iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Šéfka ERU Vitásková chce 35 milionů za stíhání

Pokud neexistuje pravomocný rozsudek, neexistuje odpovědnostní titul, podle kterého by mohl soud rozhodovat o náhradě škody za nespravedlivé trestní stíhání. Uvedl to soudce Ondřej Růžička, když usnesením zamítl žádost někdejší šéfky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové o odškodnění 35 milionů korun za stíhání v kauze chomutovských solárních elektráren. Soud jednal v její nepřítomnosti. Rozhodnutí není pravomocné, lze se proti němu odvolat.

Vitásková zažalovala ministerstvo spravedlnosti v době, kdy měla v ruce pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který ji zprostil viny. Nejvyšší soud však následně tento verdikt zrušil a trestní věc vrátil k dalšímu projednání.
Právnička Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proto u soudu dnes uvedla, že v současné době nemá úřad respektive stát odpovědnostní titul. Advokát Vitáskové Pavel Kohút zdůraznil, že Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, podle kterého exšéfka ERÚ bude obžaloby bez pochybností zproštěna. „Obecný soud je vázán rozhodnutím Nejvyššího soudu, nemůže dojít k ničemu jinému než zproštění. Máme za to, že žalobkyně materiálně zproštěna je,“ argumentoval advokát.

Soudce ale namítl, že obsah žaloby bude pravděpodobně v budoucnu odlišný už jen z toho důvodu, že opět uplyne další doba, kdy bude Vitásková trestně stíhána. To, že je logické, že v budoucnu dojde ke zproštění obžaloby nepopřel, není podle něj ale jasné, jakým způsobem tak soud učiní. „Může dojít k různým formám ukončení trestního stíhání, soud nemůže předjímat, jak dopadne,“ řekl Růžička. Podstatou žaloby se tak soud vůbec nezabýval. Soudce upozornil, že musí rozhodovat podle skutkového stavu věci ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, nikoliv ke dni podání žaloby. Zároveň nepřiznal ani jedné ze stran náhradu nákladů řízení.

Olomoucký vrchní soud Vitáskovou před rokem zprostil obžaloby v kauze neoprávněně udělených licencí solárním elektrárnám na Chomutovsku. Nalézací soud ji předtím udělil osm a půl roku nepodmíněně. Následně nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání v její neprospěch. Uvedl, že se Vitásková mohla dopustit nedbalostního deliktu. O dovolání již na sklonku loňského roku rozhodl Nejvyšší soud který uvedl, že soud má rozhodnutí ve věci Vitáskové zpřesnit.

Vitásková původně ministerstvo spravedlnosti žádala o odškodnění 221 milionů korun. Česká justice už dříve informovala o tom, že ji resort nevyhověl.

Ministerstvo spravedlnosti každoročně eviduje kvůli nezákonnému trestnímu stíhání, které zahrnuje i nezákonný pobyt ve vazbě, několik stovek až tisíc žádostí, vyhoví ale jen menší části žadatelů, milionové částky jsou přitom výjimečné. Takovou částku měla naposledy dostat zdravotní sestra z Rumburku Věra Marešová, ceskajustice.cz

STÍŽNOST NSS SOUDCE BAJERA Z DĚČÍNA NA POVĚŘENÉ PŘEDSEDY SOUDŮ

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) má na stole věc, jejíž řešení může poměrně zásadním způsobem zahýbat poměry v justici. Tedy pokud senát vyhoví žádosti o obnovu řízení, s níž se na něj obrátil soudce Okresního soudu v Děčíně (OS) Radomil Bajer. Ten se totiž domnívá, že kárné řízení s ním z roku 2016 je neplatné, neboť kárnou žalobu na něj podávala nikoliv předsedkyně soudu, ale pouze osoba pověřená výkonem této funkce.

V justici je to poměrně obvyklá a zaužívaná praxe: než je vybrán a jmenován definitivní předseda okresního soudu, je výkonem této funkce pověřen některý ze soudců, nejčastěji z řad místopředsedů. Většinou se tak řeší přechodná situace v řádu měsíců, maximálně jednoho roku, než proběhne standardní výběrové řízení. Anebo se podaří nějakého vhodného kandidáta vůbec najít.

Předsedové krajských soudů tak činí navzdory tomu, že zákon o soudech a soudcích s institutem „pověřeného předsedy“ nepočítá. Stejně tak je sporné, zda by takové pověření měli udělovat oni, když je to ministr spravedlnosti, který podle zákona jmenuje předsedy okresních soudů. Sami předsedové soudů i odborníci, s nimiž Česká justice mluvila, se shodují, že s tichým souhlasem ministerstva se tak roky obchází zákon, včetně principu časově omezeného mandátu pro výkon funkce.

