iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudkyně Doupovcová v Prostějově chaoticky, 199 věcí

Soudkyně Okresního soudu v Prostějově Pavla Doupovcová čelí dvěma kárným žalobám. Ty na ni podal předseda soudu, a to za průtahy v 199 případech. Podle informací České justice obě strany uzavřely dohodu o vině a kárném opatření, k níž je vyzval předseda kárného senátu Karel Šimka. V kárných žalobách je soudkyni Doupovcové vytýkáno, že měla „trvale chaotickou a nesystémovou prací a trvale sníženým podprůměrným pracovním výkonem“ zavinit v období od konce dubna 2014 do konce října 2018 opakovaně neodůvodněné dlouhodobé průtahy ve 199 případech.

První kárná žaloba byla na soudkyni Doupovcovou přitom podána již v květnu 2017. Ve věci však došlo k rozhodnutí obrátit se na rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS). Kárný senát v čele s Karlem Šimkou totiž došel k závěru, že je nutné řízení přerušit a rozhodnout otázku, jak přesně definovat kárný skutek, když se soudce měl dopustit v určitém časovém období průtahů ve více věcech.

Důvodem tohoto postupu je, že dva kárné senáty v minulosti vydaly v této otázce dvě protichůdné rozhodnutí. Jeden senát nejprve definoval průtahy v určitém časovém období jako jeden skutek, přičemž počet průtahem zasažených věcí má vliv na kárné opatření (13 Kse 22/2009). Jiný senát zase nedlouho poté trval na individuálním posouzení každého jednoho skutku a navrch odmítl věc předložit rozšířenému senátu NSS, neboť vyslovil názor, že tento senát nemá kompetenci rozhodovat rozpory mezi kárnými senáty (11 Kseo 4/2009).

Tento názor Šimkův senát ve svém návrhu podrobil kritice a vyslovil naopak přesvědčení, že rozšířený senát NSS takovou kompetenci má. Skutečnost, že tuto roli dnes supluje mimořádně Ústavní soud, není podle Šimkova senátu nadále akceptovatelná. „Není představitelné a z hlediska požadavku právní jistoty udržitelné, aby tytéž právní otázky byly dlouhodobě řešeny různými senáty Nejvyššího správního soudu, ať již kárnými, anebo jinými, rozdílně.

Kárné řízení před Nejvyšším správním soudem by se za takové situace stalo pro kárně obviněné, ale i pro kárné navrhovatele svého druhu loterií, v níž by vyhráli či prohráli v závislosti na svého druhu náhodné okolnosti, kterému konkrétnímu kárnému senátu by věc byla podle její povahy a podle pravidel rozvrhu práce přidělena. Něco takového je z pohledu požadavku právní jistoty a předvídatelnosti jednání veřejné moci, čítaje v to i soudy jako její významnou součást, stěží představitelné a hajitelné,“ uvádí se v podnětu Šimkova senátu, kterým byla věc postoupena v listopadu 2017 senátu rozšířenému.

Ten však 29. května letošního roku rozhodl, že ke sjednocování judikatury kárných senátů povolán není. V kostce se dají jeho důvody shrnout následovně: kárné senáty nejsou součástí NSS, ty jsou zřízeny podle speciálního zákona a řídí se při svém rozhodování přiměřeně trestním řádem, nikoliv řádem správním. Rozšířený senát také odmítl obavy ohledně právní nejistoty způsobené rozpornou judikaturou kárných senátů, vyslovené Šimkovým senátem. Kárné senáty mají podle něj důsledně respektovat předchozí judikaturu, překonávat ji pouze ve výjimečných případech a doprovodit taková rozhodnutí pregnantním zdůvodněním.

„Rozšířený senát si je vědom slabin výše nastíněného způsobu sjednocování judikatury kárných senátů, a to zejména za situace již existující rozdílné rozhodovací praxe, jako je tomu v projednávané věci. Ani to však nemůže nic změnit na skutečnosti, že zákonná úprava neposkytuje dostatečnou oporu pro závěr o pravomoci rozšířeného senátu v kárných věcech. Je na zákonodárci, zda přistoupí ke změně právní úpravy, ať již cestou výslovného zakotvení pravomoci rozšířeného senátu v kárných věcech nebo vytvořením jiného mechanismu sjednocování rozhodovací praxe kárných senátů,“ uzavřel rozšířený senát své rozhodnutí, o kterém již Česká justice informovala.

Z podnětu, s nímž se na rozšířený senát soudce Šimka obrátil, je zřejmé, jak bude skutek kárný senát v případu soudkyně Doupovcové posuzovat. „K tomu, aby si příslušný orgán mohl o jednání soudce učinit úsudek, potřebuje mít dostatečně komplexní informace, tedy informace o veškeré jeho rozhodovací činnosti. Podle šestnáctého senátu tedy není možné „kouskovat“ činnost soudce podle jednotlivých spisů (věcí) a postihovat jej selektivně (typicky výtkou) jen za průtahy, které vznikly v určitých spisech (věcech), o nichž se příslušný orgán nějak dozvěděl nebo které jej z nějakého důvodu začaly zajímat (třeba proto, že si na pomalé vyřizování věci stěžoval konkrétní účastník řízení). Postih v takovémto případě je totiž činěn za zcela zásadního nedostatku informací u příslušného orgánu – ten sice ví, že konkrétní věc, u níž to vyšlo najevo, byla vyřizována pomalu, avšak neví obvykle, zda příčinou toho nebyla naléhavější potřeba zaměřit soudcovu pozornost na jiné jeho věci,“ vyslovil svůj názor Šimkův senát.

Podle všeho se však spor vyřeší, aniž by muselo dojít k rozsáhlejšímu dokazování. Předseda senátu Šimka se totiž v červnu obrátil na obě strany sporu a vyzval je k úvaze o uzavření dohody o vině a kárném opatření. A podle informací České justice tato jeho výzva padla na úrodnou půdu. Kárný senát tak bude posuzovat dohodu, která by měla pro soudkyni Doupovcovou znamenat výraznou finanční sankci. Pokud tedy kárný senát dohodu akceptuje. Petr Dimun, ceskajustice.cz

PŘETÍŽENÝ NSS, NEVYŘÍZENO PŘES 2500 VĚCÍ

České správní soudnictví nestíhá plynule vyřizovat napadlé věci a situace se nadále zhoršuje. Dlouhodobý trend opět potvrdila Výroční statistická zpráva o stavu českého soudnictví za rok 2018. Jde v pořadí již o třetí souhrnné informace o stavu českých soudů. Zatímco exministr spravedlnosti Robert Pelikán výsledky dokumentu prezentoval v uplynulých dvou letech veřejně za velkého zájmu médií, současná šéfka resortu Marie Benešová ho médiím pouze nechala rozeslat společně s tiskovou zprávou.

Benešová v úvodníku dokumentu problémy ve správním soudnictví přiznává. Cílem zprávy podle ní není prezentovat jen pozitivní výsledky. „Díky získaným datům jsme si například vědomi problémů v oblasti správní agendy, kde celorepublikově výrazně vzrůstá nápad a počet nevyřízených věcí,“ uvedla.

Již tradičně je velmi dlouhé je správní řízení na Městském soudu v Praze. Statistiky ale upozorňují, že kritická je delší dobu i situace i na Krajském soudu v Brně. A to přes fakt, že oba soudy si oproti minulým statistikám o několik procent polepšily. Zatímco na Městském soudu v Praze trvá řízení průměrně 569 dní, v Brně je to 516 dní. Nejlépe je na tom Krajský soud v Českých Budějovicích, kde řízení trvá v průměru 207 dní. „Pouze KS České Budějovice nevykazuje na správním úseku výraznější problémy,“ uvádí resort. Průměrná délka správního řízení u tuzemských krajských soudů pak je 440 dní. Na druhou stranu se ve správní agendě vyskytuje daleko méně extrémně dlouhých řízení. Pouze asi

2 procenta věcí trvaly déle než 1 500 dnů. „Počet příchozích věcí poměrně rychle stoupá a zároveň převyšuje počet věcí vyřízených, což vede k trvalému růstu v počtu nevyřízených věcí. Přidáme-li k tomu fakt, že délka řízení v roce 2018 klesla, vyvolává to obavu, že se na soudech začínají hromadit složitější věci. Fakt, že délky řízení v posledních letech již nestoupají, tak v tomto případě nemusí být dobrým znamením,“ uvádí ministerstvo. Z jednotlivých soudů dokázal vyřídit více nebo stejně věcí, než přišlo, Městský soud v Praze. U ostatních soudů převyšoval počet příchozích věci počet věcí vyřízených.

Správním soudům by mohla odlehčit novela soudního řádu správního, kterou připravuje předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec. Legislativní úprava, kterou připravili poslanci ještě v minulém volebním období, nakonec sněmovnou neprošla. Nápad u NSS se odvíjí především od počtu pravomocně vyřízených věcí u krajských soudů.

V letech 2016–2018 NSS nebyl schopen vyřídit svůj nápad, který výrazně převýšil počet vyřízených věcí, což logicky vyústilo v rychlý růst počtu nevyřízených věcí. V roce 2018 nárůst příchozích věcí zpomalil, ale nezastavil. Počet příchozích věcí tak výrazně převýšil počet věc vyřízených, a došlo tak k růstu v počtu nevyřízených věcí. Tento růst plyne z růstu nápadu a počtu vyřízených věcí v první instanci.

Zpráva o stavu českého soudnictví se zabývá i ostatními agendami. Nejvýraznější pozitivní posun je vidět v civilní agendě u okresních soudů, což vyplývá zejména ze snížení variability mezi soudy. V roce 2018 se ve své činnosti zlepšily především nejpomalejší soudy, které se začaly přibližovat současnému průměru. Jde o soudy Severočeského a Jihomoravského kraje. „Celkové zlepšení situace samozřejmě plyne z více faktorů, jako jsou posílení přetíženosti soudů, zlepšení efektivity práce, ale také z trendu poklesu napadlých věcí, které v některých agendách klesají již pět let v řadě,“ uvedla Benešová.

Výroční statistická zpráva nabízí také zajímavé srovnání míry odvolání, které ukazuje zásadní rozdíly mezi civilní a trestní agendou a také okresními a krajskými soudy. Přičemž vyšší míra odvolání se ukazuje vždy v trestních agendách a u krajských soudů. Například v občansko-právní agendě okresních soudů se bavíme o 7 až 8% odvolání, ale v případě trestních řízení u krajských soudů jde o 70 %.

Za povšimnutí jistě stojí také stabilita v počtu soudců u okresních soudů, kde se ovšem zvyšuje jejich průměrný věk. Zvedá se zde podíl soudců ve věku 40 – 50 let, naopak klesá počet těch ve věku 30 – 40 let, ceskajustice.cz

NSS NAVRHL ZRUŠIT ČÁST ZÁKONA O POBYTU CIZINCŮ

Nejvyšší správní soud navrhl Ústavnímu soudu, aby zrušil část zákona o pobytu cizinců. Sporné ustanovení stanovuje, kdy může člověk podat žádost o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců. Za Nejvyšší správní soud návrh podal senát s předsedou Michalem Mazancem, který je zároveň předsedou celého soudu.

Zákon říká, že žádost o propuštění ze zařízení může cizinec podat nejdříve 30 dní od nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění. Pokud neuspěje, musí před další žádostí počkat znovu 30 dní. K Nejvyššímu správnímu soudu dorazila kasační stížnost člověka, který se žádostí o propuštění neuspěl a následně podal žalobu. Krajský soud v Plzni ji zamítl. Uvedl, že současná právní úprava umožňuje přezkoumat důvodnosti zajištění v rozumných intervalech.

Nejvyšší správní soud ovšem dospěl k závěru, že dané ustanovení zákona o pobytu cizinců je protiústavní. Je prý v rozporu s právy na osobní svobodu, soudní ochranu a na přezkum zákonnosti zbavení osobní svobody, jak je zakotvuje Listina základních práv a svobod i mezinárodní smlouvy. Návrh dorazil k Ústavnímu soudu v první polovině srpna. Soudcem zpravodajem se stal David Uhlíř, rozhodovat bude celé plénum, tedy sbor všech ústavních soudců, kterých je aktuálně 14.

DÉLKA CIVILNÍHO ŘÍZENÍ LONI KLESLA, TRESTNÍ SE PRODLOUŽILO

U okresních soudů dlouhodobě klesá délka civilních řízení. Loni činila v průměru 276 dní, což je o 22 dní méně než předloni. Trestní řízení se v loňském roce naopak o den prodloužilo, a trvalo tak průměrně 202 dní. Rovněž u krajských soudů se délka civilních řízení zkrátila a délka trestních řízení vzrostla. Problematickou částí českého soudnictví zůstává z hlediska délky řízení správní agenda. Vyplývá to ze statistik, které dnes zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti.

Civilní řízení u okresních soudů se týká například sporů o dlužné částky za pojistné, energie, jízdu načerno či splátky úvěrů. Průměrná délka těchto řízení klesá od roku 2014. Podle ministerstva to má tři hlavní důvody: celorepublikově poklesl počet žalob, soudy s největším počtem tzv. nedodělků zefektivnily svou práci a dočkaly se také personálního posílení.

Mezi jednotlivými soudy ovšem i loni panovaly výrazné rozdíly. Nejdéle – v průměru 373 dní – trvalo rozhodnout soudům v obvodu ústeckého krajského soudu, nejkratší průměrnou délku řízení – 182 dní – vykázaly soudy v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nejrychlejší loni byly stejně jako předloni domažlický a kutnohorský soud a nově soud trutnovský. Naopak nejpomalejší byly soudy v Chomutově, Břeclavi a Litoměřicích.

Délka trestních řízení u okresních soudů mírně vzrůstá od roku 2015, kdy činila 193 dní. Nejpomalejší jsou stejně jako u civilních řízení soudy v severních Čechách. Nejrychleji se rozsudku dočkají obžalovaní ve Svitavách, Kutné Hoře a Benešově. Nejdříve vyřízené bývají trestné činy proti veřejnému pořádku, nejdéle trvají trestné činy proti branné povinnosti a životnímu prostředí. Více než čtvrtinu trestních věcí soudy vyřídily do 50 dnů, pět procent věcí však čekalo na rozhodnutí přes 800 dnů.

U krajských soudů byla loni průměrná délka civilních neodvolacích řízení 922 dní, předloni to bylo 1107. Ministerstvo vysvětluje dlouhé trvání řízení tím, že v naprosté většině jde o obchodní spory a jejich značná část bývá přerušena kvůli prohlášení úpadku nebo konkurzu. Nejpomalejší je s 1794 dny opět ústecký krajský soud, nejrychlejší s 536 dny Krajský soud Ostrava. Přes čtyři procenta řízení trvají déle než 11 let. Odvolací civilní řízení loni průměrně zabralo 132 dní, předloni 123 dní.

Průměrná délka trestních řízení u krajských soudů vzrostla od roku 2016, kdy činila 396 dní, na loňských 526 dní. Výrazně se loni prodloužila například u pražského městského soudu či krajských soudů v Brně a Ostravě. Ministerstvo k tomu uvedlo, že trestní kauzy jsou často složité a „výjimkou nejsou ani sofistikované obstrukční procesní postupy obhájců“.

Délky řízení se výrazně liší podle projednávaných trestných činů. Nejdéle trvá řešit trestné činy proti majetku, tedy třeba podvody, a hospodářské trestné činy, typicky krácení daní. Nejrychlejší jsou soudy v kauzách činů proti životu a zdraví a proti rodině a dětem.

Odvolací trestní řízení loni u krajských soudů trvalo průměrně 54 dní, stejně jako v roce 2017.

Správní řízení, která se nejčastěji týkají pobytu cizinců, azylu či daňové problematiky, loni u krajských soudů trvala v průměru 440 dní. Předloni to bylo 484. Výrazně zatížený je i nadále pražský městský soud, kterému trvá rozhodnout 569 dní. Vysoké délky řízení už ale vykazuje například i Krajský soud v Brně.

„Po roce 2013 vidíme dva znepokojivé jevy. Počet příchozích věcí poměrně rychle stoupá a zároveň převyšuje počet věcí vyřízených, což vede k trvalému růstu v počtu nevyřízených věcí,“ komentovalo stav ministerstvo. Úřad má obavu, že se na soudech začínají hromadit složitější správní případy.