iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Válka na soudu v Liberci, Dr. Lžičař o JUDr. Kučerovi z NS

Válka na libereckém soudu: Předsedkyně obvinila svého nástupce z nezákonností: Výměnu předsedy Okresního soudu (OS) v Liberci provází tvrdý střet odcházející předsedkyně Ivany Šoljakové s jejím potenciálním nástupcem, soudcem libereckého soudu Petrem Hočkem. Šoljaková, jejíž mandát končí v říjnu, se rozhodla proti nástupu Hočka, který zvítězil ve výběrovém řízení, sepsat „vytýkací“ dopis, který adresovala předsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS). Věc nyní posuzuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

O odporu Šoljakové vůči Hočkovi, který na libereckém soudu působí od roku 1993 nejdříve jako čekatel, posléze jako soudce, informoval web Seznam Zprávy.

Jak ovšem zjistila Česká justice, spor je mnohem závažnější a provází jej i nestandardní postup stávajícího vedení soudu při zveřejnění některých interních informací. A to včetně emailů, které si vyměňovala předsedkyně s Hočkem a dalšími soudci
.
Předsedkyně soudu Šoljaková si přitom v roce 2013 před kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS) sama stěžovala, že její příchod do čela libereckého soudu měla provázet vůči ní osobní kampaň. Kárnou žalobu na ni tehdy rok po jejím nástupu do funkce podal tehdejší předseda KS Milan Kohoutek.

Důvodem bylo, že jako předsedkyně soudu krátila plat soudci, který podle ní nevyužíval pracovní dobu a neplnil pracovní povinnosti. V rámci kárného řízení, v němž kárný senát sice shledal provinění, ale neuložil žádný trest, vyšlo najevo, že u OS v Liberci panuje mezi předsedkyní a minimálně některými soudci velké napětí. Prostředí, které v té době panovalo u libereckého soudu, popsal v rozhodnutí předseda kárného senátu, dnes ústavní soudce, Vojtěch Šimíček jako „značně konfrontační“.

Velmi osobní hodnocení

Hoček, který je předsedou soudcovské rady OS, zvítězil ve výběrovém řízení, které se konalo v dubnu. Do něho se přihlásila i současná místopředsedkyně soudu Dana Semirádová.

Výběrovou komisi pak tvořili místopředseda KS pro pobočku v Liberci, předseda a místopředsedkyně OS v České Lípě, zástupkyně ředitele správy KS a náměstkyně ministryně spravedlnosti. Ve zmíněném pořadu Seznam Zprávy dokonce zazněly spekulace, že soudce Hoček uspěl ve výběrovém řízení, neboť je blízkým známým předsedy KS Luboše Dörfla. Ten to ovšem pro Českou justici důrazně popřel s tím, že Hoček je sice jeho bývalý spolužák z právnické fakulty, avšak jeho vztahy s ním jsou na stejné úrovni kvality a intenzity, jako s druhou uchazečkou, místopředsedkyní Semirádovou.

Ještě před konáním výběrového řízení poskytla předsedkyně Šoljaková Dörflovi své hodnocení soudce Hočka. To je mnohdy velice osobní. V jeho závěru se dokonce píše, že Hočkovo předsednictví může ublížit jak soudu, tak i jemu samotnému. Hoček je v podstatě vylíčen jako hochštapler, který má sice kamarádské vztahy se soudci, kterým se stará o zábavu, ale postrádá manažerské schopnosti a sám má problémy s výkonem soudcovských povinností. „Mgr. Hoček rád komunikuje, má rád kolektiv a rád se v něm projevuje. Nicméně často opakuje totéž a rád se zejména vracívá k tomu, co již za svá léta na zdejším soudu zažil a pamatuje, namísto k aktuálně řešenému tématu. Často nejde o vystoupení, která by k věci měla vůbec co říci, spíše řešení problému zdržují. Oč výmluvnější, o to méně toho většinou sdělí.

Typické je pro něho, že namísto jasného vystižení podstaty užívá květnatou mluvu a složitý koncept, ve kterém se jeho obsah prostě ztratí a není jasné, co tedy sdělit hodlal“, popisuje Šoljaková v hodnocení komunikační schopnosti Hočka. Toho dokonce obvinila, že kryje nepravosti ostatních soudců a z pozice předsedy soudcovské rady poskytuje nepravdivé informace.
Svá obvinění pak předsedkyně soudu Šoljaková vygradovala, když 13. května letošního roku v reakci na, jak sama uvádí, neoficiální informace o vítězství Hočka u výběrového řízení, posílá předsedovi KS Dörflovi další dopis. Tentokrát nese označení „NÁMITKY proti návrhu na jmenování Mgr. Petra Hočka předsedou Okresního soudu v Liberci, DŮRAZNÝ NESOUHLAS s jeho navržením“.

