iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ÚS doporučuje odposlechy, dr. Rathovi zamítl stížnost

Ústavní soud (ÚS) po necelých dvou letech odmítl stížnosti Davida Ratha a dalších obžalovaných proti zlomovému verdiktu Nejvyššího soudu (NS), který umožnil použití odposlechů ve středočeské korupční kauze. Stížnosti původně podalo sedm lidí, dva je vzali zpět, zbylých pět podnětů řešil ÚS ve spojeném řízení. Nakonec stížnosti označil za zjevně neopodstatněné, vyplývá z justičních databází. Odůvodnění zatím není k dispozici. Mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková výsledek řízení nijak nekomentovala s ohledem na nutnou anonymizaci.

NS v červnu 2017 na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) konstatoval, že výsledky odposlechů jsou v korupční kauze použitelné jako důkazy. Vážné výhrady k odposlechům před tím vyjádřil Vrchní soud v Praze. Po zásahu NS ale obžaloba nakonec o možnost uplatnit odposlechy nepřišla.
Rath tehdy novinářům řekl, že NS podlehl nátlaku ministra spravedlnosti a prezidenta Miloše Zemana, a podvolil se tak politické objednávce. Podle Rathových advokátů šlo o porušení práva na spravedlivý proces, protože tehdejší politik Pelikán prostřednictvím NS v podstatě zasáhl do živé kauzy.

Starší judikatura ÚS říká, že o porušení zákona ve prospěch obžalovaných může NS z podnětu ministra rozhodnut jen takzvaným akademickým výrokem. Ten slouží jako vodítko pro podobné případy do budoucna a nesmí zhoršit postavení obžalovaných v dané kauze. NS proto nemohl zrušit rozhodnutí vrchního soudu, který měl o legálnosti odposlechů pochybnosti. Avšak konstatoval, že Krajskému soudu v Praze, který se po zásahu vrchního soudu musel případem znovu zabývat, nic nebránilo, aby informace z odposlechů opět použil proti odsouzeným.

NS se snažil s judikaturou ÚS i námitkami obhajoby ve svém rozhodnutí vypořádat. Poukázal na to, že právní postavení Ratha a spol. se po zásahu NS nezměnilo – nadále platilo, že jejich případ musí znovu projednat soud prvního stupně, ovšem při zohlednění právního názoru nejvyšší instance.

Středočeský krajský soud Ratha v červenci 2015 uznal vinným z přijímání úplatků v souvislosti s krajskými zakázkami a nepravomocně mu uložil 8,5 roku vězení. Spojil ho s činnosti manželů Petra a Kateřiny Kottových, kteří dostali tresty o rok nižší. Odvolací senát rozsudek zrušil v říjnu 2016.

Krajský soud pak loni v červnu znovu vyměřil Rathovi 8,5 roku vězení. Vrchní soud by se měl odvoláními obžalovaných zabývat od 10. do 27. června. V kauze jde konkrétně o tendry na rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku, budovy gymnázia v Hostivici či o nákupy vybavení do nemocnic. Za zajištění vítězství v soutěži brali Kottovi s Rathem podle obžaloby úplatky, o které se dělili. Převzít podle spisu stihli 38 milionů, pak je zatkla policie. Krajský soud se v současné době zabývá také druhou větví případu, která se týká dalších údajně zmanipulovaných zakázek. V této části čelí obžalobě i firmy, například Metrostav.

KTEŘÍ SOUDCI BUDOU SOUDIT SOUDCE ELISCHERA?

Nejvyšší soud (NS) již rozhodl o návrhu senátu Městského soudu v Praze (MS) o návrhu na odnětí a přikázání věci v případu soudce Vrchního soudu v Praze (VS) Ivana Elischera. Jak NS rozhodl však mluvčí obou soudů odmítli sdělit, neboť ještě nebylo doručeno stranám řízení. Rozhodnutí NS zdržel návrh na vyloučení jednoho ze soudců senátu, který o návrhu MS jednal. Soudce Josef Mazák totiž namítl svoji podjatost, neboť s Ivanem Elischerem působil několik let na VS.

