iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Francie se loučila se Chirakem, vzpomínky na Hitlera

Rozloučení s bývalým francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem se v pondělí zúčastnilo přibližně 30 šéfů států a vlád. Oznámil to Elysejský palác, podle něhož nově ohlásil účast na ceremonii například ruský prezident Vladimir Putin. Pieta se uskutečnila v poledne v pařížském kostele svatého Sulpicia. Rozloučení se kromě šéfa Kremlu zúčastnil například italský prezident Sergio Mattarella, konžský prezident Denis Sassou Nguesso, libanonský premiér Saad Harírí nebo předseda maďarské vlády Viktor Orbán, informovala agentura AFP.

Už dříve ohlásili účast na posledním rozloučení s hlavou Francie z let 1995 až 2007 německý prezident Frank-Walter Steinmeier, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo belgický premiér Charles Michel.
Někteří z hostů se mají následně zúčastnit rovněž oběda, který se bude podávat v Elysejském paláci.

Chirac zemřel ve čtvrtek v 86 letech. Byl znám například svým nesouhlasem s útokem na Irák pod vedením Spojených států z roku 2003. Stal se také jednou z osobností, které se zasloužily o prosazení jednotné evropské měny a podporoval mimo jiné integraci České republiky do NATO a EU. Prezident Václav Havel mu v roce 1997 udělil Řád bílého lva.

FRANCIE DRŽÍ SMUTEK ZA CHIRAKA

Ve Francii vládne státní smutek za zesnulého bývalého prezidenta Jacquesa Chiraka, který zemřel minulý čtvrtek ve věku 86 let. Pietních akcí se zúčastní domácí politici včetně prezidenta Emmanuela Macrona i státníci ze tří desítek zemí. Českou republiku zastoupí předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček.

Na polední státní obřad v pařížském kostele svatého Sulpicia přijedou mimo jiné německý prezident Frank-Walter Steinmeier a jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Na zádušní mši naopak nepřijde předsedkyně francouzského krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penová. Vyhoví tak Chirakově rodině, která si její přítomnost nepřála. Protokolárně má Le Penová jako poslankyně na účast právo.
Le Penová na Twitteru napsala, že se s lítostí podřídí „odmítání Chirakovy rodiny respektovat republikánské zvyklosti“. „Myslím, že prezident Jacques Chirac byl bez jakýchkoli pochyb nepřítelem rodiny Le Penových. To je dědictví, které bychom měli nadále chránit,“ řekl ještě před oznámením Le Penové o neúčasti na mši ministr pro státní rozpočet Gérald Darmanin.

Ve tři hodiny odpoledne celá Francie uctí bývalou hlavu státu z let 1995 až 2007 minutou ticha.
Večer bude Chirac pohřben v rodinném hrobu na hřbitově Montparnasse. Na náhrobku je už připraven nápis s Chirakovým jménem a lety ohraničujícími jeho život. Na místě spočívají ostatky Chirakovy starší dcery Laurence, která zemřela ve věku 58 let před třemi lety.

Uložení těla se bude konat bez přítomnosti veřejnosti, která měla možnost se s Chirakem rozloučit v neděli v pařížské Invalidovně. V Česku bude mezi 14:00 a 17:00 na francouzském velvyslanectví v Praze možné vyjádřit soustrast zápisem do kondolenční knihy.

Chirac vykonával také funkce premiéra, ministra vnitra a starosty Paříže. Patřil k osobnostem, které se zasloužily o prosazení jednotné evropské měny. Konec jeho politické kariéry ale zastínil skandál, když jej v roce 2011 shledali vinným ze zneužití veřejných prostředků a odsoudili k podmíněnému dvouletému trestu.

Zatímco Francie i mnozí lidé na celém světě drží smutek za vynikajícího politika Chiraka, často televize v různých zemích vysílají dokumenty o Hitlerovi, jako by chtěli ukázat jeho schopnosti a umění. A píše se o něm, i v médiích.

HITLER FEŤÁK, BRAL OPIÁTY A STEROIDY Z PRASAT

Abstinent a vegetarián, ale i člověk závislý na drogách. Takový byl nacistický diktátor Adolf Hitler, jemuž osobní lékař Theodor Morell dával kromě vitaminů a hormonů i opiáty a steroidy z mrtvých prasat. Zvířecí vnitřnosti zpracovával v Olomouci.

Za závislého na drogách označil Hitlera německý deník Süddeutsche Zeitung. Ten vyzpovídal berlínského publicistu a spisovatele Normana Ohlera, který je autorem odborné knihy o drogách v nacistickém režimu. V češtině vyšla pod názvem Totální rauš. Drogy ve třetí říši.

Ohler zdůrazňuje, že konzumace drog nesnižuje Hitlerovu vinu za jeho zločiny. Jakoby říkal: žádný rauš nemohl být tak velký, aby zatemnil zjevnost nacistického bezpráví.

Hitler se jako vegetarián ani nedotkl řízku, ale od doktora Morella (1886–1948) si nechal vpichovat látky z prasat. „Pro Hitlera byl neškodným domácím doktorem. Hitler obecně nedůvěřoval lékařům, patrně proto, že se bál, že o něm mohou vědět víc než on sám. Morell byl (ale) samotář a nebyl za ním žádný aparát ani organizace – ideální pro Hitlera,“ řekl Ohler.

Hitler se s Morellem seznámil v roce 1936 v Mnichově. Svým osobním lékařem jej učinil poté, co ho zbavil trávicích obtíží. Morell Hitlerovi zprvu vstřikoval do žíly vitaminy jako hercům. Drogy přidal až během druhé světové války mezi lety 1939 až 1945.

