iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Obhájce Babiše Bartončík: Zastavit stíhání, podvod nestal

Obhájce premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše Michael Bartončík podal státnímu zástupci návrh na zastavení jeho trestního stíhání v případu údajného podvodu při žádosti o dotaci na farmu Čapí hnízdo. České justici to potvrdil Bartončík s tím, že se jedná o návrh obsáhlý. Podle Bartončíka budou do konce týdne následovat návrhy u všech dalších osob, které v případu zastupuje, tedy Babišovy manželky a dcery. Důvodem pro zastavení trestního stíhání má být to, že podle obhajoby předmětný skutek není trestným činem.

Jeho bratr Josef již podal návrh na zastavení stíhání jeho klientky Jany Mayerové. Mayerová, která Agrofertu radila s evropskými dotacemi a na ministerstvu financí působila i jako Babišova poradkyně, žádost o dotaci na projekt Čapí hnízdo připravovala a podepsala. Pro deník Právo Josef Bartončík uvedl, že navrhl zastavit stíhání, neboť skutek, z něhož je Mayerová obviněna, není trestným činem. Před rokem již advokát uspěl u dozorujícího státního zástupce Jaroslava Šarocha z Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ) s žádostí o zastavení trestního stíhání Jaroslava Faltýnka.

Jak informoval iRozhlas, žádost o zastavení trestního stíhání Josefa Nenadála, bývalého předsedy představenstva firmy Farma Čapí hnízdo, již podal také jeho advokát Zdeněk Odehnal. „Smysl návrhu je ten, že je nepochybné, že se nestal skutek, pro který je klient stíhán,“ sdělil Odehnal iRozhlasu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

SOUDCE ŠIMKA: SVĚT PESTRÝ, POSTIHNOUT PRAVIDLY NEBEZPEČNÉ

Etické kodexy jako reakce na strach z trestního stíhání nebo jako skutečná renesance etiky? Je etika součástí odbornosti? Jsou etické kodexy pokusem menšiny prvních profesí vládnout svému stavu? Je nebezpečné postihovat nekonečně pestrý svět uzákoněním morálky? Takové otázky pokládali jednotliví řečníci druhé části kulatého stolu na téma Etika právnických profesí. Akci pořádala Stálá konference českého práva v rámci Pražského právnického jara.
O první části akce, která se konala v pátek 31. května 2019 Česká justice již informovala. Řečnický výkop druhé části svěřil moderátor a zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček advokátu Tomáši Sokolovi, protože tato část se měla věnovat profesím, které mají „komerční charakter“.

Advokát je ze všech právnických profesí nejvíce vystaven pokušení ďábla. Od advokátní úschovy, kam advokát přijímá peníze klienta až po fakt, že klient se může chovat i nevědomě více, než nemorálně. „Co namítnout k otázce klienta, zda má popřít půjčku od rodičů, kteří od něho nedostali kvitanci?,“ takovou otázku vznesl na úvod svého vystoupení místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců advokát Tomáš Sokol. S odkazem na §16 zákona o advokacii pak upozornil, že advokát není vázán pokyny klienta, jsou-li tyto v rozporu se stavovskými předpisy.
„Jde o intimitu rozhodování, ve kterém hraje roli právo i etika.

Soudce těžko zpronevěří peníze a nikdo ho nežádá o radu. Proto Česká advokátní komora přijala před dvaceti lety etickou normu, která stanoví, jak se mají advokáti chovat nad rámec toho, co jim ukládá zákon. Dnes jsou tato pravidla vnímána jako právo sui generis včetně postihu za jejich porušení. Prostý odkaz na tato pravidla postačuje k přezkumu soudem. Námitky, že pravidla jdou nad zákon byly odmítnuty s tím, že zákon o advokacii pověřil advokáty tato pravidla vytvořit,“ uvedl Tomáš Sokol.

Podle NSZ etika k vyvinění právnické osoby nestačí

Podle Tomáše Sokola je rovněž zajímavé, že stavovské předpisy advokátů upravují i svobodu slova nebo právo konat vše, co není zákonem zakázáno – tedy upravují jinak pravidla, která platí pro „obyčejné lidi“. Jako příklad uvedl případ advokáta, který si ve volební kampani vytiskl lživý plakát a byl za to potrestán. Za normálních okolností by z takového projevu jen bolel žaludek, dodal místopředseda České advokátní komory.

Jak dále Sokol zdůraznil, etické kodexy se dnes staly součástí korporátní kultury. „Původně se mělo za to, že jde o vyjádření názoru nebo o image vlastníků. Situace se dramaticky změnila se zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO). V té chvíli poptávka po etických kodexech dramaticky stoupla. Zejména po novelizaci o možnost zprostit se přičtení skutku, pokud korporace prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, aby mu zabránila. V tu chvíli stoupla spotřeba etických kodexů a poptávka po revizích těch stávajících,m zda jsou dosti etické a nemají bít více. Týká se to i právních kanceláří,“ uvedl.

