iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Lidé odposloucháváni, poslanci nemají řešení, co s tím

Lidé jen málokdy obdrží informaci o tom, že byli odposloucháváni. A to i přesto, že o tomto faktu mají být podle zákona zpraveni po uzavření případu. Policie však buď nechá případ neskončený nebo se odkáže k výjimkám, kdy informaci nemusí podat. Co s tím nevědí ani poslanci, ani státní zástupci. Vyplynulo to ze semináře o odposleších, který se konal v pondělí 16. září 2019 v poslanecké sněmovně. O obsahu semináře Česká justice už informovala.

Na skutečnost, že lidé se nedomohou splnění zákonné povinnosti orgánu činného v trestním řízení, upozornil ve svém projevu předseda ústavně-právního výboru poslanec Marek Benda (ODS) i sám předseda Stálé komise pro kontrolu odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací Tomáš Vymazal.

Poslanec Marek Benda v souvislosti s odposlechy nastolil i další otázky. Předně je to otázka samotného výběru soudu pro povolování odposlechů, uvedl s odkazem na případy z období kauzy Nagyová, Nečas a spol, kdy si orgány činné v trestním řízení vybíraly soud a soudce, který jim odposlech povolí a vystaví příkaz stejně jako státní zástupci nerespektovali místní a věcnou příslušnost soudů. „To bylo vyřešeno usnesením Ústavního soudu,“ uvedl Benda. Problematiku rozhodoval Ústavní soud ve svém usnesení Pl. 4/14, které mělo praxi změnit.

Za druhé jde o využití odposlechů v jiných případech, než pro které byly záznamy zhotoveny a odposlechy nařízeny. Vyšetřování často končí tak, že z velké věci je nakonec „pšouk“, ve kterém by odposlech nikdy nebyl nařízen, upozornil poslanec na praxi některých orgánů činných v trestním řízení.

Za další by se měla podle Bendy pozornost soustředit na „zabavení mobilu“. Podle poslance jde o daleko větší zásah do soukromí, než odposlech. Mobily se dnes zabavují pouhým rozhodnutím policie – bez státního zástupce nebo soudce – jako důkazní prostředek, jako věc, upozornil. Při tom dnes mobilní telefon může obsahovat veškerá citlivá data od obchodní agendy přes věci osobní, kontakty až po internetové bankovnictví osoby.

Čtvrtým problémem souvisejícím s odposlechy jsou podle poslance prostorové odposlechy, které se „tváří, že jsou sledováním věcí“, ale ukazuje se, že jsou nasazovány například v prostorách soudů, a to rozhodnutím státního zástupce, nikoli soudce. Takový případ vyšel najevo v kauze soudce Vrchního soudu v Praze Ivana Elischera.

Pátý problém se podle poslance plně ukázal v souvislosti s případem pádu Nečasovy vlády. Jde o povolování odposlechů lidí, které jsou nositeli státního tajemství. Podle poslance může precedent, který se v případu Nagyová a spol. stal vést k tomu, že odposloucháván bude ředitel tajné služby nebo bezpečnostní rada státu na svém zasedání. Podle slov Bendy jsou však – ať se nám to líbí nebo nikoliv – nositelé utajovaných informací privilegované osoby.

Mezera v zákoně?

V posledním bodě se poslanec vyjádřil k problému informování občanů o tom, že byli odposlouchávání. Podle zákona mají orgány činné v trestním řízení povinnost občana o nasazení odposlechu informovat – po skončení případu. Jenže to je podle Bendy zásadní problém: Orgány nechávají případy otevřené, formálně je neskončí. Tím pádem existuje jen málo osob, které jsou informovány nebo se mohou obrátit na sněmovní komisi pro kontrolu odposlechů a judikatura je k této záležitosti „řídká“, respektive žádná.

V tomto se poslanec Benda shodl s předsedou poslanecké komise pro kontrolu odposlechů Tomášem Vymazalem (Piráti), který na tristní stav upozornil hned v úvodu semináře. Realita je taková, že občan se obrátí ke Komisi, která obešle příslušné orgány, ale výstupem je, že v případu občana „nebyl porušen zákon“, a to bez dalšího.
K Bendovým otázkám se vyjádřil ředitel legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství Miroslav Růžička. Podle jeho slov existuje, co se týče prostorových odposlechů, mezera v zákoně. Především ale existuje nález který říká, že je může povolovat jen soudce.

Za velmi komplikovaný problém označil Růžička povolování odposlechů vůči nositelům utajovaných skutečností. Jestli mají být vymezeny kategorie privilegovaných osob, je otázka, protože jde o problém i ve vztahu k osobám, které mají různé druhy povinné mlčenlivosti ze zákona – jako jsou daňový poradce, lékař nebo advokát.

K informování občanů o odposlechu uvedl státní zástupce, že případů, kdy se lidé ptají, je hodně. „Každý rok se orgánů činných v trestním řízení ptáme, proč tyto informace nebyly poskytnuty. Každý rok nám odpoví odkazem na výjimky,“ řekl doslova státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. „Zatím jsme nic nevymysleli,“ dodal k možnému způsobu obrany před tímto postupem policie. Irena Válová, ceskajustice.cz

EXMINISTR VONDRUŠKA ZNOVU U SOUDU, V ROZSUDKU MNOHO CHYB

Obvodní soud pro Prahu 2 se bude muset znovu zabývat případem bývalého ministra pro místní rozvoj Rostislava Vondrušky a někdejší ředitelky odboru ekonomiky CzechTourismu Andrey Gregorové, které obžaloba viní ze zneužití dárkových poukazů v hodnotě několika set tisíc korun. Pražský městský soud zrušil prvoinstanční verdikt, který dvojici uložil podmíněné tresty vězení. Vyplynulo to z údajů zveřejněných na justičním serveru.

Předsedkyně odvolacího senátu Alena Makovcová ve čtvrtek prohlásila, že v kauze rozhodne neveřejně. O případu podle ní nebylo možné jednat, protože v rozsudku bylo příliš chyb. „Rozsudek nemůže obstát ve veřejném jednání“, uvedla.
„V rozsudku je mnoho nepřesností a nepravd v můj neprospěch,“ podotkl k tomu Vondruška, kterému obvodní soud vyměřil v únoru roční podmíněný trest s odkladem 2,5 roku za to, že podle něj použil dárkové poukazy zaplacené státní agenturou CzechTourism pro své soukromé účely. Porušil tak povinnost při správě cizího majetku.