Spouštěčem byl podle Ohlera podzim 1941, kdy se ukázalo, že tažení proti Sovětskému svazu se nedaří tak, jak Berlín doufal. Od té doby dostával Hitler mnoho injekcí steroidů a hormonů, které jej měly stimulovat. „V zásadě jde o klasické dopingové látky,“ uvedl Ohler.

Hormony pro Hitlera vyráběli v továrně ukradené židům

Po dobytí Ukrajiny si nechal Morell do židům ukradené továrny Milo v Olomouci vagony svážet vnitřnosti jatečních zvířat, z nichž masově vyráběl hormonální preparáty, a to i pro Hitlera. „Z orgánů vyvíjel stále nové přípravky. (…) Byly velmi pochybné. Dnes by za ně člověk skončil za mřížemi,“ poznamenal Ohler.

Amerika, národ narkomanů. Epidemii opioidů zažehly farmaceutické firmy

Hormony ze zvířat bral Hitler až do své smrti v roce 1945. Tělo má přitom tendenci se takovýmto cizím organickým látkám bránit. To by mohlo vysvětlit Hitlerův fyzický úpadek v posledních letech války, který pozorovali lidé z jeho okolí, například tělesný strážce Rochus Misch.

Nakonec přišel ke slovu i silný euforii probouzející opiát eukodal blízký heroinu. Hitler si na opiátech vytvořil závislost „přinejmenším na podzim 1944,“ tvrdí Ohler. Injekce tehdy dostával každý druhý den, prozrazují Morellovy záznamy z jednoho zářijového týdne. Vůdci byla také zdvojnásobena dávka.

Morell se stal Hitlerovým nejbližším společníkem i ovlivňovatelem. „Nikdo s Hitlerem nestrávil více času, nikdo (o něm) nevěděl víc než on. Morell měl na něj obrovský vliv. Každý den dostával Hitler několik injekcí, musel být opravdu závislý na Morellových dávkách,“ uzavřel Ohler.
.
EXPREZIDENT KLAUS: IDEOLOGIE DO ČR MÍŘÍ ZE ZÁPADU

Nevratné změny ve složení původních národů Evropy a to, že Česká republika postrádá samostatnou, suverénní a sebevědomou zahraniční politiku, kritizoval na ustavujícím sněmu hnutí Trikolóra exprezident Václav Klaus. „Nenapadlo by mě, že budu svého syna titulovat pane předsedo,“ zavtipkoval bývalý prezident.

Dorazil na sněm, aby demonstroval solidaritu. „O úspěch vašeho politického uskupení mi skutečně jde,“ řekl Klaus starší. Domnívá se, že se na ustavujícím sněmu Trikolóry sešli lidé, kteří se nemohou smířit s chováním českých politických stran a nemají koho volit.

Kritizoval, že dochází k útoku na národní stát, který je podle něj základem demokracie, že se pochody homosexuálů staly součástí našich životů, či to, že je nám všechno možné i nemožné zakazováno.„Environmentalismus, multikulturalismus, genderismus a feminismus nejsou českými fenomény. Ty módní ideologie k nám nejsou dováženy z východu, ale ze západu. Trikolóra by se měla pokusit proti nim vystupovat jednoznačně,“ uvedl bývalý prezident.

Česká republika podle něj dlouhodobě postrádá samostatnou, suverénní a sebevědomou zahraniční politiku, která by vycházela z národních zájmů.„V předchozích desetiletích jsme si nejprve v područí nedemokratického Sovětského svazu, potom v bratrském objetí zdánlivě demokratické Evropské unie zvykli pasivně akceptovat řešení a rozhodnutí, která často byla v konfliktu s naším národním zájmem. I to by mělo skončit,“ prohlásil Klaus.

Klaus vede Trikolóru a chce se utkat s neomarxistickými protivníky

„Prostřednictvím masové migrace podporované evropskými elitami a Schengenem umožněné dochází k nevratným změnám v složení původních národů Evropy,“ kritizoval bývalý prezident.

Národním zájmem je podle něj zachování České republiky jako nezávislého, suverénního, národního státu a zajištění jeho bezpečnosti a územní integrity. „Odmítáme snahu vytvořit za zády evropských národů centralizovaný superstát, novou globální velmoc ovládanou západoevropský elitami,“ prohlásil Klaus starší.

ČR ODVOLÁ UZNÁNÍ KOSOVA?

Prezident Miloš Zeman vzbudil před dvěma týdny pozdvižení svým výrokem o možnosti odvolat uznání samostatnosti Kosova. Česká republika by však nebyla prvním státem, který své rozhodnutí přehodnotil. K „oduznání“ tohoto sporného území už přikročilo dvanáct států, které k tomu však podle Kosovanů přiměla kampaň nebo peníze Srbů.

Zeman v Srbsku prohlásil, že s českými ústavními činiteli projedná, jestli by bylo možné, aby Česká republika odvolala uznání Kosova samostatným státem. Podle Zemana totiž v čele této země stojí váleční zločinci. Kosovo v reakci na jeho slova zrušilo svou účast na zářijovém summitu V4 v Praze.

Kosovo po rozpadu Jugoslávie patřilo Srbsku, v roce 2008 ovšem s podporou západních států, včetně České republiky, vyhlásilo samostatnost. Srbsko však i nadále považuje za své území. „Miloši, to bombardování Bělehradu tím nenapravíš. Děláš-li hlupáka ze sebe, nás z toho prosím vynechej,“ napsal na Twitteru Mirek Topolánek, který byl v době uznání Kosova českým premiérem.

Zemanova slova vzbudila rozruch právě s přihlédnutím k faktu, že jeho vláda na jaře 1999 odsouhlasila bombardování Srbska, které mělo za cíl zastavení násilí páchaného na kosovských Albáncích a umožnění dodávek humanitární pomoci. Zástupci členských států NATO přitom mohli rozhodnutí vetovat.

