iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ÚS odmítl stížnost Svatopluku, pomůže lidem Babiš?

Ústavní soud odmítl stížnost družstva Svatopluk proti verdiktu Nejvyššího soudu, podle kterého mají někdejší klienti H-Systemu vyklidit domy v Horoměřicích u Prahy. Dosud platil odklad vykonatelnosti, o kterém ústavní soudci rozhodli loni v srpnu. Odmítavé usnesení v těchto dnech soud doručuje účastníkům řízení. ČTK to řekla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. Soud rozhodoval neveřejně, na výsledek upozornila Česká televize.

Členové družstva Svatopluk tvoří část poškozených z kauzy zkrachovalé stavební firmy H-System. Vyjádření Svatopluku ČTK zjišťuje. Domky sami dostavěli, neměli ale souhlas konkurzního soudu. Podle verdiktu Nejvyššího soudu má konkurzní správce H-Systemu Josef Monsport právo zpeněžit nemovitosti spadající do konkurzní podstaty ve prospěch všech věřitelů

Monsport rozhodnutí Ústavního soudu potvrdil. Dotčené nemovitosti v Horoměřicích jsou podle něj nyní „právně čisté“ a lze je zpeněžit. Lidé, kteří v domech bydlí, k nim podle něj nemají jakékoliv právo. Odmítl ale, že by chtěl nyní obyvatele dostavěných domů vystěhovat.

„Nechci přistoupit k radikálním krokům, které by znamenaly vyhození lidí na ulici. To ať už si uváží věřitelský výbor, až se sejdeme,“ řekl Monsport. Výbor ale podle jeho názoru bude mít stejný pohled. Dodal, že by domy rád prodal jako celek jednomu majiteli, který by je současným obyvatelům dál pronajímal. Termín další schůze věřitelského výboru zatím není známý.

Premiér Andrej Babiš (ANO), který se v minulosti se členy družstva setkal, uvedl, že rozhodnutí Ústavního soudu by mělo být respektováno. „I přesto lidsky je to pro mě těžko pochopitelné a přijatelné,“ napsal na dotaz ČTK. Věcí se podle něho zabývá ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), nález analyzuje. „Co nejdříve se poradíme, zda stát může v dané věci učinit nějaké kroky, dodal premiér.

„Je to ohromná tragédie pro ty lidi,“ komentoval rozhodnutí lidovecký senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, který se v případu dlouhodobě angažuje. „Je to svým způsobem vítězství mafie v České republice, protože jak se ukázalo, v konkurzu peníze byly. Kdyby se prodával majetek z konkurzu tak, jak měl, tak by byli klienti odškodnění a tato záležitost se dala vyřešit. Klienti byli okradeni, ale de facto špatně zpeněženým majetkem, který v H-Systemu zůstal,“ uzavřel Čunek.

Společnost H-System uzavřela po svém založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu o miliardu korun. Majoritní akcionář Petr Smetka si za vytunelování firmy odpykal 12 let ve vězení. Situace členů Svatopluku je specifická tím, že si byty sami na vlastní náklady dostavěli, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu.

OBYVTELÉ DOMŮ H-SYSTÉMU: V ČR SOUDCOVSKÁ MAFIE

Ústavní soud v úterý odmítl stížnost družstva Svatopluk proti verdiktu, podle kterého mají lidé vyklidit domy v Horoměřicích u Prahy. Jde o bývalé klienty H-Systemu. Členové družstva si domy sami dostavěli, opustit je nechtějí. Informovala o tom Česká televize. Konkurzní správce H-Systemu Josef Monsport verdikt potvrdil.

Informaci o zamítnutí stížnosti pro iDNES.cz potvrdila mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. „Ano, mohu tuto informaci potvrdit. Částečně to bylo pro nepřípustnost, částečně také pro zjevnou neopodstatněnost,“ uvedla a dodala, že se jedná o poměrné rozsáhlé odůvodnění, se který je potřeba se řádně seznámit. To má na webu Ústavního soudu zveřejnit později odpoledne.

K verdiktu se vyjádřil i premiér Andrej Babiš, podle kterého je Ústavní soud ohledně exklientů H-Systemu třeba respektovat. Poradí se s ministryní spravedlnosti, zda může stát ve věci něco udělat

Rozhodnutí potvrdil i Josef Monsport. Dotčené nemovitosti v Horoměřicích jsou podle něj nyní „právně čisté“ a lze je zpeněžit. Lidé, kteří v domech bydlí, k nim podle něj nemají jakékoliv právo. Odmítl ale, že by chtěl nyní obyvatele dostavěných domů vystěhovat. Domy by rád prodal jako celek jednomu majiteli, který by je současným obyvatelům dál pronajímal.

„Nechci přistoupit k radikálním krokům, které by znamenaly vyhození lidí na ulici. To ať už si uváží věřitelský výbor, až se sejdeme,“ řekl Monsport. Výbor ale podle jeho názoru bude mít stejný pohled. Monsport dodal, že by domy rád prodal jako celek jednomu majiteli, který by je současným obyvatelům dál pronajímal. Termín další schůze věřitelského výboru zatím není známý.

Obyvatelé jsou z rozhodnutí Ústavního soudu zděšeni, z domů nevychází. „Několik sousedek mi už volalo, brečely mi do telefonu,“ řekl Martin Junek, předseda družstva Svatopluk.

