iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Dr. Šaroch pod tlakem, MSZ Hercegová vyhozena, co dál?

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman by měl mít vlastně z rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha radost. Před pár dny v jednom z rozhovorů, v němž se durdil nad návrhem novely zákona o státním zastupitelství, totiž zmínil, že dobře fungující soustava znamená, že se některé případy před soud ani nedostanou. Jestli má pan nejvyšší radost i v tomto případě, nevíme, což je samozřejmě dobře.

Lze jen zaslechnout spekulace, že se tím prodlužuje doba pro vyjednávání o podobě nového zákona o státním zastupitelství. Spíše však o náladě ve vedení soustavy vypovídá to, s jakou rychlostí a razancí se vyslovil zájmový spolek Unie státních zástupců. Ten Šarocha věru nepochválil a v překladu ve svém rychlém stanovisku na sociální síti Facebook říká, že vše bylo přece jasné a nic, než obžalobu nikdo od Šarocha nečekal. A Šaroch má podle nich co vysvětlovat.

JE TEDY DOCELA DOBŘE MOŽNÉ, ŽE PAN ŠAROCH SE JEN ROZHODL O SVOJI ODPOVĚDNOST ZA ÚSPĚŠNOST ŽALOBY PŘED SOUDEM PODĚLIT SE VŠEMI, KTEŘÍ MU CELOU DOBU STÁLI „ZA KRKEM“ A MEDIÁLNĚ JEJ MANÉVROVALI K JEDINÉMU ROZHODNUTÍ.

To je ovšem problém všech mediálně vedených případů, které provázejí úniky z vyšetřování a jednotliví aktéři jsou zbavování faktické svobody pro rozhodnutí. Mediálně obžalovaní mají sice formálně svá práva, ale dozorový státní zástupce, než aby složitě zdůvodňoval, proč se rozhodl jinak, než policie a pak ještě trpně čekal, s jakou jeho postup posoudí na NSZ v Brně, pošle alibisticky případ k soudu. Zažalujeme, uvidíme. Už se tak nejedná ani o státního zástupce, ani prokurátora, ale o „populátora“, žalujícího podle toho, jaký je hlas lidu.

V kritických vyjádřeních vůči státnímu zástupci Šarochovi je zmiňována doba, po kterou řízení vedl. Čtyři roky přípravného řízení je sice opticky dlouhá, nicméně opravdu jen na první pohled. Podezřelými byli bývalý ministr financí, dnes premiér a druhý nejbohatší muž v zemi. Také velká část jeho rodiny, šéf poslaneckého klubu, několik manažerů. V případu je i prvek styku s cizinou, opakovaně o vydání k trestnímu stíhání také rozhodovala Poslanecká sněmovna. To vše přílišnou délku relativizuje. Navíc onou cizinou je mj. i Švýcarsko, což je země, jejíž orgány spolupracují s těmi českými podle toho, jak se jim zrovna chce. Nesmíme také zapomínat, že dvakrát do věci vnějším dohledem vstoupilo i Vrchní státní zastupitelství v Praze, aniž by seznalo nějaký výrazný problém. Pouze napoprvé Šarocha vypeskovalo za to, že je málo kovbojský.

HERCEGOVÁ ROZHODNĚ NEPATŘILA MEZI OBLÍBENCE PAVLA ZEMANA A LENKY BRADÁČOVÉ. JEJÍ NÁSTUPCE ERAZÍM MÁ NAOPAK – MOŽNÁ NEOPRÁVNĚNĚ – POVĚST ČLOVĚKA, KTERÝ ZAUJME POSTOJ JEN TEHDY, KDYŽ HO NĚKAM POSTAVÍ.

Nevysvětlená výměna v čele MSZ

Jestli pan státní zástupce Šaroch dnes dospěl k závěru, že jsou zde pochybnosti o subjektivní stránce a zastavil stíhání proto, že skutek není trestným činem, je navíc velice pravděpodobné, že žaloba nakonec podána bude. Pokud tedy nadřízený státní zástupce dospěje k opačnému názoru a učiní směrem k Šarochovi závazný pokyn. Míra pochybností může být vnímána různě a pokyn žalovat při takové pochybnosti lze jen těžko odmítnout jako nezákonný. Jak nedávno rozhodl kárný senát Nejvyššího správního soudu, státní zástupce může takový pokyn odmítnout jen v mimořádných případech.

„Uvedená situace může nastat kupříkladu při odmítnutí splnění pokynu k trestnímu stíhání pro skutek, který doposud nebyl v právní teorii a praxi považován za trestný čin, nebo naopak k nekonání trestního stíhání pro skutek, v němž lze ve světle dosavadní judikatury spatřovat spáchání trestného činu. Použití institutu odmítnutí splnění interního dohledového pokynu ze strany dozorového státního zástupce je zcela namístě i v případě, kdy jeho realizací naprosto zřetelně hrozí zmaření či značné ztížení objasňování trestné činnosti v rámci přípravného řízení,“ stojí v tomto rozhodnutí. Je však potřeba poznamenat, že případ ještě neskončil a podle informací České justice podala státní zástupkyně proti rozhodnutí kárného senátu ústavní stížnost.

Nic nestandardního se tedy nestalo, jen se potvrdilo, pod jakým tlakem asi musí pan Šaroch být. Koneckonců, už na začátku celého případu došlo k dodnes neosvětlené výměně v čele Městského státního zastupitelství v Praze. Výměna Jany Hercegové za Martina Erazíma zanechala pachuť, neboť byla spojována právě se zájmem o přímý vliv nad dozorem vyšetřování případu Čapího hnízda. Hercegová rozhodně nepatřila mezi oblíbence Pavla Zemana a Lenky Bradáčové. Její nástupce Erazím má naopak – možná neoprávněně – pověst člověka, který zaujme postoj jen tehdy, když ho někam postaví.

Je tedy docela dobře možné, že pan Šaroch se jen rozhodl o svoji odpovědnost za úspěšnost žaloby před soudem podělit se všemi, kteří mu celou dobu stáli „za krkem“ a mediálně jej manévrovali k jedinému rozhodnutí. Petr Dimun, ceskajustice.cz

NSZ ZEMAN UŽ MĚL BÝT DÁVNO PRYČ

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman považuje postup Městského státního zastupitelství v Praze v případu Čapí hnízdo za zákonný. Kritizoval pouze nezvládnutou komunikaci. Pražský městský zástupce Martin Erazím by se také měl zabývat únikem informací.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dnes na tiskové konferenci v Brně uvedl, že v případu Čapí hnízdo nebylo dosud vydáno žádné rozhodnutí, byl pouze „anoncován směr úvah státního zástupce“. Veřejnost by podle Zemana neměla být informována o mezitímních postupech státního zastupitelství, ale až o konečném usnesení.

„Každé státní zastupitelství má svůj aprobační (schvalovací) proces, který vydává příslušný vedoucí státní zástupce. V něm se stanoví, která rozhodnutí jsou mu předkládána k aprobaci. Dozorový státní zástupce v rámci tohoto aprobačního procesu vypracuje koncept rozhodnutí a předloží jej ke schválení vedoucímu státnímu zástupci. Teprve po jeho schválení se vydává konečné rozhodnutí,“ vysvětlil Zeman na konferenci.

