iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Doc. Čuba proslavil Slušovice v celém světě, obdiv Západu

Obyvatelé Slušovic, pamětníci tamního JZD i další kolegové vzpomínají na agronoma, bývalého předsedu družstva a na sklonku života i politika Františka Čubu, který zemřel ve věku 83 let. Shodují se, že městečko i životy místních změnil k nepoznání. Žádný černý prapor či spontánní vzpomínka. V sobotu to vypadalo, že Slušovice, Neubuz nebo Všemina na někdejšího tvůrce „slušovického zázraku“ zapomněly a doba slávy místního agrokombinátu je po třiceti letech jen vyčpělá vzpomínka.

Při vyslovení jména František Čuba je ale zřejmé, že zdání klame. „Hodně lidí je dnes smutných. Pro obce i pro lidi udělal hodně,“ řekl den po smrti Františka Čuby hospodský ve Slušovicích. Zní to jako fráze, ale faktem je, že Čubovo družstvo ovlivnilo život téměř každého ve Slušovicích a okolí. Narodil se 23. ledna 1936 v Březové, vesnici jen pár kilometrů za Slušovicemi. V kronice obce se o jeho otci píše jako o zakladateli místního JZD.

Čuba vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, pak působil jako agronom v Březůvkách u Zlína a kdy mu bylo pouhých 27 let, převzal vedení upadajícího slušovického družstva. Už tehdy byl členem komunistické strany.
Z JZD Slušovice se za jeho éry stala výkladní skříň socialistického zemědělství a podnik s miliardovým obratem, který v té době neměl obdoby. Dodnes přitom není jasné, za jakých podmínek a jaké byly jeho vztahy s komunistickými pohlaváry, protože řada důležitých dokumentů se nenávratně ztratila.

Jisté je, že získal klíčové kontakty na vysokých místech tehdejších vlád. Bez pomoci některých z nich by se jen těžko obešel. Velmi blízko měl k Lubomíru Štrougalovi, který byl v letech 1970–1988 premiérem. Od prezidenta Gustáva Husáka dostal v roce 1989 titul Hrdina socialistické práce.

Jak vznikl slušovický zázrak

Čuba se ani po letech za členství v KSČ nestyděl a tvrdil, že vždy postupoval legálně. Vzpomínal, že třikrát dostal nabídku dělat ministra zemědělství.

„Řekl jsem, že radši půjdu poklízet telata,“ uvedl v roce 2010 v obsáhlém rozhovoru pro MF DNES. Klíčová pro něj byla práce ve slušovickém družstvu, které si v řadě oblastí vybudovalo monopolní postavení na československém trhu.
Původně striktně zemědělský podnik se pod jeho vedením věnoval také výrobě počítačů, kovovýrobě nebo strojírenství. Zaměstnával sedm tisíc lidí a zisk se počítal na stovky milionů korun.

„Naší největší hnací silou bylo využití vědeckých a technických poznatků,“ popisoval Čuba, který vytvořil propracovaný systém odměňování, motivace, hledání talentů a využívání informací z celého světa. Obchodoval se západní Evropou, jeho pracovníci dostávali několikanásobně vyšší mzdy než jinde, místní družstvo mělo vlastní banku a do Slušovic postavil čtyřproudovou silnici přezdívanou „Gorbačovka“.

Mléko před dveřmi a na dovolenou podnikovým letadlem

Malé městečko se změnilo k nepoznání. Vznikla zde dostihová dráha se závodními koňmi, fotbalový stadion, kde se hrála druhá liga, zaměstnanci létali podnikovou linkou na dovolenou a Čuba postavil rovněž vlastní rallyový tým Agroteam Slušovice, kterému pořídil závodní auto Audi Quattro.

„Místní vzpomínali, že když se ráno probudili, měli přede dveřmi mléko a rohlíky. Když stavěli dům, družstvo jim přispělo. Čuba nechal lidi vydělat peníze, opravil kostel, měli jsme tady počítače, které jinde ani neznali,“ líčí dnes jeden z obyvatel Slušovic.

Podstata Čubova úspěchu se ukázala po revoluci a rozpadu družstva. Řada jeho kolegů a podřízených si brzy založila vlastní firmy. Byli totiž zvyklí samostatně pracovat.

„Přechod ze socialismu do kapitalismu pro ně byl jednoduchý. Osvojili si tržní myšlení, kdy každé středisko, i to na nejnižší úrovni, samo dokázalo hlídat své hospodaření a ekonomiku. Proto pak lidé neměli problém podnikat,“ upozornil právník a někdejší zaměstnanec JZD Karel Nedbálek.

Když Čuba v roce 1990 rezignoval na funkci, bylo mu 54 let. Byl přesvědčený o tom, že likvidace družstva byla politická objednávka. Dál podnikal ve firmách, které vzešly z JZD, přednášel na vysokých školách a hájil se před soudem kvůli tomu, že v družstevní bance měl i jiné klienty než jen zaměstnance. Odsouzený za to nakonec nebyl.
Senátor, který do Prahy nejezdil

Byť se zdálo, že se stáhl do ústraní, čekala na něj ještě jedna důležitá role. Politická. V roce 2010 po dvaceti letech v ČSSD přestoupil do nově vzniklé Strany práv občanů (SPO) podporující jeho přítele Miloše Zemana. A přestože aktivní politiku dlouho odmítal, v roce 2012 se ocitl na kandidátce do krajských voleb.

