iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Miliardář Křetínský obhajoval Nagyovou, dal jí šperky

Miliardář Daniel Křetínský v úterý u soudu připustil, že někdejší šéfku kabinetu premiéra Janu Nečasovou (dříve Nagyovou) obdaroval drahými šperky. Uvedl však, že k příležitosti Vánoc a narozenin, protože měl s Nečasovou přátelský vztah. Žena čelí obžalobě z toho, že nezdanila luxusní dary od podnikatelů a lobbistů.

Křetínský je jediný z údajných dárců, který při policejních výsleších přiznal darování drahých šperků. Nečasové věnoval dva náhrdelníky v hodnotě 350 000 a 180 000 korun.„Seznámil jsem se s ní v roce 2012 a vznikl mezi námi přátelský osobní vztah. Poznal jsem ji jako silnou osobnost ve složité situaci. Komunikovala se mnou otevřeným a velmi lidským způsobem,“ popsal podnikatel u Obvodního soudu pro Prahu 1.

S Nečasovou se prý setkal zhruba čtyřikrát na večeři, která měla pokaždé nepracovní charakter. „Z pohledu mých majetkových poměrů a toho, jak obdarovávám své blízké a přátele, se nejedná o žádné extrémní dary,“ uvedl k luxusním náhrdelníkům Cartier. Předem prý před Vánoci nakoupil do zásoby více podobného zboží, a dárek pro Nečasovou tak potom vybral z toho, co měl doma.

Křetínský se také Nečasové zastal, když prohlásil, že z jeho pohledu jde v obžalobě o „selektivní uplatňování spravedlnosti“. Druhý dar jí prý dal až poté, co byla po svém obvinění ve vazbě.

Od Horáka jen květiny a čokoláda

Bývalý ekonomický ředitel pražského dopravního podniku Martin Horák u soudu naopak popřel, že by Nečasové dával dražší dary než květiny či bonboniéry. Uvedl, že Nečasovou zná zhruba 22 let, protože stejně jako ona pochází z Karlovarska. Řekl, že spolu mají „nadstandardně dobré vztahy“.

„Můžu naprosto jednoznačně říct, že jsem paní Nečasové dal zhruba tři květiny a dvě bonboniéry. Absolutně si nedokážu představit, že bych dával šperky, to jde mimo mě,“ zdůraznil. Připustil, že v pražské prodejně Cartier nakupoval, vždy prý ale pouze pro osobní potřebu.

Oblečení od Diora, hodinky od Cartiera. Jana Nečasová daň zaplatit musí

Soud předvolal i prodavače z prodejny Cartier Františka Daňhu, který popsal, že do obchodu zhruba jednou za měsíc chodil tehdejší šéf Úřadu vlády Lubomír Poul. Vybíral tam prý šperky pro kolegyni. „Někdy mluvil o kolegyni, někdy o šéfové,“ řekl muž. Dárky pak platili někteří podnikatelé, podle Daňhovy výpovědi například módní návrhářka Beáta Rajská a lobbista Vladimír Johanes.

Daňha dále vypověděl, že klienti platili drahé dárky vybrané Poulem v hotovosti, ačkoliv to zákon nepřipouští. Na účtenkách se jejich jména neobjevila, prodavač je totiž vystavoval na jméno Dmitrij Smolencev. Státní zástupce Rostislav Bajger následně na dotazy novinářů uvedl, že se bude zabývat tím, zda popsaná praxe v prodejně nebyla další trestnou činností.

Obžalobě z krácení daní čelí Nečasová od léta 2016, hrozí jí až osmileté vězení. Vyšetřovatelé chtěli ženu původně obvinit z korupce. Předpokládali totiž, že dárky byly úplatky, které měly vlivným lidem zajistit udržení pozic ve státních či městských firmách nebo přístup k premiérovi Petru Nečasovi (ODS). Neměli ale dostatek důkazů.

Mezi údajnými dárci figuruje i ředitel ČEZ Daniel Beneš, tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), někdejší šéf ČEPS Vladimír Tošovský, podnikatel Tomáš Chrenek, bývalý ředitel Státního pozemkového úřadu Petr Šťovíček či advokát Karel Muzikář. Beneš měl v úterý rovněž svědčit, z jednání se však už poněkolikáté omluvil. Omluvenku poslal i Chrenek, Šťovíček, Muzikář a také Poul, který má zdravotní problémy.

Nečasová doplatila statisíce, které dlužila na daních za luxusní dárky

Celková hodnota darů, které Nečasová podle obžaloby přijala a nepřiznala, činí 10,1 milionu korun a údajně zkrácená daň pak 736 000 korun. Její advokát před časem uvedl, že klientka peníze doplatila. Žena se proti zpětnému vyměření daně brání řadou správních žalob. Mimo jiné jí vadí, že finanční ředitelství postupovalo až na základě usnesení státního zástupce v její trestní věci.

Soud věc projednává současně s údajným podplácením poslanců ODS příslibem lukrativních funkcí. V této části kauzy je obžalován i expremiér Nečas. Předsedkyně soudního senátu Helena Králová v úterý upozornila, že na přání obžalovaných bude muset osobně předvolat nejen všechny lidi, kteří na policii vypovídali jako svědci, ale i ty, kteří tam pouze podávali vysvětlení. Hlavní líčení bude pokračovat 6. srpna.

HAŠEK NA VNITRU, PORADCE MINISTRA HAMÁČKA

Když to nevyšlo do legislativní rady vlády, objevil se Michal Hašek v týmu poradců vicepremiéra. Ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi údajně neradí kvůli vlivu, ale protože chce pomoct ČSSD. Už je přitom poradce prezidenta Miloše Zemana i ministra zemědělství Miroslava Tomana a do Sněmovny může jako poslanecký asistent.

Někdejší hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek získal podle zjištění MF DNES novou práci. Před několika týdny se stal externím poradcem šéfa ČSSD a ministra vnitra Jana Hamáčka pro legislativu, veřejnou správu, integrovaný záchranný systém a dobrovolné hasičské jednotky.

„Spolupráce je teprve na začátku. Nešel jsem dělat poradce Honzovi Hamáčkovi proto, že bych měl pocit, že nemám dost práce nebo chci vydělat na ministerstvu vnitra. Udělal jsem to proto, že je to Honza Hamáček a beru to taky jako způsob, jak pomoci ČSSD,“ tvrdí Hašek.

Funkci u Hamáčka Hašek získal potom, co bývalý ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zarazil jeho nominaci do legislativní rady vlády. Tam ho chtěl protlačit také Hamáček. Vysokoškolští profesoři a právnická esa z prestižního orgánu, který vládě radí se zákony, ovšem reagovali možnými rezignacemi. Hašek totiž sice vystudoval práva na Masarykově univerzitě. Titul JUDr. si ovšem za podezřelých okolností opatřil na soukromé vysoké škole ve Sládkovičově, kterou vedli spříznění sociální demokraté.

MF DNES navíc nedávno získala rigorózní práci, kterou Hašek sedm let tajil i přes sliby, že ji zveřejní. A z posudků expertů plyne, že nemá ani úroveň středoškolské seminárky a v Česku by za ni nikdy titul nedostal. Podobně navíc ve Sládkovičově podle zjištění redakce „nafasovalo“ titul i hned několik dalších členů ČSSD z jihu Moravy. Ministr vnitra Hamáček ovšem přesto Haška označuje za cenou posilu. Na ministerstvu prý bude radit za 300 korun za hodinu, maximálně 20 hodin týdně.

„Aktuálně jsme jsme spolu probírali například legislativní plán resortu nebo spolupráci s dobrovolnými hasiči,“ prozrazuje Hamáček. „Pracoval třeba na podnětu k novelizaci zákona o státních symbolech, tak aby i dobrovolní hasiči mohli používat na uniformách státní znak,“ přibližuje jeden z jejich prvních společných počinů.
„Dobrovolní hasiči se na mě obrátili s problémem, že nemohou na uniformě používat státní znak. Sešel jsem se s celostátním šéfem dobrovolných hasičů a je z toho konkrétní podnět,“ pochvaluje si Hašek.

„Podplukovník“ Hašek

S dobrovolnými hasiči měl vždy Hašek vynikající vztahy. Jako jihomoravský hejtman jim za své dvě volební období ve funkci naposílal na čtvrt miliardy korun. A MF DNES v roce 2016 informovala, že krajská šéfka hasičů Zdeňka Jandová mu nezůstala nic dlužná.

Ukázalo se, že Haška sdružení v tichosti jmenovalo do svého výkonného výboru s poradním hlasem. Hejtman díky tomu získal právo nosit před krajskými volbami uniformu se dvojicí zlatých hvězd na výložkách, ve které lehce trumfne i mnohého zasloužilého dobrovolného hasiče, který desetiletí pomáhá u požárů.

Tehdejší hejtman obratem po svém „povýšení“ sdružení nasměroval další mimořádnou dotaci. Jandová od Jihomoravského kraje dostala osobní auto pro svoje potřeby. Hašek i hodnostáři dobrovolných hasičů jakoukoliv souvislost odmítali.

Japonská kalkulačka 2.0

Na vnitru má Hašek opět příležitost zvýšit svůj vliv: už radí i prezidentovi Miloši Zemanovi a ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi z ČSSD, do toho je asistentem poslance ČSSD a hejtmana Vysočiny Jiřího Běhounka. To mu zajišťuje cennou kartičku poradce pro vstup do Sněmovny. Muž, který měl v minulosti podle počtu svých funkcí přezdívku japonská kalkulačka však tvrdí, že mu o žádný vliv nejde.

„V čem vliv? Jestli myslíte, že někde chodím a rozhazuji vizitky, tak to nedělám, to nepotřebuji,“ reaguje Hašek.
„Kdo chce, ať mi to vyčte, že dělám za tisíc korun asistenta Běhounkovi. Občas něco poradím Hamáčkovi, občas Tomanovi a jsem neplaceným poradcem na Hradě. Ale všechno jsou to externí věci, mojí hlavní profesí je teď právo, velmi trpělivě se připravuji na advokátní zkoušky a platí, že jsem advokátní koncipient. To je moje hlavní zaměstnání, právo, nikoli politika,“ dušuje se Hašek.

Podle svých slov se tak živí jako advokátní koncipient. Praxi vykonává v kanceláři vlivného advokáta Miroslava Jansty.
Předsedá rovněž legislativní radě ministerstva zemědělství. Vede ho Miroslav Toman, který má blízko k prezidentu Zemanovi. Ani Tomanovi Haškův podivně opatřený titul nijak nevadí.

„Michal Hašek spolupracuje s MZe na základě svých profesních zkušeností, které získal jako místopředseda zemědělského výboru Sněmovny a průběžně také v oblasti práva a legislativy. Dvě volební období působil jako hejtman Jihomoravského kraje, který je významným zemědělským regionem,“ reagoval před časem za Tomana mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Policejní vyšetřování a nezákonný majáček

I Hamáček podle svých slov čerpá z rozsáhlých zkušeností Haška. „Využívám jej pro jeho odborné zkušenosti, byl dlouholetým poslancem a hejtmanem, stál v čele Integrovaného záchranného systému Jihomoravského kraje a má tak velké zkušenosti z praxe,“ obhajuje Hamáček svého poradce.

S rezortem vnitra má ovšem Hašek i chmurnější zkušenosti. Policisté z elitní Národní centrály pro odhalování zločinu (NCOZ) prověřovali, za co Hašek vyplatil 3,7 milionu korun odsouzené lobbistce Janě Mrencové, která se podle zjištění MF DNES pod pseudonymem Lucie Proutníková vydávala za jeho mluvčí. Případ odložili.

MF DNES před lety také informovala, že se Hašek pokusil přiblížit hasičům či policistům a pořídil si černou limuzínu s modrými majáčky, i když něco takového zákon nepovoluje. Hašek ovšem nechal vůz koupit krajskou záchranku a tvrdil, že ho má jako šéf integrovaného záchranného systému.„Nemohu dopředu vědět, kdy a kde může nastat mimořádná situace či okolnost, kterou budu muset nutně řešit,“ argumentoval tehdy Hašek.

ROZHODČÍ SOUD, PŘÍSTUP K INFORMACÍM

Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře musí poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud. Vyplývá to z justiční databáze. Dosud nebylo zřejmé, zda jde o veřejnou instituci, podobně jako pražské letiště nebo energetickou společnost ČEZ. Spor se po zásahu Nejvyššího správního soudu vrací zpět k Městskému soudu v Praze, který bude v dalším řízení vázán jeho právním názorem.

Iniciátorem soudního sporu byla pražská společnost JERICHO. Ta před dvěma lety požádala Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře o informace o počtu projednaných rozhodčích řízení, objemu peněžních prostředků vybraných za jejich zahájení, jménech rozhodců soudících nejvíce sporů i výši jejich odměn. Rozhodčí soud to však odmítl. Odvětil, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a že mu zákon o rozhodčím řízení ve vztahu k těmto informacím naopak ukládá zachovávat o nich mlčenlivost.

Jelikož rozhodčí soud nevyhověl ani stížnosti, kterou se společnost JERICHO proti neposkytnutí požadovaných informací bránila, začal se případem na základě její žaloby zabývat pražský městský soud.

JERICHO namítala, že stálý Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře naplňuje definiční znaky veřejné instituce podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jak je svým nálezem vymezil Ústavní soud v právním případu pražského letiště, a to s ohledem na způsob vzniku veřejné instituce, osobu jejího zřizovatele, vytváření jejích jednotlivých orgánů i její veřejný účel.

Podle žaloby byl státem, konkrétně výnosem ministerstva zahraničního obchodu z 27. května 1949, zřízen už právní předchůdce dnešního stálého rozhodčího soudu – Rozhodčí soud při Československé obchodní a průmyslové komoře. Veřejný účel stávajícího rozhodčího soudu dovozovala žaloba z toho, že hlavním předmětem jeho činnosti je rozhodovat majetkové spory podle zákona o rozhodčím řízení nikoli jako ad hoc zřízený, nýbrž právě jako stálý rozhodčí soud. Takové postavení ale stát legislativně nepřiznává žádnému soukromoprávnímu subjektu. Výsledkem zákona o rozhodčím řízení je tedy podle žaloby působení jediného stálého rozhodčího soudu na našem území, jehož postavení je natolik specifické a rozsáhlé, že jde o instituci naplňující svou činností i veřejný, a nikoliv jen soukromý účel.

Městský soud v Praze se ale s žalobou neztotožnil. Naopak dovodil, že stálý Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře pod pojem veřejné instituce ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím podřadit nelze. Podle něj totiž tento rozhodčí soud není pracovištěm Hospodářské a Agrární komory, nýbrž jen nezávislým rozhodčím soudem, jehož zvláštním znakem je sice stálost, avšak nikoli už naplňování veřejného účelu souvisejícího s činností Hospodářské nebo Agrární komory.

Takový závěr je ale podle Nejvyššího správního soudu, k němuž společnost JERICHO podala kasační stížnost, nesprávný. Podle soudců Nejvyššího správního soudu totiž zákon o rozhodčím řízení, a zejména důvodová zpráva k němu, odrážejí vůli zákonodárce i v nových tržních podmínkách státem dříve zřízený rámec pro řešení rozhodčích sporů z mezinárodního obchodu nejen zachovat, ale dokonce ho rozšířit o alternativní řešení soukromoprávních sporů v domácím prostředí.

Působení Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře jakožto stálého rozhodčího soudu tak podle Nejvyššího správního soudu zjevně naplňuje širší společenský cíl, než jen řešit spory na základě rozhodčího ujednání stran. Tímto cílem je právě existence stálého a stabilního institucionálního rámce pro rozhodčí činnost, která představuje alternativu k soudnímu řešení sporů, zajišťovanému přímo státem.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že existence i činnost stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře výrazně přesahují hranice soukromého práva i soukromého účelu. Z tohoto důvodu je proto tento soud třeba považovat za veřejnou instituci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a tím pádem i za subjekt povinný k poskytování informací podle téhož zákona, ceskajustice.cz

POSLANCI PROSAZUJÍ POSÍLIT PRÁVA OBŽALOVANÝCH

Novelou trestního řádu navrhuje skupina poslanců změnit mimo jiné jednání soudu bezprostředně po podání obžaloby. Poslanci chtějí rozšířit povinnosti předsedy senátu v trestním řízení už v souvislosti s doručením obžaloby a posílit v tuto chvíli práva obžalovaného. Obžalovaný bude moci v reakci na obžalobu učinit nově prohlášení o vině nebo se vyjádřit ke skutečnostem, které má za nesporné.

Významnou a vzájemně provázanou novelu trestního řádu navrhují právníci ze sněmovny, a to poslanci Helena Válková (ANO11), Marek Benda (ODS), Jan Chvojka (ČSSD), Zdeňka Ondráček (KSČM), Marek Výborný (KDU-ČSL), Tomáše Kohoutek (ANO11) a Dominik Feri (TOP09), kteří zřejmě ztrácejí trpělivost se stále ještě neuskutečněnou rekodifikací trestního řádu.

Svými kroky pokládají poslanci základy kontradiktorního procesu, jak o něm právní profesionálové léta hovoří. Ostatně v důvodové zprávě na rekodifikační práce poslanci narážejí. „K rozšíření možných prohlášení obviněného: Na základě inspirace dosavadními pracemi na rekodifikaci trestního řádu se navrhuje posílit roli stran v řízení před soudem, konkrétně významněji je zapojit do průběhu řízení na počátku hlavního líčení před zahájením dokazování,“ uvádí skupina poslanců v důvodové zprávě.

Obhajoba významně zapojená od začátku řízení

Rozšíření by měl doznat už §196 trestního řádu, podle kterého jedná předseda senátu poté, co je soudu doručena obžaloba. Už na tomto místě návrh počítá s významným zapojením obžalovaného a jeho obhájce. Navrhované znění
§196:

Par. 196 Doručení obžaloby

(1) Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, také jeho opatrovníku; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3, poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci nebo části majetku náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.

(2) Předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména, a) zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů, b) zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu, c) zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a d) které skutečnosti považuje za nesporné.
(3) Předseda senátu spolu s upozorněním podle odstavce 2 poučí obžalovaného o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v odstavci 2; poučí jej zároveň i o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo o prohlášení viny, může za něj učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti. Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu je doručí státnímu zástupci, Irena Válová, ceskajustice.cz

ČSA PROPADLY, MEZI NEJHORŠÍ PATŘÍ I LETIŠTĚ PRAHA

Studie společnosti AirHelp ukázala, že České aerolinie (ČSA) se řadí mezi nejhůře hodnocené letecké společnosti na světě. V posledním žebříčku jí ze 72 hodnocených aerolinek patří až 59. místo. Jako nejlepší se už posedmé ukázala společnost Qatar Airways. AirHelp sleduje aerolinky ve 30 zemích a za šest let pomohla při cestování více jak 10 milionům lidí.

AirHelp počítá hodnotí aerolinky podle tří kritérií: procento včasných odletů a příletů (včas se počítá let, který vzlétl nejpozději 15 minut od plánovaného času a přistál do 15 minut od plánovaného příletu), kvalita služeb (pohodlí, jídlo a posádka), a zpracování reklamací (jak efektivně letecké společnosti vyřizují nároky na odškodnění, včetně toho, jak dlouho trvá jejich vyplacení).

Právě poslední kritérium srazilo České aerolinie v celkovém hodnocení výrazně dolů. U zpracování reklamací totiž činí spokojenost jejích cestujících pouze 52 procent.

Spokojenost zákazníků se službami je naproti tomu 77 %, s dodržením času příletu a odletu 60 %. V celkovém součtu tak byla společnost ohodnocena skóre 6,31 a 59. příčkou. Přitom v roce 2016 byla na 27. místě se skóre 7,55.
Nejlépe v letošním hodnocení uspěla společnost Qatar Airways, která získala nejvyšší skóre 8,23, což znamená spokojenost zákazníků na 82,3 procent American Airlines a Aeromexiko na druhém a třetím místě získaly 8,07. Čtvrtý je letecký dopravce Dánska, Norska a Švédska SAS Scandinavian.

Projděte si singapurské letiště Changi | (2:49) | video: ChangiAirport

Špatně dopadlo také hodnocení pražského Letiště Václava Havla, které se v žebříčku World’s Top 100 Airports 2019 umístilo jako 97. z celkových 116. První místo obsadilo letiště Changi v Singapuru před tokijským letištěm Haneda a korejským Inčchonem nedaleko Soulu. V Evropě si vedlo nejlépe letiště v Mnichově.

ZADLUŽENÉ PRAMENY ZRUŠILY PRODEJ POZEMKŮ

Plán na oddlužení obce Prameny na Chebsku dostává trhliny. Smlouvy na prodej pozemků s vrty, které obec uzavřela v lednu, nyní zastupitelé po dohodě s kupujícím zrušili. Chtějí se tak vyhnout problémům a zejména soudu se společností Karlovarské minerální vody (KMV).

Zástupcům firmy se totiž nelíbí, že jejich nabídku ve výši 31 milionů korun obec odmítla a dala přednost deseti milionům od společnosti Sangerberg group. Tu vlastní Dmitry Vayner, majitel společnosti Real Aspekt, jež skoupila pohledávky Pramenských, které jsou v současnosti 52 milionů korun.

Obec argumentovala tím, že prodej pozemků je podmíněn souhlasem věřitele. A protože KMV souhlas neměly, jejich nabídku ze seznamu zájemců vyřadila. Kromě smlouvy o prodeji Prameny zrušily i další dohody s věřitelem. Skutečnost potvrdila starostka Pramenů Michala Málková.

Věřitel chce požádat o dražbu

„Obec je v patové situaci. Na posledním zasedání nám věřitel sdělil, že pravděpodobně přistoupí k tomu, aby se začal dražit obecní majetek,“ uvedla na dotaz, jaký bude další vývoj kolem dluhu. Nicméně podotkla, že flintu do žita nehází a dál se bude snažit dluh řešit. Cílem je odblokovat obecní účet. Zástupce věřitele, Dmitry Vayner potvrdil, že společnost Real Aspekt již bude muset přehodnotit svůj slib, že majetek obce do dražby nepůjde.

„Oslovíme exekuční úřad, aby pokračoval v dražbě obecního majetku. A to nejen toho, který je nyní předmětem sporu, ale veškerého. Nic jiného nám nezbývá. Cítíme ohrožení naší investice a marníme čas. Už pět let snažíme s obcí nějak dohodnout,“ řekl Vayner, který podle svých slov pochybuje, že prodaný majetek pokryje všechny dluhy.
„Vzhledem k výši dluhů obci zbude jen náves a zablokovaný účet,“ podotkl s tím, že projekty na stavbu stáčírny a dětské ozdravovny nejsou vázané na Prameny a mohou stát i jinde.

Šance na oddlužení

Opoziční zastupitelky ze sdružení Prameny šťastné a veselé však míní, že cesta z dluhové spirály pro obec existuje. Ne však výprodejem majetku. Na možné problémy kolem prodeje pozemků s vrty upozorňovaly už na lednovém jednání.
„Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ČR nám dal za pravdu. Ale alespoň teď máme další šanci prodat strategické pozemky za výhodnější cenu,“ uvedla opoziční zastupitelka Anna Fábiková a v několikastránkovém rozboru ministerstva ukazuje na odstavec, kde je napsáno, že Prameny vyloučením nabídky KMV porušily zákon o obcích.

„Obec nebyla povinna majetek prodávat tomu, koho zvolil věřitel, ale jako řádný hospodář jednat podle vlastního uvážení. Věřitel byl oprávněn pouze k vyjádření, zda s přímým prodejem souhlasí či nikoliv,“ zdůvodnilo svůj názor ministerstvo, jehož úředníci navíc vyjádřili pochyby, zda byla v tomto případě správně určena cena prodávaných pozemků, zejména s ohledem na stáří posudku. Podle Fábikové je pro Prameny velkou šancí promlčení části dluhu. Jedná se přitom o částku přibližně dvaceti milionů korun.

„Musí ale požádat celé zastupitelstvo a já věřím, že se na tom domluvíme. Sdružení místních samospráv, které pro Prameny vyhlásilo celostátní sbírku, nám nyní nabídlo, že pro nás zdarma zajistí právní pomoc. Dokument tak nyní mají na stole právníci, kteří jej před hlasováním prověří. Pokud by se nám podařilo část dluhu takto umazat, zbývajících 32 milionů dluhu bychom mohli zaplatit z prodeje pozemků s vrty, za které nám například KMV nabídly 31 milionů. Ale možná se objeví jiný zájemce,“ dodala Fábiková.

SVĚDKYNĚ FOTBALISTŮ RUSKA SPADLA Z BALKONU VE ŠPINDLŮ

Ruska Jekatěrina Bobkovová, která u soudu svědčila v případu ruských fotbalových reprezentantů Pavla Mamajeva a Alexandra Kokorina, se o víkendu zřítila z hotelového balkonu ve Špindlerově Mlýně a nachází se v bezvědomí v nemocnici. Uvedla to v úterý ruská tisková agentura RIA Novosti s odvoláním na mluvčího trutnovské policie a na ruské velvyslanectví.

Na případ zraněné ženy upozornil Deník N. Kokorin a Mamajev byli tento měsíc odsouzeni v Moskvě za loňské napadení několika lidí v centru ruské metropole k 18 respektive 17 měsícům za mřížemi.„Policisté byli v noci na sobotu přivoláni do jednoho z hotelů ve Špindlerově Mlýně. Ukázalo se, že jedna z žen z pokoje ve třetím patře vyšla v pátek kolem 23. hodiny na balkon zakouřit si. Později ji našli na zemi s četnými zraněními a převezli do nemocnice v Hradci Králové,“ citovala agentura mluvčího Lukáše Vincence.

Vincenc zdůraznil, že na těle nebyly stopy po násilí. Podle jeho slov šlo o nešťastnou náhodu: žena usedla s cigaretou na zábradlí balkonu, odkud se zřítila. Mluvčí nicméně odmítl RIA Novosti potvrdit či popřít informace, že jde právě o Jekatěrinu Bobkovovou.

V úterý Vincenc řekl, že žena při pádu z více než desetimetrové výšky utrpěla vážná zranění. Policie nemá informace o tom, že by ji někdo z balkonu shodil. „S největší pravděpodobností šlo o nešťastnou událost. Šla si zakouřit na balkon, seděla na zábradlí ve třetím nadzemním podlaží a pak ji našli dole pod balkonem. Na balkoně byla zřejmě sama,“ uvedl Vincenc.

Policisté podle něj čekají, až se zdravotní stav ženy zlepší, aby ji mohli vyslechnout. „Z dosavadního vyšetřování nevyplývá, že by pád někdo viděl. Jen ona může říci, co se stalo,“ poznamenal policejní mluvčí.

Představitel ruského velvyslanectví v Praze podle RIA Novosti uvedl, že Bobkovová 10. května po pádu utrpěla četná zranění, ocitla se v hlubokém bezvědomí a v současnosti se nachází na neurochirurgické klinice v Hradci Králové. Nejmenovaný tamní lékař ruské tiskové agentuře řekl, že žena je v umělém spánku.

Bobkovová byla podle RIA Novosti jednou z hlavních svědkyní v případu fotbalistů Kokorina a Mamajeva. Nacházela se totiž v Moskvě v jejich společnosti, když došlo k jejich konfliktům s jedním řidičem na parkovišti a následně v kavárně s ministerskými úředníky. Kokorin 8. května dostal u moskevského soudu 18 měsíců nepodmíněně, Mamajev 17. Podle svědků byli oba ruští hráči při incidentu pod vlivem alkoholu a zřejmě i drog. Oběma hrozil až sedmiletý trest.

HEREC ČTVRTNÍČEK PODPORUJE ZÁVODY VĚZŇŮ

Pět set běžců se letos zapojí do běhu se stužkou Yellow Ribbon Run. Závod má upozornit na obtížnou zaměstnatelnost propuštěných vězňů. Běžci na sobě budou mít zlatou stuhu, kterou dají najevo, že podporují druhou šanci pro lidi s kriminální minulostí, kteří se chtějí vrátit do normálního života. Letošní čtvrtý ročník podpořila také ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Dalibor sedí už šestým rokem v kuřimské věznici. Pětačtyřicetiletý muž skončil za mřížemi kvůli podvodům s daněmi. Jeho příběh se ale od ostatních věznů liší. Papírově je vedený jako recividista, i když by nemusel. Svůj první pětiletý trest si už odseděl. Následně se na 11 měsíců vrátil zpět do společnosti. Pak ho znovu zavřeli.

„Pět roků mám odseděných celých. Pak mě propustili a musel jsem nastoupit na další trest na osm let. To je za trestnou činnost spáchanou před prvním výkonem trestu. Čekal jsem na to, abych si oba tresty mohl sloučit do jednoho a po uplynutí poloviny doby bych žádal o předčasné propuštění. Bohužel pět let nestačilo na to, aby se ten druhý trest stal pravomocným,“ popsal Dalibor.

Musel se tak vrátit znovu do vězení a začít úplně znovu. Papírově je vedený jako recidivista. „Toho, čeho jsem dosáhl v prvním trestu, se zrušilo. Musel jsem začít úplně znova.“

Věznice v Kuřimi má atletický kroužek, ve kterém vězni běhají dvakrát týdně. Nedávno povolila, aby mohli trénovat ve městě na atletickém oválu. „Je nás sedm, co poběží Yellow Ribbon. Ještě předtím je závod v Blansku, kde je nás o něco více. Děláme alespoň něco,“ prozradil Dalibor. „Je to alespoň nějaká seberealizace. Myšlenka toho závodu se mi líbí. Sám mám zkušenosti a vím, že jsou ve vězení i slušní lidé, kteří si zaslouží druhou šanci.“Dalibora nyní ve vězení čekají další tři roky. Pak si požádá o podmíněné propuštění. Zda mu bude vyhověno, neví. Chce ale udělat vše proto, aby se vrátil zpět k normálnímu životu.

Žlutou stužku podporuje také ministerstvo

Záštitu nad letošním ročníkem Běhu se žlutou stužkou převzalo ministerstvo spravedlnosti v čele se staronovou ministryní Marií Benešovou. „Vrátit se po výkonu trestu do běžného života je velmi náročné. Důležitá je samozřejmě podpora rodiny a blízkého okolí, klíčové je však také pracovní uplatnění dotyčného. Snažíme se prohlubovat pracovní návyky vězňů již během výkonu trestu, je to důležité také proto, aby byli lidé se záznamem v trestním rejstříku kvalitní pracovní silou i po propuštění na svobodu,“ uvedla v úterý na tiskové konferenci.

„Veřejnost obecně vnímá odsouzené jako jedince, kteří by měli být zavřeni v celách a izolováni od společnosti. To ale nelze. S lidmi, kteří selhali, se musí pracovat, protože jednou výkon trestu opustí a mohou se stát sousedy každého z nás,“ doplnil její slova generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal.

Z lidí propuštěných z vězení, kterých je každoročně kolem 10 tisíc, má tak podle Veroniky Friebové z centra RUBIKON šanci získat zaměstnání maximálně polovina. Situace se ale podle ní díky nedostatku pracovní síly lepší a zaměstnavatelé si tuto formu společenské odpovědnosti pochvalují.

Běh organizuje vězeňská služba společně s neziskovou organizací RUBIKON Centrum, RunCzech a Probační a mediační službou ČR. Na letošní Yellow Ribbon Run se přihlásilo bezmála 500 běžců. V minulém roce běželo hlavní štafetový závod 350 lidí. Na závod se letos připravuje 48 vězňů, v roce 2018 jich běželo 25.

Kdy se poběží?

Štafetový závod se uskuteční 25. června na Výstavišti Praha Holešovice, v rámci třídenního závodu O2 pražská štafeta, který organizuje společnost RunCzech.

Každý z běžců ve štafetě musí uběhnout pět kilometrů a předat štafetový kolík dalšímu ze závodníků. Na znamení podpory a týmové spolupráce si jej budou předávat vězni, lidé s trestní minulostí, ředitelé a manažeři firem, zástupci státní správy, zástupci soudu, kanceláře ombudsmana, nevládních neziskových organizací, církví a široké veřejnosti.
Akci zahájí koncert vězeňské kapely Wsedě, která má motto „basa tvrdí muziku“. Za bubny usedne herec Petr Čtvrtníček, který aktivně podporuje myšlenku běhu i projekt Uteč předsudkům. Právě předsudky hrají při zaměstnávání propuštěných vězňů velkou roli, zaměstnavatelé totiž zájemce se záznamem v trestním rejstříku často odmítají.

CHYBÍ STO TISÍC DÁRCŮ KRVE, CHYBA PLAZMACENTRA?

Po celé republice chybí přibližně sto tisíc dárců krve. Stávající dárci totiž stárnou a prvodárců přibývá každý rok méně. Riziko vidí odborníci i v komerčních odběrech. Největší krizi prožívají transfuzní oddělení právě před létem, kdy je více nehod a úrazů, ale většina dárců odjíždí na dovolené. Po dni v práci se Petr Kubín těšil, že si zaběhá. Zazvonil mu však telefon. „Volala transfuzní stanice, že mají akutní nedostatek krevních destiček a jestli bych mohl dorazit v půl páté na separátor,“ popsal. Běžecké boty vrátil zpátky do tašky, nasedl na vlak a vyrazil do nemocnice.

Zatímco mu separátor odebíral krev a filtroval z ní destičky, Kubín si povídal se zdravotní sestrou. „Na chirurgii na sále leží onkologický pacient a lékařům se nedaří zastavit mu krev. Proto ta akutní potřeba krevních destiček,“ vysvětlil. Spolu s ním dorazili i tři další dárci, víc se lékařům sehnat nepodařilo. „Mělo by to snad stačit. Ale vždycky je to prý velký problém,“ dodal.

To, že krevních dárců je nedostatek, potvrzují jak data z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), tak samy transfuzní stanice. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by Česko potřebovalo asi 400 000 dárců. K dosažení tohoto čísla však téměř sto tisíc dárců chybí. Situace se přitom rok od roku zhoršuje.
I drobná infekce v krvi dárce může být pro pacienta smrtelná, říká lékařka

Zatímco v roce 2010 ÚZIS evidoval 376 176 dárců krve, z toho 271 870 aktivních, v roce 2017 jich evidoval o šedesát tisíc méně (315 083). Krev v roce 2017 darovalo 260 942 z nich. Portál iDNES.cz získal odpovědi od patnácti transfuzních stanic. Problém s nedostatkem dárců pociťuje sedm z nich. „Počet dárců v našem registru jen lehce překračuje dvě procenta obyvatel, což je vskutku málo a nedosahuje ani celostátního průměru,“ komentoval primář transfuzního oddělení Krajské zdravotní Jiří Masopust.

S nedostatkem dárců se potýká i IKEM, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady by ocenila o třetinu dárců víc. Podle dat i výpovědí transfuzních stanic přitom množství dárců meziročně klesá a jejich věkový průměr roste. „Potřeba léčby transfúzními přípravky přitom neklesá,“ dodal mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice Filip Brož.

Kdo může darovat krev?

Dárcem krve se může stát člověk od 18 do 65 let, který netrpí vážnější alergií, neprodělal zánět jater, ledvin, infarkt, nemá vysoký tlak či srdeční vadu, není po transplantaci, neměl kapavku, TBC, není HIV pozitivní, promiskuitní a neužíval nitrožilně drogy. Před odběrem každého vyšetří lékař, aby potvrdil, že je darování krve možné.

„Každý rok musíme získat nejméně tisíc nových dárců, kteří nahradí ty, kteří nemohou v odběrech pokračovat,“ popsal primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové Vít Řeháček. Podle něj je to však rok od roku těžší.
Zatímco populace stárne a dárců ubývá i v důsledku zdravotních potíží, prvodárců přibývá každý rok méně. V roce 2010 evidoval ÚZIS 55 170 prvodárců, v roce 2017 jich bylo o více než pětinu méně (43 071).

„Jinými slovy – nepřichází dostatečné množství nových, mladých dárců. K udržování stabilního registru by přitom v Praze stačilo ročně o 1500 až 2 000 mladých dárců navíc,“ uvedl primář transfuzního oddelení Thomayerovy nemocnice Petr Turek. Některá zařízení pak jako zdroj problému vidí plazmacentra (celý text k přečtení zde).

Největší potřebu krve mají nemocnice právě nyní, kdy dárci odjíždí na dovolené. Současně je však také více dopravních nehod a úrazů. „Jen pro představu, jeden takový pacient může spotřebovat během prvních osmi hodin na sále, kdy se bojuje o jeho život, krev i od osmdesáti či devadesáti dárců,“ uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Olomouc Adam Fritscher.