iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Pohlreich: Bartoškův MFF ve Varech mezinárodní zlodějna

Zdeňka Pohlreicha šokovaly ceny ve Varech během festivalu. Ceny, za které jsou jinde ve značkových restauracích celá menu, či luxusní jídlo pro dva, jsou ve Varech tak za polévku nebo přílohy. "Jste šizuňkové a zloději, podobně jako někteří taxikáři," rozčílil se známý televizní kuchař Zdeněk Pohlreich, který je prý zvyklý na ledasco, ale tohle už je prostě moc! "

To není mezinárodní festival, to je mezinárodní zlodějna a ostuda. Ani snad ve Vídni nebo dokonce v Cannes nejsou tak zlodějské ceny, jako ve Varech," řekl i jeden ze známých českých režisérů, který za kávu a zákusek zaplatil 390 korun. "Během festivalu si někteří podnikavci pletou naši malou kotlinu s Hollywoodem a napalují ceny, co to jde," obul se do "šizuňků" ve Varech Zdeněk Pohlreich s tím, že sice má každý právo volby, ale spíš nám to dělá ostudu. A ve festivalovém městě příliš volby nemají.

Zdeněk Pohlreich je šokován zlodějskými cenami mnohých restauratérů ve Varech! "Sice máme právo volby a možnost do takové restaurace nejít, otázkou ale je, jak velkou nám to dělá ostudu ve světě," rozohnil se. "Ostudou jsou u nás nejen taxikáři, ale také restauratéři, kteří mají dvojí ceny a okrádají tak turisty. Měli by se stydět!," dodal Pohlreich. "Je to nehoráznost, zlodějna, která by se měla trestat. Jedna věc je volný trh, druhá pak lichva. A tohle už lichva je. Zvlášť, když si dáte pizzu za 520 korun, a ona je jak ta zmražená ze supermarketu,” dodala další návštěvnice festivalu, ředitelka jedné z velkých českých firem, paní Lucie.

Jen pro vaši představu, jak restauratéři ve Varech vydělávají:

* Přílohové brambory 150 Kč
* Bramborová kaše: 280 Kč
* Hranolky: 280 Kč
* Polévka Minestrone: 490 Kč
* Rybí polévka: 650 Kč
* Zeleninová směs: 250 Kč
* Káva od 95 do 180 Kč
* Zákusek od 95 do 199 Kč

A Jiří Bartoška to okomentoval: "Kdo málo pracuje a nemá na to, ať tam nechodí.....!"
Exot!!! I on patří k oněm zlodějům, ignorantům a arogantním spratkům...

MEDA MLÁDKOVÁ SLAVÍ STO LET

V devadesátých letech měla image té neodbytné a neústupné Čechoameričanky, která se s Prahou handrkuje o Sovovy mlýny, aby tam mohla otevřít galerii. Byla to možná nespravedlivá, zjednodušující, ale svým způsobem i pravdivá charakteristika. Nakonec vyhrála, Sovovy mlýny získala a dnes je tam její Museum Kampa. Sběratelce umění Medě

Mládkové sto let.

Přitom zpočátku vůbec neměla s výtvarným uměním co do činění. Pracovala jako tanečnice, odešla do exilu a vdala se za ekonoma Jana Mládka, který byl svého času kandidátem na ředitele Mezinárodního měnového fondu. Především však Mládková v padesátých letech znovu objevila dnes asi nejdražšího českého malíře Františka Kupku. Stárnoucí a před světem se uzavírající umělec žil v domě s ateliérem v zarostlé zahradě na předměstí Paříže.
Kupkova žena neměla Medu ráda a po malířově smrti dokonce Mládková musela využít lsti, aby od ní koupila Kupkův obraz Chromatic Show. Nastrčila místo sebe básníka Františka Listopada, který se vydával za galeristu. Vyšlo to.