Český premiér Andrej Babiš možné „oduznání“ Kosova nevyloučil s tím, že je ochoten o něm debatovat. Český ministr zahraničí Tomáš Petříček naopak nevidí žádný důvod k tomu, aby Česko vzalo uznání Kosova zpět.

Ačkoli podle některých českých politiků se chtěl Zeman jen zalíbit Srbům, influencerka, aktivistka za lidská práva a studentka politologie a albanologie Blerta Sejdijaová se domnívá, že by to mohlo vést k dominovému efektu. Sejdijaová se narodila a vyrostla v Česku, původem je kosovská Albánka.

Autonomii Kosova postupně uznalo 116 zemí, mezi kterými jsou především menší africké a latinskoamerické země. Ačkoli totéž udělala také většina členských států OSN, některé země jako Slovensko, Španělsko, Rusko, Čína, Řecko nebo Bosna a Hercegovina nikoli.

Státy, které uznávají nezávislost Kosova:

V současnosti počet zemí uznávajících Kosovo klesá. Srbové se totiž snaží přesvědčit státy uznávající kosovskou nezávislost, aby svůj postoj přehodnotily. Zatím bylo úspěšné ve dvanácti případech. Cílem Bělehradu je snížit počet těchto zemí pod 97, tedy pod polovinu ze 193 členů OSN.

Bělehrad investuje do kampaní na „oduznání“ Kosova

„Bělehrad investuje do kampaní na ‚oduznání‘ Kosova ohromné peníze. Srbská vláda poslala Středoafrické republice 350 tisíc eur (9 milionů korun) za to, že veřejně stáhne své uznání Kosova,“ napsala Sejdijaová s odkazem na odhalení srbských médií, která ovšem informují o částce kolem 300 tisíc eur. Srbové už podle serveru euractiv.com ke změně postoje přesvědčili například Madagaskar, Surinam, Togo, Burundi nebo Papuu Novou Guineu.

Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić ve čtvrtek prohlásil, že počet států bude nedále klesat. „Mohu otevřeně říci, že naši občané si mohou být jisti, že v nadcházejícím období budou další země, které stáhnou nebo pozastaví rozhodnutí o uznání Kosova,“ prohlásil šéf srbské diplomacie.

Čeští krajané v Srbsku jsou hrdí na své kořeny, někteří se i učí česky

„Poslední roky čelíme bezprecedentní diplomatické a propagandistické kampani ze strany Srbska podporovaného Ruskem, která chce zabránit integraci Kosova do mezinárodního společenství,“ prohlásilo na konci srpna kosovské ministerstvo zahraničí.

Podobnou strategii s oblibou uplatňuje také Čína, která přemlouvá země k přerušení diplomatických styků s Tchaj-wanem. Jen za minulý týden ztratil tento ostrovní stát podle The Guardianu hned dva spojence - Šalamounovy ostrovy a Kiribati. Tchaj-wanu tak zbude jen patnáct spojenců.

ITALSKÁ MAFIE OTROČÍ UPRCHLÍKY

Tisíce vykořisťovaných dělníků, kteří dřou až čtrnáct hodin denně za směšné částky. Zoufalé pracovní podmínky. A na druhé straně miliardy eur v kapsách italské mafie. To je odvrácená tvář italského zemědělství, píše agentura AFP.
Na Apeninský poloostrov každé léto míří desetitisíce dělníků z Afriky, Bulharska či Rumunska, aby pod nelítostným italským sluncem sklízeli rajčata a melouny. Řadu z nich čeká otrocká práce, navíc mizerně ohodnocená.

Zemědělské odbory Flai-Cgil spočítaly, že riziku vykořisťování je každý rok vystaveno 400 tisíc lidí a čtvrtina z nich je „extrémně zranitelná“. Většinou jsou to cizinci, jsou však mezi nimi i Italové. „Z těchto lidí se stávají prakticky otroci, a to díky zprostředkovatelům,“ vysvětlil agentuře AFP Jean-Rene Bilongo, který má v odborové organizaci na starost migrační politiku a otázky nerovnosti.„Zprostředkovatel vyjednává mzdu a z té si bere svůj podíl. Například zemědělec za velkou krabici rajčat vyplatí pět eur, ale on z toho dá dělníkům jenom tři eura,“ vysvětluje Bilongo roli zprostředkovatelů, kterým se v italštině říká caporalato čili kaprálové.

Podle kolektivní smlouvy vyjednané zemědělskými odbory by dělníci na polích měli denně pracovat 6 hodin a 40 minut za minimálně 50 eur (1 293 korun). Ve skutečnosti dřou až čtrnáct hodin a jsou placeni podle váhy sklizených plodin. V případě rajčat dostávají tři až čtyři eura za 350kilogramovou krabici, takže si za den vydělají 20 až 30 eur (517 až 776 korun).

Nelidské podmínky

Kaprál bere své ovečky na hůl jako to jen jde. Za dopravu na pole a zpět si účtuje deset eur, za lahev vody a sendvič tři a půl eura. Řada dělníků přespává v chatrčích v jakýchsi venkovských ghettech, často jsou obětí fyzického a sexuálního násilí.

„Je to nelidské,“ říká o jejich situaci Bilongo. Podle něj jsou tito lidé vydáni svým „chlebodárcům“ na milost a tato extrémní zranitelnost jim brání ozvat se či vyhledat pomoc.

Výjimkou byly loňské protesty ve městě Foggia v kraji Apulie. Vyvolala je tragická dopravní nehoda, při které zahynulo šestnáct námezdních pracovníků. O rok dříve zahynulo několik dělníků uprostřed léta na rozpálených polích.
Policie a soudci mají k dispozici zákony proti otrocké práci. Od roku 2016 zaměstnavatelé musejí dělat pro námezdní pracovníky víc, například jim zajistit dopravu na místo práce zdarma. Podle odborů je však těžké nové zákony prosadit v praxi. „Setkáváme se s velkým odporem.“ říká Bilongo.