Zajišťuje se tím jednotnost postupu státního zastupitelství, neboť vedoucí státní zástupce má souhrnný přehled o postupu státních zástupců v typově stejných věcech a jak v nich je rozhodováno. Pokud s návrhem dozorového státního zástupce nesouhlasí, vydá pokyn a v případě jeho odmítnutí může věc vyřídit sám.

Zeman také odmítl kritiku například ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která se pro Deník N vyjádřila negativně k postupu Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ) v případu Čapí hnízdo. Benešová prohlásila, že takovému postupu nerozumí, nesvědčí to podle ní o dobré práci soustavy a bude chtít po nejvyšším státním zástupci vysvětlení. Podle Zemana je ale proces aprobace předvídán zákonem o státním zastupitelství a fungovalo to obdobně i v době, v níž byla nejvyšší státní zástupkyní Marie Benešová.

Benešová dnes také ostře kritizovala zájmový spolek Unie státních zástupců, který krátce po zveřejnění informace o rozhodnutí dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha v pondělí vydal k věci stanovisko a jeho představitelé komentují věc v médiích. „Unie do toho nemá co mluvit, nemají co vyzývat, neznají ani spis,“ řekla Benešová dnes v ČT24.

Postup při výkonu dohledu, včetně toho vnitřního, upravuje zákon o státním zastupitelství a pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce. Aktuálně pokyn č. 1/2017. V minulosti jej podrobně rozebíral pokyn z roku 2007. Přesto je v rámci soustavy praxe dosti nejednotná a uvnitř soustavy dochází někdy ke střetům mezi vedoucími státním zástupci a těmi řadovými. Většinou se však řeší neformálně, v debatách a bez písemných závazných pokynů. Novela zákona o státním zastupitelství tyto praktické problémy soustavy nijak neřeší. Petr Dimun, ceskajustice.cz

MINISTRYNĚ BENEŠOVÁ: ŠPATNÁ SITUACE NA STÁTNÍM ZASTUPITELSTVÍ

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) nerozumí aktuálnímu postupu pražského městského státního zastupitelství v kauze Čapího hnízda. Uvedla to v úterý v rozhovoru pro Deník N. Nejnovější vývoj v případu označila za rozpačitý a práci státních zástupců za nepochopitelnou a neuchopitelnou. Podle ní jde o špatný signál o stavu soustavy státního zastupitelství.

V kauze Čapího hnízda čelí návrhu na podání obžaloby premiér Andrej Babiš (ANO). Městské státní zastupitelství v Praze v pondělí uvedlo, že dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch ve věci změnil právní názor a že jeho nadřízený nyní zjišťuje, zda je změna zákonná a důvodná. Podle Deníku N se Šaroch rozhodl zastavit trestní stíhání.

„Mluví se tu o jakémsi nástinu meritorního rozhodnutí, které bude kontrolovat nadřízený městský státní zástupce osobně. Mám si pod tím tedy představit, že ještě není na světě? Že je to záměr? Nebo co to je? Vůbec nevím,“ komentovala vývoj Benešová.

Nepochopitelné, rozpačité

Na dotaz, zda „existuje něco jako koncept rozhodnutí státního zástupce“, odpověděla ministryně, že ne. „Existuje meritorní rozhodnutí, které má vydávat dozorový státní zástupce. Přiznám se, že tomu nerozumím. Svědčí to o tom, jak pracuje soustava státního zastupitelství. Nepochopitelné, neuchopitelné a rozpačité,“ řekla.

„Pak se tady dovolávají nezávislosti, a když ji mají deklarovat, tak zjišťujete, že je jeden závislý na druhém a je to sešněrovaná hierarchická soustava. A hádají se tady o zákon o státním zastupitelství, mají plnou pusu nezávislosti, ale v podstatě fungují závisle,“ dodala někdejší nejvyšší státní zástupkyně.

„Je zvláštní, že pan nejvyšší (státní zástupce Pavel Zeman) tady mlčí, asi chápe, že bude v té věci ještě činný. Jsem z toho sama rozpačitá, považuji to za něco neslýchaného, nevídaného a budu v napětí očekávat, jak se to vyvine,“ uzavřela. Zeman by se mohl do věci vložit do tří měsíců po pravomocném zastavení stíhání a zrušit usnesení jako nezákonné.

Unie: Státní zástupci nesmí podléhat politickému tlaku

Proti vyjádřením Benešové se ohradila Unie státních zástupců. „Považujeme za pozoruhodné, pokud se nad hierarchičností státního zastupitelství pozastavuje bývalá nejvyšší státní zástupkyně, která tento fakt musí velice dobře znát. Slova paní ministryně jen dokládají, že vedoucí státní zástupci jsou zásadními postavami a jejich výběr nesmi podléhat politickému tlaku. Je proto důležité, aby ve výběrových komisich na tyto funkcionáře ministr spravedlnosti neměl většinu,“ napsal MF DNES mluvčí Unie Ondřej Šťastný.

V souvislosti s padesátimilionovou dotací EU na stavbu rekreačního a konferenčního areálu Čapí hnízdo je premiér Babiš od října 2017 obviněný z dotačního podvodu a z poškození finančních zájmů Evropské unie. Označuje to za účelovou kampaň. Stíháni jsou i premiérova žena Monika, dcera Adriana Bobeková či švagr Martin Herodes.

Benešová v minulosti opakovaně prohlásila, že v Česku si lze trestní stíhání objednat. Tento názor dříve prezentovala i prezidentovi Miloši Zemanovi. S ním se setkala naposledy v pondělí, podle ní však spolu případ Čapího hnízda neřešili.

PŘÍPAD POSTOLOPRTY: ZA VŠE MOHOU ZNALCI

Vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (KSZ) Radim Kadlček uzavřel šetření možné kárné odpovědnosti lounské státní zástupkyně Radky Pavlišové za její postup v případu Postoloprty s tím, že neshledal její kárné provinění. Naopak se tvrdě opřel do práce znalců, o jejichž vyškrtnutí ze seznamu požádal příslušné předsedy krajských soudů.

Státní zástupkyně Radka Pavlišová nepochybila v dlouholetém sporu, v němž nakonec byli osvobozeni všichni zastupitelé města Postoloprty, kteří v roce 2015 rozhodli o prodeji domu v majetku města, čímž měli podle Pavlišové spáchat trestný čin. Osvobozující verdikt padl letos v dubnu.

Správnost postupu lounské státní zástupkyně potvrdil vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (KSZ) Radim Kadlček. Tvrdě se však opřel do práce znalců. Jejich práce byla podle něj natolik špatná, že požádal o jejich vyškrtnutí ze seznamu znalců příslušné předsedy krajských soudů.

Vyplývá to z odpovědi vedoucího Radka Kadlčka na podnět k podání kárné žaloby, se kterým se na něj obrátil starosta města Postoloprty a jeden z původně jedenácti obžalovaných zastupitelů města Zdeněk Pištora, který tento krok avizoval již v květnu. Česká justice ji má k dispozici.