Poté upozornil na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství: „NSZ vydalo výkladový dokument, který má sloužit k hodnocení toho, zda právnická osoba vynaložila veškeré úsilí. V tomto dokumentu stojí, že etický kodex nestačí,“ řekl Tomáš Sokol.

Problematika je podle něho nesmírně zajímavá: „Je to zajímavé v tom, že existují právnické osoby, které říkají, že nebudou etický kodex přijímat. Jiné přijímají celý systém a odůvodňují to slovy, ,abychom se ubránili´. Jde o reakci na hrozbu trestního stíhání nebo o renesanci etiky? Jsem zvědavý, jak to dopadne,“ uzavřel.
Když etický advokát stojí proti neetickému advokátovi

Na to reagoval moderátor Karel Havlíček otázkou: Jakmile morálku posvětíme přímusem státu, je morálka mrtva?
Další otázky kladla někdejší ministryně spravedlnosti advokátka Daniela Kovářová: „Co je oprávněný zájem klienta? Není to zakázka. Úkolem advokáta dnes je rozklíčovat, co je pod zakázkou. Jde mu o právo? O spravedlnost? Nebo o pomstu? Etický advokát musí vyhodnotit oprávněnost požadavku klienta. Advokát koriguje klienta. Souvisí to s charakterem, zázemím, nezávislostí. Je to omezené tím, že i advokát musí platit složenky a volí nějakou stranu. Nejvyšší soud říká, že advokát musí mluvit s klientem o tom, co nastane poté, až dosáhne svého výsledku. Aby se nestalo, že klient, který po letech vyhraje spor, říká: Kdybych věděl, jak dlouho to bude trvat, kolik to bude stát a co nastane, nedělal bych to.“

Jenže i takový přístup má podle Kovářové háček: „Když klienta korigujeme, nastane paradox, pokud na druhé straně sedí advokát, který nedbá na etiku. Etický advokát by měl být odborný,“ upozornila Kovářová. „Právo je dnes sexy a naše odpovědnost je mnohem větší, než dříve,“ zakončila svůj vstup do debaty bývalá ministryně spravedlnosti.

Etika je jednání, které může být normou

K tomu se moderátor Karel Havlíček zeptal: „Co vydáváme za etické kodexy, nejsou to jen profesní pravidla? Nikdo nedělá profesní kodex instalatéra,“ dodal. „Mít jiný názor je v povaze tohoto povolání,“ řekl. „Budeme-li trvat na přeměně etické normy do normy právní, tak morálku vyprázdníme reglementací státu,“ upozornil.

Další diskutující Michal Žižlavský se postavil na stranu kodexů: „Nejsem skeptický. Kodexy jsou průnikem shody na tom, co lze považovat za morální. Po roce 1989 se právnické profese oddělily od státu, vznikly nové. Je potřeba říci si mezi sebou, co je dobré a co není. Například, zda se soudce po skončení mandátu má stát advokátem,“ uvedl člen představenstva České advokátní komory a předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců.

Podle soudce Nejvyššího správního soudu Karla Šimky vytvářejí kodexy menšiny: „Kodifikace vedou ke zmrazení stavu ,tady a teď´. Vytvářejí je menšiny jako je například Soudcovská unie,“ řekl s tím, že si nedokáže představit řešení konkrétní životní situace soudce, který zdědil panství. Podle etického kodexu může majetek spravovat jen pasivně. Ve stavovských kruzích se podle něho vede debata i o tom, zda soudce může být ve společenství vlastníků bytových jednotek. „Řeknete, tak ať není soudcem. Tím z profese vyloučíte skupinu bohatých. Nejde ale jen o majetek, jde o sportovní činnost, uměleckou činnost, upozornil soudce, který citoval Kanta: Etika je jednání takové, aby se maxima konání mohla stát obecnou normou.

Morálku nelze nařídit, pokoušet se o to je tragické

K Daniele Kovářové se poté obrátil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, která se podle něho ptala, zda do etiky patří i odbornost: „Pro blbost nejde kárně stíhat,“ řekl Rychetský, který dodal, že cituje bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu.

„Morálka je něco, co nelze nařídit. Je to směšné, ne-li tragické, že existuje-li síť, která to prosazuje,“ vstoupil do debaty Karel Havlíček. S tím souhlasil soudce Karel Šimka a jak příklad uvedl rozhodování kárných senátů Nejvyššího správního soudu. Kolikrát jsme byli rozděleni 49/51. Kolik pochyb jsme v rozhodování konkrétních případů měli. „Svět je tak pestrý, že postihnout ho pravidly je nebezpečné,“ řekl Karel Šimka.

