iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nové vztahy Ruska s Ukrajinou? Výměna vězňů obou států

Ruský prezident Vladimir Putin uvedl, že by se výměna vězňů mohla stát začátkem normalizace rusko-ukrajinských vztahů, zatížených anexí Krymu a ruskou podporou separatistů v Donbasu na východě Ukrajiny. Rusko a Ukrajina si v sobotu vyměnily své vězně. Z letišť u Moskvy a Kyjeva podle agentury TASS dopoledne vzlétla letadla s pětatřiceti Ukrajinci a stejným počtem Rusů. Ukrajinská vláda vydala například novináře a údajného vlastizrádce Kyryla Vyšynského, ta ruská pak třeba režiséra Oleha Sencova nebo námořníky zajaté loni u Kerčského průlivu.

Tři autobusy se zabarvenými skly a policejní eskortou v sobotu ráno dojely z moskevské věznice Lefortovo na tamní letiště Vnukovo, kde čekal ukrajinský vládní letoun. Autobusy s Rusy uvězněnými na Ukrajině dojely na kyjevské letiště, kde přistálo letadlo z ruské vládní letky.

„Letadla vzlétla současně,“ napsala agentura Interfax, odvolávající se na specializovaný web Flightradar a na očité svědky. Agentura AFP už označila výměnu sedmi desítek vězňů mezi oběma znepřátelenými sousedními zeměmi za historickou.

Na palubě vládních letadel by podle advokátů a informovaných zdrojů agentur mělo být pětatřicet Ukrajinců uvězněných v Rusku a pětatřicet ruských vězňů z Ukrajiny. Mezi nimi je údajně čtyřiadvacet ukrajinských námořníků, které loni v listopadu zajali u Kerčského průlivu, a režisér Oleh Sencov. Toho v Rusku poslali na dvacet let do vězení za údajný terorismus na anektovaném Krymu.

Z Kyjeva do Ruska má naopak letět novinář a šéfredaktor agentury RIA Novosti Ukrajina Kyryl Vyšynskyj (používající i ruskou podobu svého jména Kiril Vyšinskij), kterému na Ukrajině hrozilo patnáct let za údajnou vlastizradu. Dále je to i někdejší povstalecký velitel Volodymyr Cemach, který je podezřelý z podílu na sestřelení malajsijského boeingu nad východní Ukrajinou z léta 2014.

Mezi Rusy naopak chybí Ruslan Gadžijev, který byl příslušníkem luhanské povstalecké domobrany. V bojích v lednu 2015 ho ukrajinská armáda zajala a v Kyjevě byl odsouzen k patnácti letům vězení. Jeho advokát už dříve předpokládal, že ho Ukrajina nehodlá vydat.

Na kyjevském letišti Boryspil už příbuzní čekají na propuštěné vězně, kteří mají nejprve absolvovat lékařské vyšetření, než se vydají na cestu domů. Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek uvedl, že by se výměna vězňů mohla stát začátkem normalizace rusko-ukrajinských vztahů, zatížených anexí Krymu a ruskou podporou separatistů v Donbasu na východě Ukrajiny.

NOVÝ ZÁKON O ZBRANÍCH?

Snížení administrativní zátěže, ale i celkovou modernizaci stávajícího zbraňového práva si ministerstvo vnitra slibuje od návrhu nového zákona o zbraních, který úřad odeslal do připomínkového řízení. Vnitro o tom informovalo na svých stránkách. Norma například ruší papírové doklady, zavádí také nové kategorie zbraní.

Zákon zahrnuje amnestii na nelegálně držené zbraně, a to po dobu 12 měsíců od nabytí účinnosti, které se předpokládá v lednu 2022. Lidé, kteří v té době policii dobrovolně odevzdají nelegálně držené zbraně, budou moci požádat o vydání oprávnění k jejich držení.

Návrh vznikl podle vnitra v reakci na technologický a společenský vývoj, který předchozí norma nezohledňovala, ale také kvůli směrnici o zbraních, kterou Evropský parlament schválil předloni na jaře. Jejím cílem je zabránit teroristům ve vyzbrojování. Podle kritiků ale hlavně omezuje majitele legálně držených zbraní, trh s legálně drženými zbraněmi a zasahuje do vnitřní bezpečnosti státu. Kvůli směrnici podala Česká republika žalobu k Soudnímu dvoru EU. Generální advokátka Soudního dvora Evropské unie v dubnu doporučila soudu, aby žalobu zamítl.

Česko, podporované v tomto sporu Maďarskem a Polskem, zpochybňuje způsob přijetí předloňské novely směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní. Argumentuje také porušením zásady přiměřenosti. Druhou stranu sporu představují Evropský parlament a Rada Evropské unie (členské státy) podporované Evropskou komisí a Francií.

Česká strana však hodlá o zrušení směrnice dál usilovat, a to zejména proto, že generální advokátka nezohlednila některé základní argumenty, které ČR proti nařízení vznesla. „Stanovisko je napsané jasně, ale mně tam chybí klíčové části k těm našim základním argumentům, těm nejvíce přesvědčivým. Generální advokátka je vůbec nekomentuje. To mě vede k tomu, že v tom řízení má smysl pokračovat,“ řekl už dříve náměstek českého ministra zahraničí Martin Smolek.

ODS: Drakonická opatření

Podobné výhrady má i opoziční ODS, podle níž směrnice „zavedla drakonická opatření pod falešnou záminkou boje proti terorismu, na jehož eliminaci má nulový dopad“. „Směrnice nebojuje se zločinci a teroristy, ale s legálními držiteli zbraní, kteří se řídí platnými zákony a pravidla neporušují,“ uvedla na jaře místopředsedkyně poslanců ODS a šéfka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová.