„Požádala jsem Františka, aby za paní Kupkovou jel. Vydával se za zástupce lisabonského muzea. Nebylo to vůči paní Kupkové fér a nedělala jsem to s lehkým srdcem,“ vzpomíná Mládková v knižním rozhovoru „Můj úžasný život“.
Mládková znala Václava Havla, byla kamarádka Madeleine Albrightové i dalšího exministra zahraničí USA, Henryho Kissingera, který chodil k Mládkovým plavat do bazénu u domu, protože bydlel vedle a sám bazén neměl. „Říkala mi, že kdyby byla mladá, tak kandiduje na prezidentku,“ vypráví předseda její nadace Jiří Pospíšil.

Víno a čokoláda

Recept na dlouhověkost Medy Mládkové se skládá z vína, čokolády a střídmého života. A to říká bývalá varietní tanečnice.„Neměla milence, jedla čokoládu a pila víno. Její manžel Mládek dbal na její váhu,“ vypráví Jiří Pospíšil, předseda Nadace Jana a Medy Mládkových, když přijde řeč na možné důvody jejího požehnaného věku.

Mládková sama nemalovala, takže nejlépe ji skutečně charakterizuje přízvisko mecenáška. Kromě toho, že otevřela Sovovy mlýny, se o ní ví také to, že pomohla objevit nejdražšího českého malíře Františka Kupku. V Museu Kampa visí jeho „Teplá chromatika“ směle označovaná za první abstraktní obraz na světě. Kupkovy Plochy příčné II. se zase vydražily letos v květnu za 78 milionů korun.

Od Marie k Medě a vdané paní

Kupka a Sovovy mlýny jsou známé kapitoly ze života Mládkové. Co se ale o ní moc neví? Tak třeba že se doopravdy vůbec nejmenuje Meda, ale Marie, dívčím jménem Sokolová. Jméno Meda vzniklo z německého výrazu Mädchen, česky děvče, protože u Sokolových doma se mluvilo německy.

V dětství zažila domácí násilí, jak se dnes moderně říká. Životopisná kniha o Mládkové, napsaná jako interview, začíná první otázkou: „Jaká byla vaše vzpomínka na dětství?“ „Obraz mého otce. Víte, on byl hrozně hrubý muž. Diktátor. Pamatuji se, že měl v chodbě našeho domu karabáč a s ním mě a mého bratra bil, když jsme udělali něco, co se mu nelíbilo,“ odpovídala Mládková.

V Paříži se seznámila s jedním z ředitelů Mezinárodního měnového fondu Janem Viktorem Mládkem, za kterého se později vdala. V podstatě ho „přebrala“ své kamarádce, která do něj byla zamilovaná a od které se o Mládkovi Meda dozvěděla. Brali se v roce 1960 ve Washingtonu, kam se přestěhovali z Evropy.

I když se to zjednodušeně podává tak, že Meda Mládková sbírala obrazy a Jan Mládek to platil, není to úplně pravda. Sama v Americe podnikala tak, že kupovala domy ve špatném stavu, rekonstruovala je, zařídila a se ziskem prodávala. Není divu, že se Marie Sokolová postavila na vlastní nohy poměrně brzy. Byla „původním povoláním“ tanečnice a v průběhu života absolvovala pozoruhodný přerod v intelektuálku.

Na začátku války ve dvaceti letech tančila na pražské scéně Velká opereta, ale záhy odešla do litevské Klajpedy, aby nemusela tančit pro Němce. Čímž si ale moc nepomohla, protože nacisté byli i tam, a dokonce ji vyslýchalo gestapo. Její další štací byla Vídeň a noční kabaret Femina. Po válce odešla studovat do Švýcarska překladatelství a následně politické vědy.

Na nákupech v normalizaci

Autor knihy o Mládkové Ondřej Kundra připomíná kromě Kupky ještě jeden její přínos, který spadá do období normalizace.