Navíc některé pravomoci jsou spojeny výlučně s „plnotučným“ předsedou soudu. Tak je tomu právě v případě oprávnění podat kárnou žalobu: zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů totiž mluví pouze o předsedovi soudu coby osobě oprávněné podat kárnou žalobu. Zde nemůže předsedu zastoupit ani místopředseda soudu, ten může pouze intervenovat před kárným soudem v jeho zastoupení, přičemž se tak často i děje.

A právě to je důvodem, proč soudce Okresního soudu v Děčíně Radomil Bajer podal žádost obnovu řízení. Kárnou žalobu na něj totiž v roce 2016 podávala soudkyně Zdeňka Hošková, která byla pověřena výkonem funkce předsedkyně děčínského okresního soudu od 4. ledna 2016 do 15. ledna 2017, kdy byla do této funkce jmenována ministrem spravedlnosti. „Právní argumentace podaného návrhu na obnovu řízení je založena na předpokladu, že osoba pověřena řízením soudu není aktivně legitimována k podání kárného návrhu“, sdělil České justici soudce Bajer.

Toho nakonec kárný senát v tomto řízení potrestal za průtahy ve více jak stovce trestních věcí mírnou srážkou z platu. A v písemném rozhodnutí 16 Kss 4/2016 se o Hoškové píše jako o předsedkyni soudu, nikoliv jako o osobě pověřené výkonem této funkce. Nedávno byl soudce Bajer před kárným senátem znovu, přičemž byl potrestán již nejvyšším peněžitým trestem s důrazným upozorněním, že příště už mu hrozí zánik funkce soudce.

Jak je výše popsáno, postup, který tehdy zvolil předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl, když v lednu 2016 pověřil výkonem funkce předsedkyně soudkyni Hoškovou, je v justici zaužívanou praxí. Aktuálně je tomu opět v případě děčínského soudu, kde „zaskakuje“ jeho místopředseda a například v čele Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou stojí „pověřená předsedkyně“.

Debata o této praxi se vedla před lety na půdě Poslanecké sněmovny, kdy jí kritizoval exministr spravedlnosti a poslanec ODS Pavel Blažek. Bohužel, do aktuální novely zákona o soudech a soudcích se tento problém nijak nepromítl, jakkoliv to staví předsedy krajských soudů do ne vždy komfortních situací. Řešení tak nyní může přinést NSS, pokud vyhoví žádosti o obnovu řízení a v něm sezná argumenty soudce Bajera jako důvodné, může to znamenat potenciálně otevření mnoha dalších sporů. Petr Dimun, ceskajustice.cz

KROUPOVI SE OMLUVILI ZA ODPOSLECHY

Za pozornost jistě stojí v usnesení zmiňovaná skutečnost, že novinář Janek Kroupa momentálně není v procesním postavení, které podle trestního řádu umožňuje přezkoumat zákonnost odposlechu. O sledování svého mobilního telefonu má jen neoficiální informace. Foto: TV Nova. Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo reportérovi Českého rozhlasu Janku Kroupovi za nezákonné policejní odposlechy jeho telefonu v letech 2011 a 2012 v kauze Pandur. Uvedl to dnes server iROZHLAS.cz.

„Jan Kroupa požadoval písemnou omluvu a této žádosti jsme vyhověli,“ sdělila Lucie Machálková z tiskového oddělení ministerstva. Úřad Kroupovi zaslal omluvu za to, že „jeho telekomunikační provoz byl nezákonně předmětem odposlechu a záznamu“ a že ho o tom nikdo neinformoval.

„Je to dlouhá doba, ale jsem rád, že k takovému kroku nakonec ministerstvo přistoupilo. Nesmíme ale zapomínat, že omluvě předcházely dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu a jedno rozhodnutí Ústavního soudu, takže ono to zase tak dobrovolné a od srdce nebylo,“ řekl serveru iROZHLAS.cz Kroupův advokát Petr Toman.

Policisté monitorovali Kroupův telefon celkem pět měsíců. Nejprve reportéra odposlouchávali v období od 14. června do 14. října 2011 a poté od 16. ledna do 16. února 2012. Kroupa tehdy pracoval pro deník Mladá fronta Dnes. Policie se z odposlechů chtěla dozvědět, od koho novinář získal protokol týkající se případu lobbisty Marka Dalíka a obrněných transportérů Pandur. Totožnost toho, kdo dokument vynesl, však přesto nezjistila. Dalík byl později odsouzen k pětiletému vězení.

Nejvyšší soud nakonec loni konstatoval, že Okresní soud v Ostravě, který odposlech Kroupy povolil, porušil zákon. Mimo jiné totiž nezdůvodnil, proč prolamuje novinářovo právo na ochranu zdroje. Nevysvětlil ani dobu trvání příkazu k odposlechu ani to, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Pouze převzal názor státního zástupce Rostislava Bajgera z olomouckého vrchního státního zastupitelství, který odposlech navrhl.