Na směrnici nový zákon reaguje například úpravou znehodnocování zbraní. Po znehodnocení zbraně ji bude muset majitel předložit ke kontrole příslušnému úřadu. Směrnice také například zakazuje tzv. nadlimitní zásobníky, podle nového zákona by měly spadat do druhé nejpřísnější kategorie zbraní.

Nově by zbraně měly být děleny do šesti kategorií, přístup k nim bude odstupňován na základě jejich možné nebezpečnosti. Například nakládání se zbraněmi kategorie R1 má být podle zákona zapovězeno, pokud žadatel se zbrojní licencí neprokáže „řádný důvod“ k užívání zbraně. Tyto důvody jsou v zákoně vyjmenovány. Do nejpřísnější R1 se řadí například zbraně ráže 20 milimetrů a vyšší, které jsou určeny pro střelbu munice, nebo zbraně, které umožňují více výstřelů na jedno stisknutí spouště.

Na zbraně v kategorii R2, tedy samonabíjecí zbraně, pak vydá odborný útvar policie povolení například v případě, kdy důvod pro žádost spočívá ve sportovně-střelecké činnosti nebo v rekonstruování historických bitev. Obdobné podmínky by měly podle zákona platit i pro povolení právě nadlimitních zásobníků. V případě krátkých palných zbraní jde o zásobník s kapacitou nad 20 nábojů, u dlouhých zbraní s kapacitou přesahující deset nábojů.

Dvě skupiny zbrojních průkazů

Místo pěti skupin zbrojních průkazů budou pouze dvě. Zbrojní oprávnění bude moci podle normy vydat policie kromě dalších podmínek pouze osobě, která nepředstavuje „riziko pro veřejný pořádek a bezpečnost“. Stejně jako v předchozím zákoně musí být žadatel zdravotně způsobilý, což dokládá lékařským posudkem, ten ale bude nově vydáván maximálně s pětiletou platností.

„Zákon přehledněji a jednoznačněji upravuje práva a povinnosti držitelů zbraní. Zákon výrazně zjednodušuje úpravu přestupků, omezuje postih za pouhá administrativní opomenutí a trestá pouze protiprávní jednání, které může mít vliv na veřejný pořádek a bezpečnost,“ píše se dále v materiálu.

Zákon také podle předkládací zprávy ruší papírové doklady, většinu podání a dalších úkonů bude možné učinit elektronicky prostřednictvím centrálního registru zbraní, jehož role bude posílena. Podle zákona také musí být všechny zbraně označeny tak, aby mohly být individuálně rozeznány. Pravidlo by ale nemělo platit pro ty zbraně, které nejsou určeny ke střelbě. Zákon se zabývá také znehodnocením zbraně nebo přepravou zbraní a střeliva.
Se zákonem o zbraních, který má plně nahradit původní zákon, odeslalo ministerstvo i další materiály. Jde o zákon o munici, zákon o nakládání se zbraněmi a doprovodnou normu, která upravuje související právní předpisy.
Návrh zákona o munici podle vnitra definuje, co se municí rozumí a stanoví pravidla pro její nakládání. Zákon o nakládání se zbraněmi podle předkládací zprávy zakazuje a trestá vznik ozbrojených skupin, které by chtěly své politické, náboženské nebo jiné obdobné cíle prosazovat „ozbrojeným způsobem“. Zřizuje také systém střelecké přípravy. ceskajustice.cz

PRODEJCI PADĚLANÝCH CIGARET U SOUDU, SLEDOVÁNI I VOJÁKY

Na běžný kriminální případ celníci nasadili před rokem nebývalou sílu: nesčetně lidí, operativní techniku, sledování. A prokazatelně do něj nezákonně zapojili i armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Repro: facebookový profil Celní správy

Celkem devět obviněných většinou vietnamského původu stanulo v pátek poprvé před Krajským soudem v Brně. Obžaloba je viní z toho, že po delší dobu dováželi do republiky z Polska velkém množství padělaných cigaret – státu způsobili neodvedením spotřební daně škodu přes 20 milionů korun, výrobci pak porušením práv k ochranné známce přes jeden a půl milionu. Obhájci ovšem už delší dobu namítají, že některé klíčové důkazy byly získány nezákonně, a to nezákonným sledování Celní správy za pomoci armádních specialistů, kteří k tomu nejsou ze zákona oprávněni. To ale senát zatím nevzal v úvahu.

Skupina údajných překupníků padělaných cigaret, ve které měly podle obžaloby kromě devíti obviněných figurovaly i další nezjištěné osoby, měla podle obžaloby provozovat nezákonnou činnost delší dobu. Policii se prý podařilo prokázat jen skutky z června až listopadu loňského roku. Jenže jde o problematické údobí. V půlce června byli do sledování Celní správou nezákonně zapojeni i vojáci z 601. prostějovské brigády. Jejich nástup do akce znemožňuje trestní řád, protože sledování se může účastnit jen takzvaný policejní orgán. A tento statut armádní specialisté, vysílaní do zahraničních misí nemají.

