iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

NSZ Zeman, Ištván, Bradáčová nechtějí od koryta

Benešová vypořádala připomínky ke klíčovému návrhu: NSZ Zeman má skončit v roce 2023, Ištvan s Bradáčovou rok po něm. Ministerstvo spravedlnosti vypořádalo připomínky k zákonu o státním zastupitelství, přičemž odmítlo většinu připomínek, které předložilo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Podle návrhu má Pavel Zeman skončit ve funkci v roce 2023, oba stávající vedoucí vrchní státní zástupci pak v roce 2024. Ministerstvo setrvalo i na účasti soudců v komisích pro výběr vedoucích státních zástupců.

Kritizovaný soudce ve výběrové komisi pro funkcionáře by se pak mohl volit losem. Česká justice má vypořádání připomínek k novele zákona k dispozici.

Návrh novely zákona o státním zastupitelství i po připomínkovém řízení počítá se sedmiletým funkčním obdobím pro všechny vedoucí státní zástupce. Ministerstvo tak oslyšelo námitku NSZ, kterou vznesly v připomínkovém řízení i některé další resorty, totiž aby toto období pro nejvyššího státního zástupce bylo desetileté. Argument, že délka mandátu nejvyššího státního zástupce má odpovídat délce funkčního období předsedů a místopředsedů nejvyšších soudů, resort odmítl. „Srovnání s úpravou pro předsedy soudů je do určité míry mechanické.

Rozsah oprávnění předsedů soudů a vedoucích státních zástupců je odchylný. Nejvyšší státní zástupce stojí v čele hierarchické soustavy, odpovídá za její chod a má oprávnění, kterými předseda soudu nedisponuje. Navržená délka sedmiletého funkčního období výrazně přesahuje délku volebního období a zaručuje tedy podle našeho názoru dostatečnou nezávislost nejvyššího státního zástupce na konkrétní vládě. I v předchozích ministerských návrzích, s výjimkou návrhu předloženého panem ministrem Blažkem, bylo ostatně funkční období nejvyššího státního zástupce stanoveno na 7 let,“ vysvětlilo svůj postoj ministerstvo. To minulý týden ostře kritizoval Pavel Zeman.

Ministerstvo odmítlo i požadavek NSZ, aby se Pavlovi Zemanovi s účinností nového zákona automaticky obnovil mandát. NSZ argumentovalo, shodně s připomínkami zájmového spolku Unie státních zástupců (USZ), že tak tomu bylo i v případě předchozích návrhů novel zákona a obdobně to bylo řešeno i u funkcionářů nejvyšších soudů při novele zákona o soudech soudcích v roce 2008.

Podle ministerstva by ale takové řešení bylo nefér vůči ostatním vedoucím státním zástupcům, jejichž mandát má skončit podle toho, kdy nastoupili do funkce. Resort v této souvislosti připomněl, že právě nerovnost při stanovení přechodných ustanovení u tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu a předsedů Nejvyššího správního a Ústavního soudu byla důvodem, proč byla úprava zrušena Ústavním soudem. Zákonodárci tehdy u předsedkyně Ivy Brožové stanovili lhůtu jejího „zbytkového“ mandátu 5 let, zatímco u předsedů Josefa Baxy a Pavla Rychetského jim byl přiznán mandát nový.

Benešová: Chtějí mandát nadosmrti

Podle ministryně spravedlnosti byly připomínky NSZ nadstandardní a úřad požaduje až nemožné změny. „Oni by to nejradši měli nadosmrti, jak jsem pochopila. Hádají se o každý centimetr. Nechtějí ustoupit a po mně chtějí, abych ustupovala,“ uvedla už dříve k mandátům vrcholových funkcionářů státního zastupitelství ministryně Marie Benešová. Pokud by vyhověla Zemanovi, mohl by být ve funkci až 22 let. „To je docela absurdní, řekněte mi, kdo z funkcionářů takovou dobu má,“ dodala s tím, že v manažerské funkci dochází k vyčerpání.

