iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Dožínky Plzně, Dr. Rath justice, Dr. Mikyska MSZ Praha

Také letos hejtmanství uspořádalo tradiční oslavy ukončení sklizně a poděkování za úrodu. Již devátý ročník Dožínek Plzeňského kraje zamířil tentokrát na rodinnou farmu na jižním Plzeňsku, Farmu Moulisových v Milínově. Součástí letošních dožínek byly nově Farmářské trhy, k vidění byla zemědělská technika i výstava drobného zvířectva. Nechyběl tradiční dožínkový průvod spojený s předáním dožínkového věnce a kytice.

V areálu farmy bylo více než 40 stánků s lokálními produkty, které se zcela výjimečně přesunuly z plzeňského náměstí právě do Milínova. A vzhledem ke vzdálenosti farmy od Plzně byla pro návštěvníky zdarma připravena kyvadlová doprava z Plzně až do Milínova, v hodinových intervalech oběma směry. Program nabídl malým návštěvníkům opičí dráhů z balíků slámy, mohli si vyzkoušet dojení a svézt se na koni či shlédnout jezdeckou drezúru. Velké návštěvníky pak zajímala vystavená zemědělská technika či výstava zvířectva.

Součástí programu bylo také ocenění farmářů a zemědělců Plzeňského kraje. Cenu hejtmana Plzeňského kraje Josefa Bernarda získala společnost LUKRENA a.s. Cenu radní Plzeňského kraje pro životní prostředí a zemědělství Radky Trylčové si odnesl farmář Jan Mačl, kterého nominovala Asociace soukromého zemědělství Plzeňského kraje.
Společnost LUKRENA a. s. je standardní zemědělskou společností. Živočišná výroba je zaměřena na výrobu mléka a odchov býků do tržní váhy. Rostlinná výroba na orné půdě je zaměřena na obiloviny (65 %) a ostatní plodiny včetně krmných. V sadech Nebílovy pěstují švestky, jablka, třešně i hrušky. Společnost je držitelem značky Klasa pro Nebílovský mošt. Již několik ročníků obhájila vítěze v soutěži Regionální potravina Plzeňského kraje.

Jan Mačl hospodaří v obci Mačice, jeho hlavním zaměřením je chov skotu, provozuje přímo na farmě mléčný automat na výdej mléka. K jeho dalším činnostem patří menší penzion a hospoda přímo v obci. V roce 2017 se Mačlovi zúčastnili soutěže ASZ ČR Farma roku, kde obsadili druhé místo.

Tradiční dožínkový průvod

Součástí dožínek i tentokrát byl dožínkový průvod s koňskými povozy, krojovanými zpěváky a muzikanty. Návštěvníci si mohli prohlédnout ukázky zdobení vozů, koní a vazeb dožínkových věnců v kravíně, kousek od farmy, kam celý průvod zamířil a kde chasa předala hejtmanovi Plzeňského kraje Josefu Bernardovi dožínkový věnec a starostce Milínova, radní Radce Trylčové a manželům Moulisovým dožínkovou kytici. Nechybělo ani tradiční žehnání úrody páterem, hejtman pak čepoval návštěvníkům pivo.

„Jsem velmi rád, že dožínkový věnec, který tradičně přebírám, letos mohu převzít právě na farmě. Tradiční oslava sklizně patří na místa, kde si lidé mohou zblízka prohlédnout život a práci farmáře a vyzkoušet spoustu zajímavého. Zkrátka poznat zblízka ty, kteří nám nabízí kvalitní, lokální výrobky. Je to ideální cesta přivedení tradice lidem. A tradice společnost udržují pohromadě,“ uvedl hejtman Josef Bernard.

Na pódiu se po skončení oficiální části slavností vystřídala Aneta Langerová a po ní Šumaři a PF Band. I přes chladnější ráz počasí byly stánky lokálních producentů vyprodané a zábavu si užili malí i velcí návštěvníci. Bc. Eva Mertlová,
oddělení mediální komunikace a marketingu, fotografie v galerii ispigl.eu

MUDR RATH: PILÍŘE NOVÉ JUSTICE ČR

Médii zmítají obavy o nezávislost naší justice. Trápí to i některé spoluobčany a neváhají proto demonstrovat. Z vlastní empirie si dovolím popsat nové zásady naší justice, které se v posledních letech vyvinuly a v každodenní praxi vytlačily ústavu a zákony.

