iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Británie víc než EU, má země minulosti, spojí se s USA

Už dříve bylo jasné, že Britové v EU dlouho nevydrží, protože se pokládají i bez EU za velkou a důležitou velmoc a nechtějí doplácet na uprchlíky. Navíc stále tíhli a tíhnou k USA, ke které mají blíž. Potvrzuje se to i nyní, kdy byl v Británii prezident Trump. Spojené státy jsou připraveny dojednat "úžasnou" obchodní dohodu s Británií, jakmile opustí Evropskou unii.

Po rozhovorech s britskou premiérkou Theresou Mayovou to v Londýně řekl americký prezident Donald Trump. Dodal, že věří i ve sladění sankcí obou zemí vůči čínské firmě Huawei. Podle šéfa Bílého domu mohou Británie a USA objem vzájemného obchodu zdvojnásobit až ztrojnásobit.

Trump rovněž uvedl, že s Mayovou mluvil o čínské telekomunikační firmě Huawei, kterou americké tajné služby podezírají z napojení na čínskou špionáž. Washington proto tlačí na spojence, aby s Huawei přestali spolupracovat.
Trump ale přímo neodpověděl na otázku, zda by USA přerušily sdílení zpravodajských informací s Británií, pokud Londýn umožní Huawei účast na budování sítí 5G.

Prohlásil, že „žádné omezování“ v budoucnu nevidí. „Ohledně Huawei a všeho dalšího se zcela jistě dohodneme,“ řekla hlava USA. Trump také zopakoval, že členské země NATO „musí plnit své závazky“. Ty, které dosud nezvýšily armádní výdaje na stanovená dvě procenta HDP, by tak podle něj měly učinit. „Nemají na výběr,“ poznamenal.

Mayová předtím připustila, že s Trumpem se neshodli na některých tématech, jako jsou klimatické změny a Írán. Šéfka britské vlády zdůraznila, že Londýn stále hájí mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu, od níž USA loni odstoupily. Podobně Británie podle Mayové podporuje pařížskou klimatickou dohodu, z níž USA za Trumpa vypověděly členství.

Mayová se s Trumpem sešla nedlouho před svým odchodem z vedení Konzervativní strany i britské vlády. Rezignaci oznámila proto, že nedokázala Británii vyvést z EU na základě referenda z 23. června 2016, v němž se 51,9 procent hlasujících vyslovilo pro vystoupení z EU.

Neplaťte EU miliardy za brexit a odejděte bez dohody, doporučuje Trump

Trump nicméně na společné tiskové konferenci práci Mayové na brexitu pochválil. Podle něj dovedla záležitost do „velmi dobrého bodu“ a dohoda je prý nyní na dosah. Před odletem do Londýna přitom Trump v rozhovoru s britskými novináři vládu Mayové kritizoval, že při vyjednávání „umožnila EU držet všechny karty“. Při loňské návštěvě Británie zase uvedl, že Mayová ignorovala jeho rady. Premiérka následně prozradila, že jí doporučil unii žalovat.

Podle Trumpa je britský odchod z unie dobrou věcí, protože země „chce svou vlastní identitu a své vlastní hranice“. Šéf Bílého domu kromě toho před novináři zopakoval podle médií již vyvrácené tvrzení, že výsledek brexitového referenda předpověděl den před jeho konáním. K začínajícímu boji o pozici příštího lídra vládních konzervativců Trump řekl, že dobrými kandidáty jsou ministr zahraničí Jeremy Hunt a jeho předchůdce Boris Johnson.

O jiném favoritovi, kterým je ministr životního prostředí Michael Gove, řekl, že jej nezná. Zpravodaj listu Daily Mail John Stevens na to reagoval zveřejněním společné fotografie Govea a Trumpa. Televize ITV oznámila, že Trump hovořil s Johnsonem telefonicky a nabídl mu osobní schůzku. Tu prý ale Johnson s ohledem na vlastní dohodnutý program odmítl.

Televize CNN označila Mayovou vzhledem k jejímu brzkém odchodu z funkce za „chromou kachnu“. Upozornila rovněž, že v programu Trumpovy návštěvy není setkání s premiérkou mezi čtyřma očima. Oba státníci se sešli u kulatého stolu za přítomnosti četných britských ministrů, z nichž by mohl vzejít budoucí předseda britské vlády.

Podle deníku The Washington Post se americký prezident zatím během svého pobytu v Londýně politickým tématům spíš vyhýbal. Soustředil se na polemiku se svými odpůrci, zejména s londýnským starostou Sadikem Khanem. Ten Trumpa v televizi Sky News označil za prototyp všech ultrapravičáků světa.

Mayová předala Trumpovi jako dar reprodukci Atlantické charty, společného prohlášení států bojujících proti nacistickému Německu, vydané na konferenci v Londýně 14. srpna 1941. Dokument, který visel na zdi válečného britského premiéra Winstona Churchilla, položil základ principům volného obchodu a kolektivní bezpečnosti v poválečném uspořádání západní Evropy a USA.

FALKLANDY SE HLÁSÍ K BRITÁNII

Když v roce 1986 vstřelil ve čtvrtfinále fotbalového mistrovství v Mexiku argentinský útočník Diego Maradona Angličanům gól rukou, na britských ostrovech se fanouškům doslova vařila krev. Argentinská šachová federace (ACF) se rozhodla uspořádat svůj oficiální turnaj na Falklandách, do propozic přitom napsala jméno tamní metropole, přístavu Port Stanley, po svém – jako Puerto Argentino.

Britové mluví o „diplomatické provokaci a zatahování politiky do sportu.“Argentinský turnaj by se totiž měl odehrávat v hotelu jen pár kroků od pomníku Margaret Thatcherové, který obyvatelům britského zámořského území připomíná její klíčovou úlohu v dávné válce.

Válka byla krátká, ale krvavá. Ostrovy obsadili v dubnu 1982 nejprve Argentinci, kteří je nazývají Malviny. Britové, kteří v té době už žili na ostrovech 150 let, mluvili o narušení svého teritoria.

Bitva o Falklandy

• 2. dubna 1982: argentinští vojáci vpadli na Falklandské ostrovy. Krátce poté zabrali i další britská území v Atlantiku včetně Jižní Georgie.
• 5. dubna: Britské námořnictvo vyslalo k ostrovům přes sto lodí.
• 25. dubna: Britské síly znovu získaly Jižní Georgii.
• 2. května: Britové potopili argentinský křižník General Belgrano, zemřelo 320 námořníků.
• 21. května: Tři tisíce britských vojáků se začaly vyloďovat v jižní části Falkland.
• 14. června: Argentinští vojáci se vzdali. Britové vstoupili do přístavu Stanley, hlavního města ostrovů.
• Během konfliktu zemřelo 255 britských vojáků a tři civilisté. Na argentinské straně zemřelo přes 650 lidí.

Do jižního Atlantiku vyslali početné vojenské síly, takže už 14. června dobyli Port Stanley a argentinské jednotky se v beznadějné situaci rychle vzdaly. Tehdejší britská premiérka, „železná lady“ Margaret Thatcherová, plula na vlnách nebývalé popularity, díky velké razanci a neústupnosti, se kterou se do konfliktu ve vzdáleném Atlantiku pustila.
Vojenský režim v Argentině poté padl, ani jedna strana ale nezapomněla na stovky padlých. Argentina ztratila 655 vojáků, Británie 255.

Londýn vždy trval na tom, že obyvatelé ostrovů mají právo na sebeurčení. V březnu 2013 proběhlo na Falklandách referendum s vysokou účastí, ve kterém se 99,8 procenta hlasujících vyslovilo pro setrvání Falkland jako Britského antarktického území.

SEBEVĚDOMÍ BRITŮ VE SVĚTĚ, DÍKY KRÁLOVNĚ VIKTORII?

Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) Velkou Británii sice oslabila, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impériumnejvětším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i větší část Irska.

Velká Británie je vysoce rozvinutá země, sedmá největší ekonomika světa s druhými nejvyššími výdaji na obranu. Jejím hlavním a největším městem je Londýn, v jehož metropolitní oblasti žije asi 10,3 milionu lidí a který je považován za jednu z nejdůležitějších světových metropolí, centrum ekonomiky, vědy a kultury.

Velká Británie je ústředním členem Společenství národů s 53 členskými státy, sdružujícího bývalá britská dominia a kolonie, jako jsou Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Bangladéš, Malajsie, Singapur a Jamajka, z nichž 15 uznává za hlavu státu britského monarchu. Dále je stálým členem Rady bezpečnosti OSN,[4] jadernou velmocí, členem skupiny G7, jedním ze zakládajících členů NATO a členem Rady Evropy. Doposud je Spojené království členem Evropské unie, následkem referenda z 23. června 2016 však své členství vypovědělo a ukončuje v procesu nazývaném brexit.

BRITÁNIE ZÁVISLÁ NA ÚZEMÍ OSTROVA MAN

Britská koruna má dále suverenitu nad tzv. korunními dependencemi, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.
Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě, což jsou poslední zbytky někdejšího Britského impéria.

Ani zámořská území se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indickooceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, Turks a Caicos.

Britské ozbrojené síly, oficiálně Ozbrojené síly Jejího Veličenstva, se skládají ze tří profesionálních odnoží: Royal Navy a Royal Marines (tvořící námořní službu), britské armády a královského letectva. Síly jsou organizovány ministerstvem obrany a řízeny radou obrany Spojeného království, které předsedá státní tajemník pro obranu. Vrchním velitelem je britský monarcha, královna Alžběta II, jíž příslušníci sil skládají přísahu věrnosti.

Spojené království tvoří čtyři země (anglicky constituent country) – Anglie, Severní Irsko, Skotsko a Wales. S výjimkou Anglie, která je spravována přímo centrálními institucemi Spojeného království, se ostatní tři země těší různé míře autonomie, rozšířené ve 20. století v procesu tzv. devoluce. Mimo Anglii, která má velice komplikovaný čtyřstupňový systém správního členění, mají ostatní tři země podstatně jednodušší dvoustupňový systém.

VYSOKÁ HUSTOTA ZALIDNĚNÍ ANGLIE

Ve Spojeném království žije asi 60 milionů lidí, je tu vysoká hustota zalidnění – 250 osob na km², tedy dvakrát vyšší než v ČR. Britové žijí většinou ve městech (asi 92 % obyvatel). Spojené království není velkým státem, ale v průběhu novějších dějin se stalo domovem pestré směsice národů, kultur a náboženství.

Více než čtyři pětiny obyvatel Spojeného království žijí v Anglii. Většina z nich žije a pracuje ve městech a velkoměstech. O víkendech a v době prázdnin a dovolených jsou hlavní silnice ucpány lidmi, kteří jedou na návštěvu na venkov či výlet na pobřeží. Mezi další oblíbené činnosti volného času provozované v přírodě patří zahradničení a sledování sportů či aktivní sportování.

Spojené království má bohaté literární a umělecké dědictví. Po celá staletí jeho země plodily řadu velkých básníků, dramatiků, romanopisců, malířů, architektů a hudebníků. Anglický jazyk se rozšířil do celého světa od Severní Ameriky až po Austrálii.

S indexem soukromí 1,5 (5. nejhorší hodnota z 36 vyhodnocovaných zemí) patří obyvatelé Spojeného království mezi ty s největšími zásahy do soukromí na světě. Ve Velké Británii bylo v posledních několika letech instalováno přes 4 miliony kamer (1 na 14 obyvatel), z toho nejvíce v Londýně (který se po 7. červenci 2005 stal městem s největším kamerovým dohledem na světě)..

Zdaleka největší skupinou tvoří Angličané. K dalším patří Velšané, Skotové, Irové a Židé. Spojené království je terčem masivní imigrace neevropského obyvatelstva, řada imigrantů či jejich potomků pochází z různých částí bývalého Britského impéria – Indie, Pákistánu, Bangladéše, Hongkongu, Afriky a karibské oblasti. Okolo 1/3 všech britských studentů ve věku 5–16 let byli v roce 2016 příslušnící etnických menšin.. V Londýně mělo 69 % dětí narozených v roce 2015 alespoň jednoho rodiče pocházejícího z ciziny.

Spojené království nemá uzákoněný oficiální jazyk, ale de facto jím je angličtina.. Anglicky se mluví na celých Britských ostrovech včetně Severního Irska a Irska, byť s mnoha různými regionálními dialekty. K dalším mluveným jazykům patří velština, skotská gaelština, irská gaelština a kornština, které patří do skupiny keltských jazyků.

Odhadem je cca 95% britské populace anglických mluvčích. Asi 5,5% populace mluví jazyky, které se do Británie zavlekly v důsledku relativně nedávné imigrace.Takovou největší skupinou jsou jazyky z Jižní Asie jako paňdžábština, urdština, hindština, bengálština, tamilština a gudžarátština, které jsou zastoupeny 2,7% britské populace.[81] Podle sčítání v roce 2011 se polština stala v Anglii druhým nejpoužívanějším jazykem se 546 000 mluvčími.

V roce 2014 do Velké Británie imigrovalo 624 000 lidí, zatímco ze země se ten samý rok odstěhovalo 327 000 lidí. Většina nových imigrantů pochází z bývalých kolonií v Asii a Africe, ale významná je také migrace z členských států EU. Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím ve Spojeném království, počet muslimů stoupl z méně než 22 000 v roce 1951 na 1,6 milionů v roce 2001 a na 2,8 milionů v roce 2011. V důsledku imigrace a vyšší porodnosti menšin se etnická skladba Spojeného království zlepšila.

Neschopní vedoucí politici EU nebyli schopni se rázně rozloučit s Británií. Možná i z toho důvodu, že se obávají toho, že když jedna země opustí EU, brzy odejdou i další. Rozpadla se po prezidentovi Titovi také Jugoslávie. V dnešní EU nejsou nadaní politici, kteří by vymysleli ideální program pro život ve společenství 27 či více zemí Evropy. Šéfové Bruselu se nemohou chovat tak, že budou všechny země řídit, nařizovat jim, co musejí dělat, jak se chovat, podnikat atd. Každá země chce být samostatná a chovat se podle vedení vlastních vlád, politiků a prezidenta. /r/