„JE POLITOVÁNÍHODNÉ, ŽE V TÉTO TRESTNÍ VĚCI DOŠLO KE STÍHÁNÍ VÍCE OSOB, KTERÉ TRVALO CITELNOU DOBU,“ PÍŠE VEDOUCÍ KADLČEK

Vedoucí KSZ v Ústí Kadlček: Stíhání bylo nedůvodné

Kadlček v odpovědi přiznal, že došlo k nedůvodnému trestnímu stíhání. Veškerou odpovědnost za něj ovšem vidí na straně znalců a jejich nekvalitní práce. A to jak u znalce přizvaného policií, tak obhajobou. „Je politováníhodné, že v této trestní věci došlo ke stíhání více osob, které trvalo citelnou dobu,“ píše vedoucí Kadlček starostovi Pištorovi s tím, že ovšem státní zástupci jsou odkázáni často na výsledky práce odborných znalců a není v jejich schopnostech odhalit jejich pochybení.

„Bohužel orgány činné v trestním řízení jsou ve svých zjištěních mnohdy odkázány na odborné kvality zapsaných soudních znalců, a pakliže jsou jejich výstupy po odborné stránce nekvalitní (avšak soudní znalec – odborník, trvá na jejich správnosti včetně použitých metod), je pro státní zástupce často obtížné vzhledem k pestrosti odborných oblastí, do kterých trestní řízení přesahuje, tato pochybení odhalit,“ používá vedoucí Kadlček stejnou argumentaci, jakou u soudu při zproštění zastupitelů použila na svoji obhajobu státní zástupkyně Pavlišová.

Kadlček se proto obrátil na předsedy příslušných krajských soudů, aby s oběma znalci zahájili řízení o odebrání znaleckého oprávnění. „Samozřejmě nikdo, tím méně samotní státní zástupci či státní zastupitelství jako celek, nemá zájem na vedení důkazně nepodložených trestních stíhání. Považuji za nezbytné, aby bylo na zjištěná pochybení soudních znalců reagováno a aby se předešlo opakování podobných situací v budoucnu,“ uvádí Kadlček ke svému rozhodnutí ve zmíněném dopise Pištorovi.

V něm také dlouze rozvádí důvody, proč naopak neshledal kárné provinění u dozorové státní zástupkyně Pavlišové. Vedle shodného názoru, jaký vyjádřila vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová, totiž že díky podnětu k výkonu dohledu ze strany někdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána uplynula subjektivní lhůta pro podání kárné žaloby, uvedl Kadlček i důvody věcné. Zjednodušeně řečeno, není podle něj pravdou, že by Pavlišová nereagovala na námitky starosty Pištory z přípravného řízení ohledně znaleckého posudku, kterým byla pro účely trestního řízení stanovena cena nemovitosti. Vycházela však z přesvědčení, že policií přizvaný znalec stanovil cenu v místě a čase obvyklou a sám starosta Pištora toto v přípravném řízení neměl zpochybňovat.

Pochybnost měla podle vyjádření Kadlčka vzniknout až po dohledu KSZ, který byl vykonán na základě podnětu tehdejšího ministra Pelikána. Vzhledem k tomu, že však již byla podána obžaloba, bylo možné pochybení napravit až v řízení před soudem, což se také stalo. Zajímavé je i to, že v rámci tohoto dohledu měla být státní zástupkyně informována o změně zákona o obcích, která ovšem – i podle argumentů předkladatelů a odborné veřejnosti – jen zpřesňovala již platnou legislativu ohledně nakládání s obecním majetkem.

Co je ovšem podstatné, Kadlček v odpovědi starostovi Pištorovi nijak nevysvětluje, proč se Pavlišová vůbec nezabývala existencí minimálně dvou posudků od bank, které při hodnocení stejné nemovitosti došly k výrazně odlišné ceně než policií přizvaný znalec. Stejně tak relativizuje závěry Kadlčka, které vyviňují Pavlišovou to, že ještě před podáním obžaloby byla opakovaně upozorňována na nekvalitní provedení tohoto posudku, včetně shodných pasáží s několik let starým posudkem, který si nechala vypracovat sama obec. „Tento posudek neřeší stanovení prodejní ceny nebo ceny obvyklé. Jsou zde pasáže z původního posudku z roku 2008. Jedná se například o místnost klubovna, která se již v domě dávno nenachází, přesto ji do posudku znalec uvedl“, uvedl například tehdy obviněný zastupitel, dnes poslanec za hnutí ANO Pavel Růžička ve své výpovědi pro policii.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová již vyjádřila opakovaně nad postupem státních zástupců v případu své pochyby, o věci jednala také s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, přičemž vyjádřila vážnou úvahu ohledně podání kárné žaloby.

Benešová také odmítla názor vedoucí VSZ v Praze Bradáčové, že její podání již není možné, protože mělo dojít k uplynutí subjektivní lhůty.

Někdejší zastupitelé, mezi nimiž byli i starosta Pištora a poslanec Růžička, se měli trestného činu dopustit tím, že na podzim roku 2015 prodali dům v majetku města dosavadní nájemkyni, aniž si předtím opatřili posudek. Tím měli městu způsobit škodu, neboť policií najatý znalec odhadl cenu nemovitosti přibližně o půl milionu korun vyšší. V dubnu letošního roku však soud dospěl ke zprošťujícímu rozsudku, a to na návrh samotné žalobkyně Pavlišové. Revizní znalecký posudek totiž dospěl k závěru, že obžalovaní naopak městu „přilepšili“ o cca 50 tisíc Kč. Petr Dimun, ceskajustice.cz

EXMINISTR LUDVÍK NECHCE KÁPNOUT BOŽSKOU O SVÉM MAJETKU

Exministr a šéf Motola Ludvík požaduje 108 tisíc za informace o své firmě z daňového ráje a podezřelých zakázkách nemocnice: Takovou fotografii si Miloslav Ludvík zvolil pro srpnové Slovo ředitele nemocnice v Motole. Na otázky ohledně nabytí svého majetku ředitel největší české nemocnice odpovídat zarputile nechce. Repro: facebookový profil Miloslava Ludvíka.

Stěží uvěřitelných 108 tisíc korun požaduje za vyhotovení odpovědi na otázky Zdravotnického deníku a Ekonomického deníku podle zákona o poskytování informací exministr zdravotnictví a ředitel pražské Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.

Požádali jsme Ludvíka o údaje k podezřelým zakázkám. Ale také k majetku, který za své kariéry ve zdravotnictví a politice nabyl. Ludvík se nás pokusil od získání informací odradit tak, že odpověď bude muset připravovat 14 zaměstnanců nemocnice více než 300 pracovních hodin. Jejich práce má stát 98 tisíc korun, zbytek z požadovaných celkových 108 tisíc požaduje šéf největší české nemocnice za pořízení kopií.

Ředitel pražské motolské nemocnice Miloslav Ludvík se snaží požadavkem na nepřiměřeně vysokou platbu za zveřejnění informací oddálit reakci na možná závažná podezření z porušování zákona o veřejných zakázkách. Také zcela odmítá objasnit své majetkové a podnikatelské aktivity.

Ludvík je jinak velmi akční persona. Vlivný politik pražské ČSSD nejen léta šéfuje největší české nemocnici, ale střihl si i krátkou roli ministra zdravotnictví. Aktivní byl donedávna i v komunální politice.