„Tehdy se ukázalo, jak silnou má pozici a jaké o něm stále panuje povědomí. Lidé si vzpomněli, jak šla za jeho působení životní úroveň Slušovic nahoru,“ konstatoval slušovický starosta Petr Hradecký.

Voliči posunuli 76letého Čubu z posledního místa kandidátky až do vedení kraje, kde se stal radním pro zemědělství a východní trhy. Plány měl velkorysé.V nevyužívané průmyslové zóně v Holešově chtěl postavit moderní skleníky a pěstovat v nich zeleninu, založit nové JZD a propojit v něm zemědělské podniky, snil o zavedení letecké linky z Prahy do Kunovic.

Dva roky poté se dokonce stal senátorem a Zeman si ho po zvolení prezidentem vybral jako poradce přes zemědělství, od něhož v roce 2013 dostal státní vyznamenání za zásluhy. Prosadit své nápady se ale Čubovi nepodařilo. Jeho stranický kolega Lubomír Nečas vidí příčinu v tom, že v zemědělství nemá kraj příliš kompetencí a nemůže ho tudíž příliš změnit. „Měl i řadu odpůrců a o jeho myšlenky nebyl zájem,“ doplnil Nečas.

V roce 2016 Čuba na kraji předčasně skončil ze zdravotních důvodů a v srpnu se naposledy zúčastnil schůze Senátu, kde již předtím působil spíše sporadicky, nevystupoval a nic nenavrhoval. Další rok a půl zůstal senátorem, i když do Prahy už nejezdil. Na účet mu přitom nadále chodily plný plat a náhrady, v nichž bylo také cestovné. Za dlouhodobou absenci sklidil velkou kritiku. Nakonec rezignoval na začátku minulého roku.

SPOR O VEDENÍ EU, SKONČÍ JAKO JUGOSLÁVIE?

Šéfové evropských států a vlád stále nemají jasno, kdo nahradí v čele Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Po celonočním maratonu se rozhodli, že přesunují zbytek jednání na úterý. V Bruselu jednali od nedělního večera až do pondělního poledne. To, že se summit posunul na úterý, nemusí ovšem znamenat, že dojde k závěrečnému hlasování.

Lídři osmadvacítky se po více jak jednadvaceti hodinách jednání rozhodli, že rokování odsouvají na úterní dopoledne a po noci beze spánku z budovy Rady odjeli. „Máme za sebou snad jedno z nejdelších zasedání v Evropské radě, která nenašla konsenzus,“ okomentoval unaveně premiér Babiš po ukončení jednání.

Premiér potvrdil, že se debata netýkala jenom otázky předsedy Komise, ale i dalších klíčových postů v rámci evropských institucí. Těmi jsou předseda Evropského parlamentu, předseda Evropské Rady, předseda Evropské centrální banky a šéf unijní diplomacie.

Nejčastěji skloňovaným jménem na post předsedy Komise, což bylo ústřední téma summitu, byl socialistický vedoucí kandidát, takzvaný Spitzenkandidat, Frans Timmermans. Toho ovšem razantně odmítly země Visegrádu.
Socialisté sice nevyhráli v evropských volbách, Timmermans coby kandidát je však pro větší část členských zemí přijatelnější než lidovecký Manfred Weber,jehož Evropská lidová strana (EPP) získala nejvíce mandátů.

Během jednání se tak podle slov premiéra snažil blok V4 spolu s Itálií přesvědčit zbytek zemí, že koncept Spitzenkandidátů není dobrý a že jméno Franse Timmermanse Evropu spíše rozdělí, než spojí. Důvodem je, že se měl Timmermans negativně vyjadřovat právě o regionu V4, vůči kterému má podle Babiše jisté předsudky.

Visegrád podpořila Itálie

Podle maďarského mluvčího vlády je nepřijatelný například i proto, že dle jeho slov je Sorosův člověk. „Nevím, jestli je Sorosův člověk, ale je pravda, že se vícekrát vyjádřil negativně o V4 a také měl úplně jiné názory na migraci, než máme my, ale já nehodnotím, jestli je nebo není Sorosův člověk,“ okomentoval to premiér Babiš s tím, že podle něj Timmermans východní Evropě zkrátka moc nefandí.

K postoji zemí Visegrádské čtyřky se během summitu přiklonila i Itálie. Ještě před samotným zasedáním Evropské rady se premiéři V4 setkali kromě německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, také se svým italským protějškem, premiérem Giuseppem Contem, jehož postoj k Timmermansovi byl nejasný.
„Je pozitivní, že jsme zůstali po celou dobu jednotní, i když tam byly různé pokusy na změnu názorů,“ pochvaloval si premiér po hodinách jednání.

Babiš nestihne vládu, povede ji Hamáček

Premiér Andrej Babiš kvůli průtahům bruselských jednání nestihne pondělní zasedání české vlády. Jednání od 14 hodin tak povede vicepremiér, ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček. O jménu kandidáta ze strany socialistů padla neformální shoda ještě před nedělním jednáním, a to při setkání G20 v japonské Ósace, kterou někteří jednající během summitu popřeli.