Přednesení obžaloby při zahájením hlavním líčení přes tři čtvrtě hodiny, obsahuje totiž na půl stovky případů dovozu padělků cigaret světových značek a řezaného tabáku. Velikost dodávek se měla značně lišit – v některých případech šlo jen o několik kartonů, obvykle ale bylo podle obžaloby v jedné zásilce desetitisíce až sta tisíce kusů cigaret dovážených z Polska. Ty pak přes mezisklad v jedné z havířovských garáží i jiných místech putovaly k dalším distributorům, například jedna z obviněných je prodávala v baru v centru Brna. Protože trestnou činnost měli obžalovaní páchat ve skupině s přesně stanovenou hierarchií a úkoly, hrozí nyní sedmi mužům a dvěma ženám až deset let za mřížemi.
Jako prvního soud vyslechl nejstaršího z celé skupiny – sedmdesátiletého důchodce s titulem doktor práv z policejní školy, žijícího nedaleko česko-polské hranice. Překvapivě, onen obžalovaný totiž není organizátorem, ale měl být pouhým kurýrem. Měl převážet cigarety z Polska, o obsahu zásilek ale prý neměl ani tušení.

Obžalovaní, kteří jsou považovány za hlavní podezřelé, čekali na první líčení za zdmi vazební věznice. Foto Ivan Holas
Do celé akce jej zapojil Vietnamec používající přezdívku Milan, se kterým se znal už z dřívějška a který mu dokonce dlužil asi milion korun. Namísto úhrady dluhu mu ale nabídl práci řidiče, kterou penzista ochotně přijal, i když ani za tyto jízdy nedostal většinou zaplaceno – prý mu to ale příliš nevadilo, protože měl dost času a rád lidem pomáhá. Rezolutně však popřel, že by věděl, co vlastně vozí – měl prý za to, že se jedná o polévky a křupky. Právě toto zboží prý při první jízdě v průhledných obalech viděl, další zásilky už ale měly být v neprůhledných krabicích. Podle instrukcí si vždy vyzvedl auto, zajel na určené místo do Polska, kde je nechal s klíčky odstavené a šel na občerstvení. Po návratu už bylo vozidlo naložené a po přejetí hranice je opět i se zbožím zavezl tam, kam Milan předem určil.

Podobně vypovídal další z obviněných, který rovněž pro gang pracoval jako řidič a byl napojený na jiného z hlavních vietnamských organizátorů vystupujícího pod přezdívkou Tony. Tento řidič připustil, že po čase začal tušit, o co se vlastně jedná, přesto jezdil dál, protože peníze nutně potřeboval na úhradu svých dluhů. Kromě hotovosti dostával občas i cigarety, případně si je od „Tonyho“ kupoval za velmi výhodnou cenu – bylo prý jasné, že nejde o legální zboží, chuť mu ale jako zkušenému kuřákovi připadala stejná jako u originálů.

Soud argumenty obhajoby zatím nevyslyšel

Ještě předtím, než soud stačil vyslechnout všechny obviněné, vznesla většina obhájců už dříve uplatňovanou námitku, že část klíčových důkazů byla získána nezákonným způsobem. Na dlouhodobém sledování jednotlivých členů gangu se totiž v loňském roce kromě policie a celníků podíleli i členové 601. speciální skupiny Armády České republiky z Prostějova. Poslední článek k tématu si lze přečíst na tomto odkazu. Žádost, kterou vloni v červnu poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci.

Podle obhájců není možné, aby se jejich klienti vyjadřovali k tomu, co je jim kladeno za vinu, pokud jsou obviněni na základě pochybných důkazů a neúplného trestního spisu. Zapojení vojáků do sledování podezřelých podle nich odporuje trestnímu řádu, okolnosti této spolupráce jsou utajovány a některé osoby, které se na sledování podílely, aktuálně prošetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jedna z obhájkyň dokonce upozornila na možnost, že své stanovisko k zákonnosti získání důkazů může GIBS zveřejnit až poté, co u trestního soudu padne rozsudek.
Pro předsedkyni senátu Ditu Řepkovou nebyly tyto námitky novinkou, obhájci už možnou nezákonnost pořízení důkazů namítali dříve.

Soudkyně ale ani při jejich zopakování přímo v jednací síni neshledala důvod hlavní líčení přerušit. Podle ní totiž záleží jen na soudu, které důkazy z přípravného řízení i přednesené přímo před senátem nakonec vezme v úvahu. „Nemohu nyní reagovat na něco, co dosud vůbec nebylo při jednání předloženo. Není tedy důvod hlavní líčení přerušovat a vracet věc k došetření. Podmínky pro zahájení hlavního líčení splněny byly, jinak by vůbec zahájeno nebylo. … Mě ze zákona nezajímá, zda si Policie České republiky domluví vojáky pro sledování. Pokud budou zjištěna pochybení, ze kterých by vyplynulo, že důkaz je nezákonný, tak se k tomu bude přihlížet. Žádné takové poznatky ale zatím nemám. U soudu může být jako důkaz použito cokoliv a teprve pak soud vyhodnotí, jestli to bylo zákonné, či ne. A obžalovaní samozřejmě mohou v průběhu k jednotlivým důkazům vznášet námitky,“ zkonstatovala předsedkyně trestního senátu. Ivan Holas, ceskajustice.cz

PROBLÉM S ROZHODČÍMI DOLOŽKAMI, K ODPOVĚDNÝ STÁT

Exekuce či spíše snaha o jejich všemožnou regulaci byla oblíbeným politickým tahákem poslední dekády. Témata k řešení se však vyčerpala a je stále těžší najít oblast, kterou by šlo v exekucích ještě zregulovat, aniž by nedošlo k jejímu úplnému zrušení. Zrušení části normy však žádoucí není, neboť se tím zužuje prostor pro pozdější regulaci. A tak není divu, že se v návrzích zákonů objevují snahy o úpravu věcí již upravených, řešení pro aplikační praxi podružná, nevýznamná či zcela zcestná vytrhávající z exekučního řádu pilíře, na nichž je vystavěn.