Motol nesoutěžil 20 let

Ve druhé půlce srpna jsme řediteli motolské nemocnice poslali žádost podle zákona o poskytování informací. V ní žádáme o podklady k podezřelým zakázkám, například k ostraze nemocnice. Dodavatel těchto služeb je od roku 1998 stále tentýž. To znamená, že nemocnice ostrahu nesoutěžila celých dvacet let. Podle oslovených právníků vzniká podezření, že tak byl závažným způsobem porušen zákon o veřejných zakázkách. Stejně tak si Zdravotnický a Ekonomický deník vyžádaly informace k dalším problémovým zakázkám, a to k úklidu areálu a praní nemocničního prádla, které nemocnice nesoutěžila, dle svého vyjádření, nejméně od roku 2006.

Ludvík akcionářem neprůhledné kyperské firmy

Součástí žádosti podle zákona o poskytování informací jsou i otázky mířící na majetkové poměry ředitele nemocnice. Z veřejných, ale běžně nepřístupných, dokumentů jsme zjistili, že Miloslav Ludvík vlastní, či vlastnil, akcie kyperské společnosti Stomarli Holdings Limited, která byla několik let dceřinou společností skupiny J&T. Ředitelka Stomarli Holdings Silvia Krcheňová, podle slovenských médií také úzce napojená na skupinu J&T, mimochodem figurovala u našeho východního souseda v aféře kolem ovlivňování tendru na silniční mýto (v této kauze „čtyři slečny“, jak je označila slovenská média, figurovaly v kyperských firmách napojených na společnost Ibertax, která v konsorciu s firmou SkyToll uspěla v tendru na slovenské mýto. Tyto „slečny“ také prý pracovaly pro finančníky z J&T. Finančníci ale nařčení z napojení na tendr odmítají – poznámka redakce).

Ředitel Motola podle zajištěných dokumentů také je, nebo donedávna byl, držitelem podílu v akciové společnosti Business Air, která nabízí privátním klientům letecké služby. Sám se mimochodem rád fotí s letadly či „za kniplem“.

Informace z prospektu k posledním vypisovaným dluhopisům skupiny J&T.

Z dokumentů pak dále vyplynulo, že Ludvík je, či byl, vlastníkem podílového listu Societé General a Investiční kapitálové společnosti Komerční banky. Ludvík, žijící v pražských Stodůlkách, v přiznáních uváděl také jednoprocentní podíl v Bytovém družstvu Kodaňská. Podle těchto informací měl mít na účtu disponibilní sumu přes milión a půl korun.
Všechna zjištění Ekonomického deníku dokládají informace z neveřejné části registru oznámení. Ludvík podle tohoto registru také dříve přiznal i pořízení nemovitosti za 14 milionů korun. Za způsob nabytí majetku označil „jiné“. Stejně tak nabyl další nemovitost, označenou jako „ostatní plochu“. Její pořizovací cena byla dva miliony korun. Na všechny tyto majetkové a byznysové aktivity jsme se proto dotázali.

Zaplaťte, pak dorazí informace

Miloslav Ludvík se k žádosti o informace postavil ofenzivně, avšak negativně. Nejprve nemocnice požádala o prodloužení lhůty na odpověď. Později dorazilo vyjádření, ve kterém Miloslav Ludvík požaduje za vyhledání a zpracování informací částku 108 tisíc korun.

Miroslav Ludvík za kniplem privátního jetu

. „Vážený pane, reaguji tímto na vaši žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, která byla Fakultní nemocnici v Motole doručena dne 19. 8. 2019. V uvedeném případě je nemocnice v Motole oprávněna v souvislosti s poskytnutím informací dle ustanoveni § 17 zmiňovaného zákona požadovat úhradu,“ začal svoji reakci oslovený ředitel nemocnice.

Podle Ludvíka nejsou požadované informace „v požadované struktuře“ dostupné a „nemocnice o nich nevede samostatnou evidenci v podobě sledovaných údajů“. „Náklady spojené s vyhledáním a zpracováním požadovaných informací jsou vyčísleny částkou 108.020,- Kč. V příloze zasíláme kalkulaci nákladů na zpracování vámi požadovaných informací. Pokud s naznačeným postupem souhlasíte, sdělte prosím písemně vaše fakturační údaje. Následně na avizovanou částku vystavíme fakturu. Po jejím zaplacení vám požadované informace budou poskytnuty,“ uzavřel reakci na žádost o informace Ludvík.

Faksimile obstruující reakce ředitele Fakultní nemocnice v Motole.

Je přitom s podivem, když nemocnice tvrdí, že informace nejsou „v požadované struktuře“ dostupné a „nemocnice o nich nevede samostatnou evidenci v podobě sledovaných údajů“, ale přesto byla do puntíku přesně schopna nacenit dobu a cenu práce zaměstnanců, kteří by se měli žádostí Zdravotnického a Ekonomického deníku zabývat.
„Bude na tom dělat 14 pracovníků 317 hodin,“ tvrdí Miloslav Ludvík.

Položili jsme proto Ludvíkovi otázky, jak, kdy a za kolik nabyl svoje akcie. Stejné otázky jsme poslali i společnostem Business Air a skupině J&T, která byla léta vlastníkem kyperské společnosti Stomarli Holdings Ltd. Do dnešního dne ale z Business Air neodpověděli a z J&T nám napsali, že „zmiňovaná společnost není součástí bankovního holdingu J&T
Finance Group“, a proto nebudou naše dotazy komentovat.

Společnost Business Air, jíž Ludvík je, či byl, akcionářem. nabízí mimo jiné lety Cessnou 414. Repro: businessair.cz
Autor článku se kvůli dramaticky přemrštěné kalkulaci Fakultní nemocnice v Motole, která má zjevně za cíl zabránění se k požadovaným informacím dostat, odvolal k nadřízenému orgánu, jímž je ministerstvo zdravotnictví.

Den po odeslání odvolání proti rozhodnutí ředitele zareagovala Fakultní nemocnice Motol na žádost o poskytnutí informací potřetí. „Tímto sdělujeme, že na část druhou žádosti o poskytnutí informací, vztahující se k JUDr. Ing. Miloslavu Ludvíkovi, MBA, nebudeme reagovat. Tato část žádosti nespadá pod režim zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, neboť oslovený není povinným subjektem ve smyslu paragrafu 2 uvedeného zákona,“ stojí v ryze odmítavém stanovisku nemocnice.

Ve snaze získat vyžádané informace se budeme ptát dál. Pokud ministerstvo zdravotnictví schválí Ludvíkův excesivní požadavek na platbu 108 tisíc korun, vydavatelství ji uhradí. Následně postup FN Motol napadne soudní cestou a bude požadovat neoprávněně vysokou částku zpět. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

POSUDKY NA HAŠKA TAJNÉ?

Bývalý hejtman Michal Hašek, který za poněkud podezřelých okolností získal vysokoškolské tituly ve slovenském městečku Sládkovičovo, je v klidu. Škola ho kryje. Odmítá zveřejnit posudky vedoucího a oponenta jeho rigorózní práce i složení komise, která o udělení titulu rozhodovala.

Masarykova univerzita v Brně oznámila, že po rozsáhlé zpětné kontrole diplomek odevzdaných za posledních deset let bude odebírat tituly a trestat akademiky, kteří opsané práce uznali. A k přísnému postupu vůči plagiátorství vybízí i ostatní vysoké školy v Česku.

