iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VSZ Bradáčová chrání Pavlišovou z Loun? Promlčeno?

Podle vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenky Bradáčové uplynula lhůta pro podání kárné žaloby na státní zástupkyni, která dozorovala a žalovala soudem později zproštěné zastupitele města Postoloprty. Vyplývá to z její odpovědi starostovi města Zdeňku Pištorovi, který se na ni obrátil s podnětem ke kárnému řízení.

Vedoucí VSZ Bradáčová dokonce vylučuje podání kárné žaloby na lounskou státní zástupkyni Radku Pavlišovou i v případě ostatních potenciálních kárných žalobců, tedy vedoucího krajského i nejvyššího státního zástupce a ministryně spravedlnosti. V případě Pavlišové, která se mezitím dokonce stala šéfkou lounského OSZ, totiž podle jejího názoru uplynula šestiměsíční subjektivní lhůta, kterou jsou kární žalobci vázáni pro podání žaloby od chvíle, kdy se o potenciálním kárném skutku dozví.

„Prostudováním relevantní části spisu odboru trestního řízení Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 VZT 380/2017, jsem zjistila, že sdělením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2017, č. j. 1 KZT 1538/2016-52, byl tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., informován o výsledku jím iniciovaného výkonu dohledu v této trestní věci, kdy uvedeným datem počala běžet subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu pro všechny případné kárné žalobce.

Jelikož tehdejší ministr spravedlnosti nepodal kárný návrh, je nutno dovozovat, že v jednání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech Mgr. Radky Pavlišové neshledal kárné provinění. S ohledem na uvedené mám za to, že mě, jako kárné žalobkyni již marně uplynula subjektivní 6 měsíční lhůta k případnému podání návrhu na zahájení kárného řízení, a tedy mi nepřísluší v této věci konat ani předběžné šetření,“ sdělila vedoucí Bradáčová starostovi Pištorovi.

Čtěte také: Případ Postoloprty: Policie i státní zástupkyně ignorovaly důkazy ve prospěch obžalovaných, od počátku byly pochybnosti o klíčovém důkazu. Svůj právní názor vedoucí Bradáčová opírá o rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS), kterým byla zproštěna kárné žaloby právě pro uplynutí subjektivní lhůty vedoucí Okresního státního zastupitelství v Mostě Naďa Voláková.

Případ není Bradáčové osobně neznámý, v té době působila totiž jako náměstkyně kárného žalobce. „Tuto otázku již v minulosti judikoval Nejvyšší správní soud jako soud kárný, a to v rozhodnutí ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 6/2012-105, když upřesnil, že je nepřípustné, aby si oprávnění kární žalobci případy podezření ze spáchání kárného deliktu z důvodu zachování (prodloužení) lhůty mezi sebou postupovaly s možností prodlužování subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu.“ vyložila starostovi Pištorovi vedoucí Bradáčová svůj názor na věc.

Svérázný výklad rozhodnutí NSS

Jedná se o velmi svérázný výklad rozhodnutí kárného senátu, neboť ten posuzoval dosti odlišnou situaci, která nastala až po pravomocném rozhodnutí soudu. V případu se jednalo o to, že příslušné orgány řešily primárně kárnou odpovědnost soudce, a až později dovodily možné pochybení intervenující státní zástupkyně. Ve zmíněném rozhodnutí se vytýká orgánům státní správy státního zastupitelství v čele s ministerstvem, že se „rozvzpomněly“ na možnou kárnou
odpovědnost státní zástupkyně několik měsíců poté, co obdržely první indicie o možném kárném deliktu.

V případě Postoloprt se však jedná o to, že tehdejší ministr Pelikán se obrátil na vedoucí Bradáčovou s podnětem k výkonu dohledu, který byl proveden s tím, že bylo Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem sice shledáno formální pochybení, ale věc byla již v řízení po podání obžaloby u soudu. Tak o tom byl zpraven i ministr Pelikán.
Lze si tedy asi představit reakci představitelů státního zastupitelství v situaci, kdy by do případu po podání obžaloby zasahoval ministr podáním kárné žaloby na intervenující státní zástupkyni. A to ve chvíli, kdy není ministerstvu umožněno jakkoliv se seznamovat se spisovým materiálem v živé věci a jedním z obžalovaných je notabene politik z téže strany, jako ministr spravedlnosti.

Je třeba podotknout, že svérázný výklad judikatury NSS není ze strany vedoucí Bradáčové ojedinělý. Například v případě mnohonásobně překročené lhůty pro rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání v případu soudce Vrchního soudu v Praze Ivana Elischera byla konstantní judikatura kárného soudu, který vyvozuje kárnou odpovědnost i při překročení lhůty o dny, naopak ignorována zcela. Podnět ke kárné žalobě tak byl oslyšen ve prospěch státní zástupkyně VSZ, která stížnost více jak šest měsíců posuzovala.

Ministerstvo spravedlnosti sdělilo České justici, že se stanoviskem k věci vyčká návratu ministryně Benešové z dovolené. Ohledně stanoviska nejvyššího státního zástupce k věci, které přislíbil ministryni dát po provedení dalšího ze sérií dohledu, ministerstvo sdělilo, že jej dosud neobdrželo a bude tedy odpověď urgovat. Petr Dimun, ceskajustice.cz

OKAMURA: MINISTR HAMÁČEK ZNEUŽÍVÁ VNITRO K POLITICKÉMU BOJI

Trend nárůstu nenávistných projevů vůči lidem pro jejich politické přesvědčení ve druhém čtvrtletí pokračoval. Uvádí to čtvrtletní zpráva o extremismu, kterou zveřejnilo ministerstvo vnitra. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) podle zprávy upozadilo tradiční extremistické strany, volby do evropského parlamentu ukázaly jeho dominanci mezi xenofobně laděnými subjekty. Podle předsedy SPD Tomia Okamury ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) otevřeně zneužívá ministerstvo k politickému boji.

Xenofobním politikům, aktivistům a dezinformačním médiím se nadále dařilo rozdělovat společnost, uvádí dokument. Terčem předsudečné nenávisti se podle něj stále častěji stávají i skupiny s odlišným politickým smýšlením. „Velmi nebezpečným fenoménem se stávají útoky proti konkrétním zástupcům těchto skupin. V naprosté většině se zatím jedná o verbální agresi, evidována jsou ovšem i fyzická napadení,“ píše se ve zprávě.

Terčem útoků tak nejsou jen zástupci národnostních, etnických, náboženských a sexuálních menšin nebo bezdomovci a lidskoprávní aktivisté, nýbrž i politici neextremistických stran a novináři. Nenávistné projevy se podle zprávy v některých případech obracejí i proti osobám, které se do povědomí veřejnosti dostaly právě kvůli xenofobním výpadům.
Policisté a státní zástupci se tak stále častěji zabývají projevy předsudečné nenávisti u lidí, kteří nepatří k žádnému extremistickému uskupení. Ti často neví, že se svými výroky dopouštějí trestné činnosti a mají tendenci je bagatelizovat. Někteří politici na celostátní úrovni, ale i zástupci malých měst a obcí, pak označují své rasistické a xenofobní výroky za „vlastenectví“ nebo „konzervatismus“, uvádí zpráva.

„Tuzemské i zahraniční zkušenosti ukazují, že tolerování verbálních nenávistných projevů vede k tomu, že přerostou ve fyzické násilí,“ píšou zpracovatelé zprávy. V Česku lze podle nich za aktuální riziko považovat radikalizaci nových skupin a také reaktivaci starších veteránů neonacistické scény.

„Xenofobní nálady části české společnosti nadále umně povzbuzovalo, zejména prostřednictvím sociálních sítí, hnutí SPD,“ uvádí dále zpráva. To podle dokumentu vyvolávalo dojem, že jsou obyvatelé ČR ohroženi imigrací a islamizací. Představitelé hnutí se také aktivně vyjadřovali k incidentům spojeným s imigranty či muslimy. „Velmi účinně fungovala v tomto tématu symbióza mezi SPD a některými médii šířícími nenávistné předsudky,“ doplňuje vnitro.

„Předseda rozpadající se ČSSD a zároveň ministr vnitra Jan Hamáček se zoufale chytá všech posledních stébel, aby pomluvil politickou konkurenci, a otevřeně zneužívá ministerstvo vnitra k politickému boji,“ reagoval Okamura.
Před volbami do Evropského parlamentu SPD sázelo na partnerství s dalšími evropskými subjekty, zejména s francouzským Národním sdružením Marine Le Penové, nizozemskou Stranou pro svobodu Geerta Wilderse a italskou Ligou Severu Mattea Salviniho. Volby samotné pak pro hnutí znamenaly úspěch. „Hnutí zastínilo ostatní protiimigrační a protimuslimská uskupení,“ vysvětluje zpráva.

Tradiční pravicově extremistické strany se ve druhém čtvrtletí orientovaly na vztahy se zahraničními kolegy, výsledky v květnových volbách do EP byly pro Národní demokracii a Dělnickou stranu sociální spravedlnosti zklamáním. Kromě SPD jim voliče přebraly i některé marginální politické skupiny, píše zpráva. Vůdčí postavy scény se podle ní dlouhodobě nedokážou domluvit na spolupráci.

Čeští anarchisté ve sledovaném období tradičně projevovali solidaritu s vězněnými či stíhanými anarchisty v Rusku. Dále se věnovali jen dílčím projektům, podporovali také soudní líčení s aktivisty v kauze Fénix II. Takzvaní dogmatičtí komunisté podle zprávy věnovali své úvahy převážně zahraničním a historickým událostem.