V něm mj. píše o tom, že jako předseda soudcovské rady „sabotoval“ opakované snahy vedení na spolupráci s radou. „U návrhů opatření by nenechával marně uplynout lhůty bez sdělení stanoviska a nenechával by několik spolupracovníků čekat na marné uplynutí lhůty a konec posledního dne, aby mohl být včas nastaven ISAS. S návrhy řešení situací sám nikdy nepřichází, kolegy v kárných řízeních brání i stanovisky, která nemají oporu v realitě, o co v kárných řízeních jde, ani nemá potřebu zjišťovat.

Trvale porušuje soudcovský zákon samotný, když řádně nesvolává jednání soudcovské rady, pokud jej svolá, pak z něj vylučuje vedení soudu, a přesto posléze poskytuje stanoviska soudcovské rady, často bez toho, aby jejich obsah konzultoval“, píše Šoljaková v „námitkách“. K dopisu pak připojila i několik příloh, včetně interních dokumentů typu emailové komunikace či její stanovisko pro bývalého předsedu NSS Josefa Baxu ohledně kandidatury Hočka na člena kárného senátu. To pochází z podzimu 2013 a již tehdy Hočka označila za nevhodného pro tuto činnost, neboť podle ní v podstatě kryje pochybení svých kolegů.

Rozpor se soudcovskou etikou?

V případě tvrzení předsedkyně Šoljakové, že kárný senát NSS „shledal stanovisko soudcovské rady zpracované Mgr. Hočkem jako nepodložené a neodpovídající“ či že v dalším kárném řízení při jeho svědecké výpovědi „bylo zjištěno že si nevyhledal data, a přestože s nimi pracoval, vycházel ze stavu před šesti lety a porušil zákon při přípravě stanoviska“, se ovšem jedná o výroky dosti nadsazené.

Ani z nahrávek obou kárných řízení (Maxa, Košek), kterými Česká justice disponuje, ani z textů rozhodnutí tak silná hodnocení nevyplývají. V případě svědecké výpovědi Hočka při kárném řízení se soudcem OS v Liberci Martinem Koškem došlo pouze k dotazu člena senátu stran toho, zda je možné a vhodné srovnávat nápad v civilních a trestních agendách. A posléze ke konfrontaci Hočka s Šoljakovou ohledně validity stanoviska rady a procesu jeho vzniku. Kárný senát však ve svém rozhodnutí toto nijak nehodnotil. Pouze v případě kárného řízení s dnes již bývalým soudcem Vladimírem Maxou se v rozhodnutí kárný senát pozastavuje nad stanoviskem rady v tom smyslu, že není zřejmé, odkud čerpala informace.

Otazníky vyvolává i to, co se pak s dopisy Šoljakové a hlavně s přílohami dělo. Předseda Dörfl je poskytl ministerstvu spravedlnosti jako podklad pro rozhodování ministryně. Benešová má, podle sdělení mluvčího Vladimíra Řepky, rozhodnout do konce srpna. Dopisy Šoljakové, včetně příloh s interní komunikací, si však vyžádala podle zákona o svobodném přístupu informací Hočkova konkurentka ve výběrovém řízení, místopředsedkyně soudu Dana Semirádová.

Té bylo obratem vyhověno a veškerá komunikace Šoljakové ve věci i s přílohami byla také na čas uveřejněna na stránkách soudu mezi ostatními odpověďmi soudu na žádosti veřejnosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Teprve až po zásahu vedení KS v Ústí nad Labem byly přílohy staženy. Místo toho lze dnes na stránkách soudu najít sdělení, že „na doporučení předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem byly přílohy ke sp. zn. 56 Si 135/2019 z úřední desky prozatím svěšeny, a to až do doby posouzení otázky uveřejnění ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR, kdy bude rozhodnuto o dalším postupu“.

