iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Rath chce po JUDr. Pacovském sto tisíc, omluva nestačí

Expolitik David Rath podal ústavní stížnost ve sporu s advokátem Michalem Pacovským. Podle pravomocného verdiktu se Pacovský musel Rathovi omluvit za několik výroků z roku 2015, které se týkaly okolností udělení plné moci k právnímu zastupování. Justice však nepřiznala bývalému středočeskému hejtmanovi za ČSSD právo na odškodnění 100 000 korun.

Podání ústavní stížnosti je patrné z justičních databází. Rath letos neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu. Pacovský v roce 2015 za nejasných okolností přijal plnou moc k zastupování Ratha, v zápětí ji ale vypověděl. Advokát je strýcem soudce Roberta Pacovského, který rozhodoval v kauze, v níž byl Rath odsouzen k sedmi letům vězení.
Podle verdiktu v občanskoprávním sporu se musel Pacovský omluvit například za tvrzení, že „to Rathovi a jeho advokátům sežral i s navijákem“. Nemusí se naopak omlouvat například za vyjádření, že byl oklamán nebo že plnou moc převzal mylně.

Podle České advokátní komory se Pacovský dopustil kárného provinění tím, že Rathovi vypověděl plnou moc, aniž by to opřel o zákonný důvod. Následně se nedostavil ani k hlavnímu líčení. Za tento postup mu komora uložila pokutu 15 000 korun.

Středočeskou korupční kauzou se soudy zabývají od roku 2013. Krajský soud v Praze vynesl verdikt už dvakrát. Původní rozsudek v roce 2016 kvůli použití odposlechů zrušil vrchní soud. Nejvyšší soud ale rozhodl, že odposlechy lze použít jako důkaz. Napodruhé Vrchní soud v Praze snížil trest pro Ratha z 8,5 roku vězení na sedm let.

SOUDCE V PRAZE USNUL PŘI JEDNÁNÍ, VEDENÍ MS TO TAJILO

Při projednávání případu odsouzeného Františka Korandy na Městském soudu v Praze usnul člen senátu Petr Braun. Vedení soudu jeho pochybení přiznalo s tím, že soudci nebylo dobře a byl zdravotně indisponován. Jeho malátnost tak mělo způsobit to, že si vzal léky snižující teplotu. „Jelikož pochybení jmenovaného bylo zjevně vedeno dobrou vůlí, vyřešil jsem jeho pochybení důraznou domluvou,“ reagoval místopředseda soudu Jaroslav Cihlář.

Vedení Městského soudu v Praze přitom pochybení soudce nechtělo původně přiznat. Odsouzený právník František Koranda, který za podvod dostal čtyři roky vězení, požadoval přehrání kamerových záznamů z hlavního líčení. Vedení soudu ale tvrdilo, že mezitím byly smazány. Koranda proto uvedl, že jednání si jeho přítelkyně natáčela na mobil. „Stížnost zněla, že předseda senátu musel několikrát kopat soudce Brauna do kolene, aby ho vzbudil,“ uvedl Koranda.

Vedení poté Braunovo pochybení uznalo a Korandovu stížnost na soudce vyhodnotilo jako důvodnou. Soudce uvedl, že spánek při jednání nepopírá a na jednací den si velmi dobře pamatuje, protože pociťoval slabost z počínající virózy a stoupající tělesnou teplotu. „Své pochybení spatřuje v tom, že namísto indispozičního volna s návštěvou lékaře věc řešil toliko léky snižujícími teplotu,“ uvedl Cihlář v přípise ze září loňského roku. Vytkl také předsedům senátu, aby v budoucnosti na jednání nepřipustili účast zdravotně handicapovaných soudců, „pokud by tím měla být snížena důstojnost jednání a zdárný průběh veřejného zasedání“.

„Soudce Braun se v ten den necítil dobře, pravděpodobně se o něj pokoušela chřipka, a začal usínat. Místopředseda soudu toto soudci vytkl, zároveň předsedům senátů uložil, aby v takových případech jednání přerušili a učinili přiměřená opatření. Třeba vyvětrat jednací síň, občerstvit se, projít se,“ komentovala postoj soudu mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.

Tou dobou již Koranda vykonával trest ve vinařické věznici. Ve své kauze podal neúspěšně dovolání a stěžuje si i u Ústavního soudu. Od počátku případu trvá na své nevinně. Podle Korandy bylo jednáním Brauna porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože soudce nebyl způsobilý rozhodovat a o věci tak podle něj rozhodl pouze dvoučlenný senát. „Trestní řád má nepochybně na mysli přítomnost fyzickou i duševní,“ argumentuje odsouzený právník.

Petr Braun není zcela bezproblémovým soudcem V roce 2011 a 2014 stál před kárným senátem Nejvyššího správního soudu. V prvním případě, kdy kritizoval nadřízené odvolací soudce, byl zproštěn viny. V roce 2014 dostal důtku za osm let průtahů. Právě tak dlouho řešil kauzu náměstka ministra pro místní rozvoj Petra Formana a vytunelování evropských fondů. Jeho nadřízený původně požadoval snížení platu. Soudce je známý například odsuzujícím rozsudkem nad prokurátorkou Ludmilou Brožovou Polednovou, kterou poslal do vězení za justiční vraždu Milady Horákové. Soudil i kauzu gangu Davida Berdycha. O jeho jméně se také hovořilo při kauze tzv. „rychlostudentů“ plzeňských práv. Braun však tvrdil, že titul JUDr. získal řádně. Eva Paseková, ceskajustice.cz

MINISTRYNĚ BENEŠOVÁ: SOUDCI ČR BY MĚLI PROVĚŘIT 133 TISÍC EXEKUCÍ

Ministerstvo spravedlnosti identifikovalo, že v současné době může existovat až 133 tisíc nezákonných exekucí. Jedná se o řízení, jejichž rozhodčí doložku je potřeba prověřit. V září se Ministerstvo spravedlnosti opětovně obrátí na všechny okresní soudy, aby sdělily, jakým způsobem v zastavování nezákonně vedených exekucí pokročily.

Prvním krokem byl apel Ministerstva spravedlnosti na soudy, aby i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu začaly samy aktivně vyhledávat a řešit případy těchto nezákonných exekucí. „Řeším tenhle problém už dlouho. Jde o stovky neplatných exekucí, což potvrdil už i Nejvyšší a Ústavní soud. Už běžící exekuce by příslušné soudy měly automaticky zastavovat. Někde se tak sice děje, ale většinou bohužel ne. Proto jsme společně s poslancem Patrikem Nacherem připravili několik kroků. A úzce při tom od začátku spolupracujeme s ministerstvem spravedlnosti,“ uvedl premiér Andrej Babiš.

Ministerstvo spravedlnosti soudům v červnu zaslalo tabulku, která obsahuje vždy konkrétní exekuční soud a spisovou značku řízení, které bylo zahájeno na základě rozhodčího nálezu. Pokud je exekuce vedena ve prospěch oprávněného, kterým je právnická osoba, je uveden i údaj o jejím názvu, IČ a adrese jejího sídla.