Vondruška podle prvoinstančního verdiktu jako tehdejší generální ředitel agentury CzechTourism, kterou vedl s krátkou přestávkou mezi lety 2004 a 2014, nakoupil dárkové poukazy na víkendové wellness pobyty v českých hotelech za téměř 600.000 korun. Pouze část z nich však použil k účelu, ke kterému měly sloužit – k podpoře českého turismu. Další buď uplatnil sám, nebo je rozdal svým známým a přátelům.

Kromě podmíněného trestu měl bývalý ministr také uhradit škodu zhruba 149.000 korun. Muž ale vinu odmítá. U hlavního líčení uvedl, že si jeho trestní stíhání někdo objednal s cílem ukončit jeho kariéru ve státních službách. Na pozici ředitele CzechTourismu skončil Vondruška v roce 2014.

Gregorová odešla od obvodního soudu s půlročním podmíněným trestem. Údajně způsobila škodu přes 51.000 korun.
Na případ upozornil Nejvyšší kontrolní úřad, který při kontrole agentury našel řadu pochybení a podal také trestní oznámení. Podle závěrů kontroly úřadu agentura v řadě případů nehospodárně utrácela a porušila několik zákonů. Vytýkaná pochybení se týkala veřejných zakázek a statisícových výdajů za wellness pobyty nebo rozlučku s generálním ředitelem. Kontrola zahrnovala hospodaření mezi roky 2012 až 2014.

KORUPCE V CZECH TOURISMU, 10 LIDÍ STÍHÁNO

Policisté začali stíhat deset lidí kvůli zakázkám národní agentury CzechTourism. Ty měly hodnotu zhruba 27,3 milionu korun. Devět lidí je obviněno z podplácení, jeden z bývalých manažerů pak čelí obvinění z manipulací s tendry. Informaci potvrdil mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej.

„Jedním z obviněných je bývalý čelný představitel jednoho z odborů CzechTourism. Tento muž byl obviněn ze zločinu „zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě“, přečinu „porušení povinnosti při správě cizího majetku“, přečinu „poškození cizích práv“ a zvlášť závažného zločinu „přijetí úplatku“,“ informoval Ibehej.
Podle serveru SeznamZprávy by obviněným manažerem měl být Aleš Pangác. Ten obvinění potvrdil, více ho však komentovat nechce.

Policie obvinila exmanažera CzechTourismu, prověřují i zapojení ministryně

Dalších devět lidí bylo obviněného ze zločinu podplacení. Trestní stíhání všech lidí je vedeno na svobodě. Policie vyšetřuje zakázky v celkové výši 27,3 milionu korun, celková výše úplatků je 3,5 milionu.

Kvůli zadávání zakázek v oblasti turismu byla prověřována i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Ta měla agenturu CzechTourism na starosti jako náměstkyně. Zda se stíhání týká také jí však Dostálová serveru iROZHLAS.cz nepotvrdila. „Se mnou od policie nikdo od té doby nemluvil. Jen mi vrátili počítač. Informace mám pouze z médií,“ uvedla.

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu zajišťovali důkazy v této kauze ve druhé polovině loňského listopadu. Byli například v sídle ministerstva pro místní rozvoj, v sídle CzechTourismu, na autodromu v Mostě nebo v agentuře Sport Invest. Služební počítač odnesli také z bytu ministryně.

V soudním příkazu k domovní prohlídce u Dostálové, který již dříve citovala Česká televize, stálo, že ministryně rozhodovala v roce 2016, kdy byla náměstkyní, o výdajích CzechTourismu ve prospěch vyvolených lidí zprostředkovaně a mimo standardní úřední postup. Dostálová tehdy prohlásila, že se cítí absolutně nevinná, nepochybila, všechno může zdokumentovat a plně spolupracuje s policií.

Podle agentury šlo o pochybení jednotlivce. Média již dříve uváděla, že jde o bývalého ředitele odboru regionálního partnerství v CzechTourismu Aleše Pangráce, který byl odvolán kvůli výsledkům auditu. Z toho vyplynulo, že agentura CzechTourism uzavřela 48 problematických smluv.

VS ROZHODL, KONKURS NA HMS PLATÍ

Vrchní soud v Praze potvrdil konkurs na společnost Heavy Machinery Services (HMS). Vyplývá to z usnesení, které je již zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Podle něj dlužník jedná nepoctivě neusiluje o reorganizaci ve snaze poskytnout věřitelům co největší uspokojení pohledávek. Naopak se snaží „zajistit co největší prospěch společnosti Legios Loco a.s.“. Krajský soud v Českých Budějovicích konkurz na majetek firmy prohlásil v červnu.

Odvolací soud v usnesení uvádí, že se ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu, který v rozhodnutí uvedl, že dlužník neposkytuje plnou součinnost, zatajuje některé informace a nemá vždy poctivé záměry. To vrchní soud ilustruje například na dlužníkově nečinnosti vůči požadavkům znalců, kteří prováděli odhad majetku HMS resp. firmy Legios Loco a.s. , která měla areál lounské vagonky od HMS pronajatý. Podle soudu je vztah mezi oběma subjekty nadstandardní. Svědčit o tom má například nízká cena pronájmu areálu.

Vrchní soud v Praze také upozorňuje na to, že HMS nemá funkční představenstvo, ani dozorčí radu. Odvolání je podle vrchního soudu koncipováno „především jako obrana zájmů společnosti Legios Loco a.s. proti některým krokům správkyně“. Z jednání HMS podle odvolacího soudu jasně vyplývá zákonem definovaný „nepoctivý záměr“, což znemožňuje dlužníkem požadovanou reorganizaci.

Insolvenční správkyni Petru Hýskovou se se dlužník pokusil odvolat, Krajský soud v Českých Budějovicích to ale již dříve zamítl.

Firma také nedávno podala dovolání k Nejvyššímu soudu v němž uvádí, že pochybuje o nepodjatosti Hýskové vůči advokátovi HMS. Argumentuje tím, že ačkoli neexistuje povinnost předkládat věřitelskému výboru ke schválení platby za právní služby poskytnuté dlužníkovi, Hýsková to udělala. HMS žádá, aby ji soud změnil a ustanovil odděleného insolvenčního správce pro pohledávky.

