iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Předseda KS DrápaL: Unie snižuje autoritu vedení soudů

Soudcovská unie dlouhodobě upřednostňuje výběrová řízení u obsazování pozic ve vedení soudů, tak u výběru nových soudců. Společně s Ministerstvem spravedlnosti prosazuje, aby tyto kompetence nebyly v rukou předsedů. Podle předsedy Krajského soudu v Praze Ljubomíra Drápala tak profesní sdružení oslabuje autoritu předsedů soudů. Místopředseda Soudcovské unie František Kučera s tím nesouhlasí.

Soudcovská unie České republiky je nepolitické profesní a stavovské sdružení soudců. Jejími členy je necelá polovina všech tuzemských soudců. S Ministerstvem spravedlnosti ale i jinými zástupci politické moci však často vyjednává jako reprezentativní orgán. A způsob vyjednávání Unie někteří předsedové soudů hodnotí kriticky. Předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal se takto vyjádřil v rámci svého hodnocení středočeské justice pro časopis Soudce 4/2019.

„Soudcovská unie je respektovaným spolkem a spoluvytváří obraz soudců ve společnosti, nicméně se domnívám, že by v některých záležitostech, týkajících se celé justice, mohla mít větší váhu a že by byl správný příklon ke stručným a jasným sdělením oproti „opatrné diplomacii ve snaze se hlavně nikoho nedotknout. Soudcovská unie by neměla zasahovat do kompetencí předsedů soudů a uvítal bych, kdyby se nepodílela na (neopodstatněném a celé justici škodlivém) snižování autority předsedů soudů obecně a předsedů krajských soudů obzvláště,“ uvedl v článku.

Na dotaz České justice poté upřesnil, že Soudcovská unie se podle něj svým jednáním dlouhodobě snaží omezit pravomoci předsedů krajských soudů například v oblasti překládání soudců nebo jmenování soudních funkcionářů. „Psal-li jsem o snižování autority předsedů KS, pak jsem měl na mysli to, že SU se dlouhodobě snaží omezit pravomoci předsedů KS (např. v oblasti překládání soudců, výběru soudních funkcionářů), a to zejména poukazováním na jejich údajnou nekompetentnost či netransparentnost jejich rozhodování, zdůrazňováním výběrových řízení a jiných opatřeních omezit vliv předsedů soudů ve správě justice a jejich obcházení v legislativě týkající se soudců a soudních řízení. Celkově se tím nastoluje dojem, jako by problémy justice „zavinili“ předsedové krajských soudů a že je může vyřešit pouze Soudcovská unie ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti,“ přiblížil svůj postoj Drápal.

Restriktivní opatření ministerstva

Názory některých předsedů krajských i okresních soudů se s názory vedení Soudcovské unie v otázce výběru soudců a jejich přípravy na budoucí povolání i soudních funkcionářů rozcházejí. „Za rozpadem jednotného výběru soudců z řad justičních čekatelů, který bez zásadních problémů fungoval desítky let (viz článek předsedy Krajského soudu v Ostravě „Asistenti soudců místo justičních čekatelů?“, č. 6-7/2010 časopisu Soudce), nestojí předsedové krajských soudů, nýbrž restriktivní opatření v resortu spravedlnosti a nová Metodika výpočtu administrativních zaměstnanců okresních a krajských soudů, která je vůči soudním krajům uplatňovaná ministerstvem od roku 2011. Do roku 2010 byla místa pro uchazeče o přijetí do přípravné služby justičních čekatelů (a rozpočtové prostředky vázané na jejich obsazení) rozdělována Ministerstvem spravedlnosti mezi všechny krajské soudy.

Současná metodika vychází z předpokladu, že krajské soudy si na na justiční čekatele vyčlení, resp. „vyšetří“ rozpočtově zajištěná místa, jež obsadí justičními čekateli na úkor odborného aparátu soudů v jejich obvodu. Metodika je rozporná s ustanovením § 123 odst. 1 písm. f) zákona o soudech a soudcích, podle něhož ministerstvo vykonává státní správu krajských a okresních soudů tím, že řídí a organizuje přípravnou službu justičních čekatelů, zejména stanoví pro každý krajský soud počty justičních čekatelů, provádí započtení doby výkonu jiné právnické funkce nebo praxe do přípravné služby (§ 110 odst. 3) a rozhoduje o započtení doby výkonu jiné právnické činnosti do přípravné služby (§ 110 odst. 4).

Po roce 2011 chyběly v řadě soudních krajů rozpočtové prostředky na přijetí nových čekatelů a vlivem nové metodiky se postupně rozpadl – do této doby jednotný – systém výběru soudců. Považuji za nemravné, jsou-li za viníky stavu označováni předsedové krajských soudů. Nyní navržená úprava počítá s tím, že o výsledku výběru soudců bude i nadále rozhodovat ministr spravedlnosti, který kandidáta navrhne ke jmenování do funkce soudce. To vše v situaci, kdy podle doporučení mezinárodních organizací (srov. např. doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. /94/12 či zprávu Benátské komise ze dne 16. 3. 2010, č. 494/2008 má soudce (zejména v tzv. mladých demokraciích, mezi něž Česká republika sine dubio patří) vybírat na vládě nezávislý orgán (např. orgán soudcovské samosprávy),“ uvedl předseda brněnského krajského soudu Milan Bořek. Ten připomíná, že hnutí ANO před volbami v roce 2013 slibovalo „zajištění maximální podpory nezávislosti soudů s tím, že bude vytvořena Nejvyšší soudcovská rada, která by lépe, než ministerstvo spravedlnosti zajišťovala potřeby justice a její kontrolu“.

V minulém funkčním období Parlamentu ČR ale ke zřízení Nejvyšší soudcovské rady nedošlo a s její institucionalizací nepočítá ani novela zákona o soudech a soudcích. „Politicky je jistě výhodné justici organizačně a personálně ovládat, jako soudce a představitel justice s takovým přístupem ovšem nemohu souhlasit. Bohužel smutnou roli sehrává i Soudcovská unie, která je nepolitickým, profesním a stavovským sdružením soudců v České republice. Kdo jiný by měl hájit zájmy nezávislého soudnictví a důsledně usilovat o vytvoření Nejvyšší soudcovské rady v situaci, kdy navržená úprava výběru soudců představuje zcela zásadní koncepční změnu a přechod od profesionálního (kariérního) modelu k modelu politickému? Pokud by k tomu skutečně došlo, stala by se Česká republika středoevropským unikátem (kariérní model se uplatňuje např. v Polsku, v Rakousku, v Německu atd.),“ dodává Bořek.

Protikandidatura Romana Fialy

Protikandidatura místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy v roce 2017 na pozici prezidenta Soudcovské unie byla podle něj logickým vyústěním stavu, v němž Soudcovská unie v pozici důležitého poradního orgánu ministerstva vystupuje jako „mluvčí českých soudců“. Současná prezidentka Unie Daniela Zemanová však Fialu nakonec v ostrém souboji, který funkcionáře nebývale rozdělil, porazila – otevřeně se ji i její politiky zastal například bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Za svým způsobem jednání s Ministerstvem spravedlnosti vedení Unie stojí. „Soudcovská unie vskutku zdůrazňuje význam výběrových řízení pro rozhodování o tom, kdo bude jmenován předsedou (místopředsedou) příslušného soudu (okresního, krajského, vrchního). Nejsem si ale vědom toho, že by Unie popsaným způsobem („…poukazováním na jejich údajnou nekompetentnost či netransparentnost jejich rozhodování, zdůrazňováním výběrových řízení a jiných opatřeních omezit vliv předsedů soudů ve správě justice a jejich obcházení v legislativě týkající se soudců a soudních řízení“) paušálně konala a snižovala tak autoritu soudních funkcionářů,“ brání profesní komoru její viceprezident a soudce Vrchního soudu v Praze František Kučera s tím, že se v poslední době zúčastnil několika pracovních i neoficiálních setkání s předsedy soudů a žádné výhrady k činnosti SU nezaznamenal. Debata se zástupci soudů je podle něj vždy věcná a korektní.

Někteří funkcionáři také kritizují, že na rozdíl od požadavku na zřízení Nejvyšší soudcovské rady Soudcovská unie opakovaně a důrazně trvá na důsledném dodržování nálezu Ústavního soudu ohledně nepřípustnosti opakovaného jmenování soudních funkcionářů. „Od počátku jsem byl zastáncem časového omezení funkčního mandátu předsedů krajských a vyšších soudů, a názor jsem dosud nezměnil. Zásadně však nesouhlasím se zákazem opakovaného jmenování předsedů okresních soudů, místopředsedů krajských a okresních soudů, a to v případech, kdy tito funkcionáři mají podporu v řadách svých soudců, soudcovských rad i svého nadřízeného.

U předsedů okresních soudů bych si snad ještě dokázal představit zákaz opakovaného jmenování předsedů soudů s počtem 30 a více soudců. Ale proč mají být podrobeni zákazu opakovaného jmenování předsedové okresních soudů či místopředsedové okresních a krajských soudů, kteří se při řízení soudů a soudních úseků plně osvědčili, a za nejbližší spolupracovníky si je vybral předseda krajského či okresního soudu,“ uvedl Milan Bořek s tím, že mnoho kvalitních soudců v minulosti své mandáty opakovalo a justici to nijak neohrozilo.

Podle předsedy Krajského soudu v Plzni Miloslava Sedláčka se naopak stanoviska Soudcovské unie a předsedů soudů v poslední době sbližují. „Osobně se domnívám, že předsedové krajských soudů obecně pravomoci užívají velmi úsporně a hlavní problémy činí nedostatečná či neexistující zákonná úprava výběrových řízení, výkonu mandátu funkcionářů, vstupu do justice a podobně. Jistě postupně i SU naznává, že je lepší dělba pravomocí mezi povícero předsedů soudů (nejen krajských), nežli případné centralizované a direktivní řízení ministerstvem spravedlnosti,“ uvedl. Ke zpřehlednění situace by podle něj mohl přispět vznik Nejvyšší rady soudnictví. Jak už ale uvedl Milan Bořek, současné politické situace je ale tato myšlenka v zásadě neprosaditelná.

Koncepční spor

Spíše než o spor mezi Soudcovskou unií a předsedy vidí téma jako koncepční spor předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. „Obě totality nám ve dvacátém století ukázaly, jak jim vyhovuje justice našeho typu, „úřednická, poslušná“, kde instančně vyšší soudy se považují za nadřízené, kde krajské (v Rakousku a Německu spíše vrchní) soudy vychovávají soudce „podřízených“ nalézacích soudů už od čekatelské praxe dle obrazu svého, kde dobrý soudce je ten, který vlastně předem ví, jak chce soud odvolací, aby rozhodoval. Ani nacisté, ani komunisté proto nic ve správě justice nezměnili, protože je snadné takový systém hodnotově změnit velmi rychle pomocí pár lidí na těch správných místech (nejvyšší soud a předsedové klíčových odvolacích soudů),“ reagoval na článek Ljubomíra Drápala.

Naše justice ale společně s Německou či Rakouskou patří mezi nejrychlejší, nejpředvídatelnější a nejefektivnější. „Silní a kompetentní předsedové krajských soudů jsou skutečně u nás garancí těchto hodnot. Pak už jde jen o to, zda považujeme tyto hodnoty za klíčové a hlavně důležitější, než hypotetické nebezpečí další změny režimu,“ dodává Vávra.
Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl připomíná, že SU se nedá upřít, že byla aktivní při tvorbě novely zákona o soudech a soudcích, kárné odpovědnosti soudů i etického kodexu.

„Názory nemusí být vždycky zcela totožné s názory předsedů krajských soudů, to ostatně vyplývá i z odlišného předmětu činnosti předsedů i Unie. Navíc vytváří iniciativu v některých dalších otázkách, jako je například zavedení institutu emeritního soudce. Považuji ale za důležité, že tyto názory ve vztahu k dalšímu justičnímu subjektu – Ministerstvu spravedlnosti, zaznívají a dá se říci, že v zásadních věcech zaznívají v potřebné shodě s předsedy soudů.

A to napomáhá k vytváření legitimního tlaku soudnictví na exekutivu,“ míní Dörfl. Souhlasí s tím, že představitelé Unie na veřejnosti nevystupují za každou cenu konfrontačně, ale zato je konzistentní i před personální změny ve vedení. SU se podle něj snaží problémy hlavně vysvětlovat laické veřejnosti. „Prezidentka Zemanová pokračuje v prezentaci soudcovské profese a obhajobě zájmů soudců v podobném pragmatickém duchu, jak to činil i její předchůdce dr. Lichovník. Nějaké body bych jí ale ještě přidal, a to za její důslednost při vykomunikovávání zásadních témat jak s představiteli ostatních mocí ve státě, tak i se špičkami justice. V tom bych však ještě snižování autority předsedů soudů neviděl,“ uzavírá předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem. Eva Paseková, ceskajustice.cz

VLÁDA PROJEDNÁ NÁVRH NOVÝCH SOUDCŮ

Vláda v pondělí projedná seznam kandidátů na nové soudce, který ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) předložila minulý měsíc prezidentovi Miloši Zemanovi. Kandidátů je 29, převažují mezi nimi ženy. Zeman jmenoval nové soudce naposledy letos v dubnu, kdy opakovaně zkritizoval pomalost českých soudů. Mezi navrženými nováčky je 18 žen a 11 mužů. Většina jich má za sebou tzv. jinou právní praxi, což znamená, že se na výkon funkce soudce nepřipravovali z pozice justičního čekatele, ale například jako asistenti soudců či vyšší soudní úředníci.

Nejvíce nových soudců – sedm – má zamířit do obvodu pražského městského soudu. Následuje obvod
královéhradeckého krajského soudu s pěti kandidáty a ústeckého a ostravského krajského soudu se čtyřmi. Po třech soudcích má působit v obvodu krajských soudů v Českých Budějovicích a v Brně, dva půjdou pracovat do Plzeňského kraje a poslední kandidátka k Okresnímu soudu Praha-západ.

Česká justice už dříve upozornila, že kandidátů bylo původně 30. Svůj návrh ohledně plzeňského advokáta Pavla Šímy, který prošel výběrovým řízením na soudce, totiž ministryně Benešová nakonec stáhla. Ministerstvo to zdůvodnilo tím, že ohledně jednoho kandidáta „se dodatečně objevily nové okolnosti, které vyvolávají pochybnosti o jeho morální bezúhonnosti“.

Šíma dříve zastupoval například odsouzeného podnikatele Tomáše Pitra. Advokát sám čelil obžalobě z trestné činnosti související s drogami a že soud věc posléze předal do přestupkového řízení, o jehož výsledku není nic známo. Šíma uvedl, že tuto trestní kauzu považuje za křivdu, k jakým by v právním státě nemělo docházet, ceskajustice.cz

SOUDKYNĚ ŠIMÁČKOVÁ: ÚČASTNÍCI EXEKUCÍ NESPRÁVNĚ POUČENI O POSTUPU

Ústavní soud (ÚS) dal muži novou šanci zvrátit exekuční prodej bytu kvůli vymožení pohledávky s mnohem nižší hodnotou. Nařídil liberecké pobočce krajského soudu, aby se znovu zabývala mužovým odvoláním proti prodeji bytu v dražbě. Původně liberecký soud tvrdil, že v odvolání už nelze namítat nepřiměřenost exekuce. Podle ÚS to ale možné je.
„ÚS na tomto příkladu viděl, že účastníci exekučních řízení jsou často nesprávně poučováni o tom, jak mají postupovat,“ řekla novinářům soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. „Když se v tom nevyznají obecné soudy, jak se v tom mohou vyznat lidé, kteří jsou v exekuci?“ doplnila.

Exekuce začala v roce 2015, pohledávku 218.321 uplatnil vůči vězněnému muži stát. Šlo o náklady trestního řízení a nutné obhajoby, postupně ještě suma narostla o příslušenství. Exekutor nařídil prodej bytu v České Lípě, přestože muž opakovaně navrhl jiné možnosti, jak částku vymoci, například pronájmem jeho nemovitostí či prodejem jiného bytu s přiměřenější hodnotou.

Exekutor přiklepnul byt nejvyšší nabídce, která činila 466.667 korun. Muž se odvolal proti příklepu, ale u libereckého soudu se dozvěděl, že v dané fázi řízení už je pozdě na uplatnění námitky nepřiměřenosti exekuce a že se měl spíše bránit návrhem na zastavení exekuce. Rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud, a to přesto, že podle ústavních soudců v minulosti opakovaně vykládal zákon jinak.

ÚS nyní výslovně zdůraznil, že námitku nepřiměřenosti exekuce lze uplatnit i v odvolání proti usnesení o příklepu a že se jí soudy musí zabývat. ÚS se ale nezabýval tím, zda byla exekuce bytu skutečně nepřiměřená. „ÚS neřešil podstatu sporu, zda námitka je důvodná, či nikoliv, ale vlastně otevřel stěžovateli znovu prostor, aby se tím zabýval před obecnými soudy,“ uvedla Šimáčková.

BENEŠOVÁ VYJEDNALA 251 MILIONŮ NAVÍC

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) vyjednala do rozpočtu úřadu na příští rok 251 milionů korun navíc. Ministerstvo tak má mít napřesrok na výdaje 31,05 miliard. Benešová požadovala navýšení o půl miliardy, výsledek dnešního jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) však označila za rozumný kompromis a novinářům řekla, že odchází spokojená.

Většinu přidaných prostředků – 200 milionů korun – získá Vězeňská služba. „Chtěli jsme srovnat příkrosti mezi hasiči a Vězeňskou službou, protože kdyby se postupovalo tak, jak bylo navrženo, tak by to bylo nespravedlivé vůči Vězeňské službě,“ uvedla Benešová. „Zrušili jsme škrt provozních výdajů u Vězeňské služby, což je to samé, s čím jsem vyhověla policii a hasičům,“ doplnila Schillerová. Hasiči si v uplynulých dnech vyjednali 400 milionů korun navíc, policie dostala přidáno 1,1 miliardy Kč.

Dalším 50 milionů korun poputuje na dostavbu pražského Justičního areálu Na Míčánkách. Naopak na areál v Českých Budějovicích ministerstvo další požadované prostředky nezískalo. „To tak v životě chodí. Život není, to co my chceme, ale to, co máme, takže musíme umět dělat kompromisy. Já chápu, že výstavby jsou dneska problematické, takže tam jsme trochu couvli,“ řekla k tomu Benešová, která upozornila, že oproti ostatním ministrům žádala po Schillerové „spíše drobné“.

Letos ministerstvo spravedlnosti hospodaří s částkou zhruba 30,490 miliard. Částka zahrnuje i prostředky z EU a dalších finančních mechanismů, jako jsou například tzv. norské fondy. Ministerstvo dnes zveřejnilo, že v příštích dvou letech výrazně ušetří na provozních nákladech, a to díky nákupům na centrálním tržním místě. Uvedlo, že náklady za energie klesnou o 18 procent, což podle úřadu znamená úsporu 87 milionů korun – 71 milionů za plyn a zbytek za elektřinu.

TCHAJWANCI NECHTĚJÍ DO ČÍNY, OBRÁTILI SE NA ÚS

Osm Tchajwanců, jejichž vydání žádá Čína, podalo ústavní stížnosti. Směřují proti verdiktu, podle kterého je vydání k trestnímu stíhání pro údajné podvody přípustné. Osm stížností obdržel Ústavní soud o prázdninách, bude je řešit ve spojeném řízení, soudkyní zpravodajkou se stala Kateřina Šimáčková.

Soud postupně také rozhodl o odkladu vykonatelnosti, vydání tedy zatím není možné, a to i díky doplňkové ochraně poskytnuté na jeden rok ministerstvem vnitra. Šimáčková řekla, že pisatelé stížností měli velkou obavu, že budou přesto vydáni. Vzhledem k tomu, že odkladem vykonatelnosti nikomu nevznikne žádná újma, rozhodl se jim soud vyhovět, Tchajwanci tak získali „vyšší míru právní jistoty“. „V cizineckých věcech prostě ti lidé mají lepší pocit, když jsou právně zajištěni spíše více než méně,“ řekla Šimáčková.

Tchajwanci vinu popírají. Obávají se, že po vydání do Číny mohou čelit mučení, zmizet beze stopy nebo být dokonce popraveni. Upozorňovali na to, že mezi Čínou a Tchaj-wanem panuje přes 70 let nepřátelský vztah.

Vrchní soud v Praze uvěřil zárukám čínské strany, že nezákonné pronásledování nebo trest smrti Tchajwancům nehrozí. Případné vydání by musela ještě schválit ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Po rozhodnutí vrchního soudu udělilo české ministerstvo vnitra zadrženým Tchajwancům na jeden rok takzvanou doplňkovou ochranu, která je překážkou vydání.

Čína požádala o vydání Tchajwanců kvůli tomu, že údajně v Praze založili gang, který postupně vylákal ze tří Číňanek žijících v Austrálii v přepočtu přes 60 milionů korun.

ÚS může spojit ke společnému projednání stížnosti, které spolu skutkově souvisejí, anebo se týkají týchž účastníků, což je v kauze Tchajwanců naplněno. Vykonatelnost soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání ÚS odložil i přesto, že extradici zatím brání doplňková ochrana přiznaná vnitrem. Cílem je předejít případnému vydání, které by nerespektovalo dosavadní judikaturu ÚS.

„V zájmu zajištění, že k takové situaci - a tedy ani nezhojitelnému zásahu do základních práv a svobod stěžovatele - nedojde, je tak namístě odložit výkon napadených soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání stěžovatele,“ stojí v jednom z usnesení. Odklad vykonatelnosti nepředjímá, jak ÚS rozhodne o podaných stížnostech.

Lidskoprávní organizace dlouhodobě vytýkají Číně kruté zacházení s vězni. Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií. Tchaj-wan však funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení. ČR uplatňuje jako většina států světa tzv. politiku jedné Číny, oficiálně uznává jen pevninskou Čínu.

CIZINEC ZA ZNÁSILNĚNÍ DÍVKY K SOUDU

Vyšetřování červnového znásilnění šestnáctileté dívky na Litoměřicku, z něhož je obviněný cizinec v minulosti neúspěšně žádající v Německu o azyl, finišuje. Zainteresované osoby se nyní seznamují se spisem. Ten má s návrhem na podání obžaloby doputovat ke státnímu zástupci v pondělí.

„Pokud by měli obviněný, jeho obhájce či poškozená po seznámení s výsledky vyšetřování návrhy na doplnění vyšetřování, musela by policie vyhodnotit jejich důvodnost. Nepředpokládám však, že k takové situaci dojde,“ sdělila portálu iDNES.cz Kateřina Doušová, šéfka dozorujícího litoměřického státního zastupitelství. Uvedla, že vyšetřování šlo hladce a rychle a podotkla, že obviněný cizinec s vyšetřovateli stále nekomunikuje. Muži, jenž se nyní nachází ve vazební věznici, hrozí až deset let vězení.

Do Česka přicestoval vlakem poté, co ho v Německu propustili z drážďanského vězení, kde byl kvůli jízdě načerno. Neuhradil totiž peněžitý trest. U našich západních sousedů ho zároveň vyšetřovali kvůli vyhrožování sociálnímu pracovníkovi. Tento prohřešek je ve fázi podání obžaloby.

V Německu v minulosti neúspěšně žádal o azyl a měl dva roky na opuštění země. Tamní úřady ho zařadily mezi osoby určené k deportaci, protože ale neměl žádné doklady a nekomunikoval, nemohly ho deportovat do vlasti. Čeští policisté cizince zadrželi krátce po znásilnění dívky. Jeho totožnost ověřili porovnáním jeho otisků prstů s údaji německých úřadů. Je ale otázkou, zda jde o jeho skutečnou identitu.

Podle dřívějších informací iDNES.cz se muž zřejmě jmenuje Abdallah D. a je mu devětadvacet let. Odkud přesně pochází, však stále není jasné. V Německu v minulosti uvedl, že je z Libye. Při červnovém vazebním zasedání u litoměřického soudu se k činu nejprve přiznal, pak vinu odmítl. Vyjadřoval se heslovitě v několika různých jazycích.