„Když už přijdu o byt, ať mě třeba zavřou. Hlavním viníkem této kauzy je (advokátka Hana) Marvanová, konkurzní soudkyně (Eva) Hodačová i soudce (Kamil) Kydalka a další. A samozřejmě věřitelský výbor, který nám neumožnil, abychom něco podnikli,“ řekl ČTK jeden z obyvatel dotčených domů Richard Stadler. Dodnes nechápe, proč družstvo Svatopluk jako druhý největší věřitel zkrachovalé H-Systemu nemůže rozhodovat o tom, co se bude s nemovitostmi dít.
„Věřím, že je tady soudcovská mafie, jak to řekla paní doktorka (ministryně spravedlnosti Marie) Benešová. Nemám čemu věřit. Věřil jsem Ústavnímu soudu, ale bohužel, zklamal mě,“ dodal Stadler

Nejvyšší soud před rokem rozhodl, že družstvo Svatopluk musí do měsíce vyklidit byty v osmi domech v Horoměřicích u Prahy. Nemovitosti totiž spadají do konkurzní podstaty. NS tak vyhověl dovolání správce konkurzní podstaty společnosti H-System Josefa Monsporta. Lidé, kterých se rozhodnutí týká a kteří si domy po zkrachovalém H-Systemu sami dostavěli, se odstěhovat odmítají.

Termín vystěhování byl původně do 23. srpna. Ústavní soud ale vykonatelnost červencového rozhodnutí Nejvyššího soudu odložil, než kauzu z podnětu družstva sám přezkoumá. I rok od rozhodnutí Nejvyššího soudu žijí lidé v Horoměřicích stále v nejistotě.

Monsport navíc letos v červenci podal na bytové družstvo Svatopluk žalobu o zaplacení 21 milionů na nájem za užívání 60 bytů v osmi domech v Horoměřicích za poslední tři roky.

Společnost H-System uzavřela po svém založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu o miliardu korun. Majoritní akcionář Petr Smetka si za vytunelování firmy odpykal 12 let ve vězení. Situace členů Svatopluku je specifická tím, že si byty sami dostavěli, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu.

Kauza H-Systém

listopad 1993 – Podnikatel Petr Smetka založil stavební firmu H-System, která měla stavět cenově dostupné rodinné domky.
1995 – Výstavba prvních domků ve Velkých Přílepech a Horoměřicích u Prahy začíná. Firma dokončila zhruba 30 rodinných domů.
září 1997 – Věřitelé podali návrh na konkurz. Byl vyhlášen v listopadu 1998.
říjen 1997 – Část poškozených klientů založila Stavební bytové družstvo (SBD) Svatopluk s cílem pokračovat ve výstavbě. Správce konkurzní podstaty K.Kudláček to za určitých podmínek povolil, nástupce Josef Monsport však později vyzval obyvatele, aby nemovitosti vyklidili a umožnili jejich prodej. Ze získaných peněz měly být uspokojeny pohledávky všech věřitelů.
prosinec 1999 – Policie obvinila v souvislosti s krachem H-Systemu z podvodu Smetku a tři někdejší manažery J.Vítka, J.Eliáše a L.Tůmu.
červenec 2000 – Začalo trestní stíhání dvou představitelů SBD Svatopluk I.Krále a P. Středy. Podle žalobce navzdory konkurzu vyvedli z H-Systemu část majetku.
srpen 2001 – Na Smetku a tři exmanažery H-Systemu podána obžaloba pro podvod. V kauze přišlo minimálně 1095 lidí o více než 980 milionů korun.
únor 2004 – Soud vyměřil Smetkovi 12 let vězení, Vítkovi, Eliášovi a Tůmovi 9,5 roku. Představitelé SBD Svatopluk Král a Středa dostali podmíněné tresty v délce 3 a 2 let.
leden 2013 – Kvůli amnestii prezidenta soud zastavil stíhání Vítka, Tůmy a Eliáše. Smetky se amnestie netýkala.
leden 2015 – Pražský městský soud rozhodl, že klienti H-Systemu nemusí vyklidit byty v Horoměřicích dostavěné z vlastních prostředků.
červen 2015 – Pražský vrchní soud zamítl žalobu správce konkurzní podstaty Monsporta o vyklizení domů v Horoměřicích.
říjen 2016 – Zakladatel H-Systemu Smetka byl po 12 letech propuštěn z vězení. Odpykal si celý trest.

červenec 2018 – Nejvyšší soud rozhodl, že byty v Horoměřicích, které bývalí klienti firmy sdružení v družstvu Svatopluk na vlastní náklady dostavěli, do konkurzní podstaty H-Systemu. Nařídil lidem z družstva Svatopluk, aby se z bytů do měsíce vystěhovali. Rozhodnutí se týká 60 rodin.

srpen 2019 – Politici se kauzou a možným odškodněním klientů zabývali i letos, ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) oznámila, že nenašla právní prostředky, kterými by bylo možné odškodnění vyřešit. Premiérovi Babišovi proto doporučila možnost mimořádného opatření vlády. Předseda vlády to ale odmítl s tím, že nechce lidi odškodňovat ze státního rozpočtu. Místo toho podpoří změnu zákona, který by umožnil pro klienty použít prostředky, získané prodejem majetku lidí, kteří je podvedli.

SOUDCE ELISCHER VE VAZBĚ, POUČOVAL SVĚDKA O PRÁVECH

Senát Městského soudu v Praze (MS) v čele s předsedkyní Veronikou Cukerovou po dvou týdnech vyhotovil a rozeslal stranám usnesení, kterým zdůvodnil své rozhodnutí uvalit na soudce Vrchního soudu v Praze (VS) Ivana Elischera opětovně vazbu. Z textu vyplývá obava soudu z toho, že by soudce ovlivňoval své rodinné příslušníky, nevyslechnuté znalce, a také že by mohl padělat nebo ničit listinné důkazy.