Média šířící nenávistné předsudky podle zprávy ve druhém čtvrtletí nadále útočila na pilíře liberální demokracie a šířila nenávistné obsahy. Podle zprávy lze v současnosti rozeznat existenci subkulturní komunity, kterou tvoří právě příjemci těchto médií. „Její členové žijí v jakémsi paralelním informačním světě,“ vysvětluje zpráva.

Sdělení „alternativních“ médií jsou podle vnitra zaměřena na lidi, kteří jsou v současné společnosti nespokojení. „Komunitu nekriticky smýšlejících příjemců těchto sdělení lze považovat za rizikovou z hlediska možné radikalizace,“ upozorňuje zpráva.

V kategorii o nábožensky motivovaném extremismu vnitro zmiňuje soud s Dominikem Kobulnickým, jenž čelí obžalobě z přípravy teroristického útoku a vystoupení předsedy muslimské unie Mohameda Abbáse, který v internetové televizi prezentoval své kontroverzní názory na adresu žen a homosexuálů. Rozhovor podle zprávy vyvolal kritickou odezvu veřejnosti.

V Česku lze podle zprávy také sledovat trend izolace muslimských komunit. „Nadále se silně prohlubuje a může být podhoubím pro radikalizaci jedinců jak na straně muslimů, tak i majority,“ uvádí vnitro. U muslimů byly registrovány obavy z islamofobie. „K distancování ze strany majority přispívá strach ze stoupenců extremistických výkladů islámu a pak také některé výroky a aktivity osob, které jsou prezentovány jako zástupci celé různorodé české muslimské komunity,“ doplňuje zpráva.

MINISTERSTVO NEMUSÍ PŘEVZÍT ROZSUDEK NAD KOLÁČKEM

Česko nemusí zadržet podnikatele Antonia Koláčka a umístit ho do předběžné vazby, pokud na něj Švýcarsko vydá mezinárodní zatykač. Ministerstvo spravedlnosti sdělilo, že člověk, o němž se vede vydávací řízení, může zůstat na svobodě. Koláček odmítá nastoupit do švýcarského vězení, kde si má odpykat 52 měsíců v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti (MUS). Švýcaři mohou ČR také požádat o uznání a vykonání svého rozsudku, ministerstvo však – a to i navzdory kladnému stanovisku českých soudů – nemusí s převzetím cizozemského rozhodnutí souhlasit.

Koláček byl ve švýcarské větvi kauzy MUS odsouzen v roce 2013 za podvod, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku, a to společně s dalšími čtyřmi Čechy: Petrem Krausem, Jiřím Divišem, Oldřichem Klimeckým a Markem Čmejlou. Všichni nyní čelí obžalobě i v Česku a vinu odmítají. Koláček uvádí, že pokud by uposlechl švýcarskou výzvu a dostavil se k 19. srpnu do vězení, ztratil by možnost obhájit se před českým soudem.
České ministerstvo spravedlnosti v obecné rovně uvedlo, že v obdobných případech nelze další postup švýcarské strany předjímat. Podotklo, že dokud není na člověka odsouzeného v cizině vydán mezinárodní zatykač, může se volně pohybovat v ČR i v zahraničí.

Koláček avizoval, že hodlá zůstat v Česku a nikam necestovat. Ani vydání zatykače by v takovém případě nemuselo omezit jeho osobní svobodu. „Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nestanoví povinnost osobu zadržet, ani jí vzít do předběžné vazby,“ napsalo ministerstvo. Vazba je podle něj volitelnou možností, pokud zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku daného člověka.

Jestliže Koláček nebude se svým vydáním souhlasit, Česko ho Švýcarům vydat nemůže. „Vydání osoby do cizího státu je nepřípustné, pokud jde o státního občana České republiky, který nevyslovil se svým vydáním souhlas,“ upozornilo ministerstvo.

Co se týče řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí, české soudy řeší v rámci EU několik desítek případů ročně, mimo unii pak jsou podle ministerstva tyto počty nižší. „Nejedná se ale o výjimečnou záležitost,“ podotkl úřad. Koláčkovi právníci přitom tvrdí, že možnost uznání švýcarského rozsudku si dokážou představit pouze v teoretické, nikoliv v praktické rovině.

„Bylo-li pravomocně uznáno cizozemské rozhodnutí, ministerstvo udělí souhlas s převzetím jeho výkonu, ledaže shledá podstatné důvody, pro které převzetí výkonu cizozemského rozhodnutí není vhodné,“ vysvětlil úřad.

Prodej státního podílu v MUS firmě Investenergy schválila v červenci 1999 vláda současného prezidenta Miloše Zemana. Česká obžaloba tvrdí, že Koláček, Kraus, Diviš, Klimecký a Čmejla ovládli MUS jejími vlastními penězi. Údajně vytvořili nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli pod kontrolou nadpoloviční většinu akcií MUS. Poté prý vyčkali, až cena akcií klesla, a od státu odkoupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Česku tím podle státního zástupce způsobili škodu nejméně 3,2 miliardy korun.