iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Válka soudců, JUDr. Podhola z Liberce se nechce podřídit

Soudcovská nezávislost je základním pilířem právního státu a garantují ji nejvyšší právní normy počínaje Ústavou a mezinárodními lidskoprávními pakty. Žádná nezávislost však pochopitelně není absolutní a musí mít určité mantinely, už proto, aby nemohla být zneužita. Kde leží hranice v případě vztahu mezi prvoinstančním a odvolacím soudem, řeší aktuálně jeden z kárných senátů Nejvyššího správního soudu (NSS) v případu libereckého okresního soudce Kamila Podholy.

Ten je totiž podle všeho přesvědčen, že do jeho verdiktů mu odvolací soud nemá „co mluvit“. Alespoň tak to vyplývá z kárné žaloby, kterou na něj podala končící předsedkyně Okresního soudu v Liberci Ivana Šoljaková.

Při projednávání zdůraznila, že případ, pro který byla nucena takto postupovat, není v jeho praxi zdaleka ojedinělý. Přestože JUDr. Ing. arch. Kamil Podhola, Ph.D. patří k velmi výkonným soudcům, s odlišným právním názorem odvolacího soudu si rozhodně příliš hlavu neláme. Po zrušení svého prvoinstančního rozsudku při dalším posuzování případu často pomíjí závazné právní stanovisko, které odvolací soud v odůvodnění svého verdiktu uvedl, dokonce s ním nepřípustně polemizuje.

Tento problém přitom musela žalobkyně se svým podřízeným během posledních několika let probírat opakovaně. Podhola se prý totiž nijak netají postojem, že i pro něj platí demokracie a svoboda názoru, že má tedy právo veřejně projevit, jak daný případ vidí a cítí. Stanovisko odvolacího soudu pak nebere jako závazné v souladu se soudním řádem i principiálním systémem subordinace ve fungování soudní soustavy, ale jen jako odlišný právní názor, který by měl definitivně rozsoudit teprve někdo třetí, pravděpodobně soud dovolací. Ve své soudcovské praxi už v několika případech opakovaně názor odvolacího soudu zcela pominul a opětovně rozhodl „podle svého“, tento postup pak hájil jak na interní soudcovské poradě, tak později i při oficiálním projednávání svého přístupu s vedením soudu.

Jednání se tehdy účastnila i místopředsedkyně OS v Liberci pro civilní úsek Dana Semirádová, kterou kárný senát NSS předvolal jako svědkyni. V plném rozsahu potvrdila slova své nadřízené – ta se prý snažila Kamilu Podholovi opakovaně a velmi důrazně vysvětlit, že právní názor uvedený ve zrušujícím verdiktu krajského soudu je pro okresní soud závazný a není přípustné s ním polemizovat či podrobovat jej kritice. Efekt ale byl jen částečný: „Příliš na to neslyšel, snažil se nás přesvědčit, že právě ten jeho postup je správný a zajišťuje účastníkům spravedlivé soudní rozhodnutí. Celý ten principiální rozpor zjevně chápal jen jako jakousi ‚zajímavou právní problematiku‘. Závěrem bylo, že paní předsedkyně byla nucena reagovat na věc výtkou. Tím se cítil být zjevně zaskočen, neskrýval překvapení, že věc byla takto řešena.“
Když se ucho utrhne

Výtka byla udělena počátkem loňského roku a zdálo se, že soudce Podhola, byť vnitřně nepřesvědčen, je ochoten požadavek svých nadřízených akceptovat alespoň proto, že by kvůli jeho postoji „mohl jednou být velký problém“. A k tomu nakonec skutečně asi za tři čtvrtě roku došlo, když v jednom z projednávaných případů odvolací soud už potřetí zrušil Podholův stále stejný rozsudek. To se sice v minulosti stalo v jeho causách už několikrát, tentokrát ovšem senát krajského soudu sáhl k mimořádnému opatření. Přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl jiný soudce, protože „už neví, jak s tímto soudcem věc napravit“. A protože už to nevěděla ani sama předsedkyně Šoljaková, rozhodla se podat kárnou žalobu.

