iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Dokud se nezmění NSZ, nebude pořádek u žalobců

Unie žalobců si troufá čím dále, tím více, jako kdyby byla nadřízeným orgánem ministerstva spravedlnosti a o všem by
sama poroučela a rozhodovala. Jenže zatím je tomu právě naopak. A dokud vláda neučiní rázný pořádek v justici, nevymění už řadu let zabydleného NSZ Zemana u žalobců, nebude v ČR klid. Vláda a ministerstvo spravedlnosti musí ukázat, kde kdo má své rozhodující místo a kdo koho bude poslouchat a řádně si plnit své úkoly.

Žalobci nemohou být bez kontroly. Potvrdila to i Vyšetřovací parlamentní komise OKD. Hlavní viníci nebyli dosud obžalováni za největší tunel v ČR po převratu. A to je jejich vina podle odborníků. Naopak se už začínají objevovat názory, že největší tunel v ČR, OKD, je již promlčen. To by pak za to měli být postiženi žalobci.

Pomluvy a oslabení: Unie státních zástupců kritizuje výroky ministryně Benešové

Unie státních zástupců (USZ) v otevřeném dopise zkritizovala nedávné výroky ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) na adresu státních zástupců. Podle prezidenta unie Jana Laty je její hodnocení práce veřejných žalobců nepodložené a může oslabit důvěru veřejnosti v celý justiční systém. Benešová uvedla, že Latovi odpoví, ale nikoliv otevřeným dopisem, protože na rozdíl od něj nechce podkopávat důvěru v justici.

V médiích předtím mimo jiné uvedla, že řada trestních kauz skončila fiaskem a že státní zástupci chtějí jen moc, přičemž nevnímají své povinnosti.„Státní zastupitelství v České republice je aktuálně ve velmi dobré kondici a není důvod k plošnému zpochybňování jeho práce či k oslabování jeho postavení v systému veřejné moci,“ zdůraznil Lata. Apeloval na ministryni, aby státní zastupitelství jako celek hodnotila na základě prokazatelných faktů o jeho činnosti, nikoliv na základě „dojmů či zobecňování a zveličování jednotlivostí“.

Lata poukázal na výroční zprávu Nejvyššího státního zastupitelství, podle níž soudy pravomocně zprostily obžaloby 5,2 procenta lidí, přičemž toto číslo klesá od roku 2012. Podle Laty to svědčí o tom, že státní zastupitelství je jako celek vysoce úspěšné.

„Současně je zjevné, že soustava státního zastupitelství řádně reaguje na zjištěná pochybení ve svých vlastních řadách, což dokládají také podané kárné žaloby na konkrétní státní zástupce,“ uvedl šéf unie. Individuální excesy konkrétních státních zástupců jsou podle něj výjimečným jevem, kterému se nejde vyhnout v žádném systému, kde pracují lidé.
Lata ministryni opětovně vyčetl podobu novely zákona o státním zastupitelství. „Jsem nucen konstatovat, že Vámi předložená novela zákona o státním zastupitelství se zcela rozešla s původně deklarovaným cílem, kterým bylo posílení jeho nezávislosti. Naopak představuje největší legislativní oslabení nezávislosti soustavy státního zastupitelství od přijetí zákona v roce 1993,“ napsal.

Novela podle unie vystavuje Česko nebezpečí, že o trestním stíhání lidí nebude rozhodováno podle zákona, ale na základě politického přesvědčení aktuálně úřadujícího ministra. „Naplnila by se tak vaše slova o tom, že je v České republice možno objednat si trestní stíhání,“ vzkázal Lata ministryni.

„Ráda bych uvedla, že Legislativní rada vlády nekonstatovala ani neuvedla, že by zákon o státním zastupitelství měl být ohrožením nezávislosti justice,“ reagovala dnes Benešová. K aktuálnímu znění novely měla výhrady třetina právníků v radě.