Sám soudce Hoček žádný z dopisů předsedkyně Šoljakové neviděl a podle svého vyjádření pro Českou justici ani vidět nechce. „O účelovosti zveřejněných informací z mého osobního spisu, k nimž měla tazatelka jako místopředsedkyně přístup, je asi nadbytečné hovořit. Já osobně se proti tomu bránit nehodlám a to z prostého důvodu. Do výběrového řízení jsem se hlásil z toho důvodu, že jako kmenový soudce zdejšího soudu mám zájem právě na tom, aby náš soud byl pokud možno v klidu. Jakékoli rozdmýchávání této kampaně prostřednictvím médií, a to i těch seriózních, by bylo jen přiléváním oleje do ohně. V pondělí 29.4.2019 proběhlo výběrové řízení a tentýž pátek mi paní předsedkyně přišla osobně do kanceláře sdělit, že s výsledkem nesouhlasí a všemi prostředky se proti tomu postaví. Tedy tak činí“, uvedl Hoček pro Českou justici.

Reakci na tento postup vedení libereckého soudu nyní zvažuje předseda KS Dörfl, který poměry na libereckém soudu řeší v podstatě od svého nástupu do funkce před pěti lety. „Nejsem šťastný ze způsobu, jakým se paní předsedkyně Šoljaková rozhodla problém řešit. Budu zvažovat, zda některá její vyjádření nejsou v rozporu se soudcovskou etikou“, sdělil České justici Dörfl. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ADVOKÁT JUDR. LŽIČAŘ: EX POST - ZA NÁMĚSTKEM NS JUDR. KUČEROU

Na JUDr. Pavla Kučeru po jeho náhlé smrti zavzpomínali přátelé a zejména lidé z jeho profese, kteří měli tu možnost s ním přijít do styku. Nezaregistroval jsem kritiku jeho profesní kariéry a zejména ve vzpomínkách jsou oceňovány jeho zkušenosti ze soudcovské praxe, přístup k lidem, se kterými přicházel do styku ať již v justici či mimo ni. Nechci nosit dříví do lesa, pokládám však za nutné podělit se o mé vlastní zkušenosti a přátelství s Pavlem Kučerou, které nás desítky let spojovalo.

S Pavlem Kučerou se znám od roku 1962, ještě z dob studií na právech. Byl o něco málo starší než já a na fakultu právnickou v Praze nastoupil o rok později, než tomu bylo u mne. Já jsem absolvoval fakultu v roce 1966, on v roce 1967. Již na právech si ho pamatuji jako pozorovatele a někdy ironického kritika okolí. Vždy to však bylo humorné a nebylo to urážlivé. Oba jsme po absolvování nastoupili do Krajského sdružení advokátů v Praze (Středočeský kraj) a náhoda tomu chtěla, že jsme oba absolvovali advokátní zkoušky u stejné komise ve stejné dny. Bylo to v roce 1969. Patrně nás práce advokátů zajímala a možná jsme měli dobré školitele a rádce, neboť jsme dostali „glejt“ – výtečně způsobilí k výkonu advokacie.

Pavel Kučera zůstal na praxi v Kladně a já počal pracovat v Advokátní poradně Rakovník. Setkávali jsme se občas na pravidelných povinných školeních pořádaných advokacií a měl jsem možnost vnímat jeho názory na fungování justice i pozici advokáta v soudních procesech. Nelíbilo se mu, že často advokáti – zejména obhájci – byli pokládáni za obtížný hmyz, který je schopen ztěžovat práci soudcům.

Došel k názoru, že pro spravedlnost může být prospěšnější, pokud bude mít možnost podílet se na výkonu spravedlnosti jako soudce. Vzpomínám so, že počátkem sedmdesátých let opustil advokacii a stal se soudcem Okresního soudu v Kladně. Nepochybně si odnesl ze své praxe pozitiva advokáta a je mi známo, že jako soudce rozhodoval uvážlivě, spravedlivě, podle svého vnitřního přesvědčení.

Jeho postup k soudu vyšší instance nebyl pro mne žádným překvapením, neboť si to zasloužil. Bylo to ocenění jeho pečlivého přístupu ke každé věci, perfektní znalost spisového materiálu a nutno dodat, že naprostá většina jeho rozhodnutí obstála v přezkumných řízeních.

Následné setkání s Pavlem Kučerou zasluhuje pozornosti, neboť prokázal své schopnosti i v činnosti vzdálené justiční praxi. Počátkem roku 1990 měl možnost stát se náměstkem ministra vnitra České republiky. Jsem přesvědčen, že se správně rozhodl nenastoupit do této instituce.

