iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Spravedlnost potřebuje nový vítr, zařídí JUDr. Benešová?

Jméno Marie Benešové, bývalé dlouholeté prokurátorky, státní zástupkyně, ministryně a poslankyně, dnes advokátky, se opět v posledních dnech stalo předmětem spekulací. Andrej Babiš připustil změny ve vládě a výměna Jana Kněžínka tak tři, čtyři týdny nazpět začala rezonovat i v „justičních kruzích“. Ani po dnešku, kdy premiér Babiš oznámil, že navrhl výměnu ministra dopravy a ministryně průmyslu, spekulacím nebude konec. Další změny totiž nevyloučil.

Potvrzuje se mi tak domněnka, kterou mám od počátku, totiž že je to velmi účinná hra pana premiéra, který je osobně ve velmi obtížné situaci potenciálně obžalovaného. Kdyby dnes vyměnil Jana Kněžínka, jakkoliv nevýrazného, ale korektního úředníka, čelil by námitce, že hledá nikoliv lepšího ministra spravedlnosti, ale advokáta.

Přiznejme si ovšem, že situace není normální: obviněný premiér není jako ústavní činitel ve svobodné pozici vůči jedné ze složek moci výkonné, která je povolána k realizaci trestní politiky státu, za níž on ovšem nese politickou odpovědnost.
A to vše v době, kdy nejen odborná, právnická veřejnost upozorňuje na stoupající počet pochybení nikoliv individuální, ale systémové povahy, ke kterým dochází v soustavě státního zastupitelství.

Jakkoliv můžeme mít pochybnosti o způsobu výkonu mandátu prezidenta republiky Milošem Zemanem, není možné jeho kritiku vůči konkrétním státním zástupcům oslyšet a dlouhodobě ji přecházet. Notabene, není to tak dávno, co velmi závažná obvinění na adresu soustavy zazněla i na půdě Poslanecké sněmovny, a to od zástupců všech politických stran.

Situaci je potřeba řešit, protože opak jen zvyšuje tenze a potichu hloubí příkopy, jimiž pak může protéci povodeň podobná té, která nastala třeba v tolik zmiňovaném Polsku. A vinu na tom ponesou obě strany rovným dílem: ustrašení, nesvobodní politici na straně jedné a neuměření představitelé soustavy státního zastupitelství na straně druhé.

Marie Benešová by jistě nepřispěla ke ztišení situace. Je to člověk konfliktní, mezi odbornou veřejností ne příliš pozitivně hodnocený, jakkoliv měla vždy překvapivě schopnost lidem erudovanějším naslouchat. Na stranu druhou, z pozice premiéra Babiše, by se jednalo asi o nejlogičtější volbu: její nominace by znamenala, že na ministerstvu spravedlnosti zasedne některým politikům ve státním zastupitelství zdatný soupeř. Člověk, který jednak zná interní postupy, včetně těch nepsaných a zároveň si udržel, zčásti díky své nátuře, i informační kanály dovnitř soustavy. To je pro případ střetu dvou složek moci výkonné dnes klíčové. Ze státního zastupitelství se totiž dnes stala spíše sekta, kde vládne často strach a obava z dopadů na kariéru, projeví-li někdo opačný názor či kritiku.

A byl by to také velký paradox, který by zamotal hlavu všem protikorupčním aktivistům, neboť v případě Marie Benešové se jedná o Lenku Bradáčovou vzor. 90. léta. Ona stála u prvních krůčků emancipace státního zastupitelství, u zrození velké protikorupční revoluce, kdy jako první mluvila o regionálních Palermech a v neposlední řadě to byla ona, kdo razil alibistickou zásadu „v pochybnostech žalovat“. Jakobíny v čele s Robespierrem také zrodil poživačný Danton…

A nemůžeme samozřejmě ani vyloučit, že samotná spekulace o Benešové může být součástí řešení, na jehož konci bude premiér zbaven trestního stíhání, čemuž by nahrávalo i to, že dnes výměnu na ministerstvu spravedlnosti pan premiér neoznámil. Akorát by na VSZ v Olomouci měli připravit další cely, potenciálně pro své kolegy z Brna a Prahy, ceskajustice.cz

Petr Dimun byl v letech 2004-2006 ředitelem tiskového odboru a mluvčím Ministerstva spravedlnosti ČR, posléze pracoval v oblasti politického poradenství a PR. Nyní publikuje nejen na České justici.

ÚS: VYSOKÉ ÚROKY Z PRODLENÍ ZASTAVIT EXEKUCÍ

Pokud jsou vymáhané úroky z prodlení nepřiměřeně vysoké, mají obecné soudy povinnost částečně zastavit exekuční řízení. Ústavní soud dnes vyhověl stížnosti muže, který si půjčil 25.000 korun a dluh včetně úroku z prodlení stanoveného na jedno procento denně se postupně vyšplhal na 900.000 korun. Nález je dostupný na webu soudu.