„Třebaže nepracovali nikdy ve stejném senátě a jejich vztah nelze ani označit jako úzce přátelský, nýbrž pouze kolegiální, přesto by podle jeho mínění uvedená skutečnost mohla vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Jako kolegové s Ivanem Elischerem působili v jednom pracovním kolektivu, zúčastňovali se společných porad i jiných pracovních, ale i společenských a sportovních akcí“, popisuje se v usnesení NS podstata návrhu soudce Mazáka.

A senát v čele se soudkyní Věrou Kůrkovou shledal takové důvody jako relevantní a vyloučil tak Josefa Mazáka z projednávání věci. „Argumenty obsažené v jeho návrhu věcně dokládají existenci či nejméně vyvolání pochybností o jeho nestranném rozhodování ve věci z důvodu poměru k obviněnému Ivanu Elischerovi. Nelze totiž pustit ze zřetele, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení.

Jak již bylo vyloženo, nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam. Právě o takovou situaci v tomto případě jde. Třebaže z hlediska hodnocení poměru k osobám obviněných vztah mezi soudcem JUDr. Josefem Mazákem a jeho bývalým kolegou obviněným Ivanem Elischerem nepřesáhl podle vyjádření JUDr. Josefa Mazáka meze standardního vztahu kolegiálního, jejich společné aktivity pracovního, společenského či sportovního charakteru, trvající po období nejméně čtyř let, navíc při vědomí, že obviněný Ivan Elischer je stíhán pro jednání spojené s výkonem funkce soudce, jsou důvodem pro vznik oprávněných pochybností o jeho nestrannosti právě v tom smyslu a z těch důvodů, na které poukazuje soudce JUDr. Josef Mazák ve svém návrhu“, odůvodnil své rozhodnutí NS.

Pokud by NS rozhodl, že návrh MS zamítá a soud je příslušný věc projednávat, dává toto rozhodnutí nicméně logické vodítko, že o případném odvolání by nemohl rozhodovat VS v Praze, nýbrž VS v Olomouci.

NS také 18. dubna rozhodl o zamítnutí návrhu soudce Elischera ohledně jeho žádosti o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Soudce Elischer se na NS obrátil, aby podle ustanovení §§ 10 a 11 trestního řádu posoudil, zda byl v jednom případě souhlas prezidenta vůbec vydán a v druhém pak, zda nebyl prezident uveden v omyl. Jde o to, že Elischerovo trestní stíhání bylo rozšířeno 4. září minulého roku, ačkoliv souhlas prezidenta s ním byl udělen až dva dny poté. V první žádosti z března minulého roku, kterou prezidentu republiky odeslal ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), se zase argumentuje tím, že k VS v Praze je možné podávat i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání proti rozhodnutí všech okresních soudů v obvodu VS v Praze, což není pravda.

Senát NS v čele s Blankou Roušalovou však neshledal důvody pro to, aby žádosti soudce Elischera vyhověl. V případě chyb v žádosti prezidentu republiky o vydání souhlasu s trestním stíháním konstatovali soudci, že jde sice o flagrantní neznalost trestního řádu ze strany policejního orgánu, avšak skutkový děj i právní kvalifikace byly v žádosti popsány správně. „Evidentně pro zdůraznění společenské škodlivosti takového jednání žadatel upozornil na široký záběr rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Praze s pomocí nesprávného argumentu o příslušnosti k rozhodování o dovolání, ale také správný argument o „matení“ soudců nižších stupňů, jejichž rozhodnutí byla v předmětných kauzách nečekaně rušena a které pak měly ztíženou pozici rozpoznat, jaká je správná „tendence“ při rozhodování o trestu“, dovozují soudci možnou motivaci policejního orgánu. Prezident republiky tak měl podle NS přes toto pochybení k dispozici relevantní údaje pro své rozhodnutí, zda souhlas udělí či nikoliv.

Problém neshledali soudci NS ani v tom, že policejní orgán požádal o souhlas prezidenta republiky až po zahájení trestního stíhání. NS připomněl, že v případě trestního stíhání soudců mají tito pouze částečnou procesní exempci, vztahující se na trestnou činnost spáchanou při či v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Smyslem je ochránit soudce před politickým či jiným nátlakem, nikoliv bránit smyslu a účelu trestního řízení, což konstatoval i Ústavní soud. Navíc mezi žádostí a udělením souhlasu prezidentem republiky s trestním stíháním nebyly proveden žádné procesní úkony, tudíž jednak nebyl obviněný krácen na svých právech a takové jednání je i v souladu s dřívějším rozhodnutím NS z roku 1998, které stanovilo, že do udělení souhlasu prezidenta mají orgány činné činit pouze úkony směřující k samotné žádosti.