Vagonka v Lounech, která se dříve jmenovala Legios, dluží věřitelům téměř 3,3 miliardy korun a od roku 2014 je v úpadku. „Soud tak tímto svým rozhodnutím – hodlá-li se přidržet terminologie užívané dlužníkem – naopak (s posvěcením odvolacího soudu) přehodil ještě zavčas výhybku a nasměroval věřitele k onomu světlu na konci tunelu, jakmile zjistil, že trať proponovaná dlužníkem vede po slepé koleji směrem k úplnému vyčerpání majetkové podstaty v zájmu koncernově spřízněné společnosti Legios Loco a.s., resp. jejích konečných vlastníků, a to vše na úkor a za bezmocného přihlížení dlužníkových věřitelů,“ uvádí se v usnesení KS v Českých Budějovicích z 26. června. Firma Heavy HMS dlužívěřitelům přes 3,3 miliardy Kč, ceskajustice.cz

PREZIDENT EXEKUTORŮ PLÁŠIL SE OBOHATIL?

V minulých dnech byl poněkud teatrálním způsobem vyzván prostřednictvím sociální sítě k rezignaci prezident Exekutorské komory JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., když si údajně nezákonně ponechal peníze dlužníka z protiprávní exekuce. Celé toto obvinění je z pohledu autora sice absurdní, ale natolik závažné, že si celá záležitost zaslouží kvalifikované vysvětlení.

Kauza Dr. Plášila

Přestože dosud není k dispozici písemné vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu, lze však již nyní konstatovat minimálně základní údaje k dané kauze. Předmětná exekuce byla zahájena v roce 2009, protože dlužník nevrátil věřiteli půjčenou částku v řádu tisíců korun. Provedením této exekuce byl soudem pověřen současný šéf exekutorů, který exekuci zákonným způsobem realizoval, a to včetně vymožení nákladů exekuce.

S odstupem osmi let od zahájení exekuce došlo k jejímu zastavení a dlužník posléze podal vůči exekutorovi Plášilovi žalobu, kdy se v této žalobě domáhal vydání bezdůvodného obohacení, a to vymožených nákladů exekuce. Připomíná se, že tyto náklady byly exekutorovi přiznány pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce, kdy tento příkaz nebyl nikdy ve smyslu ust. § 271 občanského soudního řádu ve spojení s 52 odst. 1, 2 exekučního řádu v rámci řízení o zastavení exekuce zrušen. Na tomto místě je potřeba podotknout, že v této mediálně známé kauze nebylo nikdy rozhodnuto o tom, že exekuce se zastavuje z důvodu, že rozhodčí nález (tedy podkladové rozhodnutí pro exekuci) je neplatný. Též v souzené věci nedošlo ke zrušení exekučního titulu soudem.

To jsou tedy základní informace, které jsou k tomuto veřejně prezentovanému případu zatím k dispozici. I přes absenci odůvodnění odvolacího soudu lze však již nyní vyjádřit určitý kritický pohled k tomu, že žaloba dlužníka na vydání bezdůvodného obohacení ohledně finančního plnění, které si exekutor ponechal jako náhradu nákladů exekuce, mohla být vůbec úspěšná.

Exekutora nelze úspěšně žalovat na vydání bezdůvodného obohacení na vymožených nákladech exekuce
Zde je nutno zmínit, že dle zákona má exekutor nárok na svou odměnu za odvedenou práci a při zastavení exekuce platí kritéria obsažená v ust. § 271 občanského soudního řádu ve spojení s 52 odst. 1, 2 exekučního řádu. Ze žádného tohoto zákonného ustanovení nevyplývá povinnost exekutora vracet dlužníkovi vymožené náklady exekuce či jakékoli jiné plnění.

Dále je vhodné konstatovat, že právní úprava bezdůvodného obohacení ve starém i v novém občanském zákoníku je obecná, kdy pro exekuční řízení existuje pro tyto případy speciální úprava, a to zákon č. 82/1998 Sb. a bezdůvodné obohacení na exekutora tak aplikovat nelze. V úvahu přichází maximálně škoda způsobená nesprávným úředním postupem, kdy za tuto škodu primárně odpovídá stát s odkazem na § 32 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

Přesto se však praxe soudů od zákonné úpravy odchýlila (jako např. ve věci prezidenta Komory) a některé soudy skutečně umožňují, aby se dlužníci úspěšně domáhali vrácení vymožených nákladů exekuce na exekutorech. Celá tato problematika týkající se možnosti vracení vymožených nákladů exekuce je ovšem značně složitá a při rozhodování soudů v těchto sporech hraje důležitou roli, jakým způsobem bylo o nákladech exekuce rozhodnuto v rámci řízení o zastavení exekuce.

Nejvyšší soud se touto problematikou zabýval v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2528/2016, kdy uzavřel, že: „Byla-li exekuce zastavena v důsledku zrušení exekučního titulu, je soudní exekutor povinen vydat povinnému jako bezdůvodné obohacení veškeré vymožené plnění včetně částky, kterou si ponechal jako náhradu nákladů exekuce.“

Tento závěr Nejvyššího soudu výslovně stanoví exekutorovi novou povinnost, a to vydat dlužníkovi jako bezdůvodné obohacení veškeré vymožené plnění včetně částky, kterou si ponechal jako náhradu nákladů exekuce.
Tímto rozhodnutím se však Nejvyšší soud odchýlil od čl. 4 odst. 1 Listiny, který je součástí ústavního pořádku a ve kterém je stanoveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Jakékoli stanovení povinností jiným způsobem než formou zákona je nepřípustné.

Je tedy zjevné, že pokud je exekutorovi ukládána povinnost, aby dlužníkovi vydal bezdůvodné obohacení spočívající ve vymoženém plnění, které si ponechal jako náhradu nákladů exekuce, je tento postup contra legem.

Dalším zásadním problémem je skutečnost, že soudy rozhodují spory mezi exekutory a dlužníky o vydání bezdůvodného obohacení, i když k projednávání těchto sporů nemají pravomoc. Podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu projednávají soudy v občanském soudním řízení spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují jiné orgány. Je zcela evidentní, že vztah exekutora a dlužníka není vztahem soukromoprávním, ale jedná se o tzv. vrchnostenský vztah.