Tentokrát už totiž podle ní „zaťatost“ jejího podřízeného přesáhla únosnou hranici, neboť způsobila nejen neodůvodněné „dramatické“ protahování dodnes neuzavřeného případu (projednávání bylo zahájeno v květnu 2014), ale i zbytečnou a výraznou (ve stovkách tisíc korun) finanční zátěž účastníků kvůli neefektivnímu opakovaní právních úkonů. Podaná žaloba prý totiž byla kvůli formálním chybám od počátku neprojednatelná, na což odvolací soud vždy naprosto jasně upozorňoval a ve zdůvodnění uvedl i zcela konkrétní postup, jak tento nedostatek zhojit. Toto stanovisko však dr. Podhola nikdy nevzal v úvahu, naopak s ním velmi tvrdě polemizoval ve zdůvodnění svých dalších totožných verdiktů, kterými žalobci přiznával jím požadované částky.

Stanovisko samotného kárně obviněného ke všem vytýkaným skutečnostem ovšem na jednání nezaznělo. Přestože o jeho konání byl informován s několikatýdenním předstihem, zaslal kárnému senátu pouze sdělení, že na daný termín má nařízena tři jednání a nechce je odročit. Odročení jednání kárného senátu je ovšem podle jeho předsedy Karla Šimky ještě složitější, protože jeho šest členů se sjíždí z celé republiky – rozhodli se proto termín zachovat s předpokladem, že se kárně obviněný přeci jen dostaví, nebo alespoň zajistí právní zastoupení.

Když se ani jedno nestalo, dospěl senát před zahájením jednání k závěru, že povaha věci umožňuje ji projednat, a případně i rozhodnout v nepřítomnosti kárně obviněného. Po provedení důkazů však soudci během krátké porady naznali, že bude přeci jen vhodnější slyšet Podholovo stanovisko ke všem výhradám přímo, proto jednání odročili na polovinu příštího měsíce. Ivan Holas, ceskajustice.cz

PLK ŠLACHTA NEMÁ LIDI, PŘÍPADY ODLOŽENY

Někdejší ředitel ÚOOZ a nynější náměstek generálního ředitele Generálního ředitelství cel Robert Šlachta řeší dva vážné problémy: Jím řízená sekce pátrání má nedostatek odborníků v trestním řízení a nedostatek kompetencí v trestním řízení. Drtivá většina jeho případů byla loni odložena pro nepřípustnost, nedůvodnost nebo neúčelnost či skončila jako přestupek.Vyplynulo to ze čtvrteční tiskové konference ke Zprávě o činnosti sekce pátrání za rok 2018.

Původní brífink ke Zprávě o činnosti sekce pátrání při Generálním ředitelství cel, jejíž je Robert Šlachta ředitelem, se už od začátku změnil v lamentování nad personální a kompetenční nedostatečností útvaru. O chybějícím lidech informoval generální ředitel Generálního ředitelství cel Milan Poulíček. Podle jeho slov momentálně chybí Šlachtovu útvaru 70 – 80 lidí. „V tuto chvíli nabíráme lidi z vlastních zdrojů, nastupují lidé z Finanční správy kvůli prověřování v oblasti DPH, ale nabíráme lidi i z Vězeňské služby a od Policie ČR,“ uvedl generální ředitel.

Šlachta postavil nový ÚOOZ

Na upozornění na personální stav sekce pátrání pak navázal její ředitel a náměstek generálního ředitele Robert Šlachta úvahou, jaké lidi jeho pátrací sekce hledá: „Je to obdoba celorepublikového útvaru policie, sekce má specializované činnosti, máme sekci na analytiku,“ popsal někdejší oblíbený policista. „Lidi jsme si museli sami vytipovat, naučit je, šli jsme cestou policie, kde jsou označení pátrači,“ vysvětlil Šlachta.