1. dozorující státní zástupce již nerozhoduje samostatně, přičemž jeho rozhodnutí následně podléhají jen dohledu samostatného pracovníka vyšší instance, tak jak stanoví zákon, ale podle nově zavedené praxe se řídí neveřejnými pokyny svých nadřízených tak, aby všechny státní zástupce po vzoru osvědčené komunistické prokuratury řídil triumvirát nejvyššího a dvou vrchních státních zástupců.

2.osvědčený princip tuhého centralizmu žalobců sice ještě není vtělen do zákona, ale protože se osvědčil za minulého režimu, ale aktuálně i dnes, tak se za něj vede lítý pouliční boj s cílem zajistit neodvolatelnost, nejlépe doživotní spolu s neodpovědností za výkon (zneužívání) funkcí. Je to jistě správné protože jen tak dosáhneme absolutní diktátorské nezávislosti triumvirů.

3.konečně už není uplatňován ústavou zaručený princi presumpce neviny. Jde o zastaralou věc, která jen komplikovala proces potrestání. Média mají od prvních okamžiků jasno, protože vybrané informace (úniky z odposlechů atp.), které jim potajmu poskytli policisté a žalobci, hovoří o vině jednoznačně. Bohužel zatím se ještě najdou někteří soudci, kteří trvají na tom, že by měli důkazy vzájemně srovnávat a sami hodnotit, čímž jen zdržují potrestání viníků a zbytečně komplikují žalobcům jejich nelehkou práci.

4. už se naštěstí nelpí i na zastaralém principu, že vinu musí justice prokázat. Stačí, že je ve veřejném prostoru jasno na základě názorů médií. Obviněný naopak musí prokázat svoji nevinu a údajnou vinu na důkazech vyvrátit. O tom, zde se mu to podařilo pak rozhoduje soud, který posuzuje umělecký dojem z obžalovaného a porovná ho s tím, co zná z médií.Tisíce stran spisů netřeba studovat a analyzovat, protože média členům senátu vytvořila několikasekundový souhrn o vině a trestu.

5. soudy překonaly princip, že při pochybnostech rozhodují ve prospěch obžalovaných. Když obžalovaný sám neprokáže zcela jednoznačně svoji nevinnu, soud žádné pochybnosti o vině přeci nemá. Víme, že Je lépe zavřít 100 nevinných než nechat na svobodě jediného viníka. Kdo by se chtěl nechat veřejně vláčet za to, že osvobodil médii usvědčeného a odsouzeného zločince.

6. soudy správně trestají zapírání obžalovaných, protože tím zločinci dokazují,že nelitují svých skutků, i když je neprovedli. Svým zapíráním jen komplikují justici práci a vystavují ji nebezpečí, že bude někdy v budoucnu obviňována z potrestání nevinných. Dotyčný svým zatvrzelým lpěním na nevinně jen znepokojuje veřejnost, která má díky médiím jasno a je zbytečné jí pochybnostmi plést hlavu .

7. justice už plně pochopila, že korupce je nejlepší metodou jak si ulehčit práci. Stačí obviněným nabídnout úplatek v podobě prominutí nebo snížení trestu a hned mají hromadu důkazů. Vyšetřovaní lidé se předhánějí ve snaze říci to,co po nich chce policie, případně ve svádění svých skutků na všechny okolo. Žalobci pak stačí si vybrat jednoho, jehož patolízalství, fantazie a formulační schopnosti jsou největší. Takto uplacený obviněný nejen potvrdí podezření a ještě ho vzorově obohatí a soud má jasno.

8. orgány už konečně ignorují zákonnou formulaci, že stačí podezření na jejich podjatost a už musí rozhodovat někdo jiný. Jde jen o obezličku jak obvinění zdržují své potrestání. Nově se justice drží toho, že ani důkazy o podjatosti nejsou důvodem k odnětí věci, ale zásadní je vlastní postoj člena justice. Když se policista, žalobce a soudce sám cítí nepodjatý, tak prostě je nepodjatý a basta. Je přece profesionál vázaný profesní etikou a nad všechny osobní pocity a zájmy se dokáže vždy povznést. Kdo o tom pochybuje je jen bezvýznamný pitomec.