„Prezidentovi republiky předkládá policejní orgán žádost o souhlas s trestním stíháním, v níž je vždy nutné vylíčit dosud známé skutkové okolnosti nasvědčující důvodnému podezření ze spáchání trestné činnosti. Je tudíž na úvaze prezidenta republiky, zda odhalené jednání soudce spáchané při výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce soudce má být prověřeno, objasněno, případně sankcionováno v rámci trestního řízení. Smyslem soudcovské nezávislosti garantované v čl. 82 Ústavy je určitá ochrana soudců, aby mohli vykonávat své povolání bez politických či společenských zásahů a případného ohrožení jejich postavení a funkce.

Teprve souhlas prezidenta republiky umožní trestní postih soudce, znamená tudíž zásah do soudcovské imunity, neboť je třeba zajistit, aby v případech, kdy soudce vybočí při výkonu své funkce zásadním způsobem ze zákonných pravidel, mohlo dojít k vyvození jeho trestní odpovědnosti za trestný čin, který spáchal při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce. Není pochyb o tom, že podezření ze spáchání trestné činnosti soudcem při výkonu jeho funkce je velmi závažná situace, jež by měla být důsledně objasněna tak, aby podezření byla v řádném trestním řízení buď rozptýlena, nebo by měla být u soudce vyvozena trestní odpovědnost. Ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích tak představuje určitou výjimku z ústavně garantované ochrany výkonu soudcovské funkce.

Činí tak způsobem, který má zabránit případné nejistotě soudců při vykonávání jejich povolání tak, aby byla vyloučena možnost prosazení politické vůle či jiných soukromých a společenských zájmů prostřednictvím soudních rozhodnutí. Na druhé straně však v případech, kdy vznikne důvodné podezření z nedovoleného jednání soudce, které nasvědčuje spáchání trestného činu, musí existovat nástroj, jak takové počínání soudce odhalit a zákonnou cestou postihnout.

Určitým garantem vyloučení uvedené možnosti negativního působení na soudcovské rozhodování je proto podmínka přípustnosti trestního stíhání soudce spočívající v udělení souhlasu prezidenta republiky. Je přitom zřejmé, že zákon předpokládá souhlas s trestním stíháním jako celkem, tedy jako částí trestního řízení, jež navazuje na fázi prověřování podezření o spáchání trestného jednání, v níž dochází k vyšetřování relevantních okolností trestné činnosti, přičemž je nutno umožnit obviněnému nebo jeho obhájci účast u jednotlivých procesních úkonů.

Prezidentův souhlas tedy není možné vztahovat pouze k jedinému úkonu spočívajícímu ve vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, byť se jím zahajuje trestní stíhání jako stadium trestního řízení, s jehož vlastním průběhem prezident republiky žádný souhlas neuděluje. Jak již ve své rozhodovací praxi konstatoval Ústavní soud, pokud souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním soudce byl vyžádán a udělen řádně a neprodlen, není důvod pro zastavení trestního stíhání.“ (Z usnesení NS 5 Tcu 28/2019), ceskajustice.cz

NEMOCNIČNÍ ZAKÁZKY, EXRADNÍ PRAHY HODEK OBVINĚN

V kauze údajných manipulací s nemocničními zakázkami v pražských nemocnicích byli obviněni další dva lidé. Podle České televize je to bývalý pražský radní z ČSSD Daniel Hodek a český podnikatel s maltským pasem. Informaci České televize potvrdil dozorující státní zástupce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Zdeněk Matula. Hodek potvrdil, že obvinění obdržel, ale považuje jej za neopodstatněné a podává proti němu stížnost.