Podle Daniely Kovářové nepotřebujeme etický kodex jako technicistní normu, která stanoví, že advokát má mít cedulku na sídle. Vždyť většina kárných řízení se koná na základě porušení zákona. „Pokud advokát sáhne na peníze klienta, je to protiprávní?“ upozornila, že k tomu přece není třeba etický kodex.„Z devadesáti procent je to pravda, ale z deseti procent je třeba některé advokáty zavázat k jednání, které je svědomité. Ke svědomitému jednání,“ zdůraznil klíčové slovo závěrem místopředseda České advokátní komory. Irena Válová, ceskajustice.cz

VĚC POSTOLOPRT: BENEŠOVÁ SE OBRÁTILA NA NSZ, POSLANEC RŮŽIČKA NA INSPEKCI POLICIE

V případu devíti zastupitelů města Postoloprty, kteří byli zproštěni po letech soudem obžaloby došlo k dalšímu vývoji. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za hnutí ANO) se totiž rozhodla obrátit na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby jí k věci poskytl stanovisko. Poslanec Pavel Růžička, který byl původně mezi obžalovanými a jehož řízení soud přerušil, neboť nebyl Poslaneckou sněmovnou vydán k trestnímu stíhání, se zase obrátil na Generální inspekci policejních sborů (GIBS).

Že se ministryně, sama bývalá nejvyšší státní zástupkyně, rozhodla obrátit na nejvyššího státního zástupce Zemana vyplývá z její odpovědi poslanci Růžičkovi. Ten jí požádal o vysvětlení postupu ministerstva spravedlnosti, které ve věci ještě pod vedením ministra Roberta Pelikána podávalo podnět k výkonu dohledu vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lence Bradáčové.

Ta po měsíci postoupila věc Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem (KSZ), které po dalším měsíci seznalo ve věci částečné pochybení, které ovšem podle jeho názoru nemělo vliv na důvodnost obžaloby. Navíc se již věc nacházela v řízení před soudem a dozorové státní zástupkyni Radce Pavlišové tak bylo pouze uloženo, aby požadovala výslech znalce před soudem. Stojí za to připomenout, že toto pochybení shledalo KSZ až napodruhé. První provedený dohled při stejné důkazní situaci, který vykonalo KSZ ještě před podáním obžaloby v listopadu 2016, ovšem žádné pochybení neshledal.

Benešová po prošetření v odpovědi poslanci Růžičkovi sděluje, že rozhodnutí chomutovského soudu dalo plně zapravdu důvodům, které vedly ministerstvo k podnětu k výkonu dohledu. A vzhledem k tomu se „rozhodla požádat nejvyššího státního zástupce o informaci, jaká byla či budou učiněna opatření v rámci soustavy státního zastupitelství v návaznosti na výsledek řízení v předmětné věci, a to jak v obecné, tak případně v individuální rovině“. Až poté, co obdrží Zemanovu odpověď Benešová zváží, jaká „systémová či individuální opatření“ učiní. Jak již Česká justice informovala, Benešová velmi vážně zvažuje podání kárné žaloby na dozorovou státní zástupkyni Pavlišovou a má pochybnosti také o způsobu, jakým byl ve věci vykonáván dohled.

Poslanec Růžička se obrátil s podnětem na GIBS, které koncipoval jako trestní oznámení na vyšetřující policisty a jejich nadřízené. V podání popisuje důvody, které jej vedou k podezření, že lounští policisté mají nadstandardní vazby se znalcem, který ve věci zpracovával pro orgány činné v trestním řízení posudek, který pak sloužil jako hlavní a v podstatě jediný důkaz pro obžalobu.

Právě způsob zadání a zpracování posudku, včetně opomíjení důvodných důkazních návrhů posudek zpochybňujících, bylo předmětem pochybností ministerstva spravedlnosti a vedlo k podnětu k výkonu dohledu. Paradoxní je, že šéfem GIBS je Radim Dragoun, který v době vyšetřování případu postoloprtských zastupitelů byl vedoucím Okresního státního zastupitelství v Lounech, a tedy nadřízený dozorové státní zástupkyně Pavlišové. Je zde tedy otázka podjatosti Dragouna, potažmo systémové podjatosti celé GIBS, ceskajustice.cz

EKONOMICKÝ DENÍK: MIMOSOUDNÍ VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK NEMÁ JASNÁ PRAVIDLA

0 Dluhy, jejich vymáhání, děti či senioři v exekuci, insolvence. To jsou velká témata současnosti jak na úrovni České republiky, tak Evropské unie. V roce 2018 bylo v ČR zahájeno na 505 000 exekucí. Téměř 1,5 milionu nových pohledávek zároveň zaznamenaly inkasní agentury. Oblast mimosoudního vymáhání pohledávek však nesvazují prakticky žádná legislativní pravidla.