Podle něho se dobří pátrači velmi obtížně vychovávají. Například by „chtěli jít do sofistikované trestné činnosti v souvislosti s DPH“, avšak jde o mimořádně složitou problematiku, kde se analytik či pátrač těžko vychovává, protože „pobyt v prostředí je složitý“.

Robert Šlachta v sobě policistu stále nezapře. Jak vyplynulo z jeho dalšího vyjádření, staví sekci pátrání na Generálním ředitelství cel podobně jako další policejní útvar. Podle jeho slov je například nezbytné monitorovat podezřelé majetky lidí hned od začátku tak, aby mohl být případ s důkazy předán policejnímu orgánu k vyšetřování.

Ale bez oprávnění

A to je další problém. Šlachtův útvar má ze zákona oprávnění prověřovat, ale nikoli už zasahovat v další fázi trestního řízení – nesmí podle zákona vyšetřovat. Případy, které jeho sekce pátrání zahájí, musí v určité fázi předat těm, kdo toto oprávnění ze zákona mají: Policii ČR nebo Inspekci MV. „Lidé, kteří k nám přišli od policie, kde byli zařazeni jako vyšetřovatelé, jsou u nás zařazeni jako metodici. Není dobré, když jiný orgán dělá prověřování a jiný orgán dělá vyšetřování,“ řekl k tomu Robert Šlachta.

„Je to naprosto radikální, když jedna složka dělá prověřování a jiná vyšetřování,“ řekl Šlachta, podle kterého se jeho sekce snaží o maximální kvalitu včetně komunikace se státním zastupitelstvím.

Jak dále vyplynulo z jeho slov, spor mezi Finanční správou, Policií ČR respektive ministerstvem financí a vnitra o to, kdo bude vyšetřovat, dále probíhá. K tomu se rovněž vyjádřil generální ředitel GŘC Milan Poulíček:„Vedou se jednání na vysoké úrovni, teď je to na někom, kdo řekne – toto bude mít Celní správa, toto policie,“ uvedl k problému generální ředitel Poulíček. Podle jeho slov jde o to, aby spisy nespadly pod stůl.

O tom, že ministerstvo vnitra odmítá návrh, aby se celníci stali dalším orgánem činným v trestním řízení a měli veškerá oprávnění jako policie, Česká justice aktuálně informovala. Princip policejních vyšetřovatelů u celní správy označila za rozporný s Ústavou Česká advokátní komora.

Jsou to srdcaři

S otázkou personální souvisí rovněž otázka platová. Například nově vzniklý odbor kybernetiky v rámci pátrací sekce má tři lidi, které státní instituce nemůže zaplatit jakoby je platil soukromník. Podle Šlachty jsou to „srdcaři“. Darknet podle něho funguje jako obrácený internet a lidi dnes nejezdí domlouvat obchody přes půlku Evropy, zdůraznil význam pátrání na darknetu.

Také podle slov generálního ředitele Poulíčka si ti vyšetřovatelé, kteří přejdou od Policie ČR k celní správě pohorší. „Oni u nás nevyšetřují a pohorší si platově. Důvod, proč přecházejí, je, že opouštějí policii,“ uvedl s doporučením zeptat se na policii, proč ji dotyční opouštějí.

Útěky ze Šlachtovy sekce k policii

Podle Roberta Šlachty to má policie jednodušší,protože disponuje odborníky v trestním řízení, kteří se „ho“ učí od začátku své kariéry na okrsku, zatímco u daňové správy, odkud nyní přicházejí lidé, se trestní řízení nevede.
Jenže téma nedostatku kvalifikovaného personálu uzavřel generální ředitel Milan Poulíček překvapivým výrokem, že pravda je taková, že lidé naopak utíkají ze Šlachtovy pátrací sekce k policii. „Spíš je to tak, že naši nejlepší odcházejí k policii. Je to oboustranné,“ uzavřel generální ředitel Poulíček. Jeho slova dokládá statistika ze Zprávy o činnosti sekce za rok 2018: Systematizovaný stav byl 759 celníků, k sekci nastoupilo 58 osob, zatímco 61 osoba od sekce loni odešla.