Výše popsané principy jsem vypozoroval a zobecnil na základě mnohaletého sledování chování členů justice jak k mé osobě, tak k mnohým ostatním sprostým obviněným. Musím říci, že jsem velmi rád, že justice konečně našla dost sil, aby se osvobodila o veteše ústavních principů a zákonů, které jim jen znesnadňují život. Pevně věřím, že justice svůj boj o nezávislost na zákonech a všem ostatním vyhraje na celé čáře a co nejvíce lidí bude těžit z dobrodiní těchto pravidel. Přeci naším základním novým právem je být co nejrychleji potrestán, aby celá společnost mohla žít šťastně a spokojeně. David Rath, ceskajustice.cz

JAK ROZHODNE MSZ ERAZÍM O ČAPÍM HNÍZDĚ?

MSZ v Praze mezi Skyllou a Charybdou dalšího postupu v tzv. kauze Čapí hnízdo: Městské státní zastupitelství v Praze po mediálně nepovedené informaci o tom, jak si stojí v dalším postupu trestního stíhání jednotlivých aktérů v kauze Čapí hnízdo, stojí mezi Skyllou a Charybdou mnoha v zásadě jen špatných rozhodnutí, jak dále. Jinak řečeno, má v zásadě několik možných variant řešení.

Nejalibistější varianta spočívá v tom, že případ vrátí Policii ČR s tím, že pokud na trestně stíhané nenajdete ještě něco dalšího, průkaznějšího, my s tím před soud nepůjdeme, trestní stíhání definitivně zastavíme. Konečné rozhodnutí na úrovni orgánů státního zastupitelství se odloží. Na jak dlouho, nejsem hvězdář. Na dobu v řádu jednotlivých dnů či týdnů jistojistě ne. Další varianta – vedoucí státní zástupce v procesu aprobace rozhodnutí dozorového státního zástupce posvětí návrh dozorujícího státního zástupce zřejmě na zastavení trestního stíhání. Míč přejde na nejvyššího státního zástupce, který je jedinou oprávněnou osobou do tří měsíců zrušit rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání.

Po zastavení trestního stíhání bude křik: proč se to tak dlouho vyšetřovalo, jaký je důvod tak zásadního obratu v případu, který, jaké signály byly průběžně vysílány navenek, směřoval před soud. A na Letné přibude před oslavou listopadového svátku pár tisíc demonstrantů, kteří budou mít pocit, že takový výsledek způsobil vnější tlak na orgány státního zastupitelství. Když takový VIP obviněný jakým je pan premiér, se veřejně obhajuje, že je nevinný, že je to „účelovka“, nevěřte tomu, že státní zastupitelství nebylo pod tlakem, aby trestní stíhání zastavilo.

Další možné rozhodnutí je, že orgán státního zastupitelství podá obžalobu k soudu s tím, že je to takříkajíc obrazně 50/50 (nejsem Fortuna, abych přiřazoval konkrétní procenta), zda-li v řízení před soudem unese státní zástupce důkazní břemeno o vině obžalovaných. A když toto důkazní břemeno státní zástupce před soudem neunese, bude zase křik těch druhých: státní zastupitelství žene před soud nevinné. Pan premiér pak nepochybně prohlásí do kamer: já jsem to vždycky říkal, že jsem nevinný. Pověst orgánů státního zastupitelství utrpí. Principiálně: neutrální občanský pozorovatel by neměl fandit ani řešení zastavit trestní stíhání, anebo podat obžalobu.

Měl by být fanouškem právního státu. Dobrým zvykem právního státu je, že o vině a trestu rozhoduje ve veřejném procesu pod kontrolou občanů i médií na základě obžaloby státního zástupce jen nezávislý a nestranný soud. A jeho konečnému rozhodnutí se podvolí vítězové i poražení. Jsem toho názoru, že jestliže pan premiér a spol. podstoupí soudní proces, ve kterém budou zproštěni viny, bude to vítězství nejen jejich, ale i a především právního státu. Nebylo by současně fér takový výsledek nazývat prohrou i orgánů státního zastupitelství. Byť se to tak může především laické veřejnosti posléze jevit. JUDr. Martin Mikyska, ceskajustice..cz

DIVOKÁ PRIVATIZACE, MOSTECKÁ UHELNÁ STÁLE U SOUDU

Před 20 lety schválila tehdejší vláda Miloše Zemana odprodej 46% státního podílu Mostecké uhelné společnosti (MUS) firmě Investenergy za 650 milionů korun. Netušila, že za společností stáli lidé, kteří v orgánech MUS figurovali. Případ od roku 2003 prošetřuje česká policie, později se přidala i švýcarská prokuratura. Dodnes není vyřešen.

