou radou a bude tak ohroženo jeho využití v příštím roce.
„Informatika na ministerstvu není v dobré kondici. Já souhlasím s tím, aby byly případy rozdělovány náhodným generátorem a apeluji na ministerstvo, aby zajistilo jeho odpovídající funkčnost a průkaznost,“ reagoval pro Českou justici předseda poslaneckého klubu Pirátů a jejich mluvčí pro justici Jakub Michálek.

Elektronický generátor náhodného přidělování věcí prosazoval někdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Po debatách v rámci justice a následně i v zákonodárných sborech bylo přistoupeno k jeho zatímnímu omezení pouze na
insolvenční agendu, ceskajustice.cz

NA PROMOPRO PŘES PŮL MILIARDY BEZ VÝBĚRU

Česko se v roce 2009 stalo teprve druhou východní zemí, jež předsedala Evropské unii. Příliš slavně to ale neskončilo. Za vše mluví případ společnosti ProMoPro, kvůli které rezignoval i tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra a devět lidí skončilo ve vězení. Nikdy se však neprokázalo, jestli peníze skutečně putovaly k politikům.

Během českého předsednictví padla vláda Mirka Topolánka a později se navíc ukázalo, že oficiální akce, které se při této příležitosti pořádaly, poskytly šanci ze státní pokladny podvodně vysát stovky milionů korun.To byl případ společnosti ProMoPro, která v roce 2008 vyhrála bez výběrového řízení zakázku na zajištění audiovizuální techniky pro české předsednictví EU.

To sice firma splnila, kromě faktur za techniku a služby, které skutečně dodala, však od Úřadu vlády pomocí fiktivních faktur vylákala další stovky milionů korun. Podnikatelé blízcí majiteli ProMoPra pak pomáhali tyto faktury legalizovat tím, že převáděli peníze na další firmy a pak je vybírali v hotovosti. Stát za služby a techniku ProMoPru vyplatil dohromady přes půl miliardy – přesně 525 milionů korun.

Na kauzu se přišlo v roce 2011 díky hlášení Komerční banky. Té totiž přišlo podezřelé, že ProMoPro má na svém účtě sto milionů korun, které nechává ležet. Díky vyšetřování kolem ProMoPra se veřejnost mimo jiné dověděla o práci nenápadného, ale naprosto klíčového úřadu – Finančního analytického útvaru (FAÚ). Tehdy ještě působil pod ministerstvem financí vedeným Miroslavem Kalouskem, dnes je již samostatným úřadem. Právě FAÚ totiž Komerční banka své zjištění oznámila.

Ředitele tohoto útvaru Milana Cícera si pak Kalousek přizval na tiskovou konferenci, aby objasnil, jak jeho podřízení celý podvod odhalili. Cícer později přiznal, že Kalouskovi svůj veřejný výstup vymlouval. Oprávněně se totiž domníval, že se FAÚ ocitne v podezření, že slouží politickým zájmům ministra financí „pošpinit“ ministra za ODS. „Těžko zpětně hodnotit. Bylo to rozhodnutí tehdejšího ministra Kalouska. Samozřejmě v reakci na mediální vystoupení různých stran,“ řekl Cícer při svém odchodu z FAÚ před pěti lety.

Vondra končí

30 let svobody: kauzy a aféry

Třicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády

Cícer na tiskovce do detailu rozebral, jakým způsobem se vládní peníze dostaly z kont firmy ProMoPro na účty dalších firem. Případ otřásl pozicí tehdejšího ministra obrany Alexandra Vondry, který byl v době vypsání zakázky ministrem pro evropské záležitosti a tendr tak vyřizovali jeho podřízení. Vondra nakonec v roce 2012 na svou funkci rezignoval, obviněn však nikdy nebyl.

V lednu 2017 kauzu ProMoPro definitivně uzavřel Vrchní soud v Praze. Do vězení pravomocně poslal devět lidí, především podnikatele, kteří se podíleli na praní peněz ze zakázky. Mezi obviněnými byli původně i Vondrovi podřízení, soud je však osvobodil.

Letos v květnu jeden z odsouzených podnikatelů, Pavel Girstl, který se skrýval v Peru, prohlásil, že peníze ze zakázky měly jít i politikům. „Peníze neproběhly, protože to pak zarazili,“ řekl Girstl Radiožurnálu. Girstl byl z Peru vydán do
Česka a v současné době je rovněž ve vězení. Že peníze měly putovat přímo k politikům, se nikdy neprokázalo.