Agromafie

Podle odborů nesou část viny za vykořisťování lidí na italských plantážích a polích i obchodní řetězce. „Mají velkou míru odpovědnosti, protože tlačí ceny dolů,“ říká Angelo Cleopazzo z asociace Diritti a Sud (Práva na Jihu), která sídlí ve městě Nardo proslaveném rajčatovým festivalem Tomatina.

Podle něj jsou do vykořisťování dělníků zapojeny také zločinecké organizace. Takzvaná „agromafie“ má podíl na celém zemědělském procesu: od produkce přes dopravu po distribuci. Úřady nad tím přivírají oko.
Experti odhadují, že podíl mafie na italské zemědělské produkci vzrostl loni na 12,4 procenta, což představuje zhruba 24,5 miliardy eur (633 miliard korun).

Na jihu země však také vznikají místní iniciativy, které se neradostnou realitu snaží změnit. Už patnáct let funguje v Kalábrii organizace Geol, která sdružuje několik místních zemědělských družstev. Pomáhá dělníkům, aby za svou práci dostávali více peněz a učí je, jak se bránit organizovanému zločinu.

Firma SfruttaZero (Nulové vykořisťování) zase vyrábí vlastní rajčatovou omáčku bez použití chemikálií. Při sklizni zaměstnává asi dvacet pracovníků, které platí od hodiny na základě regulérního kontraktu a zajišťuje jim dopravu a jídlo zdarma.

Zatímco v supermarketu stojí sklenice omáčky 90 eurocentů, její výrobek je čtyřikrát dražší. Firma SfruttaZero však každý rok vyprodá veškeré zásoby, protože i v Itálii přibývá zákazníků, kteří se zajímají o etické a environmentální náklady vynaložené na produkci jejich jídla.

LIDOVCI OVLÁDLI RAKOUSKO, KURZ SESTAVÍ VLÁDU

Nedělní předčasné parlamentní volby v Rakousku vyhrála podle předběžných konečných výsledků s náskokem lidová strana (ÖVP) bývalého kancléře Sebastiana Kurze. Potvrdilo to ministerstvo vnitra. Podle něj lidovci získali 38,4 procenta hlasů. Prezident Alexander Van der Bellen už oznámil, že Kurze pověří sestavením vlády.

Na druhém místě skončili sociální demokraté (SPÖ) s 21,5 procenta a dosáhli tak nejhoršího výsledku od konce druhé světové války. Třetí příčku obsadila se ztrátou zhruba deseti procentních bodů oproti předchozím volbám v roce 2017 protiimigrační Svobodná strana Rakouska (FPÖ) (17,3 procenta).

Čtyřprocentní hranici pro vstup do Národní rady překročili ještě Zelení, kteří od posledních voleb v říjnu 2017 v parlamentu nebyli. Podle prognózy dosáhli dokonce nejlepšího výsledku v dějinách: 12,4 procenta. V parlamentu bude také liberální strana NEOS (7,4 procenta), která rovněž dosáhla rekordního výsledku. Dosud parlamentní strana Jetzt (Nyní) čtyřprocentní hranici nepřekonala (1,8 procenta).

Kurz řekl, že chce o nové vládě jednat se všemi zbylými stranami. Předsedkyně sociálních demokratů Pamela Rendi-Wagnerová, kteří za prvními lidovci zaostali o více než 15 procentních bodů, označila výsledek za zklamání. Zelení jsou podle předsedy Wernera Koglera připraveni s lidovci jednat, dosavadní kurz ÖVP by se ale musel „radikálně změnit“.
„Jsem dojat a skoro beze slov,“ řekl předseda lidovců Kurz ve volebním štábu. „Byly to těžké čtyři měsíce, ale teď nás lidé zvolili znovu,“ uvedl s odkazem na dobu, která uplynula od pádu koaliční vlády ÖVP a Svobodné strany Rakouska (FPÖ). „S dobrým výsledkem jsme počítali, ale takový výsledek jsme očekávat nemohli,“ dodal Kurz.

Rakouský prezident Alexander Van der Bellen už oznámil, že příští týden pověří Kurze sestavením nové vlády. Také hodlá příští týden zahájit rozhovory s předsedy všech politických stran, které se v neděli dostaly do parlamentu.
Výsledky nezahrnují asi milion hlasů voličů, kteří využili korespondečního hlasování či volili na voličský průkaz mimo své trvalé bydliště. Tyto hlasy se budou sčítat až v pondělí, hlasy odevzdané na voličský průkaz ve čtvrtek. Dá se tak ještě očekávat posun v řádu desetin procent. Konečné rozdělení mandátů v parlamentu tak bude jasné až v závěru příštího týdne.

Ztráta sociálních demokratů a svobodných

Podle dosavadních prognóz by čistě matematicky mohl Kurz vytvořit koalici s FPÖ, sociálními demokraty (SPÖ) nebo stranou Zelených. Předseda svobodných Norbert Hofer ovšem už avizoval, že se jeho strana připravuje na odchod do opozice.

Koalici se stranou Zelených považuje rakouský tisk za nejpravděpodobnější. Právě těmto dvěma stranám podle rakouského listu Die Presse „jako jediným voliči věří, že dokážou učinit potřebné změny“.Podle agentury APA je rozdíl mezi výsledkem první a druhé strany s více než 14 procenty největší od druhé světové války. Dosud nejhoršího výsledku SPÖ dosáhla v roce 2013 (26,82 procenta).