Soud rozhodl o uvalení vazby poté, co před ním vystoupila právní zástupkyně jedné ze svědkyň vietnamské národnosti, advokátka z Varnsdorfu Michaela Pretschová. Té měl totiž Elischer volat několik dní před výpovědí její klientky a upozornit jí na možnost odepřít výpověď. Pretschová na druhý den ráno kontaktovala dozorového státního zástupce Vladimíra Pazourka, kterého o tomto telefonátu informovala. „JUDr. Pretschová uvedla, že předchozího dne byla kontaktována obžalovaným JUDr. Elischerem, a to v souvislosti se svědeckou výpovědí její klientky, která má proběhnout u Městského soudu v Praze dne 16.9. 2019 v tr. věci vedené pod spisovou značkou (…) JUDr. Pretschová dále sdělila, že JUDr. Elischer se zřejmě snažil, aby její klientka, která žádala o výpověď u soudu podle § 55 odst. 2 tr. řádu, nevypovídala, kdy JUDr. Pretschovou upozorňoval, že její výpověď bezprostředně nesouvisí s předmětem řízení a dále se jí zmiňoval o tom, že soud svědky nesprávně poučuje (odepření výpovědi – nebezpečí trestního stíhání svědka),“ popsal státní zástupce Pazourek ještě ten den v záznamu, který následně vložil k události do spisu.
Advokátku Pretschovou pak soud vyslechl bezprostředně po výpovědi její klientky, Nguyen Thi Thanh Loan, která tak učinila z jiné místnosti přes video přenos, aniž by ovšem byla její identita jakkoliv utajena. Ve výpovědi Pretschová zopakovala to, co uvedl ve svém záznamu státní zástupce. Soudce Elischer jí měl volat, protože ze spisu zjistil, že její klientka žádá o výslech v utajení. Elischer se zajímal, zda vůbec bude vypovídat, neboť ve spise nebyl záznam o tom, že žádosti bylo vyhověno.

Následně uvedl, že ve věci její klientky měl jako soudce rozhodovat, aniž by si jí ovšem pamatoval. „Dále jí řekl, že si na její kazu z KS Ústí nad Labem – pobočka Liberec, již nepamatuje a upozornil jí, že její výpověď se této kauzy vůbec netýká, že tato není předmětem obžaloby a že by bylo dobré, aby to věděla. Dále obžalovaný poukázal na skutečnost, že má svědkyně právo odepřít výpověď. Svůj telefonát obžalovaný vysvětlil tím, že kdyby se svědkyně JUDr. Pretschová se svou klientkou Nguyen Thi Thanh Loan před jejím výslechem ještě spojila, aby jí to vysvětlila“, stojí v usnesení soudu o vzetí soudce Elischera do vazby, které má Česká justice k dispozici.

„Tím, že zdůraznil možnost, aby svědkyně využila svého práva a nevypovídala vůbec v trestní věci, kde je jedním z obžalovaných, ovlivňoval její osobu k podání svědecké výpovědi,“ uvádí jako hlavní argument senát soudkyně Cukerové, proč akceptoval návrh státního zástupce, aby na soudce Elischera opět uvalil vazbu. Soud neakceptoval Elischerovo vysvětlení, že tak činil proto, že soud nedostatečně poučuje účastníky o svých právech. Podle soudu měl Elischer vznést námitku před výslechem svědka, a nikoliv kontaktovat jeho advokáta.

Čtěte také: Státní zástupce navrhl zkoumat Elischerovy majetkové poměry rozvodovým spisem a výslechem exmanželky
“V daném případě, kdy obžalovaný vynaložil aktivní činnost směřující k ovlivňování v té době ještě nevyslechnuté svědkyně, byť prostřednictvím její advokátky, nicméně se zcela totožným úmyslem, jako by kontaktoval přímo svědkyni, kde by byl navíc limitován jazykovou bariérou, má soud za to, že nadále hrozí obava, že by obžalovaný při pobytu na svobodě mohl i nadále ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky (Mgr. Emila Doseděla, dále navrhované svědky z řad rodinných příslušníků obžalovaného) a dále pak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jako například působení na znalce soudem dosud nevyslechnuté, dále padělání, pozměňování a ničení nebo ukrývání listinných nebo věcných důkazů“, uzavírá senát v čele s předsedkyní Veronikou Cukerovou své rozhodnutí, kterým vzal Elischera opět do vazby. Do ní Elischera eskortovali přímo z jednání na chodbě čekající příslušníci elitního útvaru Národní centrály organizovaného zločinu (NCOZ) v čele s vyšetřujícím případu někdejším kapitánem, dnes již čerstvým podplukovníkem Štrojsou.

Proti rozhodnutí o vazbě podala Elischerova advokátka Lucie Kýčková stížnost, o níž bude nyní rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Petr Dimun, ceskajustice.cz

NS SE DOČKÁ PŘÍSTAVBY

Nové křídlo Nejvyššího soudu s knihovnou, archivem a kancelářemi pro půldruhé stovky zaměstnanců dnes v Brně slavnostně otevřeli předseda soudu Pavel Šámal a ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za hnutí ANO). Od aktuální potřeby rozšířit prostory soudu přitom uplynuly téměř dvě desátky let a cílovým stavem je přestěhovat v budoucnu tuto instituci do nově či rozsáhle adaptované budovy v centru města. Ministerstva však musí nejprve vyřešit kritickou situaci řady justičních budov v celé republice. Rozpočet resortu spravedlnosti má být přitom v příštím roce krácen o 10 %.