Jedno téma však zůstávalo ze strany státu dlouhodobě upozaděno a postrádalo legislativní řešení – problematika rozhodčích doložek, tím spíše pak rozhodčích doložek ve spotřebitelských věcech. Když v roce 2011 Nejvyšší soud vyslovil svůj názor na problematiku transparentnosti způsobu určení rozhodce, zůstal stát pasivní. Stát sice v roce 2012 reagoval změnami v zákoně o rozhodčím řízení, zavedením evidence rozhodců, rozšířením povinností rozhodce vůči stranám nebo rozšířením prostoru pro podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu či k podání návrhu na zastavení exekuce ve spotřebitelských věcech. Tyto změny však dopadaly toliko na nově ujednané rozhodčí smlouvy. I absolutní zákaz spotřebitelských rozhodčích smluv z roku 2016 dopadá až na nové smluvní vztahy. Staré nálezy a exekuce podle nich nařízené zůstaly nedotčeny. Smlouva o rozhodci je totiž uzavírána podle práva hmotného, kde je retroaktivita zákona zakázána.

Když se tedy nemohlo na věc jít z chodu, muselo dojít k jejímu obejití. K tomu přistoupil opět Nejvyšší soud prostřednictvím své judikatorní praxe. Judikatorní řešení však má několik úskalí. Judikatura sama o sobě v České republice nemá normativní právní sílu. Rozhodnutí vyšších soudů jsou však pro nižší soudy závazná. Retroaktivita judikatury je obecně uznávána a její aplikace přímo dopadá do již zahájených řízení. Na rozdíl od právních předpisů vyhlašovaných ve sbírce zákonů, u nichž je obecná závaznost nezpochybnitelná, má však judikatura to úskalí, že rozhodnutí je závazné jen pro účastníky a všechny orgány v dotčené individuální věci.

Změna judikatury většinou nenastává okamžitě, ale až s odstupem času uveřejněním rozhodnutí ve sbírkách, kde rozhodnutí jsou na rozdíl od právních přepisů pro účastníky špatně dohledatelná. Právní věta bývá často vytržena z kontextu, odůvodnění pak bývá buďto strohé, v nejdůležitější otázce nejasné anebo odpovídající individuální situaci v rozhodované věci. Od okamžiku vydání klíčového rozhodnutí do jeho publikace a přijetí právní věty jako obecně závazné pro soudy a všechny orgány často uplyne dlouhá doba. Nejnebezpečnější pak jsou období, po která je judikatura často i na Nejvyšším soudě nejednotná. K jejímu sjednocení pak dochází se značným časovým odstupem s fatálními důsledky pro ty, kteří se řídili dřívějším právním názorem soudu. Zatímco účastníci a soudní exekutoři na takové situaci většinou utrpí nemalé škody, stát se tváří, jako by se ho problém netýkal.

Přitom právě exekuční soud je tím orgánem, který nese odpovědnost za to, že exekutora vedením exekuce pověří či nikoli. Soudce je vedle ústavního pořádku a zákona vázán i judikaturou. V případech, kdy soud bez řádného zdůvodnění postupuje v rozporu s judikaturou, jedná protiústavně a hrozí zásah vyšších soudů. JUDr. Miloslav Zwiefelhofer v článku Neplatné rozhodčí doložky a zásada „Iura novit curia“ upozornil na palčivý problém, že soudy nařizovaly exekuce podle neplatných rozhodčích doložek ještě dlouho poté, co již byla judikatura ustálena, či zpětně byla za ustálenou prohlášena. Není tomu tak dávno, kdy oprávněný k exekučnímu návrhu dokládal hned několik rozhodnutí krajských soudů znění rozhodčí doložky uznávajících. Pokud za této situace exekuční soud takovou exekuci posvětil pověřením exekutora, pak pozdější rozhodnutí téhož soudu o zastavení exekuce musí být pro účastníky považováno za překvapivé.

Nejde však jen o samotné zastavení exekuce, s nímž je spojen následek, že exekuce nebude již dále vedena, ale jsou tu i následky další, v minulosti nepředvídané. Mám na mysli promlčení pohledávky, povinnost hradit náklady řízení, náklady exekuce či dokonce vracení takových nákladů. Pro exekutora nejkřiklavější je pak skutečnost, že zatímco v průběhu exekuce byl k jejímu vedení a tudíž i vynakládání prostředků donucován zákonem, státním dohledem a kárnou odpovědností, pak v okamžiku zastavení exekuce jsou jím vymožené náklady exekuce označeny za bezdůvodné obohacení a žádnému z účastníků dokonce není uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce vypočtených z vymoženého plnění, neboť v případě nevykonatelného exekučního titulu vymožené plnění vlastně vymoženým plněním není. Běžné jsou i případy, kdy soudnímu exekutorovi nejsou přiznány náklady exekuce vůbec žádné, neboť pozdější změnu judikatury nelze klást za vinu žádnému z účastníků řízení, tudíž prostor pro uložení nákladů exekuce dle § 89 exekučního řádu není dán.

Na druhou stranu vinu na tom nenese ani exekutor, který je na jejím zastavení nejvíce bit. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě v usnesení ze dne 3. Dubna 2019 č.j. 72 Co 281/2018-48 uvedl, že „soudního exekutora nelze vinit z provádění exekuce na základě rozhodčího nálezu, který se posléze ukázal neplatným.“

V takovém případě je ale na místě nástup odpovědnosti státu za škodu za nesprávný úřední postup. Předně soud neměl takovou exekuci po změně judikatury vůbec povolit a pověřit exekutora, a pokud tak učinil dříve, měl ji zastavit již dávno. Pokud tak neučinil, pak všechny náklady vzniklé po změně judikatury, které nebudou přiznány, mají jít k tíži státu.
Jakkoli je možno očekávat, že stát se své odpovědnosti bude zříkat odkazem na povinnost povinného předcházet škodě s tím, že tento měl podat návrh na zastavení exekuce, nelze upřít významu, že udržování protiprávního stavu za současného spoléhání se na aktivitu či pasivitu účastníka nelze v případě státního orgánu považovat za jednání lege artis.

Soudní exekutor byl vedením exekuce pověřen soudem a je kárně odpovědný za to, že bude exekuci bez průtahů provádět. Proto za jemu vzniklé náklady, které mu před zastavením exekuce vznikly, odpovídá stát.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 279/2012, uvedl, že titulem odpovědnosti státu za škodu může být pravomocné usnesení o nařízení exekuce, bylo-li pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Ke stejnému závěru dospěl dovolací soud rovněž v rozsudku ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2485/2013.

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. Června 2017 sp. zn. 30 Cdo 1635/2015 pak došlo k rozšíření odpovědnosti i za nepravomocně nařízenou exekuci v případech, kdy bylo usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v odvolacím řízení. I taková exekuce je titulem pro odpovědnost za újmu podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

Stejně tak by měl stát odpovídat za škodu v případě, kdy exekutora pověřil nikoli usnesením, nýbrž pověřením, které není soudním rozhodnutím, a tato exekuce byla později zastavena. Zde nastupuje odpovědnost za nesprávný úřední postup.
Pokud jde o následky nezákonné exekuce, pak Nejvyšší soud nadřazuje účinkům vzniklým z činnosti soudního exekutora bezprostředně předcházející příčinu spočívající v nezákonnosti exekuce samotné. Za tu odpovídá stát. Je tak třeba vycházet z toho, že „tvrzená nemajetková újma, jež měla být způsobena exekuční příkazy vydanými soudním exekutorem v návaznosti na nezákonné rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením, má příčinu nikoliv v nepřiměřeném rozsahu exekuce, nýbrž v tom, že samotná exekuce byla nařízena nezákonně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2485/2013).“

Jsem přesvědčen, že obdobné pak musí platit i pro náklady exekuce, které soudní exekutor určil příkazem k úhradě nákladů exekuce a na povinném vymohl. Zřeknutí se odpovědnosti státu a její odsunutí až za neúspěšné řízení o vydání bezdůvodného obohacení by totiž povinného nepřiměřeně znevýhodňovalo, neboť by již zaplacené náklady exekuce musel vymáhat na fyzické osobě soudního exekutora s nejistou bonitou. Přitom i zde je zavinění od počátku na státu.
JUDr. Lukáš Jícha, ceskajustice.cz

NA 125 MILIONŮ LIDÍ S LUPÉNKOU, JAK LÉČIT?

Zrudnutí a praskání pokožky, úporné svědění a odlupující se šupiny kůže. Kromě projevů, které jsou vidět na kůži či ve vlasech má lupénka i skrytější projevy. Až každý druhý pacient s lupénkou trpí artritidou, deprese postihují jednoho z deseti. Lupénkou, neboli psoriázou, trpí dvě až tři stovky tisíc Čechů. V roce 2015 představovala dokonce nejčastější důvod hospitalizace na dermatovenerologických odděleních v Česku.

Často ji doprovází i další onemocnění. „Při léčbě psoriázy je nutné sledovat celkový stav pacienta a pravidelně kontrolovat veškeré ukazatele, které by mohly ukazovat také na počáteční projevy přidružených onemocnění,“ nastínil přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady Petr Arenberger.

Jedním z nich je psoriatická artritida, která podle odborníků postihuje každého čtvrtého až druhého pacienta s lupénkou napříč všemi intenzitami onemocnění. Zánět se projevuje především v kloubech – nejčastěji bývají oteklé a bolestivé klouby rukou a nohou, nemoc však může zasáhnout i lokty, kolena či páteř.

Častý pro lupénku je i takzvaný metabolický syndrom. „Vždycky jsme věděli, že pacienti s psoriázou jsou obézní v nějakých šedesáti, sedmdesáti procentech případů,“ popsal Arenberger. Mají totiž kvůli zánětu větší sklon k ukládání podkožního tuku. To může vést až ke vzniku diabetu.

Nemoc postihuje nejen kůži, ale i cévy. Pacienti tak častěji trpí kardiovaskulárními chorobami. „Pacienti s lupénkou umírají oproti běžné populaci na infarkt myaokardu dříve až o tři až čtyři roky,“ dodal. Lupénka výrazně poškozuje také psychiku pacienta, časté jsou proto deprese. „Asi deset procent pacientů s lupénkou, kteří mají těžší formu, ve svém životě někdy uvažuje o sebevraždě,“ přiblížil Arenberger.

Infekce i životospráva

Na celém světě trpí lupénkou přibližně 125 milionů lidí. V Česku se potýká většina, polovina, pacientů s lehkou formou. Střední forma postihuje přibližně každého třetího (35 procent) pacienta, těžká každého sedmého (patnáct procent).
Nemocí trpí muži i ženy. V asi patnácti procentech se objevuje už u dětí do deseti let věku. Z šedesáti procent je choroba dědičná, v ostatních případech souvisí se sníženou imunitou.

Výskyt i průběh choroby ovlivňuje podle zkušeností lékařů mnoho faktorů, od infekcí, zánětů a oslabení imunity přes hormonální poruchy, úrazy a psychický stres až po nezdravou životosprávu. Nemoc nelze zcela vyléčit, jen zmírnit. „Záleží jen na tom, jak intenzivní léčbu nasadíme, jestli na pacientovi bude onemocnění vidět, nebo ne,“ zakončil Arenberger.

DO HOR NA ELEKTROKOLECH MÍSTO KOLEČKOVÝCH LYŽÍ

Do Krkonoš míří stále víc turistů na elektrokolech. Dostanou se na místa, která by jim na běžných kolech většinou zůstala nepřístupná. Půjčovny už jsou v každém středisku. Jezdci však nezřídka čelí uštěpačným poznámkám i nadávkám od cizích lidí. Kvůli dostupnosti elektrokol přibývá úrazů. Zatímco půjčovny elektrokol často ani nestíhají uspokojit všechny zájemce, o ´obyčejná´ horská kola už skoro nikdo nestojí. Moderní stroje s dojezdem na akumulátor přes padesát kilometrů umožňují výletníkům bez velké námahy vyjet na kopce, které netrénovaný cyklista nemá šanci zdolat.

Příkladem může být více než dvacetikilometrové stoupání z Hrabačova po Masarykově horské silnici na Zlaté návrší nebo brutální kopec z Pece pod Sněžkou vedoucí na Richtrovy boudy, Výrovku a dál až na Luční boudu. Výrazně se tak zlepšuje dostupnost hřebenových partií.

Na krkonošských boudách tvoří cyklisté na kolech s elektromotorem čím dál významnější skupinu návštěvníků.
Podle provozovatele Kolínské boudy nad Pecí pod Sněžkou Svatopluka Čecha jsou to dvě třetiny z lidí, kteří na boudu v nadmořské výšce 1117 metrů dorazí na kolech.

„Neustále jich přibývá, je to jednoznačně trend. Proto jsme venku umístili stojan se zásuvkami a lidem proti kauci zdarma půjčujeme nabíječky. Denně k nám přijde na oběd 400 až 500 lidí, z nich necelá polovina na kolech. Takže turisté na elektrokolech dnes už tvoří významnou skupinu hostů,“ vysvětluje boudař Svatopluk Čech.

Elektrokola jdou na dračku, obyčejná horská už chce málokdo

Dobíjecí stanice jsou také třeba na Luční boudě nebo v pivovaru Trautenberk v Horní Malé Úpě. Poměrně běžným doplňkem jsou kola s pohonem u lidí, kteří jezdí do Krkonoš na vícedenní pobyt. Potvrzuje to provozovatel Friesových bud nad střediskem Strážné Karel Polívka: „Řekl bych, že deset procent návštěvníků si přiveze vlastní elektrokolo a od nás vyráží na cesty po hřebenech.“

Rychle přibývají i půjčovny. Kromě velkých středisek, jako jsou Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn nebo Janské Lázně, si turisté mohou horské, městské či dětské kolo s elektrickým pohonem půjčit také v Malé Úpě nebo Mladých Bukách. A zájem je značný.

„Každým rokem stoupá a i my na to reagujeme pořizováním dalších kol. Z devadesáti procent si lidé půjčují elektrokola, klasická horská kola už jen nárazově. Většinou to jsou páry,“ říká Michaela Hadariová ze špindlerovské pobočky sportovní agentury Yellow Point. V nabídce mají 16 elektrokol a nezřídka bývají rozpůjčovány všechny modely.
„Někdy jsou dny, že i kdybychom jich měli padesát, tak je půjčíme všechny,“ dodává obchodnice.

Elektrokola v Krkonoších
Elektrobicykly tvoří už kolem 90 procent půjčených kol ve Špindlerově Mlýně.
Na jedno nabití elektrokola lze ujet 130 kilometrů. Záleží na stylu jízdy, váze jezdce a terénu.

Podle ředitele půjčovny SkiResort Live v Janských Lázních Jakuba Jandy počet cyklistů v Krkonoších nestoupá, někteří však přesedlali na elektrokola. Půjčovna před třemi lety začínala s 15 horskými elektrokoly, dnes jich má čtyřicet pro dospělé i děti. Na vytipovaných trasách jsou rozmístěny nabíječky. Kola bez pohonu si už skoro nikdo nepůjčuje.
„Zájem o horská elektrokola se postupně zvyšuje. V případě východních Krkonoš je to hodně dáno kopcovitým terénem. Dojet z Janských Lázní až na Luční boudu a zpět na běžném kole je záležitostí pro zkušené a trénované cyklisty. S kvalitním elektrokolem ale tuto náročnou trasu zvládne každý,“ říká Janda.

Pěší a klasičtí cyklisté častují elektrokolaře jízlivostmi

Jízda na elektrokole po Krkonoších však může být i zajímavou společenskou sondou. Když se fotograf MF DNES takto vypravil do okolí Luční boudy a Výrovky, zjistil na vlastní kůži, jak velká nevraživost panuje vůči elektrokolařům ze strany mnoha klasických cyklistů, ale i pěších návštěvníků. Slyšel tak kolem sebe časté poznámky o tom, že by si měl kopce vyšlapat radši vlastním úsilím. A když se pustil do řeči s některými elektrokolaři, ti to potvrzovali. Zmiňovali nadávky a málem i facky.

„Když mi někdo z návštěvníků začal vyčítat, proč jedu na elektrokole, tak už jsem vždycky jen odpovídal ve stylu, jestli oni také ještě používají tlačítkový mobil, nebo mají chytrý telefon. Přece jen elektrokolo představuje pokrok. Ujel jsem za den to, co bych na kole nikdy v Krkonoších nezvládl. A druhý den jsem byl fit. Mluvil jsem i s pánem, který po léta jezdil na kole na hřebeny, ale po operaci kyčlí přesedlal na elektrokolo. Jinak by se tam už takhle nepodíval,“ hodnotí fotograf.

Příroda nemá čas na odpočinek, z jelenů se stávají noční zvířata

Zvyšující se počet cyklistů na elektrokolech má však i svá negativa. Nejenže se turisté na hřebeny dostanou snáze a rychleji, ale hlavně se tak prodlužuje jejich pobyt v přírodě národního parku.„Elektrokola jsou problém. Na hory se dostanou lidé, kteří by tam jinak nevyšli nebo na běžném kole nevyjeli. Návštěvnost se tím umocňuje. Navíc na hřebenech stráví mnohem delší dobu, protože jim cesta zabere méně času. Příroda tak má kratší dobu na rekonvalescenci, kdy je bez lidí,“ připomíná Michal Skalka, vedoucí pracoviště ekologické výchovy na Správě KRNAP.

Jako jeden z dopadů, které rostoucí návštěvnost a snadnější dostupnost Krkonoš díky elektrokolům přináší, uvádí ochranář Skalka chování jelenů:„Několik zvířat v národním parku je vybaveno obojky s vysílačkou. Z dat jsme zjistili, že zatímco v mezisezoně, kdy jsou hory poloprázdné, se zvířata ve dne pasou a v noci spí, v hlavní sezoně je to přesně naopak. Jakmile lidé přijdou na hory, z jelenů se stávají noční zvířata. Pasou se v noci a spí ve dne.“

Na elektrokole vyrazí i starší a méně zkušení, úrazů je o něco víc

Přibývá také úrazů spojených s jízdou na elektrokole. Velmi často na nich totiž vyrážejí starší lidé a méně zkušení cyklisté. Přestože Horská služba Krkonoše nerozlišuje mezi úrazy na elektrokolech a ostatních kolech, podle jejího náčelníka Pavla Jirsy registruje trend mírně rostoucí:

„Zdá se mi, že úrazů díky elektrokolům a tomu, že se do vyšších nadmořských výšek dostanou lidé, kteří by tam jinak nevyjeli, je více. Například srdečních příhod. Zatím to ale není nic významného. Krkonoše nejsou pro cyklistiku úplně vhodné, v jiných pohořích je cykloturistů mnohem více, tady převažují spíš pěší turisté.“Nejčastějším typem úrazu jsou zlomeniny nebo pohmožděniny dolních končetin, následují zranění horních končetin a hlavy. Loni v dubnu dokonce mladý muž na elektrokole, když sjížděl z Kotelské boudy do Dolního Dvora, nepřežil pád do potoka.

Cyklověž přibyla v Trutnově, dobíjecí stanice jsou i pod horami

S rostoucím počtem půjčoven a dostupnosti elektrokol se rozvíjí i doprovodná infrastruktura. Trutnov na začátku srpna otevřel první cyklověž v Krkonoších. Bezobslužná prosklená úschovna pro 118 bicyklů se nachází u autobusového nádraží. V Jestřebích horách vznikla před letošní letní sezonou síť dobíjecích stanic, jsou v Malých Svatoňovicích, Rtyni v Podkrkonoší, Radvanicích a dalších obcích.„Dobíjecí panely jsou umístěny na veřejných prostranstvích a jejich využití je bezplatné. Je to takový malý bonus, který můžeme našim turistům nabídnout,” říká starosta Malých Svatoňovic Vladimír Provazník.

ZAHRADA PRO PACIENTY V CHEBU

Klienti chebského Denního stacionáře Mája se mohou těšit na příjemnější prostředí s vlastní zahradou. Karlovarská krajská nemocnice totiž vyšla vstříc městu Cheb a poskytla stacionáři část ze svých pozemků ke zřízení zahrady
.“Stacionář sousedí s areálem naší nemocnice v Chebu a možnost využití těchto pozemků se v zásadě nabízela,” potvrdila Jitka Samáková, předsedkyně představenstva Karlovarské krajské nemocnice s tím, že nemocnice tuto část areálu aktuálně nevyužívala. Díky následné dohodě s městem tak bude těchto zhruba tisíc metrů čtverečních sloužit pro potřeby klientů Máji.

“Pozemek v sousedství bývalé budovy dětského oddělení i nadále zůstane součástí areálu nemocnice, ale dohodli jsme se s městem na zcela symbolickém pronájmu. Ten bude činit pouhých pět tisíc korun ročně plus daň,” shrnula Samáková. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou.

Denní stacionář Mája v Chebu poskytuje ambulantní sociální služby osobám s mentálním a kombinovaným postižením ve věku od 3 do 26 let. Celkově disponuje kapacitou pro třináct osob a provozuje ho příspěvková organizace města Správa zdravotních a sociálních služeb Cheb.

Nemocnice v Chebu je součástí Karlovarské krajské nemocnice. Ta je největším zdravotnickým zařízením v regionu a je zřizována přímo Karlovarským krajem. “Užší spolupráce našich krajských organizací s městy je jednou z dalších možností jak zlepšit služby poskytované lidem. V tomto případě obyvatelům Chebu,” říká krajský radní pro zdravotnictví Jan Bureš. “Navíc mi přičlenění části nemocniční zahrady ke stacionáři přijde více než symbolické. Lékaři v naší nemocnici totiž umí léčit tělo, ale říká se, že to je právě příroda, kdo umí léčit duši.” Vladislav Podracký, tiskový mluvčí

VYDAŘENÝ DEN MOTORISTŮ ČR V PORTUGALSKU

Po dlouhé letní pauze, kterou ACCR Czech Talent Team - Willi Race využil k testování, se rozjela závěrečná část letošní sezóny v mistrovství světa Superbiků. Český tým má pro závěrečné podniky hned tři jezdce, když Olivera Königa a Vojtěcha Schwarze doplnil Miloslav Hřava.

V portugalském Portimãu se rozjelo další kolo letošní sezóny v mistrovství světa Superbiků. Po dlouhé letní přestávce se všichni pustili do práce, včetně českého ACCR Czech Talent Teamu - Willi Race. Ten letní pauzy využil alespoň k testování a jezdci si vyzkoušeli technicky náročnou trať, která pro ně byla novou. Kromě toho byl tým rozšířen o třetího jezdce, kdy Olivera Königa a Vojtěcha Schwarze na trati doplnil Miloslav Hřava.

Všichni tři jezdci si postupně zlepšovali své časy. Oliver obsadil ve své třídě pěkné 8. místo a v kombinaci všech jezdců 17. místo se ztrátou 1,5 vteřiny. Vojta s Mílou se seřadili za sebou na 25. a 26. místě ve své skupině a v kombinaci na 49. a 50. místě s rozdílem 4,5 vteřiny.

Oliver König

"Máme za sebou první den tréninků v Portimãu. Pro mě osobně to bylo velice náročné, protože byly problémy s letadly a dopravou a na okruh jsem se dostal ve tři hodiny ráno. Bylo to pro mě náročné a moc jsem toho nenaspal. Zajímalo mě, jak se s tím vyrovnám, ale naštěstí to bylo dobré. V prvním tréninku jsem skončil ve své skupině na 9. místě se ztrátou jedné vteřiny na prvního. Ve druhém tréninku jsem si zlepšil čas a celkově skončil v kombinaci všech jezdců na 17. místě. Do odpoledního tréninku jsem vyjel se stejnou pneumatikou, ale se změněným nastavením. Po třech kolech jsem musel zastavit. Rozhodli jsme se pro risk a nasadili novou pneumatiku. Na té jsem chtěl zajet dvě kola s tím, že se pokusím zajet dobrý čas. Zhruba tři kola jsem si dělal místo a poté jsem zajel svůj nejlepší čas na kolo, který byl lepší i než na testech i přes to, že jsem udělal v posledním sektoru chybu. Tento trénink jsem ukončil na 8. místě ve své skupině. Ztráta byla 0,9 s na prvního. S prvním dnem jsem spokojený. Určitě je znát, že jsem během letní pauzy neustále jezdil. Za to bych chtěl poděkovat Milošovi Čihákovi a mechanikům, kteří se mnou jezdili. Zároveň chci poděkovat týmu za testy, které jsme tu zvládli. I když to bylo docela hektické a složité, tak se to povedlo a nyní je to hodně znát. Myslím si, že je to náš nejlepší první den za celou sezónu. To hlavní nás čeká zítra, což je kvalifikace. Budu se snažit zajet co nejlepší výsledek. Moc všem děkuji."

Vojtěch Schwarz

"Dnes jsme měli na programu dva tréninky. Myslím, si, že to byl slibný start víkendu. Oproti testům se mi podařilo zrychlit o 2,5 vteřiny. Bohužel mi bylo nejlepší kolo, které jsem zajel, smazáno kvůli limitům trati. Kvůli tomu jsem se s pomalejším časem posunul hodně dozadu. Dělali jsme změny v převodu, ale to nebylo dobré, takže se mi nepodařilo zrychlit. V naší skupině se nepodařilo zrychlit nikomu, protože na trati panovaly nepříznivější podmínky vlivem většího tepla. Zítra nás čeká třetí volný trénink a kvalifikace, pro které jsme udělali nějaké změny v nastavení. Uvidíme, jak to půjde. Celý tým pracuje na 100%, chci jim všem poděkovat a zároveň děkuji všem sponzorům a lidem, kteří nás podporují."

Miloslav Hřava

"V prvním volném tréninku jsem si musel zvykat na motorku, nastavení a převody. Moc se mi to líbilo. Do druhého volného tréninku jsme pracovali na nastavení, změnili převod. To se mi jelo lépe, ale s časem nejsem spokojený. Děkuji týmu za veškerou podporu a už se těším na zítra."

Jakub Smrž - manažer týmu

"Dneska to pro nás byl náročný den, protože jsme měli poprvé tři motorky v týmu. Samozřejmě, že kvůli tomu máme mnohem více práce. Ráno byla špinavá trať a kvůli tomu rychleji odcházely pneumatiky. Snažili jsme se zlepšit nastavení, aby přední pneumatika více vydržela. Oliver zajel výborně v obou trénincích, kdy ve své skupině figuroval v první desítce. Vojta se ve druhém tréninku zlepšil, ale stále je tu velký prostor v nastavení a stopy, protože Portimão je těžká trať. U Míli jsme toho dnes moc neřešili, protože je to pro něj první den ve světě v patnácti letech. Porovnal se s tím dobře, nespadl a zajížděl dobré časy. Nyní řešíme data a je tu opravdu velký prostor pro zlepšení. Já jsem spokojený, tým i kluci odvedli dobrou práci, těšíme se na zítra a věřím, že to bude zase lepší." Ing. Eva Koňáková