Přijal nabídku k výkonu práce do Kanceláře prezidenta ČR a nastoupil na Hrad. S velkou radostí jsem uvítal, že Václav Havel ze soudce Pavla Kučery „udělal“ zástupce vedoucího kanceláře prezidenta republiky – nyní se hovoří o kancléřovi. Kancelář prezidenta měla cca 550 zaměstnanců soustředěných v 8 odborech. Řízení kanceláře jsme si po vzájemné dohodě s Pavlem Kučerou rozdělili a tím byla práce vedoucího kanceláře velmi usnadněna.

V novém působišti prokázal Pavel Kučera mimořádné organizační schopnosti a být ve funkci řídícího pracovníka mu nedělalo žádné starosti. Stal se přirozenou autoritou pro podřízené a tito ho náležitě respektovali. Dokázal být i tvrdším, když zjistil nepořádky ve výkonu práce zaměstnanců kanceláře. Byl schopen téměř okamžitě zjednat nápravu a zajistit bezchybné fungování aparátu kanceláře. V naprosté většině případů byly jeho pokyny či příkazy akceptovány dotčenými zaměstnanci a nebylo třeba interpretovat, resp. použít ustanovení zákoníku práce. I nepříjemné věci byl schopen sdělovat s humorem tak, že byly akceptovány bez dalšího zaměstnanci.

Pavel Kučera nebyl propagátorem a vůbec příznivcem změn v organizaci Kanceláře prezidenta, které malá skupina osob chtěla prosadit. Bohudíky se tak nestalo a nedošlo k vytvoření „Koordinačního centra kanceláře“ – skupiny osob bez jakékoliv právní odpovědnosti. Byla zde – byť po krátkou dobu – snaha k vytvoření mezičlánku mezi prezidentem a vedením kanceláře, který by měl rozhodovací pravomoc a pokyny prezidenta by přenášel přímo k zaměstnancům. Spolu s JUDr. Honovou jsme byli kategorickými odpůrci takto uvažované změny týkající se fungování servisu prezidenta. Struktura kanceláře odpovídala historicky změnám po roce 1918 i po roce 1945.

Pavel Kučera po roce 1990 svou činností mimo profesi soudce prokázal své řídící, manažerské schopnosti a patrně proto se stal po návratu do justice místopředsedou Nejvyššího soudu ČR a celých 17 let byl schopen ustát poryvy, které justici provázejí. Staré rčení – „iura novit curia “, soud zná právo, platilo u Pavla Kučery beze zbytku a stěží by to mohl kdokoliv zpochybnit.

Jeho činnost byla a je uznávána zejména lidmi v justici činnými a nelze si zastírat, že výrazně usnadnil i působení JUDr. Motejla v politice. Domnívám se, že i toto jeho dlouhodobé působení u NS ČR nebylo náležitě doceněno.
Na spolupráci s JUDr. Kučerou budu i já vzpomínat, byť v soudních síních jsem se s ním více jak 40let nesetkal. JUDr. Josef Lžičař, advokát, ceskajustice.cz

NEPRAVDIVÝ ZNALECKÝ POSUDEK, ZNALEC DO BASY AŽ NA 10 LET

Pokud potřebujete „cinknutý“ posudek soudního znalce použijte bezva fintu: Nejúčinnějším a současně nejbezpečnějším způsobem jak dokázat něco, co se nestalo, nebo ani nemohlo stát, je přesvědčit o tom soud posudkem vyhotoveným soudním znalcem. Soudní znalec je jmenován předsedou krajského soudu nebo ministrem spravedlnosti a je tedy osobou, která je navýsost důvěryhodná a musí být odborníkem v daném oboru. Navíc nepravdivý znalecký posudek je, stejně jako křivá výpověď, trestným činem.

Pokud tedy znalec, v rámci výkonu znalecké činnosti, vyhotoví nepravdivý znalecký posudek, dopouští se trestného činu, na který pamatuje trestní zákoník odnětím svobody na dvě léta až na deset let u značné škody či u úmyslu jiného vážně poškodit. Proto si každý znalec velmi pečlivě rozmyslí, zda se mu vyplatí velmi riskovat a podat nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný (lidově řečeno „cinknutý“) znalecký posudek, zvláště pak u zvláště závažných trestních kauz, u kterých by škoda velkého rozsahu mohla být v řádech stovek milionů Kč. Většinou jsou znalci slušní lidé, kteří se varují činit nepravosti, a proto také většina z nich vyhotovuje úplné a správné znalecké posudky, které zobrazují, či posuzují realitu a poskytují soudům věrný obraz skutečnosti.