I tak ale dohromady nemají země V4 spolu s Itálií potřebnou sílu k zablokování Timmermansovy případné nominace. K obsazení postu je potřeba, aby souhlasilo alespoň 21 zemí, tedy kvalifikovaná většina.

Podle Babiše, ale dali spolu s polským, maďarským a slovenským premiérem jasně najevo, že je pro ně kandidát socialistů opravdu neakceptovatelný. „Předseda Komise je klíč, je to člověk, který rozhoduje o portfoliu, dokonce může odmítnout nominované kandidáty na eurokomisaře,“ uvedl premiér.

Nevyvrátil ovšem možnost, že by mohl být Timmermans navržen na jiný z dalších nejvyšších funkcí. Na post předsedy Komise pak V4 navrhovala jiná jména. Babiš zmínil, že jich jen on jmenoval asi šest, konkrétní být ovšem nechtěl.

Chceme více žen

Dalšími jmény, o nichž se ve hře o vrcholné posty hovořilo, byly například ředitelka Světové banky Kristalina Georgieva, Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu nebo hlavní evropský vyjednavač Brexitu Francouz Michel Barnier. Právě genderová vyváženost je dalším důležitým faktorem, který se má při jmenování funkcí, promítnout.
Summit začal po více jak tříhodinovém zpoždění, začátek byl v neděli plánován na šestou hodinu večer. Po půlnoci přerušili evropští lídři společné jednání a pokračovalo se v bilaterárních a ve vícestranných neformálních rozhovorech, které koordinoval a vedl předseda Evropské rady Donald Tusk.

Chceme demisi Babiše, volali demonstranti u budovy Evropské komise v Bruselu

V pondělí ráno pak zasedli evropští šéfové opět k jednomu stolu u pracovní snídaně. Kvůli protáhlým debatám nestihl Babiš pondělní jednání české vlády a v ohrožení je i jeho úterní setkání v Lánech s prezidentem Zemane.
Pokud se lídři neshodnou včas, riskují, že s návrhem přijde dřív nový Evropský parlament a bude tak těžší se domluvit. Ten se má poprvé sejít na plenárním zasedání ve Štrasburku v úterý 2. července. O nominaci svého kandidáta, by pak měli jednat hned následující den, 3. července. Spekuluje se přitom už i o dalším datu na příští summit, pokud pokračování v úterý nedopadne s výsledkem. Tím by měl být 15. červenec.

ZEMAN LETOS NA ČLUNU NEVYPLUJE? KVŮLI KRIZI V LÁNECH

Jen dva dny strávil v ¬Novém Veselí prezident Miloš Zeman. I když během týdne při oficiální návštěvě Vysočiny nezaznělo, jak dlouhý bude jeho pobyt v ¬městysi na Žďársku, je patrné, že skončil předčasně. Zemanův návrat z dovolené pravděpodobně způsobila vládní krize, v úterý se má prezident setkat s premiérem Babišem a vicepremiérem Hamáčkem.

Na svoje prezidentské sídlo v Lánech vyrazil Zeman z chalupy v Novém Veselí už v sobotu po 18. hodině. Přitom jeho dovolená začala až ve čtvrtek večer poté, co se v restauraci na okraji městyse sešel s předsedou ČSSD a vicepremiérem Janem Hamáčkem kvůli výměně ministra kultury Antonína Staňka.

Podle Zemanových sousedů je prezidentův návrat z venkovského bytu v bývalé tvrzi do Lán nečekaný a překvapil i členy ochranky.„Vzhledem k tomu, že se politici rozhodli panu prezidentovi dovolenou zkazit, pan prezident předčasně odjel do Lán,“ reagoval na dotaz MF ¬DNES mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. V pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov Zeman avizoval, že část dovolené stráví ve Veselí a část v Lánech. Místní i novináři v pátek a v sobotu marně vyhlíželi, zda prezident s¬ bodyguardy vyrazí na Veselský rybník relaxovat ve svém legendárním nafukovacím člunu.

Zemanovy plavby měl v uplynulých letech jako na dlani pan František. „Loni jsme prezidenta ještě na vodě viděli, ale letos vůbec. Ani na člunu, ani nikde jinde ve vesnici. Jenom zhruba týden před jeho příjezdem se tu konaly velké manévry, kdy ochranka a další lidé kolem prezidenta všechno nacvičovali a chystali se na jeho příjezd,“ popsal důchodce, který bydlí přímo u druhého největšího rybníku Vysočiny.

Pokud Babiš ztratí nervy, jsou předčasné volby řešením, říká Miloš Zeman

Zklamaná z toho, že se prezident zdržel v městysi tentokrát jen velmi krátce, je dvaašedesátiletá obyvatelka Nového Veselí, která si nepřála zveřejnit své jméno. „Vyhlíželi jsme ho, sledovali rybník i okolí tvrze, bydlíme totiž nedaleko. Ale ochranku jsme zahlédli pouze v pátek a ¬poté v sobotu dopoledne, samotného prezidenta bohužel vůbec.“
Při minulých dovolených se prezident kromě relaxování na člunu nechal vyvézt například na setkání k Matějovskému rybníku, na kopec Blažkov nebo na svoje oblíbená místa ve Žďárských vrších.