Minulý týden nedoporučila novelu ke schválení protikorupční rada vlády. Lata dnes uvedl, že proti usnesení rady hlasovala Benešová jako jediná z přítomných. „Z vaší strany jsem v návaznosti na toto usnesení zaregistroval pouze bagatelizaci role tohoto poradního vládního orgánu a pomluvu, že si nevyšší státní zástupce ‚oběhl neziskovky‘. Návrh přitom nezískal podporu ani zástupců dalších ministerstev, kteří jsou též členy předmětné rady,“ konstatoval Lata.
Pozastavil se také nad tím, že Benešová nechce podle svého vyjádření vyjmout státní zástupce z moci výkonné a věnovat jim v ústavě samostatnou hlavu. „Na jednání, které jste před třemi měsíci měla s vedením Unie státních zástupců, jste tvrdila opak,“ připomněl ministryni.

S Benešovou se ráno setkal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Původně měli debatovat o novele zákona o státním zastupitelství, s níž Zeman nesouhlasí, toto téma nakonec neotevřeli. „Hovořili o běžných provozních záležitostech, například o odchodu státních zástupců do důchodu a jak tuto situaci řešit,“ sdělil na dotaz mluvčí ministerstva Vladimír Řepka, ceskajustice.cz

MUDR. RATH SI VĚZNICÍ V TEPLICÍCH ZVÝŠIL ŠANCI NA PROPUŠTĚNÍ

Nástup Davida Ratha do Vazební věznice v Teplicích překvapil některá média, neboť s ohledem na Rathovo trvalé bydliště v Hostivici se na první pohled nabízela některá z pražských věznic. Teplická věznice však má pro odsouzeného několik výrazných předností a jak Česká justice zjistila, jednu mimořádně podstatnou.

David Rath může požádat jako každý z odsouzených soud o podmíněné propuštění z výkonu trestu, v jeho případě po uplynutí jeho poloviny. A pokud srovnáme dostupné statistiky rozhodování soudů o podmíněném propuštění za poslední dva roky, pak žadatelé z této věznice patří mezi pět nejúspěšnějších.

Okresní soud v Teplicích vyhověl kladně žádostem odsouzených v roce 2017 v 56,8% případů a v roce 2018 dokonce v 64,1% případů. Před „žadateli“ z Teplic se pravidelně ocitají jen ti z věznic v Českých Budějovicích, Opavě či Světlé nad Sázavou, přičemž v posledně jmenovaném případě jde o čistě ženské zařízení. Pokud by Rath nastoupil naopak do ruzyňské či pankrácké věznice, měl by šanci výrazně nižší, pohybující se mezi 40-50%.

Mezi odborníky je současná praxe rozhodování soudů o žádostech o podmíněném propuštění terčem kritiky, neboť soudy, a i jednotliví soudci v rámci těchto soudů, mají prokazatelně různý přístup při hodnocení těchto žádostí. Odsouzený tak nástupem k výkonu trestu do konkrétní věznice může výrazným způsobem přispět k tomu, jak a kdy bude jeho žádost příslušným soudem vyřízena. Je samozřejmě otázkou, zda Rath v teplickém ústavu nakonec setrvá.

Teplická věznice má také pověst malého, pro výkon trestu „přívětivého“ zařízení s liberálním přístupem vedení. Patří spolu věznicemi ve Znojmě a Břeclavi mezi jakési „VIP“ zařízení, lidově řečeno má pověst „fešáckého kriminálu“. Sama věznice pak uvádí plnou zaměstnanost vězňů a podle informací České justice poptávka výrazně převyšuje nabídku.
Ovšem v případě možnosti být ve věznici zaměstnán jako lékař David Rath pravděpodobně úspěšný nebude, jakkoliv by to třeba konkrétní ředitel věznice uvítal.

