iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Kárný senát řešil nedostatky soudců na severu Čech

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s předsedkyní Miluší Doškovou v úterý projednával kárné žaloby na dva soudce „severočeské justice“. Zatímco v případě soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Josefa Havlíka napodruhé akceptoval návrh dohody o vině a trestu, v případě soudce Okresního soudu v Chomutově (OS) Libora Lhoťana jednání přerušil a odročil na září.

V případě trestní soudce Josefa Havlíka byla situace ulehčena tím, že kárnému senátu byl předložen návrh dohody o vině a trestu. Soudce byl kárnou žalobkyní, místopředsedkyní KS Ladislavou Šafránkovou, vylíčen jako extrémně pečlivý soudce, jehož každé rozhodnutí by se dalo publikovat v tzv. zelené sbírce. Připomínalo to případ „káravé žaloby“ na přepečlivého a kolegy po odborné stránce respektovaného soudce OS v Ústí nad Labem Luďka Kuděly.

Problémy způsobené jeho pečlivostí měl podle Šafránkové Havlík již v minulosti, vedení soudu se mu snažilo pomoci nadstandardním obsazením soudního oddělení. I přes tato opatření došlo k tomu, že ve dvou případech soudce vyhotovil rozhodnutí s více jak půlročním zpožděním, přičemž v jednom z nich došlo kvůli tomu dokonce k promlčení trestního stíhání jednoho z obžalovaných. Když ani přes udělení výtky soudce rozhodnutí nevyhotovil, bylo rozhodnuto o podání kárné žaloby.

Jakkoliv soudce Havlík – který uvedl pro svá pochybení i objektivní důvody – uznal vinu, vyslovil lítost a snahu o nápravu, kárný senát navržený trest v podobě důtky odmítl jako příliš mírný. Nový návrh dohody o vině a trestu, kdy se strany dohodly na snížení platu o deset procent na půl roku, již kárný senát přijal, a to i s ohledem na skutečnost, že se jednalo o první kárné řízení tohoto soudce.

Přetíženost soudu

Kárné řízení se soudcem Liborem Lhoťanem, civilním soudcem OS v Chomutově, začalo rozpačitým, krátkým přednesem kárné žaloby předsedkyní tohoto soudu Kateřinou Vltavskou a ovšem ještě rozpačitější obhajobou soudce Lhoťana. Na členech kárného senátu tak bylo místy vidět, jak v ní během více jak hodinového přednesu usilovně hledají souvislou větu.

Předsedkyně Vltavská uvedla, že k prvnímu zjištění problémů v práci soudce Lhoťana došlo na přelomu let 2017 a 2018. V dubnu 2018 provedla kontrolu, jejímž výsledkem bylo udělení výtky za průtahy v sedmi případech. Následná kontrola KS v Ústí nad Labem však doporučila podání kárné žaloby, a to za průtahy ve více jak třiceti věcech. Vzhledem k rozsahu průtahů, i k přetrvávajícím problémům, se předsedkyně po dohodě se soudcovskou radou rozhodla podat kárnou žalobu s návrhem na zbavení funkce soudce.

Soudce Lhoťan během své obhajoby poukazoval především na přetíženost celého chomutovského soudu obecně a exekučního úseku, jehož agendu převážně vykonával, konkrétně. Exekuce jsou podle něj zničující agenda, které se jeho kolegové vyhýbají a on sám bezúspěšně žádal předsedkyni, aby mu jí nepřidělovala.

Exekuční agendu mělo podle něj dříve na starost pět soudců, dnes je tam sám. Jak vyplynulo z jeho projevu, neměl také důvěru v práci vyššího soudního úředníka, který mu připravoval podklady k rozhodnutí. „Chci si práci dělat sám, nechci být závislý na nikom, na něčí náladě, nechci se nikoho doprošovat“, prohlásil Lhoťan a dodal, že měl s tímto úředníkem i osobní spory.

