iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Babiš vyřeší odškodnění klientů H-Systému za justici

Odškodnění klientů zkrachovalého H-Systemu chce premiér Andrej Babiš (ANO) řešit nikoliv mimořádným opatřením vlády, ale změnou zákona. Uvedl to po dnešním jednání se zástupkyní části poškozených Hanou Kordovou Marvanovou. Na postupu se s právničkou „víceméně shodli“, řekl. Současná podoba zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí podle premiéra neumožňuje, aby poškozeným připadl areál v Rabyni, který stát zabavil odsouzenému zakladateli H-Systemu Petru Smetkovi.

Babiš i Marvanová po schůzce zdůraznili, že jde o to, aby stát odškodnil oběti z peněz Smetky, nikoliv z peněz daňových poplatníků. „Vysvětlila jsem panu premiérovi, že nyní nastala zásadní situace v tom, že majetek odsouzeného pachatele byl zabrán ve prospěch státu. Čili stát tady teď získal nějaký majetek a z toho majetku by bylo možné odškodnit poškozené klienty, na kterých byl spáchán podvod,“ shrnula právnička.

„Ta záležitost se dá řešit tím, že navrhneme změnu zákona. Pokud by došlo ke ztržnění majetku areálu Rabyně ve prospěch státu, tak by to mělo být ve prospěch klientů, což podle dnešního zákona není možné,“ řekl poté novinářům premiér.

„Nejde o to, že bychom teď vzali peníze daňových poplatníků a ty lidi odškodnili. Dohodli jsme postup, jak se dostat k majetku, který byl v podstatě zcizen z konkurzní podstaty,“ vysvětlil Babiš. Vláda tedy nebude přijímat mimořádné opatření, jak premiérovi navrhovala ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). „Paní doktorka (Marvanová) to ani nepožadovala a já s ní souhlasím,“ podotkl premiér.

Změnu zákona chce Babiš prosadit formou přílepku k jinému právnímu předpisu. Označil to za rychlejší cestu než tvořit novelu přes ministerstvo spravedlnosti a vládu. „Musím se podívat, jaké zákony jsou otevřené v Poslanecké sněmovně – jestli je tam nějaký zákon, kde bychom to mohli společně načíst. Protože si myslím, že na tom bude politická shoda i od opozice. Hned, jak začne Sněmovna, tak se na to připravíme. Ale asi to bude poslanecká iniciativa,“ dodal.

Ministryně Benešová počátkem týdne uvedla, že nenašla právní prostředky, kterými by bylo možné odškodnění klientů H-Systemu vyřešit. Marvanová s tím nesouhlasí. Podle ní lze klienty odškodnit i podle stávajícího zákona. „Pokud paní ministryně zamítne mou žádost, samozřejmě podám opravný prostředek. Jsem připravena podat žalobu k soudu a hájit práva klientů až k Ústavnímu soudu. Jenom je problém, že to může trvat dalších 20 let, a toho se ti lidé nedožijí,“ poznamenala.

Právnička sice zastupuje jen zhruba šest desítek bývalých klientů H-Systemu ze sdružení Maják, dnes ale prohlásila, že jí jde o hájení zájmů všech poškozených. Zkritizovala „liknavý postup justice“. „Exekutor protiprávně prodal zabraný majetek a nikdy za to nebyl postižen. Nezákonnou exekuci povolil Obvodní soud pro Prahu 1 a zase nikdo nenesl odpovědnost. Šest let trvalo, než státní zastupitelství tu věc začalo vyšetřovat,“ uvedla. Babiš k tomu řekl, že zadá Benešové, aby se dotázala jednotlivých aktérů justice, proč k pochybením došlo.

Právě selhání justice a státu podle něj kauzu H-Systemu odlišují od jiných případů kampeliček, bank či kuponové privatizace, v nichž lidé rovněž přišli o peníze. H-System založil v roce 1993 podnikatel Petr Smetka. Firma poté uzavřela se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Než na podzim 1997 zkrachovala, stihla dokončit jen 34 domů. Nejméně 1095 klientů tak přišlo celkově o více než 980 milionů korun, justice označila za poškozené zhruba 350 z nich. Smetka si za podvod odpykal 12 let ve vězení, v roce 2016 se dostal na svobodu.