Desítky tituly ověšených vlivných brněnských politiků, podnikatelů či lobbistů mohou být přesto naprosto v klidu. I když jejich závěrečné práce mají v mnoha případech značně diskutabilní kvalitu, v průběhu let je sepsali pod hlavičkou soukromé vysoké školy ve Sládkovičově.

Přičemž aby nemuseli do dvě stě kilometrů vzdáleného slovenského městečka dojíždět, vytvořili si přímo v Brně takzvané konzultační středisko. České úřady této soukromé vysoké škole odmítly udělit akreditaci. Rektorem Sládkovičova je dnes Peter Plavčan, bývalý ministr školství ve vládě Roberta Fica, který rezignoval z vlády pro podezření z podvodů s eurofondy určenými na vzdělávání. Jednatelem je honorární konzul Ázerbájdžánu na Slovensku Džalal Gasymov.

O zkratkách před jmény, které jejich brněnští držitelé mohou používat bez omezení i v Česku, ovšem škola přes opakované dotazy redakce odmítá už měsíce jakkoliv diskutovat. A to navzdory tomu, že před půl rokem MF DNES upozornila, že například rigorózní práce někdejšího hejtmana Michala Haška (ČSSD) ani dřívějšího šéfa krajské sociální demokracie Zdeňka Dufka, díky nimž si před jména píšou zkratku JUDr., by v Česku dle uznávaných expertů neobstály ani jako seminární práce.

Hašek titul JUDr. neměl získat. Jeho práce by propadla i jako seminárka

Za zvláštních okolností získali tituly na této škole, vedené slovenskými sociálními demokraty, i jejich další čeští kolegové.
Děkan fakulty práva se původně dušoval, že práce nechá prověřit. „Fakulta práva Janka Jesenského má zájem zabezpečovat vzdělávací proces nadále na standardní odborné úrovni a poskytovat komplexní právnické vzdělání. Vedení fakulty se proto, a to i na základě vašeho podnětu, bude moci zaobírat zabezpečováním jeho kvalitativních parametrů,“ tvrdil děkan Jozef Králik.

Škola odmítá vydat posudky

Od té doby ovšem vysoká škola jen mlží. Přes opakované žádosti podané dle slovenského zákona odmítá poskytnout jakékoli údaje třeba o tom, kdo seděl v komisích, které českým politikům tituly udělily. Jisté je jen jedno – vedoucím rigorózních prací jak Haška, tak Dufka byl dřívější děkan školy a někdejší slovenský poslanec Mojmír Mamojka ze slovenské sociální demokracie (Směr). Ten dnes dělá ústavního soudce.

Náměstek jihomoravského hejtmana Roman Hanák, který za Haška šéfoval klubu zastupitelů ČSSD, měl zase jako vedoucího své práce právníka Zdeňka Koudelku, který se podílel mimo jiné na přípravě kontroverzní amnestie Václava Klause a nyní je kandidátem Miloše Zemana na post zástupce ombudsmanky. Posudky vedoucího práce, ale i oponenta chtěla MF DNES získat už v únoru přímo na škole. Stejně tak i soupis členů komise, která o udělení titulu rozhodovala.

Oba údaje jsou v Česku veřejné.

Škola sice původně slíbila, že redakci vše zašle elektronicky, ale nakonec si děkan Králik vyžádal, aby MF DNES poslala žádost klasickou poštou s ověřeným podpisem. „Vzhledem k situaci a verifikaci vzájemné oficiální komunikace,“ argumentoval děkan. Po měsíci nicméně škola – opět prostřednictvím děkana Králika – žádost MF DNES zamítla. Odvolala se na nařízení o ochraně osobních údajů GDPR.

Masarykova univerzita chce odebrat 10 titulů po kontrole závěrečných prací

„V zásadě platí, že třetím subjektům jsme oprávněni (tyto informace) poskytnout jen v zákonem vymezených případech. Například když dotčená osoba poskytne souhlas. Vysoká škola takovým souhlasem nedisponuje, proto informace nezpřístupní,“ odepsal děkan. MF DNES následně poslala i žádost o poskytnutí informací podle zákona a další dvě žádosti s vysvětlením, že právo na informace zajišťuje už slovenská ústava. Škola poté přestala komunikovat.
Moje vysokoškolské studium proběhlo řádně, tvrdí Hašek

Vedení školy tak odkazuje na Haška a Hašek zase na školu. Zveřejnit, kdo mu na základě jeho rigorózní práce pojmenované prostě Družstvo titul odsouhlasil, sám striktně odmítá. „Moje denní vysokoškolské studium i rigorózní řízení proběhlo řádně a splnil jsem podmínky stanovené vysokými školami i tehdy platnými zákony. Nebudu vám dělat rešeršistu. Pokud máte nějaké otázky, směřujte je na vysoké školy včetně mých prací, které jsou tam k dispozici,“ odvětil na dotazy Hašek, který se odvolává i na to, že pětileté právnické vzdělání absolvoval na Masarykově univerzitě.
Nicméně ani tam jeho diplomová práce není s odkazem na ochranu autorských práv dostupná. A protože ji obhájil v roce 1999, o rok unikla nynější hromadné kontrole univerzity.

Hašek dál buduje svou kariéru jako doktor práv. Šéfuje legislativní radě ministerstva zemědělství. Jako poradce pro legislativu nastoupil v květnu i na ministerstvo vnitra k předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi. A pracuje coby advokátní koncipient u vlivného lobbisty blízkého ČSSD Miroslava Jansty.

Slovenské zákony přitom v současné době odebrání vysokoškolského titulu neumožňují, a to ani v případě, kdyby se prokázalo, že student své povinnosti plnil podvodně. Školy se mohou pouze dožadovat zneplatnění titulu soudní cestou.
Naopak v Česku mohou rektoři zahájit správní řízení o odebrání titulu uděleného maximálně před třemi lety. To se už v minulosti stalo, lidé o tituly přišli a následně pak spor řešily soudy.

ŠABATOVÁ: VĚZNICE ODMÍTÁ UZNAT SPOLUVĚZNĚ Z MÍROVA

Na fakt, že věznice odmítá uznat za osoby blízké dva vězně ze stejného vězení, upozorňuje poslance veřejná ochránkyně práv. Zatímco ředitel věznice Mírov nepovažuje notorického násilníka a odsouzeného vraha za osobu, která by měla pozitivní vliv na druhého z vězňů, ombudsmanka si myslí, že vězni k sobě získali silný vztah a citové pouto jako osoby blízké. Ministryně Marie Benešová však podpořila ředitele věznic. Přítel bude navíc eskortován do ústavního sexuologického léčení na neurčito.

O neobvyklém případu informovala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v aktuální zprávě pro poslaneckou sněmovnu v rámci kauz, ve kterých nedošlo k nápravě. Ombudsmance si stěžoval vězeň, kterému byl odepřen statut osoby blízké k druhému vězni a věznice mu neumožňuje návštěvy a telefony bývalému spoluvězni, se kterým navíc hodlá po jeho propuštění bydlet, což doložil nájemní smlouvou.

Posudek: Trpí poruchou osobnosti

Jenže z posledního vývoje případu vyplývá, že na společné bydlení zřejmě ještě dlouho nedojde: „Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený orgán Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky nevyhovělo požadavku ochránkyně, aby stěžovatel mohl svého přítele ve věznici navštěvovat a byli tak posouzeni jako osoby blízké. Podle ministryně spravedlnosti nebyla existence takového vztahu řádně vysvětlena a přesvědčivě odůvodněna. Stěžovatel nemůže pozitivně výchovně působit na svého přítele, neboť sám byl opakovaně trestán za násilnou trestnou činnost, ve Věznici Mírov vykonával trest odnětí svobody v délce 13 let za vraždu osoby blízké,“ shrnuje v poslední poznámce k případu.

„Podle znaleckého posudku stěžovatel trpí poruchou struktury osobnosti, která je disharmonická a nese rysy smíšené poruchy osobnosti, explozivity a zvýšené afektivní reaktivity. Přítel stěžovatele nemůže po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody užívat se stěžovatelem společné bydlení, neboť bude eskortován do nemocnice k výkonu ústavního sexuologického ochranného léčení, které bude trvat, dokud to bude vyžadovat jeho účel. Vzhledem k tomu, že ochránkyně využila všechny zákonem dané možnosti, své šetření uzavírá,“ stojí v poznámce ombudsmanky.

Ředitel věznice: Vězni nejsou druh a družka

Jak vyplývá ze zprávy o šetření stížnosti dotyčného vězně, ještě před ministerstvem spravedlnosti a Generálním ředitelstvím Vězeňské služby odmítl uznat oba vězně osobami blízkými ředitel věznice Mírov, kde oba odpykávali trest. „Ředitel Věznice Mírov plk. Ing. Mgr. Vladimír Lang uvedl ve svém vyjádření ze dne 14. 11. 2018, že stěžovatel byl ve výkonu trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost. Za trestný čin vraždy spáchaný na osobě blízké byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 13 let. Trest odnětí svobody mu byl uložen opakovaně (5krát), a proto nelze dle ředitele věznice považovat osobu stěžovatele za osobu, která by mohla mít pozitivní výchovný vliv na osobu ve výkonu trestu odnětí svobody“

Za druha a družku nelze vězně považovat, protože pobyt v cele není dobrovolný: „Skutečnost, že spolu byli stěžovatel a pan B. ubytováni na stejné cele, nelze dle ředitele věznice brát na roveň např. soužití dvou osob (druh a družka), neboť nebylo založeno na principu dobrovolnosti. Jak stěžovatel, tak pan B. byli spolu po určitou dobu ubytováni na stejné cele za účelem výkonu trestu odnětí svobody za spáchané trestné činy. Ze stejného důvodu tak nelze proto ani objektivně zhodnotit míru tvrzeného přátelského vztahu mezi stěžovatelem a panem B. Jiný závažný důvod, jako je např. potřeba vyřešit určitou osobní či majetkovou záležitost, nebyl ze strany stěžovatele ani pana B. prokázán. Ředitel Věznice Mírov dále uvedl, že v souladu s platnou právní úpravou, po vyhodnocení k věci shromážděného podkladového materiálu, je v jeho kompetenci, zda rozhodne o povolení, či nepovolení návštěvy osoby jiné než blízké, s tím, že se s mým názorem neztotožňuje. Ve vyjádření ze dne 2. 4. 2019 uvedl ředitel Věznice Mírov, že nezměnil své stanovisko v dané věci a dále mi sdělil, že pan B. bude po vykonání trestu odnětí svobody eskortován 3. 7. 2019 k výkonu ústavního sexuologického ochranného léčení do nemocnice,“ popisuje peripetie veřejná ochránkyně.

Ústavní soud: Přátelství může být silnější než rodina

Jenže veřejná ochránkyně práv argumentuje výrokem Ústavního soudu: „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní; má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Ústavní soud k pojmu osoba blízká uvedl, že osobou blízkou mohou být i přátelé, neboť přátelství může představovat stejně pevné, anebo dokonce i silnější pouto, než je tomu u rodinných vztahů, a to podle rčení, že nikdo si nevybírá vlastní rodinu, nýbrž právě své přátele.“

K tomu přidává vlastní úvahu: „Nemohu souhlasit s argumentací, že osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody nemůže mít nikdy pozitivní vliv na osobu, která je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody. Tím, že ředitel Věznice Mírov i generální ředitel Vězeňské služby České republiky uvedené konstatovali, vyjádřili tím přesvědčení o tom, že věznice za dobu výkonu trestu stěžovatele (13 let) neudělala nic či velmi málo v tom, aby došlo k jeho nápravě, neboť podle nich má stěžovatel údajně na pana B. negativní vliv.“

Ombudsmanka: Selhává Vězeňská služba

Podle ombudsmanky rovněž argumentace o tom, že soužití obou (jak stěžovatele, tak pana B.) nebylo založeno na dobrovolnosti, má jen malou vypovídací hodnotu. „Jsem přesvědčena o tom, že i v situaci, kdy je člověk na velmi dlouhou dobu uvržen do určité společnosti či komunity, kterou si sám nevybral, může v takovém soužití vzniknout velmi silné citové pouto (např. v pracovním kolektivu může mezi kolegy vzniknout silné přátelství či trvalý vztah, obdobná situace je i např. v sousedských vztazích, kde mohou vzniknout mezi dvěma lidmi velké antipatie i velké sympatie),“ uvádí k případu dvou vězňů.

Navíc se zde podle ní jedná o dlouhodobý výkon trestu odnětí svobody, kterým odsouzení ztrácejí své sociální vazby se širším okolím, ale logicky navazují vztahy nové. „Jinými slovy, vězeňská služba nemůže vyloučit, že by mezi odsouzenými mohlo vznikat silné přátelské pouto, a jsem přesvědčena, že v mnoha případech se tak skutečně děje,“ uvádí ve své argumentaci veřejná ochránkyně práv v dopisu adresovaném ještě ministru spravedlnosti Janu Kněžínkovi.

Se svým názorem však Anna Šabatová zůstala osamocena a neuspěla u žádného z ředitelů ani u žádného z ministrů. „Protože ředitel Věznice Mírov nepřijal opatření k nápravě, navrhla jsem v závěrečném stanovisku, aby bez dalšího vyhověl případné žádosti odsouzeného o povolení telefonického kontaktu se stěžovatelem a jeho návštěvu. Ředitel věznice přistoupil na telefonáty, nikoliv na návštěvy. Proto jsem o nápravu požádala tehdejšího ministra spravedlnosti. Současná ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová však postup ředitele Věznice Mírov podpořila,“ uvádí se v komentáři ke zprávě, kterou proto nyní veřejná ochránkyně práv předkládá poslancům. Irena Válová, ceskajustice.cz

PRŮTAHY SOUDKYNĚ DOUPOVCOVÉ V PROSTĚJOVĚ

Rovných 199 exekučních caus s extrémně dlouhými a neodůvodněnými průtahy měla na svém kontě soudkyně Okresního soudu v Prostějově Pavla Doupovcová. Alespoň tento počet uváděly dvě kárné žaloby, které na ni v roce 2017 a 2018 podal předseda soudu Petr Vrtěl. Nejvyšší správní soud ovšem o obou rozhodl teprve nyní, protože právě v souvislosti s tímto případem vyvstaly opakované nejasnosti kolem sjednocování názoru jednotlivých kárných senátů, a proto bylo toto konkrétní řízení na delší dobu přerušeno. Ve finále navíc kárný senát pouze schvaloval dohodu mezi oběma aktéry, jejíž uzavření jim sám před prázdninami doporučil.