Podle průzkumu trhu mimosoudního inkasa za rok 2018, který si každoročně nechává zpracovat Asociace inkasních agentur (AIA) a měl by pokrývat cca 80% trhu inkasních služeb, řešily inkasní agentury pohledávky v objemu okolo 23,5 mld. Kč (o 3,5 mld. Kč méně než v roce 2017).

Za rok 2018 zároveň přibylo na inkasním trhu cca 1,46 mil. nových pohledávek. Srovnáme-li to s exekucemi, tak podle statistiky Exekutorské komory za rok 2018 byl počet nově zahájených exekucí 505 tisíc. „Inkasní agentury tedy pracují s třikrát větším počtem případů než exekutoři a přitom oblast mimosoudního vymáhání pohledávek není příliš řešena, nezabývají se tím politici ani média,“ řekl prezident Asociace inkasních agentur Radek Laštovička na symposiu Stálé konference českého práva o exekucích, „Přitom nemáme zákon o mimosoudním vymáhání a nemáme ani upraveno přenášení nákladů spojených s vymáháním,“ uvedl.

Pětina agentur nedodržuje žádná pravidla

Trh s pohledávkami nesvazují prakticky žádná pravidla. Inkaso pohledávek může v současné době vykonávat téměř kdokoli – fyzická nebo právnická osoba. Významné české společnosti, které podnikají v oboru správa a inkasa pohledávek, sice sdružuje AIA, nicméně jedná se o dobrovolné zájmové sdružení. Žádný formální přehled, kdo tuto činnost provozuje, neexistuje stejně jako dozorový orgán, který by mohl efektivně řešit jejich případné prohřešky a včas proti nim zasáhnout.

Podle výkonné ředitelky AIA Jany Tatýrkové činí tržní podíl členů AIA, kteří se dobrovolně zavázali „alespoň“ k dodržování Etického kodexu AIA, cca 80% trhu. „Stále tedy existuje 20 % trhu, kde žádná etická pravidla neplatí. Mohlo by se říci, že inkasní agenturu si najímá věřitel, že ten by měl nést odpovědnost a řešit reputační riziko. Ano, část věřitelů dbá o svou dobrou pověst, ale najdou se i tací, kterým je způsob práce inkasní agentury úplně jedno, jen ať dostanou zaplaceno,“ uvedla Tatýrková pro Ekonomický deník.

„Do Asociace se nám dostávají stížnosti typu: pracovník inkasní agentury oblepil pracoviště manželky dlužníka od vstupu až po její kancelář samolepkami s informací, že dluží. Nebo jiný příklad: v ulici, kde bydlí dlužník, dali všem autům za stěrač leták s výzvou, pokud znají toho dotyčného člověka, ať mu řeknou, ať zaplatí svůj dluh apod.,“ popsala Tatýrková různé nekalé praktiky, proti nimž ale AIA nemůže nijak zakročit.

Nemůžeme říct, co už je přemrštěné

Podobně není řešena ani výše nákladů vymáhání pohledávky inkasní agenturou, které jsou pak přenášeny na dlužníka. Legislativa by podle Tatýrkové měla stanovit rámec pro věřitele, potažmo inkasní agentury, a tak dát jistotu i dlužníkům. „Nyní může dojít k tomu, že jedna inkasní agentura na pohledávku ve výši např. 1000 Kč uplatňuje náklady 500 Kč, jiná 200 Kč a další třeba 1500 Kč. A my za AIA nemůžeme říci, o čem se domníváme, že je odpovídající výše nákladů a co už je přemrštěné.“ Před několika lety se totiž členové AIA dohodli na doporučovaných maximálních výších nákladů na vymáhání a AIA začala tyto výše propagovat. Proto tomu se však postavil antimonopolní úřad, podle něhož tento krok odpovídal kartelové dohodě, a AIA musela od tohoto doporučení ustoupit.

Pokud by mimosoudní vymáhání pohledávek bylo legislativně vhodně upraveno, bylo by podle AIA možné úspěšně vyřešit bez nutnosti soudu, exekuce či insolvence více pohledávek. AIA dokonce připravila i návrh zákona o inkasní činnosti, který se snaží předat k projednání politikům, zatím ale bezúspěšně.

V této souvislosti je podle Tatýrkové téměř 1,5 mil. mimosoudně vymáhaných pohledávek ve srovnání s počtem exekucí dětí nebo důchodců z hlediska mediální pozorností neúměrně upozaděno. „V celkovém počtu všech dluhů jsou dětské exekuce skutečně zřídkavým jevem,“ uvedl však k tomu výkonný ředitel Insolvence 2008 Tomáš Valášek, „nicméně mají tak výrazný dopad do osobního života, že je přímo nutné se jim věnovat.“
Helena Sedláčková, Ekonomický deník, ceskajustice.cz