Matula na dotaz doplnil, že noví obviněni jsou stíháni na svobodě. „Celkem je nyní ve věci stíháno šest právnických a 14 fyzických osob,“ uvedl Matula. Ústřední postavou kauzy je severočeský podnikatel Tomáš Horáček. Podle policie ovlivňoval přidělování zakázek v nemocnicích, za což údajně žádal úplatky.

Horáček začal podle médií s policií spolupracovat. Podle dřívějších informací ČT mimo jiné na policii vypovídal o svém jednání s uchazečem o zakázku na stravování v Nemocnici Na Františku. Údajně uvedl, že akci koordinoval další obviněný, lékař Martin Stříteský, a zejména tehdejší radní Prahy 1 Hodek. Podle ČT také mluvil o tom, že důležitou roli v údajném korupčním systému měl také český podnikatel žijící na Maltě.

Podnikatele Horáčka pustili z vazby

Bývalý radní hlavního města a Prahy 1 Hodek obvinění odmítá.

„Obvinění považuji za neopodstatněné a podávám proti němu stížnost, ve které se ke všem bodům podrobně vyjádřím,“ uvedl Hodek. Víc situaci nyní nechtěl komentovat.

Vedle Horáčka obvinila policie například bývalou ředitelku Nemocnice Na Bulovce Andreu Vrbovskou, bývalého ředitele Nemocnice Na Františku Roberta Zelenáka, který kvůli obvinění rezignoval, a bývalého ředitele Nemocnice Na Bulovce Františka Nováka, jehož odvolal ministr zdravotnictví na začátku loňského července. Horáček byl počátkem roku obviněn také kvůli ovlivňování svědků z vazby. Spolu s ním jsou stíháni ještě další dva lidé.

POTOMCI ALTNERA MILIONY NEDOSTANOU?

ČSSD uspěla s dovoláním, Nejvyšší soud vrátil spor sociálních demokratů s dědici právníka Zdeňka Altnera prakticky na začátek. Opět bude rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 1. Podle rozsudku Nejvyššího soudu nebylo smluvní ujednání o odměně za právní služby dostatečně určité. Není ani jasné, jaké konkrétní právní služby Altner pro stranu udělal. Soud zpochybnil také nárok na smluvní pokutu. Podle Altnerových dědiců je rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou.

„Nás těší, že soud dal ČSSD za pravdu, podrobnější komentář poskytneme po prostudování rozsudku a poradě s právníky,“ uvedl předseda ČSSD Jan Hamáček. Podle zrušeného verdiktu měla ČSSD vyplatit Altnerovým dědicům více než 300 milionů korun v souvislosti se zastupováním ve sporu o Lidový dům. ČSSD tvrdila, že potřebné peníze má zajištěné a situaci by zvládla. Na rozhodnutí NS čekali účastníci sporu od roku 2016. Soud dnes verdikt zpřístupnil na elektronické úřední desce.

„Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR spravedlnost ustoupila formalismu, kterého využívá dlužník, který 19 let neplní smlouvu, dehonestoval našeho tátu jako svého věřitele, ale miliardový majetek, který mu táta zajistil, si užívá a inkasuje z něj příjmy,“ uvedli ve vyjádření Altnerovi potomci Patrik a Veronika. Rozhodnutí je podle nich i v rozporu s ustálenou judikaturou.

NS se zabýval jednak nárokem na odměnu za poskytnuté právní služby, jednak nárokem na smluvní pokutu. Obojí se odvíjí od mandátní smlouvy z roku 1997. Odvolací Městský soud v Praze otázku nároku na odměnu založil na závěru, že obsah smlouvy i provedení sjednané právní pomoci jsou mezi oběma znesvářenými stranami nesporné. Tento závěr ale podle NS neodpovídá obsahu spisu.

NS zdůraznil, že jedinou podmínkou pro vznik nároku na odměnu je advokátem řádně vykonaná činnost. „Odvolací soud při tom vůbec nezjišťoval, jakou právní službu původní žalobce jako advokát pro klienta provedl,“ stojí v rozsudku NS, který připravoval soudce Pavel Horňák v senátu s předsedou Pavlem Krbkem a soudkyní Ivanou Zlatohlávkovou.
Obvodní i městský soud pak podle NS nesprávně hodnotily také otázku určitosti ujednání o odměně ve smlouvě mezi ČSSD a Altnerem. Podle NS smlouva dostatečně určitá nebyla. Nejspíš to bude znamenat nutnost vycházet při stanovení odměny ze zákona o advokacii a advokátního tarifu. Kvůli tomu je nutné, aby Altnerovi dědicové doložili, jaké právní služby advokát pro stranu provedl.

Teprve poté přijde na řadu úvaha, co bude se smluvní pokutou. „Závazek k zaplacení smluvní pokuty nemůže vzniknout, aniž by byl porušen (a tedy především aniž by vznikl a v rozhodné době dosud existoval) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěný,“ stojí v rozsudku.

NS nesouhlasil s názorem pražských soudů, podle kterých Altner řádně vznesl nárok na zaplacení pokuty spolu s podáním žaloby na ČSSD. Problém musí znovu řešit obvodní soud. „Poté bude třeba zaměřit se na to, zda při závěru o neurčitosti ujednání o odměně bude možné nárok na smluvní pokutu považovat za opodstatněný, a v návaznosti na to případně i na posouzení ostatních s tímto nárokem souvisejících otázek,“ rozhodl NS. Jde zejména o přiměřenost pokuty a případný její rozpor s dobrými mravy.

Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze z března 2016 měla ČSSD zaplatit Altnerovi odměnu 18,5 milionu korun a smluvní pokutu, která od podání žaloby do vynesení rozsudku činila 318 milionů korun. Nárok byl už v rukou exekutora, ale strana ve stejném roce úspěšně požádala NS o odklad vykonatelnosti. Od té doby se čekalo na verdikt. Vše zdrželo dědické řízení – Altner totiž mezitím zemřel. Ve sporu nyní pokračují jeho potomci Patrik a Veronika.

BYTY LIDEM, OBNOVIT UŽITEČNÁ BYTOVÁ DRUŽSTVA

Implantovaný zhoubný nádor bytových družstev: Nebo možná jinak – „cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Proč taková příkrá slova? V září loňského roku Valné shromáždění přijalo usnesení číslo 71. o podpoře družstev. Apeluje na vlády členských zemí OSN, aby podpořily miliardu občanů, kteří nalezli smysl, službu či podporu v jakékoliv formě družstva. Ostatně jen v USA jde o 150 milionů občanů. VS vyzývá vlády členských států OSN, aby vlády zemí respektovaly zakódované „družstevní principy a hodnoty“, které jsou formulovány mezinárodním družstevním svazem. Jako emeritní člen exekutivy Mezinárodního družstevního svazu a bývalý předseda její globální legislativní komise jsem již před lety na těchto formulovaných zásadách pracoval a jsou respektovány ve většině zemí světa. Ne však u nás.

Naše vláda a politická scéna se k této výzvě staví svérázně. Osvobodíme občany od potřeb nalézt v družstvu službu, bezpečné a levnější bydlení tím, že družstva zkomercionalizujeme. Budou obchodní korporace jako každá jiná. Choroba totality – představa, že družstvo je kolektivizmus, kolchoz, výdobytek sovětského novátorství a nátlaku je v politicích asi hluboce zakořeněna. U generace s výčitkami svědomí z doby totality bych to pochopil. Ale mladí, vzdělaní lidé?
Zoufale poptávám nějakého absolventa Harvardu.

Právě proto, že když přijedete do Bostonu, města, kde tato univerzita sídlí, narazíte ihned na centrálním náměstí na družstvo studentů harvardské univerzity. Pro členy vše levnější, dostupnější, turisté ať platí „turistické ceny“ za nabízené zboží. Ti lidé nepotřebují přednášky o smyslu družstev, za dolar ročně členského vkladu jej poznají na vlastní kůži. Ti by pak jistě nedeformovali principy právní úpravy družstev, jak to jejich vrstevníci páší třeba ve službách ministerstva spravedlnosti.

Dlužíme ale diagnostiku v úvodu zmíněného zhoubného nádoru, který, neléčen, způsobuje smrt organismu, v našem případě zánik družstva. Nevěříte? Tak tedy jeden příklad za mnohé.

Jmenuje se vypořádací podíl. Implantuje ho společně trojice mudrců. Ministerstvo spravedlnosti, poslanci Parlamentu ČR a justice, predikovaná předchozími aktéry v soudní praxi. O co tedy jde?