Moderní desetipodlažní objekt vyrostl jako „přílepek“ k hlavní památkově chráněné budově z 30. let minulého století (autorem byl významný funkcionalistický architekt Emil Králík pozn. red.), kam se Nejvyšší soud přestěhoval z Prahy v září 1993. Zatímco tehdy stačila jen část objektu, zanedlouho už v něm bylo velmi těsno, připomněl po symbolickém přestřižení pásky předseda NS ČR prof. Pavel Šámal: „V roce 1993 přišlo z Prahy spolu s tehdejším předsedou Otakarem Motejlem 13 soudů, v roce 1996 už jich bylo 49 a dohromady měl Nejvyšší soud několik set pracovníků. Krize nastala po roce 2002, kdy za předsedkyně Wagnerové nastupovali první asistenti soudců, bylo to nezbytné, protože tehdejší nápad byl několik tisíc ročně. Řešením bylo zakoupení zchátralého sousedního obytného domu za 17 milionů korun.“

Odborný posudek nedoporučil objekt rekonstruovat, ale raději strnout a postavit znovu. Projekt i stavební povolení byly k dispozici do tří let. Ne však peníze, naopak resort v roce 2007 projekt na neurčito pozastavil. Nejvyšší soud tak musel nadále nejen platit základní údržbu a deratizaci budovy určené k demolici, ale současně v jednom z bytových domů v okolí alespoň nouzová detašovaná pracoviště pro asistenty soudců – náklady se pohybovaly ve statisících až milionech ročně.

Vybudování nového křídla si prof. Šámal dal jako jeden z hlavních úkolů hned při nástupu do funkce začátkem roku 2015. A skutečně se mu už po několika měsících podařilo přesvědčit tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (hnutí ANO): „Pozval jsem ho k nám, a když viděl, jak se v jedné místnosti 8×5 metrů tísní 15 asistentů, našli jsme rychle společnou řeč. Tyto stavby obvykle trvají u nás dlouho, nám se podařilo během necelých dvou let zajistit z rozpočtu ministerstva 150 milionů korun, zrevidovat přes deset let starý projekt firmy Arch.Design s.r.o. podle aktuálních potřeb a předpisů, vybrat dodavatele stavby Zlínstav a.s. a předat mu staveniště.“

Lavory v jedničkách

Finální náklady byly nakonec o zhruba 15 milionů nižší (ze 135 milionů korun uhradilo ministerstvo spravedlnosti 129 mil., částkou 6 mil. Kč se podílel sám NS pozn. red.), přestože samotná doba výstavby se protáhla zhruba na dvojnásobek.

Podle Šámala šlo ale vždy o objektivní potíže – bylo potřeba odstranit plynovou přípojku a výrazně zesílit vodovodní potrubí pod staveništěm, aby jej nepoškodily těžké stavební stroje, dokonce krátce po zahájení stavby bylo nutné změnit původně plánovanou technologii – lití betonu mezi stěnami staré a nové budovy, když se pod tíhou a tlakem materiálu provalila stěna historické hlavní části. Celé dva měsíce zabral rovněž pyrotechnický průzkum, protože v okolí byla nalezena nevybuchlá letecká puma z druhé světové války.

Budova byla oficiálně předána minulý měsíc. Má sedm nadzemních pater a tři pod úrovní terénu, kde jsou garáže pro 20 vozidel, technologické zázemí a nový archív NS. V přízemí našla důstojné místo rozsáhlá knihovna, která od roku 1993 fungovala spíš jako provizorium, o patro výš je nová jednací místnost, vybavena i jako malý multifunkční sál. V dalších nadzemních podlažích jsou pak především typizované kanceláře pro většinu z půldruhé stovky asistentů soudců (sami soudci – 70 stálých + 12 stážistů – zůstávají v historické části, obě budovy jsou propojeny v jednotlivých patrech), v nejvyšším patře je pak sedm nových ubytoven pro soudce, kteří přijíždějí pracovat do Brna z celé republiky. I pro tuto justiční budovu vyrobili značnou část nábytku vězni pracující v dílnách Vězeňské služby ČR.

Přestože dnes slavnostně otevřená přístavba výrazně zlepšila zázemí zaměstnanců Nejvyššího soudu ČR, mnohé problémy ve staré budově přetrvávají. I pro ni přislíbila ministryně Benešová finanční pomoc, dlouhodobý záměr přesunout celý soud do kompletně modernizované historické budovy v centru města (což se v minulosti podařilo v případě Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství) ale zatím vnímá jako hudbu velmi vzdálené budoucnosti: „Máme naordinované snížení rozpočtu o 10 procent. Nechci, aby se to dotklo justice, a proto nejvíc spoříme přímo na ministerstvu. Musíme se ale postarat především o stávající budovy po celé republice. Projela jsem jich dost, takže vím, v jakém jsou stavu.

Například u jednoho okresního soudu ve středních Čechách mají v jednacích síních lavory v jednačkách, protože tam dlouhodobě prosakuje střecha. Tohle musíme samozřejmě upřednostnit a také konečně rozjet stavbu nové justiční budovy v Ústí nad Labem – ta stará je v zátopové zóně a je ve velmi špatném stavu. Při návštěvě jednoho z mých předchůdců tam dokonce vypadlo okno, často tam nefunguje elektřina, zastavují se výtahy. Tam už je dokonce základní kámen, ale stále někde ve sklepě a pan prezident, který na něj poklepával, je už dost nervózní. Na to peníze budou, ještě se to ale musí vysoutěžit.“Ivan Holas, ceskajustice.cz

JUDr: BAXA: SS ŘEŠÍ I BANÁLNÍ PŘÍPADY, JE TAK PŘETÍŽENÝ

Soudci Nejvyššího správního soudu (NSS) musí opakovaně řešit i banální případy, počet nedodělků proto roste a řízení se prodlužuje. V rozhovoru s ČTK to sdělil Josef Baxa, který před rokem přešel z pozice předsedy soudu na místo řadového soudce NSS. Řešení podle něj není snadné, rychlé ani jediné. Nejhorší je však, rezignovat na nastalou situaci a brát ji jako normální, uvedl.