Celníci v kauzách stejně zůstávají

Jak ovšem v závěru brífinku u případu „Drozd“ vysvětlil Robert Šlachta, celníci se stejně ve vyšetřování angažují. Podle jeho slov v daném případě prováděli rok prověřování a pak případ předali NCOZ. Jenže tam byly domácí prohlídky a věci, kterým rozumí jen celníci: „Naši lidé zůstávají v kauze, protože v ní znají každý pohyb,“ řekl Robert Šlachta.
Podle statistiky výslednosti ze Zprávy o činnosti za rok 2018 zahájila Šlachtova sekce úkony trestního řízení celkem v 1 115 případech pro podezření z 1 117 trestných činů.

Do vyšetřování předala policii 218 případů a celkem 747 případů bylo odloženo nebo odevzdáno podle §159a odst. 1 -5 trestního řádu. Znamená to, že případy byly buď projednány jako přestupky nebo byly odloženy pro neúčelnost, nepřípustnost nebo nedůvodnost. Irena Válová, ceskajustice.cz

ROZHODNUTÍ O BABIŠOVI V PONDĚLÍ? ADVOKÁTI BARTONČÍKOVÉ: ČIN SE NESTAL

Pražské městské státní zastupitelství zveřejní, zda rozhodlo v kauze padesátimilionové dotace na farmu Čapí hnízdo, pravděpodobně v pondělí. V kauze je obviněn premiér Andrej Babiš (ANO) a někteří členové jeho rodiny. Lhůta pro rozhodnutí končí v sobotu, podle mluvčího státních zástupců Aleše Cimbaly zatím není jasné, zda bude prodloužena.

Server Seznam Zprávy ve čtvrtek napsal, že lhůtu státní zástupci prodlužovat nebudou, dozorující žalobce Jaroslav Šaroch by tak podle webu měl rozhodnout během dnešního dne. Cimbala to nepotvrdil.

„Lze předpokládat, že v pondělí by mohla být zveřejněna informace,“ řekl Cimbala. Doplnil, že pokud by rozhodnutí padlo, nebude zatím státní zastupitelství sdělovat jeho obsah. Cimbala už dříve upozornil, že pokud bude rozhodnutí vypracováno, budou pravděpodobně následovat navazující administrativní úkony, které si vyžádají další časový úsek. Vzhledem k tomu, že má spis přes 20 tisíc stran, může trvat i více dní, než bude rozesláno účastníkům.
Pokud lhůta pro vypracování rozhodnutí prodloužena nebude, může Šaroch podle trestního řádu rozhodnout více způsoby. Kromě podání obžaloby může také trestní stíhání zastavit, nebo postoupit případ jinému orgánu.

Babiš vinu odmítá

Babiš, který je od října 2017 obviněn z dotačního podvodu a z poškození finančních zájmů Evropské unie, dlouhodobě odmítá, že by se kolem farmy dělo cokoliv nezákonného. „Žádný podvod nebyl, říkal jsem to stokrát, nevím, proč to opakovat,“ řekl ve čtvrtečním rozhovoru pro MF DNES. Hrozí mu až deset let vězení.

ČSSD počká až na případní rozsudek

V případě že by se rozhodlo o obžalování premiéra, nebyl by to pro ČSSD problém. Strana by ve vládě stejně zůstala.
„Od začátku jsme říkali, že celá kauza pana premiéra může skončit obžalobou, ale současně jsme řekli, že tím zlomovým okamžikem je prvoinstanční odsouzení,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Právo šéf ČSSD Jan Hamáček.
Stíhání čelí kromě Babiše i jeho žena Monika, dcera Adriana Bobeková, švagr Martin Herodes a také bývalí členové společnosti Farma Čapí hnízdo Jana Mayerová a Josef Nenadál. Policie navrhla jejich obžalobu v polovině dubna.
Kvůli dotaci na stavbu farmy je obviněn i premiérův syn Andrej, jeho případ policie vyloučila k vlastnímu řízení. Informovala o tom koncem března, kdy bylo skončeno vyšetřování v hlavní části případu.

Čachry s vlastnictvím

Společnost Farma Čapí hnízdo, tehdy ještě pod názvem ZZN AGRO Pelhřimov, patřila Agrofertu. V prosinci 2007 se firma přeměnila na akciovou společnost s akciemi na majitele. V létě 2008 získala evropskou dotaci v programu pro malé a střední podniky, na kterou by jako součást Agrofertu neměla nárok. Po několika letech se společnost vrátila pod Agrofert.

Babiš vlastnil Agrofert do předloňského února, následně jej vložil do svěřenských fondů. V roce 2016 řekl ve Sněmovně, že Čapí hnízdo vlastnily v době získání evropské dotace jeho dvě dospělé děti a bratr jeho partnerky. Farmu nyní vlastní společnost Imoba, která loni spornou dotaci státu vrátila. V kauze byl původně stíhán i první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek a tři další lidé. Státní zástupce ale loni v květnu vyhověl jejich stížnosti a obvinění zrušil.

SOUDCI OSVOBODILI RADNÍ OSTRAVY

Bývalí radní Ostravy Jihu jsou nevinní. K takovému závěru dospěl Okresní soud v Ostravě, který zprostil obžaloby posledních osm z původně dvanácti obviněných včetně dvou bývalých starostů obvodu za ČSSD Otakara Veřovského a Karla Sibinského. Žalobce se proti rozsudku odvolal.

Soud neprokázal, že by se při zadání veřejné zakázky na sečení trávy a ořezy stromů před dvanácti lety dopustili trestného činu,“ uvedl v odůvodnění verdiktu předseda senátu Karel Kudrna. „Nic jiného jsme ani nečekali,“ uvedli po vyhlášení rozsudku shodně například Karel Sibinský i další sociální demokrat Ivo Hařovský.

Ani jeden z nich ale nejásal. V závěrečném vyjádření řada obžalovaných popsala, jak jim pětileté trestní stíhání zkomplikovalo politickou kariéru, rodinný i pracovní život, většině se také zhoršil zdravotní stav. Žalobce Alexandr Dadam žádal pro všechny až čtyřleté podmíněné tresty. V závěrečné řeči trval na tom, že obžalovaní se dopustili dvou trestných činů, a to ještě podle starého trestního zákona, zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinností při správě cizího majetku.

Podle něj způsobili obvodu škodu přes 55 milionů, když objednali údržbu zeleně na čtyři roky u sdružení firem za 165,5 milionu, přičemž jiné firmy nabídly služby za necelých 110 milionů. „Podávám odvolání v případě všech obžalovaných,“ řekl Dadam po rozsudku.

Někteří ze souzených kritizovali jeho konstrukci obžaloby a hlavně způsob, jakým dospěl k vyčíslení škody. „Je nesmysl porovnávat nabídku vítězné firmy s cenami uchazečů, které jsme museli ze soutěže vyřadit, protože nesplnili podmínky,“ argumentovali například Hařovský i Sibinský.

S názory kritiků se ztotožnil také soudce Kudrna. Ten řekl, že takový způsob výpočtu škody, který vychází ze srovnání ceny vysoutěžené s cenou hypotetickou, je nezákonný. Zdůraznil, že radní tehdy museli vyřešit opožděné sečení trávy. „Kdybyste to neudělali, přišly by na vás desítky, možná i stovky trestních oznámení,“ řekl jim. Zmínil také to, že kauza zaváněla politickým podtextem: „Od toho se však soud zcela oprostil,“ dodal.

TETOVÁNÍ A PAS Z ROZVĚDKY GRU, RUSKÁ STOPA?

Přibývá indicií, že za vraždou Gruzínce v centru německé metropole z minulého týdne stojí Moskva. Podle magazínu Der Spiegel má ruský občan Vadim Andrejevič Sokolov, který je podezřelý z vraždy, číslo pasu, které ukazuje na napojení na ruskou vojenskou tajnou službu GRU. Podezřelé jsou i další okolnosti. Kreml v týdnu podíl na vraždě popřel.

