iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VSZ Bradáčová víc politička? A Bakala stále bez trestu

Zatímco vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan se věnuje spisům a práci ve státním zastupitelství, vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová více politikaří. Myslí si to ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Pronesla to v rozhovoru pro Seznam zprávy v reakci na slova Bradáčové o tom, že je problematické pro vládu v čele s trestně stíhaným premiérem připravit reformu státního zastupitelství.

Podle Bradáčové má ministryně spravedlnosti logicky tendence podřizovat soustavu moci výkonné. Státní zástupci se spíše přiklánějí k tomu, aby byla soustava nezávislá. Unie státních zástupců i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman už dříve otevřeně prohlásili, že by bylo nejvhodnější změnit Ústavu a veřejnou žalobu z moci výkonné vymanit. „Osm a půl roku je pan nejvyšší státní zástupce ve funkci. Nic pro to, aby se to vyňalo z moci výkonné, neudělal. A po mě najednou chtějí, aby byli bráni jako soudci,“ uvedla Benešová s tím, že nejvíce stížností prý ve formě dopisů dostává od kritiků státního zastupitelství.

Novela zákona o státním zastupitelství by měla brzy doputovat na vládu. Resort spravedlnosti nyní dokončuje vypořádání připomínek. Proti výsledku meziresortního připomínkového řízení dnes otevřeně vystoupil Pavel Zeman.
Vadí mu například to, že vedoucí státní zástupci se už nebudou moci znovu přihlásit do výběrového řízení na své pozice. „Opět je zde paralela s předsedy nejvyšších soudů, kteří od účinnosti nového zákona o soudech a soudcích dostali nový desetiletý mandát. Nejvyšší státní zastupitelství trvá na tom, aby tento systém byl zachován i pro soustavu státního zastupitelství,“ uvedl Zeman.

Vadí mu i ukončení mandátu Lenky Bradáčové a Ivo Ištvana. Podle ministryně spravedlnosti byly připomínky NSZ nadstandardní a úřad požaduje až nemožné změny. „Oni by to nejradši měli nadosmrti, jak jsem pochopila. Hádají se o každý centimetr. Nechtějí ustoupit a po mně chtějí, abych ustupovala,“ uvedla k mandátům vrcholových funkcionářů státního zastupitelství ministryně. Pokud by vyhověla Zemanovi, mohl by být ve funkci až 22 let. „To je docela absurdní, řekněte mi, kdo z funkcionářů takovou dobu má,“ dodala s tím, že v manažerské funkci dochází k vyčerpání.

Benešová v rozhovoru zdůraznila, že po změnách, které obsahuje novela, se volá nejen u odborné veřejnosti dlouho. Zohlednila prý i kritiku obsazení komisí, které mají vybírat ve výběrovém řízení nové vedoucí státní zástupce. Soudce, který má zasednout v pětičlenné komisi, by v nejnovější verzi návrhu nemělo vybírat ministerstvo. V původní verzi tři z pěti členů výběrové komise mělo určit právě ministerstvo spravedlnosti a podle kritiků by tak mělo rozhodující vliv. „Velmi jsem zohlednila připomínky z NSZ,“ uvedla ministryně s tím, že Pavel Zeman nemluví pravdu když říká, že resort jeho připomínky nereflektoval.

Podle Benešové je složení komisí zárodek Nejvyšší rady soudnictví, o kterou justice usiluje dlouhodobě. „Státní zástupci jsou velmi podezíraví. Tady nikdo neusiluje o zbavení jejich nezávislosti. Nezávislost mají a nezávisle se také chovají, o čemž svědčí jejich mediální vystoupení,“ dodala Benešová, ceskajustice.cz

NSZ ZEMAN NECHCE ODEJÍT, BAKALU ZA MILIARDY OKD NESTÍHÁ, BUDE ŘEŠENÍ?