„Je třeba i vidět, že ne všichni aktéři si přejí skvěle fungující správní soudnictví. Myslím, že bychom mohli být víc slyšet a nabízet možná řešení těm, kteří disponují nástroji k zásadnímu zlepšení – legislativními, organizačními, personálními, tedy vládě a parlamentu,“ uvedl Baxa.

Přetíženost NSS silně pociťuje při práci, stejně jako jeho kolegové soudci. „Jsme tak trochu obětí vlastního úspěchu, nabyté důvěry veřejnosti k našemu rozhodování. Bohužel jsme nuceni zabývat se mnohdy velmi banálními případy, které jsme opakovaně v minulosti vyřešili, ale znovu a znovu se od nás žádá stejné rozhodnutí,“ popsal situaci Baxa.
Počet nedodělků se podle něj ve srovnání s obdobím před pěti lety zdvojnásobil. Soud je pracovitý a má potenciál, řešit složité případy. Záplava balastem ale může podle něj naplnit rčení „stokrát nic umořilo osla“. Doba řízení se prodlužuje a lidé musí čekat déle na rozhodnutí. „Může trpět i kvalita a jednotnost – předvídatelnost – rozhodování. Nerad bych se dočkal momentu, kdy těžko a dlouho nabývanou důvěru veřejnosti ztratíme,“ uvedl Baxa.

Jako o možném řešení přetíženosti NSS se před rokem hovořilo o novele zákona, která by mu umožnila některé stížnosti odmítat pro nepřijatelnost, aniž by se jimi musel do detailu zabývat. Případná legislativní změna je však pořád ještě na začátku.

Loňská výměna v čele NSS, kdy se předsedou stal dosavadní místopředseda Michal Mazanec a místopředsedkyní Barbara Pořízková, podle Baxy nepřerušila kontinuitu a neznamenala zásadní zvrat ani v personálním složení, ani v organizačním uspořádání soudu. „Jen v posledním roce zaznamenáváme vyšší úbytek počtu soudců převážně z důvodu dosaženého věku. Doplňování uvolněných míst je obtížné, děje se pomalu a v kombinaci s přetížením soudu situaci dále zhoršuje,“ sdělil Baxa.

Práci řadového soudce NSS pokládá bývalý předseda soudu za užitečnou zkušenost. Na vlastní kůži zažívá řadu opatření, která dříve činil jako předseda, a získává novou perspektivu. „Ze systémových otázek správního soudnictví jsem se dostal na řešení zcela konkrétních případů a přemýšlím dál o efektivitě nastaveného systému, jeho silných i slabých místech, příčinách problémů a možnostech jejich řešení,“ uvedl Baxa.

ROK PŘEDSEDY NSS MAZANCE, ŽÁDNÁ REVOLUCE

Nástup Michala Mazance, který před rokem nahradil v čele Nejvyššího správního soudu (NSS) Josefa Baxu, nepřinesl žádnou revoluční změnu. Trvá „totální kontinuita“, uvedl profesor správního práva Richard Pomahač z Univerzity Karlovy. Také podle dalších oslovených odborníků Mazanec pokračuje v nastoleném kurzu a dělá spíše drobné změny k lepšímu. Těží při tom ze svých zkušeností.

Mazanec byl v letech 2003 až 2018 místopředsedou soudu, loni jej prezident Miloš Zeman jmenoval na místo předsedy. Baxa je nyní řadovým soudcem. Mazancovi je 68 let, v čele NSS může být do sedmdesátky. Nejvýraznější změnou patrnou navenek je zdrženlivost Mazance při vystupování v médiích. Neposkytuje rozhovory, jednu z mála výjimek udělal pro Českou justici. V něm řekl například to, že dobrý správní soudce se zdržuje vstupu do prostoru vyhrazeného správě, ale naopak střeží prostor, který je vyhrazen soudu. Mediální vyjádření za soud obvykle poskytuje jeho místopředsedkyně Barbara Pořízková.

„Nový předseda je v zásadě mužem na správném místě, který se snaží posouvat rozumné věci dopředu,“ uvedl brněnský právní pedagog a publicista Petr Kolman. Justice má být rozvážná, důsledná a přesná, což je poslání, které Mazanec jako předseda naplňuje, míní Kolman.

Předseda senátního ústavně-právního výboru Miroslav Antl (za ČSSD) se domnívá, že rok je příliš krátká doba na to, aby se dala posoudit judikatura či posun v rozhodování prakticky nezměněných senátů. „Pan předseda Michal Mazanec jako ‚otec správního soudnictví‘ je nepochybně erudovaným soudcem i předsedou, který se věnuje pouze práci v a pro NSS, bez jiných ambicí. Obecně předpokládám, že pokud k nějakým změnám došlo, určitě nikoliv k horšímu,“ uvedl Antl.
Podle Pomahače judikatura správních soudů trvale košatí, což činí rozhodování složitějším. „Tento trend však předseda soudu nemůže sám zvrátit. Posily jsou při přetíženosti soudu přirozeně vybírány především z řad kariérních soudců, případně bývalých asistentů,“ uvedl Pomahač. Letos nastoupil k NSS Viktor Kučera, další posilou by se mohla stát Sylva Šiškeová, sice advokátka, ale bývalá dlouholetá asistentka soudců NSS.

Kolman zmínil to, že se z odborných kruhů někdy ozývá nářek nad kvalitou – či nekvalitou – sjednocování judikatury a nad tím, že by NSS mohl být důslednější. „Nicméně v rámci fair-play nutno napsat, že tato kritická slova byla v širším odborném éteru i za předsedy Baxy,“ doplnil Kolman.

Jako o možném řešení přetíženosti NSS se před rokem hovořilo o novele zákona, která by mu umožnila některé stížnosti odmítat, aniž by se jimi musel do detailu zabývat. Případná legislativní změna je však pořád ještě na začátku.
„V Poslanecké sněmovně zůstává 15 měsíců zaparkován nešťastně formulovaný návrh týkající se nepřijatelnosti kasační stížnosti, který podpořili i někteří soudci. Stát se s tímto návrhem ještě může leccos, myslím si však, že dílčí změna příliš nepomůže,“ uvedl Pomahač.

Kolman poukázal také na to, že se v justici „hromadí“ šikovní, profesně zdatní a zkušení asistenti soudců NSS, kteří nemohou postoupit v dohledné době na místa nových soudců, jelikož ta skoro neexistují. Proto odcházejí jinam, hojně i do soukromého sektoru.

„Nicméně tento systémový problém logicky nejde za předsedou NSS Mazancem. Obecně bych si dovolil plédovat za navýšení počtu soudců ve věcech správních, zejména na krajských soudech,“ uvedl Kolman, ceskajustice.cz

JEDNOU A DOST? K OPĚTOVNÉMU JMENOVÁNÍ PŘEDSEDOU SOUDU

Dlouholetý a podle mých informací a osobní zkušenosti úspěšný předseda okresních soudů v Severočeském kraji JUDr. Miroslav Kureš uspěl ve výběrovém řízení na předsedu Okresního soudu Děčíně. Získal od komise maximální počet 50 bodů, z čehož je zřejmé, že svou pověstí, erudicí a výkonem v samotném výběrovém řízení přesvědčil i přítomného zástupce ministryně spravedlnosti.

Přes tento úspěch byla předsedkyní soudu jmenována druhá v pořadí.

„Ve výběrovém řízení na předsedu Okresního soudu v Děčíně se jmenovaná soudkyně opravdu umístila jako druhá v pořadí. Na prvním místě byl JUDr. Kureš, nicméně jeho jmenování by bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu (ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.). Podle něj není možné opětovné jmenování vedoucích funkcionářů do téže funkce u téhož soudu. Z tohoto důvodu byla jmenována druhá v pořadí Mgr. Fujdiak, která splňuje všechny předpoklady pro výkon této vedoucí funkce a ve výběrovém řízení uspěla“, sdělil České justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Nemám sebemenší pochybnost o tom, že kolegyně Fujdiak své poslání zvládne se ctí a noblesou, má k tomu dostatečné osobnostní předpoklady. Takže rozhodnutí ministryně plně respektuji. Ale…

Neměl se kolega Kureš o tak závažném právním názoru ministerstva dozvědět před tím, než začal zpracovávat podklady pro svou kandidaturu?

Doposud námi, kteří jsou odpůrci opakovaní mandátů soudních funkcionářů na stejném postu, bylo považováno za správné a samozřejmé, že úspěšný soudní funkcionář může a má mít šanci se ucházet o pokračování v obdobné funkci na jiném soudu. Z hlediska manažerského a ekonomického je jasné, že snahou ministerstva musí být kvalitní předsedy soudů „udržet ve hře“. Státní správa přenáší rok od roku více povinností na soudní funkcionáře prostě proto, že jak se spravování státu stává složitějším, už to sama nezvládá. A musí tak pořádat řadu školení a jiných vzdělávacích akcí, aby soudní „management“ zvyšující se nároky měl šanci zvládat. Odchod dobrého předsedy soudu do běžné odborné praxe znamená další vedlejší náklady pro daňového poplatníka, nehospodárnost.

Podle mých zkušeností ve zdravé justici, za kterou považuji i tu naši, se drtivá většina soudců rozhodně nechce stát soudními funkcionáři. Jisté malé procento se jimi chce stát z ryze společenských, prestižních důvodů, aniž by často měli k takovému poslání dostatečné předpoklady. V každé soudcovské generaci je tedy jen několik málo procent kolegů, kteří soud řídit chtějí, mají k tomu předpoklady a jde jim to.

Proto jsem přesvědčen, že prosazovat myšlenku, že vynikající soudní funkcionář již tuto práci dělat nesmí jenom proto, že jí dělá dlouho, je stejné, jako s tímto časovým argumentem přeložit špičkového civilistu do trestního senátu.
Kolega Kureš v době výběrového řízení nebyl předsedou Okresního soudu v Děčíně, zhruba sedm let totiž pracuje u okresního soudu v Litoměřicích, v posledních šesti letech jako jeho předseda. Ano, do roku 2012 dle citovaného článku předsedal Okresnímu soudu v Děčíně, ale to je již sedm let!

K ústavní argumentaci ministryně tak musím dodat, že do současné doby jsem takto striktní výklad zmiňovaného nálezu neslyšel, a to ani na kulatých stolech pořádaných Ministerstvem spravedlnosti k možným změnám v soudcovských zákonech.

Všichni jsme považovali za samozřejmé, že oním ohrožením zmiňovaným v Nálezu je stav, kdy soudní funkcionář může „obchodovat“ se svým současným postem a snahou setrvat v něm s mocí výkonnou. V době, kdy rozvrhem práce a jinými provozně-ekonomickými opatřeními hypoteticky může vyjít politické moci vstříc. A že toto riziko je zjevné, a proto Nález k nevůli značné části justice zněl, jak zněl.

Necítím se být oprávněn vykládat nějak autoritativně Nález Ústavního soudu, ale protože jsem slyšel, že k podobné, pro mě skutečně překvapivé, situaci snad dochází i v jiném soudním kraji, doufám, že se některý z dotčených kolegů obrátí na soud. Ne snad proto, aby se soudně domáhal funkce, což nevypadá věru pěkně, ale aby pro všechny další v budoucnu pomohl stanovit jasnou hranici.