Pokud tedy potřebujete „cinknutý“ znalecký doklad od soudního znalce, který splní účel a máte k dispozici znalce, který nemůže vaše, mnohdy nesmyslné, zadání (otázky na znalce) odmítnout, musíte znalci zaručit beztrestnost. V tom případě se doporučuje postupovat dle Policie České republiky, která objevila mezeru mezi zákonem o trestním řízení soudním (trestní řád) a zákonem a vyhláškou o znalcích a tlumočnících, tzv. bezva fintu.

Dle ustanovení trestního řádu postačuje u jednoduchých posuzovaných otázek odborné vyjádření bez znalce. Ke složitým posuzovaným otázkám se má přibírat znalec, kterému ale za hrubě zkreslený či neúplný znalecký posudek hrozí až deset let vězení. Proto znalci odmítají nepřesné či neúplné, a tedy nezákonné, otázky, jejichž odpovědi by mohly přivést znalce do pozice trestně stíhaného. Mezera mezi trestním řádem a zákonem o znalcích však umožňuje znalci beztrestně podat hrubě zkreslené či neúplné odborné vyjádření, které může zcela ignorovat skutečnost.

Znalec podá odborné vyjádření, ve kterém „pouze“ přesně odpovídá na zkreslující a zavádějící otázky, a pokud ho opatří, pro většinu soudů bohužel postačující, doložkou „Odborné vyjádření jsem podal jako znalec, jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu….„, je zajištěna beztrestnost pro znalce a pro účely odsouzení důvěryhodný znalecký posudek ve formě odborného vyjádření. Pak již pouze stačí zajistit, aby znalec nemusel u soudu odsvědčit své odborné vyjádření, protože pak by mohl riskovat nemalý trest za křivou výpověď.

Odborné vyjádření na vyčíslení neexistující škody, které přesně odpovídá na nepřesné otázky a které např. ignoruje rozhodující faktury, rozhodující cenové předpisy, apod., což je v posudku znalce nepřípustné a tedy trestné, se používá nejčastěji pro odsouzení vybraných jedinců v kauzách vybraných fotovoltaických elektráren. Ustanovení trestního řádu, které u jednoduchých posuzovaných otázek připouští odborné vyjádření bez znalce, však důvodně předpokládalo určitou odbornost a odpovědnost zpracovatele tohoto odborného vyjádření. Legislativci zjevně podcenili možnost zneužití odborného vyjádření, i když je pravdou, že zákon nemůže nikdy myslet na všechny možnosti.

Jeden z nejvíce renomovaných znaleckých ústavů, respektovaný v EU, při posuzování jednoho z mnoha odborných vyjádření soudního znalce, které vyčísluje údajnou vzniklou a budoucí škodu v letech 2010 – 2030 na několik set milionů Kč, doslova vyjadřuje, že soudní znalec zde neprováděl znalecký úkol, protože „se nejednalo o výkon znalecké činnosti.“ a neobsahuje „úkony, které by měly charakter znalecké činnosti, tedy stanovení teoretických východisek, o které znalec opírá své znalecké zkoumání, hodnocení empirického základu posudku,..“, ale jedná se pouze o „primitivní úkony sestavení tabulek s hodnotami získanými...“ a pro „splnění zadání nejsou v podstatě potřebné žádné odborné znalosti„. Asi se pak nelze divit skutečnosti, že odhad, ze kterého vychází v odborném vyjádření výpočet přesné výše škody, která je v právních státech základem pro stanovení trestu, byl znaleckým ústavem označen za nesmyslný.

Neuvedení rozhodující faktury, bez které nelze správně a úplně vyhotovit posudek znalce a která byla soudnímu znalci známa, ale protože nebyla v otázkách soudnímu znalci uvedena, je trestně-právně zcela v pořádku, protože „..neuvedení této faktury bylo v souladu se zadáním.„. Rovněž neuvedení rozhodujících cenových předpisů, které by u znaleckého posudku mohlo být trestným činem nepravdivého znaleckého posudku. Zde je však vše v souladu s legislativou, protože: „Jelikož neexistuje žádný předpis, jak by mělo vypadat odborné vyjádření, je na jeho zpracovateli, co tam uvede,..“.
Pokud, pouze na základě těchto odborných vyjádření soudního znalce, soudy, v oprávněném přesvědčení, že obrovská mnohasetmilionová škoda opravdu existuje či reálně hrozila, protože ji soudní znalec správně, úplně a odborně vypočítal v odborném vyjádření, udělují sedmi a víceleté tresty nepodmíněného odnětí svobody, a mnozí již, za odborným vyjádřením vypočítanou/nevypočítanou několika set milionovou škodu/neškodu (analogie na pohádku o princezně Koloběžce), jsou ve výkonu mnohaletého trestu odnětí svobody, pak to stojí minimálně za zamyšlení.