Jde o postavení a majetkové vztahy člena k družstvu. Politici často chápou družstvo jako něco, co stojí v protikladu členům. Je to hloupost. Družstvo, kde každý člen má stejný, rovný hlas, je členy řízeno, kontrolováno a ovládáno.
Člen není spolumajitelem družstva ani jeho majetku, má na něm pouze svoji osobní majetkovou účast. Družstvo je samostatnou právní entitou a jeho majetek je vždy oddělen od majetku člena. Člen má proto pouze družstevní /členský/ podíl, nikoliv však podíl na majetku družstva. Družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství /§ 595 ZOK/ a má majetkovou a nemajetkovou složku. Žádný člen nemůže mít více družstevních podílů než jeden, ale může mít více členských vkladů, tvořících majetkovou účast, která ve svém souhrnu vstupuje do základního kapitálu družstva, který je částí vlastního kapitálu. Stejně jako akcionář vlastní akcie jejich prostřednictvím ovládá společnost, ale nevlastní x tý podíl na jejím majetku. Tolik teorie.

To se ovšem teoretikům, kteří o družstvech mnoho nevědí (na rozdíl třeba od předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který po léta v bytovém družstvu působil), příliš nezdá. Pokouší se při vypořádání člena při zániku jeho členství proto, že neplnil své povinnosti, neplatil nájem, rušil ostatní v domě a podobně, a proto byl na členské schůzi vyloučen, porovnávat cenu družstevního podílu s cenou bytu na realitním trhu, která se tvoří mimo možnosti a ekonomiku a majetek družstva a nemá žádnou souvislost s majetkovou účastí člena. Tato jejich úvaha je mylná, neboť srovnává dvě nesouměřitelné veličiny a ve svých důsledcích uvádí družstvo do ztráty a újmy ostatních členů, kteří nemohou vytvořit prostředky ve výši kopírující vývoj na realitním trhu.

Finanční zdroje družstva se růstem cen bytů na trhu nenafukují, protože je účetně tvoří sami členové svými prostředky. Kromě toho, jak uvedeno, není člen spoluvlastníkem družstva a nemá tedy žádný podíl na majetku družstva, který však pro tyto případy by mohl být brán v úvahu, jako by se člen při skončení jeho členství vyloučením, měl na tomto majetku podílet. Výjimku tvoří vypořádání při likvidaci, ale o tom řeč nevedeme, lidé potřebují bydlet, a ne své byty ztratit, zpeněžit.

Je to dost složitý problém. Člen má určitá práva, aby mohl realizovat své právo participovat na nárustu (či ztrácet na poklesu) tržní hodnoty svého bytu.

Je tomu tak pouze v případě, že byt, ke kterému má právo nájmu, realizuje na obecném trhu. To mu zákon i stanovy neomezeně umožňují převodem družstevního podílu /§736 ZOK/ za nejvyšší cenu na trhu s byty. To ale není stejné jako při skončení členství vyloučením. Vyloučení je něco jiného, je to sankce za to, že člen neplní své povinnosti, vytváří ztráty které, zejména v malých družstvech musí zaplatit za něj ostatní slušní členové. Proto ten, kdo svévolně a opakovaně porušoval pravidle a poškozoval ostatní členy družstva, nemá obdržet plnou satisfakci v tržní hodnotě družstevního bytu, na kterou se ještě ostatní členové musí složit nebo si vypůjčit. Pokud zákonodárci vytvoří jinou právní zásadu, pozbyde vyloučení jakýkoliv smysl a ztrácí svůj sankční charakter.

Vím, že je to nezáživná teorie, ale je nebezpečná jako metastazující choroba. Ministerstvo spravedlnosti, poslanci a také justice se snaží tyto zásady změnit.

Vypořádací podíl je vázán na splněnou vkladovou povinnost člena. Podíl není vklad s cílem získávat finanční dividendu z hospodaření, ale vklad jehož „výnosem“ je levné bydlení. Do této koncepce byl zanesen zmatek tím, že se začalo uvažovat s tržní cenou bytu, která tam ovšem nepatří. Důvodem je zřejmý nepoměr mezi výší členského podílu před rokem 1989 za DBV a současnými cenami.

Toto jsou pro laika jen slova, prázdné pojmy. Ale jaký je (může být) výsledek?

Ten by měl mít za cíl odlišit řádné členy plnící své povinnosti vůči družstvu, a ostatním členům, od těch, kteří jsou pro porušování pravidel vyloučeni z družstva. Jeví se jako spravedlivé, že vylučovaný člen obdrží svůj vklad s přihlédnutím na jeho zhodnocení, avšak bez možnosti participace na majetku (finančních prostředcích) ostatních členů. Tím není dotčena možnost uplatnění splatných pohledávek a nákladů družstva. Bohužel členů, kteří své povinnosti neplní, přibývá. Statutární orgány družstva nemohou zasáhnout do toho, komu člen převede svůj podíl a kdo získá nájemní práva k bytu.

Proč to vše uvádím? Mluvím o chorobě a to smrtelné. Jak se tato choroba projevuje?

Nejvíce jsou ohrožena malá družstva. Třeba v domě s dvaceti byty, kde jeden člen dlouhodobě neplatí nájem, dluží již třeba 200.000 Kč. Družstvo ho usnesením ostatních členů vyloučí. Vrátí mu jeho vklad a byt přidělí jinému členovi.

Započte si své pohledávky a hotovo.

Ale nová koncepce ministerstva spravedlnosti nastoluje jiný režim. Vypořádání má proběhnout ve výši, která vyjadřuje hodnotu kvalitativně a velikostně srovnatelného bytu, Ta hodnota se v čase mění a neodpovídá vždy hodnotě skutečné. (cenová bublina dneška). Vyloučený dobrák tak získá nárok od družstva třeba ve výši několika milionů. Ovšem družstvo za tyto peníze byt na trhu neuplatní, a tedy v hospodaření vznikne ztráta. Kdo ji v tomto malém družstvu uhradí? No jak jinak, složí se na ni ostatní členové družstva. Výtečník odešel, zaplaťte třeba padesát tisíc, i více. A když bude takových dobráků víc, šup do insolvence a o byty mohou lidé přijít.

Příklady táhnou. Co hrozí? Bude se to týkat v „nové vizi“ či právní úpravě (novela příslušného zákona bude projednávána v září)?

Už se dále nikdo z členů nebude snažit najít pro úplatný převod zájemce, hodí v družstvu klíče na stůl. Dej peníze, víš, že u soudu vyhraju, vůle politiků byla povýšena na zákon. Dáš mi cenu podle ocenění zdejší realitky a dost. Nastane úprk, dokud je z čeho brát. A ti slušní? Ztratí střechu nad hlavou.

Přijde insolvence družstva, ti slušní přijdou o byty. Senior, mladí, kdokoliv. Pro družstvo nastane ekonomická smrt. Na začátku je jakási „ekonomická korektnost“, podivný model laiků, kteří o družstvech nevědí nic, jen pátrají, jak docílit naivní vize absolutní spravedlnosti. A vláda? Přinejmenším mlčky asistuje. Kašle na ona usnesení VS OSN, kašle na statisíce slušných občanů, kteří mohou přijít o střechu nad hlavou, na které pustí ekonomický mor.

Chceme silné Česko. Trapné, když preferuji zloduchy před slušnými lidmi. Ad absurdum, příklady táhnou? Příště se budeme zabývat občany zbavené občanství nebo těch kdo se toho svazku zřeknou dobrovolně. Trend, když jsem pozbyl občanství ČR tak budu žádat ocenění majetku státu a x-tý podíl propočtený podle počtu obyvatel. Zdá se Vám to hloupé? Ano, je to stejně hloupé jako legislativní novátorství exekutivy, parlamentu i justice. Ivan Přikryl, ceskajustice.cz

DOBROVOLNÍ HASIČI SE ZDOKONALÍ V ŘÍZENÍ VOZIDEL

Celkem 700 řidičů ze sborů dobrovolných hasičů v regionu projde intenzivním kurzem. Osvojí si jízdu zvýšenou rychlostí i ve ztížených podmínkách. Moravskoslezský kraj tak posiluje bezpečnost a účinnost zásahů. Na tento projekt kraj ze svého rozpočtu vyčlenil 1,7 milionu korun.