PAMÁTNÍK MUCHY V IVANČICÍCH, VZNIKNE NOVÁ EXPOZICE

V roce 2020 uplyne 160 let od narození malíře Alfonse Muchy, rodáka z Ivančic. U příležitosti tohoto jubilea je připravována nová stálá expozice v Památníku Alfonse Muchy v Ivančicích, která představí jeho uměleckou tvorbu. Za účelem vybudování této expozice schválila krajská rada 29. července 2019 Memorandum o spolupráci, které bude uzavřeno mezi Nadací Mucha, městem Ivančice a Jihomoravským krajem.

„Alfons Mucha je významným spolutvůrcem secesního stylu a jeho tvorba je významná v celosvětovém měřítku. I když prožil velkou část života v zahraničí, neztratil kontakt s domovem, a také jeho tvorba vycházela z inspirace lidovou kulturou a českou i slovanskou historií. Vyznával se také z vřelého vztahu k rodnému městu Ivančice. Je tedy významné připomenout si výročí narození Alfonse Muchy právě v jeho rodném městě,“ zdůraznil radní Tomáš Soukal.

Na základě Memoranda je Nadace Mucha připravena poskytnout nefinanční pomoc a záštitu nad výstavou za podmínek, které si strany mezi sebou sjednají. Přislíbená pomoc bude spočívat především v bezplatném zajištění kurátorky, která pomůže připravit zejména obsahovou stránku stálé expozice, včetně případného zapůjčení děl z majetku rodiny Muchových. Muzeum Brněnska jako příspěvková organizace kraje je připravena se angažovat v přípravě a realizaci předmětné expozice a to jak v případném zapůjčení požadovaných uměleckých děl ze sbírek, které má ve správě, tak také spoluprací svých expertů, kteří svou odborností jsou schopni garantovat splnění všech podmínek pro vystavení jednotlivých exponátů. PhDr. Jiří Klement

NA ORLÍKU ČEKAJÍ NA NOVÝ VÝTAH

Zpřístupnění Orlické přehrady, jednoho z nejvýznamnějších center rekreace a vodních sportů na vltavské vodní cestě, z jižního směru od Českých Budějovic a Týna nad Vltavou dál na sever, umožní plánovaná modernizace lodního výtahu na hrázi Orlíku. Jeho výstavba patří mezi klíčové investice projektu splavnění Vltavy, který je součástí loni uzavřeného Memoranda o spolupráci Jihočeského a Středočeského kraje s cílem propojit tyto dva sousední regiony po vodě.
Realizace opětovného splavnění této části Vltavy od otevření nové plavební komory v Hněvkovicích v květnu 2017 vázne.

„Hlavními problémy zůstává především modernizace lodního výtahu na Orlické přehradě, prohloubení plavební dráhy v úseku Podolí – Kořensko a výstavba nového mostu přes řeku v Týně nad Vltavou, který by umožnil proplout i větším lodím,“ uvedl Jaromír Polášek, ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu (JCCR), jež je hlavním garantem projektu „Vltava – řeka plná zážitků“ z dílny Jihočeského a Středočeského kraje.

Na všechny zmíněné akce jsou již připravené projekty a ministerstvo dopravy společně s Povodím Vltavy a Ředitelstvím vodních cest (ŘVC) je bude v nejbližší době realizovat. Podporu projektu vyjádřil na květnovém odborném setkání k tomuto tématu v Českých Budějovicích také náměstek ministryně pro místní rozvoj David Koppitz.

„Makroekonomický přínos cestovního ruchu je zřejmý. Jde o celkový příjem zhruba 120 miliard korun do státního rozpočtu, 240 tisíc zaměstnanců, tři procenta HDP a toto číslo roste. Z hlediska růstu tohoto odvětví jsou v porovnání regionů Středočeský kraj na druhém a Jihočeský na třetím místě s dynamikou růstu 17 a 14 procent, což jsou obrovská čísla. Naším cílem je podporovat z národních zdrojů právě doprovodné infrastrukturní projekty, které s růstem cestovního ruchu souvisejí,“ sdělil Koppitz.

Právě snaha prezentovat a rozvíjet Vltavu jako jeden ucelený atraktivní turistický cíl od Šumavy až po Mělník, byla inspirací k vytvoření už zmíněného společného nadregionálního projektu Jihočeského a Středočeského kraje „Vltava, řeka plná zážitků“. Jeho iniciátorem a garantem je JCCR, jejím partnerem pak Středočeská centrála cestovního ruchu (SCCR). Projekt se detailně zabývá nejen vlastní řekou, coby vodní cestou, ale i jejím okolím, cyklotrasami, památkami a dalšími turistickými cíli a atraktivitami. V rámci projektu vytvořená marketingová strategie „Vltavská vodní cesta 2022“ počítá do roku 2022 se zdvojnásobením počtu proplavených lodí. Ze stávajících cirka 57 na 115 tisíc. Ing. Jana Píchová