Soudní exekutor jako úřední osoba, která provádí zejména nucený výkon exekučních titulů, je ve vztahu k dlužníkovi v nadřazeném postavení, kdy se v takovém případě nemůže jednat o vztah soukromoprávní, které mohou soudy projednávat. Tento nadřazený vztah nepochybně zůstává i po skončení exekuce. Totožný pohled má též Ústavní soud, který v projednávané věci sp. zn. IV. ÚS 3017/15 ze dne 10. 2. 2016 nevyhověl žádosti dlužníka, když uvedl, že vrácení nedůvodně zaplacené částky na nákladech exekuce se nelze domáhat v samostatném řízení z titulu bezdůvodného obohacení, nýbrž výhradně podle zákona č. 82/1998 Sb. S tímto názorem lze nepochybně souhlasit. Přestože zákonná úprava i shora citovaná judikatura Ústavního soudu projednání těchto sporů vylučuje, faktem zůstává, že některé obecné soudy tyto kauzy projednávají a rozhodují.

Mimo shora uvedené argumenty je ještě mnoho sporných otázek, které s touto problematikou bezprostředně souvisí a které nebyly přesvědčivým způsobem zodpovězeny.

„Protiprávní“ exekuce povolil stát

V této souvislosti se sluší znovu uvést, že exekuci vždy nařizuje soud, a to k návrhu věřitele. Exekutor nemá nikdy možnost provedení exekuce jakkoli odmítnout, protože v opačném případě by se vystavoval kárnému postihu. Exekutor tedy vždy směřuje svou činnost k vymožení pohledávky. Nyní reálně hrozí, že exekutor, který se řídí pověřením soudu, bude povinen vydávat dlužníkovi zaplacené náklady exekuce z titulu bezdůvodného obohacení, které představují nejen jeho odměnu, ale i faktické náklady za provoz jeho exekutorského úřadu.

Viníkem v případech neplatných rozhodčích doložek je vždy stát, který exekuci nařídil, pověřil exekutora jejím provedením a následně tuto exekuci zastavuje pro nezákonnost. Právním důvodem, pro který exekutor vykonává svou činnost, je vždy jeho pověření soudem. Pokud je následně exekuce zastavována pro její nezákonnost, nemůže za tento stav odpovídat exekutor, kterému naopak vydáním vymožených nákladů exekuce vznikla škoda. Za tuto škodu nepochybně odpovídá stát, který v této věci vydal nezákonné rozhodnutí a exekutor má nepochybně právo domáhat se na státu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a to v částce, kterou byl povinen vydat dlužníkovi.

Praktické dopady

Jakkoli má autor respekt k soudní moci a jejímu rozhodování, zásadně nemůže souhlasit s tvořící se judikaturou, že exekutoři budou skutečně nuceni vydávat svá vymožená plnění na nákladech exekuce dlužníkům z titulu bezdůvodného obohacení. Nepřijatelná je pak soudní praxe, kdy provedené exekuce (skončené vymožením) jsou nyní s odstupem několika let od jejich vymožení zastavovány k návrhu dlužníků z důvodu zpochybňování rozhodčí doložky, kdy běh promlčecí doby u těchto sporů je bez ohledu na zákonnou úpravu počítán od právní moci zastavovacího usnesení. V praxi to tedy znamená, že při současném pohledu soudů bude muset exekutor vydávat vymožené plnění na nákladech exekuce třeba i za 20 let, prakticky kdykoli si dlužník vzpomene. Vše při pasivitě dlužníka, a to jak v průběhu rozhodčího, tak exekučního řízení, při kterém se exekutor řídil pokynem soudu k vymáhání.

Vymyká se tak zcela elementárnímu chápání spravedlnosti, aby na exekutory byla přenášena v časově neomezeném období odpovědnost za nesprávné jednání státu ve věci rozhodčích doložek, a to v podobě vydávání vymožených nákladů exekuce dlužníkům. Tímto je totiž popírán samotný princip fungování soukromých exekutorů v České republice, který je postaven na tom, že exekutoři hradí chody svých exekutorských úřadů právě z vymoženého plnění, jelikož jak je notoricky známo, exekutoři nedostávají ze státního rozpočtu (na rozdíl od notářů či insolvenčních správců) ani korunu. Z čeho tedy mají exekutoři vracet spotřebované náklady exekuce, to prozatím nikdo neřeší.

Vzhledem k výše uvedenému stručnému rozboru považuji požadavek na rezignaci šéfa Komory za úsměvný. Bohužel exekutorům při prověřování rozhodčích doložek skutečně do smíchu není. JUDr. Miloslav Zwiefelhofer, ceskajustice.cz

STŘEDOČESKÝ KRAJ: BABIŠ NENÍ VE STŘETU ZÁJMŮ

Středočeský kraj pravomocně zastavil přestupkové řízení s premiérem Andrejem Babišem týkající se jeho možného střetu zájmů, protože se podle něho neprokázal. Babišův právní zástupce Václav Knotek to potvrdil iDNES.cz. Podle Babiše je tak celá záležitost vyřízena. Transparency International podezírá kraj z podjatosti.

„Ta záležitost je skončena. Bylo jasné, že to takhle musí dopadnout,“ řekl v pondělí Babiš. „Samozřejmě celé to bylo vyprovokováno na základě udání zkorumpované neziskovky Transparency International a udavačů z Pirátů. Je to úplně nesmyslné od počátku, protože pokud v naší zemi jsme zavedli speciální zákon proti Babišovi lex Babiš a já jsme postupoval podle toho zákona, takže nemůžu mít žádný střet zájmů,“ doplnil.

Protikorupční organizace Transparency International (TI) podala v červenci na premiéra žalobu kvůli poškozování svého dobrého jména. Babiš o TI mluví opakovaně jako o zkorumpované organizaci.„Rozhodnutí nás nepřekvapilo. Jde o další příklad, kdy instituce řízené hnutím ANO rozhodují ve prospěch Andreje Babiše, a ilustrují tak jeho enormní střet zájmů. V podstatě není exekutivní instituce, kde by podjatost nehrozila,“ napsal ředitel TI David Ondráčka. TI i nadále tvrdí, že Babiš ovládá holding Agrofert i po převedení do svěřenských fondů a vlastnictvím médií porušuje zákon.

„Bude nás samozřejmě velmi zajímat, proč se tak krajský úřad rozhodl a o jaké důvody své rozhodnutí opírá. Nicméně je s podivem, že když se přestupek nestal a bylo to krajskému úřadu tak jasné, proč vůbec vracel rozhodování do Černošic. Okolnosti skutku jsou stále stejné,” reagoval v pondělí právník TI Petr Leyer.

Kraj ve čtvrtek definitivně rozhodl po posouzení Babišova odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Černošice.
„Mohu potvrdit, že krajský úřad svým rozhodnutím řízení zastavil. Úřad konstatoval, že premiér Andrej Babiš společnosti provozující média neovládá,“ řekl iDNES.cz právní zástupce Babiše Václav Knotek, podle kterého se Babišovo zasahování neprokázalo.

„Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, které nabylo dne 26. 9. 2019 právní moci, bylo řízení o přestupku zastaveno, jelikož spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo obviněnému Ing. A. Babišovi prokázáno. Spisový materiál vedený v této věci bude během dnešního dne vrácen Městskému úřadu Černošice,“ uvedla pro iDNES.cz v prohlášení mluvčí krajského úřadu Helena Frintová.

Podle Knotka za rozhodnutím úřadu bylo mimo jiné to, že Černošice nerespektovaly dřívější pokyny nadřízeného středočeského úřadu a použily jen lehce modifikované odůvodnění.

„Použili trošku jiné odůvodnění, ale de facto použili stejné rozhodnutí, a to odůvodnění jen lehce modifikovali, a krajský úřad už teď rozhodl sám. Jedním z těch důvodů je, že Černošice neuposlechly jeho pokyn a jeho právní názor a opakovaly svou rétoriku,“ popsal advokát pro deník Právo. Druhým důvod pak podle něj je, že nebyl spáchán daný přestupek.

Černošický úřad vedl s premiérem správní řízení kvůli přestupku proti zákonu o střetu zájmů. Babiš čelil podezření, že stále ovládá média spadající pod holding Agrofert. Premiér se bránil tím, že holding v únoru 2017 vložil do svěřenského fondu. Tvrdil, že tím dostál povinnostem vyplývajícím ze zákona o střetu zájmů.
Opozice okolnosti kritizuje

Podle opozice výsledek vyvolává otazníky. Předseda klubu zastupitelů za STAN Věslav Michalik agentuře ČTK řekl, že měl o případu rozhodovat jiný krajský úřad, v jehož čele není hnutí ANO.
Středočeská opozice už dříve kritizovala skutečnost, že Babišovu kauzu projednává středočeský úřad. Poukazovala na to, že ve středních Čechách vládne jeho hnutí ANO. Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) podezření z podjatosti odmítla. Podle Michalika se nyní potvrdilo, že by bylo skutečně lepší, kdyby o věci rozhodoval jiný úřad. S tím souhlasí i zastupitel za ODS Martin Kupka. „V okamžiku, kdy by to rozhodoval jiný krajský úřad, tak by se takové vysvětlení nenabízelo,“ řekl.

Podle Michalika se úředník může cítit pod tlakem. „Ten černošický podle mě pod žádným tlakem není, kdežto ten krajský se může pod tlakem cítit, aniž by na něj někdo ten tlak vyvíjel,“ míní. Podle něj se jen potvrdilo, že požadavek na postoupení věci jinému krajskému úřadu byl namístě. „Kdyby to takový krajský úřad zrušil a řekl, že se ten přestupek nestal, tak by to nevyvolávalo žádné otázky,“ dodal Michalik. Rozhodnutí je ale podle něj třeba respektovat, protože správní řízení není věcí samosprávy.

Kupka uvedl, že nemá důvod nevěřit pracovníkům městského úřadu, že se věcí zabývali poctivě, a chce se seznámit s argumenty, které krajské úředníky vedly k opačnému závěru. Podobně se vyjádřil i zastupitel za TOP 09 Jan Jakob. Upozornil na to, že opozice se záležitostí mnoho udělat nemůže. „Můžeme to komentovat, ale pravomoci v zásadě nemáme. Můžeme se dotázat na postup na zastupitelstvu, ale podle toho, jak to tam probíhá, předpokládám, že se stejně nedočkáme zařazení bodu na jednání, natož nějaké odpovědi,“ dodal Jakob.

Rozhodovalo se několikrát

V minulosti krajští úředníci věc už posuzovali a vrátili ji k novému projednání do Černošic. Odbor přestupků Městského úřadu v Černošicích vydal poslední rozhodnutí 2. srpna, výsledek řízení nezveřejnil. Babiš se odvolal a černošický úřad 3. září postoupil spis s Babišovým odvoláním a svým stanoviskem odvolacímu orgánu, tedy krajskému úřadu.
Poprvé černošický úřad rozhodl v lednu, dospěl k závěru, že Babiš přestupek spáchal a uložil mu pokutu 200 000 korun. Premiér se odvolal a případ převzal krajský úřad, který v březnu rozhodnutí černošického úřadu zrušil a věc vrátil. Později krajský úřad uvedl, že v postupu úředníků shledal procesní i další nedostatky.

Městský úřad v Černošicích je úřadem s rozšířenou působností pro Průhonice, kde premiér žije. Podnět mu odeslala organizace Transparency International ČR, která tvrdí, že Babiš ovládá holding Agrofert i po převedení do svěřenských fondů a vlastnictvím médií porušuje zákon.

Krajská opozice už dřív kritizovala skutečnost, že Babišovo minulé odvolání proti rozhodnutí černošického úřadu projednával středočeský krajský úřad. Poukazovala na to, že ve středních Čechách vládne Babišovo hnutí ANO. Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) tehdy podezření z podjatosti odmítla.

BABIŠ: PRŮMĚRNÝ DŮCHOD BUDE 15 TISÍC

Vláda schválila nařízení, podle nějž se v příštím roce zvýší důchody. Jejich růst v průměru v průměru o 900 korun od 1. ledna 2020 bude ministryně financí za ANO Aleny Schillerové asi 37 miliard korun „Rozpočet s tím počítá,“ řekla Schillerová. Průměrný důchod bude od ledna činit 14 326 korun.

„Je to velmi výrazné zvýšení a určitě významná pomoc pro důchodce. Tato vláda přidala několikrát více, než předchozí vlády,“ řekl ministr životního prostředí a místopředseda ANO Richard Brabec. Devět set korun vycházelo podle něj z možností státního rozpočtu a z koaliční dohody.

„Míříme k průměrnému důchodu 15 tisíc korun v roce 2021,“ řekl po jednání vlády premiér a šéf ANO Andrej Babiš. Celkové výdaje na penze jsou 510 miliard korun, což z kapitoly důchodů dělá nejvýznamnější položku státního rozpočtu na příští rok.

Podle vládního nařízení by si všichni penzisté měli od ledna polepšit o 371 korun a k tomu by se jim měla o 5,2 procenta zvýšit procentní výměra důchodu, v níž se odrážejí odpracované roky a výše výdělků. Právě z toho vychází růst průměrného starobního důchodu o 900 korun. Starobní, invalidní a pozůstalostní penze pobírá v Česku kolem 2,9 milionu lidí.

Je to zásluha dobré ekonomiky, ne vlády, říká TOP 09

„I bez jakéhokoliv zásahu vlády nebo nás politiků by důchody meziročně vzrostly o 749 Kč. Není tedy zásluhou paní ministryně Maláčové ani Schillerové, tak jak ony samy tvrdí, že důchody porostou o 900 Kč. Je to zásluhou dobré ekonomiky. A zbylých 151 Kč je zásluhou zákona, který podpořily všechny strany napříč sněmovnou,“ reagovala na rozhodnutí vlády první místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

ŘADA NEDOSTATKŮ PŘI PODPOŘE MLADÝCH

Podpora zaměstnanosti mladých z peněz EU: nejasné přínosy a vysoká podpora v době rekordně nízké nezaměstnanosti: Nejvyšší kontrolní úřad prověřil poskytování a čerpání podpory z EU na zvýšení zaměstnanosti mladých lidí v letech 2014 až 2018. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) na tuto podporu rozdělilo z operačního programu Zaměstnanost 2014–2020 (OPZ) přes 1,3 miliardy korun a zapojilo se do něj přes 10 tisíc mladých lidí. NKÚ odhalil řadu nedostatků, a to jak v nastavení systému, tak především při čerpání peněz. MPSV nenastavilo v rámci programu měřitelné cíle, a nejde proto vyhodnotit, jestli podpora splnila svůj účel. Při jejím poskytování navíc dlouho nezohledňovalo výrazně nízkou nezaměstnanost mladých lidí. U žádného z projektů také nejde říci, jestli byl efektivní, protože Úřad práce ČR nesleduje jejich dopady na nezaměstnanost této skupiny.

Podpora z OPZ měla pomoci zvýšit zaměstnanost osob ve věku 15 až 29 let. Od roku 2013 jejich nezaměstnanost klesala až na 6,7 % v roce 2018. Dlouhodobě je tak výrazně pod průměrem EU. MPSV ale podporu na zvýšení zaměstnanosti poskytovalo stále ve stejné výši jako v době, kdy program vznikl a kdy doznívala ekonomická krize. V rámci strategie „Evropa 2020“ si dala ČR cíl snížit nezaměstnanost mladých o třetinu oproti roku 2010 a ten splnila už v roce 2015, tedy ještě předtím než kontrolované projekty vůbec začaly.

V roce 2017 pak MPSV podporu pro tuto skupinu dokonce zvýšilo o 339 milionů korun, i když externí hodnocení programu poukázalo na to, že osoby do 25 let už nejsou na trhu práce ohroženy a nepotřebují zvláštní podporu zaměřenou jen na ně. Proto mělo MPSV podporu cílit pouze na mladé lidi, kteří mají vícenásobné znevýhodnění, jako je tělesný hendikep, nízká kvalifikace, ohrožení sociálním vyloučením apod. Na změny na trhu práce i na doporučení ale MPSV reagovalo až v roce 2019, během kontroly NKÚ.

Při rozdělování podpory MPSV nastavilo cíle nedostatečně, na což jej upozornila u dvou projektů i hodnoticí komise. Nejde tak podle nich vyhodnotit, jestli projekty splnily svůj účel. Šlo například o cíl zvýšit odpovědnost a přístup k práci, snížení průměrné délky evidence mezi nezaměstnanými nebo snížení podílu nezaměstnaných mladých na trhu práce.
NKÚ prověřil tři projekty, které získaly podporu celkem přes 469 milionů korun. Tyto projekty provádí Úřad práce ČR a Ústecký kraj. Ani u jednoho z nich ale nejde určit, jestli byl efektivní a pomohl zvýšit zaměstnanost mladých lidí. Úřad práce ČR totiž nesleduje, jak se účastníci uplatní na trhu práce, když projekt skončí.

V rámci projektů OPZ měl Úřad práce ČR s účastníky také intenzivněji pracovat. Kontroloři ale zjistili, že s nimi pracoval úplně stejně jako v rámci svých standardních služeb. Například u jednoho projektu měl dostat účastník poradenství tři hodiny, ve skutečnosti to ale nebylo ani jedna a čtvrt hodiny. Neexistuje také další průběžná podpora, která by na projekty navázala a která by zajistila, že se po skončení projektu účastníci nevrátí do evidence nezaměstnaných.

U některých účastníků projektů kontroloři zjistili, že vůbec podporu nepotřebovali a práci nebo stáž si sehnali sami. V jednom z projektů, který měl sloužit především pro mladé neregistrované na úřadu práce, převažovali naopak ti, kteří už v evidenci byli. Někteří účastníci pak získali podporu ze dvou projektů najednou. MPSV totiž nepoužívalo k odhalení duplicit informační systém, ale spoléhalo se jen na kontrolu ze strany Úřadu práce ČR. Ta ale může odhalit jen část případů, kdy je účastník zapojen do dvou projektů najednou.

Úřad práce ČR nezakázal to, aby mladí lidé pracovali na dotovaném místě a zároveň byli zaměstnaní někde jinde. Jeho kontroly zaměřené na zaměstnavatele, kteří poskytují dotovaná místa účastníkům projektu, byly spíše formální. Kromě toho úřad zařazoval účastníky projektu na nevhodná místa. Například účastník projektu, který měl vysokoškolské právnické vzdělání a měl v tomto oboru i praxi, dostal dotované pracovní místo v soukromé stomatologické ordinaci. /nkú/

ŠKOLSKÉ ODBORY BOJUJÍ O PLATY UČITELŮ JEN S BABIŠEM

Nový návrh ministra školství Roberta Plagy (ANO), podle něhož by měli všichni pedagogové do základu výdělku místo slibovaných 2 250 korun dostat 2 700 korun a zbývajících 900 korun pak do odměn, odbory zatím nechtěly komentovat. Chtějí jednat s premiérem Babišem a podle jejich předáka Františka Dobšíka zůstávají ve stávkové pohotovosti.

Vláda počítá v rozpočtu s desetiprocentním zvýšením platů učitelů. Zatím ovšem není jasné, jak se částka rozdělí. Odbory původně požadovaly přidání o patnáct procent, po jednáních souhlasily s deseti procenty. Chtěly je ale do tarifů.
Plaga navrhl pět procent do základu a pět na odměny. Poté přišel s návrhem, že by všichni měli dostat do základu 1 750 korun a zbytek do odměn. Minulý týden pak záměr upravil. Tarif se měl zvednout o 2 250 korun a odměny o necelých 1 400 korun.

Dnes kabinetu podle své mluvčí Anety Lednové odborům předal verzi, podle níž by základ všem měl vzrůst o 2 700 korun a na odměny by se využilo v průměru 900 korun.„Rozhodl jsem se pro plošné navýšení o 2 700 korun. Protože chci tu situaci s odbory odblokovat, tak tři čtvrtiny částky půjdou do plošného navýšení pro všechny. Nabídka umožňuje dalších 900 korun do 3 600 korun dát do nadtarifních složek,“ řekl Plaga. Podle něj by se tak mladým učitelům či učitelkám v mateřských školách od ledna zvedl základ výdělku zhruba o deset procent.

Předák školských odborů František Dobšík řekl, že oficiální návrh odbory zatím nedostaly a čekají na něj. Spokojeny ale nejsou. „Fixní částka se posouvá. Je to nedůstojná hra pro učitele. Měl by to rozseknout premiér,“ uvedl předák.

U kulatého stolu s Babišem?

Podle odborářů ale plošné přidávání k zatraktivnění učitelské profese nepovede a zkušené a kvalitní pedagogy se ve školství udržet nepodaří. Odbory požádaly premiéra Andreje Babiše (ANO) o jednání. Termín zatím není. Vláda slíbila, že by pedagogové na konci volebního období měli pobírat 150 procent svého výdělku z roku 2017. Průměrný učitelský plat by tak měl činit asi 45 tisíc korun. Průměrný příjem učitelů v letošním prvním čtvrtletí dosahoval 36 224 korun. Odpovídal tak zhruba 106 procentům průměrné mzdy, která činila ve stejném období 32 466 korun.

ZAHRADNÍK OBRAL 500 LIDÍ, S MATKOU PŘED SOUDEM

Středočeský krajský soud začal v pondělí rozplétat případ matky se synem, kteří podle obžaloby podvodně připravili o peníze více než 500 zadlužených lidí z celé republiky. Slibovali jim vypořádání jejich dluhů a brali od nich peníze pro věřitele. Za své služby si vybírali provizi, s částí věřitelů ale vůbec nekomunikovali. Syn u soudu uvedl, že chtěl klientům pouze pomoci.

Podle obžaloby Jarmila Vaňková a její syn Martin nabízeli konsolidaci půjček a finanční poradenství. Své inzeráty zveřejnili mimo jiné v denících Blesk a Aha a také na internetu. Deníky si Vaněk vybral proto, že patří mezi nejčtenější.
To také potvrdila výpověď jedné z poškozených, kterou v pondělí krajský soud přečetl. „O možnosti jsem si přečetla na internetu, pak mi přišel letáček do schránky. Mluvila jsem s panem Vaňkem, chtěla jsem, aby mi všechny půjčky dal do jedné a celou splátku, abych měla menší,“ uvedla Milena Truhlářová. Řekla, že za tři roky mu poslala přes 50 tisíc korun.
Podle státního zástupce podle zažitého postupu následně lidem odeslali k podpisu mandátní smlouvu a další listiny s plnou mocí. Přislíbili jim, že budou jejich jménem jednat o snížení dluhů, případně o snížení splátek. Přijímali od nich peníze pro věřitele, většinu si však podle obvinění ponechávali

Vyučený zahradník

Martin Vaněk je vyučeným zahradníkem. U soudu v pondělí uvedl, že svým klientům chtěl pomoci.
„Zjistil jsem, že lidé nestačí splácet. Nevěnují tomu pozornost. Chtěl jsem docílit toho, aby lidé spláceli v menších splátkách všem věřitelům,“ uvedl v pondělí Vaněk, který se dříve živil sjednáváním úvěrů u nebankovních institucí. Orientaci v oboru získal na základě různých kurzů.

Přiznal, že veškeré klienty sehnal on sám. Uvedl, že s nimi také jako jediný sám komunikoval. Jeho matka podle něj dělala pouze drobnou administrativní práci. Jejich klienti byli obvykle lidé v dluhové spirále. Ti po domluvě získali od Vaňka smlouvu s dalšími listinami s plnou mocí. Muž jim přislíbil, že bude jednat jejich jménem s věřiteli. Podle soudu ovšem někteří věřitelé odmítli uznat Vaňkovu plnou moc a dále s ním komunikovat.

Jako důvod, proč Vaněk nepřeposílal věřitelům peníze tak, jak slíbil, uvedl, že mu někdy klienti posílali malé částky a velmi pozdě. Vzhledem k tomu, že si za své služby účtoval u každého klienta měsíční paušál v částce 600 až 800 korun, mu tak podle jeho slov nezbylo na věřitele. Většina peněz z paušálu měla jít na provoz jejich kanceláře a administrativní úkony. Sám Vaněk uvedl, že on i jeho matka si měsíčně vydělával mezi 10 až 15 tisíci korunami.

Vaněk u soudu dále uvedl, že měl přes 7000 klientů. Na dotaz soudce, zda údaje o dluzích spravoval v nějakém speciálním počítačovém programu, odpověděl, že veškerou agendu měl v excelové tabulce. V té si vedl veškeré informace, včetně zápisů o telefonátech.

Stovky poškozených

Popsané podvody dvojice podle obžaloby páchala od června 2009 do července 2014. Na straně poškozených figuruje 528 lidí, k aktuálnímu trestnímu řízení se jich připojilo 339. Předseda senátu četl jejich jména několik minut, když uváděl, kdo se připojil s jakou žádostí o náhradu škody. Částky se pohybovaly od řádek tisíců až po statisíce. Kriminalisté vyčíslili způsobenou škodu na 5,4 milionu korun.

Máte exekuci, zaplaťte. Šmejdi zkouší novou metodu podvodu po telefonu

Obžalovaná Jarmila Vaňková, vyučená švadlena, se v pondělnímu jednání u soudu nedostavila. Podle jejího právního zástupce to bylo zejména proto, že by jej psychicky neunesla. Přestože Vaněk u soudu řekl, že ona sama s žádnými klienty nejednala, část poškozených tvrdí opak.

„Mluvil jsem denně několik hodin, to jsou jen jejich domněnky. Mluvili vždycky se mnou,“ uvedl s tím, že právě po několika hodinách telefonování se mu mohl při komunikaci s jinými klienty po telefonu změnit hlas. A znít jako matčin.
Vaněk s matkou byli v minulosti za část podvodů pravomocně odsouzeni.V minulosti Vaňka za podvod potrestal také Okresní soud v Jičíně. Tehdejší Vaňkův skutek spočíval v tom, že vybral od zhruba devíti stovek lidí registrační poplatek na zprostředkování úvěru v bankovních i nebankovních sektorech a následně jim sdělil, že pro úvěr nesplňují podmínky. To byl také jeden z důvodů, proč do podnikání přizval svou matku. Kvůli trestnímu stíhání měl pozastavenou činnost.
Zúčastnění měli dva měsíce na to, aby se mohli seznámit s obžalobou. Ta má přes sto stran. Za podvod hrozí oběma obžalovaným pět až deset let vězení. Předseda soudního senátu Jiří Wažik zatím nařídil termíny hlavního líčení od 30. září do 11. října.

RAKOUSKÉ RODINY MAJÍ SILNĚJŠÍ HLAS

Srovnali rodinnou politiku v Dolním Rakousku a na jihu Moravy: České rodiny neumí jednoznačně říci, co potřebují. A nezvládají svoje potřeby předkládat těm, kteří by jim mohli pomoci – tedy státním institucím. Vyplývá to z materiálu, který nechalo sestavit Národní centrum pro rodinu a v němž srovnává rodinnou politiku Dolního Rakouska a jižní Moravy. Zjištění však lze aplikovat na celou republiku – tvrdí.

„Dolní Rakousko položilo základy rodinné politiky na jižní Moravě. Jedním z úspěšných projektů, který jsme od sousedů „odkoukali“, jsou například rodinné pasy. Naše rodinná politika je však ve srovnání s Rakouskem přibližně o 20 let mladší. Zatímco v 50. letech začal v Rakousku vznikat spolkový život a svazy, u nás vrcholily politické procesy a tuto prodlevu stále doháníme. Zřetelně je to vidět ve způsobu, jakým se o rodinách rozhoduje. U nás se – na rozdíl od Rakouska – dělají politická rozhodnutí ve stylu „o nás bez nás“. České rodiny nejsou zvyklé formulovat svoje potřeby a předkládat je státu. V tom je Rakousko mnohem dál,” říká Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu.

Nízká provázanost potřeb české rodiny a prostředí, které by je mělo naplňovat, se odráží například v nízké nabídce zkrácených úvazků pro ženy s dětmi. Dle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí touží po kratším úvazků 70 % českých matek dětí do 6 let, reálně jej využívá pouze třetina z nich. Naopak u rakouských sousedů oněch 70 % matek s dětmi do 15 let na částečný úvazek pracuje. „Zaměstnavatelé v ČR si stěžují na administrativní a ekonomickou zátěž, která nabídku částečných úvazků omezuje.

Tady vidíme příležitost pro opatření a podporu ze strany státu a jeho rodinné politiky. Zaostávání Česka, co se zkrácených pracovních úvazků týče, za zbytkem Evropy ukazují všechny dostupné statistiky. Zatímco v roce 2016 v EU pracovala na částečný úvazek zhruba pětina lidí ve věku 15–64 let, v ČR to bylo ve stejné věkové kategorii jen dvacetina,” doplňuje Oujezdská. Podle ní je přitom zaměstnanost jedním z pilířů rodinné politiky. „Možnost harmonizovat profesní a rodinný život je důležitou součástí úvah o tom, zda rodinu vůbec založit.“

Podle socioložky Mgr. Hany Šlechtové, Ph.D., která se zaměřuje na sociologii rodiny a soukromého života a na rodinnou politiku, se například v médiích mluví hodně o tom, co se je málo samozřejmé, co se jeví jako nové. „Rodinu ale bereme jako samozřejmou součást našeho života. V souvislosti s ní řešíme, co nás momentálně trápí, například chybějící školky v regionu, kde bydlíme. V tom už jsme zvyklí si dopomáhat sami. Například založením hlídací skupiny, abychom aktuální problém vyřešili. Kde však cítím mezery, je schopnost apelovat na stát, aby něco změnil na úrovni systému – to se koneckonců týká i jiných oblastí našeho života,“ říká socioložka.

Lidé nevěří, že by jejich hlas mohl v konkrétních záležitostech něco opravdu změnit. Taková praxe u nás není samozřejmou součástí dělání politiky – zvláště přihlédneme-li k tomu, že ne všechny rodiny mají ve všem stejné potřeby. Přitom apel „zdola“ na tvorbu a změny opatření „shora“ musí být jednoznačný. „Oproti tomu kupříkladu ve Francii je dlouhá tradice vyjednávání, na němž se podílejí aktéři ‚zdola‘, z nejrůznějších spolků vyjadřujících zájmy širokého spektra rodin, odborníci, politici, ale i zástupci zaměstnavatelů či odborů – vyjednávání, které se zcela konkrétně promítá do legislativních změn,“ doplňuje Šlechtová.

Jižní Morava je, co se demografie i způsobu uvažování týče, s dolnorakouským regionem velmi podobná. V obou zemích se lidé prakticky stejně žení a vdávají, rozvádějí, podobně se rodí děti, dokonce i počet neúplných rodin je velmi podobný.

O Národním centru pro rodinu

Národní centrum pro rodinu (NCR) je nestátní neziskovou organizací, jejímž cílem je monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině, podporovat a iniciovat prorodinné aktivity v naší zemi, přinášet zahraniční zkušenosti v oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky pro rodiny, podporovat zdravé, fungující rodiny a pomáhat vytvářet prorodinné klima ve společnosti. NCR je členem Rodinného svazu ČR. Více na www.rodiny.cz. Mgr. Markéta Pudilová, Bc. Dominika Cardová