Podle odborníků na dluhovou problematiku se jedná o klíčový nález, který pomůže tisícům lidí v exekuci.
Soud už v minulosti dospěl k závěru, že sjednání úroků z prodlení, které zcela vybočí z mezí přiměřenosti, je protiústavní. Zároveň jde o zneužití práva. Přiznání takových úroků proto znamená zásadní vadu exekučního titulu.

„V těchto případech je třeba, aby obecné soudy v exekučním řízení poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví, a zajistí tak spravedlivou rovnováhu při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele,“ rozhodl Ústavní soud.

Smlouvu o půjčce muž uzavřel v roce 2009. Pro případ, že sumu nevrátí včas, byl stanoven úrok z prodlení jedno procento denně. Obvodní soud pro Prahu 4 ani Městský soud v Praze později nevyhověly návrhu dlužníka, aby z důvodu nepřiměřené výše úroků z prodlení zastavily exekuci jako nepřípustnou „z jiného důvodu“, jak umožňuje občanský soudní řád.

Podle pražských soudů nemůže justice v exekučním řízení přezkoumávat správnost exekučního titulu, a tedy ani vymáhanou výši úroků z prodlení. Podle ústavních soudců se však lze v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu. Soudy jsou dokonce povinny výkon rozhodnutí zastavit v situaci, kdy by vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu.

V dalším řízení bude úkolem obecných soudů, aby stanovily výši úroků z prodlení, kterou lze ještě považovat za přiměřenou a ústavní, a aby ve zbylé části exekuci zastavily, stojí v nálezu.

Podle spoluautora projektu Mapa exekucí Radka Hábla se jedná o „klíčový nález proti lichvářům všeho druhu“, který se týká desetitisíců lidí v exekuci. Rozhodnutí uvítal i analytik organizace Člověk v tísni a expert na dluhovou problematiku Daniel Hůle. Právník Petr Němec, který řeší exekuční kauzy a hájí klienty v exekuci, označil nález za „krásný judikát“. Dodal, že nález pomůže spoustě lidí.

NS CHCE PROSADIT ZRUŠENÍ DOHODY O VINĚ A TRESTU

Nejvyšší soud (NS) prosazuje legislativní změny, které povedou k častějšímu využívání takzvaných odklonů v trestním řízení. Jde například o podmíněné zastavení trestního stíhání. Soud přišel s návrhy, které by třeba umožnily uzavírat dohodu o vině a trestu také u závažnějších činů. Statistiky a návrhy řešení dnes ČTK poskytl mluvčí NS Petr Tomíček. Cílem je zrychlit a usnadnit rozhodování v některých kauzách.

Odklon je takové vyřízení případu, které nekončí vyslovením viny. Kromě podmíněného zastavení stíhání jde také o narovnání nebo odstoupení od trestního stíhání. V širším slova smyslu se k odklonům řadí i alternativní řešení, kdy je sice vyslovena vina, ale nikoli při hlavním líčení. Typicky jsou to trestní příkazy anebo dohody o vině a trestu.

Soudy prvního stupně nejčastěji využívají trestní příkazy, trend je však klesající. Zatímco v roce 2013 nabylo právní moc přes 60.000 příkazů, loni jich bylo 31.438. Důvodem mohou být podle Tomíčka některé přetrvávající nejasnosti. Dosud není například vyřešeno, zda příkazem může rozhodnout jen samosoudce okresního soudu, anebo také soudce krajského soudu.

Jen asi dvě nebo tři procenta případů končí podmíněným zastavením stíhání. Jejich počet ale roste, konkrétně stoupl z 1903 v roce 2016 na 3276 v roce 2018. Podobně jako peněžité tresty se i podmíněné zastavení stíhání nebo podmíněné odložení návrhu na potrestání nejčastěji užívá u trestné činnosti v dopravě. Možnosti jsou ale i jinde, upozornil NS.
Největší nedostatky v prosazování jednotlivých druhů odklonů spatřuje NS u institutu dohody o vině a trestu.

Rozhodování trestním příkazem je totiž v takzvaných samosoudcovských věcech procesně i administrativně jednodušší.
„Logicky je proto zcela na místě uvažovat o tom, a NS takové snahy podporuje, aby se dohoda o vině a trestu častěji uzavírala u takzvaných senátních, a tedy složitějších věcí, tedy za současné právní úpravy především u trestných činů s horní hranicí odnětí svobody na šest až osm let,“ uvedl Tomíček.

Soud se chce zasadit o zrušení omezení, kvůli kterému nelze nelze dohodu sjednat v řízení o zvlášť závažných zločinech. Dále navrhuje vypustit nutnou obhajobu u dohod o vině a trestu a upravit trestní zákoník, aby soud mohl v případě schválení dohody snížit trest pod dolní hranici sazby, ovšem za předpokladu, že i tak lze dosáhnout nápravy pachatele.

Legislativních úprav navrhovaných NS je více. Do trestního řádu se snaží začlenit taktéž prohlášení viny a upuštění od dokazování nesporných skutečností. „Všemu by při tom mělo předcházet zjištění stanoviska obžalovaného k obžalobě. To všechno jsou instituty, které vedou k rychlejšímu a snadnějšímu rozhodování v daných trestních věcech,“ uvedl Tomíček.

MINISTERSTVO SE NEMUSÍ OMLOUVAT ZA STRAVU VE VAZBĚ

Ministerstvo spravedlnosti se nemusí omlouvat levicovému aktivistovi Lukáši Borlovi za to, že ve vazbě nedostával veganskou stravu. Ve středu to pravomocně rozhodl odvolací soud, který zrušil původní rozsudek, podle kterého stát porušil Borlovo právo na svobodu myšlení a svědomí. Muž čelí obžalobě ze založení extremistické Sítě revolučních buněk a ze žhářských útoků na policejní auta.

„Postupem vazební věznice nedošlo k zásahu do lidské důstojnosti žalobce (Borla),“ konstatovala předsedkyně odvolacího senátu pražského městského soudu Jitka Denemarková. Žalobci nelze upírat jeho dlouhodobý světový názor, nicméně jeho práva nejde vykonávat na úkor jiných osob a v rozporu s provozními možnostmi věznice. (...) V době pobytu ve vazbě měl možnost pořizovat si veganskou stravu za své peníze, případně přijímat balíčky zvenčí,“ dodala.

Borl byl v litoměřické vazební věznici od září 2016 do dubna 2017. V žalobě si stěžoval na to, že mu věznice neposkytovala veganskou stravu, ačkoliv o ni opakovaně žádal. Sdělila mu prý, že mu může zajistit stravu vegetariánskou, nikoliv veganskou. Borl je veganem dlouhodobě a konzumaci živočišných výrobků odmítá z etických důvodů. Žádal proto o přeložení do jiné věznice, ale nebylo mu vyhověno.

Obvodní soud pro Prahu 2 původně loni určil, že ministerstvo se musí Borlovi omluvit dopisem. Úřad mu měl také nahradit 19 000 korun, které na soudní řízení vynaložil.

Ministerstvo se odvolalo a trvalo na tom, že žaloba není důvodná. Mimo jiné argumentovalo tím, že výkon trestu nebo vazby s sebou ze své podstaty nesou omezení dosavadního způsobu života. Stát poukazoval i na to, že v litoměřické věznici museli v dané době průměrně dva kuchaři udělat 410 porcí každého jídla, a že tedy z kapacitních důvodů nešlo připravovat individuální stravu.

K tomu se přiklonil i odvolací senát, podle nějž nebylo v reálných možnostech věznice zajišťovat veganskou stravu ve stanoveném denním limitu 57 korun na osobu. „Sestavení vyvážené veganské stravy je poměrně náročnou záležitostí. Také je třeba strávníkům zajišťovat další suplement, minimálně vitamin B 12,“ uvedla Denemarková a podotkla, že pobyt ve vazbě není pobytem v lázních.

Borl ke středečnímu jednání nedorazil, protože se u mosteckého okresního soudu účastní projednávání případu, kvůli němuž skončil ve vazbě. Jeho právnička Zuzana Candigliota mimo jiné odmítla argument ohledně peněz. „Veganská strava je nejlevnější forma stravy,“ řekla novinářům. Klientovi doporučí podat dovolání.

„Osobám, které vzhledem ke svému založení nebo přesvědčení nechtějí akceptovat běžné stravovací zvyklosti, věznice umožňují pořizování doplňkové stravy v přijatelném rozsahu na vlastní náklady, pokud to podmínky ve věznici dovolují,“ sdělil na dotaz Robert Blanda z oddělení vnějších vztahů Vězeňské služby. Vězni si mohou nakoupit potraviny ve vězeňské prodejně.

„V praxi to znamená, že vegetariánská dieta je ve věznicích poměrně obvyklá, zatímco veganskou lze často vyřešit vynecháním některých položek, které nejsou veganské,“ doplnil Blanda. Obžaloba, kterou tento týden začal řešit mostecký soud, klade sedmatřicetiletému Borlovi za vinu několik trestných činů. Jednak založení hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, dále vydírání provozovatele pražské restaurace Řízkárna a čtyřnásobné poškození cizí věci. Muži hrozí v případě prokázání viny tři až deset let vězení.