Ministerstvo spravedlnosti podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nepřijalo žádnou z jeho připomínek k návrhu zákona o státním zastupitelství. Jde mimo jiné o funkční období nejvyššího státního zástupce a obou vrchních státních zástupců. Podle Zemana je tak účelem zákona zřejmě především přeobsadit tyto funkce. Ministryně spravedlnosti v reakci uvedla, že Zeman nemluví pravdu.

„Ministerstvo spravedlnosti i přes opakované projednávání stále setrvává na stanovisku, že nejvyšší státní zástupce má mít sedmileté funkční období, stejně jako zbytek soustavy. Nejvyšší státní zastupitelství naproti tomu zastává stanovisko, že státní zastupitelství je součástí širší justice a jako takové by mělo mít srovnatelné podmínky se soudy, to znamená deset let pro nejvyššího státního zástupce, stejně jako mají předsedové nejvyšších soudů, sedmileté funkční období pro zbytek soustavy,“ uvedl Zeman, který by byl nejraději, aby státní zastupitelství vůbec nespadalo pod moc výkonnou. Navrhuje proto změnit Ústavu.

Mluvčí resortu Vladimír Řepka v reakci na Zemanova slova uvedl, že není pravda, že by ministerstvo připomínky neakceptovalo. „Není pravda, že bychom vůbec neakceptovali připomínky Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ). V přechodných ustanoveních, jež budou upravena variantně, jsme na některé připomínky NSZ a Unie státních zástupců reagovali. Také dolaďujeme, aby byl omezen vliv ministra spravedlnosti při výběru soudce (nezávislého člena výběrové komise). Návrh zákona o státním zastupitelství předložíme tak, že bude reagovat na některé obavy, které NSZ vyslovilo,“ uvedla Benešová.

Zákon o státním zastupitelství je podle ní aktuálně po skončení meziresortního připomínkového řízení. „V současné době odbavujeme jedny z posledních připomínek a jsem ráda, že se nám podařilo vypořádat připomínky tak, že ho budeme na vládu předkládat bez vážnějších rozporů. Veřejnost jsme s návrhem zákona seznámili na TK, protože chceme takové legislativní procesy dělat transparentně. Změnu, po které se léta volá, jsem tedy představila a není nic nového, že chceme především zabránit tomu, aby mohl být nejvyšší státní zástupce, tak jak je to dnes, odvoláván bez udání důvodu. Sama jsem se stala obětí takové právní úpravy,“ doplnila Benešová.

Další Zemanovou připomínkou byla i otázka výběru vedoucích státních zástupců. V předkládaném modelu je ve výběrové komisi podle Zemana majorita členů jmenovaných ministerstvem spravedlnosti, a podle nejvyššího státního zástupce lze tedy s jistou nadsázkou říct, že ministerstvo si může pomocí svých členů vybrat vhodného vedoucího státního zástupce. „Opomíjí se zde tedy prvek rozdělení návrhového oprávnění, které spadá do působnosti příslušného vedoucího státního zástupce, a jmenování, které je plně v gesci ministra spravedlnosti,“ uvedl Zeman.

Klíčovou otázkou jsou podle nejvyššího žalobce i přechodná ustanovení, kdy ministerstvo podle nejvyššího státního zastupitelství nehodlá dát nový mandát nejvyššímu státnímu zástupci. „Opět je zde paralela s předsedy nejvyšších soudů, kteří od účinnosti nového zákona o soudech a soudcích dostali nový desetiletý mandát. Nejvyšší státní zastupitelství trvá na tom, aby tento systém byl zachován i pro soustavu státního zastupitelství,“ uvedl Zeman.

„Ministerstvo spravedlnosti také úplně mimo systém stanovilo ukončení funkčního období oběma vrchním státním zástupcům. Nelze se tak zbavit dojmu, že účelem toho zákona je zejména přeobsadit funkce nejvyššího a obou vrchních státních zástupců tak, aby Zeman, (Ivo) Ištvan, (Lenka) Bradáčová skončili co nejdříve po účinnosti zákona,“ uvedl Zeman. Ve zbytku soustavy pak podle něj jde o takové rozvrstvení, kdy by mělo končit až 25 vedoucích státních zástupců za jeden rok, což považuje za nesystémové, ceskajustice.cz

KÁRNÉ ŘÍZENÍ SOUDCE NEUMANNA Z LIBERCE, PŘEDSEDA SOUDU DÖRFL CHCE DOHODU

Soudce liberecké pobočky ústeckého krajského soudu Petr Neumann čelí kárné žalobě kvůli průtahům soudních jednání, informuje o tom web nasliberec.cz. Předseda soudu Luboš Dörfl na dotaz České justice uvedl, že se soudcem pravděpodobně uzavře dohodu o vině a trestu. Zároveň by měl Neumann odejít do penze.

Podle Dörflova vyjádření pro Českou justici soudci ještě nebude v nejbližší době 70 let, což je hranice odchodu do důchodu, z justice by tedy odešel dříve. Pravděpodobně by tak došlo právě v rámci dohody s předsedou soudu. „Vypadá to, že dohodu o vině a trestu uzavřeme,“ věří soudcův nadřízený s tím, že původně soudci navrhoval srážky z platu. Dohodu o vině a trestu začal Nejvyšší správní soud využívat v kárném řízení teprve nedávno.

Neumann předsedá senátu v nejznámějších korupčních kauzách mimo jiné v případu rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, kde je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). V případu je obžalováno dalších 12 lidí a čtyři firmy.

Soudce má na starosti i případy zneužívání dotací při výstavbě termálních lázní v Chrastavě. Na starost měl i kauzu prodeje městského majetku prostřednictvím Sportovního areálu Ještěd. Tu ale převzala kvůli jiná soudkyně. Některé ze soudů trvají podle Neumannových nadřízených neúměrně dlouho. Proto byl na Neumanna v červenci vydán kárný návrh, který může vést k citelnému snížení platu. Samotné kárné řízení je naplánováno na září, v případě dohody o vinně a trestu k němu ale nedojde. Soudce ho nechtěl komentovat.

PROF: PŘIBÁŇ OBVINIL HOME CREDIT Z LICHVY

Profesor a známý český právník Jiří Přibáň obvinil jednoho z největších poskytovatelů nebankovních úvěrů na českém trhu, společnost Home Credit, z lichvy. Učinil tak v pořadu Českého rozhlasu (ČRo) Interview Plus, v němž odpovídal na dotaz redaktora ohledně řešení problému s exekucemi. Home Credit jeho slova odmítl.

Profesor Přibáň, který působí na Univerzitě v Cardiffu a patří mezi vlivné glosátory českého právního a justičního dění, byl hostem zmíněného pořadu 14. srpna. V něm na adresu společnosti Home Credit pronesl následující věty: „A já bych řekl ovšem, že ryba smrdí od hlavy. A kde jsou zájmy těch lichvářských společností, jako je Home Credit a další“. Na dotaz moderátora, zda by nazval, Home Credit „lichvářskou společností“ Přibáň reagoval takto: „“No, tak lichva je také byznys, ale podle toho, na kolik procent půjčujete, tak tím ovlivňujete i jak bude žít celá společnost a jak na vás bude či nebude závislá. A ukazuje se, že na Home Creditu jsou závislé minimálně část politických elit“.

Společnost Home Credit, která patří do skupiny PPF Petra Kellnera, Přibáňova obvinění odmítla s tím, že se na něj obrátí také písemně. „Slova profesora Přibáně jsme s překvapením zaznamenali a předpokládáme, že vycházejí z neznalosti tuzemského trhu spotřebního financování a služeb Home Creditu. Naše společnost je licencována a dohlížena ČNB, dlouhodobě jsme v indexu důvěryhodnosti Člověka v tísni jednou z nejvýše hodnocených firem a těšíme se důvěře tisíců zákazníků. Na profesora Přibáně se v příštích dnech obrátíme písemně, abychom si jeho nepodložené vyjádření, které poškozuje pověst Home Creditu vysvětlili,“ reagovala pro Českou justici mluvčí společnosti Linda Bilal.

Pro Home Credit, který působí v mnoha zemích světa, jsou Přibáňova slova o to nepříjemnější, že přicházejí krátce poté, co kritiku na adresu společnosti vyslovil i Ústavní soud (ÚS). Ten v červenci v nálezu I. ÚS 1091/19 vyslovil názor, že společnost postupovala vůči svému klientovi způsobem, který nese znaky zneužití práva. V případu se jednalo o to, že Home Credit uplatňoval své nároky proti svému klientovi z neplatné rozhodčí doložky, přičemž senát ÚS ve složení Pavel Rychetský, Tomáš Lichovník a Vladimír Sládeček dovodil, že tak činila přes vědomí o protiprávnosti svého postupu. „Ústavní soud zastává názor, že není představitelné, aby vedlejší účastnice, patřící mezi významné poskytovatele nebankovních úvěrů, nebyla seznámena s takto důležitým rozhodnutím bytostně se dotýkajícím jejího podnikání, obzvlášť bylo-li toto rozhodnutí široce diskutováno v odborných i běžných médiích.

Lze proto předpokládat, že její jednání nebylo ve vztahu k stěžovateli výsledkově „neutrální“, nýbrž že bylo motivováno snahou získat vůči němu neoprávněně výhodnější pozici. Vedlejší účastnice třeba mohla spoléhat na pasivitu nepoučeného stěžovatele v průběhu rozhodčího řízení s tím, že ten by v exekučním řízení (podle dřívějšího přístupu obecných soudů) již neměl šanci exekuční titul zpochybnit. V každém případě lze v předmětném jednání spatřovat její snahu o nepoctivé posílení jejího právního postavení (zde ve smyslu získání výhody před dlužníkem, která by při poctivém jednání nevznikla). Takovéto jednání naplňuje znaky zneužití práva“, stojí ve zmíněném nálezu ÚS, ceskajustice.cz

ČR VE VZTAHU K PREZIDENTOVI VLASTNÍ ÚSTAVU?

Pokud ČR nedokáže vyložit ve vztahu k prezidentovi vlastní ústavu, může požádat o stanovisko Evropský soud pro lidská práva. Aktuálně tak učinila Arménie, která svého bývalého prezidenta za „svržení ústavního pořádku“ rovnou uvěznila a do sporu se tam dostaly moc soudní a výkonná. Podmínkou položení otázky k ESLP je probíhající řízení v národním státě před Nejvyšším nebo Ústavním soudem.

O poradní názor lze požádat Evropský soud pro lidská práva podle dodatkového protokolu Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách č. 16 z roku 2013, jak aktuálně v souvislosti s případem Arménie upozorňuje Soud.
Podle protokolu musí o stanovisko požádat některý z nejvyšších soudů národního státu, před kterým se odehrává konkrétní řízení. V případě žaloby na prezidenta Miloše Zemana by to byl Ústavní soud. Stanovisko nejprve vypracuje panel pěti soudců, ve kterém zasedne i soudce za národní stát, který žádost o stanovisko podává. V případě ČR je to zvolený soudce Aleš Pejchal. Pokud není stanovisko přijato, rozhoduje o něm dále Velký senát. Stanovisko však má pro žádající zemi stále poradní a nezávazný charakter.

ČR může dodatkový protokol podepsat kdykoli

Tento dodatkový protokol sice Česká republika ani po šesti letech stále ještě neratifikovala, může tak ale učinit kdykoli. Arménie dodatkový protokol ratifikovala v roce 2017, loni vstoupil v platnost a nyní Arménie Soud požádala o stanovisko k případu svého bývalého prezidenta Roberta Kocharyana, který měl „svrhnout ústavní pořádek“ země.

Kocharyan byl v Arménii za údajné „svržení ústavního pořádku“ rovnou uvězněn. Nyní se případ dostal před Ústavní soud Arménie, který 9. srpna 2019 poslal otázky týkající se imunity prezidenta a jeho vztahu k Ústavě k Evropskému soudu pro lidská práva, jak o tom Soud informuje. Do odpovědi Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) bude řízení v Arménii přerušeno, ale Robert Kocharyan zůstane ve vězení. Arménie požádala o stanovisko rovněž Benátskou komisi při Radě Evropy.

Případ s dosahem do mezinárodních vztahů

Případ někdejšího prezidenta Roberta Kocharyana zasahuje i do mezinárodních vztahů, zejména do vztahu Arménie s Ruskem, které má trestní řízení s Kocharyanem za vykonstruované. Sám Kocharyan považuje řízení proti němu za pomstu současné arménské vládní moci.

Historie případu sahá až do doby prezidentských voleb v roce 2008, které vyústily v nepokoje 1. března 2008. Při masových demonstracích, na jejichž základě vyhlásil prezident Kocharyan na dvacet dní výjimečný stav, přišlo o život deset lidí: osm protestujících a dva policisté. Podle médií nese Kocharyan na tragických událostech vinu, „protože byl v té době prezident“ a sehrál v událostech „roli“. Podle médií teprve „Sametová revoluce“ v Arménii spustila v roce 2018 vyšetřování událostí 1. března 2008.

Kocharyan byl prezidentem dvakrát, poprvé se stal druhým prezidentem Arménie v roce 1998 a bylo mu vytýkáno, že nesplnil podmínku desetiletého občanství země, jak žádá ústava. Další volby v roce 2003 vyhrál. Tyto prezidentské volby byly podle zpráv mezinárodních pozorovatelů doprovázeny násilnostmi, protesty a volebními podvody.

Jde o mimořádně složité poměry Náhorního Karabachu ve vztahu k Rusku, k historickým souvislostem, světovým změnám včetně rozpadu SSSR a tvrdým mocenským bojům uvnitř Arménie na jejich pozadí.
Češi bojují za práva jako Arméni

Stejně jako český „případ“ boje za právo a proti údajnému vážnému porušování Ústavy prezidentem Milošem Zemanem, také arménský případ prezidenta Kocharyana má dopad na vnitřní politickou situaci v Arménii, jak vyplývá z médií. Kvůli položené otázce Evropskému soudu pro lidská práva se do sporu dostaly soudy s mocí výkonnou.

Zatímco Ústavní soud Arménie ústy svého člena tvrdí, že neučinil ve věci Roberta Kocharyana definitivní rozhodnutí a potřebuje znát názor Evropského soudu pro lidská práva a že jeho rozhodování bylo vždy „nad politickými následky“, předseda vlády Arménie prohlásil, že pokud je Robert Kocharyan politický vězeň, pak on má právo kdykoli poslat na lidi protestující v hlavním městě tanky.

Zajímavá na věci je rovněž skutečnost, že arménský právník, který před Evropským soudem pro lidská práva reprezentoval oběti událostí 1. března 2008 Vahe Grygorian, byl v roce 2018 jmenován soudcem Ústavního soudu. Při svojí inauguraci představil plán vyčistit sémanticky ústavu zavedením slov „soudce Ústavního soudu“ oproti původnímu „člen Ústavního soudu“.

Arménská žádost o poradní stanovisko je druhou žádostí k ESLP tohoto druhu. Tento nástroj poprvé využila v říjnu 2018 Francie, kdy požádala o stanovisko ke svému zákonu o náhradním mateřství, tedy k situaci, kdy pro partnery nebo manžele porodí dítě cizí žena. Irena Válová, ceskajustice.cz

HAVLOVÁ VYSOUDILA REKORDNÍ ČÁSTKU O MILENCI

Pražský vrchní soud dnes přiznal herečce Dagmar Havlové čtyři miliony korun odškodného od vydavatelství Bauer Media za tvrzení, že měla milenecký poměr v době, kdy jí umíral manžel, bývalý prezident Václav Havel. Verdikt je pravomocný. Částka výrazně převyšuje sumy, které soudy v obdobných případech obvykle přiznávají za porušení práva na ochranu osobnosti.

„Došlo k extrémnímu zásahu do práv na ochranu osobnosti žalobkyně (Havlové) v extrémních okolnostech. Shodli jsme se na tom, že ještě závažnější okolnosti si neumíme představit,“ odůvodnil rozsudek předseda odvolacího senátu Jiří Macek.

Vrchní soud podstatným způsobem navýšil původní odškodné, které Havlové přiznal v listopadu 2015 pražský městský soud a které činilo 1,2 milionu korun. „Tvrzení v článku jsou nepravdivá a hrubě zasahující do pověsti a cti žalobkyně. Je to zásadní a natolik intenzivní zásah, že odůvodňuje přiznání finanční satisfakce ve výši čtyř milionů,“ vysvětlil Macek. Poukázal mimo jiné na výrok Ústavního soudu, podle nějž není svoboda projevu bezbřehá.

Havlová požadovala za text v bulvárním časopisu Pestrý svět celkem pět milionů. Na tuto částku nedosáhla, protože se nepodařilo prokázat, že by nepravdivé tvrzení negativně ovlivnilo i její charitativní činnost. Odvolací senát zohlednil také to, že soudy herečce přiznaly vedle finanční rovněž morální satisfakci – vydavatelství se někdejší první dámě podle verdiktu musí omluvit.

Právní zástupce Havlové František Vyskočil odcházel z jednací síně spokojený. Takto vysoké finanční zadostiučinění podle něj v podobných sporech ještě nikdo nezískal. Částku, kterou musí vydavatelství zaplatit, označil za citelnou. „Doufám, že to bulvár konečně trochu umravní,“ řekl.

Článek z března 2012 nazvaný „Skandální zvěsti o Dáše Havlové. Šokující nařčení – Tajné rande v lázních“ tvrdil, že Havlová dorazila 16. prosince 2011, tedy jen dva dny před Havlovou smrtí, společně s milencem do zamluveného hotelu ve Františkových Lázních.

Zprávu označila za nepravdivou jak Havlová, tak i její údajný partner František Loukota, jehož fotografii s Havlovou časopis otiskl. Podle něj byl snímek pořízen s největší pravděpodobností v době natáčení seriálu Sanitka, když herečku doprovázel na nákupy. Muž, který působí jako asistent režie, se prý s Havlovou zná od natáčení filmu Odcházení.
Pražský městský soud konstatoval už v listopadu 2015, že údaje publikované v napadeném článku byly „absolutně nepravdivé a neověřené“.

Poukázal tehdy mimo jiné na to, že zprávu o údajném pobytu Havlové s přítelem ve Františkových Lázních zaslechla autorka článku prý „někde v restauraci“. Obě strany sporu se následně odvolaly. Sama Havlová u soudu v minulosti popřela, že by ve Františkových Lázních v uplynulých letech vůbec byla. Ani hotel, který byl v článku zmíněn, prý nezná. Její verzi podpořily také sestry boromejky, které se o Havla staraly před jeho smrtí. Podle nich byla Havlová dva dny před skonem svého manžela s vnučkami, protože exprezident nechtěl, aby za ním cestovala v bouřce.

Vydavatelství Bauer Media v době trvání sporu převzala mediální skupina Mafra patřící do holdingu Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše.

Podívejte se, kolik dříve vysoudily známé osobnosti za články v bulváru:

10. února 2012 – Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost nakladatelství Ringier Axel Springer, a potvrdil tak rekordní zadostiučinění pro herce Marka Vašuta. Jeden milion korun přiznal známému herci Městský soud v Praze za články v deníku Aha!, které pojednávaly o jeho údajné promiskuitě a depresích. Podle dostupných informací to bylo v té době nejvyšší odškodné pro českou celebritu poškozenou nepravdivými údaji v médiích. Rozsudek je považován za průlomový ve sporech známých osobností a především bulvárních médií.

19. března 2012 – Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti spisovatele Michala Viewegha v mnohaletém sporu s bulvárem. Kauzu, ve které spisovatel žádal výrazně vyšší odškodné za lživá tvrzení deníku Aha!, vrátil Městskému soudu v Praze. Viewegh původně vysoudil od vydavatele bulvárního deníku 200.000 korun jako odškodnění za zprávu o údajném poměru s milenkou. Sumu považoval za příliš nízkou, žádal pět milionů Kč. Rozhodnutí ÚS bylo považováno za průlomové, neboť ÚS jím dle komentátorů řekl, že odškodnění má být také citelným trestem pro narušitele soukromí a od podobného jednání odrazovat.

14. prosince 2012 – Vydavatel deníku Blesk prohrál spor s hercem a senátorem Tomášem Töpferem kvůli zveřejnění choulostivých snímků. Dovolání společnosti Ringier Axel Springer zamítl Nejvyšší soud. Definitivně tak potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který v roce 2008 přiznal Töpferovi odškodnění 500.000 korun.

15. ledna 2013 – Nejvyšší soud potvrdil, že vydavatelství Bauer Media musí zaplatit odškodnění 300.000 korun Arturu Štaidlovi, synovi zpěvačky Ivety Bartošové a skladatele Ladislava Štaidla, kvůli článkům v časopise Pestrý svět. Informoval o tom server Aktuálně.cz, podle kterého to byl první definitivní verdikt, který se týkal informování o životě dětí celebrit. V roce 2010 Iveta Bartošová zažalovala vydavatelství za články, které Artura Štaidla označily za otesánka a lívanečka, jemuž se kvůli jeho nadváze děti vysmívají.

20. března 2013 – Deník Právo uvedl, že Tomáš Töpfer vysoudil za články v deníku Blesk milion korun a omluvu. Podle Práva tak vyrovnal rekord Marka Vašuta. Blesk napsal, že po Töpferově odchodu z vedení Divadla Na Fidlovačce zbyly dluhy a zaměstnanci nedostávali mzdy, což herec označil za lež.

10. září 2014 – Televizní kuchař Jiří Babica uspěl ve sporu s nakladatelstvím Mafra kvůli článku, který ho podle něj spojil s průjmy vojáků na misi v Afghánistánu. Soud nepravomocně rozhodl, že autor textu uvedl mylné informace a že Babicovi náleží omluva a 400.000 korun.

19. března 2015 – Server iDnes.cz napsal, že herec Ondřej Vetchý uspěl se žalobou na týdeník Spy. Již zaniklý časopis podle Městského soudu v Praze zásadně pochybil, když v roce 2013 napsal, že herec přišel na vyhlášení ocenění Český lev s milenkou. Vetchý ve skutečnosti na akci dorazil s manželkou. Manželé vysoudili 700.000 korun.

31. ledna 2019 – Pražský městský soud přiřkl rodině herce Karla Rodena odškodnění 900.000 korun od vydavatelství Empresa Media. Roden, jeho partnerka a děti dostanou peníze za články v časopise Sedmička a na webu Sedmička.cz, které rozebíraly jejich soukromí. Soud vydal stejné pravomocné rozhodnutí už v říjnu 2017, Nejvyšší soud mu však na základě dovolání nařídil kauzu znovu otevřít, ceskajustice.cz