„Řízení v kritických podmínkách nebo ve zvýšené rychlosti vyžaduje nadstandartní řidičské dovednosti. Řidiči si díky osmihodinovému kurzu ověří vlastnosti svých zásahových vozidel, ve kterých budou školící jízdy absolvovat. Jsem přesvědčený, že nejen profesionální, ale také dobrovolní hasiči musí být co nejlépe proškolení a k zásahům jezdit co nejrychleji, nejefektivněji a přesto bezpečně. Řidiči zásahových vozidel mají samozřejmě spoustu zkušeností i absolvovaných výcviků, přesto je na místě jejich schopnosti stále prohlubovat a zdokonalovat,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák s tím, že v regionu působí 22 profesionálních jednotek a 356 jednotek sborů dobrovolných hasičů.

„Kurzy bezpečné jízdy budou stát krajskou pokladnu 1,7 milionu korun. Tato částka pokryje veškeré náklady na odborné lektory, pronájem akreditované učebny, provoz technologických ploch, náklady na energie i na stravování řidičů, kteří se kurzu zúčastní. Tuto investici považuji za smysluplnou. Jsem přesvědčený, že se zdokonalením řidičských dovedností hasičů sníží případné škody během zásahů. A také se zvýší jejich bezpečnost,“ vysvětlil náměstek hejtmana kraje pro finance, investice a majetek Jaroslav Kania a doplnil, že krajská dotace pokryje polovinu nákladů na kurzy. Zbylá část je na jednotlivých obcích, pod které dobrovolní hasiči patří. Aby se dobrovolní hasiči mohli v řízení zdokonalit, je spoluúčast obcí nutná.

„Na odbornou přípravu řidičů vozidel s těžkými cisternovými automobilovými stříkačkami se v Hasičském záchranném sboru Moravskoslezského kraje standardně zaměřujeme. Je jistě na místě, aby své dovednosti zdokonalovali i dobrovolní hasiči, bez kterých bychom se neobešli a jež jsou nezbytnou součástí integrovaného záchranného systému. Rychlá jízda v kritických a často nezvyklých situacích, stejně jako řízení velkého zásahového vozidla pod majákem, tedy s právem přednosti v jízdě, mají svá specifika,“ řekl ředitel Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje Vladimír Vlček.

Kurz bude mít teoretickou i praktickou část. Krizové situace při řízení, jako jsou aquaplaning, přetáčivý i nedotáčivý smyk, proměnlivé těžiště vozidla nebo krizové brzdění, si budou účastníci kurzu nejdříve definovat teoreticky, následně si zásady jízdy v těchto podmínkách vyzkouší v praxi.

Kurzy se budou konat v ostravském Centru bezpečné jízdy Libros na asfaltovém polygonu, který je vybavený speciální technologií skrápění kluzných výcvikových modulů a simulačních technologií. „Řidiči budou například v aquaplaningové vaně trénovat krizové brzdění i vyhýbání překážkám, vyzkouší si průjezdy vodní stěnou. Absolvují také školu smyku, zdokonalí si vyhýbací manévry a brždění ve vymezeném prostoru či na nestejnorodém povrchu,“ vysvětlil hejtman kraje Ivo Vondrák a doplnil, že se účastníci kurzu seznámí i s novými prvky ovládání moderních vozidel a dokonale si osvojí jízdní vlastnosti vozidla vybaveného novými technologiemi aktivní bezpečnosti.

Celkem se uskuteční 44 školení, jednoho kurzu se totiž bude účastnit 16 řidičů. „Věřím, že se díky tomuto specializovanému výcviku zvýší bezpečnost a efektivnost našich zásahů, to vše bez nehod a bez škod na zdraví či majetku občanů. Jízda v extrémních situacích je bezesporu velmi náročná. Tyto kurzy pomohou dobrovolným hasičům odbourat případný stres, zároveň podpoří sebereflexi řidičů, aby se eliminovala případná přemíra odvahy či podceňování situací v silničním provozu,“ uzavřel starosta Krajského sdružení hasičů Moravskoslezského kraje Leo Kuběna. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí