iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Žalobkyně Kornasová z Ostravy žaluje šéfa Andělovou¨

U Okresního soudu v Ostravě (OS) začal senát v čele se soudcem Jiřím Škopkem projednávat žalobu bývalé vedoucí okresní státní zástupkyně Tamary Kornasové na stát za údajnou šikanu a zásah do lidské důstojnosti. V žalobě se domáhá odškodnění ve výši půl milionu korun. Kornasová podala žalobu na stát za způsob, kterým dva roky její tehdejší nadřízená, vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ostravě (KSZ) Zlatuše Andělová, vůči ní vykonávala své pravomoci.

„Způsob neustálého dohledu, kontrol, prověrek, přípisů a jiných nástrojů ingerence fakticky redukuje rozhodovací prostor pro faktické řízení úřadu, který byl žalobkyni svěřen, protože jí nadřízený stupeň nedává žádnou faktickou možnost o čemkoliv rozhodovat a cokoliv smysluplně řídit, ačkoliv všechny nedostatky, které nadřízené státní zastupitelství identifikuje, přičítá žalobkyni“, shrnula

Kornasová v jednom z bodů žaloby podstatu svých námitek. Podle Kornasové, kterou u soudu zastupuje advokát Pavel Uhl, bylo postupem vedení KSZ dlouhodobě vytvářeno pro ni velmi napjaté prostředí, které ji mělo vystavovat trvalému psychosociálnímu stresu. Jednání vedení KSZ označila v žalobě za formu trvalého psychického nátlaku, který poškozoval i vztahy na jejím pracovišti a bránil jí v efektivním výkonu vedoucí funkce, do které byla jmenována.

Kornasová také v žalobě upozornila, že ačkoliv o déletrvající neutěšené situaci informovala jak vedení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ), tak Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (NSZ), včetně nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, nebyla z jejich strany projevena jakákoliv snaha o nápravu. Do dnešního dne nedošlo ani k žádnému návrhu na možnost mimosoudního řešení.

Na úvod dnešního jednání, které začalo skoro rok po podání žaloby, upozornil Uhl, že nejvyšší státní zástupce zprostil mlčenlivosti pouze svědky navržené žalovanou sranou. Požádal tedy soud, aby vyslechl i svědky navržené Kornasovou s tím, ať svědci sami zváží, které informace jsou kryté mlčenlivostí. Podle názoru Uhla totiž z drtivé většiny nebudou předmětem řízení konkrétní trestní případy a nehrozí tak kolize s povinností mlčenlivosti státního zástupce. Mlčenlivosti tak byli zproštěni například ředitel trestního odboru NSZ Roman Hájek, ředitel odboru závažné hospodářské kriminality a korupce Petr Šereda či náměstkyně KSZ Dana Masná. Naopak bývalá náměstkyně Kornasové Monika Oborilová zproštěna mlčenlivosti nebyla.

Soud také řešil to, zda žalobkyně trvá na požadavku vyloučení veřejnosti. Zástupci KSZ totiž namítli, že tomu tak je možné pouze v zákonem jasně stanovených případech. Tedy pokud by byla ohrožena tajnost informací podle zvláštního zákona, obchodní tajemství, anebo to odůvodňuje důležitý zájem účastníků či mravnost. Uhl uvedl, že se stále „mírně kloní“ k tomu, aby veřejnost vyloučena byla. Jakkoliv se domnívá, že ve sporu budou řešeny pracovněprávní vztahy v soustavě, které nejsou kryty mlčenlivostí, dává soudu ke zvážení toto opatření pro situace, kdy by v minimálním počtu případů mohlo k ohrožení mlčenlivosti dojít.

Veřejnost vyloučena

Senát rozhodl o vyloučení veřejnosti, přičemž jeho předseda Jiří Škopek uvedl dva důvody. Předně se senát domnívá, že je na obou stranách „chráněný zájem“. Na straně Kornasové spočívá v tom, že se budou podle senátu projednávat věci, které ona vnímá jako zásah do své důstojnosti. „Jsou to citlivé záležitosti, které v případě, že by se nějak dále medializovaly, mohly prohloubit třeba ty dopady, které by mohly mít“, uvedl předseda senátu Škopek. Na straně žalované by projednávání této tvrzené šikany „mohlo ohrozit důvěru ve státní zastupitelství“. Jako další důvod uvedl, že zástupci KSZ namítají v důkazech navržených Kornasovou rozpor s GDPR. „V těch podáních jsou uvedeni konkrétní státní zástupci, konkrétní osoby, které jsou stále ve funkcích, máme za to, že by to nemuselo být prospěšné, pokud by ta veřejnost tu nadále byla“, uzavřel zdůvodnění soudce Škopek.

Jakkoliv je toto rozhodnutí senátu lidsky pochopitelné – a na předsedovi senátu bylo vidět, jak si je vědom neobvyklosti projednávané věci – stojí proti němu letitá a judikovaná praxe kárných senátů Nejvyššího správního soudu (NSS). U kárných řízení se pravidelně projednávají složité mezilidské vztahy nejen v soustavě státního zastupitelství, ale i mezi soudci, a to s uvedením náležitých podrobností i osobních údajů. Stejně tak se uvádějí konkrétní jména účastníků řízení – nevyjímaje osob blízkých a podrobných okolností – v případech, které jsou předmětem možných kárných provinění.

Kárné senáty však pravidelně návrhy na vyloučení veřejnosti zamítají se zdůvodněním, že je naopak ve veřejném zájmu, aby věc byla projednávána za účasti veřejnosti, přičemž opak by vedl k nedůvěře a oprávněnému pocitu z kabinetní justice. Senáty tak činí i v případech, kdy svědci namítají mlčenlivost či jiný vážný zájem. Na stranu druhou, jednání kárných senátů se přiměřeně řídí trestním řádem, nikoliv, jako je tomu v tomto případě, občanským soudním řádem.
Hlavní aktérky případu, tedy Kornasová a Andělová, již ve svých vedoucích funkcích nepůsobí. Kornasová byla po dlouhé anabázi z funkce napodruhé odvolána ministrem Janem Kněžínkem a proti odvolání se brání správní žalobou. Ta byla Městským soudem v Praze v květnu zamítnuta a Kornasová podala kasační stížnost.

Žalovaný stát u soudu zastupuje mj. nově pověřený vedoucí KSZ v Ostravě Libor Malý. Ten byl do funkce jmenován poté, co se rozhodla ze státního zastupitelství odejít Zlatuše Andělová. Malý byl vybrán bez transparentního výběrové řízení i bez vysvětlení vedoucího VSZ v Olomouci Iva Ištvana, který jej navrhl ministrovi ke jmenování. Malý přišel do čela jednoho z největších státních zastupitelství v zemi, stiženého spory, z pozice vedoucího OSZ v Bruntále. Po transparentních výběrových řízeních na funkce vedoucích státních zástupců přitom volají jak mezinárodní organizace, tak i svolavatelé aktuálních srocení lidu z organizace „Milion chvilek pro demokracii“. Faktem je, že Malý je stále jen pověřen vedením KSZ, což zaznělo i dnes před ostravským soudem.

V řízení probíhá složité dokazování rozsáhlým listinným materiálem a obě strany byly soudem vyzvány k tomu, aby se na postupu dohodly, pročež soud dnes na chvíli jednání také přerušil. Jak konstatoval předseda senátu Škopek, nejedná se v tomto případě o listiny, které by bylo možné konstatovat jejich názvem, ale je nutné je v případě sporu přečíst a jejich obsah náležitě a přesně vyložit, a to i s vyjádřením svědků. Právě na specifické okolnosti sporu, kdy půjde o přesnou interpretaci a pochopení jednotlivých kroků a zvolených postupů v rámci vztahů v soustavě státního zastupitelství, upozornila ve své žalobě již Kornasová.

„Obtížně řešitelný konflikt v rámci každé hierarchické struktury, která je současně ovládána prvky autonomie i prvky kontroly, je vždy možné interpretovat dvěma nebo více způsoby. Tutéž situaci, kterou lze popsat jako šikanu nadřízeného prvku, jenž uplatňuje bezdůvodně a důstojnost narušujícím způsobem svoji moc vůči podřízené, lze samozřejmě teoreticky interpretovat tak, jak učiní nejspíše žalovaná, tedy jako oprávněný postup proti nesprávnému výkonu funkce podřízeného funkcionáře.

Předmětem tohoto řízení není ani tak oprávněnost případného negativního postoje nadřízeného prvku vůči žalobkyni, ale otázka, zda využití zákonných nástrojů překračuje nebo nepřekračuje hranice potřeby ochrany lidské důstojnosti a garance minimálních standardů pracovního prostředí a nezávislého výkonu funkce státního zástupce. Z hlediska podstaty sporu není ani tak podstatné, zda žalobkyně se dopouštěla chyb či nikoliv, ale je klíčové, zda nadřízený subjekt postupoval lege artis z hlediska předpisů upravující pracovněprávní vztahy, vztahy uvnitř soustavy a hranice ochrany lidské důstojnosti, jak jsou stanoveny v občanském zákoníku a Listině“, argumentuje v žalobě Kornasová.

Soud ještě dnes odpoledne vyslechl vedoucí správy KSZ Pavlínu Adamčíkovou a bude pokračovat v dalších jednacích dnech výslechem navržených svědků. Petr Dimun, ceskajustice.cz

BRADÁČOVÁ TRVÁ NA ODVOLÁNÍ ŽALOBCE KARABCE

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová trvá na tom, že její podřízený Jan Karabec zneužil svou funkci státního zástupce k prosazování soukromých zájmů. Kárnému senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) dnes po ukončení dokazování navrhla Karabcovo odvolání z funkce. Je to podle ní jediná možnost. Důvěru obnovit nelze, řekla. Podle Karabcova advokáta Vlastimila Rampuly se Bradáčová snaží svého podřízeného zlikvidovat. Karabec sám použil slovo šikana. Kárný senát rozhodne o jeho profesní budoucnosti v pondělí.

Bradáčová Karabcovi vytýká to, že si v pracovní době vyřizoval soukromé záležitosti. Také uvádí, že se v jednom případě snažil ovlivnit jiného žalobce Michala Hanycha. Několikrát se s ním spojil v souvislosti s prověřováním trestního oznámení. Šlo o případ zastupitelů v Praze 11, kteří nepodpořili výstavbu bytového komplexu, podle oznámení tak vznikla škoda v milionech korun. Policie případ odložila. Karabec se podle Hanychovy výpovědi zasazoval o zahájení úkonů trestního řízení. Bylo to ale mimo jeho kompetence.

Kárný senát se začal žalobou na Karabce zabývat v dubnu, na dnešek jednání odročil kvůli doplnění dokazování. Dnes vyslechl tři další svědky a dva znalce, kteří analyzovali data z Karabcova počítačového disku.

Podle Bradáčové vše nasvědčuje tomu, že Karabec sepisoval či připomínkoval více různých dokumentů, které neměly souvislost s jeho pracovní činností. Šlo o právní rozbory i koncepty trestních oznámení a podněty k výkonu dohledu, které se pak prostřednictvím advokátů dostávaly k nižším stupňům státního zastupitelství.

Karabec v minulosti dělal náměstka předchůdci Bradáčové Vlastimilu Rampulovi. Nedlouho po nástupu nové vrchní žalobkyně se stal znovu řadovým žalobcem. Právě Rampula dnes Karabce hájil jako advokát. Tvrzení z kárného návrhu se neprokázala, řekl Rampula. Žádný nátlak na Hanycha podle něj Karabec nevytvářel. Je to tvrzení proti tvrzení, zdůraznil Rampula.

Ohledně další skupiny výtek Karabec už dříve uvedl, že pomáhal blízké příbuzné, která je nemocná a čelila exekucím. Pomáhal prý i dalším známým. Odmítl však, že by se v pracovní době věnoval osobním věcem celé hodiny, jak tvrdila Bradáčová. Byly to podle něj jen minuty potřebné k tisku dokumentů, případy jinak řešil ve volném čase. Řekl, že finanční prospěch z pomoci neměl. Rampula uvedl, že část vytýkaných skutků je už dnes z hlediska kárné odpovědnosti promlčená. Podle Karabce kárný návrh obsahoval nepravdivé, případně dezinterpretované informace.

SOUDCI FIALOVÁ A PAROLEK S DŮTKOU

Přehlédnutí soudce, které nakonec vedlo k propuštění dvou obviněných z vazby. Dva takové případy řešil včera kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s předsedou Tomášem Langáškem. Oba soudci nakonec odešli s trestem, který se na první pohled může zdát nízký, tedy s důtkou.

Pět minut a 29 dní, to jsou základní údaje pro kárné provinění soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 (OS) Ivy Fialové. Ta spáchala kárné provinění podle kárného senátu tím, že se nevědomě dopustila překročení lhůty pro rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, a to minimálně o pět minut. Návrh na vazbu přišel na soud odpoledne ve 14:30, protože se však podle soudkyně Fialové jednalo o rozsáhlejší spis, který chtěla nastudovat a státní zástupkyně vyjádřila zájem být u jednání přítomna, stanovila termín na samu hranici lhůty ve 13:30 na druhý den.

Byla si však jistá, že ve lhůtě stihne rozhodnout, neboť řízení o vazbách jí trvá do půl hodiny, a to i v případech, kdy je třeba služeb tlumočníka. To potvrdila i místopředsedkyně soudu, která ovšem upozornila, že soudkyně měla v tyto dny také službu, kdy neměla řešit jiné případy než vazební. Stejně tak se mohla ze spisu dozvědět, že obviněný je „velmi upovídaný“, předpokládat delší řízení a uzpůsobit tomu program. K tomu soudkyně Fialová namítla, že na OS jsou na tuto agendu pouze 4 soudci, a proto není možné, aby v případě konání služby také nesoudili.

„Upovídanost“ obviněného, potvrdila i protokolující úřednice, která se omluvila za chybu v zápisu, kdy nebylo uvedeno, že jednání bylo na 9 minut přerušeno. Čas při jednání cíleně nekontroluje a spoléhá se buď na sdělení soudce, popřípadě se jej na čas, který má do protokolu uvést, sama zeptá. Soudkyně Fialová se pak podle vlastního vyjádření řídí časem na svých hodinkách, anebo na počítači, žádný objektivní „justiční čas“ a časomíra v soudní síni k dispozici není.

Výsledkem bylo, že jednání přesáhlo o více jak 5 minut zákonnou lhůtu, přičemž tuto skutečnost nikdo na místě nenamítl, tedy ani obviněný, ani jeho obhájce či státní zástupkyně. K pochybnostem došlo až po zamítnutí stížnosti obviněného Městským soudem v Praze (MS), když na ně upozornil sám obviněný, který požadoval kamerové záznamy z jednací síně. Záznamy z kamerového systému firmy Trade Fides ukázaly překročení lhůty, ale také to, že se jejich čas liší od půl minuty do minuty od času skutečného.

Když na základě této žádosti soudkyně Fialová nicméně zjistila, že zde jsou pochybnosti o splnění zákonné lhůty, rozhodla o propuštění obviněného z vazby. Ten v ní tak strávil nezákonně 29 dní.

Fakt, že věc řešila okamžitě i to, že patří mezi „expeditivní“ soudkyně, která navíc převzala složitý senát po soudci Ondřeji Havlínovi, který na soudu skončil poté, co byl odsouzen za korupci, nakonec svědčilo v její prospěch a kárnému senátu jako důvod pro uložení mírného trestu. Protože však lhůta pro rozhodování o vazbě je nepřekročitelná, což je zdůrazněno také jejím výslovným uvedením v Listině základních práv a svobod, není možné tolerovat jakékoliv, byť i minimální překročení. Soudkyně mohla podle kárného senátu nařídit jednání na dřívější termín a pokud již zvolila hraniční, pak měla o to více sledovat čas. Předseda senátu Langášek při zdůvodnění také opakovaně zmínil pochybení obhájce obviněného i státní zástupkyně, kteří si taktéž nevšimli překročení lhůty. Jejich pochybení však jsou příslušné řešit jiné instituce.

Nepozornost a rutina, či – jak to nazval sám kárně obviněný – styl práce „na autopilota“, sehrály roli i v druhé případě. Soudce Okresního soudu v Teplicích (OS) Martin Parolek jako soudce stážista rozhodoval v senátu krajského soudu o stížnosti proti vazbě, přičemž o případu samém pak po návratu na OS rozhodoval i jako soudce nalézacího soudu. Toto pochybení pak vedlo k propuštění obviněného z násilné trestné činnosti z vazby. Jak však zaznělo před kárným senátem, nové vazební důvody nenastaly a obžalovaný naštěstí „seká latinu“.

Před kárným senátem bylo na Parolkovi vidět, jak jej celá věc mrzí, pochybení opakovaně doznal a projevil lítost s tím, že je to pro něj poučením, neboť již nebude podléhat rutinnímu stylu práce. V tomto případě se sehrál roli i systém, který u spisů v podobných případech uvádí jen jméno předsedy senátu, nikoliv jeho členů. Jméno obžalovaného si soudce nezapamatoval, jakkoliv bylo cizokrajné. U soudů v severních Čechách to ovšem není, zvláště v trestních věcech, nic neobvyklého. Jak konstatoval, vzhledem k povaze věci a trestné činnosti bylo vlastně škoda, že o povinnosti se vyloučit nevěděl, rád by tak učinil.

Přístup soudce Parolka k provinění vedl k tomu, že po podání kárné žaloby s ním předseda soudu Jan Tichý uzavřel dohodu o vině a trestu. Z původního návrhu na srážku platu 10% na 4 měsíce pak předseda Tichý slevil a kárnému senátu byla předložena k návrhu důtka. To senát akceptoval, přičemž upustil i od povinnosti, vyplývající z trestního řádu, aby u dohody o vině a trestu byl přítomný obhájce. Petr Dimun, ceskajustice.cz

POLICISTÉ ŠVÝCARSKA ZADRŽELI KRAUSE Z MUS, ŠVÝCAŘI CHTĚJÍ 30 MILIARD?

Švýcarská policie zadržela jednoho z obžalovaných v případu Mostecké uhelné společnosti (MUS) Petra Krause. Stalo se tak v úterý na letišti v Ženevě, následně byl Kraus převezen do výkonu trestu ve věznici u města Fribourg. Informace České justici potvrdila Krausova právní zástupkyně Karolina Besser Zelenková.

Ta proti tomuto kroku švýcarských orgánů vznesla formální protest a bude jménem svého klienta žádat o to, aby mu bylo umožněno se i nadále účastnit hlavního líčení a hájit se v kauze MUS u Městského soudu v Praze.

Kraus podle Zelenkové cestoval do Švýcarska na plánované setkání se svým zdejším právním zástupcem. Kraus byl švýcarskou justicí pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 16 měsíců, avšak nebyl podle Zelenkové od doručení rozsudku dosud formálně vyrozuměn o termínu nástupu k výkonu tohoto trestu ani nebyl k tomuto kroku švýcarskými úřady žádným způsobem vyzván, a to ani prostřednictvím svých právních zástupců.

„V této souvislosti bychom rádi uvedli, že Petr Kraus se nikdy soudnímu líčení nevyhýbal, a to ani ve Švýcarsku ani v České republice. Po celou dobu svého stíhání s vyšetřujícími orgány spolupracoval, při vyhlášení prvoinstančního rozsudku ve švýcarské Bellinzoně byl dokonce krátce zadržen, avšak soud následně rozhodl o tom, že není žádný důvod pro to, aby byl dán do vazby“, sdělila České justici Zelenková.

Ta zároveň považuje způsob, jakým byl Kraus zadržen, kdy mu nemělo být umožněno, aby nástupu do vězení uzpůsobil své osobní a pracovní záležitosti, za nezákonný a pošlapávající jeho osobní práva.

Zelenková také upozorňuje, že tímto postupem je Krausovi upíráno ústavní právo na obhajobu v procesu, který v současné době probíhá u Městského soudu v Praze. Zde je nařízeno hlavní líčení od 10. června. „Klient trvá na své účasti u hlavního líčení, které je nařízeno v týdnu od 10. do 14. června 2019, neboť si je vědom toho, že soud v České republice dokáže lépe vnímat věcný i historický kontext celé kauzy prodeje MUS, jakož i posuzovat fakta, která jsou mu předkládána v rámci obhajoby“, sdělila Zelenková.

Obžalovaní si od rozhodnutí české soudní soustavy v této věci, které by bylo odlišné od předchozího rozhodnutí soudů ve Švýcarsku, slibují možnost nového otevření tohoto případu. „Tímto bezprecedentním krokem švýcarských orgánů však může být další účast Petra Krause u hlavního líčení v této věci znemožněna, a tudíž i vyloučena jakákoliv další šance na obnovu řízení ve Švýcarsku“, poukazuje Zelenková. Podle ní je navíc „nesporné, že cílem konání švýcarských úřadů není spravedlnost, ale ospravedlnění konfiskace zadržených prostředků v kauze MUS, které dnes dosahují již téměř 30 mld. Kč“. Petr Dimun, ceskajustice.cz

NOVELA O ŽALOBCÍCH V PARLAMENTU

Zpřesnění podmínek odvolávání vedoucích státních zástupců a zavedení jejich funkčního období možná navrhne také Senát. V dnešním úvodním kole podpořil novelu skupiny svých členů, nyní ji posoudí ústavně-právní výbor horní komory. Plénum potom rozhodne, zda předlohu pošle do legislativního procesu.

Jde o stejnou novelu, kterou v tomto sněmovním volebním období předložili už podruhé poslanci TOP 09 a STAN a kterou vláda v pondělí odmítla. O poslanecké předloze rozhodnou zákonodárci. Totožný návrh dolní komora zamítla už v úvodním kole loni v dubnu. Svou úpravu s podobnými principy připravilo ministerstvo spravedlnosti.

Místopředseda Senátu Jan Horník (STAN) uvedl, že předkladatelé poslanecké novely souhlasili s tím, aby senátoři jejich návrh použili. Není podle Horníka ideální, poslouží podle něho jako základ k dalším úpravám. „Návrh zákona vznikl velmi rychle na základě výzvy, kterou k politikům vzneslo minulý týden Václavské náměstí,“ řekl Horník s poukazem na masivní shromáždění za nezávislost justice a proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové (za ANO) i premiéru Andreji Babišovi (ANO).

Někteří senátoři označili návrh za nekvalitní. Například Jiří Čunek (KDU-ČSL) uvedl, že jej podpoří z kolegiality, předloha je podle něho „politické gesto“. Zastánci rychlého projednání předlohy ve výboru na naléhání jeho předsedy Miroslava Antla (za ČSSD) nakonec ustoupili od požadavku, aby na to měl měsíc místo obvyklých dvou. Antl uvedl, že chce do debaty přizvat i odborníky.

Poslanci TOP 09 a Starostů předložili novelu asi před měsícem v souvislosti s výměnou ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (za ANO) za Benešovou. S tím souvisely obavy, že by nová ministryně mohla odvolat nejvyššího státního zástupce.

Senátní novela počítá stejně jako poslanecká předloha s tím, že vedoucí státní zástupce včetně nejvyššího žalobce by bylo možné odvolat pouze v kárném řízení. Předloha také vymezuje funkční období vedoucích státních zástupců. V případě nejvyššího státního zástupce by to bylo deset let, u ostatních sedm let. Novela také stanoví podmínky pro výkon těchto funkcí.

Ministerstvo spravedlnosti souhlasilo se záměrem stanovit funkční období vedoucích státních zástupců a umožnit jejich předčasné odvolávání pouze cestou kárného řízení, což by vyloučilo jejich sesazení z vůle exekutivy. V poslanecké předloze ale podle ministerstva chybí pravidla pro výběr vhodných adeptů na vedoucí státní zástupce. Úřad Benešové odmítl i změnu mechanismu jmenování náměstků vedoucích státních zástupců a zapochyboval o ustanovení, podle kterého by mohl návrh na zahájení kárného řízení v některých případech podat i veřejný ochránce práv.

ZEMEK V ÚSTAVNÍ STÍŽNOSTI NAPADÁ VYLOUČENÍ SOUDCE

Nejvyšší soud rozhodl v kauze solárních elektráren na Chomutovsku o vyloučení soudce Petra Šabaty excesivním rozhodnutím, které radikálně vybočuje z dosavadní judikatury soudů, včetně Nejvyššího soudu. Podle advokáta Zdeňka Koudelky šlo o pokus o kabinetní ovlivňování sestavení soudního senátu pro řešení dovolání. Píše to v ústavní stížnosti Alexandera Zemka, kterou má Česká justice k dispozici. Soudce Šabata ovlivňování odmítl.

Soudce Šabata, jehož senátu byl přidělen případ solárních elektráren na Chomutovsku bratří Zemků, se z projednávání vyloučil kvůli možné podjatosti. Údajně se mohl na tenisovém turnaji Roland Garros v Paříži setkat s otcem bratrů, Zdeňkem Zemkem starším. Ten ovšem uvedl, že uvedený rok na turnaji vůbec nebyl. Celou dobu se nacházel v České republice a k setkání tak nemohlo dojít. V době konání turnaje se mu totiž narodil syn a proto zůstal nablízku rodině. „Změna soudce P. Šabaty byla dosažena nezákonnou ingerencí jiných soudních osob formou neveřejné kabinetní schůzky a následného tlaku na zákonného soudce.

Místopředseda Krajského soudu v Brně pro úsek trestní Aleš Flídr se setkal s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem za účelem toho, aby soudce Nejvyššího soudu Petr Šabata nesoudil věc stěžovatele, která byla v prvním stupni projednává u Krajského soudu v Brně. Následně byl vyvinut neobvyklý (nátlakový) postup vůči soudci Petru Šabatovi, včetně jednání s ním, aby se sám z případu
vyloučil,“ uvedl pro Českou justici Koudelka. Účastníky jednání ve věci podle něj měli být kromě Šámala i další soudci NS.

Alexander Zemek se svým advokátem poukazuje na diskuse, zda setkání soudců, včetně tehdejšího předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, s prezidentem či jeho kancléřem nebyla ohrožena nestrannost justice. Tyto schůzky byly předmětem jednání Podvýboru pro justici Poslanecké sněmovny, který konstatoval, že k ovlivňování nedošlo. Setkání soudců Nejvyššího soudu je podle Koudelky ale konkrétním poznatkem v konkrétní kauze.
Soudce Šabata uvedl, že při svém rozhodnutí nebyl nikým ovlivňován. „Rozhodl jsem se tak proto, abych vyloučil jakékoli pochybnosti o svojí nestrannosti. Společně s manželkou a přáteli od roku 2015 navštěvujeme tenisový turnaj v Paříži, kde se pravidelně účastníme i doprovodného programu, při kterém vystupují vybraní čeští umělci, obecenstvo tvoří návštěvníci turnaje, kteří přijeli z České republiky anebo samotní sportovci.

Tak tomu bylo i v roce 2017, kdy mi bylo sděleno, že na místě se nacházel také majitel FC Slovácko Zdeněk Zemek. I když jsem se s ním neznal a ani dřív či později jsem se s ním pravděpodobně přímo nesetkal, chtěl jsem zabránit pochybnostem o mé nestrannosti, které by mohl někdo vznést proto, že jsme se společně účastnili této kulturně-společenské akce. Následné usnesení o vyloučení mé osoby z projednávání této věci je senátním rozhodnutím, jedná se proto o kolektivní rozhodnutí celého senátu. Následně bylo také napadeno ústavní stížností. Ústavní soud ji přitom odmítl,“ uvedl soudce v reakci a připojil citace z daného rozhodnutí Ústavního soudu. O něm Česká justice již dříve informovala.

Nedochází k obohacení

Vedle tohoto procesního důvodu je uplatněna v ústavní stížnosti Alexandra Zemka řada jiných důvodů, především ten, že se s bratrem Zdeňkem žádného trestného činu nedopustili, když byli jako statutární orgány odsouzeni jen za podepsání předávacího protokolu v listopadu 2010. Tento předávací protokol ani nedoručili na Energetický

regulační úřad (ERÚ) a ani nebyl stěžejním důkazem o stavu elektrárny, když ERÚ uskutečnil místní šetření v prosinci 2010 a tedy znal stav elektrárny. Bratři Zemkové se poté, co ERU na jednání začátkem prosince oznámil, že licence udělena nebude, odjeli na zimní dovolenou a žádnou aktivitu pro získání licence nečinili.

Další právní argument spočívá i v tom, že vydáním licence ERÚ nedochází k majetkovému plnění (obohacení), což je nutný znak skutkové podstaty podvodu, za jehož údajnou přípravu byli bratři Zemkové odsouzeni. Vadí i délka trestního řízení, které začalo v roce 2012. „Ve svém rozsudku Evropský soud pro lidská práva uvedl, že trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat, přičemž to nelze vykládat tak, že by kratší lhůty akceptoval. Lhůtu 6 let jako nepřiměřenou uvedl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Santos proti Portugalsku,“ stojí ve stížnosti.

Stěžovatel Alexander Zemek tedy namítá, že napadené soudní rozhodnutí bylo vydáno zejména v rozporu se základním právem domáhat se stanoveným postupem svého právu u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v rozporu s ústavním právem na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, v rozporu s právem na spravedlivý proces, v rozporu s právem na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny, v rozporu s pravidlem žádný trestný čin bez zákona dle čl. 39 Listiny, v rozporu s principem legitimního očekávání, ochrany právní jistoty a dobré víry.
Specifická konstrukce odpovědnosti

Podobné argumenty obsahuje i stížnost Zdeňka Zemka, kterou připravil advokát Jiří Novák. Porušení základních práv podle něj spočívá v prvé řadě v tom, že rozhodnutí obecných soudů jsou založena na specifické konstrukci objektivní (absolutní) odpovědnosti (v trestněprávním smyslu) fyzické osoby jako statutárního orgánu obchodní korporace. Tento princip odmítl v rozhovoru pro Českou justici advokát Petr Toman. „Tendence tohoto charakteru – k nimž „otevírají cestu“ rozhodnutí vydaná v trestní věci stěžovatele – jsou zcela nepřípustné, a to pro rozpor se zásadou individuální odpovědnosti fyzické osoby za spáchaný čin, se zásadou odpovědnosti za zavinění, jakož i s principem rovnosti před zákonem zakotveným v čl. 1 Listiny a právem na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 Úmluvy,“ uvádí Novák.

České trestní právo je založeno na subjektivní odpovědnosti. „Je neakceptovatelné (a hrubě se příčící principu rovnosti i pravidlům spravedlivého procesu), aby byly vytvářeny jakési dvě kategorie stíhaných osob, kdy jedna z těchto kategorií (tj. osoby, které se měly trestného činu dopustit jako statutární orgán či jako člen statutárního orgánu) bude znevýhodněna tím, že u ní nebude nutné subjektivní stránku skutkové podstaty prokazovat (mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost), ale subjektivní stránka se bude předpokládat (presumovat). Právě tímto (ústavně zcela neakceptovatelným) způsobem bylo ze strany obecných soudů přistoupeno k posouzení trestní odpovědnosti stěžovatele,“ dodává advokát.

Za poměrně zásadní problém soustavy obecných soudů je podle něj třeba označit to, že přistupují k tzv. fotovoltaickým kauzám paušálním způsobem, aniž by byla náležitě zohledněna specifika konkrétního případu. K dalšímu porušení základních práv bratří Zemků došlo podle Nováka v důsledku extrémního nesouladu (rozporu) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ze strany obecných soudů. Skutkové závěry byly podle stížnosti ze strany obecných soudů učiněny v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tyto námitky Zemkové důkladně rozvedli už ve svém dovolání. Jiří Novák také upozorňuje, že v dovolání se o Zemcích mluví v množném čísle, přitom jde o dvě samostatné osoby, které nerozhodovaly kolektivně.

Dedukce soudů?

Závěr dovolacího soudu, podle něhož neobstojí námitka stěžovatele o jeho nevědomosti o tom, že elektrárna není dokončena pak dle Nováka není založen na žádném, v trestním řízení opatřeném a v rozhodnutích soudů zmíněném, důkaze (resp. následném skutkovém zjištění). „Je to pouhá dedukce soudů?“ uvádí. Dedukce má vycházet z premisy, podle níž jednatel obchodní společnosti (objednatele díla) a současně člen statutárního orgánu obchodní společnosti (dodavatele díla), musí mít detailní přehled o postupu prací na sjednaném díle.

„Myšlenkový postup, který zvolil nejprve nalézací, posléze odvolací a nakonec i dovolací soud je nejen popřením reality, ale i popřením ústavně zaručeného práva činit to, co není zákonem zakázáno a současně i popřením individuální trestní odpovědnosti,“ míní advokát. Obecné soudy se podle něj nedostatečně zabývaly otázkou vztahu mezi podvodným jednáním na straně jedné a rozsahem dokončenosti (či nedokončenosti) fotovoltaické elektrárny na straně druhé.

Problematice subjektivní stránky jednání stěžovatele se dovolací soud věnoval velice stručně, a to v jednom jediném odstavci. Otázce se neprosto nedostatečně věnovaly i obecné soudy. „Na adekvátní posouzení této problematiky bylo zcela rezignováno i ze strany dovolacího soudu, přestože byla daná problematika Nejvyššímu soudu ČR v rámci podaného dovolání předložena k posouzení.

Dovolacímu soudu bylo předloženo k posouzení (v rámci příslušného dovolacího důvodu), aby se vyjádřil k problematice posuzování subjektivní stránky skutkové podstaty a výše škody v návaznosti na míru dokončenosti konkrétní fotovoltaické elektrárny,“ upozorňuje advokát.
Stížnosti k Ústavnímu soudu podalo dle informací České justice všech šest odsouzených, ceskajustice.cz

V OLOMOUCI SPOR S NEMOCNICÍ O 16,9 MILIONU

Z kuriózního důvodu odročil Okresní soud v Olomouci další jednání o žalobě, kterou podala na olomouckou fakultní nemocnici rodina dítěte narozeného s poškozeným mozkem. Místo znalce, který měl vypovídat, dorazil omylem předvolaný jiný muž stejného jména. Před soudem měl vypovídat znalec, jehož posudek předložila žalující rodina, která požaduje po nemocnici odškodné 16,9 milionu korun. Podle nich hodnotí záležitost diametrálně odlišně než dosavadní znalci.

Místo něj však k soudu do Olomouce dorazil muž z Krkonoš, který má pouze stejné jméno jako znalec. Soudu řekl, že mu byl omyl jasný hned, jakmile předvolání dostal. Snažil se podle svých slov kvůli tomu na soud týden dovolat a říct, že jde o omyl, ale bezúspěšně.„S hrůzou zjišťuji, že místo znalce byl předvolán jiný pan Doubek. To se mi ještě nestalo,“ konstatoval posléze soudce Libor Brokeš.

Soudní spor se vede o to, zda lékaři postupovali při porodu správně, nebo zda použili zakázanou metodu, takzvanou Kristellerovu expresi, při níž porodník tlačí loktem na břicho rodičky. Nemocnice to odmítla, podle otce dítěte však lékaři metodu použili, což mělo za následek prasknutí dělohy a přidušení dítěte. To se narodilo s poškozeným mozkem a je odkázáno na trvalou péči.

Na případ měly vliv i další okolnosti. Žena nejprve rodila přirozenou cestou za pomoci vakuového zvonu, u dítěte s porodní hmotností 4,5 kilogramu však byla při předporodním vyšetření zhruba o kilogram špatně odhadnuta jeho hmotnost kvůli těhotenské cukrovce matky. Při následných komplikacích pak podle rodiny zdravotníci nepřistoupili včas k císařskému řezu.

Okresní soud v březnu před dvěma lety žalobu rodiny zamítl, případ mu však v říjnu 2017 vrátil krajský soud.
Jednání u okresního soudu bylo nařízeno až půldruhého roku poté, kvůli změně soudce okresního soudu se navíc veškeré dokazování muselo provést znovu. Kauza je v Olomouckém kraji jedním z největších soudních případů kvůli podezření na zanedbání zdravotní péče.