„Tímto materiálem jsme soudům výrazně ulehčili práci a nemusí tak hledat jehlu v kupce sena. Znovu také připomínám, že každý okresní soud disponuje místem jednoho vyššího soudního úředníka, který je vyčleněn právě pro výkon dohledu nad soudními exekutory. Věřím, že pro soudy tedy nebude problém do září podezřelé exekuce prověřit,“ doplnila Marie Benešová.

O těchto a dalších krocích na dnešní koordinační schůzce hovořili premiér Andrej Babiš, ministryně spravedlnosti Marie Benešová a poslanec Patrik Nacher. „Je to absurdita na druhou. Současná vláda, Ministerstvo spravedlnosti prokazatelně konají různé kroky k zastavení neplatných exekucí. A místo toho, aby někteří opoziční představitelé zpytovali svědomí za pasivitu v posledních 15 letech, ještě na vládu v této věci útočí. To, co my teď řešíme, ať už jde o protiprávní exekuce či dětské dluhy, je jen nános minulosti,“ řekl Patrik Nacher.

Ministerstvo spravedlnosti v loňském roce spustilo webové stránky, na nichž lze nalézt informace o průběhu exekučního řízení a také podrobný popis o zastavení exekuce a vzory podání pro exekuční řízení s návodem k vyplnění, ceskajustice.cz

KÁRNÝ SENÁT: ŽALOBA NEMĚLA BÝT PODÁNA

Není neobvyklé, že kárné řízení pro vážné porušení zákona je u Nejvyššího správního soudu ČR vedeno nejen proti soudcům a státním zástupcům, ale také proti exekutorům. Poslední jednání kárného senátu přesto bylo poměrně výjimečné. Už tím, že exekutorovi nebyl tentokrát kladen za vinu příliš razantní postup či preferování vlastních ekonomických zájmů, ale průtahy a dlouhodobá nečinnost. Úplným paradoxem pak byl verdikt – pochybení, kterých se měl dotyčný dopustit, nakonec neshledali soudci u něj, ale naopak u žalujícího okresního soudu Děčín.

Soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák zahájil v roce 2013 exekuci na základě předběžného opatření vydaného v předchozím roce Magistrátem města Děčín. Jednalo se o poměrně banální případ sporu dvou soukromých osob o zajištění vstupu na pozemek, výjimečnost spočívala právě jen v exekučním vymáhání předběžného, nikoliv meritorního rozhodnutí. Nicméně tento spor se právně vleče až do současné doby.

Podle mínění předsedkyně Okresního soudu v Děčíně JUDr. Zdeňky Hoškové právě vinou exekutora, proto na něj po pěti letech od zahájení exekuce podala kárnou žalobu. V ní mu kladla za vinu, že celé exekuční řízení trvá neúměrně dlouho a je neefektivní, exekutor nebyl dostatečně činný a první úkon učinil až v roce 2018, nezabýval se návrhem povinného subjektu na zastavení exekuce a rozhodoval jen na základě tvrzení oprávněného, aniž by sám jakkoliv ověřoval skutkový stav. Tím měl závažně a opakovaně porušit své povinnosti podle příslušných právních předpisů a dopustit se tak kárného provinění, za to mu měla být vyměřena pokuta 100 tisíc korun.

Kárně obviněný exekutor ze svého předchozího podrobného písemného vyjádření hned v úvodu zopakoval, že podle svého mínění žádný předpis ani běžné procesní předpisy neporušil. Předsedkyni OS v Děčíně zastupoval při ústním jednání pověřený místopředseda Mgr. Jiří Gloc a nutno říci, že jeho nadřízená jej postavila do nezáviděníhodné role. Už během důkazního řízení, ve kterém byly překládány jednotlivé materiály z příslušného exekučního spisu, směřovaly dotahy předsedy JUDr. Zdeňka Kühna i členů kárného senátu především na něj. Ze spisu totiž vyplynulo, že na neúměrné délce exekuce se výraznou měrou podílel sám Okresní soud v Děčíně. Ten například dodnes nerozhodl o posledním návrhu na zastavení exekuce z 1. 6.2018. První návrh na zastavení, který byl podán v polovině roku 2013, řešila samosoudkyně celé tři roky a po odvolání padlo pravomocné zamítavé rozhodnutí až v lednu 2018. Na jednoznačný dotaz, zda jsou takového lhůty u OS v Děčíně běžné, sice kárný žalobce odpověděl, že nikoliv, nebyl ale schopen vysvětlit, proč to tentokrát trvalo tak dlouho, ani upřesnit, jaké závěry, případně postihy z toho byly na soudu vyvozeny.

Ze spisu rovněž vyplynulo, že okresní soud sice nejprve poměrně rychle (i když rovněž několikanásobně nad rámec zákonné lhůty) zamítl návrh na odložení exekuce, po dvou letech od jejího zahájení ale z vlastní iniciativy rozhodl opačně. Zdůvodnil to tím, že očekával zastavení exekuce. Jeho postup následně kritizoval Krajský soud v Ústí nad Labem, který po odvolání oprávněného rozhodnutí prvoinstančního soudu o odložení zrušil a ve zdůvodnění uvedl, že „OS neuvedl žádný argument, proč vyvozuje očekávání zastavení exekuce.“ Předseda kárného senátu se také marně pídil po zdůvodnění, proč je v žalobě uvedeno, že exekutor se „opakovaně nezabýval podáními povinného subjektu“, přestože ve zdůvodnění žaloby je takové jednání zmíněno pouze jednou. „To muselo dojit k nějaké chybě,“ pronesl kárný žalobce, což JUDr. Kühn glosoval suše „chybě, která se objevila ve skutkové větě.“
A i další dotaz, zda tvrzení žaloby, že kárně obviněný porušil zákon, když se při hodnocení faktického vývoje řídil pouze informacemi oprávněného, může kárný žalobce opřít o nějaký konkrétní judikát (když samotný zákon takový postup nevylučuje), zůstal bez odpovědi.

Z výše uvedeného tedy není nijak překvapivé (a předseda senátu to také v úvodu stručného ústního zdůvodnění explicitně zmínil), že JUDr. Ondřej Hanák byl kárného obvinění zcela zproštěn. Senát sice konstatoval, že existují rozdílné právní názory na správnost postupu kárně obviněného v tom, zda mohl ukládat pokuty i v průběhu řízení o návrhu na zastavení exekuce, na výsledku by to ovšem nic neměnilo, protože tyto sankce by stejně v tu chvíli nebyly vymahatelné a k požadovanému razantnějšímu vynucování uložených povinností by rozhodně nevedly. Exekutor dle postupoval podle svého uvážení, které dokázal po celou dobu právně zdůvodnit, a „(kárný) senát zde není od toho, aby soudil, zda exekutor postupoval dobře, nebo špatně, pokud nešlo o zjevný exces.“

Řada konkrétních výtek se naopak snesla na hlavu kárného žalobce. „Je obzvlášť pikantní, že Okresní soud v Děčíně, který má se lhůtami v cause velké problémy, podává kárný návrh, který je návrhem – s ohledem na okolnosti případu – drakonickým a zjevně nepřiměřeným povaze věci. Velmi se pozastavujeme nad některými formulacemi kárného návrhu, které se tam sice podle tvrzení kárného dostaly omylem, nicméně je zcela nepřijatelné, že takové návrhy neúměrně zatěžují kárně obviněného, který namísto, aby dnes pracoval, tráví celý den v Brně. Jde přesně o již několikráte zmíněný příklad žaloby, která vůbec neměla být podána s ohledem na všechna skutková zjištění. Měla být vzata zpět už tehdy, když se objevila protiargumentace kárně obviněného, spíš ale neměla být podána vůbec nikdy, protože argumentace kárně obviněného je konzistentní.“ V úplném závěru pak předseda zřetelně upozornil exekutora, že pokud uplatní názor na náhradu nákladů řízení, senát tuto povinnost navrhovateli uloží. Ivan Holas, ceskajustice.cz

ŽALOBCI U EXNÁMĚSTKA VSZ GRYGÁRKA PŘESTŘELILI, OSVOBOZEN

Bývalý náměstek vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek se v době, kdy se rozhodovalo o případném trestním stíhání Romana Janouška, s dotyčným vůbec neznal. Vyplývá to z rozhodnutí Městského soudu v Praze, který rozhodl, že žalovaný skutek není trestným činem, a stíhání Grygárka zastavil.

Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci obžaloval Grygárka kvůli tomu, že nedostatečně vyřídil žádost Švýcarska, aby na území České republiky byly zahájeny úkony trestního řízení vedoucí k objasnění tzv. zdrojové trestné činnosti kvůli podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti. I tuto část žaloby soud vyvrátil.

Koncepce obžaloby je podle soudu založena tvrzení, že obviněný Grygárek vyšetřovaného Romana Janouška „nejpozději od listopadu 2008 osobně znal, měl s ním přátelský vztah, stýkal se s ním ve volném čase“, a proto zneužil svého postavení, aby ho zvýhodnil a zajistil tak, že jeho vyšetřování bude zastaveno a zajištěné prostředky budou vráceny. „Státní zástupce nevysvětluje, z jakých důkazů dospívá k tomuto jednoznačnému závěru, jen na str. 55 obžaloby stručně uvádí, že toto zjištění vyplývá ze záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu a záznamů pořízených při sledování osob a věcí,“ uvádí se v usnesení, které má Česká justice k dispozici.

I přes tvrzení obžaloby ohledně odposlechů byly zjištěny záznamy komunikace kontakty obviněného s Romanem Janouškem, které státní zástupce v odůvodnění obžaloby zmiňuje, až v době od 16.3.2011, tedy dva roky po rozhodném období, konstatoval soud.

Jediný svědek – kriminálník

Orgány přípravného řízení se snažily ověřit verzi, připomíná soud, že se Grygárek a Janoušek v roce 2008 znali, i z jiných zdrojů. V přípravném řízení byl vyslechnut svědek Jan Nejedlý. Ten vypověděl, že Grygárka zná z médií, a setkal se s ním jednou nebo dvakrát ve francouzské restauraci Obecního domu, kde seděl u vedlejšího stolu s panem Janouškem a s panem Sekyrou na podzim roku 2009. Pánové Sekyra Janoušek a Grygárek měli podle Nejedlého u vedlejšího stolu jednání a Janoušek si pak přesedl ke stolu k nim. Jenže Sekyra jednoznačně popřel, že by Grygárka znal. Uvedl, že se s ním nikdy nepotkal a proto s ním a Janouškem nemohl vést žádná jednání. Vypověděl, že nezná ani Jana Nejedlého.

„Na základě shora uvedených skutečností musí soud konstatovat, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že obviněný Grygárek a Roman Janoušek se na přelomu let 2008-2009, tedy v době, kdy byla vyřizována švýcarská právní pomoc, osobně znali. Obviněný Grygárek tvrdí, že Romana Janouška poznal až v souvislosti s vyřizováním pojistné události v roce 2010. Nebyl zajištěn žádný důkaz, který by prokazoval opak. Byli vyslechnuti rodinní příslušníci obviněného, kolegové a asistentky z kanceláře Romana Janouška i lidé z jeho okolí. Veškeré kontakty mezi oběma muži jsou prokázány až od roku 2010. Jediným svědectvím, hovořícím o opaku je svědectví Jana Nejedlého, který byl vyslechnut ve věznici, kde vykonává trest odnětí svobody pro podvodnou trestnou činnost. Obsah jeho výpovědi je zcela osamocen a jednoznačně zpochybněn dalšími svědectvími, zejména výpovědí svědka JUDr. Sekyry,“ uvádí soud

Obsah shora popsaných důkazů lze podle usnesení shrnout do konstatování, že v přípravném řízení nebyl zajištěn žádný přímý důkaz, prokazující, že obviněný Grygárek Romana Janouška v době vyřizování švýcarské právní pomoci osobně znal, shrnuje soud.

Záznamy telekomunikačního provozu podle soudu obsahují jen kusé informace, které mohou sloužit pouze jako nepřímé důkazy, netvoří však ucelený celek, který by umožňoval pouze jediné vysvětlení a nepochybně prokazoval, že Libor Grygárek a Roman Janoušek se v rozhodné době znali. Tato osobní znalost je však pro posouzení celé trestní věci zásadní, neboť poskytuje motiv jednání obviněného a tvoří základ popisu skutku. „V případě, že není prokázán opak, musí soud vycházet z verze, kterou předkládá obviněný, to znamená, že se v rozhodné době neznali, ale seznámili se až v květnu 2010, což podporují i shromážděné důkazy.

Žádost o právní pomoc

Soudkyně se zabývala i tím, zda Grygárek, jako náměstek Vrchního státního zástupce v Praze porušil při vyřizování žádosti o právní pomoc své povinnosti. Termín „nepřiléhavě bagatelizoval“, jak formuloval jeho postup státní zástupce, je značně vágní a dle názoru soudu neodpovídá přesně situaci. „Fakticky tak obviněný Grygárek popsal situaci naprosto přesně. Jeho poznámka je pravdivá, nijak situaci nezkresluje ani neposouvá její smysl. Pravdivý výrok, vydaný v kompetenci náměstka státního zástupce v rámci zákonného postupu, není možné považovat za nelegální akt. Poznámka doplněná obviněným obsah požadovaného šetření nijak neomezovala, ale spíše rozšiřovala. V tomto směru se soud nemůže ztotožnit se závěrem státního zástupce o tom, že obviněný porušil své povinnosti tím, že povahu žádosti o právní pomoc nepřiléhavě bagatelizoval, neboť pravdivý komentář, výslovný souhlas s navrženým postupem a jeho rozšíření takto interpretovat nelze,“ stojí v usnesení.

Jak dále soud uvádí, není soudu úplně jasné, v čem se role Grygárka na vyřízení švýcarské žádosti o právní pomoc liší od ostatních kolegů, když byl jedním ze čtyř státních zástupců, kterým odpověď prošla rukama. „Všichni způsob vyřízení schválili. Pouze v případě JUDr. Grygárka však bylo shledáno pochybení a to tak závažné, že dosahuje intenzity trestného činu. Ostatní nebyli ani kárně postiženi. Tuto disproporci nepovažuje soud za spravedlivou. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že obviněnému Grygárkovi nelze oprávněně vyčítat, že nedal pokyn k zahájení úkonů trestního řízení.“

Úkony trestního řízení se nezahajují automaticky na základě jakéhokoliv poznatku, ale vždy záleží na posouzení kompetentního orgánu, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro tento postup. „Úkony trestního řízení zahajuje policejní orgán, který má k tomu zákonné zmocnění, ale také prakticky má k případu nejvíce informací, neboť může využít i policejní databáze, které obsahují také operativní informace, které jsou mimo policii nedostupné. V tomto případě se věcí zabývalo několik policistů, z toho tři ředitelé specializovaného útvaru ÚOKFK. Všichni dospěli ke stejnému závěru, to znamená, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 158 odst.3 tr.ř.“

Soud rovněž připomíná, že odpovědní státní zástupci JUDr. Letko, JUDr. Kratochvílová a také JUDr. Grygárek, kteří se účastnili jednání se švýcarskou stranou, měli stejný názor. Nejvyšší autorita – Nejvyšší státní zastupitelství ČR, ústy svého ředitele oddělení závažných ekonomických a finančních trestných činů, po schůzce se švýcarským velvyslancem, vyslovilo právní názor, že není možné v ČR zahájit trestní řízení a požádat o právní pomoc. „Soud si pak musí klást otázku, v čem se jednání obviněného Grygárka liší od jednání ostatních státních zástupců, proč je jeho shodné stanovisko a proč právě jen jeho, v rozporu se zákonem. Státní zástupce ve znělce obžaloby tvrdí, že obviněný Grygárek tak činil „záměrně“ s cílem zvýhodnit Romana Janouška.

V této souvislosti je třeba poukázat na shora uvedené svědecké výpovědi svědků Ing. Nováka, Mgr. Martince a JUDr. Letka, kteří žádost o právní pomoc přímo vyřizovali a kteří shodně tvrdí, že obviněný do jejich práce nijak nezasahoval, žádným způsobem neovlivňoval, nedával žádné pokyny ani nečinil nátlak. Také pan Marchon popsal, že i poté, co byla z jeho pohledu neuspokojivě vyřízena žádost o právní pomoc, ho obviněný Grygárek sám kontaktoval a zajímal se o švýcarské trestní řízení. Bylo to spíše v souvislosti s objasňováním trestní věci Ing. Tomana, ale většinu rozhovoru věnovali případu pana Janouška. „Obviněný ho kontaktoval sám, z vlastní iniciativy. K tomu soud poznamenává, že jednání proběhlo 25.6.2009, tedy před tím, než se obviněný Grygárek – dle svého nevyvráceného tvrzení – s Romanem Janouškem seznámil.“

Obviněný nic nezatajoval

Soud se rovněž vyrovnal s tím, že žalující státní zástupce svou obžalobu postavil na tvrzení, že obviněný Grygárek měl dostatek informací, které zakládaly důvodné podezření ze spáchání trestného činu, a bylo jeho povinností dát pokyn k zahájení úkonů trestního řízení. Argumentuje mimo jiné pokyny obecné povahy č.1/2008 a 8/2009. Uvádí, že v těchto pokynech obecné povahy bylo a je shodně upraveno (v čl. 14 odst. 1 příslušného pokynu), že státní zástupce předá jiný podnět k trestnímu stíhání učiněný na státním zastupitelství neprodleně policejnímu orgánu s pokynem k prověření.
Žádost o právní pomoc, která byla VSZ v Praze doručena, je třeba vzhledem ke skutečnostem v ní popsaným za takový jiný podnět k trestnímu stíhání považovat. „Tuto argumentaci však soud nepovažuje za přiléhavou. Z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný nic nezatajoval, žádné informace nezkresloval a veškeré informace vyplývající ze žádosti o právní pomoc byly již Mgr. Egerem policejnímu orgánu předány. To, že obviněný vyhodnotil podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení jinak než žalující státní zástupce, jehož právní názor je v souvislosti se stanovisky JUDr.Letka, JUDr. Kratochvílové a JUDr. Kasala ojedinělý, již bylo vysvětleno výše.“

Státní zástupce argumentuje také tím, že obviněný měl dostatek informací pro zahájení úkonů trestního řízení nejen ze zaslané žádosti o právní pomoc, ale také z novinových ,článků, které v té době vycházely a spojovaly osobu Romana Janouška s různorodou trestnou činností. „Je nutné přiznat, že hromadné sdělovací prostředky hrály v této trestní věci neblahou roli. Obviněný Grygárek se ve svých poznámkách k informaci pro vrchního státního zástupce podivuje nad tím, že podkladem pro zajištění majetku občana ČR a následné zaslání žádosti o právní pomoc mají být pouze zprávy z tisku. V tomto světle soud považuje za správné, že státní zástupci nezahajují trestní řízení na základě mediálních informací, které v tomto případě byly nepravdivé.“

Státní zástupce v odůvodnění obžaloby dovozuje, že předání policejnímu orgánu s pokynem k prověření by iniciovalo trestní řízení, v němž by byla na základě důkazů opatřených vlastními úkony v České republice a na základě mezinárodní právní pomoci od švýcarských orgánů zjišťována trestní odpovědnost JUDr. Janouška ze spáchání trestné činnosti, a to jak samotné legalizace výnosů z trestné činnosti, tak i další trestné činnosti (tzv. zdrojové), z níž legalizované výnosy musely pocházet, což by mohlo vést k trestnímu stíhání a odsouzení JUDr. Janouška. Současně by také české trestní řízení mohlo být podkladem pro získání dalších informací švýcarskými orgány, kterými by odůvodnily další trvání rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků, dále případně trestní stíhání JUDr. Janouška a dalších osob a po jejich odsouzení i konfiskaci zajištěných peněžních prostředků.

„Tento předpoklad však soud nesdílí. Nelze přehlédnout, že obviněný Grygárek ukončil svou činnost státního zástupce dne 31.8.2012. Od té doby neměl na činnost státního zastupitelství vliv. Prakticky o tento vliv přišel již s nástupem vrchního státního zástupce JUDr. Mečla, jenž ho vyzval k rezignaci. Úkony trestního řízení v této trestní věci byly zahájeny 6.1.2012 a od té doby mohly orgány činné v trestním řízení využít všech oprávnění, které trestní řád poskytuje a také jich využili. Na podzim 2013 bylo vypracováno několik žádostí o právní pomoc, jejichž předmětem byl výslech svědků a také sdělení bankovních informací, které se týkaly původního švýcarského řízení ve věci Romana Janouška. V takovém případě, je předpoklad, že zahájení trestního řízení a vypravení žádosti o právní pomoc by vedlo k obvinění, odsouzení a konfiskaci zajištěných finančních prostředků ryze spekulativní a s ohledem na současnou realitu i neoprávněný.“

Při volbě procesního postupu musí soud vážit i další hlediska, uzavírá rozsudek s tím, že trestní řízení v této trestní věci je vedeno již od ledna 2012, přičemž trestní stíhání obviněného bylo zahájeno 6.12.2013. V té době obviněný působil jako advokát a na základě tohoto trestního stíhání mu byla Českou advokátní komorou pozastavena činnost. „Další prodloužení trestního stíhání, které soud již pokládá za nedůvodné, by zbytečně a v této chvíli i neoprávněně zasáhlo do jeho práv.“Dušan Šrámek, ceskajustice.cz

EXPOSLANKYNĚ KAILOVÁ ODMÍTLA VINU VE VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ

Bývalá poslankyně Zuzana Kailová (dříve za ČSSD) dnes u soudu odmítla vinu. Obžalovaná je ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku kvůli projektu vítání občánků v Ústí nad Labem. Hrozí jí až deset let vězení.

Ve stejném případu byli už dříve obžalováni bývalý primátor Vít Mandík a radní Josef Macík (oba ČSSD). Podle policie bývalí členové vedení města z titulu své funkce neoprávněně umožnili získat majetkový prospěch společnosti, která vítání občánků organizovala. Policie chtěla Kailovou obvinit už v roce 2014, Poslanecká sněmovna ji ale nevydala ke stíhání.
Okresní soud Mandíka a Macíka loni v září napodruhé zprostil obžaloby, rozsudek ale není pravomocný, státní zástupkyně se odvolala. Případem se tak podruhé bude zabývat krajský soud. Poprvé okresní soud oba muže potrestal za pokus porušení povinností při správě cizího majetku podmínkami, krajský soud rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání.

Projekt vítání občánků Kailová dnes u soudu obhajovala. „Viděla jsem projekt jako přínosný, jako poděkování rodičům, že se usadili v Ústí nad Labem a přivedli zde na svět své první dítě,“ uvedla Kailová. Podle ní za celou dobu neslyšela vůči projektu žádnou výtku.

Výběrové řízení na projekt se konalo na jaře 2011 a podle obžaloby byly osloveny jen firmy, které byly vzájemně propojeny. Když se přihlásila do výběrového řízení další neoslovená společnost, která nabídla nejnižší cenu, radnice soutěž zrušila. Zakázku pak město svěřilo administrátorovi a do soutěže se přihlásila jen společnost Darothore, které rada města zakázku přidělila. „Já jsem nezaznamenala, že by kdokoliv měl výhradu k materiálu,“ uvedla Kailová. Materiál podle ní připravil příslušný vedoucí odboru. „Já jsem se na zadávací dokumentaci nepodílela, ani jsem žádné firmy neoslovila. Kategoricky odmítám, že bych komukoliv měla dávat nějaké instrukce k tomu, jak by to měl připravit,“ řekla Kailová.

Bývalá poslankyně na závěr své výpovědi uvedla, že jí kauza dlouhodobě poškozuje a vyčerpává. „Poslední roky jsem nesehnala ani odpovídající pracovní místo,“ uvedla. Její advokát David Krofta novinářům řekl, že se Kailová cítí být jednoznačně nevinna. „Dle mého názoru se jednalo o čistě politickou pravomoc rozhodnout, zda-li se akce konat bude, nebo nebude, to je věc obecní samosprávy. Jestli byla nebo nebyla akce dobře připravena, od toho má úřad statutárního města obsáhlý aparát a na žádném stupni přípravy té dokumentace nezaznělo nějaké varování, že by výběr byl proveden formálně špatně nebo že by ta cena byla neodpovídající,“ poznamenal Krofta.

Státní zástupkyně Lenka Pošíková uvedla, že nelze předjímat konec. „U druhé větve případu (Mandík, Macík) bude nutné vyčkat na rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího. Nemělo by to mít ale vliv na výsledek rozhodnutí,“ řekla novinářům. Hlavní líčení bude pokračovat 12. listopadu. Jako svědci budou vyslechnuti bývalí členové rady či někdejší tajemník.

OMBUDSMANKA ŠABATOVÁ UPOZORŇUJE NA LETNÍ DISKRIMINACI

Problematická je například sleva spojená s trvalým pobytem nebo zákaz vstupu dětí: Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová upozorňuje na možnou diskriminaci v letních měsících, kdy lidé vyrážejí na dovolené či výlety. Problematická je například sleva spojená s trvalým pobytem nebo zákaz vstupu dětí. Kancelář veřejné ochránkyně práv to dnes uvedla na svém webu.

Obecně podle ombudsmanky platí, že pozitivní opatření, jimiž se podnikatel snaží přilákat skupinu zákazníků, kteří by jinak službu nevyužívali, jsou v pořádku. Výjimkou by však mohly být situace, kdy by poskytnutí slevy mohlo zasáhnout do důstojnosti zákazníků. Zcela vyloučené je pak odlišné zacházení z důvodu rasy, etnického původu a národnosti.
Například slevy pro děti, studenty, seniory jsou podle ombudsmanky v pořádku, protože zpřístupňují službu lidem s nižšími příjmy, kteří by ji jinak nevyužili. V pořádku je například i sleva pro děti podle výšky, která se používá především na koupalištích. Podle ombudsmanky jde jen o jinou variantu slevy pro děti. Pro provozovatele je jednodušší, protože nemusí ověřovat věk, stačí, když dítě projde pod měřidlem.

Problematická je ale sleva spojená s trvalým pobytem, která se nejčastěji objevuje u služeb, na nichž se finančně podílejí obce. Například městské koupaliště, městská doprava a podobně. „I když je pochopitelné, že obce v rámci péče o své občany chtějí poskytnout slevu především jim, může takové zvýhodnění představovat podle současné judikatury diskriminaci. Zvýhodnění zákazníků pouze na základě státního občanství nebo trvalého bydliště je totiž v rozporu s právem Evropské unie, které garantuje volný pohyb služeb a zaručuje tedy občanům z jiných států EU v oblasti služeb přístup ke stejným výhodám, jaké mohou získat občané ČR,“ uvedla ombudsmanka.

Problematické jsou i některé zákazy. Například zákaz vstupu dětí, který využívají například kavárny a restaurace. „Jde o značně problematický zákaz, protože dopadá nejen na děti, ale i na jejich rodiče. Ti se mohou cítit diskriminováni z důvodu rodičovství, to jest z důvodu pohlaví, což je zakázaný důvod nerovného zacházení,“ uvedla Šabatová. Provozovatelé podle ní někdy využívají tento zákaz k přilákání skupiny zákazníků, kterým by přítomnost dětí mohla vadit. V případě sporu by ale musel provozovatel zařízení odůvodnit, proč je přítomnost dětí v zařízení nevhodná.
Obdobou tohoto zákazu je například i zákaz vstupu s kočárkem, s nímž se lze někdy setkat u kaváren, restaurací nebo prodejen. I tento zákaz může být podle ombudsmanky diskriminací z důvodu rodičovství a provozovatel by musel prokázat, že je zákaz opodstatněný.

Další zákaz, a to zákaz vstupu psů, se může objevit například u koupališť, vstupu do kulturních institucí, restaurací nebo ubytovacích zařízení. Problematické by podle ombudsmanky bylo, pokud by byl uplatňovaný i na vodicí a asistenční psy. V tomto případě by podle ombudsmanky šlo o diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, protože by kvůli zákazu byla služba nepřístupná lidem s postižením.

SPRÁVCE JUDr. MONSPORT ZNOVU POŽADUJE 21 MILIONŮ ZA H -SYSTÉM

Lidé, kterých se rozhodnutí NS týká, si domy po krachu firmy H-System sami dostavěli a nechtějí je vyklidit
Správce konkurzní podstaty společnosti H-System Josef Monsport podal žalobu na bytové družstvo Svatopluk o zaplacení 21 milionů za nájem za byty v Horoměřicích za poslední tři roky, řekl předseda družstva Martin Junek. Monsport informaci potvrdil, žalobu podle svých slov podal na základě loňského rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Monsport žádá nájemné pouze za poslední tři roky, nájemné za předešlá léta je již promlčené. Žalobu podal u Okresního soudu pro Prahu-západ v červnu, družstvo se o žalobě dozvědělo z datové schránky ve středu. Družstvo má nyní 30 dní na vyjádření.

Nejvyšší soud před rokem rozhodl, že družstvo Svatopluk musí do měsíce vyklidit byty v osmi domech v Horoměřicích u Prahy. Nemovitosti totiž spadají do konkurzní podstaty. NS tak vyhověl dovolání správce konkurzní podstaty společnosti H-System Josefa Monsporta. Lidé, kterých se rozhodnutí týká a kteří si domy po zkrachovalém H-Systemu sami dostavěli, se odstěhovat odmítají.

Termín vystěhování byl původně do 23. srpna 2018. Ústavní soud ale vykonatelnost červencového rozhodnutí Nejvyššího soudu odložil, než kauzu z podnětu družstva sám přezkoumá. I rok od rozhodnutí Nejvyššího soudu žijí lidé v Horoměřicích stále v nejistotě.

Ústavní soud zatím o stížnosti nerozhodl, řekla mluvčí Miroslava Sedláčková. Není ani jasné, kdy by mohl padnout verdikt.

Podle Junka zaslal Monsport družstvu nejdříve předžalobní výzvu, ve které požadoval zaplacení celkem zhruba 22 milionů korun – 21 milionů za užívání osmi bytových domů, zhruba tedy 60 bytů a necelý milion za užívání stavebních pozemků a zahrad u řadových domů, které již byly z konkurzu vyjmuty. V samotné žalobě ale nakonec požaduje jen 21 milionů.

„Pro družstvo Svatopluk to jistě nemůže být překvapení, protože my jsme jim posílali již předžalobní upomínku, takže to není novinka,“ řekl dnes ČTK Monsport. „Tento krok, který jsme učinili, svým způsobem navazuje a vyplývá z pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu,“ dodal Monsport. Soud podle něj uvedl, že pouze správce může nakládat s majetkem zapsaným v konkurzu a mít z něj užitky, případně benefity v podobě nájmu. „Za celou dobu nebyli správci placeny těmi užívajícími osobami žádné poplatky či peníze,“ dodal konkurzní správce.

Právníci družstva podle Junka poslali Monsportovi na předžalobní výzvu nesouhlasné vyjádření. Mezi použitými argumenty byla například skutečnost, že obyvatelé domů si je dostavěli za své prostředky. „Takové peníze opravdu nemáme. Většina obyvatel jsou důchodci, kteří si neumí představit, kde by vzali tolik peněz,“ řekl Junek. Na jednu rodinu vychází zaplatit zhruba 350.000 korun.

„Je to nehoráznost. Dostavíte na základě řádného povolení konkurzního správce barák, který neměl střechu, okna, dveře, nic. Zaplatíte to komplet podruhé a on za toto chce nájem? Samozřejmě s tím nemůžu absolutně souhlasit,“ řekl ČTK jeden z obyvatel dotčených domů Richard Stadler. Správce Monsport podle něj získává peníze pouze pro majoritního věřitele, společnost Gomanold, která by z případných zaplacených peněz za nájem dostala nejvyšší částku.
Monsport částku za nájemné vypočítal na základě znaleckého posudku, který má ČTK k dispozici. Dvacetistránkový dokument určil jako obvyklé nájemné v Horoměřicích v loňském roce 157,50 koruny za metr čtvereční.

V samotné žalobě Monsport soud žádá o vydání platebního rozkazu, kromě samotného nájemného má BD Svatopluk zaplatit také úroky z prodlení, a to ve výši deset procent ročně, doba prodlení má běžet od 30. května. Pokud soud žalobě vyhoví, bude družstvu podle Junka hrozit exekuce.

Společnost H-System uzavřela po svém založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu o miliardu korun. Majoritní akcionář Petr Smetka si za vytunelování firmy odpykal 12 let ve vězení. Situace členů Svatopluku je specifická tím, že si byty dostavěli sami, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu.

PŘEDSEDKYNĚ NS BRITŮ V ČR NA NS

Nejvyšší soud v Brně v úterý navštívila předsedkyně Nejvyššího soudu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Lady Hale v doprovodu místopředsedy Nejvyššího soudu Spojeného království Lorda Reeda a také soudce Nejvyššího soudu Spojeného Království Lorda Kitchina.

Hosté ze Spojeného království jednali s vedením Nejvyššího soudu a také s některými dalšími soudci o budoucí spolupráci a konkrétní výměně zkušeností. Společně se shodli, že obě země mají k sobě historicky velmi blízko. Jak po zhruba dvouhodinové pracovní schůzce uvedl předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal: „Dnešní návštěva předsedkyně Nejvyššího soudu Spojeného království je důkazem velmi dobrých a čilých vztahů Nejvyššího soudu s britskou justicí od doby vzniku České republiky v roce 1993, kterých si velmi vážím. Sám jsem několikrát konstatoval, že pro Českou republiku ani pro Evropu není odchod Velké Británie z Evropské unie dobrým rozhodnutím, neboť čeští občané mají ke Spojenému království velmi blízko a historicky to tak vždy bylo.“

K tématu brexitu se vyjádřila i předsedkyně Lady Hale: „Dnes nikdo neví, jak to nakonec s odchodem Velké Británie z Evropské unie dopadne. Bez ohledu na to, zda k brexitu nakonec dojde či nikoli, jsem si jista, že vztahy Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Spojeného království zůstanou i v budoucnu na nadstandardní úrovni.“ Pavel Šámal v té souvislosti ještě připomenul postupné sbližování právních systémů obou zemí: „Věřím, že bez ohledu na to, zda dojde k odchodu Velké Británie z Evropské unie, se budou vztahy obou nejvyšších soudů nadále prohlubovat, protože kontinentální právní systém se vlivem judikatury evropských soudů čím dál více blíží prvkům anglosaského právního řádu.“

Nejvyšší soud České republiky se netají tím, že na britských ostrovech je dobré v některých oblastech hledat inspiraci. Oceňuje například pokrok, který zaznamenal soudní systém Spojeného království v elektronizaci justice. Také důvěra veřejnosti v soudy a jejich spravedlivé rozhodování je ve Velké Británii na úrovni, které by bylo jistě dobré se přiblížit.
Vedení Nejvyššího soudu Spojeného království pobývá v České republice už od pondělí 15. července. Úvodní den návštěvy byl poněkud méně formální, paní předsedkyně Lady Hale s doprovodem si spolu s předsedou Nejvyššího soudu prof. Pavlem Šámalem prohlédla Pražský hrad a katedrálu sv. Víta.

Součástí dnešního odpoledního programu Lady Hale, Lorda Reeda a Lorda Kitchina v Brně byla také návštěva Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Navečer se hosté přesouvají do Prahy, odkud se vrací do Londýna ve středu dopoledne 17. července.
________________________________________
Brenda Marjorie Hale, Lady Hale z Richmondu, nastoupila do funkce předsedkyně Nejvyššího soudu Spojeného království v září 2017. Před jmenováním předsedkyní zastávala od června 2013 funkci místopředsedkyně, soudkyní Nejvyššího soudu je od října 2009.