Jaký tedy bude další program hlavy státu? „Do Nového Veselí se pan prezident neplánuje vrátit. Dovolená už je teď narušena úterní schůzkou v Lánech (Zeman se setká s premiérem Babišem a vicepremiérem Hamáčkem –¬ pozn. red.). Příští neděli pak jedná expertní tým pana prezidenta za účasti ministryně financí,“ uvedl mluvčí Ovčáček.

ZAMĚSTNAVATELÉ PLATÍ NEMOCENSKOU OD PRVNÍHO DNE

Stonat se bude znovu za peníze. Počínaje dneškem nemocní zaměstnanci najdou na výplatní pásce o něco více peněz. Po deseti letech se ruší takzvaná karenční doba – opatření, při kterém pracovníci první tři dny marodění nedostávali od zaměstnavatele žádné peníze. Změnu požadovaly zejména zaměstnanecké odbory.

Podle Českomoravské konfederace odborových svazů karenční doba představovala citelný zásah do rozpočtu nemocných zaměstnanců a nutila je nemoci přecházet. Její zrušení slíbila vládní koalice hnutí ANO a ČSSD ve svém programovém prohlášení.

„Podpoří to pracující a jejich zdraví. Bylo to nespravedlivé, nefunkční, demagogické a zdraví nebezpečné opatření, které všechny nemocné považuje za simulanty,“ hájí novinku ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová(ČSSD).
Dosud platilo, že zaměstnavatel vyplácel 60 procent platu až od čtvrtého do čtrnáctého pracovního dne nemoci. Od patnáctého dne tuto zodpovědnost přebíral stát, což nadále zůstává.

Karenční dobu zavedla vláda Mirka Topolánka v roce 2008. Ústavní soud ji po půl roce zrušil, v roce 2009 ji kabinet znovu prosadil. Cílem bylo zabránit právě předstírání nemocí. Výsledek se dostavil okamžitě. Ještě v roce 2008 si neschopenku vzalo přes dva miliony zaměstnanců, o rok později jejich počet klesl o 800 tisíc.
Zaměstnavatelé se bojí simulantů

Zaměstnavatelé se nyní obávají, že množství pracovních neschopností naroste do takových čísel jako před deseti lety. „Nemocnost zase naskáče. Počet simulantů určitě vzroste,“ míní výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů ČR Vít Jásek.

Pozitivně novinku nehodnotí ani někteří lékaři. „Za dobu, kdy tu karenční lhůta byla, nikdo z nás nezaznamenal, že by v populaci došlo k závažnému poškození zdraví, protože by zaměstnanci přecházeli nemoci. Tato teorie nemá žádný podklad,“ upozorňuje předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka.

Také Šonka se obává zneužívání a toho, že si lidé budou pro neschopenky do ordinací chodit zbytečně. „Večer to přepísknete a druhý den vám kvůli kocovině bude nevolno. Proč byste si brali dovolenou, když si můžete vzít neschopenku? A je zcela evidentní, že ti lidé si pro neschopenku půjdou,“ varuje lékař.
Kalkulačka: kolik peněz dostanete během nemoci

Pro zaměstnavatele konec karenční doby bude odhadem ročně znamenat osm miliard korun navíc. Pokud se naplní předpoklad, že počet nemocných vzroste, hlavně velkovýrobny budou za chybějící pracovníky muset hledat náhradu. To znamená zaplatit přesčasy jiným nebo třeba najmout brigádníky. Jako určitou kompenzaci proto stát zavádí další novinku, a to snížení odvodu na nemocenské pojištění o 0,2 procentního bodu. Doteď zaměstnavatel odváděl 25 procent z vyměřovacího základu, nově odvede 24,8 procenta. Celkově to má firmám uspořit tři miliardy korun.

Více sick days

Řada společností už dnes nabízí benefit sick days. Zaměstnanec si může vzít den volna bez návštěvy lékaře a dostane mzdu v plné výši. Společnost Edenred, specializující se na firemní benefity, si začátkem června zpracovala průzkum mezi 106 českými podniky, z něhož vyplynulo, že v souvislosti s karenční dobou někteří zaměstnavatelé zvažují zavedení nebo rozšíření tohoto benefitu. „Pro firmu je výhodnější a levnější, když zaměstnanec zůstane s krátkodobou nemocí doma a vezme si volno, než když jde navštívit lékaře a nastoupí na nemocenskou, na níž často zůstane více dní nebo celý týden,“ vysvětluje personální ředitelka Edenredu Martina Chloupková.

Manažeři příliš nestonají. Nejvíc nemocenských mají dělníci, říká průzkum

Podle průzkumu nabízí sick days 43 procent firem, dalších šest se placené volno při krátkodobé nemoci zavést chystá a třináct procent to nyní zvažuje.

Konec karenční doby se dotkne především dělnických profesí. Podle jiného výzkumu, tentokrát zpracovaného společností PwC, rozdíly v absenci a nemocnosti nejvíce ovlivňuje pozice, na níž lidé manuálně pracují. Tito pracovníci mají v některých odvětvích až šestinásobně vyšší absenci než manažeři. Nejvíce se stoná v automobilovém průmyslu, kde je průměrně jeden zaměstnanec nemocný 12,1 dne. A čím větší je společnost, tím déle lidé zůstávají ležet doma. U firmy nad 600 zaměstnanců jsou lidé v průměru o více než tři dny za rok déle nemocní než v malých společnostech do 200 zaměstnanců.