Kdo byl Jan Viktor Mládek (1911-1989)

• Slavný citát „Přežije-li kultura, přežije národ“ zdobí fasádu Sovových mlýnů. Připomíná Jana Viktora Mládka, československého a později amerického ekonoma, manžela Medy Mládkové.
• Studoval práva a ekonomii, ale zajímalo ho hlavně národohospodářství. Studoval v Londýně u lorda Keynese. Za 2. světové války vstoupil ve Francii do armády, pak do služeb čs. exilového ministerstva financí v Londýně. Po válce byl pověřen dočasnou správou centrální banky, na přání prezidenta Edvarda Beneše pracoval na přijetí Marschallova plánu.
• Po komunistickém puči v únoru 1948 Mládek odešel do exilu, pracoval v různých odděleních Mezinárodního měnového fondu, byl jedním z prvních guvernérů fondu, patřil mezi přední světové bankéře.
• Podporoval československý exil, po odchodu do důchodu v roce 1977 se intenzivně zabýval plány na obnovu čs. ekonomiky po pádu komunismu, ale zemřel 7. srpna 1989. Jeho sen o rozvíjení české kultury a historického dědictví se splnil v podobě Musea Kampa.

„Podpora umělců upozaďovaných komunistickým režimem byla možná důležitější než podpora Kupky,“ míní.
V sedmdesátých letech Mládková zajížděla legálně do komunistického Československa a nakupovala tu kvalitní díla režimem opomíjených výtvarníků. Šlo třeba o Jiřího Koláře, Adrienu Šimotovou, Stanislava Kolíbala nebo Magdalenu Jetelovou. Mládkovou v Československu sledovala StB, která si myslela, že dělá pro CIA, ale nic na ni nenašla.
„Generace našich umělců, dnes již vesměs starších osmdesáti let, jí mohou být za mnohé vděčné. Sbírala je v dobách, kdy tady o ně oficiálně nebyl vůbec žádný společenský zájem. Pomáhala tak mnohým nejen existenčně přežít, ale zároveň je propagovat. Sto let, to je opravdu neskutečný čas,“ napsal MF DNES k jubileu Mládkové výtvarník a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Jiří David.

Samozřejmě, neměli ji rádi všichni. Milan Knížák o ní údajně řekl, že „by si měla svoje obrazy naložit do amerického octa“.
Příkladem neústupné povahy Medy Mládkové může být samotný vznik jejího pražského muzea. Po revoluci pro něj vybrala zchátralou budovu Sovových mlýnů na pražské Kampě a založila nadaci, které věnovala celou svou sbírku.
Význam daru ale postupně přehlušil vleklý spor s úřady o konečnou podobu budovy, zejména o umístění skleněné nástavby na domě. Takže „vytvářela“ spíš novinové titulky typu „Opravy Sovových mlýnů provázejí nejasnosti“, „Úsilí sběratelky Mládkové vyvolává řadu otázek“ a „Mecenáška nedbá výsledků soutěže přes výzvu primátora Jana Kasla“.
„Přes všechny klacky v cestě se to povedlo a kostka Mariana Karla v Museu Kampa je,“ říká dnes ředitel nadace

Mládkových Jan Smetana. Museum Kampa otevřelo v roce 2002, pak přišly povodně, ale i tuto zkoušku Mládková překonala.

„Prožila jsem krásný život“

Meda Mládková už na tom na prahu stovky není zdravotně nejlépe. Žije v apartmánu v areálu Musea Kampa a oslavy jejího jubilea budou tak trochu o ní bez ní. „Meda Mládková se akcí u příležitosti jejího jubilea nemůže zúčastnit, ale naše muzeum její narozeniny slaví vlastně celý rok,“ uvedl Jiří Pospíšil.