FPÖ ztratila oproti volbám v roce 2017 zhruba deset procentních bodů. Podle všeho je voliči potrestali za aféru kolem bývalého předsedy a někdejšího vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho, která letos v květnu vedla k pádu koaliční vlády ÖVP a FPÖ. Generální tajemník FPÖ Harald Vilimsky již naznačil, že by strana mohla zamířit do opozice. Voliči podle něj stranu pověřili, aby se pokusila o „nový začátek“.

Rakouský paradox: navzdory skandálům vyhrávají volby stále stejné tváře

Hlavními tématy koaličních rozhovorů by podle hlavy státu měly být „vzdělání, ochrana klimatu, bezpečnost a armáda“. Do vytvoření nové vlády zůstane v úřadu kancléřka Brigitte Bierleinová, která od počátku června předsedá úřednickému kabinetu.

Volby se konaly ve stínu korupční aféry, kvůli které v květnu vláda Sebastiana Kurze padla. Aféra zahrnovala nahrávku z ostrova Ibiza, na které expředseda FPÖ a pozdější vicekancléř před volbami v roce 2017 slibuje domnělé neteři ruského oligarchy výhody za pomoc v předvolební kampani.

ŠÉF NKÚ KALA POPÍRÁ NAPĚTÍ MEZI VLÁDOU

Šéf Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala popírá napětí mezi úřadem, který vede, a vládou. „Jednání mezi NKÚ a vládou jsou ze samé podstaty ostrá, protože kritizujeme činnost vlády a nejenom této, samozřejmě všech předcházejících,“ řekl Kala. Vláda projednala sérii kontrolních závěrů NKÚ. Napodruhé. Před třemi týdny totiž Kala mezi ministry nepřišel.

„Pan Kala umí kritizovat, ale když si má udělat čas, tak si ho neudělá,“ opřel se za to tehdy do šéfa NKÚ premiér Andrej Babiš.„Musím zásadně odmítnout jeho komentáře, kde se vyjádřil, že vláda Andreje Babiše přestala projednávat nápravná opatření ministerstev k závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu. To není pravda,“ prohlásil také Babiš. A ministři už před jednáním vlády novinářům říkali, že budou chtít od Kaly vědět, co znamenala jeho nepřítomnost i kritické výroky na adresu vlády.

Kala v pondělí tvrdil, že šlo jen o nedorozumění. „Vystupoval jsem v senátní komisi, kde jsem vládu za to, jak projednává kontrolní záměry, a za to, že projednala poprvé historicky zprávu NKÚ naopak pochválil. To, v čem byl problém, je v tom, že vláda přestala ve sto procentech případů ukládat povinnost ministrovi, aby v nějaké době informoval vládu o tom, jak probíhá plnění opatření k nápravě,“ tvrdil šéf kontrolního úřadu.

„Jsem spokojený, že ta jednání jsou živá, že se bavíme o podstatě problémů a ne jenom mechanicky, abychom tam odrecitovali nějaká usnesení a rozešli se,“ prohlásil Kala. „Vycházím s touto vládou dobře,“ tvrdil šéf NKÚ novinářům.
Na jaře mluvil jinak. „Jsme partneři, ale jsme v přirozené opozici, která vyplývá z mého ústavního postavení vůči ústavnímu postavení vlády,“ tvrdil Kala, když vláda projednávala kritickou výroční zprávě NKÚ, která rozčílila premiéra Babiše a kvůli které usilovaly ODS, Pirátská strana a KDU-ČSL o mimořádnou schůzi Sněmovny.

V UPRCHLICKÉM TÁBOŘE V ŘECKU UHOŘELI DVA LIDÉ

Při nedělním požáru v uprchlickém táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos zemřela matka s dítětem a několik dalších lidí se zranilo. Podle místních médií se obětí požáru stala žena z Afghánistánu. V přeplněném táboře stále panuje napětí. Kolem pondělního poledne by se měla konat krizová schůzka vlády.

„Tisíce migrantů musí být co možná nejdříve odvezeny na pevninu. Takhle už to dál nejde,“ řekl v pondělí řecké televizi Stratos Kytelis, starosta ostrovního správního střediska Mytiléna. V táboře Moria a jeho okolí žije na 12 000 migrantů, ačkoli kapacita tábora je asi 3 000 lidí.

Na přeplněnost zařízení místní úřady upozorňují už dlouhé měsíce. Minulý týden jednala řecká vláda s vedením pevninských regionů o přemístění asi 10 000 migrantů z ostrovů v Egejském moři na pevninu. Příčina nedělního požáru zatím podle DPA není potvrzena. V médiích se objevují neoficiální zprávy, že požár způsobili úmyslně migranti kvůli špatným podmínkám v táboře.

Hořet začalo nejprve mimo tábor v olivovém háji, kde žijí uprchlíci ve stanech a různých provizorních přístřeších, protože v táboře už není místo. Asi za 20 minut začal hořet uvnitř tábora jeden z obytných kontejnerů, ve kterých tam migranti žijí.
Po požáru obrátily v neděli podle DPA stovky rozzlobených migrantů svůj hněv proti úředníkům, policistům i hasičům, házeli na ně kameny a různé předměty. Řecká vláda na ostrov poslala posily.

Na řeckých ostrovech Lesbos, Chios, Samos, Leros a Kos žije nyní na 30 000 migrantů. Jejich příliv z Turecka se letos oproti předchozím dvěma letům zvýšil natolik, že se Řecko opět stalo hlavní vstupní branou migrantů přes Středomoří do Evropy, jako jí bylo v roce 2015, než EU uzavřela dohodu s Tureckem, která migrační vlnu výrazně zmírnila.
Pobřežní stráž žádá o radary a termální kamery

Deník Kathimerini v pondělí napsal, že řecká pobřežní stráž poslala další žádost o pomoc agentuře EU pro ochranu hranic Frontex, konkrétně žádá o radary a termální kamery.

Turistický ráj, který se změnil v uprchlické peklo. Samos praská ve švech

Šéf řecké pobřežní stráže Stamatis Raptis má ve středu jet do Ankary, kde bude jednat se svým tureckým protějškem. Spolupráce s tureckými úřady je ale podle řecké pobřežní stráže dobrá.„Denně turecká pobřežní stráž zadrží pět až sedm lodí s migranty ve svých teritoriálních vodách,“ řekl nejmenovaný zdroj deníku Kathimerini. I tak ale řeší řecká pobřežní stráž v průměru 30 případů denně a zachrání tak kolem 400 migrantů denně.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) dorazilo do Řecka z Turecka letos od ledna 42 000 migrantů, z toho 32 700 přes moře. Za celý loňský rok do Řecka připlulo z Turecka na 32 500 běženců.

SYN KLAUSE VEDE TRIKOLÓRU, CHCE SE UTKAT S NEOMARXISTY

Poslanec Václav Klaus mladší neměl při volbě šéfa nového hnutí Trikolóra soupeře. Dostal 185 ze 188 hlasů, tři delegáti ustavujícího sněmu v Brně se zdrželi. Klaus mladší, kterého na jaře vyloučila ODS, chce, aby se Česká republika vrátila do rukou lidí, kteří pracují, platí daně a vychovávají děti. Plánuje, že se utká s neomarxistickými protivníky.

Místopředsedy byli zvoleni poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková, která také dříve byla v ODS, jihlavský podnikatel Jan Tesař a starosta středočeského Jenštejna Norbert Hlaváček.

Protože se sněm konal v den státního svátku svatého Václava, kdy má svátek i lídr Trikolóry, dostal na úvod od kolegů dárek - bílé cyklistické triko s nápisem Trikolóra. Pak delegáty pozdravil poslanec německé AfD českého původu Petr Bystroň. „Děkuji vám, že bráníte normální svět,“ řekl.

Na adresu bývalého prezidenta Václava Klause, který je také mezi hosty sněmu, prohlásil, že je v Německu tak oblíbený, že kdyby měl německé občanství, byl by navržen na německého prezidenta.

„Nesmíme jen stínovat nějaká menší zla nebo jim dokonce pomáhat. Musíme se s našimi neomarxistickými a maoistickými protivníky utkat čelem a všem lidem v republice říci, tady stojíme, toto jsou naše názory, ve kterých vytrváme,“ řekl poté Klaus mladší v kandidátském projevu na předsedu. Trikolóra podle něj roste tak, že za rok by podle něj mohla být uskupením s největším počtem členů.

Díváme se na svět českýma očima, řekl lídr Trikolóry

„Díváme se na svět českýma očima. O naší zemi si musíme rozhodovat sami, protože nikdo jiný to lépe neudělá,“ prohlásil Klaus.

Sněmu Trikolóry předcházel průvod mažoretek

„Tato země zbohatla na základě spontánních aktivit svobodných lidí a firem, na jejich práci. Žádná země ještě nikdy nezbohatla na aktivitách vlády. Budeme pracovité a činorodé lidi hájit naprosto principiálně. Normální je pracovat, ne čerpat,“ zdůraznil Klaus.„Braňme naše školy, naše rodiny, naše lesy, naše rodiče, energetiky, advokáty a tak dále - před útoky nových, velmi agresivních ideologií,“ pokračoval.

Dostane se Klausovo hnutí Trikolóra po příštích volbách do Sněmovny?

Konzervatismus je punk dneška, tvrdil Klaus

„Mládí sluší rebelie a odvaha. Když dnes někteří vaši vrstevníci poskakují v pátek a i jindy na náměstí, není to žádná rebelie. To po nich chce panel OSN, komise Evropské unie a pražský primátor,“ prohlásil poslanec, podle něhož je punkem dneška konzervatismus.

Prioritou Trikolóry je snižování daní, pomoc rodinám s více dětmi, vyjednání výjimky z povinnosti přijmout euro, zrušení minimální mzdy, zvýšení maximální povolené rychlosti na dálnicích a vybraných silnicích, zrušení povinné předškolní docházky, či snížení počtu evropských dotací. Podle srpnového průzkumu společnosti Kantar CZ, který zveřejnila Česká televize, by hnutí získalo 3,5 procenta hlasů, což by na vstup do Sněmovny nestačilo.

NOVINÁŘKA EDWARDESOVÁ OBVIŇUJE JOHNSONA Z OBTĚŽOVÁNÍ

Britská novinářka Charlotte Edwardesová obvinila premiéra Borise Johnsona, že jí v roce 1999, tedy v době, kdy byl také žurnalistou, pod stolem osahával. Podobně podle ní Johnson obtěžoval i další ženu. Předseda vlády v pondělí v televizním rozhovoru nařčení odmítl, novinářka odpověděla, že má zjevně lepší paměť než on.

Edwardesová ve svém sloupku v nedělníku The Sunday Times tvrdí, že událost se stala v roce 1999 během oběda pořádaného časopisem The Spectator, jehož byl Johnson šéfredaktorem. Ona v té době jako mladá novinářka pro tentýž list psala příležitostně články.

"Seděla jsem po Johnsonově pravici. Po jeho levici byla jedna mladá žena, kterou znám. Nalévalo se hodně vína, pilo se hodně vína. Pod stolem jsem cítila Johnsonovu ruku na svém stehně. Stiskl,“ napsala Edwardesová.

Johnson ji podle ní stiskl „vysoko na noze“ tak silně, až se napřímila. Po obědě se svěřila ženě po Johnsonově levici, která jí sdělila, že k ní se nynější konzervativní předseda vlády zachoval stejně. „Toto obvinění je nepravdivé,“ reagovala v neděli Downing Street. Edwardesová na to na Twitteru odpověděla příspěvkem: „Jestli si premiér ten incident nepamatuje, pak je zjevné, že mám lepší paměť nežli on.“

Obvinění v pondělí v televizním rozhovoru odmítl i sám Johnson. Na otázku, zda nevhodně sahal na nohu své podřízené, odpověděl stručně „ne“.

Když byl následně tázán, zda si podle něj Edwardesová celou věc vymyslela, řekl. „Jen říkám, co jsem řekl, a myslím, že to, co chce veřejnost slyšet, je co děláme pro ně a pro zemi a pro investování do způsobů na sjednocení země.“
farhad (Twitter)@farhad55526050

Premiéra v tomto ohledu podpořil ministr zdravotnictví Matt Hancock i ministr financí Sajid Javid. Hancock nicméně po kritice na své prvotní vyjádření uvedl, že jde o velmi vážnou věc, na kterou nelze reagovat bez znalosti všech podrobností. Edwardesovou prý zná a považuje ji za důvěryhodnou

Edwardesová je uznávaná novinářka

Podobně se vyjádřila také bývalá konzervativní ministryně práce a sociálních věcí Amber Ruddová, která nedávno pro nesouhlas s brexitovou politikou strany rezignovala na svou pozici v kabinetu a opustila i konzervativce.
Johnson dohazoval granty své přítelkyni, bral ji také na zahraniční cesty

Web Politico v pondělí Edwardesovou označil za jednu z nejuznávanějších novinářek pracujících v britských médiích.
Obvinění ze sexuálního obtěžování zastihlo premiéra Johnsona ve chvíli, kdy poprvé zahajoval účast na výročním sjezdu Konzervativní strany coby její lídr. Britský tisk navíc před týdnem přinesl tvrzení, že Johnson ještě jako starosta Londýna zneužil pozice ve prospěch své známé, americké podnikatelky Jennifer Arcuriové. Ta těžila z finanční podpory metropole a starostu doprovázela na obchodních cestách, ačkoli nesplňovala patřičné podmínky.

KDO OBDRŽÍ S JÁGREM VYZNAMENÁNÍ NA PRAŽSKÉM HRADĚ?

Za měsíc bude prezident Miloš Zeman u příležitosti státního svátku 28. října udílet státní vyznamenání. Stejně jako minulý rok budí některá jména vyznamenaných kontroverze. Několik poslanců na dotaz MF DNES sdělilo, že případné pozvání na Pražský hrad odmítnou, svoji účast zvažují i rektoři univerzit.

„Pozvánku jsem ještě neobdržel, ale nezúčastnil jsem se ani loni a v kontextu k některým věcem, které se dotýkají Ústavy, moc nevidím důvod svoje stanovisko z minulého roku měnit,“ říká předseda KDU-ČSL Marek Výborný a zmiňuje prezidentovo letní otálení se jmenováním ministra kultury. Stejně jako v minulých letech pak na Hradě budou chybět někteří poslanci opozičních TOP 09, STAN a ODS.

„Nepůjdu,“ řekla dlouholetá Zemanova kritička Miroslava Němcová z ODS. Naopak s účastí na Hradě počítají poslanci nejsilnějšího koaličního hnutí ANO, KSČM a SPD.

Zima si počká, koho pozvou

Hrad zatím pozvánky politikům ani některým dalším osobnostem veřejného života nerozeslal. A až podle toho, koho pozvou, se o své účasti hodlají rozhodnout rektoři některých univerzit a vysokých škol.

„Až přijde pozvánka, poradíme se s kolegy rektory. A uvidíme podle situace, jestli budou všichni kolegové pozvaní, nebo ne,“ říká rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ten se loni, mimo jiné i na protest proti nepozvání jednoho z jeho kolegů, tehdejšího rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, ceremoniálu nezúčastnil. Beka, který byl na Hradě v nemilosti od chvíle, kdy zakázal Zemanovu přednášku na univerzitě z obavy z předvolební agitace, však letos ve funkci nahradil neurolog Martin Bareš.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček se včera na dotaz MF DNES omluvil, že na otázky k tomu, koho prezident na ceremoniál do Vladislavského sálu pozve, odpoví v nejbližších dnech. Žádný z rektorů, s kterými měl prezident v minulosti vážnější neshody, už však ve svojí pozici není.

Zeman pro letošní rok vybíral z více než tří set návrhů na vyznamenání od veřejnosti, poslanců i senátorů. Mezi osobnostmi, jejichž vyznamenání se očekává, zatím nejvíce vášní budí srbský filmový režisér Emir Kusturica a katolický kněz Petr Piťha.

Druhý jmenovaný totiž loni vyvolal poprask mezi duchovními kázáním, v němž mimo jiné prohlásil, že „rodiny budou roztrženy a rozehnány“ a homosexuálové „budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu“. „Šlo o strašení lidí, apokalyptické blouznění, které nemělo žádnou oporu v realitě,“ pustil se tehdy do Piťhy kněz Tomáš Halík.

Srbský filmař Kusturica, který patří k nejslavnějším absolventům pražské FAMU a je autorem oceňovaných filmů Černá kočka, bílý kocour nebo Život je zázrak, si od kolegů z oboru vysloužil v minulosti kritiku za schvalování anexe Krymu nebo slova o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi, jehož označil za „báječného“ muže.