Náklady u takto malé věznice na externího lékaře mohou dosahovat až několika set tisíc korun měsíčně. Ve věznicích například také zasahuje rychlá záchranná služba k různým incidentům, které souvisí se snahou vězňů o sebepoškození. Už v roce 2015 byla tato věc řešena tehdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, na kterou se v této věci obrátil prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. Válková tehdy Kubkovi odpověděla, že ačkoliv to zákon nezakazuje, výkon lékařské praxe osobou ve výkonu trestu není možný. Petr Dimun, ceskajustice,cz

ADVOKÁTNÍ MLČENLIVOST - NOVÝ ÚTOK

Spolu s podzimem přišla i „Závěrečná zprava Vyšetřovací komise k OKD“. Nebudu hodnotit její obsah ani motivy, proč je závěrečná zpráva vyšetřovací komise koncipována jako soubor obvinění vůči osobám, které se patrně nebudou mít příležitost hájit a obhájit. Údajné prohřešky patrně nikdo nebude, již pro samotný časový odstup, řešit. Tuto notorietu potvrdí každý, kdo k trestnímu právu alespoň „přičichl“.

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise se vyjadřuje k ledasčemu a mimo jiné tepe i do advokátní mlčenlivosti. V kapitole „Další zjištění komise“ se komise podivuje nad tím, že advokát při svém výslechu odmítl podat vysvětlení s odkazem na zákonnou povinnost mlčenlivosti advokáta včetně toho, že odmítl identifikovat svého klienta. Konkrétně advokát uvedl: „Nemůžu sdělit ani jméno klienta, ale komise má k dispozici policejní spis a asi tu informaci je schopna si opatřit. Ode mě to zaznít nemůže a vy to víte.“

Nyní přichází to nejlepší. Dle názoru vyšetřovací komise je takový výklad zákona o advokacii v přímém rozporu s ochranou klienta, jelikož advokát jej odmítá, byť jen identifikovat. Komise uvedenou situaci ihned zobecňuje a uvádí, že taková praxe je zneužívána k ochraně advokáta při jeho protiprávním jednání, aniž by jednal v zájmu klienta, a brání se tak přezkoumání jím uvedených skutečností. Takové jednání lze dle komise považovat za porušení etických pravidel ČAK, konkrétně čl. 17 etického kodexu.

Komise jde dokonce tak daleko, že navrhuje Poslanecké sněmovně zvážit úpravu zákona o advokacii ve smyslu povinnosti identifikovat klienta, v jehož zájmu advokát jedná. Pokud jej advokát neidentifikuje, nemůže se odvolávat na povinnost mlčenlivosti vůči klientovi. Pomiňme skutečnost, že výklad zákonů, včetně zákona o advokacii a Etického kodexu nepřísluší moci zákonodárné, nýbrž pouze moci soudní. To pouze na okraj.

Co je však podstatné. Doposud bylo nezpochybnitelnou notorietou, že samotná skutečnost, že advokát zastupuje konkrétního klienta natož pak jeho identifikace je nesporně nedílnou součástí zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Lze si představit řadu případů, kdy již samotná identifikace či skutečnost, že je advokátem zastupován, může klientovi přivodit újmu na jeho právech.

Pochopitelně pokud klient souhlasí s tím, aby s uvedenou informaci advokát poskytl třetí osobě, může advokáta kdykoliv zákonné povinnosti mlčenlivosti zprostit. Tak jednoduché to je. V daném případě je závěr vyšetřovací komise naprosto nepřípadný. Advokát uvedl, že informaci o tom, kdo byl klientem advokáta, si byla komise schopna sama opatřit na základě spisu. Nic nebránilo vyšetřovací komisi obrátit se na subjekty, které považovala za klienty advokáta s žádostí, aby advokáta zprostili mlčenlivosti. Je to mimochodem zcela standardní cesta, jak postupují orgány činné v trestním řízení.