Takovou, kterou ve svém takřka deset let starém Nálezu zřejmě Ústavní soud jasně nestanovil. Aby každý věděl, zda soutěž vypsaná se týká i jeho. JUDr. Libor Vávra, psáno pro www. právní prostor.cz, ceskajustice.cz

POSLANEC VESELÝ CHCE ZDANIT LOTERIE, JAKO NEJTVRDŠÍ HAZARD

Při druhém čtení tzv. daňového balíčku minulý týden ve Sněmovně se náhle objevil návrh poslance ČSSD Ondřeje Veselého, který jde proti názoru odborníků i proti oficiální vládní strategii. Srovnává totiž daňové zatížení nejtvrdšího hazardu s loteriemi do jedné úrovně. „Tento návrh je nejen v rozporu s pozměňovacím návrhem rozpočtového výboru z předchozího jednání, ale jde zejména proti všem odborným doporučením, protože daleko překonává i původní vládní návrh daňových změn v dané oblasti,“ napsali v otevřeném dopise rozhořčení odborníci v čele s bývalým protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem.

Původní návrh vlády zvyšoval daně z 23 % na 30 % u loterií, o něco mírnější pak u kurzových sázek či totalizátorových her (z 23% na 25 %). Naopak u technických her (automatů) jako u jediného typu hazardní hry by k žádným změnám nemělo dojít. To ostře kritizovali odborníci a proti se postavil i sněmovní Rozpočtový výbor, který podal protinávrh, jímž by se zvýšily daně u hracích automatů z 35 na 38 procent a naopak u ostatních her by zůstala současná výše zdanění.
„Původní vládní návrh změn sazeb byl v rozporu s dosavadním přístupem k hazardním hrám, zejména pak s přístupem harm reduction – minimalizace škod, k němuž se stát dlouhodobě hlásí,“ upozorňuje Jindřich Vobořil.

Poslanec Ondřej Veselý ovšem na plénu sněmovny přišel s nikým neprojednaným návrhem, který je ještě horší, než původní vládní předloha, zvyšuje totiž daňovou sazbu u loterii daleko ostřeji, a to z 23 až na 35 procent. Tím by se loterie dostaly na stejnou sazbu jako výherní automaty. „Návrh poslance Veselého zcela nelogicky a pro vývoj hazardního trhu velice rizikově zařazuje nejméně nebezpečné hry (loterie, bingo, losy) na úroveň nejtvrdšího automatového hazardu. Proto si Vás dovolujeme vyzvat k vyjádření jasného nesouhlasu k tomuto pozměňovacímu návrhu v souladu s předchozím rozhodnutím rozpočtového výboru,“ napsali poslancům ve zmíněném dopise zástupci občanských a odborných organizací.

„To zvýšení sazby je dáno tím, že my jsme přesvědčeni o tom, že by víc zdaněny měly být ty výnosnější hry,“ zdůvodnil velice stručně poslanec Veselý svůj návrh ve sněmovně, přičemž ovšem neuvedl koho oním „my“ vlastně myslel. V písemném, zdůvodnění jeho návrhu není ani čárka o společenské nebezpečnosti hazardu a argumentuje pouze výnosem z výběru daní, a to podle jednoduché úvahy, že čím je činnost ziskovější, tím je třeba jí zdanit více.

„Pokud bychom nahlíželi na generátory závislosti, jako jsou hazard, cigarety či alkohol tímto způsobem, museli bychom v dalším kroku zvažovat, zda nebude pro stát výhodné zavést prodej cigaret již od 15 let, případně snížit věkovou hranici i pro nákup alkoholu. Vybralo by se tak přece výrazně více peněz do rozpočtu,“ reagují ironicky autoři dopisu poslancům a dodávají: „ Jak jsme doložili a jak potvrzují experti na daňovou problematiku, z automatů (technická hra) lze reálně vybrat větší objem daní než dnes, zejména co se týče online technických her, a navíc je takto uchopené zdanění v souladu s přístupem harm reduction, naopak poslancem Veselým navrhovaná 12% změna u loterií může znamenat ještě větší přechýlení mapy hazardu na stranu výrazně rizikovější části tohoto průmyslu.“

Třetí čtení daňového balíčku a tedy schválení jeho definitivní podoby by mělo být na pořadu nejbližšího jednání Poslanecké sněmovny, ta zasedá opět od 15. října. Tomáš Cikrt, Zdravotnický deník, ceskajustice.cz

ZÁJEM O WORKSHOPY NA 1. LF UK V PRAZE

Se začátkem nového akademického roku 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy znovu spouští program interaktivních workshopů pro středoškoláky a jejich učitele biologie, chemie či fyziky.

„Rozhodli jsme se v projektu pokračovat, protože jsme měli v uplynulém pololetí i v tomto ohledu skutečně napilno a protože zájem o naše vzdělávací programy neustále narůstá,“ říká děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. Jen od ledna do června 2019 se na 1. LF UK uskutečnilo 34 workshopů, tedy více než dvojnásobek kurzů, které proběhly v celém uplynulém kalendářním roce.

Letos tedy Jedničku dosud navštívilo takřka 450 studentů a jejich učitelů z různých částí republiky. Přijeli středoškoláci z Příbrami, Čelákovic, Prachatic, Mělníka, Poličky, Jesenice, Chodova, Kadaně a také z mnoha pražských gymnázií a středních škol. „I přes rozsáhlou výuku našich mediků jsme byli schopni pokrýt veškeré požadavky středních škol a těší nás, že si pozornost vysloužily workshopy ze všech nabízených oblastí,“ chválí děkan Šedo projekt, jehož partnerem je již druhým rokem společnost Veolia.