Konference Unie státních zástupců Archivní foto: USZ

Ministerstvo také připomnělo, že v případě obou předsedů jim, v době účinnosti předmětné novely, ještě ani neuplynulo celé funkční období. Což ovšem neplatí v případě Pavla Zemana, který již z pohledu návrhu „přesluhuje“. „Ústavní soud naopak aproboval princip, kdy stávající soudní funkcionáři ve funkci skončí k datům vycházejícím z data jejich jmenování do funkce, pokud délka přechodného období není nepřiměřená k délce nově stanoveného funkčního období, čemuž navržená úprava odpovídá,“ dovozuje ministerstvo.

Na tomto místě je třeba připomenout, že s nerovností, zvyklostmi či ústavními principy, jichž se nyní NSZ či zájmový spolek státních zástupců USZ dovolávají, si nijak cestu změn v soustavě nekomplikoval návrh předložený někdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Tato předloha měla podporu Pavla Zemana, Lenky Bradáčové i USZ a znamenala automatický konec pro celé vedení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jejich možný nedobrovolný přesun k některému z okresních státních zastupitelství či v podstatě automatické jmenování Lenky Bradáčové šéfkou všemocného protikorupčního speciálu.

Dvě varianty změn v čele okresů a krajů

Ohledně změn v čele krajských a okresních státních zastupitelství navrhuje ministerstvo dvě možné varianty řešení. První varianta počítá s tím, že vedoucím státním zástupcům jmenovaným do konce roku 1995 bude končit funkční období dne 31. 12. 2025. Těm, kdo byli jmenováni v letech 1996 až 2005, končí funkční období dne 31. 12. 2026, jmenovaným v letech 2006 až 2012 končí funkční období dne 31. 12. 2027, vedoucím jmenovaných v letech 2013 až 2016 má končit funkční období dne 31. 12. 2028 a konečně jmenovaným v období od 1. ledna 2017 do nabytí účinnosti zákona by mělo končit funkční období dne 31. 12. 2029. Zde je pevně stanoveno, že oba stávající vedoucí VSZ končí k poslednímu dni roku 2024. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ NEBYLO? SOUDCE LNĚNIČKA DOSTAL VÝTKU

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal udělil výtku pražskému soudci Jiřímu Lněničkovi, a to za výroky v souvislosti s případem Lukáše Nečesaného. Lněnička v soudní síni poté, co soud zprostil Nečesaného obžaloby, hovořil o „špatném rozhodnutí“. O výtce dnes informoval Spolek Šalamoun, informaci potvrdil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček.
Lněnička v březnu definitivě zprostil Nečesaného obžaloby z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích. Předcházela tomu řada protichůdných rozhodnutí, Nečesaného se zastal Nejvyšší i Ústavní soud.

Lněnička v jednací síni uvedl, že rozhodnutí je špatné, ale že vzhledem k procesní situaci neměl lepší možnost. V písemném odůvodnění se zmiňuje o špatném řešení či výběru ze dvou špatných variant.

Jeho nadřízený, předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš už dříve pro Českou justici označil Lněničkovy výroky za nevhodné, podat na něj kárnou žalobu či ho jinak potrestat však odmítl. „Jakkoliv nepovažuji vhodné užití poněkud expresivních výrazů (výše zmíněných) předsedou senátu při odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ztotožňuji se se stanoviskem pana místopředsedy Sváčka a Váš podnět k podání návrhu na zahájení kárného řízení s předsedou senátu proto pokládám za nedůvodný a pohovor, který vedl pan místopředseda Sváček s předsedou senátu JUDr. Jiřím Lněničkou za postačující,“ uvedl Bureš.

Šámal podle dopisu adresovaného Spolku Šalamoun rozumí kontextu a důvodům Lněničkových výroků, měl prý zřejmě na mysli procesní situaci, ve které se vrchní soud ocitnul. Přesto podle Šámala výroky narušily důstojnost soudcovské funkce, dobrou pověst justice a důvěru veřejnosti.

„Pokud ve správnost a spravedlivost rozhodnutí nevěří ani sám soud, který takové rozhodnutí vyhlašuje, logicky nelze důvěru ve spravedlivé rozhodnutí soudu očekávat od stran řízení či od veřejnosti jednání soudu sledující,“ stojí v dopisu. Šámal považoval za nevhodný také způsob, jak se Lněnička vyjadřoval o rozhodování ostatních soudů v kauze.
„Doktor Lněnička vzal předmětnou výtku na vědomí, nicméně nyní se věnuje především dalším trestním věcem, a nebude se k ní tedy podrobněji vyjadřovat,“ sdělila dnes mluvčí pražského vrchního soudu Simona Heranová.