Čtyřicetiletý Zelimchan Changošvili, který v minulosti bojoval proti Rusům v Čečensku, přišel o život před týdnem krátce před polednem ve čtvrti Moabit nedaleko centra Berlína. V jednom z místních parků ho podle svědků dvakrát střelil do hlavy muž, který přijel na kole. Zbraň, kolo i paruku, kterou se maskoval, pachatel po činu hodil do nedaleké řeky Sprévy. Policie nedlouho poté zadržela 49letého Rusa.

Právě identitu tohoto muže obklopuje podle Spiegelu a investigativních organizací Bellingcat a The Insider řada podezření. Podezřelý Sokolov se podle údajů ve svém vízu narodil v Irkutsku na Sibiři a bydlí momentálně v Petrohradu.
V ruském pasovém registru ale nikdo takový přihlášen není. Nikdo s tímto jménem, datem a místem narození není ani v registru řidičů. Číslo Sokolovova pasu navíc ukazuje na část ruského ministerstva vnitra, která už v minulosti vydávala dokumenty vojenské tajné službě GRU.

Právě pasy byly nejsměrodatnějším prvkem ukazujícím i na muže, kteří se podle britské policie pokusili loni v jižní Anglii otrávit bývalého dvojího agenta Sergeje Skripala.

Spiegel fakta hodnotí jako závažné indicie, že za vraždou může stát právě GRU. Zároveň ale magazín poznamenává, že existují rovněž indicie, které ukazují na to, že Sokolov zřejmě nebyl přímým zaměstnancem této tajné služby. Má na sobě totiž vícero tetování, a podle ruských zdrojů je tedy nepravděpodobné, že by ho GRU přímo zaměstnala, protože by byl poměrně snadno poznatelný.

Že šlo o zakázku Němci nepochybují

I proto nadále vyšetřovatelé prověřují také možnosti, že mohlo jít o vraždu související s organizovaným zločinem, případně že byl zrekrutován nějaký zločinec. Také podle některých spekulací za útokem mohl stát čečenský autoritářský vůdce Ramzan Kadyrov. O tom, že šlo o vraždu na zakázku, německé úřady nepochybují.

Pokud se nakonec skutečně potvrdí, že za ní stála Moskva, může to mít dramatické následky pro německo-ruské vztahy podobné dopadům na britsko-ruské vztahy po loňském pokusu o zabití bývalého ruského agenta Sergeje Skripala nervovou látkou novičok v Salisbury. Za tímto útokem stála podle evropských zemí Moskva.

K dalším podezřením přispívá i to, že Sokolov v žádosti o vízum špatně a neúplně vyplnil svou údajnou petrohradskou adresu. Pas, v němž ještě nejsou biometrické údaje, mu navíc byl vystaven jen 11 dní před žádostí o vízum.
Ruské tajné služby si podle německého listu mohly objednat vraždu v Berlíně

V hotelu v Paříži, kde měl být před cestou do Berlína, si na něj vůbec nevzpomínají recepční. V berlínském hotelu, kde bydlel, se zase našel větší obnos peněz v hotovosti. Letenku zpět do Ruska měl rezervovanou hned na první den po vraždě.

Zastřelený Changošvili, který byl Čečencem s gruzínským pasem, v Gruzii úzce spolupracoval s tajnými službami a snažil se bojovat proti pronikání ruského vlivu do země. Poté, co se ho někdo pokusil zabít a Changošvili utrpěl několik střelných ran, se přestěhoval na Ukrajinu a pak dále do Německa.

V Berlíně Changošviliho přes dva roky kontrarozvědka vedla jako islamistu, od něhož může pocházet nebezpečí útoku. Příčinou sledování bylo podle Spiegelu to, že ho za nebezpečného islamistu označila Moskva. Když ale za celou dobu muž neučinil žádné podezřelé kroky, přestal být sledován.