V obou kárných žalobách, které senát v závěru projednávání nakonec spojil, byla magistře Doupovcové vytýkány trvale chaotická a nesystémová práce a trvale snížený podprůměrný pracovní výkon. JUDr. Vrtěl vysvětlil po skončení jednání České justici, že na tento stav, trvající už od roku 2014, měla zřejmě největší vliv těžká osobní a rodinná situace kárně obviněné. Tu se snažil maximálně zohlednit například sníženým nápadem nových věcí, ani to ale zjevně nepomohlo, stejně jako výtka, kterou jí udělil na jaře roku 2017. Krátce po ní tedy následovala první kárná žaloba, další následovala asi po roce a půl.

Kárný senát č. 16 (jeden ze tří senátů, které na NSS rozhodují ve věcech soudců) však po prostudování první žaloby dospěl k závěru, že se musí nejprve obrátit na rozšířený senát NSS, aby ten sjednotil rozdílný pohled jednotlivých kárných senátů. Konkrétně požadoval vyjasnit otázku přesné definice kárného skutku v případě, že průtahy v určitém časovém období se týkají více skutků (což koneckonců bývá u podaných kárných žalob obvyklé). Už před deseti léty totiž dva kárné senáty tuto situaci hodnotily zcela odlišně – jeden podřadil průtahy ve více causách pod jediný skutek v daném časovém období (a počet průtahy zasažených věcí zohlednil pouze ve výši kárného opatření), druhý naopak konstatoval, že každý jednotlivý skutek musí být posouzen individuálně.

Je jasné, že podobná nejednotnost není kárnému řízení příliš ke cti, nicméně rozšířený senát NSS dospěl jak v minulosti, tak i nyní (29. května 2019) k totožnému závěru: podle zákona není kompetentní rozdílnou judikaturu jednotlivých kárných senátů sjednocovat. Jednotlivé senáty tedy mají i nadále důsledně respektovat předchozí judikaturu, překonávat ji pouze ve výjimečných případech a doprovodit takové rozhodnutí podrobným a precizním odůvodněním.
Kárný senát č. 16 se tak opět vrátil k projednávání původní i v mezidobí napadlé druhé kárné žaloby. Obě věci spojil a nařídil jednání, současně se ale předseda senátu Karel Šimka obrátil na obě strany návrhem na nalezení společného stanoviska, které by bylo možné řešit uzavřením dohody o vině a kárném opatření. To se podařilo, a proto bylo samotné projednávání případu poměrně krátké. Soud pouze zrekapituloval časový a skutkový rozsah žaloby s tím, že počet skutků, které lze brát do úvahy, se snížil z původních 199 na 85, protože většina už byla sankcionována výtkou předsedy OS v Prostějově.

Ve zbývajících věcech uznala Pavla Doupovcová své pochybení a přijala navrhované sankční opatření – snížení platu o 12,5 % po dobu jednoho roku, což je lehce nad polovinou zákonné sazby. To uznal kárný soud za adekvátní a dohodu mezi oběma stranami schválil. Předseda Šimka stručné odůvodnění uzavřel konstatováním, že stejně jako ostatní kárné senáty rozhodující ve věcech soudců berou přiměřené použití dohody o vině a kárném opatření v kárném řízení nejen jako možné, ale dokonce velmi vhodné – dokonce jej preferují jako nejlepší způsob řešení podobných poměrně jednoznačných případů. Ivan Holas, ceskajustice.cz

TAJNÝ AGENT VOJENSKÉ POLICIE?

Vojenská policie chce ve svém zákonu zřídit institut tajného policejního agenta v prostředí. Návrh, předložený armádními legislativci, podle oponentů zakotvuje možnost vojenského policisty zastírat skutečný účel své činnosti bez dalšího omezení. České bezpečnostní složky požadují v poslední době stále více pravomocí, které znamenají průlom do lidských práv a svobod. V připravované novele zákona o Vojenské policii se objevil návrh na zřízení tajného agenta, který by pracoval v utajení s krycími „v prostředí“. Poslanci rozšíření pravomocí armádních detektivů nejspíš nepodpoří.

Vojenská policie připravuje novelu zákona, který upravuje její působnost. Předloha zákona je zatím v plenkách, ale z ministerstva obrany prosáklo pár zásadních podrobností. Například to, že Vojenská policie by chtěla uzákonit institut tajného agenta „v prostředí“.

Ekonomický deník získal informace o tom, že v textu návrhu zákona bylo nově zakotveno oprávnění vojenského policisty aktivně vyhledávat, dokumentovat a vyhodnocovat poznatky o zájmovém prostředí a osobách v něm se pohybujících. Přičemž by vojenský detektiv mohl zastírat skutečný účel své činnosti. Obdobným oprávněním dnes disponuje policie nebo příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů. V případě Vojenské policie by se jednalo de iure i de facto o zakotvení institutu policejního agenta. Šlo by o úkony, které předcházejí zahájení úkonů v trestním řízení – tedy takzvanému prověřování, které se v případě úspěchu při získávání důkazů překlápí v oficiální vyšetřování.

Vojenská policie se pokusila rozšířit svoje pravomoce už v roce 2016, kdy předložila novelu, v níž žádala, aby bylo do zákona ukotveno například, že „vojenský policista je při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se zajišťováním ochrany osoby oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou a) informátor, b) krycí prostředky, c) zabezpečovací technika a d) zvláštní finanční prostředky“. Krycím prostředkem se pro účely tohoto zákona rozuměly: krycí doklad, prostor nebo činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby (tzn. například krycí firma a její nastrčený jednatel – pozn. red.). To vše mělo dle návrhu z roku 2016 vést k zabránění vyzrazení činnosti Vojenské policie nebo k jejímu zastírání.
Vládní návrh přes velkou masáž zákonodárců ale nakonec neprošel. Poslancům byl rozeslán jako tisk 973/0 na konci listopadu 2016. Organizační výbor Sněmovny jeho projednání v prosinci doporučil. První čtení bylo zahájeno ve Sněmovně v lednu a v únoru 2017 na 54. schůzi. Projednávání bylo ale přerušeno a poslanci se k němu vrátili v březnu a v dubnu, a diskusi nad ním opět přerušili. Pokračovalo v dubnu a opět následovalo přerušení. „Projednávání sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období,“ stojí na webu Poslanecké sněmovny. Na čas se nad požadavky Vojenské policie zavřela voda.

Daleko za garance práv a svobod

Poslancům výboru pro obranu se legislativní aktivita Vojenské policie před necelými třemi lety zjevně příliš nezamlouvala. Aktuálně jdou legislativci „v khaki barvách“ ještě dál a Vojenská policie si v přání svých nových pravomocí našlápla řádně. Vojenští detektivové se totiž snaží uzákonit ne jen vyšetřování zjištěných trestných činů, ale podstatné rozšíření kompetencí v ohledu jejich aktivního vyhledávání pod skrytou identitou.