Komise namísto toho napadá institut advokátní mlčenlivosti jako takový. Pokud komise uvádí, že advokát svým postupem nejednal v zájmu klienta, je takový závěr nejen právně vadný, ale z podstaty věci zcela nesmyslný. Je pouze a výlučně na klientovi advokáta, zda a případně v jakém rozsahu, advokáta mlčenlivosti zprostí. Judikatura stanoví, že zákonná mlčenlivost advokáta je vyjádřením ústavního principu práva na spravedlivý proces. Tvrdit, že postup advokáta, který byl plně konformní jak se zákony, tak stavovskými předpisy má být hodnocen jako jejich porušením je jak z románu Hlava XXII.

Výzvu k úpravě zákona o advokacii adresovanou Poslanecké sněmovně pak nelze chápat jinak, než jako další snahu o penetraci nejen zákonných, ale i přímo ústavně chráněných práv klientů advokátů. Podobné útoky vůči advokacii, obhajobě vyústili ve známou historickou doktrínu sovětského práva, že obhajoba má tvořit nedílnou součást obžaloby. Lukáš Trojan, ceskajustice.cz

ADVOKÁT VÁCLAV VLK PRVNÍ V EVROPĚ

Na velvyslanectví Mexika v Praze obdržel dne 7. října 2019 JUDr. Václav Vlk, advokát Moreno Vlk & Asociados, jmenovací listiny do funkce Abogado Consultor na období 2019 až 2024.

Slavnostní předání listin provedla osobně velvyslankyně paní Rosaura Leonora Rueda Gutiérrez a zúčastnila se paní konzulka Marbella Michel Arias a vysocí úředníci pan Miguel Angel Vilchis, pan Hugo Juarez Carrillo a dále advokát JUDr. Václav Vlk a Dr. Guillermo Vidaillac, který je v advokátní kanceláři Moreno Vlk & Asociados zodpovědný za španělsky mluvící klienty.

El Abogado Consultor velvyslanectví je funkce jmenovaná z rozhodnutí Mexika u příslušných ambasád a konzulátů, zejména v Severní Americe a jeho primárním posláním je asistovat obyvatelům Mexika v konkrétní zemi. Poskytovat právní pomoc obchodním společnostem a obchodníkům či průmyslníkům mexického původu a také poskytovat právní pomoc vládě Mexika cestou podpory jejího zastoupení velvyslanectví v Praze.

Součástí funkce je též sledovat místní legislativu a všechny významné právní posuny v místě působení, které se pak dotýkají činnosti diplomatické mise a zájmů mexického státu. Těmito Abogados Consultores jsou jmenováni zpravidla významní a ve španělském jazyce působící advokáti, členové advokátních kanceláří mající širší přesah, jak v oblasti ochrany lidských práv a procesních předpisů, tak základní orientaci ve věcech obchodního práva. Ve střední Evropě prozatím nebyl jmenován advokát, který by splňoval podmínky stanovené Mexikem, takže Česká republika a český advokát, člen výboru pro Vnější vztahy ČAK, drží významné prvenství.

NSS. SOUDY MOHOU PŘEZKOUMAT SYSTEMIZACI

Vládní rozhodnutí o počtu služebních a pracovních míst ve státní správě nelze přímo napadnout správní žalobou. Soudy se jím ale mohou zabývat jako podkladovým aktem, když řeší například žaloby úředníků odvolaných či přeřazených na základě takzvané systemizace. Plyne to z verdiktu Nejvyššího správního soudu (NSS).

Podle NSS mohou správní soudy zasahovat až tehdy, dojde-li k přímému zásahu do práv a povinností konkrétním lidí. Státní zaměstnanec ale není odvolán schválením takzvané systemizace vládou, ale až následně ve správním řízení.
Soud se zabýval stížností někdejšího prvního náměstka ministra zemědělství Jiřího Jirsy, jenž byl z funkce odvolán v návaznosti na změnu systemizace, tedy uspořádání míst státních zaměstnanců. O změně rozhodla v prosinci 2017 vláda Andreje Babiše (ANO). Jirsou řízená sekce zanikla. Někdejší náměstek tvrdil, že vláda svým rozhodnutím předurčila další postup služebních funkcionářů, kterým nezbývalo, než jej odvolat. Proto žalobou napadl přímo vládní rozhodnutí. Městský soud v Praze žalobu zamítl, následovala kasační stížnost.