Naposledy se objevila na veřejnosti při premiéře divadelní hry o ní, ve které ji hraje Tatiana Vilhelmová, nyní Dyková.
I když s Prahou posledních třicet let dost bojovala, současný primátor Zdeněk Hřib o ní včera pro MF DNES napsal: „Jsou dvě věci, které paní Medě Mládkové nelze upřít. Jednou z nich je její neuvěřitelná celoživotní vitalita a druhou její kulturní přínos pro hlavní město. Vážím si každé takové osobnosti.“

A obdivuje ji i ministr kultury Lubomír Zaorálek, který ji osobně zná. „Úžasný příběh života. Vyprávěla mi neuvěřitelné věci, například z návštěvy Bohumila Hrabala ve Spojených státech, věci, které se nikde nedočtete. Přeji jí hlavně zdraví a trvalý proud energie,“ napsal Zaorálek.

Jedna z posledních otázek v knize o Mládkové z roku 2014 zní: „Bojíte se smrti?“
Odpověď: „Ne. Prožila jsem krásný život.“

Po téhle pasáži ale na posledních stránkách následuje ještě jeden odstavec. „Byla bych ráda, kdyby se mi podařilo získat Werichovu vilu,“ řekla tehdy pětadevadesátiletá Mládková. Dnes už ji má. Právě tam se odehraje část jubilejních oslav.

POSLEDNÍ PŘÍBUZNÝ HITLERA? ODSOUZEN ZA LÍBÁNÍ NEZLETILÉ

Devětašedesátiletý Romano-Lukas Hitler se prohlašuje za posledního příbuzného nacistického diktátora Adolfa Hitlera. V Sasku žijící podivín s tetováním na hlavě byl nyní odsouzen za líbání třináctileté Anii R. Vyvázl ale jen s pokutou. Hitler se ke školačce ze saského města Görlitz (Zhořelec) přiblížil loni v květnu, když jí bylo třináct let. Její šedesátiletý otec Piotr pak Hitlera udal. Piotr vypověděl, že prodával garáž a na inzerát se přihlásil Hitler. Záhy se však místo o garáž zajímal už jen o Aniu. „Lákal ji do svého bytu bonbóny, koupil jí šaty, květiny, dokonce navrhl sňatek,“ sdělil Piotr německému deníku Bild.

Rodiče Aniy okamžitě přerušili její kontakt s Hitlerem, jakmile se dozvěděli, že ji začal líbat. Soud v Görlitzu shledal Hitlera vinným ze sexuálního obtěžování. Poukázal na „zvláštní veřejný zájem“ a vyměřil mu pokutu 800 eur (téměř 21 000 Kč). Soudce Ulrich Schettgen napsal, že Hitler dívku líbal „proti její vůli na krk a tváře“. Hitler fyzický kontakt nepopřel, hovoří ale o „neškodných polibcích na přivítání“. Cítí se nevinným a hodlá se odvolat. Bez podrobností řekl, že chtěl s Aniou trávit volný čas.

Romano-Lukas tvrdí, že je jediným člověkem, který nosí příjmení Hitler. S nacistickým diktátorem je podle svých slov příbuzný přes vůdcova otce Aloise. Ten měl mladšího bratra a jeho vnuk je prý otcem Romano-Lukase.
Hitler dále uvádí, že skončil v klášteře, když jeho rodiče zemřeli. Poté jej adoptoval neupřesněný polský pár. Jako dospělý se přestěhoval do Německa, kde se vyučil lodním kormidelníkem. Nyní žije v Görlitz.

Nakladatelství nabízelo trička a hrnky s Hitlerem. Pro pobavení

Zdůrazňuje, že kvůli příjmení měl obtíže najít práci. „To jméno je jako nést kříž a nikomu bych to nepřál,“ citoval jej britský deník Daily Mirror. Ten ale dodal, že Romano-Lukas má doma na zdi diktátorův obraz a to vedle obrazu současné německé kancléřky Angely Merkelové. Také Adolf Hitler měl komplikované vztahy s výrazně mladšími ženami. Poměr pravděpodobně udržoval i s neteří Angelou (Geli) Raubalovou, která v roce 1931 spáchala sebevraždu.