iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Kariéra Čalfy díky Husákovi? Čalfa radil Ringierovi Blesk?

Dlouholetý významný novinář Zemědělských novin a dnes úspěšný spisovatel Jan Bauer tvrdí, že politik Čalfa doporučil Švýcarovi Ringierovi, aby v ČR začal vydávat bulvární deník. Máme tady Špígl, který o mně často píše, bylo by vhodné, kdybyste založili v ČR ještě bulvár... Švýcar Ringier to udělal. Dokonce později zlikvidoval i deník Expres, aby Ringierovi nekonkuroval.

Marián Čalfa se uměl narodit a najít si cestu k politické kariéře. Z východního Slovenska jako syn železničáře nebo jiného dělnického odborníka přijel studovat do matičky Prahy práva. Bydlel mimo jiné na známé Koleji Větrník v Praze 6, která stále ubytovává studenty z ČR i SR. Na Koleji Větrník bydlel na chodbě ve dvoulůžkovém pokoji, kde bydleli i Ostraváci Bláha, Suchánek a další studenti, kteří také studovali Právnickou fakultu v Praze. Vedle studia se ale často šli odreagovat do hospody na konečné tramvaje, kde byl známý hospodský Holeček a spol. Student Bláha, když šel s kamarády na pivo, zval i Mariána: Čalfy, pojď taky... Čalfy ale málo kdy šel. Většinou studoval.

Když Čalfy dokončil Právnickou fakultu v Praze, nastoupil do agentury ČTK v Praze v Opletalově ulici. Odtud se pak zřejmě díky vlivnému politikovi ze Slovenska dr. Husákovi či jiných vlivných politiků ze Slovenska, dostal na Úřad vlády, kde začala jeho úspěšná politická kariéra.

Jméno nenápadného úředníka Mariány Čalfy mohla veřejnost poprvé zaznamenat 21. dubna 1988, když prezident Gustáv Husák jmenoval federální vládu Lubomíra Štrougala. Seznam ministrů přineslo druhý den Rudé právo a Čalfovo jméno bylo na posledním místě. Nový ministr bez portfeje ale byl teprve na začátku své kariéry.

Právník v nezbytném tesilovém obleku byl více úředník, technokrat než politik. Od roku 1972 pracoval v legislativním odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR a postupně stoupal po kariérním žebříčku až do křesla ministra.
30 let svobody: kauzy a aféry

Třicetidílný seriál kauzy a aféry polistopadové éry bude v MF DNES vycházet každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády.

Taková kariéra tehdy nebyla možná bez rudé partajní knížky – do komunistické strany vstoupil rodák z východoslovenského Trebišova už v osmnácti v roce 1964. Od roku 1985 byl i předsedou celozávodního výboru KSČ na Úřadu vlády.

Po listopadových událostech roku 1989 se nejprve 3. prosince stal prvním místopředsedou rekonstruované vlády premiéra Ladislava Adamce a členem týmu, který za komunisty jednal se zástupci Občanského fóra (OF). Když fórum novou, zrekonstruovanou vládu nepřijalo, Adamec z jednání odstoupil. Čalfa neváhal, chopil se příležitosti a 10. prosince se stal novým předsedou Federální vlády.

Změnil dres a vsadil svou kariéru na úspěch sametové revoluce. První schůzka mezi nimi a Havlem se odehrála 15. prosince na úřadu vlády. Je považována za jednu z klíčových událostí revoluce a obklopuje ji i řada legend. Třeba že Havla propašovali do Strakovy akademie v kufru auta, nebo že zde měl vyměnit Havel své zvolení prezidentem za beztrestnost pro komunisty.

Havel se schůzce mezi čtyřma očima s Čalfou podle svědectví Petra Pitharta bránil. „Zakládali jsme si na tom, že všechno děláme veřejně a pozvání na důvěrnou schůzku bylo proti duchu toho, co jsme dělali,“ uvedl Havel v knize Prosím, stručně.

Marián Čalfa vedl zemi při změně totalitního režimu k demokracii

Podle jeho pamětí mu Čalfa otevřeně řekl, že podle jeho mínění u nás komunismus definitivně skončil a je třeba udělat všechno pro hladký přechod moci do demokratických rukou a pro obnovu tržního hospodářství. „Nenabídl mi nic jiného než svou pomoc při změně systému a nic ode mě nechtěl, tím méně jakékoliv protislužby,“ vysvětloval ve vzpomínkách Havel.

Minimálně ale mezi nimi vznikla nepsaná dohoda, že pokud se Čech Havel stane prezidentem, zůstane Slovák Čalfa předsedou vlády.

Havel byl v té době již kandidátem Občanského fóra na prezidenta. Na schůzku Čalfa přinesl plán, jak jeho zvolení zajistit. „Slíbil Havlovi, že se postará o to, aby ho Federální shromáždění zvolilo ještě v roce 1989,“ uvádí historik Jiří Suk.
Na Havlovy námitky, že pro něj parlament složený z komunistů nikdy nebude hlasovat, mu pragmaticky vysvětlil, že právě v tomhle složení je parlament zvyklý odhlasovat všechno. Za několik dní Čalfova nátlaku se to skutečně podařilo. Komunističtí poslanci, pro které byl Havel před pár týdny buržoazní synek, třídní nepřítel a kriminálník, pro něj skutečně zvedli ruce.

Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989

I o tom, jak to Čalfa zařídil, se vyprávějí legendy. Parlament plný komunistů skutečně zvolil 29. prosince 1989 Václava Havla československým prezidentem. Poslední překážku, která jeho zvolení bránila, dokázal Čalfa také odstranit. Havel byl od května v podmínce a Čalfa, na kterého jako na federálního premiéra přešly prezidentské pravomoce po Husákově abdikaci, mu ji zrušil.

V lednu 1990 vystoupil Čalfa z KSČ. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších politiků tohoto přelomového období a získal si respekt veřejnosti i opozice. Pomohla mu i znalost tehdejšího právního řádu.

Jeho federální vláda, která získala přízvisko „vláda národního porozumění“, dovedla zemi ke svobodným volbám v červnu 1990 a nastartovala první ekonomické reformy. Funkci federálního premiéra si udržel i po volbách, ve kterých kandidoval za slovenskou Veřejnost proti násilí. Politiku opustil až po neúspěchu ve volbách roku 1992, opakovaně odmítl i nabídky přijetí do ČSSD.

Po rozpadu československé federace se na Slovensko nevrátil, zůstal v Praze, rozhodl se pro české občanství a zamířil do soukromé sféry. Také zde se potvrdilo, že je mužem, který dokáže být ve správnou chvíli na správném místě.
Během let, kdy střídavě působil ve své advokátní praxi, v dozorčích radách podniků, v poradenských společnostech a bankách, dokázal využít své schopnosti i kontakty. Svého času byl také poradcem tehdejšího prezidenta Václava Havla, kterému pomohl například při prodeji Lucerny.

V médiích byl někdy označován za jednoho z nejbohatších Čechů, často se umisťuje i na žebříčcích vlivných lidí v pozadí. K politické minulosti se nevyjadřuje. „JUDr. Čalfa Vám děkuje za Váš zájem. Necítí však potřebu se veřejně vyjadřovat k době svého působení ve veřejných funkcích,“ odpověděl MF DNES na žádost o rozhovor prostřednictvím své kanceláře.

Politik Marián Čalfa byl vždycky opatrný. Když se stal ministrem bez ministerstva, Svobodné slovo ho žádalo o rozhovor. Odmítl. Sekretářka jen do redakce napsala, že ani pár bezvýznamných slov nemá být zveřejněno. Všechno, co se o něm vědělo, bylo pak otištěno až v deníku Špígl, který začal vycházet po převratu v roce 1989 a dosáhl nákladu půl milionu výtisků denně. Z Prahy se Špígl denně dopravoval, jako jiné noviny letadlem do Bratislavy a Košic. Distributoři tisku v SR požadovali, aby se Špígl překládal i do slovenštiny.

Čalfy, jak Mariánovi říkali kamarádi z Ostravska Bláha, který se po studiích stal prokurátorem, a Suchánek, který byl pak soudcem, získal, když byl premiérem, od primátora Štafy, také vládní vilu. Dvě dcery zaopatřil tak, že jedna studovala ve Francii a druhá v Rakousku. Pro rodiče ze Slovenska získal v Praze z největšího bytového družstva Pokrok přednostně byt, i když mnozí jiní lidé neměli kde bydlet. Manželka Jiřina Čalfová po studiích na právech v Praze pracovala v Chemapolu u generálního ředitele Junka. Chemapol, jak je známo, později zkrachoval.

JUDr Čalfa měl advokátní kancelář i s dnešním senátorem Dienstbierem, který nakonec šel vlastní politickou cestou. Když byl v jistém čase JUDr. Čalfa v parlamentu, zůstal tam po něm, jak se psalo v médiích, jen drahý kufřík, v němž bylo na půl milionu či více korun. Za nalezení kufříku pak Čálfy, daroval nálezkyni, uklízečce parlamentu, šátek... Dnešní expolitik JUDr. Marian Čalfa byl vždy šetrný. A tak mohl právem zbohatnout. /rd/