Lady Hale dokončila svá studia na Univerzitě v Cambridgi v roce 1966, vyučovala poté právo na Manchesterské univerzitě v letech 1966 – 1984. Absolvovala také nezbytnou kvalifikaci pro výkon advokacie, kterou po určitou dobu praktikovala v Manchesterské komoře. Specializovala se na rodinné právo a právo sociálního zabezpečení. V roce 1984 byla jmenována do Právní komise – orgánu zřízeného zákonem pro podporu reforem právních norem. Mezi důležité právní předpisy, které vyplynuly z práce jejího týmu v Právní komisi, patří zákon o dětech z roku 1989, zákon o rodinném právu z roku 1996 a zákon o duševní způsobilosti z roku 2005. V roce 1994 byla jmenována soudkyní Vrchního soudu. V lednu 2004 se Lady Hale stala první ženou, která vykonávala funkci Lord of Appeal in Ordinary, a to po předchozí kariéře akademické právničky, reformátorky práva a soudkyně.

Lady Hale nadále udržuje kontakt s akademickým prostředím, působí například jako hostující profesorka na King’s College London nebo Girton College v Cambridgi.
________________________________________
Robert John Reed, Lord Reed, je jedním ze dvou skotských soudců Nejvyššího soudu Spojeného království, jmenován byl v únoru 2012. Místopředsedou Nejvyššího soudu Spojeného království se stal v červnu roku 2018.
Právo vystudoval na univerzitě v Edinburghu a doktorandskému studiu se věnoval na univerzitě v Oxfordu. Nezbytnou kvalifikaci pro účely výkonu advokacie získal ve jak Skotsku, tak i v Anglii. Advokacii praktikoval jako advokát zapsaný do skotské komory, přičemž se věnoval zejména civilnímu právu.

Ve Skotsku působil 13 let i jako soudce. Od roku 2008 do roku 2012 byl členem Vnitřní sněmovny Nejvyššího soudu pro civilní věci ve Skotsku a v rozmezí let 1998 až 2008 členem Vnější sněmovny, ve které byl hlavním soudcem pro obchodní věci.

Kromě toho, že je soudcem Nejvyššího soudu a členem Právního výboru Královské rady, patří mezi ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva a dočasné soudce Nejvyššího odvolacího soudu v Hong Kongu. Působí též na Balliol College Oxfordské univerzity.
________________________________________
David James Tyson Kitchin, Lord Kitchin, se stal soudcem Nejvyššího soudu Spojeného království v říjnu 2018. Je absolventem Fitzwilliam College v Cambridge, kde se věnoval studiu přírodních věd a práva. V roce 1994 se stal královským poradcem a v roce 2003 byl zvolen mezi senior soudce v profesním sdružení advokátů a soudců Gray’s Inn. Ve své praxi se zabývá především duševním vlastnictvím, a to včetně problematiky patentů, ochranných známek, autorského práva, užitných vzorů a obchodního tajemství. V roce 2005 byl jmenován soudcem Vrchního soudu, konkrétně ekvitního soudu, a v roce 2007 vyšším soudcem soudu pro patenty. Od roku 2009 do roku 2011 byl soudcem ekvitního soudu pro obvody Midland, Wales a Western. Během téže doby byl rovněž členem rozšířeného odvolacího senátu Evropského patentového úřadu. V roce 2011 byl jmenován soudcem Odvolacího soudu, přičemž byl zodpovědný za dohled nad odvoláními ve věcech duševního vlastnictví. Lord Kitchin je rovněž předsedou poradního sboru Centra pro studium obchodního práva na Univerzitě královny Marie v Londýně a získal zde čestný titul LL.D, ceskajustice.cz

SOUDCI OSVOBODILI SOUDKYNI TREGLEROVOU Z JABLONCE

Obvodní soud pro Prahu 1 dnes zprostil viny jabloneckou soudkyni Lucii Treglerovou, která podle obžaloby varovala svou dceru před policejní akcí, jež se týkala jejích známých. Podle zatím nepravomocného rozsudku se nepodařilo prokázat, že by se skutek stal. Treglerová čelí obžalobě ze zneužití pravomoci a vyzrazení utajované informace, hrozí jí až pět let vězení. Soudkyně, kterou před rokem ministr spravedlnosti dočasně zprostil funkce, vinu odmítá.

Treglerová v únoru 2016 povolila odposlechy u mužů, kteří byli v té době podezřelí z drogové trestné činnosti. O den později podle obžaloby zaslala dceři sms zprávy, ve kterých jí vyčítala, že se s muži stýká a že „skončí v kriminále. S dcerou se poté podle spisu sešla, a ta poté poslala další zprávu jednomu z podezřelých. V té napsala, že jeho syn je „vyhlášenej protiteroristickou centrálou“ a ať si oba muži dávají pozor.

Treglerová u soudu v dubnu uvedla, že šlo o shodu okolností. O tom, že se její dcera s muži stýká, jí přišla anonymní sms zpráva, uvedl server Aktuálně.cz. Zprávu vlastními slovy přepsala a přeposlala dceři, uvedla tehdy soudkyně. Původní sms podle svých slov viděla i její dcera, kterou soud také vyslechl. Ke zprávě, kterou poté známým odeslala ona, dcera uvedla, že „začala vymýšlet blbosti a napsala kamarádovi takový paskvil“. Šlo prý o zkratkovité jednání.

Samosoudkyně Šárka Šantorová dnes uvedla, že sms, které Treglerová poslala své dceři, byly „normální reakci matky“, kdy její dcera brala drogy a v drogovém prostředí se také pohybovala. To, že dcera později poslala jednomu z odposlouchávaných mužů sms s varováním neprokazuje, že by jí matka cokoliv sdělila, řekla Šantorová. Doplnila, že dceru Treglerové její okolí nepovažovalo za věrohodnou osobu. To dnes uvedli i svědci, podle kterých si žena ráda vymýšlela.

Šantorová také podotkla, že pokud by soudkyně chtěla ze spisu nějaké informace vynést, učinila by tak hned poté, co zmíněné odposlechy povolila a nečekala by do druhého dne.

Policisté soudkyni poprvé obvinili v říjnu 2016 ze zneužití pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace. Státní zastupitelství stíhání však zastavilo kvůli špatné právní kvalifikaci. O měsíc později policisté ženu obvinili pouze ze zneužití pravomoci s možným trestem až pět let vězení. Loni v květnu pak podali návrh na její obžalobu, státní zástupce ho však vrátil a žádal o doplnění. Podruhé policisté navrhli obžalovat soudkyni koncem loňského roku.

Treglerová dnes v závěrečné řeči zopakovala, že se ničeho nedopustila. Poukázala na to, že celé stíhání je pro ní fatální a poškodilo její dobré jméno. „Novináři ze mě udělali prašivýho psa,“ řekla. Státní zástupce pro soudkyni navrhoval podmíněný trest, proti rozsudku se na místě odvolal. Případem se tak bude zabývat ještě pražský městský soud, ceskajustice.cz

LEGISLATIVNÍ ZMATEK? ZÁKON O HROMADNÝCH ŽALOBÁCH Z USA

Ministerstvo spravedlnosti dokončuje vypořádání připomínek k návrhu zákona o hromadných žalobách. Ten čelil drtivé kritice ze všech stran kvůli tomu, že je založen na anglosaském právním modelu, který například považuje advokáta za investora žaloby. Resort nyní na dotaz České justice uvedl, že jeho legislativci návrh zákona výrazně přepracovali tak, aby odpovídal kontinentálnímu právu. Evropský parlament a experti Rady ministrů Evropské unie mezitím projednávají návrh směrnice o reprezentativních žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, která bude v nejbližších letech závazná pro celou EU i pro ČR.

Návrh paragrafového znění zákona o hromadných žalobách, které ministerstvo spravedlnosti zaslalo v březnu do meziresortního připomínkového řízení, vyvolal obrovskou vlnu nesouhlasu. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svých obsáhlých připomínkách k návrhu zákona, Ústavou zaručenému konceptu civilního procesu je byznys se žalobami a nároky i investování do nich zcela cizí. Advokátní předpisy navíc zakazují, aby se advokát stal investorem žaloby za účelem dosažení zisku. „Investorský princip v návrhu zákona o hromadných žalobách je překvapivý a účel řízení pozoruhodný“, tvrdí Nejvyšší soud.

Stejný názor má i předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek, podle něhož hromadné žaloby představují institut, který je „nepochybně způsobilý nahrávat irelevantním tlakům na různé subjekty, resp. vytvářet podmínky pro šikanózní žaloby“. Podle Petra Lavického z brněnské právnické fakulty by nás právě americká zkušenost měla varovat před tím, aby soudní řízení sloužilo k dosahování zisku.

S diskusí, zda přijmout princip opt-in nebo opt-out se legislativci v původním návrhu vypořádali tak, že zvolili kombinaci obou: Princip opt-out, tedy odhlašovací, má platit u „bagatelních“ nároků, zatímco nad částku 10 000 nároku by mělo být vedeno řízení přihlašovací, tedy opt-in. I to bylo v připomínkovém řízení často kritizováno. Podle České advokátní komory opt-out režim není v souladu s českým ústavním pořádkem. „Svoboda vůle jednotlivce je v tomto řízení tedy zcela potlačena a může se projevit pouze skrze odhlášení.

Fakticky tento režim vede k závěru, že členem skupiny může být osoba, která o tom ani neví. Naopak na straně žalovaného opt-out režim způsobuje, že neví, komu a v jakém rozsahu vlastně žalobě čelí. Podle čl. 40 odst. 1 Listiny se „každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“. I Listina tedy výslovně hovoří o „domáhání se“ práva, nikoliv o jeho ex offo přiznání,“ upozorňují advokáti zásadní připomínce.

Zároveň orgány EU projednávají návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, jež z režimu kontinentálního práva vychází. Její vhodná implementace do českého právního řádu bude důležitá, aby se minimalizovalo riziko spekulativního výběru jurisdikce a vzniku nadbytečných či dokonce umělých sporů vedených za účelem zisku.

Zajímavé je, že ministerstvo nyní uvedlo, že se tuzemský kritizovaný návrh rozhodlo přepracovat. „Ministerstvo zásadním způsobem přepracovalo návrh tak, aby lépe odpovídal kontinentální právní kultuře. Inspirací pro zpracování byly například právní řády Belgie, Nizozemska, Dánska či Norska. Ministerstvo též spolupracuje s kolegy z Německa, Rakouska a odborníky z Maďarska a Polska,“ uvedla Andrea Šlechtová. Tím by ovšem došlo k vykostění původního věcného záměru, který představil exministr spravedlnosti Robert Pelikán. Jeho legislativci se v něm přitom netajili tím, že zákon ideově doslova „opsali“ podle amerického vzoru a že zákon má být politickým nástrojem proti byznysu korporací.

Ministerstvo by tak v rámci vypořádání připomínkového řízení přišlo se zcela novým, zásadně jiným návrhem, který však neprojde novým připomínkováním. Nový návrh tím pádem ale bude také úplně v rozporu s vládou schváleným věcným záměrem. „Změna z anglosaské koncepce práva na kontinentální“ v průběhu pouhého vypořádání připomínek meziresortního připomínkového řízení navíc bude „bonbónkem“ pro autority v Legislativní radě vlády. Je pravděpodobné, že se objeví i opodstatněné návrhy, aby vláda takový horkou jehlou šitý návrh do parlamentu vůbec neposílala a soustředila se spíše na projednávání a implementaci evropské směrnice, která představuje pro ČR vhodnější řešení. „V tuto chvíli probíhá vypořádání posledních připomínek a definitivní kompletace návrhu pro předložení vládě, k němuž by mělo v dohledné době dojít,“ uvedla zástupkyně ministerstva Šlechtová.

Lépe vymáhat práva evropských spotřebitelů

Evropská komise předložila zmíněný návrh směrnice v dubnu loňského roku v rámci tzv. balíčku na posílení práv spotřebitelů v Evropské unii, jehož součástí byl i u nás mediálně známý návrh směrnice věnující se mj. zamezení dvojí kvality zboží. A zatímco tento druhý předpis byl již unijními institucemi schválen a vstoupí v nejbližší době v platnost, návrh upravující zástupné, nebo přesněji reprezentativní, žaloby je stále ve fázi projednávání.

Tento předpis má nahradit již existující směrnici č. 2009/22/ES o zdržovacích žalobách. Evropská komise po vyhodnocení jejího (ne)fungování a konzultaci s dalšími stranami totiž došla k závěru, že riziko porušování unijního práva s dopadem na kolektivní zájmy spotřebitelů následkem hospodářské globalizace a digitalizace narůstá, a je proto zapotřebí principy zavedené směrnicí posílit a modernizovat tak, aby byla práva evropských spotřebitelů v případě nekalých obchodních praktik zajištěna skutečně účinně a efektivně.

Předložený návrh tak značně rozšiřuje působnost původní směrnice o zdržovacích žalobách do oblastí jako jsou finanční služby, energetika, telekomunikace, zdravotnictví, turismus nebo ochrana životního prostředí. Na rozdíl od českého návrhu zákona o hromadných žalobách, který zavádí skupinové řízení a investorský princip, umožňuje směrnice podávat žaloby reprezentativním žalobcem, tzv. kvalifikovaným subjektem zastupujícím zájmy všech dotčených spotřebitelů. Dále se předpokládá, že těmito subjekty budou neziskové organizace založené podle práva členského státu, zapsané v příslušném rejstříku, které musí splnit minimální kritéria dobré pověsti – být řádně založeny, jejich účelem nesmí být zisk a musí mít oprávněný zájem na zajištění dodržování příslušného práva EU.

Do projednávání směrnice v Bruselu již významně zasáhl Evropský parlament, který v březnu přijal svůj postoj k návrhu předloženému Evropskou komisí. Do něho mj. zapracoval i několik kritických připomínek zaslaných Radou evropských advokátních komor(CCBE), které podpořila i Česká advokátní komora. Podle europarlamentního návrhu např. důkazy již nemusí předkládat jen obžalovaný a jsou k tomu poskytnuty určité procesní záruky (omezení přístupnosti důkazů). Europoslanci také navrhli nové řešení potencionálního střetu zájmů kvalifikovaných subjektů. Helena Sedláčková, Eva Paseková, ceskajustice.cz