Obžaloba tvrdila, že Nečesaný v únoru 2013 několikrát udeřil kadeřnici do hlavy polenem a sebral jí přes 10.000 korun. Žena nejprve Nečesaného jako agresora nepoznala, později jej však označila za útočníka. Podle soudních znalců trpěla po útoku výpadky paměti. Mladík byl dva roky ve vězení, nakonec je pravomocně zproštěn.

Podle místopředsedy Spolku Šalamoun Václava Peričeviče je udělení výtky předsedou Nejvyššího soudu „věc zcela ojedinělá a naprosto unikátní“ a spolek ji oceňuje jako projev reflexe. Šámal podle dostupných informací svou pravomoc čas od času využívá, statistika se k tomu podle Tomíčka zatím nevede. Jen za nesplnění oznamovací povinnosti podle zákona o střetu zájmů za rok 2018 dostalo výtku 19 soudců.

CHYBY ZA MILIARDU NA MS V PRAZE? SOUD TO ODMÍTÁ

V účetní závěrce Městského soudu v Praze za rok 2017 byly chyby za více než miliardu korun. Vznikly tak, že soud neúčtoval některé významné závazky a náklady v době jejich vzniku. Na základě prověrky o tom dnes informoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Soud podle něj také v několika případech porušil daňové a právní předpisy u soudních poplatků, nedostatky měl i ve vnitřním kontrolním systému. Soud zdůrazňuje, že z kontroly vyplývají jen formální nedostatky a nikomu nezpůsobil škodu.

„Účetní závěrka MS Praha za rok 2017 nepodává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a údaje v ní obsažené nejsou spolehlivé. Účetní závěrku přitom schválilo ministerstvo spravedlnosti,“ uvedl NKÚ.

Městský soud podle kontrolorů správně neúčtoval zejména odměny a náhrady výdajů pro obhájce, znalce, tlumočníky a další účastníky soudních řízení. „Účetní výkaz, rozvaha a výkaz zisku a ztráty proto nevypovídaly o tom, co se v daném roce opravdu stalo,“ sdělil NKÚ. Stav financí v přehledu o peněžních tocích proto neodpovídal skutečnosti.

„V příloze účetní závěrky pak soud nevykázal částky budoucích nároků a povinností, které vyplývají z jeho rozhodovací činnosti,“ zjistil NKÚ. Šlo zejména o soudní poplatky, peněžité tresty a o náhrady za ustanovené advokáty. Ve všech případech šlo podle úřadu o významné systémové nedostatky v účetnictví a výkaznictví.

„NKÚ při své kontrole zjistil pochybení v oblastech, kdy procesní předpisy, podle nichž musíme postupovat my i všechny ostatní soudy, nejsou v souladu s předpisy účetními. Náš postup tak dlouhé roky schvalovali odborníci z ministerstva spravedlnosti, vázáni právě zmíněnými procesními předpisy,“ sdělila mluvčí soudu Markéta Puci. Zdůraznila, že nutnost sjednotit účetní a procesní předpisy konstatuje i NKÚ.

Kontroloři uvedli, že více než 26 milionů korun ze státního rozpočtu soud neoprávněně použil na poskytnutí záloh podle zvláštních právních předpisů na více než 12 měsíců, což rozpočtová pravidla neumožňují. „NKÚ v této souvislosti doporučuje upravit rozpočtová pravidla tak, aby respektovala specifika soudních řízení,“ podotkl úřad.

„Ministerstvo spravedlnosti bude iniciovat změnu právních předpisů, které odstraní názorovou rozdílnost ve výkladu dané problematiky,“ sdělila Lucie Machálková z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti. Resort uvádí, že postupoval při schvalování účetní závěrky soudu podle příslušné vyhlášky a schválil ji na základě všech dostupných podkladů a informací, které nevykazovaly významné nedostatky a nesrovnalosti.

„Z pohledu ministerstva spravedlnosti je důležité, že nebyla způsobena škoda na majetku České republiky. Závěrem konstatujeme, že Městský soud v Praze je samostatná účetní jednotka, která si za své procesy zodpovídá primárně samostatně,“ dodala Machálková.

Z kontroly rovněž vyplývá, že soud hradil plnění na základě neúčinných smluv. V jednom případě údajně zaplatil fakturu za více než 300.000 korun bez uzavřené smlouvy a v několika případech neprovedl odvod příjmů do státního rozpočtu v zákonném termínu.

Vyplacení 300.000 Kč se podle mluvčí soudu týkalo dodatku ke smlouvě na projektovou dokumentaci rekonstrukce budovy ve Slezské ulici, který byl schválen až v novém roce. „Účetní pochybila, když peníze vyplatila již ke konci předešlého roku. Peníze se obratem vrátily zpět na účet, ovšem tento neoprávněný výdaj už formálně v účetnictví zůstal. Jde skutečně o naše pochybení, ovšem opět konstatujeme, že k žádné škodě nedošlo,“ uvedla Puci. „Na základě výsledků kontroly doporučil NKÚ úpravu právních předpisů v oblasti peněžitých záruk připadlých státu a v oblasti poskytování záloh dle zvláštních právních předpisů, dodal NKÚ.

ŠÉF LÁN BALÁK OBŽALOVÁN ZA MILIONOVOU ZAKÁZKU?

Elitní detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu navrhli obžalovat šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka. Muž, kterého osobně vybral a dosadil kancléř Vratislav Mynář, dle vyšetřování v sídle prezidenta zmanipuloval stamilionovou zakázku na zpevnění břehů nádrže Klíčava. Spolu s ním chce policie poslat k soudu stavební firmu Energie, která tendr vyhrála, a jejího manažera.

„Obvinění v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu opatřit jinému prospěch velkého rozsahu měli zjednat některému dodavateli přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů,“ popsal podstatu skutku mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej. Ten identitu stíhaných nekonkretizoval. Podle informací MF DNES se ale jedná o Baláka, stavební firmu Energie a jejího manažera.

Pražské vrchní státní zastupitelství, které případ celou dobu dozoruje, teď bude rozhodovat o podání obžaloby. Pokud verzi policie potvrdí, Balák stane před soudem. Šéf Lán dlouhodobě tvrdí, že si žádného předražení není vědom. Oprava svahů podél nádrže skončila v Lánské oboře letos v červnu. Balák při té příležitosti uvedl, že zakázka byla stoprocentně v pořádku a že o nutnosti provést práce bylo rozhodnuto ještě v době, kdy Lesní správu Lány nevedl. Dále řekl, že o manipulaci s cenou zakázky či o ovlivňování rozsahu prací nemá žádné informace.

Balák tak firmě, která je stíhaná s ním, vyplatil na 170 milionů za práce, které jsou podle policie silně předražené. Veřejné peníze předtím vylobboval jeho šéf Mynář. A minimálně 12 milionů z toho odteklo do schránkové firmy s neexistujícím majitelem i sídlem.

Stavební dozor od Mynáře

Jak už dříve popsala MF DNES, zakázka na zpevnění břehů nádrže v Lánech byla podle policejních odposlechů od začátku plánovaná jako předražená o desítky milionů.

A to není vše. Stovky milionů za ni Hrad vyplatil kladenské firmě Energie, která zákonem vyžadovanou soutěž vyhrála. Podle policistů ovšem zejména proto, že ji místo Lesní správy Lány fakticky pořádala ona. Z odposlechů podle vyšetřovatelů plyne, že soukromá firma si za souhlasu Baláka sama ušila na míru zadávací podmínky tendru, které vyšachovaly další zájemce. Ale ještě před tím dokonce nadiktovala i projekt, podle něhož pak začala budovat. A to tak, aby v něm byla „rezerva“ desítky milionů.

„Jestli tohle nevyjde, tak pak už jsou u nás debilové, protože víc už to připravit nemůžu (...). Zadání, to jsem kompletně vymyslel, aby se odbouraly ty menší firmy (…). A hlavně to mám udělaný tak, že polovina se toho dělat nebude, a může se vyfakturovat,“ zachytili třeba policisté, jak se manažer Energie Libor Tkadlec po telefonu chlubí jednomu ze svých spolupracovníků, že v sídle prezidenta manipuluje zakázku za čtvrt miliardy korun.

Je zásadní říct, že na stavební dozor, který kontroluje právě to, aby Hrad zaplatil jen to, co se skutečně postaví, přitom Lány bez tendru najaly brněnskou společnost GEOtest. Jejího spolumajitele Martina Teyschla zná dobře kancléř Mynář. Sedí v jeho nadaci, prostřednictvím které podporují školu nedaleko Osvětiman.

Mynář stíhaného šéfa odmítá odvolat

A Mynář, který Baláka vybral a dosadil, ho dlouhodobě navzdory policejnímu stíhání odmítá odvolat. To nyní zopakoval i mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. „V právním státě vskutku není návrh na obžalobu odsouzením,“ uvedl mluvčí prezidenta.

Balák tak v Lánech už dva roky od policejního zásahu rozděluje další a další zakázky. Redakce například informovala o tom, že přímo stíhané firmě Energie podivuhodně levně prodal dva a půl tisíce náklaďáků kamene vytěžených v sídle prezidentů. I to policie nyní vyšetřuje.

Mynář se ale Baláka opakovaně zastává. MF DNES už dříve dokonce informovala o tom, že kancléř prezidenta tlačil na tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), aby proti stíhání Baláka podal námitku pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu a využil tak ojedinělou pravomoc, jejímž prostřednictvím politik může zasáhnout do činnosti státního zastupitelství. Ministr ovšem rozhodnutí zdržoval a také nakonec letos v květnu zamítl.

Ještě předtím Hrad šel tak daleko, že Balákovi umožnil nechat si z veřejných peněz zaplatit vlastní obhajobu. Smlouvu na dva tisíce korun za každou odpracovanou hodinu bez výběrového řízení uzavřel Balák za lesní správu minulý rok na podzim s advokátní kanceláři Musalová, Jansta.

Balák kancelář dobře zná. Tito právníci v minulosti pracovali pro některé jeho firmy, když podnikal.
Potom, co MF DNES upozornila, že smlouva na svou vlastní obhajobu za veřejné peníze může paradoxně Baláka vystavit dalšímu trestnímu stíhání, lesní správa letos v červenci kontrakt v tichosti dohodou ukončila.

62 MILIONŮ UPRCHLÍKŮM DO LIBYE A JORDÁNSKA, PŘITOM V ČR NEJSOU PRO NEMOCNÉ

V rámci programu Pomoc na místě odešle Česko 57 milionů korun do Libye, Nigeru a Jordánska. Peníze tam budou sloužit na prevenci nelegální migrace a na ochranu uprchlíků. Dalších pět milionů pošle vnitro do Mauritánie, kde budou použity jako součást humanitárního programu Medevac. Návrh v pondělí schválila vláda, informovala mluvčí ministerstva vnitra Klára Dlubalová.

Kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci v Libyi, která má podle ministerstva vnitra negativní dopad na migrační situaci v centrálním Středomoří, pošle úřad zemi 25 milionů korun. Stejná částka bude směřovat do Nigeru, který čelí příchodu mnoha uprchlíků, uvedlo vnitro. Oba projekty pomohou podle ministerstva více než padesáti tisícům uprchlíků.

„Pro nás je důležité pomáhat na místě. Je to nejúčinnější způsob, jak proti migraci bojovat. Zajištění fungující infrastruktury, zdravotní péče či podpora vzdělávání je jednou z věcí, která může pomoci zabránit tomu, aby uprchlíci mířili dál do Evropy,“ uvedl v tiskové zprávěministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).

Zbylých sedm milionů korun půjde na pomoc dětským syrským uprchlíkům v Jordánsku. „Česká republika tímto darem podpoří vzdělávání syrských dětí, a pomůže tak 2 800 dětem a jejich rodinám,“ doplnila Dlubalová.

Vláda v pondělí schválila i projekt na zlepšení zdravotní péče v uprchlickém táboře Mbera v Mauretánii. V rámci programu Medevac do země zamíří pět milionů korun. Podle vnitra žije v táboře více než 57 tisíc uprchlíků z Mali. Celkový rozpočet programu Pomoc na místě činí pro letošní rok 150 milionů korun, peníze vnitro poskytuje buď přímo, nebo prostřednictvím vlád států EU či mezinárodních organizací. Vnitro už v minulých měsících finančně podpořilo Severní Makedonii a státy severní Afriky.

Hlavní činností programu Medevac je vysílání lékařských týmů do zahraničí, vnitro již v červenci podpořilo pěti miliony korun léčbu očních onemocnění v Burkině Faso.

ZA PRODEJ PADĚLANÝCH OBRAZŮ FRÖHLICH NA 8 LET DO BASY

Na 8 let do vězení poslal Krajský soud v Praze Jaroslava Fröhlicha za prodej padělaných obrazů. Muž musí zaplatit také 15 milionů korun. Jeho manželku poslal soud do vězení na 6 let a udělil peněžitý trest 5 milionů korun. Mezi obětmi manželů byla také herečka Jiřina Bohdalová, které nyní musí zaplatit náhradu škody.

Soudkyně Iva Říhová četla rozsudek téměř dvě hodiny. „Obžaloba byla z větší části naprosto důvodná,“ prohlásila Říhová. Trestní senát neměl naprosto žádné pochybnosti o závěrech státem určených znalců, tedy že obrazy nejsou originální. Pochybnosti o pravosti uměleckých děl by měl podle soudkyně i laik.„Nemohli jsme si nevšimnout podobností různých obrazů od různých autorů,“ uvedla Říhová. Obrazy byly podle ní například podobně barevné, navíc měly sporný původ.

Státní zástupce ale na konci devět měsíců trvajícího jednání prohlásil, že znalci, kteří označili díla za falzifikáty, nepůsobili u soudu přesvědčivě. „V případu byl zpracován jediný revizní posudek Národní galerií a ta dospěla k opačnému názoru,“ řekl novinářům po vynesení verdiktu. K prokázání viny pak podle něj chybí výslechy padělatelů, kteří buď neexistují, nebo je policie nedokázala zjistit.

Fröhlich podle pondělního nepravomocného rozsudku musí zaplatit 15 milionů, jinak mu hrozí další rok ve vězení. Soudkyně také dlouho četla majetek, který mu propadl. Jednalo se zejména o padělané obrazy. Manželka Eva musí zaplatit peněžitý trest 5 milionů korun, jinak ji soud udělí náhradní trest 6 měsíců ve vězení. Milana Trokana poslal soud do vězení s ostrahou na 7 let. Muž musí zaplatit také 5 milionů korun, jinak mu hrozí náhradní trest 6 měsíců ve vězení.

Hlavní líčení trvalo devět měsíců, státní zástupce Miroslav Forejt na jeho konci navrhl všechny obžalované viny zprostit.
Trojice s jeho návrhem souhlasila. Podle podané obžaloby jim hrozí až desetileté vězení. Soudkyně nakonec rozhodla jinak.

Trojice se podle předsedkyně trestního senátu Ivy Říhové dopustila podvodu a způsobila škodu za desítky milionů korun, kterou musí společně uhradit. Rozhodnutí není pravomocné, obžalovaní se na místě odvolali. Státní zástupce, který v závěrečné řeči navrhl jejich osvobození, si ponechal lhůtu.

Žalobce Miroslav Forejt nevyloučil to, že by mohl podat odvolání i ve prospěch obžalované trojice. „Rozsudek je v rozporu se závěrečným návrhem státního zástupce. Proto se budu skutečně poctivě zajímat o to, co soud k jeho názoru vedlo,“ prohlásil. Situaci považuje za výjimečnou, sám se s ní prý ještě nesetkal. Podle advokáta Fröhlichových Tomáše Kaisera je pak verdikt „v rozporu s obsahem spisu“.

Fröhlichovi a Trokan prodali desítky obrazů za více než 30 milionů korun. Další padělky v hodnotě zhruba 53 milionů k prodeji nabízeli. Podaná obžaloba tvrdila, že věděli, že jsou díla padělaná. Státní zástupce ale v červenci uvedl, že se trojice mohla domnívat, že vlastní pravé obrazy. Podle soudkyně však věděli, že jsou díla padělaná. Policie také v bytě manželů zajistila další umělecká díla, která by v případě pravosti stála zhruba 26 milionů. Podle rozsudku propadnou státu.

Žalobce navrhl zproštění obžalovaných. Bohdalové se to nelíbilo:

Fröhlichovi a Trokan od počátku trvali na své nevinně. Sám Fröhlich si myslí, že trestní stíhání si objednala jeho konkurence. Dodnes je přesvědčen, že všechna prodaná díla byla pravá. „Žádného padělatele neznám, ani jsem s žádným nepřišel do styku,“ řekl v červenci ve své závěrečné řeči. Dodal, že obrazy částečně zdědil po rodičích a částečně nakoupil po České republice i v zahraničí.

Fröhlichovi a Trokan prodávali do galerií či obchodníkům obrazy českých umělců, například Josefa Čapka, Josefa Lady, Františka Kupky, Emila Filly, Václava Špály, Jana Zrzavého, Jindřicha Štyrského či Toyen. Z galerií je vykupoval bývalý privátní bankéř Komerční banky Radek Pokluda. Jeho případ policie odložila s tím, že o padělcích nevěděl.
Odškodnění pro podvedené a obraz pro Bohdalovou

Většina údajně padělaných děl se na trhu objevila mezi lety 2013 až 2016. Byly mezi nimi olejomalby, akvarely i náčrty. Mezi jejich oběti patřil například režisér Ivan Zachariáš. Obraz Emila Filly Zátiší s dýmkou a hrozny skončil také u Jiřiny Bohdalové. Známá herečka se k soudnímu jednání připojila s žádostí o náhradu škody. Požadovala náhradu škody ve výši 1 550 000 korun.

Té dal soud v pondělí za pravdu. Podle soudkyně má dostat 1,5 milionu a úroky. Bohdalová, kterou do soudní síně doprovodil hudebník Michael Kocáb, odmítla verdikt komentovat. „Nejsem právník,“ řekla novinářům. K rozsudku se nevyjádřili ani Fröhlich a Trokan, Fröhlichová se z dnešního jednání omluvila.

Soud řeší prodej padělaných obrazů, mezi podvedenými je i Bohdalová | (3:40) | video: Jiří Pánek, Adam Kvita, iDNES.tv
Mezi poškozenými vystupuje také režisér Ivan Zachariáš, který má podle Říhové dostat od obžalovaných 1,2 milionu korun. S dalšími nároky se mají Zachariáš i Bohdalová obrátit na civilní soud, protože obrazy koupili od prostředníka za vyšší ceny. Trojice má odškodnit i soudního exekutora Reného Mohylu.

Bohdalová dostala během soudu od svých podporovatelů obraz. „Je to originál Zrzavý,“ řekl předávající. „To rozhodně ne,“ reagovala herečka, ale uvedla, že pokud jí ten obraz dají, tak si jej vezme na chalupu. „Příště si koupím obraz jen od žijícího malíře,“ dodala.

PŘES PRAHU A MAĎARSKO NĚMCI UTÍKALI DO NĚMECKA

Kráčející trabant, socha Davida Černého pojmenovaná Quo vadis?, připomíná v zahradě německého velvyslanectví v Praze události staré třicet let. Tehdy se stal barokní palác s nevelkou zahradou přechodným domovem pro tisíce uprchlíků z komunistické – východní – části Německa.

Přes pražské velvyslanectví někdejšího západního Německa tehdy za vysněnou svobodou nakonec emigrovalo asi patnáct tisíc lidí. Ambasádu si jako přestupní stanici pro útěk za železnou oponu zvolili záměrně. Předtím jim byl totiž znemožněn útěk přes Maďarsko, který umožnila demontáž plotu mezi Rakouskem a Maďarskem. To začalo 2. května 1989 z ekonomických důvodů demontovat technický signalizační systém na hranici s Rakouskem, protože na jeho údržbu a obnovu neměla komunismem zdevastovaná země prostředky.

Rozhodnutí maďarských politiků se stalo jednou z předzvěstí brzkého pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Třeba jen 19. srpna se během Panevropského pikniku prodralo do Rakouska na šest set východních Němců.
Když se východoněmeckému režimu podařilo tuhle trasu za svobodou svým občanům znemožnit, Československo se na konci srpna 1989 stalo poslední zemí, do které mohli východní Němci vycestovat bez zvláštního povolení.

Cesta vedla přes Prahu

Jejich cesta do západního Německa tak vedla přes Prahu, kde od srpna do listopadu hned třikrát zcela naplnili velvyslanectví Německé spolkové republiky. Třípatrové palandy tehdy stály s výjimkou bytu velvyslance všude uvnitř paláce. Bílé stany Červeného kříže obsadily každé volné místo v zahradě. Pečlivě sestříhané trávníky na zahradě se proměnily v bahnitá oraniště. Uprchlíci spali dokonce i na širokých barokních schodech paláce.

„Když jsem přelezl plot velvyslanectví, poprvé v životě jsem se cítil svobodný. Německé velvyslanectví považuji tímto za místo, kde jsem se znovu narodil,“ říká dnes o svém exodu z NDR do Spolkové republiky Německo Jens Hase. Situace v paláci přitom hrozila přerůst do humanitární katastrofy.

Proslov ministra se utopil v jásotu

Německý exodus z Východu na Západ naštěstí včas ukončila památná slova německého ministra zahraničí Hanse Dietricha Genschera, který přijel osobně situaci v Praze vyřešit. K uprchlíkům shromážděným na nádvoří a v zahradě promluvil z balkonu paláce: „Milí krajané, přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes se vaše vycestování do Spolkové republiky Německo stalo možným,“ řekl Genscher.

Muzikou proti režimu. Na koncerty se sháněla razítka a maskovaly kapely

Tedy spíše tak úplně nedořekl. Už v polovině věty ho přerušily radostné výkřiky tisíců lidí, kteří jeho slova poslouchali pod balkonem Lobkovického paláce. Tento slavný projev připomíná pamětní deska zasazená do zábradlí ambasády.
Genscher moc dobře chápal jejich pocity, v roce 1952 sám odešel z východu na západ Německa přes Západní Berlín. Ve svém legendárním projevu jim mohl také oznámit, že nemusí na vycestování čekat nijak dlouho – ještě ten samý večer, kdy k nim promluvil, tedy 30. září 1989, je začaly autobusy odvážet na libeňské nádraží, kde na ně čekal speciální vlak.

Po složitých diplomatických vyjednáváních totiž umožnil východoněmecký režim lidem namačkaným na ambasádě vycestovat zvláštními vlaky do SRN. Komunisté však měli jednu zvláštní podmínku: vlaky musí projet přes území NDR.
Do poslední chvíle tak uprchlíci neměli jistotu, že neskončí ve vězení. Vlak ovšem v pořádku dojel do cíle a Němci o tomto exodu mluví jako o prvním kameni vylomeném z Berlínské zdi. Ta padla zhruba měsíc poté, 9. listopadu. Cesta ke sjednocení Německa byla volná.

Praha plná trabantů

Vozy Trabant, vyráběné vy východním Německu, před 25 lety zaplnily Malou Stranu a staly se jedním ze symbolů exodu z NDR v roce 1989. Prchající Němci je parkovali v pražských ulicích kam to jen trochu šlo a opustili je. Toto rozhodnutí pro ně určitě nebylo snadné, na bakelitový stroj se v Německu tehdy čekalo i dvacet let.

Když uprchlíci odešli, jejich vozidla s neodmyslitelnou cedulkou DDR v ulicích zůstala. Většina aut padla za oběť zlodějům. Z některých byl vyrabován vnitřek, jiná byla úplně rozebrána. Veřejnost tehdy podle historika Oldřicha Tůmy reagovala na situaci různě. Od vykradačů opuštěných aut přes zvědavce, kteří se na ambasádu jezdili dívat jako na atrakci až z Moravy, po pomoc lidem v nouzi.

„Zároveň tehdy bylo většině lidí jasné, že se jedná o krizi režimu. Posilovalo to tušení, že se něco významného mění a něco neodvratně zaniká,“ uvedl Tůma v časopise Soudobé dějiny.

Fakta o Východním Německu
• V sovětské okupační zóně v Německu a ve východním sektoru Berlína vznikla 7. října 1949 Německá demokratická republika (NDR).
• V roce 1961 byla vybudována Berlínská zeď, která rozdělila město na půl. Důvodem bylo zabránit exodu Němců z komunistického východu na západ.
• Přesto zejména v důsledku emigrace poklesl počet obyvatel NDR z 19 milionů v roce 1948 na 16 milionů v roce 1990.
• Jedním ze symbolů země a ukázkou její špatné ekonomické situace byl Trabant 601 s dvoutaktním motorem a karoserií z duroplastu.
• Po zhroucení režimu 3. října 1990 se NDR stala součástí Spolkové republiky Německo.