SPIEGEL: ROZVĚDČÍCI USA MĚLI V PRAZE PRACOVIŠTĚ

Americké rozvědky měly v Praze tajné pracoviště. Podobné buňky, které špiclovaly komunikaci cizí vlád, existovaly v desítkách měst po celém světě. Vyplývá to z dokumentů, o kterých informoval německý časopis Der Spiegel. Americká tajná služba NSA prý v rámci operace PRISM sleduje internetovou komunikaci z celého světa. | foto: Profimedia.cz
Americké rozvědky NSA a CIA údajně měly v Praze a dalších 79 místech světa společná tajná pracoviště. V Evropě jich celkem bylo 19. Podle německého zpravodajského časopisu Der Spiegel to vyplývá z tajných dokumentů NSA z roku 2010.

Der Spiegel má k dispozici tajné dokumenty, podle nichž měla americká zvláštní služba pro sběr dat (SCS) své špionážní pracoviště, které nebylo legálně nahlášené, mimo jiné přímo na velvyslanectví USA v Berlíně. Zpravodajci NSA a CIA tam údajně s pomocí výkonných moderních antén sledovali komunikaci berlínských vládních institucí.
Tajný seznam z roku 2010 uvádí podobná společná zařízení rozvědek v 80 místech světa, z toho 19 v evropských městech - například v Paříži, Madridu, Římě, Praze a Ženevě, napsal Der Spiegel na svých internetových stránkách.

EXTRÉMISTÉ SE UŽ OBÁVAJÍ OTEVŘENĚ HLÁSIT K NEONACISMU

Předsudečnou nenávistí lidí, kteří ani netuší, že se dopouštějí trestné činnosti, už se zabývá policie i státní zastupitelství. Vyplývá to z poslední zprávy o extremismu. Na zavedení kategorie chování předsudečné nenávidění a na sledování předsudečné nenávisti mezi lidmi se shodly policie, Nejvyšší státní zastupitelství a zpravodajské služby s podporou expertů. Nový oficiální druh nenávisti se stal součástí zprávy o extremismu, ale je také obsahem interpelace ministra vnitra.

Podle poslední zprávy o extremismu za 2. čtvrtletí 2019 se projevy předsudečné nenávisti stále častěji zabývá policie. „Projevy předsudečné nenávisti představují ohrožení demokracie, konkrétních skupin lidí a jednotlivců a brání konstruktivnímu řešení společenských problémů. Orgány činné v trestním řízení se proto stále častěji zabývají projevy předsudečné nenávisti osob, které nepatří k žádnému extremistickému uskupení. Tyto osoby často ani netuší, že se svými výroky či činy dopouštějí trestné činnosti. V rámci trestního řízení pak mají tendenci je bagatelizovat,“ stojí ve zprávě doslova.

Rasismus a xenofobii vydávají za konzervatismus

Podle poslední zprávy jsou rasismus a xenofobie vydávány na vlastenectví a konzervatismus: „Nenávistných projevů se dlouhodobě dopouští nejen někteří politici a aktivisté na celostátní úrovni, ale i někteří zástupci menších měst a obcí. Rasistické a xenofobní výroky a činy jsou označovány za vlastenectví a konzervatismus, případně za kontroverzní záměr ,vyvolat diskusi nad palčivými společenskými otázkami´,“ uvádí vnitro v poslední zprávě o extremismu za druhý letošní kvartál.

Rozdělování společnosti je při tom jedna z vládou schválených vlastností, které má mít chování jednotlivce, aby mohlo být nazváno předsudečnou nenávistí. O tom, že název pro novou kategorii chování schválila na konci dubna na svém jednání vláda, Česká justice rovněž informovala. „Projevy předsudečné nenávisti se liší od extremistických zejména tím, že nemusí být spojeny s některou z totalitních ideologií. Osoby, které se jich dopouštějí, nemusejí být nutně členové či příznivci extremistických hnutí. Rovněž u nich absentuje jasné volání po svržení systému pluralitní demokracie a jeho nahrazení systémem totalitním,“ vysvětluje vnitro ve Zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018, která rovněž obsahuje konkrétní definici tohoto chování.

Interpelace: Chcete opět zavádět policejní stát?