Jirsově stížnosti sice NSS vyhověl a rozhodnutí městského soudu zrušil, ale jen proto, aby sám žalobu odmítnul. Podnětem namířeným přímo proti vládní systemizaci se justice zabývat neměla. Podle NSS lze podat žalobu proti rozhodnutí o služebním poměru. Soud je pak oprávněn zkoumat nejen to, zda ke změně či zániku služebního poměru došlo v souladu se schválenou systemizací, ale také to, zda systemizace byla řádně přijata a odpovídá zákonným požadavkům.

Kdyby nebylo možné systemizaci jako podkladový úkon vůbec přezkoumat, podle NSS by to znamenalo, že by státní zaměstnanci byli chráněni proti případným svévolným zásahům méně než běžní zaměstnanci proti organizačním změnám podle zákoníku práce. Cílem zákona o státní službě přitom bylo poskytnout státním zaměstnancům zvýšenou stabilitu služebního poměru.

„Opačný přístup by vedl k tomu, že by schválení systemizace mohlo být použito pouze k tomu, aby byl státní zaměstnanec odvolán či přeložen ze zastávané funkce, aniž by proto byly splněny jinak striktní zákonné podmínky. Například by došlo sice ke zrušení zastávaného služebního místa, nicméně by zároveň vzniklo jiné, jen formálně odlišně nazvané, avšak se stejnou obsahovou náplní. Důvody vedoucí k těmto krokům by mohly být zcela zjevně protiprávní, například diskriminační, což nelze připustit,“ uvedl soudce zpravodaj Petr Mikeš.

VLÁDA PODPOŘILA DOHLED NAD ALTERNATIVNÍMI TRESTY

Agenda související s alternativními tresty by se mohla změnit tak, aby odsouzení byli více motivováni je vykonat. Počítá s tím novela trestního zákoníku, trestního řádu a dalších zákonů, kterou v úterý na návrh ministerstva spravedlnosti schválila vláda. Předpis se týká především postavení a pravomocí pracovníků Probační a mediační služby (PMS).
Proces nařizování výkonu některých alternativních trestů, mezi které patří například obecně prospěšné práce, je podle ministerstva v současné době příliš formalistický. Problémem je například také to, že soudy nereagují dostatečně rychle na zprávy PMS, kteří na výkon trestu dohlížejí.

„Nedostatečné nástroje v rukou probačních úředníků při výkonu dohledu a kontroly způsobují, že se vytrácí ochota odsouzených spolupracovat a plnit jim uložené povinnosti, čímž se vytrácí také preventivní působení samotného trestu,“ napsal úřad v důvodové zprávě.

Všechny navrhované změny mají odstranit prodlevy, které stávající systém generuje – například mezi uložením trestu soudem a reálným započetím jeho výkonu, mezi zjištěním překážky výkonu trestu a jejím odstraněním nebo mezi zjištěním, že pachatel porušil podmínky výkonu trestu, a reakcí na tuto skutečnost. Překážkou výkonu obecně prospěšných prací může být například změna zdravotního stavu odsouzeného nebo fakt, že poskytovatel prací pro něj už nemá nadále místo.

Novela tak mimo jiné přesouvá ze soudu na PMS kompetenci rozhodnout o změně podmínek výkonu obecně prospěšných prací a domácího vězení. Ke zvýšení motivace odsouzeného k řádnému splnění trestu má sloužit možnost zrušit dohled probačního úředníka uložený soudem, pokud již vzhledem ke změně životních postojů pachatele nebude potřeba. V takových případech se totiž podle ministerstva dohled či kontrola stává pouhým formalismem, který může odsouzeného zbytečně stigmatizovat. Rozšířit se má také působení PMS v řízeních s pachateli mladšími 15 let.

ADVOKÁTI DOSTANOU VÍC ZA OPATROVNICTVÍ LIDÍ

Pravidla odměňování advokátů za opatrovnictví lidí s neznámým místem pobytu se změní, měli by dostávat více peněz. Ústavní soud (ÚS) dnes zrušil část advokátního tarifu. Právě na základě tarifu, což je vyhláška ministerstva spravedlnosti, vyplácí stát advokátům hotové výdaje a odměnu za zastupování. Česká advokátní komora (ČAK) nález soudu přivítala, odměna pro opatrovníky ustanovené z řad advokátů byla podle ní nepřiměřeně nízká.

Stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka vychází podle ÚS z ničím nepodloženého, paušalizujícího předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti takového zastupování, což ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci, uvedl soudce zpravodaj Josef Fiala.

Zrušení části tarifu navrhl plénu Ústavního soudu jeden z jeho tříčlenných senátů, což není příliš časté. Advokátní tarif říká, že pokud není stanoveno jinak, odvozuje se takzvaná tarifní hodnota od předmětu sporu, třeba od výše vymáhaného dluhu nebo hodnoty věci. Při výkonu funkce opatrovníka podle sporného paragrafu je však základní tarifní hodnotou 1000 korun.

Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak podle tabulky v tarifu činí 500 korun. Na základě jiného paragrafu se snižuje ještě o 20 procent na 400 korun.

ÚS škrtl ze zákona čtyři slova, na jejichž základě daný výpočet dopadal na zastupování lidí, jejichž místo pobytu není známé. Jeho nález se ale pravděpodobně projeví také v dalších podobných situacích, kdy advokát vystupuje jako opatrovník, například lidí nezastižených na známé adrese v cizině nebo těch, kteří se nemohou účastnit řízení ze zdravotních důvodů. Podle ústavních soudců nemá justice sporné ustanovení tarifu aplikovat, pokud dospěje k závěru, že na situaci se vztahují argumenty z dnešního nálezu.

„Nízkou odměnu ustanoveného opatrovníka ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby jsme dlouhodobě kritizovali,“ uvedla členka sekce ČAK pro advokátní právo Daniela Kovářová. „Advokát jako ustanovený opatrovník vykonává stejné kroky a činnosti jako ustanovený právní zástupce. Není proto logické ani spravedlivé, aby v prvním případě pracoval za odměnu jen symbolickou, zatímco v druhém případě za odměnu vypočtenou z předmětu soudního řízení,“ dodala.
„Věřím, že nález použijí obecné soudy i na výkon další činnosti advokáta jako opatrovníka, jak naznačuje Ústavní soud v závěru odůvodnění,“ doplnil člen představenstva advokátní komory František Smejkal.

Třetí senát ÚS se problematikou zabýval na základě stížnost advokátky, která zastupovala ženu neznámého pobytu ve sporu o téměř 52.000 korun. Okresní soud v Nymburku jí přiznal odměnu 14.759 korun. Krajský soud však odměnu výrazně snížil na jednotky tisíc.

Advokátka se domnívala, že jí soud má přiznat odměnu vypočtenou z částky, o kterou byl veden spor, a nikoliv podle advokátního tarifu. Ani podle třetího senátu ÚS nebylo sporné ustanovení tarifu v souladu s ústavním pořádkem, proto předal plénu návrh na provedení škrtů. Plénum, tedy sbor všech ústavních soudců, návrhu částečně vyhovělo.
Důvodem pro odlišnou úpravu odměny za opatrovnictví byly zejména úspory ve státním rozpočtu. Podle ústavních soudců ale nelze takto omezit právo na právní pomoc.

„Snaha dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů nemůže sama o sobě ospravedlnit zásah do základního práva na právní pomoc, neboť stát má dostatek možností, aby s veřejnými prostředky hospodařil způsobem, který se žádného základního práva při běžném společenském vývoji nedotýká,“ stojí v nálezu.