________________________________________

Poznámka autora: Tento materiál nemá sloužit jako návod k páchání trestné činnosti, ale pouze jako varování všem účastníkům trestních řízení před podobnými nezákonnými praktikami, ať se dějí ze zištných pohnutek či z důvodu ochrany veřejného zájmu různými orgány. Současně může být, v rámci udržení zákonnosti, použit jako návod pro poškozené občany – nezákonně obžalované. A to v případě, kdy je proti obžalovanému, jako jediný důkaz o škodě, použito odborné vyjádření soudního znalce, dokazující vznik a výši neexistující škody velkého rozsahu, by se obžalovaný, resp. jeho právní zástupce, měl u soudu vždy dožadovat řádného znaleckého posudku dle zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, v platném znění.

Pouze správný a úplný znalecký posudek, řádně vypracovaný znalcem, může obžalovanému, který nezpůsobil a ani nemohl svým jednáním způsobit žádnou škodu, zachránit jeho dobré jméno a svobodu. „Cinknuté“ znalecké posudky, vyhotovené, pod krycím označením „odborné vyjádření“, znalcem jmenovaným předsedou krajského soudu či ministrem spravedlnosti, jsou velmi vážným ohrožením nejen spravedlnosti, ale i samotných základů právního státu. Ivan Noveský, ceskajustice.cz

SBOR CHLAPCŮ NEPŘIJAL DÍVKU V NĚMECKU, PŘED SOUD

Nejstarší berlínský chlapecký sbor musí před soud, a to kvůli rozhodnutí, že nepřijme do svých řad devítiletou dívku. Podle její matky se totiž státní instituce jednoznačně dopustila diskriminace na základě pohlaví a porušila německou ústavu. Sbor funguje od patnáctého století a v jeho řadách ještě nikdy dívka nezpívala.

Státní a katedrální pěvecký sbor (SDB) odmítl dívku přijmout na dubnovém konkurzu. Německý správní soud příští týden rozhodne, jestli tím neporušil její právo na rovnost příležitostí. Dívčina matka tvrdí, že partnerský, čistě dívčí soubor berlínské Pěvecké akademie nedokáže její dceři poskytnout stejně kvalitní hudební vzdělání jako ten, který je určen chlapcům.

Práce s dívčím sborem je zdroj radosti, říká dirigent Puellae cantantes

Sbor funguje od roku 1465 a je nejstarší místní hudební institucí. Mezinárodní slávy se dočkal v devatenáctém století pod vedením skladatele Felixe Mendelssohna. V současnosti vzdělává přibližně 325 chlapců a mladých mužů v 11 různých skupinách. Dívku ještě nikdy nepřijal.

Podle vedoucích souboru není důvodem k odmítnutí děvčete primárně jeho pohlaví. Dívku by údajně přijali, pokud by projevila výjimečný talent a motivaci. Podle dívčiny právničky Susanne Bräckleinové je však toto tvrzení sporné, protože chlapecký sbor doporučil dívku po konkurzu Institutu Juliuse Strena pro extrémně nadané mladé hudebníky.
Chlapci nemusejí prokazovat talent, říká právnička

Bräckleinová označila odmítnutí ze strany chlapeckého sboru za velmi podivné. Podle ní za něj právě zaujatost vůči pohlaví. „Výjimečný talent se v případě chlapců nejeví jako vstupní požadavek,“ uvedla pro list The Guardian.
Podle Bräckleinové odborníci v roce 2002 vyvrátili představu, že prepubescentní mužské hlasy mají jedinečnou tonální čistotu. Většina posluchačů totiž nedokáže poznat rozdíl mezi dívčími a chlapeckými sbory. „Za pomoci pravidelného cvičení lze dosáhnout hodně, a to i v případě průměrných hlasů. Lidé tomu říkají talent, ve skutečnosti je to trénink,“ prohlásila. SDB na svých webových stránkách uvádí, že na konkurzy zve chlapce ve věku od pěti do sedmi let a starší chlapce s hudebními zkušenostmi. Sbor odmítl říct, jestli by přijal také ženské uchazečky, pokud by zmíněná kritéria splnily.