Největší zájem byl přitom o chemii, kde se studenti mj. dozvěděli více o chromatografii, dialýze nebo principech elektroforézy, tedy rozdělení krevních bílkovin i dalších látek podle jejich pohybu v elektrickém poli, což je základní princip diagnostických i výzkumných technik. Zájem studentů se ale dostává také Muzeu normální a srovnávací anatomie Anatomického ústavu fakulty, kurzům histologie, fyziologie, mikrobiologie a první pomoci. Medici 1. LF UK ukazují studentům středních škol, jak na masáž srdce a dýchání z úst do úst, ale učí je i měření krevního tlaku a ti odvážní si na umělých modelech vyzkouší, jak se odebírá krev.

„Jsme velice rádi, že jsme se i letos mohli stát partnerem tak záslužné akce, jako je vzdělávací program pro střední školy, který pořádá 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Velice nás těší fakt, že zájem studentů o tento program roste, což je jistě dáno tím, s jakou kreativitou jsou semináře organizovány. Přejeme organizátorům, aby zájem studentů rostl i nadále,“ uvádí Ing. Martin Brůha, ředitel regionu Čechy a člen představenstva společnosti Veolia Energie Praha, a.s., která je dodavatel tepla na levém břehu Vltavy. Nově 1. LF UK připravuje také kurzy zaměřené na nelékařské profese, konkrétně na ergoterapii, která je jedním z bakalářských studijních programů fakulty. Petra Klusáková, DiS, oddělení komunikace 1. LF UK

LETECKÉ LINKY DO VÍDNĚ A DO MNICHOVA CHCE Z MOŠNOVA PROVOZOVAT JEDEN DOPRAVCE

Do výběrového řízení na provozovatele pravidelných leteckých linek do Vídně a Mnichova se přihlásila 1 společnost. Své nabídky mohli dopravci posílat dnes (30. 9.) do 14. hodiny. Došlou nabídku bude nyní posuzovat hodnotící komise a po případném doporučení budou nového dopravce schvalovat krajští radní. Pravidelné letecké spojení by mělo fungovat nejpozději od léta příštího roku.

„Spojení Moravskoslezského kraje s významnými letišti v Německu a Rakousku je pro náš region a jeho rozvoj důležité. Po těchto linkách už dlouhou dobu volali nejen zástupci nadnárodních společností, které v kraji působí, ale i lidé, kteří se chtějí podívat do světa a pohodlně letět přímo z krajského města třeba na druhou půlku zeměkoule. S jedním přestupem v Mnichově nebo Vídni už to bude možné,“ uvedl náměstek hejtmana kraje pro dopravu a chytrý region Jakub Unucka a doplnil, že týdně bude na každé lince minimálně 11 rotací. Do Vídně a Mnichova se bude brzy z Mošnova lítat dvakrát denně.

Hodnotící komise nejdřív vyhodnotí správnost a úplnost nabídky, případně si vyžádá doplnění potřebných materiálů. Konečné rozhodnutí o uzavření smlouvy bude na Radě Moravskoslezského kraje. „Věřím, že se celý proces podaří zvládnout tak, aby radní rozhodli v listopadu tohoto roku. Dopravce pak bude mít maximálně 6 měsíců na to, aby Mnichov i Vídeň rozlítal,“ uzavřel náměstek hejtmana Jakub Unucka. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

ORANŽOVÁ STUHA NA VYSOČINU, DO OBCE TŘEŠTICE

Oranžovou stuhu České republiky 2019 v rámci soutěže Vesnice roku obdržela Třeštice z Kraje Vysočina. Druhá skončila obec Zašová ze Zlínského kraje a na třetím místě Rudník z Královéhradeckého kraje. Všechny vítězné obce mimořádně dobře spolupracují s místními zemědělskými podniky. Celostátní výsledky soutěže byly dnes vyhlášeny v Senátu.

Třeštice zvítězila zejména díky dobré spolupráci mezi zdejšími lidmi, spolky a zemědělským podnikem. Ten občanům poskytuje menší zemědělskou techniku, skladovací prostory a pomáhá s organizací společenských akcí. Při celostátním kole komise ocenila, jak se lidé intenzivně zajímají o dění v obci a aktivně se na něm podílejí. Za první místo Třeštice obdržela šek ve výši 900 tisíc korun.

Druhé místo získala Zašová ze Zlínského kraje. Komise ocenila spolupráci se zemědělským družstvem, která spočívá v údržbě obce a péči o zeleň. Místní občané dbají na udržení tradičních řemesel, místních produktů i na rozvoj venkovské turistiky. Družstvo patří k významným zaměstnavatelům v obci.

Třetí místo obsadila obec Rudník z Královéhradeckého kraje. Zaujala spoluprací s množstvím místních zemědělských subjektů. Komise ocenila kvalitně zpracovanou studii retenčních protipovodňových nádrží, tzv. suchých poldrů i to, že Rudník propaguje produkty zdejších farem prostřednictvím MAS Krkonoše i na kulturních akcích a trzích.
Oranžovou stuhu uděluje Ministerstvo zemědělství už dvanáct let obcím, kterým se daří spolupracovat se zemědělskými nebo lesnickými podniky, případně s místními dobrovolnými organizacemi myslivců, rybářů nebo včelařů. Společně rozvíjejí venkov, jeho tradice i sportovní a společenský život.

V letošním roce bylo ocenění Oranžová stuha uděleno obcím ve 12 krajích, a to: Blšany u Loun (Ústecký kraj), Boršov nad Vltavou (Jihočeský kraj), Cekov (Plzeňský kraj), Janův Důl (Liberecký kraj), Petrovice (Jihomoravský kraj), Rudník (Královéhradecký kraj), Stará Voda (Karlovarský kraj), Tištín (Olomoucký kraj), Třeštice (Kraj Vysočina), Vendolí (Pardubický kraj), Zašová (Zlínský kraj) a Žižice (Středočeský kraj). Oranžová stuha nebyla udělena v Moravskoslezském kraji. Vojtěch Bílý, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství