iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Benešová, novela o žalobcích, hodně zproštěných obžalob

Novela zákona o státním zastupitelství, která zavádí funkční období pro vedoucí státní zástupce, je připravena k odeslání do legislativního procesu. Na kulatém stolu „Záruky nezávislosti státního zastupitelství“ to uvedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Podle návrhu by bylo odvolání nejvyššího státního zástupce možné pouze v rámci kárného řízení. Kulatý stůl uspořádal předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

Základním dilematem debaty o státním zastupitelství je to, zda má být soustava součástí moci výkonné, či má být zcela nezávislá. V Evropě je obvyklý prvně zmiňovaný přístup, uvedl ústavní právník Jan Wintr na úvod kulatého stolu. Nejvyššího státního zástupce ale obvykle vláda bez důvodu odvolat nemůže. To je možné pouze v ČR, Německu, Portugalsku či Polsku. Obecně je podle Wintra v Evropě trend spíše posilovat element nezávislosti státního zastupitelství.
Teze k posílení nezávislosti vedoucích státních zástupců z dílny České pirátské strany.

Kromě vládní novely, kterou připravil exministr Jan Kněžínek, navrhují dílčí změnu zákona o státním zastupitelství Piráti nebo TOP 09. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová uvedla, že návrh chce poslat do vlády již v červnu po schůzce s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Benešová připomněla, že coby ministryně v Rusnokově vládě návrh nového zákona o státním zastupitelství nakonec stáhla. Vadila jí zejména navrhovaná absence dohledu nad speciálním státním zastupitelstvím.

Nejvyšší státní zástupce je podle ní v soustavě žalobců nejohroženější, protože může být kdykoli odvolán bez udání důvodů. „Já sama jsem obětí takového odvolání,“ podotkla někdejší nejvyšší státní zástupkyně Benešová. „Prosazovala jsem od počátku, aby byly konkrétní důvody pro odvolání, aby to mohlo být jedině přes kárné řízení,“ zdůraznila Benešová.

Náměstek pro legislativu Michal Franěk v diskuzi představil parametry navrhované novely. Vedoucí státní zástupci by podle ní měli nově funkční období, současně by ale proces odvolání neměl být závislý na moci výkonné. Zásadní podle něj je, aby norma vyhovovala požadavkům protikorupční skupiny Rady Evropy GRECO. Kvůli jejím nárokům také Kněžínek novelu připravoval. Novela předpokládá také dvouleté přechodné funkční období pro nejvyššího státního zástupce, tříleté pro vrchní státní zástupce a tříleté až sedmileté pro vedoucí nižších stupňů státních zastupitelství.

Benešová v rámci diskuze zmínila, že v současné době je příliš vysoký počet účastníků trestních řízení zproštěn obžaloby. „Jednala jsem s ředitelem odboru odškodňování na ministerstvu a jsem velmi znepokojena, protože tu škodu pak musí zaplatit stát,“ uvedla ministryně. Nejvyšší státní zástupce na to reagoval citacemi z nejnovější zprávy o činnosti státního zastupitelství, podle které nejsou průměrná čísla zproštění obžaloby nijak vysoká. „Nemám rád tato obecná prohlášení ,“ reagoval na slova ministryně.

Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek by v novele, kterou připravoval společně se spolkem Rekonstrukce státu, rád primárně vyřešil akutní problémy soustavy. Těmi jsou podle něj odvolatelnost nejvyššího žalobce a zavedení funkčních období funkcionářů. V druhé fázi by se podle něj měla řešit například výběrová řízení nových vedoucích státních zástupců.

Podle Pavla Zemana se postavení státního zastupitelství blíží spíše postavení justičního orgánu. Spolupráce s ministerstvem ale podle něj co se organizace činnosti týče funguje dobře. Se zavedením funkčních období souhlasí. „A souhlasím s tím, aby funkční období byla v souhlasu s funkčními obdobími předsedů soudů,“ řekl.

Zeman také ve svém proslovu uvedl, že podle něj stávající úprava kárného řízení se státními zástupci funguje dobře. Ministerstvo totiž ještě za Jana Kněžínka poslalo do připomínkového řízení novelu, která mění jednoinstanční kárné řízení na dvojinstanční a zavádí další novinky. „Jakkoliv můžeme mít výhrady, že je řízení jednostupňové a já také zastávám názor, že by mělo být dvojstupňové, tak ta rozhodnutí kárných senátů jsou dobrá,“ řekl. Zavádění funkčních období a výměna vedoucích státních zástupců by podle něj pak měla být postupná.

Podle prezidenta Unie státních zástupců Jana Laty by nemělo docházet k opakování mandátu funkcionářů, výjimku by ale zvažoval na okresech. Státních zástupců je totiž celkem asi 1200, což je asi třetina počtu soudců a na některých okresech by podle něj nemusel být dostatečný počet kandidátů na funkcionáře.

Největší nedostatek stávajícího zákona je podle něj možnost odvolání nejvyššího státního zástupce mocí výkonnou bez důvodu, zatímco ostatní funkcionáři mohou být odvoláni pouze ve správním řízení. „Rozumím návrhu na zavedení funkčních období, na druhou stranu dokážeme žít se stávajícím zákonem. Neskrývám obavy, že čím bude navržená novela komplexnější, tím by mohlo jít o změny spíše k horšímu,“ uvedl Lata. Klíčová je podle něj případná úprava přechodných ustanovení.

Přítomní zástupci poslaneckých klubů se na závěr debaty shodli, že jsou pro předložení novely, která zavede funkční období vedoucích státních zástupců i možnost odvolání nejvyššího státního zástupce pouze na základě kárného řízení, Eva Paseková, ceskajustice, cz

STÁT SE MUSÍ OMLUVIT ZA ZEMANŮV VÝROK O ŠARAPATKOVI

Stát se musí omluvit za výrok prezidenta Miloše Zemana o jeho bývalém poradci Zdeňkovi Šarapatkovi, rozhodl dnes Obvodní soud pro Prahu 1. Zeman v televizi Barrandov řekl, že Šarapatku vyhodil pro neschopnost. Šarapatka ale z úřadu vlády v době, kdy ji Zeman vedl, odešel po dohodě. Za prezidentova slova se má omluvit ministerstvo financí, hlavu státu totiž žalovat nelze. Hradní právník Marek Nespala řekl, že soud podle jeho názoru postupoval formalisticky. Předpokládá, že ministerstvo financí podá odvolání a rozsudek „bude revidován“

„Prezident uvedl, že pana Šarapatku vyhodil. Nevyjadřoval se o konkrétním pracovněprávním úkonu, ale o tom, že s tím člověkem nechce spolupracovat, forma onoho úkonu je potom sekundární,“ popsal Nespala pohled Hradu. Doplnil, že se musí se seznámit s odůvodněním rozsudku a pak bude intervenovat, aby odvolání bylo podáno a rozsudek byl revidován.
Ministerstvo financí má podle rozhodnutí soudu zaslat Šarapatkovi doporučený dopis s omluvou za Zemanův dehonestující výrok do sedmi dnů od právní moci rozsudku, informoval server iDnes. Právní zástupkyně ministerstva serveru řekla, že o odvolání se nejprve poradí s prezidentovým advokátem. Mluvčí ministerstva Jakub Vintrlík potvrdil ČTK, že ministerstvu byla dnešním rozsudkem uložena povinnost omluvit se žalobci za Zemanův výrok. „Samotné rozhodnutí soudu však bude moci MF podrobněji komentovat teprve poté, co mu bude doručeno písemné vyhotovení rozsudku,“ doplnil.

„Pana prezidenta se spor netýká, nebyl účastníkem sporu a nejedná se o jeho omluvu. Rozsudek není pravomocný, předpokládáme, že se ministerstvo financí odvolá,“ sdělil v textové zprávě mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.
Zeman o Šarapatkovi mluvil v televizi Barrandov v listopadu 2017. „Zdeněk Šarapatka je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě než (na) úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost,“ řekl tehdy. Šarapatka ale podle žaloby v říjnu 2010 poslal vedoucímu úřadu vlády výpověď a později s úřadem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru. Příslušné dokumenty předložil jeho právník soudu jako důkaz.

„Není to poprvé, co pan prezident lhal. Lže tradičně, je otázka, zda to je s ohledem na jeho zdravotní stav, nebo je to lež vědomá. Tento výrok potom žil svým životem, objevil se v dalších médiích,“ řekl serveru Šarapatka. Doplnil, že žalobou se domáhá omluvy, finanční odškodnění nechce.

Šarapatka byl poradcem tehdejšího premiéra Zemana v době takzvané kauzy Olovo, kdy v okruhu Zemanových poradců vznikl dokument s plánem diskreditační kampaně proti tehdejší místopředsedkyni Sněmovny Petře Buzkové (ČSSD). Výpověď podle žaloby Šarapatka zdůvodnil ztrátou důvěry v čestnost, statečnost, pravdomluvnost a otevřený postoj tehdejšího premiéra ve vztahu ke kauze Olovo.

NS CHCE ZAVÉST SPECIÁLNÍ KÁRNÉ SENÁTY

Zřízení dvou speciálních kárných soudů, zavést povinnost soudců zasedat v kárných senátech či zachování objektivní tříleté lhůty bez výjimky, to jsou některé z bodů, které ve svých připomínkách k novele zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů navrhl Nejvyšší soud (NS). Ten ve svých připomínkách k novele, který poslal do připomínkového řízení ještě ministr Jan Kněžínek, upozorňuje také na možnou zneužitelnost některých změn.
Na rozdíl od Nejvyššího správního soudu (NSS) se NS ve svých připomínkách nestaví k návrhu kategoricky negativně, jakkoliv na úvod připouští, že se současný model osvědčil a mohl by tak, při možnosti vznášet námitky proti rozhodnutí kárných senátů, zůstat zachován.

Pokud by došlo ke změně, pak ovšem NS nechce být první instancí. Šalamounsky, chválou na adresu současné rozhodovací praxe kárných senátů NSS, by u tohoto soudu ponechal řízení v první instanci a u NS by podle jeho představ vznikl kárný soud druhého stupně. Ovšem právě za podmínky, že by se jednalo o dva zvláštní soudy: kárný soud prvního a druhého stupně, jejichž činnost by oba nejvyšší soudy organizačně zajišťovaly. „Zde je třeba zdůraznit, že tento model je veden snahou zabránit možné vnímané nerovnováze v postavení obou soudů, ke které by mohlo dojít v případě modelu, kdy by Nejvyšší soud rušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či naopak, což je u obou nejvyšších soudních institucí obecné justice v podstatě nemyslitelné“, konstatuje se v připomínkách NS.

V této námitce se NS shoduje s názorem NSS, který taktéž odmítá, že by některý z nejvyšších soudů byl jakkoliv, byť formálně, nadřízen tomu druhému. Jak je v připomínkách NS okrajově zmíněno, část jeho soudců se staví za návrat k modelu kárného řízení před rokem 2009, tedy že by kárné řízení v prvním stupni probíhalo u vrchních soudů a odvolací instancí by byl kárný senát NS či NSS. Opakovaně také na několika místech připomínek zaznívá, že NS stojí o to, aby se v předsednictví kárných senátů střídali soudci NS a NSS.

Čtěte také: ‚Nefunkční, nepromyšlená a zneužitelná‘, odmítl NSS návrh ministerstva na novou podobu kárných řízení
S tím souvisí i další požadavek NS, totiž že by se měla práce v kárných senátech více dělit mezi jeho členy, čímž NS nepřímo kritizuje současnou praxi NSS. Oproti NSS také ze stanoviska NS vyplývá, že podporuje ministerstvem navrženou změnu složení kárných senátů. „Kárné senáty by měly být obsazovány především soudci, a to vedle soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu soudci všech stupňů soudní soustavy bez dalších omezení“, uvádí se v připomínkách, přičemž i v této otázce nebylo stanovisko soudců NS jednotné. „Část soudců Nejvyššího soudu, se domnívá, že navrhované kroky směřující k zúžení okruhu přísedících v kárných senátech, je v rozporu se současnými tendencemi většího propojení mezi justicí a akademickým prostředím“, konstatuje se v materiálu.

V rozporu, který se může do budoucna ukázat jako zásadní ve vztahu obou nejvyšších soudů při řešení modelu kárného řízení, je NS s NSS v tom, že podle názoru NS by účast soudce v kárných senátech neměla být podmíněna jeho souhlasem. Podle NS se totiž jedná o plnění soudcovských povinností a v opačném případě „by mohlo dojít k ochromení činnosti kárných soudů (senátů) tím, že by nebyl získán dostatek soudců k obsazení kárných senátů, zvláště když bude nutno obsadit jak kárný soud prvního stupně, tak i odvolací kárný soud, kde se předpokládá více senátů“. To je přitom jedna z hlavních námitek, které uplatnil NSS proti navrženému modelu kárného řízení o dvou stupních a několika senátech při obou nejvyšších soudech.

Shodný názor, jako NSS, mají naopak soudci NS ohledně zrušení institutu výtky v případě drobných deliktů a jeho nahrazení upozorněním na možnost podání kárné žaloby. Vedle nejasné definice skutků, za které by bylo možné vydat ono „upozornění“, upozorňuje stanovisko NS také na to, že by kární žalobci měli možnost takového soudce či státního zástupce velmi dlouhou dobu držet v nejistotě, zda návrh a v jakém rozsahu podají, což je v rozporu s principem předvídatelnosti a nezávislosti. Přezkum takového upozornění ministerstvem spravedlnosti je pak podle NS nepřípustným zásahem moci výkonné do moci soudní.

NS také odmítl navržený institut šetření pro účely kárného řízení, který by podle NS opět příliš rozšiřoval pravomoci ministerských úředníků vůči předsedům soudů. Ti by podle NS byli žádostí ministerstva o provedení šetření v podstatě nepřímo tlačeni do podání kárné žaloby. „Nejvyšší soud považuje za nanejvýš nevhodné, aby ministerstvo mělo v tomto rozsahu „dokonce jako výše postavený navrhovatel“ možnost ukládat předsedům soudů, a to i předsedům Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, provedení jakéhokoli šetření v kárných věcech. Navrhovaná úprava z tohoto pohledu přináší významný zásah moci výkonné do moci soudní, když se „ministerstvo“ staví do pozice nadřízené předsedům soudů, přestože kárné řízení nespadá mezi agendy státní správy soudů“, stojí v připomínkách NS. Petr Dimun, ceskajustice.cz

JUDr: SAMKOVÁ PŘEDSTAVILA UNII ADVOKÁTŮ

Ochranu zájmů advokátů si dává za cíl spolek Unie advokátů, který dnes na tiskové konferenci v Praze představili jeho zakladatelé Klára Samková, Zbyněk Kašpárek a Richard Novák. Prozatím jediní tři členové organizace upozornili, že Česká advokátní komora (ČAK), která advokáty jako samosprávná profesní organizace sdružuje, obranu advokátů za svůj cíl nemá. „Je nepochybně ústavním právem občanů zakládat dobrovolné spolky, a to pro jakýkoli obor činnosti. Se zaměřením na výkon advokacie již vznikla řada spolků, jinak řečeno, vznik Unie advokátů není nic výjimečného,“ reagoval předseda ČAK Vladimír Jirousek pro Českou justici.

Spolek byl zapsán do rejstříku před dvěma týdny. „Ačkoliv se to nezdá, tak ČAK nemá za svůj účel ochranu zájmů advokátů. Není to tedy ta klasická komora, jak ji známe třeba u lékařské komory, komory auditorů, znalců, které všechny mají ve svých stanovách, že obhajují zájmy svých členů. ČAK je v podstatě veřejnoprávní instituce, která se proti ostatním orgánům státní moci odlišuje jedním jediným způsobem a to tím, že si volí své zástupce z řad advokátů sama. Jinak jejím prakticky jediným úkolem je dohled nad řádným výkonem advokacie. Tzn., že v současné době neexistuje organizace, která by chránila a zajímala se o zájmy advokátů. A to jak soukromé, tak stavovské,“ uvedla zakladatelka Klára Samková. Ta vede kandidátku Alternativa pro ČR v letošních evropských volbách

Dále pak uvedla, že by v tomto směru Unie ráda ČAK pomocnou ruku, neboť komora podle ní má určitý ostych ochranu zájmu advokát vykonávat. „Nemůžeme přehlédnout, že se ČAK poněkud zacyklila sama do sebe. A to jak personálně, tak i názorově. A v některých oblastech ztratila zpětnou vazbu. Tuto zpětnou vazbu bychom rádi ČAK poskytli. A to tak, aby to bylo ku prospěchu všech advokátů a konec konců i ČAK samotné,“ řekla Samková, která Komoru kritizuje dlouhodobě. Vede s ní také několik sporů. ČAK ji například vyměřila pokutu 50.000 korun za výroky pronesené na adresu orgánů činných v trestním řízení. Kvůli výsledku kárného řízení se Samková soudí.

Městský soud loni spor vrátil orgánům ČAK k dalšímu projednání. Samková nejnověji dostala od ČAK pokutu za veřejné prokletí tureckého velvyslance. Podle jejího vyjádření se advokáti nacházejí v obtížném postavení, kdy je členství v ČAK povinné. Řada jejích kolegů advokátů se prý obává, že i členství v UA by jim mohlo přinést zásadní problémy. Z toho důvodu prý má nový spolek kromě adeptů na řádné členy i řadu příznivců, kteří jsou ochotni a připraveni spolupracovat, ale zároveň chtějí zůstat v anonymitě. „Už to je velmi špatná vizitka ČAK, aby se jí její členové báli. A doufám, že to je jedna z věcí, kterou se nám podaří napravit,“ dodala advokátka.

K organizační struktuře uvedl Zbyněk Kašpárek, že orgány spolku jsou klasické, kdy nejvyšším orgánem je členská schůze, kterou tvoří všichni členové spolku, statutárním orgánem je předsednictvo, které bude pracovat v tříčlenném složení předsedy a dvou místopředsedů (Klára Samková, Zbyněk Kašpárek a Richard Novák), dále pak kontrolní komise, která bude pracovat jako nezávislý orgán a bude tříčlenná. Funkční období orgánů spolku bude šestileté. „Členství ve spolku bude buď řádné, anebo čestné. Řádný člen může být advokát, nebo advokátní koncipient. Čestným členem se pak může stát každá fyzická, nebo právnická osoba, které budou razit cíle našeho uskupení. Co se týče příspěvků, ty budou minimální a budou pro řádné členy 1.000,- Kč a pro čestné členy 500,-Kč,“ uvedl.

ČAK je největší samosprávnou právnickou profesní organizací v České republice. Vykonává veřejnou správu na úseku advokacie a chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty. Pro advokáty mimo jiné pořádá školení, organizuje zkoušky a vede veřejně dostupný seznam advokátů a koncipientů. Nad členy má také kárnou pravomoc.

ÚS SNÍŽIL POPLATEK ZA ODVOLACÍ ŘÍZENÍ

Ústavní soud výrazně zlevnil řízení o žalobách, jimiž se poškození po státu domáhají náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon o soudních poplatcích výslovně stanoví jen výši poplatku za podání žaloby. Některé soudy proto odvolací poplatky vyměřují podle obecných ustanovení poplatkového zákona. Poškození pak ale za další průběh řízení paradoxně zaplatí ještě víc – pět procent z žalované částky – než kolik je stálo podání žaloby. Výjimečné nejsou ani astronomické odvolací poplatky přes půl druhého milionu korun. Taková praxe je ale podle Ústavního soudu nesprávná.

Ústavní soud se minulý týden postavil na stranu lovosické společnosti Lovochemie. Ta si u něj stěžovala na pražské soudy (Obvodní soud pro Prahu 1 a jemu nadřízený Městský soud v Praze – pozn. autora), které jí ve sporu o náhradu škody způsobené státem při výkonu veřejné moci odmítly vrátit soudní poplatek za podané odvolání. Kdyby Lovochemie včas nezaplatila částku 190 175 Kč, soudy by řízení o jejím odvolání zastavily. Poplatek proto uhradila. Zároveň ale soudy požádala o jeho vrácení. Argumentovala, že tento druh náhradových sporů byl od soudních poplatků tradičně osvobozen. V případu přitom vůbec nešlo o malé peníze. Lovochemie žalovala ministerstvo financí o náhradu škody za bezmála čtyři miliony korun.

Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze ve vyjádřeních k ústavní stížnosti uvedly, že jim zákon o soudních poplatcích jiný postup vůči Lovochemii neumožňoval. Prvostupňový soud ale přiznal, že si je problematické úpravy vědom. „Novela zákona o soudních poplatcích zavádějící poplatek za žalobu proti státu na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci není dokonalá. Mlčení zákona při tak velké změně právní úpravy je evidentním nedopatřením.

Výkladová praxe v současné době činí obtíže a není akceptována účastníky řízení. Není srozumitelné, proč byl poplatek z návrhu stanoven symbolickou paušální částkou a proč v odvolacím řízení nebyl upraven. Při aplikaci pětiprocentní sazby u odvolání dochází k rozdílu mezi výší poplatku v prvostupňovém a odvolacím řízení, který u žádného jiného řízení neexistuje,“ napsala Ústavnímu soudu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Alena Novotná.

Zatímco tedy sazebník soudních poplatků podmiňuje podání žaloby o náhradu škody vůči státu, bez ohledu na žalovanou částku, vždy poplatkem dva tisíce korun, odvolací poplatek v případě tohoto sporu nijak neupravuje. Soudy tuto mezeru v zákoně překlenuly tím, že Lovochemii vyměřily odvolací poplatek podle obecných ustanovení ve výši pěti procent z žalované částky 3 803 499,57 korun, tedy 190 175 Kč.

Lovochemie se ústavní stížností bránila, že nepoměr soudních poplatků za podání žaloby o náhradu škody vůči státu na straně jedné a za odvolání v téže kauze na straně druhé už loni kritizoval Ústavní soud. „Jestliže zákonodárce s účinností od 30. září 2017 nově stanovil poplatkovou povinnost pro podání žaloby v uvedených věcech, přičemž výše soudního poplatku nově činí dva tisíce korun, pak nelze aplikovat takový výklad zákona, který při stanovení výše soudního poplatku za podání odvolání vychází z obecné položky sazebníku soudních poplatků.

Výsledek je totiž v takovém případě absurdní, jestliže za podání žaloby stíhá žalobce poplatková povinnost ve výši dva tisíce korun, avšak za podání odvolání je pro určení výše soudního poplatku rozhodná výše žalované částky. Takový nepoměr mezi výší soudního poplatku za návrh na zahájení řízení a za podání odvolání je dle Ústavního soudu naprosto nedůvodný a – to je stěžejní – zasahující do práva účastníka řízení na přístup k soudu,“ napsal loni v květnu tehdejší ústavní soudce Jan Musil. Jeho rozhodnutí však mělo formu odmítajícího usnesení.

Nepřiměřené zpoplatnění odvolacího řízení brání v přístupu k soudu

Ústavní soud v případu Lovochemie nejprve uvedl, že právo na odvolání není ústavně garantováno a obecně není ani součástí práva na přístup k soudu. Pokud však už zákonodárce možnost podat odvolání v řízeních o náhradových žalobách vůči státu připustil, pak je podle Ústavního sodu třeba aplikovat všechna pravidla o zákazu nedovolených omezení i na odvolací řízení.

Vyměřit Lovochemii odvolací soudní poplatek v téměř stonásobné výši oproti poplatku za podání žaloby bylo v tomto případě podle Ústavního soudu extrémní. Neodpovídalo to úmyslu zákonodárce, jímž byla snaha omezit dvoutisícikorunovým poplatkem zejména už samo podávání neopodstatněných žalob o náhradu škody vůči státu chronickými sudiči.

Podle Ústavního soudu však z této dva roky staré zákonné změny, která do té doby bezplatné zahájení řízení o náhradových žalobách zpoplatnila, ještě neplyne vůle zpoplatnit kromě podání samotné žaloby i odvolání. „Je proto třeba učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný,“ unesli se minulý týden soudci prvního senátu Ústavního soudu David Uhlíř, Tomáš Lichovník a Vladimír Sládeček.

Vybírání soudního poplatku za odvolací řízení procentem z hodnoty sporu podle nich odporuje Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Listině základních práv a svobod.

„Zásadní problém spočívá v tom, že se v těchto sporech soudní poplatek za odvolání vyměřuje procentem z hodnoty věci, zatímco za žalobu paušální částkou dva tisíce korun. Na Ústavním soudě teď máme několik podobných ústavních stížností. Diskusi o této mezeře v zákoně mezi sebou vedeme napříč senáty. Ústavní soud v nejbližších týdnech vydá další rozhodnutí, která tuto debatu posunou dál,“ řekl České justici ústavní soudce David Uhlíř.

Astronomický poplatek za odvolání musel loni zaplatit i zbrojař Smrž

Ne každý se se státem soudí o náhradu škody způsobenou mu výkonem veřejné moci v částkách několika desítek milionů korun. I takové kauzy však justiční praxe pamatuje. A výše odvolacích poplatků byla v těchto případech obrovská.
Loni se například pražské soudy zabývaly žalobou zbrojaře Michala Smrže. Ten po pravomocném zproštění z obžaloby za údajnou korupci při nákupu tatrovek zažaloval stát o jednatřicet milionů korun jako odškodnění. Zatímco za podání žaloby soudní poplatek platit nemusel, protože v té době byl tento typ řízení od soudních poplatků ještě osvobozen, za odvolání mu soudy vyměřily astronomický poplatek bezmála milion a půl korun. Tomáš Nahodil, ceskajustice.cz

MINISTERSTVO ČERPALO INSPIRACI V RAKOUSKU NA HROMADNÉ ŽALOBY

Hromadná řízení jsou ve spotřebitelských sporech zcela nezbytná a tento nástroj by bylo vhodné rozšířit i na vztahy mezi podnikateli. Hromadné řízení by mohli zahájit i samotní spotřebitelé, zaznělo mimo jiné na mezinárodní konferenci o kolektivní ochraně spotřebitelských práv v soudním řízení minulý týden ve Vídni.

Konference s názvem „Překážky při kolektivním prosazování spotřebitelského práva“ se za Českou republiku zúčastnila zástupkyně legislativního odboru ministerstva spravedlnosti Anežka Janoušková. „Závěry této konference ukazují, že při přípravě návrhu zákona o hromadných žalobách se ministerstvo vydalo správným směrem,“ komentuje vídeňskou konferenci mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Podle jeho vyjádření v příspěvcích na konferenci zaznělo, že hromadná řízení jsou ve spotřebitelských sporech zcela nezbytná a na tomto závěru mezi zúčastněnými panovala jednoznačná shoda. „Potvrzuje se, že němečtí i rakouští spotřebitelé jsou v tomto směru o krok napřed. Z obsahu diskuze bylo zřejmé, že ačkoliv jsou Německo a Rakousko v pojetí hromadné procesní ochrany spotřebitele dál, nejsou jejich systémy bezchybné. Zejména německý model založený na vzorových určovacích žalobách čelil kritice,“ upozorňuje mluvčí ministerstva spravedlnosti.
Obvykle je systém nefunkční kvůli důkazní nouzi

Jak vyplývá z jeho zprávy, ve Vídni byla představena mnohá inspirativní legislativní vylepšení současných úprav: „V oblasti dalšího směřování legislativních úprav v jednotlivých členských státech Evropské unie a jejího možného zlepšení upozorňovali vystupující na to, že by bylo vhodné ochranu rozšířit i na vztahy mezi podnikateli (vztahy b2b) a upravit zvláštní proces pro hromadné uplatňování nízkých nároků, pro který se spíše hodí tzv. opt-out. Zaznělo i doporučení, aby vedle reprezentativních žalob mohly hromadná řízení zahájit i samotní spotřebitelé,“ popisuje návrhy mluvčí ministerstva spravedlnosti.

Z hlediska praktického uplatňování pak bylo zmíněno, že negativní vliv na funkčnost systémů v praxi má obvyklá důkazní nouze žalobce či že alfou a omegou dobře fungujícího systému je zajištění odpovídajícího financování hromadného řízení, vypočítává Vladimír Řepka.

Podle jeho slov se Česká republika se pohybuje ve stejném legislativním rámci jako Rakousko či Německo, a proto nepřekvapí, že „všechny výše uvedené překážky byly identifikovány i při přípravě českého návrhu zákona o hromadných žalobách. Tuzemský návrh se nicméně snaží na tyto problémy pamatovat a hned od počátku jim předejít“.
Celodenní mezinárodní konference s názvem

„Překážky při kolektivním prosazování spotřebitelského práva“ se konala 17. května 2019 ve Vídni. Konference pořádané pod záštitou rakouského Ministerstva práce, sociálních věcí, zdravotnictví a ochrany spotřebitele se zúčastnilo přes 100 hostů reprezentujících ministerstva, advokacii, justici či podnikatelský a neziskový sektor především z Rakouska, Německa a Švýcarska.

Proti předložené koncepci hromadných žalob se nedávno postavili například odborníci na civilní proces. Návrh zákona označili za složitý, nesrozumitelný a nepřehledný, ceskajustice.cz