MILIONY NA POZEMKY PRO OBCHVAT PARDUBIC

Spor o výši náhrady za pozemky pod budoucím obchvatem Pardubic řeší soud. Majitelé polí chtějí po státu mnohonásobně více, než ve svém posudku určil znalec silničářů. Ve hře jsou miliony. Mezi řekou Labe a místním tokem Halda v Pardubicích leží kus pole, kudy má vést za pár let severovýchodní obchvat města z Trnové na Dubinu.

Jenže cena, za kterou chtějí někteří majitelé prodat své pozemky, se státu zdá nepřiměřeně vysoká. S několika vlastníky tak bylo zahájeno vyvlastňovací řízení. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) nabízí lidem za metr čtvereční ze zákona osminásobek ceny stanovené znaleckým posudkem. Ovšem jeho znalec došel k částce, která se zásadně liší od sumy dopočítané znalcem nespokojených majitelů.

Rozdíl je přes 15 milionů

Mezi ně se řadí Josef Foršt z Dolní Čermné a Jarmila Hanušová z Pardubic. Dvojice společně vlastní podle katastru nemovitostí v trase tři pozemky o celkové rozloze 4 655 metrů čtverečních. Podle potvrzených informací nabídli silničáři majitelům za parcely zhruba 2,5 milionu korun. Jenže ti si nechali zpracovat svůj vlastní posudek, který ohodnotil polnosti na přibližně osmnáct milionů. V přepočtu by tak dvojice chtěla přes 3 800 Kč za metr čtvereční pole.

ŘSD jim nabízí 537 korun za metr, což je částka, za kterou silničáři vykupovali například i pozemky pro dálnici D35. S touto cenou za pole pro pardubický obchvat zatím nemělo problém přes šedesát procent dotčených vlastníků půdy.
„Moji klienti jsou připraveni pozemky prodat, ale ne za částku určenou ŘSD. Pozemky je třeba ocenit tržně podle aktuální nabídky a poptávky na trhu nemovitostí,“ uvedl právní zástupce dvojice Jan Najman.

Ačkoliv se soudce Pavel Tureček pokoušel přimět obě strany ke smíru, neuspěl. ŘSD trvá na tom, že cena je spočítána správně.„Snaha o dohodu byla. Vyhotoveny byly dokonce dva posudky. Z naší strany smírné řešení sporu není možné,“ řekla právní zástupkyně ŘSD Ivana Saňáková.

Výrazný rozdíl v ceně stanovené posudkem ŘSD a znalcem vyvlastňované dvojice byl daný rozdílnou metodou výpočtu.
Kompromis spočívá v tom, že by měl soud určit nestranného a nezávislého znalce, který by vytvořil vlastní posudek, s nímž by už měly obě strany souhlasit.

Jenže toho se ŘSD zřejmě obává, jelikož takový „neutrální“ posudek by mohl určit vyšší cenu, než kterou ŘSD od počátku výkupů nabízelo. Vůči ostatním, kteří již polnosti prodali, by bylo značně nespravedlivé, pokud by se cena v průběhu vykupování zvedla.

Rozhodnout má vyvlastňovací úřad, tvrdí ŘSD

I proto přišla zástupkyně ŘSD před soud s námitkou, že soud nemá pravomoc v této věci rozhodovat. Důvodem má být i to, že se celou záležitostí již zabývá i vyvlastňovací úřad. A právě ten v březnu určil svého znalce, který má pozemky ocenit.

S takovým postupem ovšem nesouhlasí žalovaní, kteří namítají, že nebyla dodržena časová a zákonná posloupnost v otázce určování znalců. Výkupy polností pro severovýchodní obchvat Pardubic na silnici I/36 byly zahájeny na konci roku 2017. Zpočátku běžely vcelku solidním tempem, nyní se zdá, že nové plochy přibývat jen tak nebudou.

Vyvlastňování se začalo týkat i dalších lidí a také jedné z firem. Nespokojení majitelé si v obdobných případech většinou chtějí vymoci vyšší náhradu s argumentem, že prodávají stavební parcelu, jelikož na ní bude stát silnice.
Jenže zákon mluví jasně: „Při oceňování nemovitosti se nepřihlíží k jejímu zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s realizací stavebního záměru (tj. zejm. se nepřihlíží ke změně druhu pozemku v souvislosti s územním rozhodnutím pro stavbu dopravní infrastruktury), zemědělská půda se vždy oceňuje jako zemědělská, nikoliv stavební.“