V JAPONSKU PŘI TAJFUNU ZEMŘELO 35 LIDÍ

Nejméně 35 mrtvých, asi stovka zraněných a 17 pohřešovaných. Taková je bilance ničivého tajfunu Hagibis, který se v sobotu přehnal přes japonské ostrovy. Čísla přinesla agentura Kjódó. U pobřeží Japonska se potopila nákladní loď, na její palubě zemřeli tři námořníci. Obavy úřadů vyvolává stav jaderné elektrárny Fukušima. Tajfun ostrovy v neděli opustil.

Desetitisíce domácností dál zůstávají bez elektřiny, evakuace postihla asi 6 miliónů lidí. „Nasadíme všechny síly, abychom co nejdřív obnovili dodávku proudu a vody a zajistili veřejnou dopravu. Žádáme obyvatelstvo, aby se vyvarovalo oblastí se sesuvy půdy,“ citovala prohlášení premiéra Šinzóa Abeho televize NHK. Způsobené škody podle vládních zdrojů zatím nelze odhadnout.

Letiště a vysokorychlostní tratě obnovují provoz.

Obavy japonských úřadů vyvolává stav jaderné elektrárny ve Fukušimě, kterou před osmi lety těžce poškodilo zemětřesení a následná přívalová vlna tsunami. Bezpečnostní systémy elektrárny podle NHK vydaly během řádění tajfunu Hagibis jedenáct signálů o úniku radioaktivní vody. Zatím nebylo zjištěno, zda unikla do oceánu. Nákladní loď registrovaná na Panamě byla v neděli nalezena potopená na pobřeží. Japonské úřady agentuře Reuters řekly, že spojení s lodí se ztratilo už v sobotu, tedy v době, kdy tajfun Hagibis udeřil.

Pět členů posádky podle listu Yomiuri zemřelo, zbylých sedm námořníků pobřežní stráž zachránila. Posádku tvořili muži z Číny, Vietnamu a Myanmaru. Loď kotvila na japonském pobřeží u města Kawasaki.
Tajfun Hagibis je označován za nejsilnější v oblasti za posledních 60 let. Navíc udeřil v době, kdy země pořádá světový šampionát v ragby, zápasy musely být kvůli počasí rušeny. Některé týmy se zapojily do likvidace následků tajfunu.

Zachraňovaná žena vypadla z helikoptéry, další lidi smetla vlna.

Ve městě Kawagoe severně od Tokia museli záchranáři vyprošťovat lidi uvězněné v domově pro seniory. Sedmdesátiletá žena vypadla z helikoptéry, když ji záchranáři převáželi ze zatopeného místa, uvedla BBC. Pád seniorka nepřežila.

Nejsilnější tajfun za posledních 60 let zasáhl Japonsko, zemřelo 19 lidí

V prefektuře Gunma zahynuli čtyři lidé v troskách domu, který smetla záplavová vlna. Ve městě Kawasaki jihozápadně od Tokia se šedesátiletý muž utopil ve vlastním bytě zaplaveném vodou. Tajfun doprovázel vítr o rychlosti 180 kilometrů v hodině, postiženou oblast zároveň zasáhlo zemětřesení o síle 5,7 stupně a silné deště, které rozvodnily řeky. Lidi z jejich zaplavených příbytků zachraňovaly helikoptéry. V nejpostiženějších místech zasahuje armáda.

BĚLORUSKO LÁKÁ TURISTY

Bělorusko označované za poslední evropskou diktaturu otevírá náruč západním turistům. Zrušením vízové povinnosti láká hlavně sousední Poláky, které vábí na historické vzpomínky, zubry i sanatoria. Bělorusko vedené exkolchozníkem Alexandrem Lukašenkem se však současně stále víc přimyká k Rusku.

„Je to podivné společenství osudu, které se shromáždilo před vstupem do běloruského konzulátu ve Varšavě: polský turista, řidič kamionu jedoucí do Moskvy, řidič pohřebního vozu a novinář,“ napsal v srpnu zpravodaj švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ). „Čeká se ve větru a dešti bez přístřeší, jako kdysi před sovětskými konzuláty. Zapadají do toho ze sovětské éry převzaté obilné klasy ve státním znaku Běloruska,“ dodal.