Vedle toho kritizoval soudce Lhoťan také způsob dělby práce a přidělování agendy na chomutovském soudu. „Nejdřív se udělá neúnosný rozvrh práce, pak se řeší problémy a zastavuje se agenda. Nemůže přece nastat situace, aby soudce byl přetěžován a došlo k narušení chodu soudu“, prohlásil Lhoťan s dovětkem, že chomutovští soudci jsou pod tlakem a pracují ve strachu z kontrol. V prosinci 2018 s ním mělo podle jeho výpovědi proběhnout jednání na KS za přítomnosti vedení krajského i okresního soudu. Zde mu bylo doporučeno, aby se vzdal funkce, jinak bude podána kárná žaloba, což odmítl. Uznal nicméně, že v části věcí opravdu postupoval nesoustředěně a omluvil se za způsobené problémy při vyřizování nejstarších věcí.

Bývalý dlouholetý předseda chomutovského soudu, dnes jeho místopředseda Petr Šustr ve svědecké výpovědi ovšem uvedl, že soudce Lhoťana přijímal k soudu právě proto, aby posílil konkrétně exekuční úsek. Protože Šustr sám vykonával exekuční agendu, snažil se o personální vybavení úseku vyššími soudními úředníky. Soudce Lhoťan tak měl k dispozici vyššího soudního úředníka a dělba práce byla na jejich dohodě.

Podle jeho názoru je problém soudce Lhoťana jiný, než průtahový a pravou příčinu skrývá. On sám by tak preferoval nikoliv podání kárné žaloby, ale žaloby pro nezpůsobilost vykonávat funkci soudce. Šustr například zmínil pro něj nepochopitelné ponechávání spisů svému osudu, ač byly zpracovány vyšším soudním úředníkem a soudci předloženy k rozhodnutí. Spisy totiž ponechával soudce Lhoťan bez povšimnutí i přes urgence, na které nereagoval, a to včetně těch od kolegů soudců. „Vždy mne překvapilo, že ačkoliv měl psáno na deskách urgence, bylo to ignorováno“, uvedl Šustr, podle něhož soudce Lhoťan praktikoval „vyzobávání“ lehčích věcí tak, aby měl výkon. „Advokáti mi říkali, že i dvě hluboce znesvářené strany se raději po třetím jednání u pana Lhoťana usmírujou, než by pokračovali v jednání“, pokračoval Šustr.

Podle něj je nejhorší, že soudci nevadí ani to, že personál soudu se za něj stydí. „Vedoucí si stěžovaly, že tam nedokážou ani zakládat, to byly hromady spisů, které nějak ani netřídil. Tam je problém v organizaci práce, v chaotičnosti, systemizaci a ve spolupráci. On měl k dispozici asistenty. Všichni chodili za mnou jako za předsedou nebo místopředsedou a stěžovali si, že se s ním nedá spolupracovat, že je zvláštní.

Co jsem mu já vždycky vyčítal jako předseda, že mu je jedno, že ho považují ti lidé za zvláštního. Ale v takovém tom ošklivém slova smyslu, za podivínského, za člověka, který nemá hrdost, protože on není uznávaný. To si vydobyje i průměrný soudce! On je v podstatě považovaný za člověka, který se podílí na tom, že nám ten civil nejde“, popsal situaci místopředseda soudu Šustr. Na soudu je nyní podle něj obava, že až za tři roky po dosažení 70 let soudce Lhoťan odejde, zůstanou po něm nevyřízené složitější věci, které se budou muset přerozdělit mezi ostatní soudce.

Vít Štejnar, vyšší soudní úředník chomutovského soudu, popsal svoji práci kárnému senátu tak, že se maximálně snažil usnadnit soudcům práci a připravovat věci k jejich okamžitému rozhodnutí. Podle jeho názoru již v posledních letech agendu exekucí na soudu zvládají a není tak možné mluvit o přetížení. Na druhou stranu bývalá soudkyně tohoto soudu vyjádřila jako svědkyně názor, že zdejší soudci přetěžováni jsou a dlouhodobě se to podepisuje na jejich výkonnosti.
Kárný senát nakonec s ohledem na potřebu dalšího dokazování, včetně zjištění názoru soudcovské rady na způsob organizace práce na chomutovském soudu a rozdělování agendy, odročil jednání na září. Petr Dimun, ceskajustice