E-neschopenka se odkládá

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) původně zrušení karenční doby podmiňoval zavedením elektronické neschopenky, která umožní zaměstnavatelům lepší kontrolu svých pracovníků. V polovině června ale Senát schválil návrh Maláčové posunout start e-neschopenky na 1. leden 2020. „Nebyla tak dodržena naše dohoda,“ postěžoval si prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.

Účelem e-neschopenky je zrychlit komunikaci mezi doktorem, zaměstnancem a zaměstnavatelem. Doktor zadá informaci o pracovní neschopnosti pacienta do elektronického systému. Zaměstnavatelé pak budou moci přes Českou správu sociálního zabezpečení požádat o automatické zasílání oznámení o vzniku pracovních neschopností svých zaměstnanců.

Na kolik peněz máte nárok

Prvních 14 dnů nemoci: Náhradu mzdy proplácí zaměstnavatel. Každý zaměstnanec ji nemá stejnou. Stát stanovuje určité redukční hranice. Pokud jste brali v posledním kalendářním čtvrtletí do 190,75 korun na hodinu, redukční hranice je stanovená na 90 procent. To znamená, že s průměrným hodinovým platem 150 korun se základ pro náhradu mzdy bude počítat ze 135 korun. Náhrada mzdy pak představuje 60 procent z této snížené částky. Tudíž při průměrné hodinové mzdě 150 koruny, vám zaměstnavatel vyplatí náhradu 81 korun.

Od 15. dne: Nemocenskou začne vyplácet správa sociálního zabezpečení. Vychází z průměru hrubých příjmů za uplynulý rok přepočítaných na den. Taktéž se vypočítává jako 60 procent z těchto příjmů, které opět snižují redukční hranice.
Od 31. dne: Dostanete 66 procent denní hrubé mzdy.
Od 61. dne: Dostanete 72 procent denní hrubé mzdy. Maximálně můžete být na nemocenské 380 dnů.

MĚSTA NĚMECKA CHTĚJÍ PŘIJÍMAT UPRCHLÍKY

Na rozdíl od Itálie i Česka chce dvanáct německých měst přijímat migranty zachráněné ve Středozemním moři. Založily k tomu spolek, do něhož patří i německá metropole Berlín. Spolek tlačí na Evropskou unii, aby ukončila spolupráci s libyjskou pobřežní stráží. Členy spolku „Města bezpečné přístavy“ jsou Berlín, Postupim, Rostock, Kiel, Rottenburg, Detmold, Freiburg, Flensburg, Greifswald, Hildesheim, Krefeld a Marburg.

Spolek vznikl v Berlíně 14. června na kongresu iniciativy Seebrücke, která vystupuje ve prospěch uprchlíků ve Středozemí. Kongres zaštítil primátor Berlína Michael Müller ze sociální demokracie (SPD), napsal deník Die Welt.
Spolek má sloužit výměně informací mezi městy, která chtějí přijímat a integrovat běžence nad rámec svých dosavadních povinností. Zároveň se stal nástrojem pro prosazení změny německé i unijní migrační politiky.

Zástupci zúčastněných měst podepsali takzvané „Postupimské prohlášení,“ které vyzývá spolkovou vládu i Evropskou unii, aby ve Středozemí „bezodkladně ukončily spolupráci s libyjskými milicemi a takzvanou libyjskou pobřežní stráží“.
Unijní podpora libyjským úřadům přispěla k úspěšnějšímu zadržování uprchlíků na cestě do Evropy. Kritici ale tvrdí, že v Libyi s běženci zachází krutě.

Po Müllerovi promluvila na kongresu právnička Helene Heuserová, která podle deníku Tagesspiegel označila za vzor takzvaná azylová města v USA. Ta chrání před federálními úřady migranty bez dokladů a v očích prezidenta Donalda Trumpa tak podkopávají bezpečnost státu. K azylovým městům patří i velké aglomerace jako New York, Chicago, Los Angeles a San Francisco.

Zachránci nebo komplicové pašeráků?

Jihoněmecké město Rottenburg oznámilo ochotu přijmout přibližně 50 uprchlíků, které u Libye naložila na svou loď německá nezisková organizace Sea-Watch. Město se 46 000 obyvatel vede primátor Stephan Neher z Křesťansko-demokratické unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové.

Třetina Afričanů chce emigrovat. Každý desátý do Evropy, to je 120 milionů

Neher svou vstřícnost považuje za „humanitární povinnost“. Krok musí ještě odsouhlasit spolkové ministerstvo vnitra. Merkelové vláda ale již dala najevo, že Německo hodlá přijímat migranty zachráněné na moři.

Spolek je doplněním iniciativy jiných německých měst a obcí, které svou otevřenost běžencům deklarovaly loni v létě. K iniciativě se nyní hlásí 60 obcí, z toho osm v bývalém východním Německu, kde jsou protiuprchlické nálady nejsilnější.
Iniciativa na svém webu uvádí, že zahrnuje i významná města jako Regensburg, Heidelberg, Brémy, Hamburk, Hannover, Wiesbaden, Kassel, Bonn, Düsseldorf, Kolín nad Rýnem, Karlsruhe, Jena a Lipsko.

Italský ministr vnitra Matteo Salvini odmítl, aby plavidlo Sea Watch přistálo v Itálii. Aktivisty z lodi označil za „piráty“ a „pašeráky lidí a jejich komplice“. Vláda v Římě schválila vysoké pokuty pro nevládní organizace, které by nepovoleně vpluly do italských vod. Podle listu Focus argumentoval Salvini tím, že Libye nabídla svou metropoli Tripolis jako místo, kde může Sea Watch zachráněné vyložit.

PROKURATURA ITÁLIE ZVEŘEJNILA ZŘÍCENÍ MOSTU V JANOVĚ

Italská prokuratura povolila zveřejnění videa zachycujícího pád Morandiho mostu v Janově, při němž loni v srpnu zemřelo 43 lidí. Záběry pochází z firmy Ferrometal, která sídlila nedaleko mostu. Nahrávku ihned po neštěstí zabavila policie. Až dosud byla tajná, aby se vyloučilo ovlivnění výpovědí svědků.

Video považuje prokuratura za klíčový důkaz. Zřícení mostu trvalo podle videa 14 sekund a jasně podle státního zastupitelství ukazuje, jak se u devátého pilíře přetrhl jeden ze svazků lan pokrytý betonem. Hned poté se k zemi řítí kusy mostovky z obou stran pilíře, který spadne jako poslední.

Mezi kusy padajícího mostu jsou na počátku patrné vozy s rozsvícenými světly - některé padají zároveň s mostovkou, dva se na chvíli vyhoupnou do vzduchu, protože v poslední chvíli vyjely po nakloněné konstrukci.Někdejší provozovatel mostu, společnost Autostrade per l’Italia, v reakci uvedla, že podle jejích technických konzultantů video „příčinu zřícení neozřejmuje“ a „neukazuje všechny základní komponenty mostu“. Příčiny dále zjišťují techničtí konzultanti společnosti. Most se částečně zřítil loni 14. srpna a o život tehdy přišlo 43 lidí. Minulý pátek byly odstřeleny zbývající dva pilíře konstrukce.

Minulé úterý byly symbolicky zahájeny betonářské práce na pilíři mostu nového. Jeho budování vede místní rodák, architekt Renzo Piano. Podle listu La Stampa by se nový most měl podobat lodi. Konstrukce z oceli má být v noci osvícena elektřinou ze solárních panelů.

Změnit se má také prostor pod mostem, plánuje se i vznik nové čtvrti. Srpnový pád konstrukce poničil i některé stávající budovy, do kterých se již jejich obyvatelé nemohli vrátit. Bez stálé střechy nad hlavou jich zůstalo zhruba 600.
Státní zastupitelství v souvislosti s neštěstím vyšetřuje 20 lidí a někdejšího provozovatele mostu společnost Autostrade per l’Italia.

VOLBA ERDOGANA: STŘELY Z RUSKA NEBO LETADLA Z USA?

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan má poslední měsíc, aby si rozmyslel veledůležité rozhodnutí. Volba mezi nákupem ruského protivzdušného raketového systému S-400, nebo dodávkami moderních amerických letounů F-35 napoví, zda se Ankara s druhou nejpočetnější armádou v NATO už příliš nevzdálila od hodnot a principů ostatních spojenců.

Americké ultimátum pro Turecko vyprší 31. července a zní jasně: buď se vzdáte nákupu protivzdušného systému S-400 z Ruska, nebo v projektu nejmodernějších letounů páté generace F-35 končíte, žádný ze stovky objednaných strojů nedostanete a ještě to pocítíte v rámci ekonomických sankcí.

Ankara ale už ruský systém v hodnotě zhruba 2,5 miliardy dolarů koupila. První dodávka má dorazit do Turecka do deseti dnů, řekl už dokonce v neděli Erdogan. USA a další členské státy NATO, jehož je Turecko členem od roku 1952, nákup ostře kritizují od chvíle, kdy Ankara začala s Moskvou obchod dojednávat.

Spojenci ve světle chování Ruska posledních let považují ruský systém za ohrožení. Nehledě na to, že není kompatibilní s jinými systémy a tudíž ani integrovatelný do celkové architektury protivzdušné obrany Aliance.
Američané pak za hlavní překážku zdůrazňují, že by ruský systém mohl získávat citlivá data právě o nových letounech F-35, které se v příštích letech stanou standardem vzdušnýc\\\h sil NATO. To je však už jen vyústění problému, který je daleko hlubší a týká se především samotného Erdogana.

Nákup raket z Ruska a další ochlazování vztahů s USA vzbuzují především otázky o spolehlivosti Turecka jako spojence. „Jde vcelku o reálnou obavu, že nákup S-400 je ve skutečnosti symbolem odpoutání Turecka od Západu a počátek samostatných mocenských ambicí země na Bosporu, ke kterým jí může spíše pomoci Rusko a Čína, než demokraticky orientované NATO a EU,“ uvedl analytik Lukáš Dyčka z Baltic Defence College v estonském Tartu.

Připomněl, že samotné ochlazení vztahů mezi oběma významnými členy NATO není v historii až tak nic nového. Pozorovat je bylo možné už v průběhu krize na Kypru v roce 1964 a znovu 1974, či při americké invazi do Iráku v roce 2003.

Teprve však éra prezidenta Erdogana je obdobím, kdy neshody přicházejí při každém výraznějším regionálním problému. Ať už se jedná o sankce proti Iránu, intervenci v Libyi, občanskou válku v Sýrii, vztah k Egyptu či Rusku – Ankara i Washington se téměř vždy nacházejí na opačné straně barikády.

Milionová armáda půlměsíce: je druhá největší v NATO hned po USA

Nákup S-400 tak podle něj představuje pouhou kapku v celém poháru špatných vztahů obou zemí za poslední dekádu – dost možná ale kapku poslední. V tomto kontextu je pak možné vyřazení z programu F-35 a uvalení ekonomických sankcí nutné chápat spíše jako korekční prostředek. „Tedy především jako trest turecké ekonomice a ukázku toho, co Turecko čeká, pokud prezident Erdogan svůj kurz dramaticky neupraví,“ dodal Dyčka.

Erdoganova hlasitá protiamerická motivace pramení především z otevřené americké kritiky vůči dodržování lidských práv v Turecku a podpoře islamistů v Sýrii a odráží i nelibost k bezpečnostní spolupráci USA se syrskými Kurdy a jejich ochranu v boji proti takzvanému Islámskému státu.

Turecký vládce je neústupný

Erdoganův odklon Turecka od Aliance by byl rozhodně bolestivé. Dlouholetý loajální spojenec s klíčovou geostrategickou pozicí, zejména kvůli kontrole námořního přístupu k Černému moři na jihozápadní hranici Ruska, udržuje druhou nejpočetnější armádu v rámci NATO. Hned po Spojených státech.

S-400 Triumf

Protivzdušný zbraňový systém středního a velkého dosahu, vyvíjený ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je ve službě od roku 2007. Je určen k likvidaci moderních a pokročilých letounů, taktických balistických střel a raket středního dosahu a nadzvukových vzdušných cílů. Systém pracuje až se čtyřmi různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dosah (380 km, 250 km, 120 km a 40 km).
Obsluha: 9 odpalovacích zařízení, radarů a několika velitelských a podpůrných vozidel

Dosah radaru: 600 km
Dálkový dosah raket: 3 - 400 km
Výškový dosah raket: 0,01 - 27 km
Dosah proti balistickým cílům: 2 - 27 km
Počet cílů současně: 36
Současně naváděno střel: 72
Rozvinutí systému: 5 min
Od detekce do vystřelení rakety: 3 min
Uživatelé: Rusko, Bělorusko, Čína. V budoucnu také Turecko, Indie a Saúdská Arábie

Podle americké vyslankyně při NATO Kay Hutchisonové by turecký nákup ruských protiletadlových střel mohl napomoci Kremlu oslabit Alianci. „Musíte si vybrat. Můžete mít jeden nebo druhý, ale ne oba,“ vyzvala Hutchisonová. Turecký prezident i další představitelé ale výzvy i ultimáta odmítli.

Od smlouvy s Ruskem prý neodstoupí. Naposledy šéf turecké diplomacie Mevlüt Çavuşoglu. „Zakoupili jsme S-400 a právě teď mluvíme o tom, kdy bude dodán,“ řekl ještě před Erdoganovým vyjádřením.

„Uzavřeli jsme dohodu. Jsme rozhodnutí. Je vyloučeno, že bychom udělali krok zpět,“ zopakoval v posledních týdnech několikrát Erdogan. A nic nového nepřineslo ani osobní setkání Erdogana s Trumpem na okraj jednání summitu G20 v Japonsku na sklonku minulého týdne. Turecký prezident po ní oznámil, že dodávky ruského systému začnou během „deseti dnů“ a že roztržka kvůli systému S-400 bude brzy „bez problémů urovnána“.

Americký protivzdušný systém Patriot, který Pentagon nabídl jako alternativu a s masivními zpětnými investicemi by byl pravděpodobně cenově dostupnější než ruský S-400, by prý Ankara koupila jen v případě, že nabídka Washingtonu bude tak dobrá jako nabídka Moskvy.

Spory o ruské výcvikové instruktory

Pokud k dodávkám S-400 skutečně dojde, Turecko se se stane první členskou zemí NATO vybavenou moderním ruským zbrojním systémem, i když před nákupem Ankaru spojenci opakovaně zrazují. Jedním z praktických problémů může být, že turecká armáda bude zpočátku potřebovat k výcviku obsluhy ruské instruktory. Systém S-400 by měl být součástí turecké protivzdušné obrany, tudíž existuje předpoklad, že ruští instruktoři budou mít kvůli integraci přístup na velitelství tureckých vzdušných sil.

Nemocný muž na Bosporu. Turecká ruleta s S-400 a F-35

Analýza natoaktual.cz

Ruský systém pro správnou identifikaci a rozpoznávání přátelských a nepřátelských strojů, které by měl zaměřit a sestřelit, má být softwarově propojen s tureckými letouny F-16 a v budoucnu ideálně také s novějšími letouny. Je tedy otázkou, zda Ankara ruským instruktorům umožní přístup k softwaru svých letounů a zda na druhé straně nechá „kolovat v žilách“ své protivzdušné obrany ruský software ovládající střely a radary.

Ankara navrhla kompromis, že turecké letectvo bude fungovat nezávisle na protivzdušné obraně a turečtí operátoři pro ruské systémy by byli vyškoleni přímo v Rusku, místo aby se ruští instruktoři pohybovali na tureckých základnách. Základní obavy Američanů a spojenců, že by ruské radary ze systému S-400 sbíraly data o nových letounech F-35 a předávaly je Rusům, to ale nijak nerozptýlilo.

Prestižní letecký magazín Airforce Times před časem upozornil, že státy NATO používají u letounů a protivzdušné obrany šifrované taktické datové spojení známé jako Link 16, které umožňuje vojenským letadlům a dokonce i lodím a pozemním jednotkám sdílet obraz bojiště v téměř reálném čase.

Stejně jako systém pro rozpoznávání přátelských a nepřátelských letounů (IFF) by musel být zkrátka nějakým způsobem k ruskému systému S-400 integrován, aby stroje F-35 v tureckých službách mohly v letálním dosahu střel S-400 vůbec létat a nebyly neustále v ohrožení sestřelení.

„Radary S-400 jsou schopné fungovat jako platforma pro sběr elektronických a signálních informací o F-35,“ varoval analytik Aaron Stein z amerického Atlantic Council. Provoz strojů F-35 v těsné blízkosti systému S-400 by pak podle expertů časem vedl k tomu, že se ruský systém díky sběru dat naučí jinak přísně utajované průběhy přenosu šifrovaných dat a dokonale pozná provozní parametry fungování technologie „stealth“, která jinak letoun činí pro radary obtížně zachytitelné.

Vlastní letoun páté generace

Turecko výtky opakovaně odmítlo a navrhovalo vytvořit společnou komisi, která by situaci posoudila a našla východisko, jak by vedle sebe mohly fungovat ruské střely i americké letouny. Bílý dům návrh nepřijal. Naopak.
F-35 Lightning II

Víceúčelový letoun páté generace, který se v dalších letech má stát standardem bojových letounů v rámci NATO. Nahradí stroje F-16. Základní provedení stroje F-35A je určeno pro tradiční „suchozemské“ vzdušné síly. Modifikace F-35B dokáže operovat z menších letadlových lodí díky schopnosti kolmého startu a přistání a námořní verze F-35C se má uplatnit na letadlových lodích s katapulty. Vývoj začal v roce 1992 a na financování se podílelo několik spojenců - Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Turecko.

Posádka: 1
Max. rychlost: Mach 1,6+ (1 930 km/h)
Dolet: 2 220 km
Bojový dolet: 1 090 km
Dostup: 18 288 m
Stoupavost: nezveřejněno
Zbraňové zatížení: 8 100 kg

Uživatelé: Austrálie (72+28 kusů), Nizozemsko (37), Izrael (33+42), Japonsko (42), Jižní Korea (40), Norsko (52), Británie (138), Itálie (90), Turecko (120), USA (2443), Dánsko (27 předběžně), vážný zájem mají také Polsko nebo Singapur

Pentagon počátkem června zastavil výcvik tureckých pilotů na nových letounech, který do té doby probíhal v Arizoně. Kromě dodávek samotných letounů je samozřejmě ohrožena výroba komponentů pro letouny F-35 v Turecku. Američané si už loni nechali vypracovat analýzu, jak dlouho by trvalo turecké výrobní kapacity nahradit a jak by se naplánované dodávky letounů pro další spojence zpozdily. Byly by to až dva roky.

Součástí americké reakce by pak byly ekonomické sankce, které by tvrdě postihly několik klíčových firem tureckého obranného sektoru. Ty by nemohly využívat americké součástky a nesměly by svou produkci uplatnit na americkém trhu. Jako člen konsorcia přitom investovala Ankara do programu F-35 více než 1,2 miliardy dolarů.

Před hrozícím nedodáním nových supermoderních letounů Ankara nově vyslala vzkaz, že pokud nedostane stroje F-35, vyrobí si vlastní. Na květnovém aerosalonu v Paříži Turci představili model své nové stíhačky páté generace. Nese označení TF-X a podobá se právě americkému letounu F-35.

Turecko má jedny z nejsilnějších vzdušných sil v regionu vůbec. Páteř tvoří flotila 245 nadzvukových amerických strojů F-16 a k tomu ještě 50 starších F-4E Phantom II, z nichž část prošla modernizací za přispění Izraele. Nový stroj F-35 je obecně považován za nástupce - přímého pokračovatele letounu F-16.

„Mít letoun F-35 je v tuto chvíli důležité i pro Turky. Není to tak, že by nad tím mávli rukou a řekli, tak dobře, my v tom programu nebudeme. Myslím, že se do poslední chvíle budou chtít nějak licitovat,“ konstatoval letecký expert Jan Čadil, šéfredaktor časopisu Letectví & kosmonautika. Vyloučení Turecka z projektu F-35 by podle něj mělo zásadní dopad na celý program kvůli tomu, že turecké firmy vyrábějí některé konstrukční části pro celou světovou flotilu těchto letounů.