Vnitřek konzulátu vypadá jako moderní administrativní a turistické centrum. Mnozí v něm neodolají a zalistují v propagačních letácích. Ty zvou hlavně do příhraničních oblastí, které dříve Polsku patřily a nyní jsou přístupné bez víz.
Nejmenovaný polský turista chce do míst těsně za hranicí, kde se narodila jeho babička. Tamní řeku navíc opěvoval známý polský spisovatel Adam Mickiewicz, připomněl NZZ, který hovoří o běloruské „turistické ofenzívě“.

Minsk se tak snaží těžit z toho, co by jinak mohlo být spíš zdrojem napětí. Řeč je o vzpomínkách na polské východní oblasti, takzvané „Kresy“ neboli okraje či pohraničí. Toto rozsáhlé území připadlo po druhé světové válce tehdejšímu Sovětskému svazu, jehož je Bělorusko jedním z nástupnických států.

Česko spadlo na žebříčku rozvoje společnosti. Předběhlo jej i Bělorusko

Mnoho Poláků má předky, kteří v Kresech žily. Oblast je navíc považována za jednu z kolébek polské národní kultury. Minsk však nesází jen na sílu nostalgie. Turisty chce přitáhnout i na jinde vzácné zubry, kteří se pohybují například v Bělověžském pralese na pomezí Polska a Běloruska.

Další návnadou jsou hrady a sanatoria. NZZ zaujala nabídka Běloruské akademie věd, která láká na antistresový program do zalesněné lokality s červenými betonovými bloky poblíž metropole Minsku. V tamním sanatoriu Islotš slibují hosty opečovávat pětkrát denně. Pobyt stojí v přepočtu 713 korun za den, uvádí prospekt v angličtině.

Rodí se nový Sovětský svaz?

Čtyřiašedesátiletý bývalý politruk a kolchozník Lukašenko je prvním a jediným běloruským prezidentem, který zvítězil již v pěti volbách. Úřadu se ujal před 25 lety – délka jeho vládnutí nemá v Evropě kromě monarchií obdoby. Lukašenko ve svých rukách soustředil veškerou moc. Z Běloruska podle západních komentátorů vytvořil komunistický skanzen se všemi jeho atributy, jako jsou pronásledování opozice a nezávislých médií.

Bělorus si stěžoval na české úřady, soud pro lidská práva mu vyhověl

Minsk proto čelil sankcím ze strany Evropské unie a USA. Jeho jediným významným spojencem zůstávalo autoritářské Rusko, kde ovšem mnozí považovali Bělorusko za jakýsi satelitní stát. Minsk v určitých obdobích naznačoval zájem o sblížení s EU, lavírování mezi Západem a Východem ale zřejmě definitivně skončilo.

Bělorusko se totiž na začátku září dohodlo s Ruskem na užší integraci, než jaké dosáhly země EU. Minsk a Moskva chtějí mít do dvou let mimo jiné společné daně, občanský zákoník, zahraniční obchod i regulace trhu s energiemi. Západní pozorovatelé vnímají propojování Běloruska a Ruska jako součást snah Kremlu o částečné obnovení Sovětského svazu.

GOTT OBLÍBENÝ JAKO PRINCEZNA DIANA, BUDE NA VYŠEHRADĚ?

Presleyho sídlo či Gottova vila. Po smrti slavných vznikají poutní místa: Pražská vila Karla Gotta na Bertramce je obklopena svíčkami. Lidé vytvářejí na ulicích pomníčky s fotkou zpěváka a kladou k nim květiny. Gott by se tak brzy mohl zařadit po bok slavných zpěváků, kteří inspirovali vznik poutního místa. Takovým místem se stal například pařížský hrob Jim Morrisona nebo venkovské sídlo Elvise Presleyho v Memphisu.

Ani několik dní od zpěvákovy smrti neustával na Bertramce proud truchlících, kteří k zpěvákově vile pokládali svíčku, květiny, fotografie či upomínkové předměty. Zájem lidí byl tak velký, že lidé zapalovali svíčky i před vraty Gottových sousedů. Neobvyklá míra úcty, kterou Češi vykazují vůči zesnulému zpěvákovi, v něčem připomíná náboženské projevy. „Z domu Karla Gotta se stalo poutní místo národa,“ popsal dění na Bertramce server Echo24.

Ze světa jsou známy případy slavných zpěváků, kteří po své smrti stali centrem kultu. V Gracelandu v Memphisu, venkovském sídle Elvise Presleyho, fanoušci každoročně pořádají Svíčkovou vigilii, během níž v noci pomalu kráčejí kolem zahradního hrobu legendárního zpěváka se zapálenými svíčkami. Někteří čekají i více než 24 hodin, aby se mohli ceremonie zúčastnit. V křesťanské liturgii se věřící zúčastňují vigilií před významnými svátky nebo událostmi.
Svíčková vigilie je vyvrcholením Elvisova týdne (8. až 16. srpna), kdy se v Gracelandu shromáždí stovky až tisíce Presleyových příznivců, aby oslavili výročí zpěvákovi smrti a vzpomínali na jeho život. Během dvacátého výročí výročí Elvisovi smrti (16. srpna 1977) Graceland navštívilo více než 70 000 fanoušků, o osm rok později, v roce 2005, to bylo více než 10 000 lidí.

Dary od fanoušků u hrobu Elvise Presleyho v Gracelandu - Memphis (15. srpna 2007)

Chování fanoušků během Elvisova týdne připomíná jednání poutníků na náboženských místech. Fanoušci zanechávají dary a vzpomínkové předměty, které se podobají votivním darům, které poutníci přinášejí světcům. Fanoušci i poutníci prostřednictvím darů vyjadřují svůj vroucí vztah k uctívané ikoně. Na některých dárcích jsou výzvy k Presleymu, aby se přimluvil za mrtvé v nebi.

Presley není jediným známým zpěvákem, který se stal centrem poutnického kultu. Pařížský hrob Jim Morrisona, frontmana slavné hudební skupiny The Doors, každoročně navštěvují rockoví fanoušci, pro které představuje životní vzor. Mnozí z nich se pokoušeli imitovat Morrisonovu divokou a svobodomyslnou povahu tím, že na hřbitově pili alkohol, brali drogy či prováděli veřejné sexuální akty. Toto chování postupně utichlo po zákroku veřejných autorit.
Pro Morrisonovi fanoušky se jedná o svého druhu světce, který jim umožňuje, aby se vypořádali s těžkými životními událostmi. Etnolog Peter Jan Margry na základě svého terénního průzkumu poukazuje, že někteří jej prosí o muzikální inspiraci, jiní jej žádají o ochranu před drogovou závislostí.

Jim Morrison (repro z knihy Jim Morrison)

„Morrison je pro něj Bůh,“ citoval server France24 manželku jednoho z fanoušků, který navštívil zpěvákův hrob při 40. výročí jeho úmrtí (3. července 1971). „Doufá, že půjde do pekla, když umře. Tím způsobem si může s Jimem připít,“ uvedla žena s tím, že v jejich ložnici nejsou obrázky dětí, pouze „Jima“.

Mnozí fanoušci odmítají, že by jejich úcta měla náboženský podtext. „Jsou to jen média, která jsou posedlá tím, aby z Elvise udělala náboženství, od normálních fanoušků neslyšíte, že by o tom diskutovali,“ cituje jednoho fanouška profesorka amerických studií Erika Dossová.

Podle odborníků na náboženství člověk ze své podstaty hledá smysl života. Náboženství mu jej poskytuje. Tím, jak se postupnou sekularizací vliv náboženství snižoval, musel si člověk najít tento smysl jinde. Sekulární poutě, jako jsou ty k hrobům slavných zpěváků, mu jej mají poskytovat.

Podle socioložky Grace Davieové lze i v sekulární Evropě rozeznat přetrvávající zbytky sociální funkce náboženství jakožto instituce, která umožňuje společnosti, aby se vypořádala s životními milníky. Podle Davieové lze v sekulární Evropě hovořit o „zástupném náboženství“ (vicarious religion), kdy aktivní minorita provádí jistý typ úkonů, kterým majorita alespoň implicitně rozumí a ztotožňuje se s nimi.

Gottův hrob jako poutní místo?

Sekulární společnost od jindy odmítaných církví především požaduje, aby se angažovaly v pohřebních rituálech. Sobotní zádušní mše za Gotta, který svůj vztah k náboženství na veřejnosti výrazně neprojevoval, ve Svatovítské katedrále lze chápat touto optikou jako službu církve veřejnosti.

Není zatím jisté, kde bude Gott pohřben. On sám údajně vyslovil přání být na hřbitově v Újezdu u Svatého Kříže na Rokycansku, kde jsou pochovaní jeho rodiče. Rodina má podle dostupných informací uvažovat i o Bertramce či Vyšehradu. Podle rodinného přítele Gottových, který si přál zůstat v anonymitě, zpěvák v Újezdu pochován nebude. „Nechtějí dělat z jeho hrobu poutní místo,“ řekl redakci iDNES.cz.

VE FRANCII ČERNÝ TRH SE SPERMATEM, DÁRCI CHTĚJÍ SEX I PENÍZE

Riskují, ale pro dítě to udělají. Francouzky, kterým jsou zapovězené kliniky umělého oplodnění, často hledají dárce spermatu na internetu. Kromě nezištných dobrovolníků tam však naráží i na podnikavce lačnící po sexu a penězích, popisuje server France24 a upozorňuje, že černý trh pokvete i poté, co tyto ženy získají přístup na legální kliniky.

Kliniky umělého oplodnění jsou ve Francii (stejně jako v Česku) vyhrazené heterosexuálním párům, svobodné ženy a především lesbické páry toužící po dítěti tak hledají jiné cesty, jak svého snu dosáhnout. Jednou z nich je umělé oplodnění v domáckých podmínkách. Žena si v tomto modelu najde dárce spermatu, pořídí si patřičné náčiní pro transfer jeho genetického materiálu do vaginy a doufá, že to „vyjde“. Poptávka po ochotných mužích však podle reportáže serveru France24 otevřela brány nelegálnímu a mnohdy nebezpečnému obchodování se spermatem.

Macron slibuje umělé početí i pro single ženy a lesby, konzervativci se bouří

Ženy si totiž často neuvědomují, do jakého rizika se pouštějí. Neprověřený dárce může trpět mnoha chorobami, které jim nepřizná nebo o nich ani neví. Třeba nějakou sexuálně přenosnou nemocí včetně AIDS.

Naproti tomu oficiální dárce, kteří ve Francii na rozdíl od některých jiných evropských zemí musí svůj genetický materiál klinice věnovat zadarmo, čeká u lékařů podrobné a časově náročné vyšetření včetně pohovoru s psychologem. Muži navíc nesmějí být starší pětačtyřiceti a mladší osmnácti let. Na klinikách tak projde třeba jen polovina zájemců, říká lékařka Céline Chalasová. Na černém trhu nic takového není potřeba, své sperma může nabídnout každý. Nekontrolované prostředí tak přitahuje i muže, kteří za své služby něco chtějí.

„Psaly jsme si se čtyřmi různými muži, ale polovina z nich trvala na tom, že budou sperma darovat ‚přirozenou cestou‘. Naznačili tak, že půjde o sexuální styk, což pro nás samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Bylo to divné,“ vypráví Julie, která chtěla mít dítě se svou partnerkou.

Dárce hledaly na oblíbeném serveru Co-Parents.fr. Ten už více než deset let sdružuje ženy hledající sperma či páry toužící po náhradní matce s těmi, kteří tyto služby nabízejí. Podobných webů však ve Francii funguje mnoho. Terminologie, kterou tam muži používají, dělí způsob oplodnění do tří kategorií.

„Přirozenou inseminací“ se myslí sex. „Částečné oplodnění“ pak probíhá tak, že muž pronikne do ženy až těsně před ejakulací. Třetí kategorie, tedy „umělé oplodnění“ je pak ta, kterou ženy obvykle hledají. A kterou jim sexuchtiví muži vymlouvají s tím, že při styku je úspěšnost početí zaručená a že „tak by se to mělo dělat“. Další zase za sperma požadují peníze, částky se přitom pohybují od několika set až po tisíc eur (25 tisíc korun).

Ani po schválení zákona černý trh nevymře, míní lékaři

Julie si na internetu nakonec vyhlédla Matthieua (všechna jména byla změněna, pozn. red.), který byl ochotný pravidelně podstupovat test na pohlavní choroby a souhlasil i s tím, že jeho identita nezůstane dítěti skryta. Krátce na to začal v době Juliiny ovulace přicházet k ženě domů.

„Musely jsme mu věřit,“ popisuje žena situaci, kdy si do bytu poprvé pustila tohoto cizího muže. Matthieu vždy v koupelně odebral vzorek a ten pak Julie pipetou zavedla na místo určení. Trvalo čtyři měsíce, než se zadařilo a Julie otěhotněla. Tento domácký způsob umělého oplodnění je totiž velmi málo účinný - a ve Francii navíc nelegální.
Odmítnout právo na umělé oplodnění má svou logiku, myslí si lékař

Situaci single žen a lesbických párů by měl vyřešit právě projednávaný zákon, který proceduru slibuje všem ženám. Legislativa by také měla zpřehlednit rodičovská práva partnerek oplodněných žen, ale i dárců. Stává se totiž, že si muž svou roli rozmyslí a k otcovství se přihlásí. Lesbickým párům pak hrozí, že se budou muset o péči dělit s někým, kdo měl původně jen „dodat materiál“.

Lékaři z klinik umělého oplodnění se však obávají, že se černý trh se spermatem nevyčerpá ani poté, co zákon vejde do praxe. Má totiž odtajnit legální dárce spermatu, aby se každé dítě mohlo úderem osmnáctých narozenin zeptat, kdo je jeho otec.

Odborníci se tak domnívají, že dárců - kterých je už nyní nedostatek - kvůli tomu ubude. Zájemkyň o umělé oplodnění bude naproti tomu díky novému zákonu zřejmě rapidně přibývat. Kombinace těchto faktorů tak může zejména ze začátku způsobit, že se kliniky budou potýkat s nedostatkem materiálu a ženy tak budou dál shánět sperma na černém trhu.

Severští muži se nechtějí vázat. Dánkám k dětem pomáhají IVF kliniky

Už nyní se průměrná doba čekání na umělé oplodnění na klinikách pohybuje mezi dvanácti a osmnácti měsíci. Se single a gay žadatelkami se má ještě zdvojnásobit. Chalasová navíc upozorňuje, že už nabrané odběry se budou muset zničit, protože je dárci poskytli s vědomím, že zůstanou v anonymitě. Francouzský kabinet návrh projednal 24. července a v září dorazil do parlamentu. Jeho verdikt se však očekává až v příštím roce.

OSN NEMÁ NA VÝPLATY?

Generální tajemník OSN Antonio Guterres vyzval členské státy, aby co nejdříve zaplatily své příspěvky do rozpočtu. Organizace totiž čelí závažné finanční krizi a může se stát, že příští měsíce nebude mít prostředky na vyplacení mezd svým zaměstnancům. Podle Guterrse je deficit OSN nejhorší za posledních deset let.

„OSN by v listopadu nemusela mít dost peněz, aby vyplatila zaměstnancům mzdy. Naše práce a naše reformy jsou v ohrožení,“ prohlásil v úterý Guterres. Generální tajemník se už od ledna letošního roku snažil snížit výdaje organizace na minimum, aby zaplnil narůstající mezery v rozpočtu.

Bez těchto opatření by podle něj OSN nemohla uspořádat každoroční shledání světových vůdců, které letos v září hostila v New Yorku. V organizaci jsou kvůli nedostatku financí neobsazená volná pracovní místa a zaměstnanci mají velmi omezenou možnost cestovat. Guterres doporučil členským státům, aby co nejdřív a v plné výši uhradily své finanční závazky.

Z celkem 193 zemí jich zatím zaplatilo 129. Podle stanice Deutsche Welle to zatím činí necelé dvě miliardy dolarů (47 miliard korun) z celkových tří miliard dolarů (70 miliard korun) stanovených pro letošní rok.

„Pokud členské státy neuhradí v plné výši své příspěvky do rozpočtu, sekretariát by mohl mít problém se zaplacením mezd a účtů za zboží a služby,“ uvedl Guterresův mluvčí Stéphane Dujarric pro stanici CNN.
Finanční krizi prohloubil tlak ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle kterého USA nese příliš velkou
zodpovědnost za rozpočet OSN a vyzval k reformám. Od roku 2017 se o snížení výdajů na jeho pokyn soustavně pokoušela americká velvyslankyně v OSN Nikki Haleyová .

Od USA se očekává, že pokryje 22 procent běžného rozpočtu OSN. Washington má obvykle sklon zaplatit své závazky koncem roku a zatím je neuhradil v plné výši. Spojené státy momentálně dluží OSN za letošek 674 milionů dolarů (15 miliard korun) a dalších 381 milionů dolarů (9 miliard korun) za minulé rozpočtové závazky.