Na obchodu měla vydělat pětice podnikatelů: Antonín Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla. Všichni zmínění figurovali buď v orgánech MUS, nebo ve firmách, které s akciemi společnosti obchodovaly.
Český stát měl podle státního zástupce prodejem přijít nejméně o 3,2 miliardy korun. Část peněz z Mostecké uhelné skončila na švýcarských kontech. Celá kauza je stále otevřená u pražského městského soudu. Poškození dohromady požadují po bývalých manažerech MUS přes 15 miliard korun, z toho devět miliard žádá stát. Další líčení se má uskutečnit letos v říjnu.

Podle obžaloby měli manažeři MUS nejprve vytvořit složitou a záměrně nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli kontrolu nad lehce nadpoloviční většinou akcií MUS. Učinili tak přes americkou společnost Appian, která pomocí zmíněné Investenergy nakupovala akcie firmy.To však patrně nevěděl zásadní akcionář MUS, tedy český stát.

30 let svobody: kauzy a aféry

Třicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády

„V rozporu s obchodním zákoníkem neučinili ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti v zákonné lhůtě,“ uvedl státní zástupce. Přitom v kuloárech se od počátku šuškalo, že o odkup společnosti mají zájem právě manažeři MUS. Možné propojení zájemce o státní podíl a manažerů uhelné společnosti zkoumala i Bezpečnostní informační služba. Jenže s ničím konkrétním nakonec nepřišla...

Zemanův kabinet tak jednomyslně rozhodl o prodeji zbylých 46 procent firmy za 650 milionů korun, aniž se zajímal o vlastnickou strukturu nakupujícího. A nezajímal ho ani původ peněz, za které byla společnost koupena. Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík, který vládě odprodej zbytku těžařského kolosu navrhl, letos uvedl, že konečné vlastníky Appianu neznal on ani nikdo jiný z kabinetu.

„Já jsem k tomu přistupoval z toho hlediska, aby mi ta zpráva (zpráva ze šetření BIS, pozn. redakce) odpověděla na otázku, jestli kupec nabyvatel je důvěryhodný, anebo není. A nebyla tam žádná jednoznačná odpověď typu není,“ uvedl bývalý ministr ve svědecké výpovědi u pražského městského soudu.
Soutěž o cestu kolem světa

Zúčastněte se soutěže ke 30. výročí obnovení svobody a vyhrajte cestu kolem světa s CK S.E.N. – Poznávací zájezdy do exotiky plné zážitků s českými průvodci již od roku 1993.
• Sedm soutěžních her najdete od 1. srpna do 19. září zde.
• O sedmi divech, které výherce zájezdu uvidí, se dočtete zde.

Za povšimnutí stojí i fakt, že se stát rozhodl pro přímý odprodej zbytku MUS jedné firmě.
Tehdejší vláda totiž mohla uskutečnit výběrové řízení, byla to dokonce po nějaký čas jedna z variant možného rozhodnutí. Nakonec tak neučinila. Možná proto, že stát v dané době hornictví příliš nefandil a orientoval se více na jádro. Mezi hlavní kritéria pro prodej tehdy patřila restrukturalizace firmy a vyplacení peněz státu předem.
Čeští policisté se aférou zabývali již v roce 2003.

Pět let nato ale případ odložili kvůli nedostatkům důkazů. Celá věc tak mohla skončit mezi nedořešenými kauzami devadesátých let. Ovšem o miliardy českých podnikatelů ve Švýcarsku se začaly zajímat tamní orgány. Ty na účtech zadržely 700 milionů franků. A Švýcaři nakonec české podnikatele pravomocně odsoudili. Právě na základě jejich spolupráce s českou stranou se kauza Mostecké loni v listopadu vrátila před pražský městský soud.