U policistů a inspektorů se zastírání skutečného účelu činnosti přitom váže k ustanovení paragrafu 158 e trestního řádu, který striktně vymezuje použití agenta na vyšetřování nejzávažnějších trestných činů. Těch řeší Vojenská policie doslova jako šafránu. Ustanovení zmiňovaného paragrafu trestního řádu zároveň stanoví konkrétní podmínky pro nasazení agenta. Návrh předložený armádními legislativci jde ale dál. Zakotvuje totiž možnost vojenského policisty zastírat skutečný účel své činnosti bez dalšího omezení.

„Novela zákona o Vojenské policii se nyní nachází ve fázi vnitroresortního připomínkového řízení. Směřuje například k možnosti rozšíření působnosti ve věci ochrany vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž přísluší ministerstvu obrany a všem jím zřízeným organizačním složkám a státním podnikům hospodařit,“ odpověděl na otázky Ekonomického deníku Marek Vala z tiskového odboru ministerstva obrany.

Chystaná zákonná úprava má podle Valy dále za cíl rozšířit působnost Vojenské policie na policejní ochranu jednotek ozbrojených sil jiných států a jejich materiálu při průjezdu nebo pobytu na území České republiky na základě mezinárodních smluvních závazků. „V neposlední řadě také novela upřesňuje povinnosti Vojenské policie, nejen v návaznosti na výše zmíněné rozšíření její působnosti, a stanovuje možnosti cvičení příslušníků Vojenské policie na území jiných států či projednání některých přestupků vojenským policistou příkazem na místě,“ vysvětluje dále Vala argumenty pro předložení novely zákona o Vojenské policii.

Na přímou otázku, zda zůstal v novele zachován institut policisty – agenta, osoby pohybující se v zájmovém prostředí, která by mohla zastřít svou identitu a účel svých aktivit, Marek Vala odpověděl: „Vojenská policie nikdy nebyla oprávněna využívat institut agenta, kterým dle trestního řádu může být jen policista Policie České republiky. Rovněž nepoužívá a ani nenavrhuje používání jiné osoby k získávání informací v zájmovém prostředí.“ Což ovšem není pravda, protože se Ekonomický deník seznámil s návrhem paragrafu 41 novely, jeho odstavců 2 a 3, kde je institut aktivně vyhledávajícího, dokumentujícího vojenského policisty, který by mohl zastírat skutečný účel své činnosti, jednoznačně požadován.
„Návrh jde za hranici zákonné garance základních práv a svobod, kdy jejich procesní garance je pro oblast odhalování a vyšetřování trestné činnosti upravena předpisy trestního práva.

Zavedení tohoto nového oprávnění pro vojenské policisty však jakoukoliv návaznost na tuto garanci postrádá. Je třeba se zamyslet nad celou filozofií role a využití Vojenské policie. A nad otázkou, zda tyto návrhy korespondují s typickými úkoly Vojenské policie jako je policejní ochrana vojsk, podpora v zahraničních operacích, problematika zadržování, využití forenzních schopností policejních specialistů zejména při činnosti ve vnitřních ozbrojených konfliktech,“ zní jedna ze zásadních interních připomínek vůči návrhu.

Na otázku, zda může ministerstvo obrany kvůli závažným zjištěním o pokusu zřídit institut tajného agenta, text novely poskytnout Ekonomickému deníku, odpověděl Marek Vala záporně. „Jak jsme již předeslali, návrh novely zákona se nyní nachází ve vnitroresortním připomínkovém řízení. Vzhledem k této skutečnosti ji v tuto chvíli nelze zveřejnit,“ dodal pracovník tiskového oddělení ministerstva obrany.

Rozšíření pravomocí nepodpořím

„To, že vojenská policie předkládá opět novelu zákona 300/2013 mě překvapuje. Ráda si přečtu, co v ní bude odlišného od minule, ale rozhodně nepodpořím rozšiřování pravomocí Vojenské policie v trestním řízení, protože to nepokládám za potřebné. V tomto jsem zcela konzistentní. Navíc náčelník vojenské policie plukovník Miroslav Murček ještě nedávno na výboru pro obranu tvrdil totéž, tedy že rozšiřování pravomocí v trestním řízení nepředpokládá,“ obula se do připravovaného materiálu šéfka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová.

Vojenská policie aktuálně vyšetřuje možný podíl českých příslušníků mise v Afghánistánu na smrti tamního vojáka Vahidulláha Chána, který vloni zastřelil českého psovoda Tomáše Procházku. Ilustrační foto Vojenské policie z afghánského Kábulu: vp.army.cz

Zákonodárci se k původní novele z roku 2016 stavěli zpočátku rozdílně. Zatímco někteří poslanci, například z ČSSD a ANO, byli pro její odhlasování, opozice se stavěla proti. „Bohužel musím konstatovat, že Poslanecká sněmovna svou neuváženou poslední novelou zákona o Vojenské policii a dalších souvisejících zákonů, např. trestního řádu – dlužno říci, že klub TOP 09 pro ni nehlasoval – připustila, že Vojenská policie v některých situacích je postavena na roveň Policii České republiky a tudíž dnes Vojenská policie chce a domáhá se týchž oprávnění, nástrojů a prostředků, jako má Policie České republiky. Je to např. možnost prověřovat osoby, lustrovat je, prohlížet je, užívat donucovacích prostředků, vstupovat do bytů a provozoven, ba dokonce používat operativně pátracích prostředků. Pokud by náhodou někdo z přítomných nevěděl, co se pod tímto technickým označením užívá, tak je to nasazení odposlechů,“ rozohnil se například na plénu Sněmovny v roce 2017 poslanec TOP 09 Daniel Korte.

V podstatě to podle Korteho budilo dojem, že se měla budovat v České republice jakási druhá policie. „A podle všeho třetí policie se buduje v Celní správě pod egidou náměstka Roberta Šlachty,“ podotkl poslanec Korte. Podle něj je celkem logické, že posílení jednoho či jedněch znamená oslabení druhého, tím druhým byla v onom případě Policie České republiky. „Těch pokusů o oslabení Policie České republiky a její pozice je více. V nedávné době jsme byli svědky masivního útoku ze strany některých dnes již bývalých policistů a některých státních zástupců na Policii České republiky v souvislosti se vznikem Národní centrály proti organizovanému zločinu. „Nyní jsme svědkem pokusu legislativního, kdy se z té salámové štangle odkrajují další kroužky. Obávám se, že až tento proces bude jednou dokončen, z Policie České republiky bude pouze papírový tygr, neboť jí nezbude k práci nic jiného, než honit kapsáře na Václavském náměstí. Dámy a pánové, já pokládám tento návrh za koncepčně chybný, je to krok špatným směrem, a proto navrhuji zamítnout jej v prvním čtení,“ prohlásil před dvěma roky poslanec Daniel Korte (v dalším období se už do Poslanecké sněmovny nedostal – pozn. red.).

Požadavky Vojenské policie může každý čtenář posoudit sám, když si prostuduje, jakými trestnými činy, a s jakou závažností, se armádní detektivové zabývají. V loňském roce vyšetřovali 204, v roce 2017 171 a v roce 2016 140 trestných činů. Statistiky jsou k dispozici zde. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz