iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Benešová: VSZ Bradáčová lze podat žalobu na Pavlišovou

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová nesouhlasí s názorem vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenky Bradáčové, která odmítla možnost podání kárné žaloby na dozorovou státní zástupkyni případu Postoloprty Radku Pavlišovou. Podle Bradáčové měla totiž uplynout tzv. subjektivní lhůta šesti měsíců, kterou jsou vázáni všichni potenciální kární žalobci.

„Zatím nebudeme předjímat konkrétní kroky ministerstva, ale platí, že s ohledem na judikaturu kárného senátu se s právním názorem vrchní státní zástupkyně, že kárnou žalobu nelze podat, neztotožňujeme,“ uvedl pro Českou justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka s tím, že stanovisko konzultoval s ministryní Benešovou.
Jak Česká justice informovala, vedoucí Bradáčová odmítla na státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství (OSZ) Radku Pavlišovou podat kárnou žalobu, neboť má za to, že uplynula subjektivní lhůta, v níž mohou kární žalobci žalobu podat. Počátek lhůty se odvíjí pro kárné žalobce od chvíle, kdy se o potenciálním kárném deliktu dozví.

Bradáčová sdělila v dopise starostovi Postoloprt Zdeňkovi Pištorovi z 12. srpna, že lhůta podle ní začala běžet ve chvíli, kdy byl ministr spravedlnosti Robert Pelikán informován 25.8. 2017 Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem (KSZ) o výsledcích vykonaného dohledu, který skrze ni inicioval. „Jelikož tehdejší ministr spravedlnosti nepodal kárný návrh, je nutno dovozovat, že v jednání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech Mgr. Radky Pavlišové neshledal kárné provinění,“ uvádí v dopise vedoucí Bradáčová s tím, že je tím podle jejího názoru vyloučeno, aby žalobu podali v této věci i další potenciální kární žalobci.

V dopise se odkázala na rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS), kde ovšem padlo pravomocné rozhodnutí soudu, od něhož se odvíjely další kroky potenciálních kárných žalobců, směřující k získání povědomí o možném kárném deliktu a s tím spojená subjektivní lhůta.

Legislativa i judikatura kárných senátů ohledně subjektivní lhůty, a především definice okolností, za nichž získá kárný žalobce dostatečné povědomí o možném kárném deliktu, se v čase vyvíjela. Původně dvouměsíční lhůta byla prodloužena na šestiměsíční a kárné senáty pak upřesňovaly meze „jistoty“ kárných žalobců o potenciálním kárném deliktu. Aktuální převažující názor kárných senátů vychází z rozhodnutí 11 Kss 18/2011: „Subjektivní lhůtu v kárném řízení je nutno odvozovat od okamžiku, kdy se navrhovatel o jednání, pro které se rozhodl kárné řízení zahájit, skutečně dozvěděl, případně od okamžiku, kdy mu informace o tomto jednání byly předloženy v takové formě, že mohl toto jednání bez pochybností identifikovat.“

Ministr Pelikán se na vedoucí Bradáčovou obrátil s podnětem k výkonu dohledu v květnu 2017, přičemž ve věci již byla podána obžaloba. Nejednalo se tedy o pravomocně skončenou věc, v níž by nadřízené orgány, orgány státní správy a potenciální kární žalobci řešily mimořádné opravné prostředky či kárnou odpovědnost, jak tomu bylo v případě, o který svoji argumentaci opírá vedoucí Bradáčová.

Podle dostupných informací vedoucí Bradáčová podnět k výkonu dohledu více jak měsíc po jeho podání postoupila k vyhodnocení a přijetí příslušných opatření KSZ v Ústí nad Labem. To pak sdělilo ministerstvu sdělilo, že „ačkoliv při zjišťování hodnoty předmětného majetku nebyl důsledně dodržen postup dle § 137 tr. zákoníku, k zahájení trestního stíhání došlo na podkladě takto vypracovaného znaleckého posudku a dalších ve věci shromážděných důkazů zcela důvodně“. V dopise advokátovi jednoho z obžalovaných tak ministerstvo v dubnu 2018 sděluje, že na základě tohoto vyrozumění KSZ „je na Okresním soudu v Chomutově, aby uvedenou vadu znaleckého posudku napravil výslechem znalce a aby na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu ve věci meritorně rozhodl“.

Z toho se dá s vyšší mírou pravděpodobnosti usuzovat, že ministerstvo bylo v této věci odkázáno na výsledky interních postupů uvnitř soustavy a nemohlo vstupovat a zjišťovat informace z živé věci ve fázi po podání obžaloby. Orgány státního zastupitelství bylo – nutno říci, že s velkou časovou prodlevou, kdy ministr podal podnět v polovině května a odpověď obdržel na konci srpna, teoreticky tedy po polovině celé subjektivní lhůty – ministerstvo vyrozuměno, že postup dozorové státní zástupkyně byl v pořádku a zjištěnou vadu napraví výslech znalce před soudem.

Je tak nyní spíše otázkou, zda bylo ministerstvo v této době informováno ze strany oprávněných orgánů soustavy o všech skutečnostech a není zde možné spatřovat potenciální kárnou odpovědnost odpovědných osob nadřízených stupňů hierarchické soustavy státního zastupitelství. Ty jednak činily kroky v rámci opakovaného výkonu dohledu, který je i podle názoru Ústavního soudu z roku 2015 primárně určen pro nápravu případných nezákonností a byly také odpovědné za objektivní informování ministra spravedlnosti, který inicioval ve věci dohled

Jak sdělil České justici mluvčí ministerstva Řepka, ministryně stále vyčkává ohledně dalších kroků ve věci na slíbenou odpověď nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten se odkázal na výsledky v pořadí již třetího dohledu ze strany KSZ v Ústí nad Labem. Petr Dimun, ceskajustice.cz

OBHAJOBA CHCE PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY VIDKUN

Obhájci v olomoucké korupční kauze Vidkun se chtějí vyhnout projednání případu u hlavního líčení. Soudci olomouckého krajského soudu, který kauzu dostal na stůl, podali či se chystají podat podnět k předběžnému projednání obžaloby. Soudce musí nyní rozsáhlou kauzu nastudovat, první kroky by mohl učinit na podzim, řekl dnes ČTK soudce Martin Lýsek. Obžaloba na čtyři lidi včetně dvou vysoce postavených policistů či bývalého hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD) byla podána po 3,5 letech vyšetřování na začátku července.

„Ve spise se od doby podání obžaloby objevila asi čtyři podání různých obhájců, kteří se domáhají například nařízení předběžného projednání obžaloby. Budeme to muset všechno vyřešit. Nedokážu tak nyní říci, zda bude nařízeno hlavní líčení nebo bude v této věci postupováno jinak,“ uvedl soudce Martin Lýsek.

Předběžné projednání obžaloby může v trestním řízení nařídit předseda senátu v případě, kdy obžaloba po skutkové nebo právní stránce trpí takovými vadami, že není způsobilá k projednání při hlavním líčení. Pokud se rozhodne ji nařídit, projednává se obvykle v neveřejném jednání, rozhodnout při něm soudce může například o zastavení trestního stíhání, jeho přerušení nebo vrácení věci státnímu zástupci k dořešení.

Podnět k předběžnému projednání obžaloby podal například obhájce obžalovaného exhejtmana Jiřího Rozbořila advokát Petr Konečný. „Já jsem tento podnět podal. Podnět směřuje k tomu, aby se soudce zaměřil na obžalobu, zda je zcela v pořádku. Sami to vnímáme tak, že v pořádku není. Řešení je na soudci,“ řekl dnes obhájce Konečný. Obhajoba celou dobu Rozbořilovu vinu odmítá, důkazy podle nich nejsou dostatečné.

Stejný podnět hodlá v nejbližší době podat také obhájce bývalého olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece Tomáš Grepl. „My se k tomuto kroku chystáme také, ještě to odesláno není. Předpokládám, že tuto cestu budou volit všichni obhájci,“ řekl dnes Grepl.

Podle soudce Martina Lýska se dají první kroky v kauze očekávat až na podzim. „Musím celý spis přečíst, abych zjistil, zda jejich námitky jsou relevantní,“ podotkl soudce Lýsek. Předpokládá přitom, že s ohledem na rozsah spisu požádá o prodloužení tříměsíční lhůty. První kroky by tak mohl učinit ve spisu v říjnu či v listopadu, dodal soudce.

Případ podle žalobců odkrývá korupční vztahy mezi policií, podnikateli a správou. Bývalý hejtman Rozbořil je obžalován z podplácení, na někdejšího šéfa krajské hospodářské kriminálky Radka Petrůje a policejního náměstka Karla Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Olomoucký podnikatel Ivan Kyselý je obžalován z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě.

ČÍNA UDĚLÁ POŘÁDEK V HONGKONGU, JAKO DĚLÁ TRUMP V USA

V České republice se od roku 1989 nepoužívá termín chybné názory. V reakci na víkendové vyjádření čínské ambasády v Praze to dnes na twitteru uvedlo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), které spadá pod ministerstvo vnitra. Číňané označili ve svém prohlášení za chybná vyjádření některých politiků a institucí o demonstracích v Hongkongu.

Čínské velvyslanectví v Praze se o víkendu ohradilo proti otevřeným dopisům a vyjádřením o Hongkongu. Uvedlo při tom, že jednotliví politici a některé instituce v poslední době „vyjádřili chybné názory“. Považuje je za vměšování se do vnitřních záležitostí Číny. „Jsme rozhodně proti takovému chování. Současný stav v Hongkongu se vyvinul v extrémní násilí. Činy radikálních demonstrantů již dlouho nejsou otázkou svobody projevu a shromažďování,“ stojí v prohlášení.
CTHH dnes na twitteru sdílelo čínské prohlášení a přidalo komentář, že v Česku se od roku 1989 termín chybné názory nepoužívá. „Listina základních práv a svobod naopak v článku 17 zavedla používání termínu ‚svoboda projevu‘. V ČR používejte prosím výhradně českou ústavní terminologii a důsledně respektujte pravidla stanovená ústavou,“ vzkázalo centrum ambasádě.

CTHH vzniklo na základě doporučení auditu národní bezpečnosti schváleného vládou. Od roku 2017 se věnuje tzv. hybridním hrozbám, které spadají do oblasti vnitra. Jedná se například o otázky terorismu, útoky na tzv. měkké cíle či bezpečnostní aspekty migrace. Věnuje se i dezinformačním kampaním. V té souvislosti vznik útvaru kritizoval prezident Miloš Zeman, varoval před cenzurou a „novodobým Koniášem“. Ministerstvo na to reagovalo prohlášením, že CTHH se bude věnovat boji s dezinformacemi v kyberprostoru, nebude cenzurovat obsah médií ani internetu.

Hongkong, někdejší britská kolonie a nyní čínské území pod zvláštní správou, zažívá už více než dva měsíce velké demonstrace. Začaly jako protest proti zákonu o vydávání trestně stíhaných do pevninské Číny, časem ale přerostly v požadavek větší demokratičnosti politického systému a odchodu správkyně Hongkongu Carrie Lamové. Demonstranti se obávají, že zvláštní práva, která má Hongkong garantovaná do roku 2047, bude komunistická Čína dál omezovat.

KAMERA SLEDOVALA VĚZNĚ I NA TOALETĚ

Ani uvězněná osoba nepřichází zcela o právo na soukromí. Použití kamer ve vězeňských celách musí být důvodné, nezbytné a v souladu se zákonem i legitimním cílem. Paušální používání kamer v ubytovacích místnostech vazební věznice nepřiměřeně zasahuje do práva na soukromí, uvedla veřejná ochránkyně práv po stížnosti uvězněného. Pro používání kamer v celách však mají ředitelé věznic důvody a kamerové cely se šíří napříč věznicemi.

O přesných pravidlech používání kamer ve vazebních a vězeňských celách hodlá veřejná ochránkyně práv dále jednat s generálním ředitelem Vězeňské služby. Vyplývá to z poslední z právy o činnosti jejího úřadu, kde odkazuje na šetření stížnosti konkrétního vězně z roku 2018. V záznamu o šetření se rovněž uvádí, že v postoji k použití kamer v celách nedošlo mezi ombudsmankou a ředitelem vazební věznice Praha – Pankrác k úplné shodě.

Kamera míří na záchod 24 hodin

Takto podle komentáře k poslední zprávě o činnosti popsal prostředí v cele dotčený uvězněný: „Stěžovatel krom jiných výhrad označil celu za ,záchod s kamerou´. Kamera je prý pár metrů od záchodu, pořizuje se z ní 24hodinový záznam. Přestože má být vybavena i technologií nočního vidění, dozorci při kontrolní obchůzce 5krát v noci rozsvítí světlo, a vězně tak probudí.“

Jenže skutečný způsob použití kamery v případě tohoto stěžovatele se nakonec nepodařilo zjistit. „Věznice tvrdila, že kameru s přenosem obrazu na stanoviště dozorce zapíná pouze v případě nebezpečí sebevraždy. Záznam nepořizuje,“ uvádí se v komentáři.

Podle veřejné ochránkyně práv to ale není podstatné: „Pro posouzení zásahu do soukromí není podstatné, zda kamera prostor cely skutečně snímá. Stěžovatel neměl být umístěn v cele s kamerou. Použití kamery lze připustit v odůvodněných případech, nelze-li dohled dostatečně zajistit zvýšením kontrol (vychovatelem, dozorcem, lékařem), pohovory s psychologem nebo umístěním na krizový oddíl. Vazební věznice nakonec přijala požadovaná opatření a zakotvila pravidla používání kamer vnitřním předpisem. S ohledem na obecné rozšíření kamerových cel jednáme s Vězeňskou službou o sjednocení postupů,“ uvádí ombudsmanka.

Halucinace, sebepoškozování, sebevraždy

Jak vyplývá ze zprávy o šetření, použití kamery v cele je někdy nutné: „Ředitel Vazební věznice Praha-Pankrác plk. Mgr. Pavel Dresler v reakci na zprávu o šetření provedl opatření k nápravě mikroklimatických podmínek a ke kamerám uvedl, že považuje plošné používání kamerových systémů za nepřiměřené s ohledem na právo na soukromí. Ve vazební věznici však kamerové systémy používají výjimečně, a to v případech, kdy povinnost zabezpečit pořádek a bezpečnost vězněných osob převýší právo na soukromí. Jedná se o případy osob trpících např. halucinacemi, bludnými produkcemi, psychicky dekompenzované, ve vysoké tenzi, přicházející z psychiatrických léčeben po vysazení léčiv apod. Vlivem kombinace uvedených faktorů je u těchto osob velmi vysoké riziko autoagrese a suicidálního jednání,“ shrnuje zpráva stanovisko ředitele věznice.

Mezinárodní standardy v oblasti vězeňství používání kamer v ubytovacích místnostech nezapovídají, ale ani ho výslovně nepovolují. Podle Evropských vězeňských pravidel „ubytování zajišťované pro vězně, zejména pak veškeré prostory určené pro spaní, musí respektovat lidskou důstojnost a co možná nejvíce potřebu soukromí.“ Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni obdobně akcentují lidská práva, zejména právo na důstojnost, dále zákaz špatného zacházení, avšak při zachování požadavku na bezpečnost vězňů a personálu, upozorňuje ve zprávě veřejná ochránkyně.

Vláda chce ještě více kamer

Nová koncepce vězeňství do roku 2025 ovšem počítá s rozšířením kamerového systému, zjistila už dříve Česká justice.
Více se k použití kamer v celách vyjadřuje rovněž Evropský výbor proti mučení: „Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) ve zprávách z návštěv jednotlivých zemí akcentuje výjimečnost a mimořádnost používání kamer na celách vězněných osob a významnost zásahu do práva na soukromí takto sledovaných osob. Kamery nesmí nahrazovat přítomnost personálu a musí být pravidelně a individuálně vyhodnocováno, zda dohled kamer má trvat. Vězněné osoby mají být informovány o používání kamer. Musí být zajištěno, že vězněné osoby pod dohledem kamery mají zajištěno přiměřené soukromí při používání toalet, umyvadla a sprchy.“ Delegace CPT navštívila Českou republiku loni v říjnu. Během návštěv výbor nezaznamenal žádnou stížnost na kamery v cele.

Ombudsmanka Anna Šabatová Foto: VOP

Jak dále plyne ze zprávy ombudsmanky, sledování vězně kamerou se musí odehrávat podle zákona, a musí mít prvek nezbytnosti v demokratické společnosti podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Tento zásah musí být „sledující zájmy národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“

Nesystémové, nedostatečné, bez cíle

Podle ombudsmanky nebyla v případě stěžovatele naplněna podmínka nezbytnosti: „Má-li být podmínka nezbytnosti splněna, pak musí použití kamery v konkrétním případě představovat výjimečné a individuálně posouzené opatření sledující legitimní cíl. Jestliže jsou kamery nainstalovány, resp. připraveny k použití v eskortních celách, pak se, z mého pohledu, nejedná o výjimečné použití. Pokud je verze vazební věznice pravdivá, že v době umístění stěžovatele na celu nebyly kamery zapnuty, je to z pohledu zásahu do práva na soukromí z mého pohledu irelevantní. Pocit člověka umístěného pod kamerou je svou měrou zásahu do práva na soukromí srovnatelný v obou případech. Na tom nic nemění ani instalovaná dioda, byť oceňuji snahu vazební věznice problém řešit,“ uvedla veřejná ochránkyně práv v zápisu o šetření doslova.

„Fakt, že byl (dle vazební věznice) stěžovatel umístěn na ,kamerovou celu´ pouze proto, že byla volná kapacita (dle vazební věznice nebyla potřeba stěžovatele kontrolovat kamerou), ukazuje na nesystémové uchopení používání kamer. Mám informace o tom, že kamery jsou minimálně ve třech celách oddílu Apř. A, kam jsou zpravidla umisťování odsouzení na eskortě,“ napsala k případu ombudsmanka. Podle ní opatření přijatá k tomuto případu nebyla dostatečná.

Z dodatečné poznámky k předmětnému šetření pak vyplývá, že přes „optimalizaci opatření“ úřad zaznamenal totožný problém v ostatních věznicích v ČR: „Ředitel vazební věznice požadovaný komplex opatření formalizoval Pokynem ředitele Vazební věznice Praha-Pankrác, k umísťování osob ve výkonu trestu odnětí svobody na cely vybavené kamerovým systémem, kde upravil většinu požadovaných opatření (např. pravomoc k rozhodnutí o umístění, termíny vyhodnocení, zda opatření má být nadále využíváno, záruky přiměřeného soukromí, pořizování záznamu kamer a rovněž je z něj zřejmé, že nenahrazuje fyzické kontroly příslušníků).

Neshoda zůstala pouze v tom, že dle ochránce by měly být cely vybavené kamerami vyhrazeny pouze k tomuto účelu podobně, jako jsou krizové cely vyhrazeny pouze ke specifickému účelu. S ohledem na to, že ochránce v mezidobí zaregistroval rozšíření kamerových cel napříč jednotlivými organizačními jednotkami, rozhodl se o věci jednat s generálním ředitelem Vězeňské služby České republiky tak, aby byla pravidla v jednotlivých organizačních jednotkách upravena stejně,“ stojí v záznamu o šetření, ze kterého vznikly právní věty.
________________________________________
Právní věty:
I. Právo na soukromí v případě odsouzených omezuje v souladu s Listinou základních práv a svobod zákon. To však neznamená, že právo na soukromí odsouzeným nepřísluší vůbec.
II.Pokud jsou kamery používány ve věznicích např. na exponovaných chodbách, či společných místech, kde může docházet k násilí, lze to za určitých podmínek právně akceptovat. Pokud jsou však kamery umístěné v ubytovacích místnostech, kde odsouzení tráví většinu času, jedná se o nepřiměřený zásah do práva na soukromí.

III.Čl. 8 Evropské úmluvy akceptuje zásahy do práva na soukromí pouze za určitých podmínek: a) soulad se zákonem, b) nezbytnost v demokratické společnosti a c) sledující zájmy (legitimní cíl) národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jinýc
IV.Má-li být podmínka (b) nezbytnosti splněna, musí použití kamery v konkrétním případě představovat výjimečné a individuálně posouzené opatření sledující legitimní cíl. Irena Válová, ceskajustice.cz