Přesto mnoha lidem v diskusích tento pojem stále není srozumitelný. Kvůli obsahu pojmu předsudečná nenávist a kvůli následkům zavedení této kategorie pro obyvatele interpelovala ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) na červnové schůzi poslanecké sněmovny poslankyně Karla Maříková (SPD): „Ústavní soud však připomíná, že působení na pudy není zatím v České republice zákonem regulováno. Nejde tedy náhodou o snahu obcházení současného právního systému vaším ministerstvem? Chcete opět po změně režimu v České republice zavádět policejní stát? Ministerstvo vnitra přikládá definici rizik projevů ,předsudečné nenávisti´; jsou podle vašeho ministerstva v řadě oblastí podobná s riziky, která představují extremisté. Znamená to, pane ministře, že když někdo řekne nebo napíše, že nemá rád třeba multikulturalismus, protože to je vykořenění národa a ztráta identity, bude za to trestán a je podle vás extremista?

Kdo bude určovat, co je předsudečná nenávist? Vy? Nebo jsou na to vyčleněni nějací úředníci? Znamená to, že tímto takzvaným náhubkovým zákonem chcete regulovat chování a názory lidí a trestat je? Nerozporuje se náhodou tento zákon s Ústavou, kde je zaručena svoboda projevu a slova? A jakou další finanční zátěž tento výmysl představuje pro státní rozpočet? Jelikož někdo – jestli jsou na to vyčleněni nějací pracovníci a jaká personální zátěž to bude pro Policii České republiky, která už nyní trpí nedostatkem personálu?,“ uvedla poslankyně. Tu nyní prošetřuje policie, jak uvádí právě zpráva o extremismu. Maříková v lednu na svém profilu na sociální síti facebook přirovnala migranty k invazivním druhům rostlin a zvířat, jimž by měl být zakázán vstup do Evropské unie. Policie se věcí zabývá pro podezření z přečinu Podněcování k nenávisti.

V rovině trestního práva není změna

Podle ministra vnitra Hamáčka však předsudečná nenávist není právní pojem: „Pojem předsudečné nenávisti začalo Ministerstvo vnitra využívat v souvislosti s tím, jak se mění struktura scény, která se projevuje nenávistně vůči jiných skupinám obyvatel. Chci jasně říci, a tím odpovídám na některé z vašich otázek, že se nejedná o právní pojem a v rovině trestního práva nedošlo k žádným změnám, neboť postih trestných činů motivovaných nenávistnou pohnutkou je v našem trestním právu dostatečný a vychází i z mezinárodních závazků České republiky,“ uvedl ve své odpovědi poslankyni.

Podle jeho slov v poslanecké sněmovně jde o dohodu orgánů činných v trestním řízení, tajných služeb a o doporučení zástupců neziskovek a učitelů. „Důvodem této změny terminologie je skutečnost, že v současné době se tradiční extremisté z obavy z postihu už otevřeně nehlásí k neonacismu, nicméně jádro jejich ideologie, které spočívá v šíření nenávisti, zůstává stejné.

Navíc jsme svědky toho, že k nenávistným projevům se uchylují i jiné osoby, které nelze spojovat s totalitními ideologiemi či extremismem. A úlohou státu je se těmto projevům věnovat a poskytovat ohroženým skupinám ochranu. Takže kategorie předsudečná nenávist není konstruktem Ministerstva vnitra. Je to výsledek konsenzu všech relevantních rezortů – policie, zpravodajských služeb a Nejvyššího státního zastupitelství. A zavedení této terminologie nám doporučovali jak akademičtí odborníci, tak také lidskoprávní organizace,“ řekl poslankyně v odpovědi Hamáček.

Hamáček: Ano, nenávist může být trestná

S takovou odpovědí se ovšem poslankyně nespokojila a žádala odpověď na otázku, zda za předsudečnou nenávist může být někdo trestán: „Pane ministře, nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce, stejně jako třeba mít rád. Předsudek je zakořeněný úsudek nebo názor. Je tedy emoce pohnutka nebo třeba trestný čin? Je úsudek podle vás tedy pohnutka? Je nenávist sama o sobě negativní jev? A zda ji jako emoci vůbec lze racionalizovat? Lze vědomě a cíleně nenávidět? A až mi odpovíte na tyto otázky. Tak může být tedy ten, kdo vlastně nenávidí, trestán? Můžeme být tedy trestáni za emoce?

Jste schopen vůbec konkrétně odpovědět na tyto otázky?,“ vznesla dodatečnou otázku poslankyně Maříková.
Podle ministra vnitra může být člověk trestán jen za to, co je trestné: „Člověk může být trestán za to, co je trestné. A co je trestné, říká trestní zákoník. A já jsem vám řekl, že my jsme z hlediska trestního zákoníku nic neměnili. Pouze jsme zavedli nový termín, který popisuje některé fenomény v naší společnosti, nic víc, nic míň,“ uvedl ministr.

Poté odpověď zpřesnil: „To znamená, pokud se mě ptáte, zda někdo může být trestán za nenávist, pokud naplní skutkovou podstatu trestného činu, ano. Ale o tom, zda bude potrestán a jak bude potrestán, nerozhodne Ministerstvo vnitra ani já, ale rozhodne o tom nezávislý soud. A znovu říkám, na trestním zákoníku jsme nic neměnili. Pouze jsme po dohodě s dalšími resorty zavedli tento nový termín jako popis určitého fenoménu ve společnosti. Takže ještě jednou a naposledy. Trestán může být ten, kdo poruší zákon, a o tom jeho trestu rozhodne nezávislý soud,“ řekl doslova ministr v odpovědi na interpelaci na červnové schůzi poslanecké sněmovny. Irena Válová, ceskajustice.cz

POLICIE OBVINILA BLAHUTA, MINISTREM VNITRA CHOVANEC

Policie obvinila bývalého náměstka Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Zdeňka Blahuta z podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti s hospodařením úřadu. Podle informací Ekonomického deníku si detektivové pro exšéfa úřadu Jiřího Šaška a Blahuta přišli domů. Podle některých informací se policie zajímá i o sociálnědemokratického exministra vnitra Milana Chovance.

Nyní probíhají výslechy, na případu dělá pardubická policie. Na policii byl podle zjištění Ekonomického deníku převeden i další pracovník tajné služby Pavel Rivola. Některé zdroje blízké vyšetřování šíří zprávu o tom, že předveden měl být i sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec. „Je to nesmysl, Chovanec je doma, a někdo jen šíří tyto poplašné zprávy,“ řekl Ekonomickému deníku jeho blízký přítel.

Zdeněk Blahut kvůli údajným problémům v ÚZSI před časem poskytl Ekonomickému deníku obsáhlý rozhovor – zde. Vyšetřovací akci v tajné službě rozpoutal Babišův muž, na čas jmenovaný náměstek rozvědky Radek Musílek, ten před prázdninami službu opustil. Zájem policie pravděpodobně souvisí s nákupem specializované elektroniky pro ÚZSI.

„Vrchní státní zastupitelství v Praze sděluje, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze zahájil dnešního dne pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze v souvislosti s trestním oznámením týkajícím se hospodaření ÚZSI trestní stíhání jedné osoby pro zločiny podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby,“ uvedl Marek Bodlák z VSZ. Státní zástupce dodal, že další informace nelze poskytnout kvůli utajení.

O někdejšího detektiva ÚOOZ a vicešéfa rozvědky Blahuta se začala na sklonku roku zajímat také Celní správa, respektive její náměstek Robert Šlachta poté, co oznámil možný pokus o velkou krádež pohonných hmot ve státní akciové společnosti ČEPRO – zde. Její pachatelé byli dopadeni, ale není vyloučeno, že se podařilo odhalit veškeré úniky a zatknout hlavní organizátory.

Blahut byl náměstkem civilní rozvědky do loňského ledna. Šašek byl zproštěn výkonu služby loni v květnu, právě kvůli prověřování hospodaření úřadu. Tehdejší ministr vnitra Lubomír Metnar (za ANO) uvedl, že z kontroly vyplynuly skutečnosti, které nasvědčují opakovanému porušování vnitřních předpisů při provádění, evidování, účtování zpravodajské činnosti a nedostatky při řízení zpravodajské činnosti.

Pochybení se údajně týkala let 2015 až 2017. Metnar loni řekl, že vznikla škoda velkého rozsahu. Znaky protiprávního jednání mělo podle Metnara schválení nákupu majetku za nepřiměřenou cenu. Panují také podle něj pochybnosti, zda byl zaplacený majetek vůbec nakupován.

Úřad pro zahraniční styky a informace se zabývá informacemi, které pocházejí ze zahraničí. Může je ale sbírat i na českém území. Na rozdíl od Bezpečnostní informační služby (BIS) a Vojenského zpravodajství (VZ) například nesmí pořizovat odposlechy. Jan Hrbáček, čtk, ceskajustice.cz

OPAKOVANÝ VÝKON SOUDCE, MANDÁT VYKONÁVAJÍ I SOUDCI ÚS

V souvislosti s projednávaným návrhem na změnu zákona o soudech a soudcích vznesl Okresní soud ve Zlíně připomínku v kontextu opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudů. Důvodová zpráva k návrhu odkazuje na nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. Pl. ÚS 39/08, z něhož je stěžejní zejména bod 65 jeho odůvodnění. Základem argumentace soudu ochrany ústavnosti je obava z personální korupce spojené s možností opakovaného výkonu funkce.

Ústavní soud opřel argumentaci o nemožnosti opakovaného výkonu funkce předsedy či místopředsedy z destrukce nezávislosti a nestrannosti soudce. V tomto směru ovšem nelze přehlížet, že tento koncept plyne z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (přijaté ještě za federace) jako komponenta práva na spravedlivý proces. Nelze ignorovat, že požadavky vyslovené Ústavním soudem směrem k funkcionářům obecných soudů dbajících o zajištění zákonnosti by při argumentaci a minori ad maius měly dopadat i na samotný Ústavní soud.

V případě soudců i funkcionářů Ústavního soudu žádná omezení neexistují a je poměrně známým faktem, že celá řada ústavních soudců vykonávala mandát opakovaně (za všechny zmíním soudce hlasujícího pro plenární nález Vojena Güttlera). Ústavní soud přešel hrozbu personální korupce již u prvního jmenování (jak upozornil v disentu k nálezu i Pavel Rychetský), tedy nevysvětlil, proč v tomto případě problém neshledává.

Je poměrně vábivé konstrukci nemožnosti opakovaného výkonu považovat za principiální bezvýjimečné stanovisko Ústavního soudu. Tak tomu ale úplně není, neboť Ústavní soud protiústavnost formuloval v podmínkách neexistence záruk brzd a rovnovah mezi mocí soudní a výkonnou. Není bez zajímavosti, že rozhodnutí Ústavního soudu padlo nedlouho poté, co se v podobném duchu vyslovila i Benátská komise a lze se domnívat, že Ústavní soud takto mínil k aktivitě podnítit zejména zákonodárce (jako v minulosti učinil v kontextu třeba správního soudnictví).

Ústavním soudem požadované garance jsou ale poskytovány nejméně od roku 2014, kdy příslušná instrukce výslovně upravila, že komise, která ovlivňuje výběr funkcionářů, bude většinově obsazena právě představiteli moci soudní. V současnosti instrukce řeší povinně výběr předsedů, místopředsedy vybírá sám předseda soudu – soudce – tedy vliv moci výkonné je eliminován, neboť ani soudní funkcionáři, byť vykonávají státní správu soudu, nepřestávají být především soudci. Podmínky vyslovené Ústavním soudem jsou tedy splněny.

Ústavní soud v nálezu přešel, že předsedové a místopředsedové obecných soudů nejsou na své funkci tolik existenčně závislí, neboť po zániku funkce předsedy či místopředsedy zůstávají nadále soudci příslušného soudu, což je zcela odlišná situace než v případě soudců Ústavního soudu, jak ostatně na stránkách České justice upozornila emeritní soudkyně Vlasta Formánková. Panuje-li obava z korupce díky vyššímu platovému koeficientu, pak takového koeficientu může být dosaženo i třeba jen stáží u vyššího soudu. Bude i toto bývalým funkcionářům zapovězeno?

Jestliže je rozebírána nemožnost opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy z důvodu tvrzeného rozporu s ústavním pořádkem, pak se do popředí dere otázka, jak je možné, že srovnatelná restrikce není přítomna i v celé řadě dalších zemí se zkušeností své totalitní minulosti. Prakticky žádná omezení nejsou přítomna v mnoha dalších zemích Rady Evropy, z nichž bych zdůraznil zejména Dánsko, Lucembursko a Norsko, které mají trvalou tradici ústavnosti (norská ústava patří k nejstarším na světě), a proto u nich jistě nelze shledávat ústavní deficity. Jestliže panuje obava z nevyzrálosti uchazečů o funkce předsedy a místopředsedy v našich končinách, je otázkou, jak takový „nevyzrálý uchazeč“ mohl naplnit stále se zpřísňující požadavky kladené na osobu soudce a projít poměrně spletitou cestou předcházející jeho jmenování.

Zatímco v českém legislativním procesu se vážně zvažuje výslovné omezení opakovaného výkonu funkce, zcela opačným směrem šli zákonodárci na Slovensku a v Estonsku, kteří dosavadní omezení naopak zrušili. Na Slovensku se dokonce výslovně argumentovalo aspektem neodstavování těch dosavadních funkcionářů, kteří se vyznačili zabezpečením efektivního výkonu soudnictví. S účinností od 1. 9. 2014 tedy slovenská právní úprava nezná omezení výkonu funkce předsedy či místopředsedy, což je pikantní zejména proto, že ústavní podklad je na Slovensku zcela identický jako u nás.

Opakovaný výkon funkce tedy není jakkoliv omezen v celé řadě zemí Rady Evropy a dokonce jej jako problém nevidí ani Poradní rada evropských soudů, která v roce 2016 nehovořila o nutnosti omezení výkonu funkce (byť tuto látku prověřovala), naopak upozornila na nutnost zajištění, aby funkcionáři nemohli být o své funkce svévolně připraveni. Je s podivem, že těleso Rady Evropy nepovažuje za alarmující doživotní výkon funkce předsedy (a místopředsedy), anebo absenci jakékoliv omezení, jedná-li se o natolik problematickou situaci, jak by se v českých podmínkách z některých zdrojů mohlo jevit.

Jestliže země s rozvinutou mírou ochrany ústavnosti (Rakousko, Norsko) umožňují dokonce časově neomezený „doživotní“ výkon funkce, není zřejmé, proč by v České republice měl být výkon omezen, a to zejména za situace, kdy soudem ochrany ústavnosti vyžadované garance eliminace vlivu exekutivy již poskytnuty jsou. Argument nálezu vyslovený v jeho bodě 65 byl navíc tehdy zasazen do jiného referenčního rámce, než jaký existuje dnes, kdy je kladen důraz na efektivní fungování justice a je akcentována nutnost přítomnosti manažerských schopností a umění vést své podřízené. Hlavním ukazatelem mají být výsledky a ne hypotetická obava z korupce.

Protiústavnost opakovaného výkonu je zkratkovitě dovozována nedůslednou interpretací jediného nálezu Ústavního soudu, přičemž nelze pominout, že pro výkon funkce předsedy či místopředsedy by tak byly definovány přísnější podmínky než pro výkon funkce ústavního soudce či prezidenta republiky.

Personální problémy menších soudů jsou v návrhu negovány odkazem na protiústavnost stávající úpravy, a to v situaci, kdy stanovisko Ústavního soudu nebylo formulováno principiálně, ale s určitou podmínkou, což důvodová zpráva pomíjí. Pracovníci českých soudů se díky turbulentním změnám vyznačují vysokou mírou adaptability, a proto i tento problém vyřeší, ale je otázkou, zda je skutečně nutné vytvářet další komplikace, není-li to nezbytně nutné.

Zcela nepochybně pak je na zákonodárci, aby tento zvolil řešení, které se bude jevit jako nejpříhodnější (a pochopitelně bude ústavně konformní). Domnívám se ale, že by pro omezení opakovaného výkonu neměl být jako jediný důvod uváděn nález, jenž výhrady vůči opakovanému výkonu navíc formuluje protentokrát. Jestliže se z jakéhokoliv důvodu zákonodárce přichýlí k tezi o nemožnosti opětovného výkonu funkce předsedy a místopředsedy, pak by takové omezení mělo být definováno buď pouze na jednotlivý soud, anebo na po sobě jdoucí funkční období. Nedává smysl úvaha, aby předseda soudu, jenž se stane předsedou ve čtyřiceti letech, nemohl být znovu předsedou téhož soudu před odchodem do důchodu.

Inu, jistě bude ještě zajímavé tuto problematiku sledovat. Pevně věřím – -s přihlédnutím k tomu, jaký vliv na některé soudy může navrhovaná úprava mít – že výsledné řešení bude výsledkem pečlivé úvahy a nebude pouze opřeno o tvořivou interpretaci jednoho nálezu. JUDr. David Kolumber, Ph.D., ceskajustice.cz