Naopak souhlas i svých kritiků si Zeman vysloužil za úmysl vyznamenat Řádem bílého lva nejvyšší třídy posledního žijícího pilota RAF Emila Bočka. Bočkovi je 96 let a vyznamenání mu propůjčil už v roce 2010 Václav Klaus, šlo však o nižší, III. třídu. Oceněn in memoriam by měl být psovod Tomáš Procházka, který zahynul při misi v Afghánistánu. Očekává se, že Zeman vyhoví návrhu ministra obrany Lubomíra Metnara na propůjčení Řádu bílého lva in memoriam pilotovi z druhé světové války Josefu Ocelkovi.
Už v květnu Zeman prozradil, že hodlá medailí Za zásluhy prvního stupně ocenit hokejistu Jaromíra Jágra.

ITAL CHTĚL PRODAT DCERU KE SŇATKU ZA 10 TISÍC EUR

Italská policie zadržela muže, který chtěl za víc než 10 tisíc eur prodat svou dceru svému bratranci, s nímž měla následně uzavřít sňatek. Předání peněz přitom policie tajně natočila na video. Úřady nakonec obchod zmařily a akce se tak stala prvním opatřením nového zákona, který bojuje proti nuceným sňatkům.

Případ se stal v italském městě Pisa na severozápadě země. Pětačtyřicetiletý muž původem z Bosny se za finanční obnos snažil prodat svou 21letou dceru svému bratranci a přinutit ji tak k následnému sňatku. Obchod se přitom policistům podařilo tajně natočit na video.

Záběry zachycují stůl s jídlem a pitím, u kterého si dva muži vyměňují peníze a potřásají si přitom rukama. Podle italské policie se hotovost pohybovala zhruba mezi 10 a 13 tisíci eury. Úřady nakonec obchod zmařily a sňatku zabránily. Podle agentury ANSA však totéž muž plánoval i s mladší dcerou, která však na nic nečekala a raději utekla do kempu, kde rodina žila. Obě dívky přitom byly dlouhá léta týrané. Muž je často bil, zamykal a krmil jen chlebem a vodou.

„Záchranná“ operace je prvním případem, kdy byl v zemi v praxi aplikován nový zákon, který přiděluje zločinům páchaným na ženách speciální prioritu. Hlavně pokud jde o zneužívání, znásilnění, domácí násilí nebo právě nucené sňatky. Zákon byl schválen po řadě šokujících případů, kdy bylo v Itálii zavražděno mnoho žen, obvykle jejich současnými nebo bývalými partnery.

ERDOGANA OPOUŠTĚJÍ SPOLUSTRANÍCI

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan čelí rebelii z vlastních řad. Jeho vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje opustil expremiér Ahmet Davutoglu a exministr Ali Babacan, kteří zakládají svoje strany. Vzpoura může vyústit až v předčasné volby, míní německý list. Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung hovoří o „pokračující erozi“ konzervativní nacionalistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), kterou autoritářský prezident Erdogan založil v roce 2001.

Davutoglu z AKP vystoupil 13. září spolu se třemi bývalými poslanci strany. Není vyloučeno, že se k odchodům přidají i další politici. Davutoglu přitom ještě v červenci uvedl, že chce AKP zevnitř obrodit. Na začátku září proti němu ale spustili proces vyloučení ze strany.

O rozkolu v Erdoganově táboře se v tureckých médiích spekulovalo. Již v červenci totiž v AKP práskl dveřmi bývalý ministr hospodářství a zahraničí Ali Babacan. Ten přitom patřil ke spoluzakladatelům strany. Babacan AKP napsal, že se v posledních letech stále více vzdalovala jeho hodnotám a myšlenkám. Turecko podle něj potřebuje „zcela novou vizi“.

Babacan připravuje vznik jiné strany, v čemž mu pomáhá Erdoganův kritik, bývalý prezident Abdullah Gül. Ten také AKP spoluzakládal, na členství v ní ale rezignoval, když se v roce 2007 stal hlavou státu. Erdogan je prezidentem od roku 2014, před tím byl premiérem.

Babacan a Davutoglu jsou v kontaktu, Davutoglu chce ovšem vytvořit svoji vlastní stranu. Podle FAZ oslovuje odlišnou část společnosti. Těší se dobré pověsti u nacionalistů, zatímco Babacan je nadějí spíše pro stoupence reformní pluralitní středopravicové scény.

Rebelové chtějí vzít Erdoganovi parlamentní většinu

Oficiální start obou stran je plánován na listopad až prosinec. Babacan i Davutoglu doufají, že se k jejich formacím následně přihlásí 25 až 50 poslanců nejen z AKP. To by mohlo v 589členném parlamentu připravit o většinu vládní koalici vedenou AKP. Pak by hrozily i předčasné volby, které si ale Erdogan kvůli klesající oblibě AKP nepřeje, tvrdí německý deník.

Erdoganova dcera šikuje Turkyně proti emancipaci. I díky penězům od EU

List nicméně připomíná, že v minulosti v Turecku vznikla řada stran, které dlouho nevydržely. Formace obou politiků mají podle průzkumů přibližně desetiprocentní voličský potenciál, což by stačilo ke vstupu do parlamentu.
Frankfurter Allgemeine Zeitung nezmiňuje, že by za štěpením mohl být i mocenský boj a neukojené osobní ambice. Naznačuje, že vzpoura je motivována ideově. Davutoglu, Babacan i Gül odmítají přechod na prezidentský systém, kterým si Erdogan zajistil rozsáhlé pravomoci. Všichni tři také kritizují špatný stav lidských práv v Turecku a anulování březnových voleb v Istanbulu, v nichž zvítězila opozice.

Istanbul je největším tureckým městem a Erdogan jako jeho starosta v letech 1994 až 1998 začínal svou kariéru ve vysoké politice. Ovšem i druhé červnové komunální volby vyhrála opozice a to s výrazně větším náskokem než v březnu. Tento výsledek již AKP uznala.