EU ODRAZUJE UPRCHLÍKY OD CESTY PO MOŘI

Snaha unijních států „odradit“ migranty před cestou po moři z Libye do Evropy způsobila smrt více než 14.000 lidí a dalších 40.000 lidí vystavila zločinům proti lidskosti, stojí v dokumentu, který u Mezinárodního trestního soudu (ICC) podala skupina právníků. V podnětu, na který dnes upozornil server The European Sting, žádají, aby ICC proti EU právně zakročil. Evropská komise tvrzení skupiny právníků odmítá; tvrdí, že EU vždy jednala v souladu s mezinárodními a evropskými zákony a hájí se 730.000 zachráněnými životy ve Středozemním moři od roku 2015.

Dokument o 245 stránkách žádá, aby ICC proti EU zakročil kvůli migrační politice, která se po roce 2014 podle podnětu zakládá na zastrašování „s úmyslem životy migrantů v nesnázi na moři obětovat, a odradit tak ostatní (běžence) v podobné situaci od toho, aby hledali bezpečný přístav v Evropě“.

Hlavními dvěma autory podnětu jsou Juan Branco, bývalý zaměstnanec ICC a francouzského ministerstva zahraničí, a izraelský právník Omer Shatz, který učí na Pařížském institutu politických věd.

Obvinění ze „zločinů proti lidskosti“ se částečně zakládá na interních dokumentech Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, které podle právníků varovaly, že odstoupení od úspěšné italské humanitární operace Mare Nostrum by mohlo vést k „většímu počtu obětí“.

„Místo záchrany a vylodění (migrantů), které nařizuje zákon, Evropská unie se záměrem zarazit stůj co stůj migrační tok z Libye uplatňuje politiku nucených převozů do detenčních zařízení (v Libyi), které se podobají koncentračním táborům a v nichž se páchají kruté zločiny,“ stojí dokumentu podaném u ICC v pondělí.
Za kritický okamžik považuje skupina právníků přechod z operace Mare Nostrum na misi Triton v roce 2014, z něhož vyvozují „nepochybné zavinění údajných zločinů“.

Mise Triton spustila „ten nejsmrtelnější a organizovaný útok proti civilistům, který kdy spadal pod jurisdikci ICC,“ stojí v právním dokumentu. „Představitelé Evropské unie a členských států předem věděli o smrtících důsledcích svého počínání,“ tvrdí právníci, kteří podnět u ICC podali. Dokument nikomu konkrétnímu odpovědnost nepřičítá, ale cituje z diplomatických depeší jednotlivých národních lídrů, například Angely Merkelové nebo Emmanuela Macrona.

Dokumenty shromážděné v podnětu podle jeho iniciátorů dokládají trestní odpovědnost za „způsobení smrti tisíců lidských bytostí ročně, násilné navrácení desítek tisíc migrantů, kteří se pokusili utéct z Libye, a jejich následné vystavení vraždám, deportacím, věznění, zotročení, mučení, znásilňování, pronásledování a dalším nelidským činům“.

„Naší prioritou vždy byla a bude ochrana lidského života a zajištění humánního a důstojného zacházení všem na migračních trasách,“ reagovala mluvčí EK Natasha Bertaudová. „Veškerá naše činnost je založena na mezinárodním a evropském právu,“ dodala. Francie považuje podnět za „nesmyslný“. Španělský ministr zahraničí uvedl, že o táborech pro migranty v Libyi se „nedá hovořit jako o mučících detenčních centrech“.

ŽALOBKYNĚ KWASNIAKOVÁ ODEŠLA KVŮLI BRADÁČOVÉ, SPOR O BERETU

Jedna z nejzávažnějších kauz bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) – případ s krycím názvem Bereta – mířila vloni na podzim do finiše. Poté však poněkud nečekaně vyšetřovací tým opustila jeho šéfka Vendula Kwasniaková. MF DNES zjistila, že jedním z důvodů byla nedůvěra vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.

Vyšetřování kauzy s názvem Bereta trvalo přes dva roky a týkalo se vynášení citlivých policejních informací do podnikatelského polosvěta. Zkušená policistka Kwasnikaová byla jednou z výrazných tváří ÚOOZ, přesto odešla na konci prosince 2018 do civilu. Vrchní státní zástupkyně Bradáčová v listopadu k jejímu odchodu uvedla, že případ Bereta není v ohrožení.

Důvodem k nedůvěře byla podle informací MF DNES vystoupení bývalého detektiva ÚOOZ Jiřího Komárka před soudem koncem roku 2017. Komárek, někdejší šéf ostravské expozitury útvaru, byl obžalován kvůli svému výroku, který pronesl v době připravované policejní reorganizace v létě 2016.

Komárek tehdy v České televizi prohlásil, že policejní šéf Tomáš Tuhý je podezřelý z „brutálního úniku informací“. Komárka nakonec odvolací soud zprostil obžaloby. Původně dostal roční podmínku.

Policajt, nebo rošťák

Komárek však během soudního jednání nemluvil jen o „svém“ případu, ale rozebíral i další kauzy a citoval mimo jiné i údajný odposlech z kauzy Bereta.

Právě to mělo způsobit nedůvěru mezi Lenkou Bradáčovou a některými detektivy v týmu Bereta. Bradáčová už po Komárkově vystoupení u soudu řekla, že Komárek Beretu nevyšetřoval, a informace tak nemohl mít.
V kauze Bereta pomohla k odhalení „práskače“ náhoda

„Informace byly primárně opatřeny v jiné trestní věci, nikoli ve věci mediálně označované jako Bereta,“ zopakovala Lenka Bradáčová. Na otázku, zda podezírala někoho z policistů pracujících na případu Bereta, že se s Jiřím Komárkem o případu bavili, Bradáčová neodpověděla.

Podle zdroje MF DNES Komárek mohl část informací o Beretě vědět například z porad. „Některé ty věci, které zmiňoval, samozřejmě mohl vědět z našich porad ještě z doby, kdy byl na ÚOOZ. Hlavní problém byl, že se s ním někteří lidé dál stýkali potom, co od policie odešel,“ uvedl zdroj MF DNES.

Stále v kontaktu

Myslel tím to, že se podle něj detektivové s Jiřím Komárkem dál stýkali i poté, co skončil u policie a přešel na Finanční správu, která spadá pod ministerstvo financí. Komárek se navíc veřejně kriticky vyjadřoval i o samotné vrchní státní zástupkyni.„Paní doktorka Bradáčová si, řekněme, dělá vlastní politiku. Ona to není podle mě žádná bohyně Diké, nebo Themis, která by zastávala objektivně právo, tak jak je psané, tak jak zákonodárce myslel nebo co měl na mysli, ale tak si ho trošičku uzpůsobuje,“ prohlásil Jiří Komárek začátkem letošního roku na TV Barrandov.

ÚS ROZHODNE O VOLBÁCH VE STRAKONICÍCH

Kvůli dvěma rozhodnutím krajského soudu ve Strakonicích nezasedlo od října 2018 zastupitelstvo Foto archiv
Ústavní soud (ÚS) znovu odložil vykonatelnost rozhodnutí, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích podruhé zneplatnil výsledky komunálních voleb ve Strakonicích. Nové volby se tak zatím chystat nebudou. Ústavní soudci si tím vytvořili prostor pro posouzení stížnosti vítězného hnutí Strakonická Veřejnost. Soud rovněž vyhověl návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti, řekla dnes mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková.

Podle Sedláčkové je ve veřejném zájmu, aby před organizací nových voleb padlo jednoznačné a nezpochybnitelné rozhodnutí. „Opačný postup by naopak založil situaci nejistoty, zda vyhlášené opakování hlasování bude či nebude ve svých důsledcích účelné. Výkon napadeného rozhodnutí by rovněž mohl vést k nevratnému vynaložení značných nákladů spojených s přípravou opakovaných voleb,“ uvedla Sedláčková. Zdůraznila, že jde o procesní rozhodnutí, kterým ÚS nepředjímá výsledek řízení.

„Naše důkazy, které jsme krajskému soudu poslaly, pořád nejsou v jeho rozhodnutí zhodnocené. Byli bychom rádi, kdyby se to změnilo. Zároveň si přejeme, aby Ústavní soud dokázal celou záležitost vyřešit rychleji než v prvním případě,“ řekl dnes ČTK strakonický starosta a lídr hnutí Strakonická Veřejnost Břetislav Hrdlička.

Podle něj v tomto případě může vzniknout precedens i pro další volby v jiných obcích. Hrdlička řekl, že neúspěšní kandidáti by pak mohli vždycky na výsledek podávat stížnost a odkazovat se na kauzu Strakonic. „My teď trošku taháme horké kaštany z ohně i za ostatní,“ řekl starosta.

Hnutí už s jedním podobným podnětem u ÚS uspělo, krajský soud ale volby znovu zrušil. Důvodem bylo údajné zvýhodnění Strakonické Veřejnosti v kampani.

„Nesouhlasíme s odůvodněním krajského soudu. Když to řeknu zjednodušeně a laicky, myslíme si, že vařili z vody a žádný nový argument pro zneplatnění voleb nepřinesli. Jenom (krajský soud) konstruuje, aby mu to nějakým způsobem vyšlo,“ řekl místostarosta Rudolf Oberfalcer (Strakonická Veřejnost) poté, co hnutí koncem května podalo druhou stížnost.

Strakonická Veřejnost získala loni ve volbách 51,1 procenta hlasů a 16 z 21 mandátů. Na krajský soud se pak obrátil kandidát do zastupitelstva za Změnu pro Strakonice Karel Janský. Uvedl, že Strakonická Veřejnost měla v kampani výhodnější prezentaci v radničním zpravodaji i na výlepových plochách.

Kvůli dvěma rozhodnutím krajského soudu ve Strakonicích nezasedlo od října 2018 zastupitelstvo. Město vede pouze rada se starostou, hospodaří s omezenými rozhodovacími možnostmi a pouze na základě rozpočtového provizoria.

KMENTA NEUSPĚL U ÚS

Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost novináře Jaroslava Kmenty, jejž pokutovala rozvědka, protože se nedostavil k podání vysvětlení. Šlo o zásah do Kmentových práv, z hlediska ústavního práva ovšem ještě přípustný. Ústavní soudci pokutu nezrušili jen proto, že ji už dřív vrchní soud výrazně snížil na 3000 korun. Zdůraznili ale význam ochrany novinářských zdrojů a varovali před nátlakem na novináře, například prostřednictvím pořádkových pokut. Kmenta rozhodnutí uvítal.
Uvedl, že Ústavní soud mu dal jistotu, že žije v právním státě.

„Jasně jsme konstatovali, že státní orgány se musí v každém případě vyvarovat takových postupů, které by zastrašovaly novináře nebo které by takový dojem mohly vzbuzovat,“ řekl novinářům soudce David Uhlíř.
Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Kmentovi loni uložil pokutu 20.000 korun. Prý dvakrát zmařil úkony trestního řízení, napodruhé navíc podle ÚZSI reagoval urážlivě. Vrchní soud v Praze pokutu snížil na 3000 korun, což je podle ÚS na „hranici bagatelnosti“ a dolním okraji jeho „rozlišovacího spektra“.

Postup ÚZSI při ukládání původní pokuty ale podle ÚS rozhodně nebyl v pořádku. „Panu Kmentovi by sice slušelo trochu více zdrženlivosti v jeho vyjadřování, nicméně státním orgánům sluší také více velkorysosti,“ uvedl Uhlíř. Doplnil, že chybějící zdvořilost novináře vůči úřadu těžko může zasáhnout základy demokratického právního státu, zatímco určité postupy státních orgánů vůči novinářům a svobodě tisku mohou mít mnohem větší dopad. „Čili je tam velký rozdíl mezi naší jemnou výtkou vůči vyjadřování pana Kmenty a vůči postupu státních orgánů,“ řekl Uhlíř.

Kmenta na twitteru uvedl, že má z rozhodnutí Ústavního soudu radost. „Nešlo mi o výši pokuty, ale o princip. A v tom mi ÚS vyhověl. Mám jistotu, že stále žiji v právním státě – sice s obtížemi, ale za tu jistotu ÚS děkuji. Potvrdilo se, že šikana jako forma nátlaku na novináře není přípustná metoda,“ napsal novinář.

Kmenta v uložení pokuty viděl zastrašování a vynucování poslušnosti. Rozvědku zajímal jeden jeho článek. V textu Tajné operace Andreje B. v časopise Reportér Kmenta popisoval údajné zneužívání moci a plánované kroky premiéra Andreje Babiše (ANO) v oblasti bezpečnostních složek.

V ústavní stížnosti uvedl, že jej v květnu 2018 telefonicky kontaktoval muž, který tvrdil, že je z ÚZSI a chtěl s ním mluvit o obsahu reportáže. Kmenta požádal o oficiální předvolání. To, že nepřišel podat vysvětlení, přičítá spíš neprofesionalitě úřadu. Stanovoval prý termíny, na které už měl novinář jiné závazky.
ÚZSI výzvu pokaždé předal poště v pátek, přičemž v prvním případě byl termín podání vysvětlení stanoven na úterý následujícího týdne, v druhém na čtvrtek. Kmenta také ve stížnosti zdůraznil, že nakonec vysvětlení podal, úkony trestního řízení tedy nezmařil.

OKAMUROVA SPD PODÁ ŽALOBU ÚS NA NÁRŮST SEN ELEKTŘINY

Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) podá ústavní stížnost kvůli nárůstu cen elektrické energie. Podpořilo ji 27 poslanců, kromě 19 zákonodárců SPD se připojilo sedm poslanců KSČM a Jaroslav Foldyna z ČSSD. Na dnešní tiskové konferenci před jednáním Sněmovny to řekl předseda SPD Tomio Okamura. Podle něj ceny narostly, přitom pro to není právní důvod.

„Chceme, aby se ceny elektrické energie vrátily na úroveň v roce 2018. Ceny neuvěřitelně narostly, přitom se ukazuje, že pro to není podle všeho právní důvod. Maďarsko a Polsko ceny vrátilo, respektive je udrželo zásahem vlády na cenách roku 2018,“ uvedl Okamura. Česká vláda v tomto ohledu podle něj nedělá nic.

Tiskové konference se účastnila také bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková. „Loni ERÚ, který je nyní řízen pětičlennou radou, vydal cenové rozhodnutí na regulovanou cenu elektrické energie, která má platit od roku 2019. Již při vydání dva členové rady nesouhlasili a dokonce jeden z nich uvedl, že tato cena by mohla být nižší,“ uvedla.

Cenové rozhodnutí nepodepsal člen rady Rostislav Krejcar a tehdejší předseda rady Vratislav Košťál. Krejcar tehdy řekl, že regulovaná část ceny za distribuci elektřiny, kterou ERÚ určuje, mohla být nižší. Košťál následně rezignoval na svoji funkci, odůvodnil to vzájemnými spory členů rady.

„Připravili jsme správní žalobu, kterou soud zamítl, a připravili jsme koncept ústavní stížnosti a předali ji poslancům a senátorům. Jediný, kdo s námi začal komunikovat a chtěl řešit tuto problematiku, byl Tomio Okamura a poslanci SPD,“ dodala dnes Vitásková. O jejím návrhu již Česká justice informovala.

Regulovaná složka tvoří více než polovinu konečné ceny elektřiny a asi čtvrtinu konečné ceny plynu. Jsou v ní zahrnuty především poplatek za přenos a distribuci, u elektřiny také příspěvek na obnovitelné zdroje energie. Druhou část konečných cen určují dodavatelé. Vláda přímý vliv na cenu nemá, ERÚ je nezávislým úřadem. Nepřímo může kabinet ovlivňovat ceny výběrem členů rady úřadu nebo stanovením energetické politiky.

Analytici už dříve odhadli, že během letošního roku mohou některým lidem vzrůst meziročně náklady na energie až o několik tisíc korun ročně. Důvodem je podle nich strmý růst velkoobchodních cen v loňském roce, způsobený mimo jiné zdražením emisních povolenek. V posledních měsících zdražili prakticky všichni dodavatelé.

Cena elektřiny na Pražské energetické burze pro rok 2020, na který se teď obchodníci nejvíce zásobí, činí aktuálně kolem 50 eur (asi 1300 Kč) za megawatthodinu (MWh), meziroční nárůst je skoro čtvrtinový. Na úrovni 50 eur stagnuje cena od začátku loňského září. Loni byl meziroční růst často i více než poloviční. Cena plynu se od začátku loňského léta pohybujekolem 20 eur (515 Kč) za MWh.

Podle analytiků mají české domácnosti hlavní vlnu zdražování elektřiny a plynu způsobenou loňským strmým růstem velkoobchodních cen za sebou. Pokles cen ve zbytku letošního roku ani v roce 2020 ale neočekávají, počítají se stagnací nebo s dalším nárůstem cen, který už by ale měl být mírnější, ceskajustice, cz

OCHRÁNCI SOUKROMÍ V NAPĚTÍ, KDO SE POSTARÁ O DATA LIDÍ?

Zklamání vyjádřil nepřímo Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOU) nad nálezem Ústavního soudu, který nezrušil zákonnou úpravu o povinném plošném shromažďování lokalizačních dat všech obyvatel a jejich ukládání po dobu šesti měsíců. Státní aparát vážně zasahuje do soukromí lidí a sbírá a uchovává data o občanech z důvodu bezpečnosti státu a jeho obyvatel, uvádí Ústavní soud v nálezu. Úřad se tím dostal pod tlak a varuje ty, kteří data obyvatel ze zákona sbírají.

K nálezu Ústavního soudu ze 14. května 2019 se Úřad pro ochranu osobních údajů vyjádřil až poté, co text prostudoval. Úřad pro ochranu osobních údajů podle své zprávy stál na straně skupiny poslanců, která před Ústavním soudem navrhovala předmětné opatření zákona o elektronických komunikacích zrušit. Ústavní soud však návrh zamítl, jak Česká justice již informovala.

„Nález Ústavního soudu staví ÚOOÚ v jeho praktickém dozorovém počínání do určitého napětí, protože je vázán nálezem Ústavního soudu, ale i rozsudky – judikaturou Soudního dvora EU – jak bylo uvedeno shora,“ uvádí ve své reakci Úřad pro ochranu osobních údajů s odkazem na judikaturu Soudního dvora EU ve věcech Digital Rights Ireland a Tele2 Sverige AB a nezbytnost přiměřenosti zásahu do práva na ochranu osobních údajů.

Soukromí jednotlivce je v ČR významně omezeno

Nyní operátoři a poskytovatelé služeb musí uchovávat informace o každém telefonickém spojení, textové zprávě, internetovém připojení či e-mailové korespondenci, tj. podrobná data o veškeré komunikaci, lokalizaci účastníků komunikace a poskytnutých internetových službách. Některé z těchto údajů uchovávají operátoři pro vyúčtování služeb, reklamace, marketing i bez povinnosti stanovené napadeným zákonem, popisuje se v nálezu ÚS, jaká data se o lidech archivují po dobu půl roku. Zločinci ovšem takovou komunikaci snadno obejdou. Stát i firmy v honbě za zločinci dělají zločince ze všech a dostávají k profilům lidí, mimo jiné co se týče politického přesvědčení, sexuality, preferencí, argumentují poslanci navrhovatelé v nálezu.

Ústavní soud však považuje opatření za přiměřené: „Plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje snahu státu ,neztratit v době informační společnosti krok´ a mít v rukou efektivní nástroje k plnění svých úkolů – zde zejména v oblasti bezpečnosti státu a jeho obyvatel. Principiálně proto z pohledu Ústavního soudu nelze data retention zavrhovat. Z hlediska práva na soukromí není šetrnější varianta, v níž by stát využíval dostupných údajů
netransparentním, pokoutným´ způsobem; takový důsledek však bez jasné právní úpravy nelze vyloučit,“ uvádí mimo jiné Ústavní soud, který přiznává, že jde o vážný zásah do soukromí obyvatel. „Princip data retention spočívá v plošném, nevýběrovém sběru významného množství dat o každé uskutečněné elektronické komunikaci, čímž je intenzivně omezeno soukromí jednotlivce, které je mu na ústavní úrovni garantováno čl. 10 odst. 2 Listiny, potažmo i čl. 10 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 13 Listiny.“

Zájem státu, Bradáčová a zásah do politiky

Nesouhlas s názorem pléna Soudu vyjádřila jako jediná ve svém disentu soudkyně Kateřina Šimáčková: „Většinový názor je, zdá se, založen na premise, již vyjádřila jedna ze zainteresovaných stran – konkrétně vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová – že vzhledem k čím dál většímu přesouvání lidského života (a tedy mimo jiné i kriminality) do ,světa dat´ je nezbytné, aby stát disponoval čím dál většími pravomocemi pro potírání trestné činnosti i právě ve ,světě dat´ (na úkor svobody jednotlivce, samozřejmě). Tento závěr však nepovažuji za nevyhnutelný. Posilování pravomocí orgánů činných v trestním řízení na úkor svobody jednotlivce je v jakémkoliv okamžiku a za všech okolností hodnotovou volbou,“ napsala soudkyně Šimáčková.

V souvislosti se zneužitím mimo trestní řízení Šimáčková uvedla: „V obdobném kontextu sociálních sítí lze sledovat, jak jsou v jednotlivých politických kampaních využívána data, která o sobě jednotlivci sami zveřejňují a která jsou provozovateli těchto sítí zpeněžována, a jak tento způsob zneužití takto shromážděných dat může vést k zásahům do svobodné soutěže politických sil.“

ÚOOÚ: Zákonodárce má úkol, Úřad pravomoc kontrolovat

Nyní se k soudkyni Šimáčkové přidává Úřad pro ochranu osobních údajů, který současně nevzdává snahu toto drastické a plošné opatření státu zmírnit: „Za základ k další diskusi o ochraně soukromí a budoucího nastavení agendy data retention proto ÚOOÚ považuje názor Ústavního soudu, že z hlediska zájmu na ochraně osobních údajů si lze v České republice představit právní úpravu šetrnější, která odliší a odstupňuje různé zájmy orgánů činných v trestním řízení, poskytne účinnější ochranu osobním údajům a zároveň umožní přístup k údajům starším. To je však úkolem zákonodárce, který má k dispozici i funkční zahraniční vzory (bod 92 uvádí Belgii a Německo),“ uvádí ve svém prohlášení Úřad pro ochranu osobních údajů.

„Zvláště ve vztahu k zákonné době uchování provozních a lokalizačních údajů, totiž nyní v délce šesti měsíců, vyšlo v řízení najevo, že policejní orgány využívají údaje starší tří měsíců pouze v omezené míře (bod 92). Zvláště pak stojí za povšimnutí, že např. v Německu jsou provozní údaje uchovávány pouze po dobu deseti týdnů a lokalizační údaje po dobu čtyř týdnů (bod 75). Je tedy prostor pro zkracování doby uchovávání osobních údajů (zásada omezeného uložení) a omezení rozsahu údajů zpracovávaných pro potřeby orgánů činných v trestním řízení (zásada minimalizace údajů). V tomto směru je inspirativní připojený disentující názor,“ upozorňuje ÚOOÚ na jediný disent soudkyně Kateřiny Šimáčkové.

V závěru prohlášení k nálezu Ústavního soudu pak ÚOOU nepřímo varuje ty, kteří data občanů sbírají a ukládají: „ÚOOÚ upozorňuje, že stávající široce koncipovaná právní úprava zvyšuje nároky na všechny účastníky procesu uchování provozních a lokalizačních údajů a přístupu k nim. To především z hlediska dostatečnosti technických a organizačních opatření pro eliminaci rizika náhodné nebo neoprávněné manipulace s údaji či rizika neoprávněného přístupu k údajům. Lze podotknout, že zmíněná opatření podléhají řádné kontrolní pravomoci ÚOOÚ,“ uvádí doslova Úřad pro ochranu osobních údajů. Irena Válová, ceskajustice.cz