iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

V Brazílii jen změna, žádný puč a vojenská diktatura

Vláda brazilského prezidenta Jaira Bolsonara se podle místního tisku chystá přepsat učebnice dějepisu. Události z roku 1964 totiž podle ní nebyly vojenský převrat a v zemi poté nebyla diktatura. Podle prezidenta i ministra školství nastala v zemi pouze „institucionální změna“, kterou si vynutili sami občané. Prezident, který je považován za ultrapravicového politika, sdělil, že vojenské vlády v letech 1964-1985 byly nutné pro zachování národních institucí. Komunistická hrozba měla v té době údajně být příliš vysoká.

Učebnice bychom měli zpracovávat tak, aby děti získaly reálnou a pravdivou představu o historii,“ souhlasil s prezidentem brazilský ministr školství Ricardo Vélez, když vysvětloval, proč vláda chystá „progresivní změny“ učebnic.
Podle něj byl 31. března 1964 prezident Joao Goulart zbaven armádními důstojníky úřadu proto, že si to tak přála brazilská společnost.

Následujících 21 let vojenských vlád popsal Vélez jako „demokratický režim“ udržovaný silou, který byl v té době potřeba. I proto by podle něj učebnice měly prezentovat „širší verzi historie.“ Takový výklad však kritizovali historici nebo zvláštní zmocněnec OSN.

„Existuje vědecky ověřená historiografie, vytvořená na základě historických dokumentů i svědectví lidí, kteří přežili mučení nebo kteří kvůli pronásledování emigrovali. Je doloženo, že v Brazílii diktatura byla,“ kritizoval vládní návrh Roberto Romano z univerzity v brazilském Campinas.

Diktatura v Brazílii (1964 - 1985)

Po vojenském puči převzal moc generál Humberto Castelo Branco. Ten začal s represemi levicových politiků a zakázal politické strany. Kromě toho spustil tvrdé represe, uvěznil tisíce lidí a zavedl tuhou cenzuru. Jeho režim tak vykazoval všechny znaky diktatury.

Proti záměru ministerstva školství se postavil i šéf brazilské asociace vydavatelů učebnic Candido Grangeiro, podle něhož musí každá změna didaktických pomůcek projít širokou akademickou debatou. Uvedl také, že sdružení, které vede, je proti jakékoli změně na základě názorů politiků.

Před 55. výročím převratu zrušil Bolsonaro dekret z roku 2011, který zakazoval oslavovat události z dob diktatury. Následně nařídil ministerstvu obrany, aby vojáci výročí převratu oslavili. Tím vyvolal protesty v ulicích a vysloužil si kritiku od OSN. „Pokusy revidovat historii a promíjet vážné porušování lidských práv musejí úřady i společnost rezolutně odmítnout,“ uvedl k Bolsonarově pobídce k oslavám puče zvláštní zmocněnec OSN pro udržování historické paměti Fabián Salvioli.

Kontroverzní byly i prezidentovy komentáře vzhledem k vyjádření ministra zahraničí Ernesta Araúja, který popsal nacismus jako levicové hnutí. Novinářům během návštěvy pomníku holokaustu v Jad Vašem sdělil, že s jeho tvrzením souhlasí. „Jméno nacistické strany byla přeci Národně socialistická německá dělnická strana,“ zdůraznil.
Jeho tvrzení bylo však v rozporu s informacemi muzea, které právě navštívil. „Nacismus vznikl z radikálních krajně pravicových skupin v Německu,“ stojí na informačních tabulích.

Bolsonaro si vysloužil kritiku také v únoru, kdy veřejně pochválil paraguayského exprezidenta Alfreda Stroessnera (1912-2006), jehož režim je považován za jeden z nejkrvavějších v Latinské Americe. Podle Bolsonara byl Stroessner „státník, který dokonale věděl, co jeho země potřebuje“.

KDO SESTAVÍ VLÁDU V IZRAELY?

Výsledky izraelských voleb jsou podle odhadů velmi těsné, vládní Likud získal 36 křesel, zatímco nová středová koalice Modrá a bílá 37. Pravý blok, což je koalice, v níž je i Likud premiéra Benjamina Netanjahua, nicméně nejspíše získal více křesel než středolevicové strany, a bude tak mít větší šanci sestavit novou koalici.

Netanjahuovým hlavním sokem je bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády Benny Ganc a jeho nová středopravicová strana Modrá a bílá. Vítěz voleb bude muset tradičně sestavovat koaliční vládu.
Izraelci v úterních předčasných volbách vybírali poslance nového parlamentu. Netanjahu přitom usiluje o svůj pátý mandát, z toho čtvrtý v řadě.

Volby se měly původně konat až v listopadu, loni v prosinci se však vládní koalice shodla na vyhlášení předčasných voleb v dubnu. Za rozhodnutím stojí koaliční krize, kterou způsobil zákon o výjimkách z povinné vojenské služby pro ultraortodoxní židy.

Volební účast je v Izraeli tradičně vysoká, k čemuž přispívá i skutečnost, že den voleb je v zemi státním svátkem.
V klání o místa v 120členném parlamentu usilovalo 47 stran a hlasovat mohlo více než šest milionů voličů. Podle dosavadních odhadů byla však účast nižší než v předchozích volbách.

Volby jsou posvátný čin, apeloval na Izraelce premiér

Podle izraelského tisku Likud nechal ve volebních místnostech v arabských okrscích nainstalovat 1 300 skrytých kamer, kvůli údajným volebním podvodům. Policisté kamery odstranili. Kampaň Likudu bývá protiarabská a Netanjahu při minulých volbách v den hlasování vyvolal rozruch nepravdivým tvrzením, že Arabové volí masově. Chtěl tak vyprovokovat příznivce Likudu k volební účasti.

Prezident Reuven Rivlin volil v slzách, protože přiznal, že posledních padesát let měl v tento den vždy po boku manželku, což nyní nebylo možné, protože se jeho žena Nechama zotavuje po transplantaci plíce.

Netanjahuův rival Ganc Izraelcům ve volební místnosti slíbil, že jeho zvolením začne nová éra. K volební urně přišel do Roš Haajinu u Tel Avivu, kde žije. „Jsem rád, že se dávám do služeb Izraele, že se zapojím do zajištění nové cesty a blaha Izraelců,“ řekl Ganz, který se v kampani prezentoval jako člověk s čistým štítem a protipól Netanjahua, který se potýká s několika korupčními kauzami.

Modrá a bílá. Netanjahu má po letech konkurenci, rivalové spojili síly

Netanjahu pak na Facebooku a Twitteru voliče vybídl k debatě prostřednictvím Messengeru. S manželkou volil v Jeruzalémě s výzvou, aby Izraelci přišli odevzdat hlas, jelikož jde o „posvátný čin“. „Vyzývám vás, abyste šli a hlasovali. Nebuďte sebejistí. Nemáme to v kapse. Budeme to mít, pokud půjdete volit a dáte hlas Likudu,“ sdělil krátce předtím, než sám zamířil do volební místnosti.

Spolupředseda strany Nová pravice Naftali Bennett v úterý z volební místnosti voličům vzkázal, aby nevěřili v Netanjahuovu silovou kampaň. „Nevěřte silové kampani. V dnešních volbách se rozhoduje o tom, zda podpoříme naše vojáky a zda Izrael začne znovu vítězit,“ řekl.

Vůdce levicové Strany práce Avi Gabbaj požádal občany, aby se neohlíželi na koaliční kalkulace a aby hlasovali s ohledem na vlastní svědomí. „Je to ukázka izraelské demokracie, den, který, jak doufáme, skončí výměnou vlády,“ řekl.
Netanjahu slíbil anexi osad na Západním břehu. Nezodpovědné, míní rival Ganc

Někteří Izraelci u volebních místností mluvili o tom, že tentokrát pro Likud nehlasovali, protože Netanjahu je u moci příliš dlouho a je spojován s korupcí. „Netanjahu udělal pro Izrael opravdu úžasné věci, ale je u moci třináct let. Co je moc, to je moc,“ citovala agentura Reuters Jarona Zalela, který volil u Tel Avivu.

Univerzitní učitel Avi Gur ale Likud volil zas. „Doufám, že pravicová politika zvítězí, Netanjahu je nejlepší premiér, který tu kdy byl. Jsme na špici technologií, bezpečnosti i ekonomiky, a to je dobře,“ řekl. „Bibi je u moci příliš dlouho. Směřujeme k velké změně, ale nevím, k jaké,“ řekla naopak volička z Jeruzaléma Ronit Kampfová.

ERDOGAN CHCE NOVÉ VOLBY, KRADLY SE HLASY

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se ani devět dnů po lokálních volbách neumí smířit s prohrou v Istanbulu. Poté, co nechal přepočítat některé tamní okrsky, zažádal o kontrolu všech volebních lístků největšího tureckého města. To ústřední volební komise zamítla. Erdogan proto naznačil, že by se v Istanbulu mohlo volit znova.

Naše politická strana zjistila přítomnost organizovaného zločinu a některých organizovaných aktivit. V tom všem je element krádeže. Někdo kradl ve volebních urnách. Nikdo nemá právo prohlašovat se vítězem, když je rozdíl pouhých třináct až čtrnáct tisíc hlasů,“ prohlásil Erdogan v pondělí podle tureckého deníku Hürriyet.

A dodal, že v případě nejasností není v ostatních zemích neobvyklé, že se volby opakují. „Ve Spojených státech je vyhlásí znovu v případě, že je u problematických hlasů rozdíl jedno procento,“ uvedl podle agentury Bloomberg. Jeho slova okamžitě způsobila nový pád turecké liry, píše agentura Reuters.

Jeden z předních poradců prezidenta pak doplnil, že vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) bude tlačit na vyhlášení nových voleb. Ústřední volební komisi o přepočítání volebních lístků ve všech 31 istanbulských částech požádala AKP už počátkem minulého týdne. Ta to však odmítla.

Vládní kandidát, expremiér Binali Yildirim, v boji o post starosty jen těsně prohrál s kandidátem opoziční Lidové republikánské strany (CHP) Ekremem Imamogluem. Yildirim získal 48,52 procenta hlasů, Imamoglu pak 48,79 procenta.
Vyhrál tak o zhruba 25 tisíc hlasů, turecké strany mluví o 16 tisících i menších číslech. Imamoglu se brzy po sečtení prohlásil vítězem a vyzval AKP, aby výsledky uznala. To se na rozdíl od Ankary či Izmiru nestalo a AKP hodlá rozporovat i poslední rozhodnutí ústřední volební komise. Opozice už nicméně slova o krádeži volebních lístků na společné tiskové konferenci odmítla.

„Nejde o politické strany, ale o demokracii. Buď budou stát při demokracii, nebo bude demokracie zmasakrována soudci,“ řekl předseda CHP Kemal Kiliçdaroglu s odkazem na složení volebních komisí. „Opakování voleb, dokud AKP nevyhraje, je něco, co vídáme v diktaturách,“ poznamenala také lídryně Strany dobra Meral Akşenerová.

Pokoření sultána. Erdogan přišel ve volbách o kontrolu obou hlavních měst

Istanbul je pro Erdogana těžká ztráta, největší turecké město je spolu s metropolí Ankarou a pobřežním Izmirem - ve kterých AKP rovněž prohrála - jedním z klíčových symbolů moci. Sám svou politickou dráhu začínal jako istanbulský starosta a v Turecku se navíc říká, že „kdo drží Istanbul, drží celé Turecko“. Vládní strana ho držela pětadvacet let. V regionálních volbách AKP celkově zvítězila a se svým spojencem nacionalistickou Stranou národní akce (MHP) ovládla přes polovinu radnic v zemi.

RUSKO OZBROJUJE DIKTÁTORY AFRIKY

Podivná smrt tří ruských novinářů ve Středoafrické republice přilákala pozornost světa k aktivitám Ruska v Africe. Jeho soukromé vojenské firmy tam údajně jen trénují režimní vojáky, podle odborníků však také zabezpečují těžbu a převoz nerostných surovin. Obchod směňující zbraně za suroviny a přežití diktátorů za jejich hlasy v OSN se Moskvě stále více vyplácí.

Tři ruští investigativní novináři se v červenci 2018 vydali do Středoafrické republiky, země bohaté na suroviny a zmítané občanskými nepokoji. Orchan Džemal, Alexandr Rastorgujev a Kirill Radčenko z nezávislého ruského média byli odhodláni odhalit, co v srdci Afriky dělají žoldáci z Varner Group, ruské soukromé vojenské firmy napojené na Vladimira Putina.

Jejich reportáž o tom, k čemu přesně využívá tamní režim 175 "vojenských instruktorů“, však nikdy nespatří světlo světa. Jen několik dní po příjezdu všichni tři zemřeli, když se za zástupci Varner Group vydali do vzdáleného města uprostřed nalezišť diamantů, zlata a uranu. Údajně je zastřelili místní lupiči.

„Rusko má v Africe z mého pohledu tři hlavní cíle. Posílit vliv uvnitř mezinárodních organizací, zajistit odbytiště vojenského materiálu a zajistit přístup k surovinám,“ říká expert na geopolitiku a region Rovníkové Afriky Josef Kučera, spolupracovník výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Všechny tyto cíle jsou podle něj úzce provázané.

Ve Středoafrické republice si Rusko v roce 2017 vyžádalo výjimku ze zbrojního embarga, které na ni před šesti lety po násilném převratu uvalila OSN. Zbraně tam Rusové prodávají režimu prezidenta Faustina-Archange Touadery, který zemi oficiálně řídí od roku 2016, ačkoliv většinu jeho území stále kontrolují různé ozbrojené skupiny.

Záruka bezpečnosti pro krvavé režimy

„Moskva a její nájemní vojáci vyzbrojují jedny z nejslabších režimů Afriky a podporují autokratické vládce. To může zhoršit situaci v zónách konfliktu,“ varoval v březnovém rozhovoru s The New York Times Judd Devermont z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Na jeho slova došlo takřka ihned. Podle zdrojů Wall Street Journal jsou to právě ruské zbraně, kterými v současnosti útočí libyjský generál Chalífa Haftar na Tripolis, kde chce svrhnout koaliční vládu podporovanou OSN a dosadit sám sebe do čela vojenské diktatury.

Pro vládce, jako je Haftar, jsou ruské zbraně výhodné. Kreml za jejich nákup nepožaduje záruky dodržování lidských práv, ani nezakazuje jejich přeprodej. Zbraně jsou to zároveň levné, mají dostatečnou kvalitu a někteří afričtí vojáci s nimi nezřídka již mají zkušenost od konce studené války, kdy kontinent zaplavila levná sovětská vojenská technika.

Dalším velkým odběratelem ruských zbraní je Súdánský prezident Umar Bašír, který mezi lety 2015 a 2017 podle dat SIPRI odkoupil od Rusů zbraně v hodnotě 125 milionů dolarů. Letos v lednu mu přispěchala na pomoc ruská soukromá vojenská firma, když střelbou potlačoval celostátní protesty proti jeho predátorskému režimu.

V Kongu kvete nelegální těžba zlata, vydělávají na ní hlavně ozbrojenci

Kromě bezprostředního zajištění vlastní bezpečnosti však mají ruské zbraně pro africké režimy také strategický význam. „Státy se snaží se rozčlenit své ekonomické a bezpečnostních záruky,“ říká Kučera. „Po smrti Kaddáfího se lídři frankofonních států začali obávat, že budou stejně jednoduše sesazení. Už se nechtějí spoléhat pouze na Francii, potřebují dalšího ochránce,“ uvádí.

Ruské zbraně za africký koltan

Z podobných důvodů africké státy vítají také spojenectví s Čínou, byť je její strategie od té ruské výrazně odlišná. „Čína cílí na řadového obyvatele tím, že dodává levné spotřebitelské zboží. Rusko cílí na státní aparát,“ říká Kučera. Zatímco Čína investuje do infrastruktury zemí, aby si je přetvořila v nová odbytiště, Rusko se omezuje na prodej zbraní a těžbu surovin.

Podle The New York Times Středoafrická republika výměnou za prodej zbraní a využití žoldáků prodává Kremlu těžební práva na zlato a diamanty, a to za zlomek jejich nákupní ceny. Rwanda zase do Ruska exportuje koltan, ačkoliv země nemá jeho naleziště - na rozdíl od sousední, embargy obtěžkané Demokratické republiky Kongo.
Šli na porážku. Vdovy ruských žoldáků padlých v Sýrii chtějí odpovědi

Podle Kučery má Rusko v Africe zájem o tyto suroviny, protože představují rychlý zisk bez potřeby větších investic. Jsou hodnotné i v malém množství a nevyžadují k převozu nákladnou infrastrukturu, jako například ropa, kterou si z Afriky dováží Čína. Nezřídka se však doly nachází v nebezpečných oblastech, o které bojují ozbrojené skupiny. Právě zde nacházejí další využití ruští žoldáci.

„Soukromé vojenské firmy pro Kreml dohlížejí na těžbu surovin. Výměnou zajišťují bezpečnost lokálním režimům a pokračování státu,“ shrnuje Kučera a zdůrazňuje vzájemnou prospěšnost tohoto obchodu. Užitek z něj však plyne pouze lídrům afrických států, nikoliv jejich obyvatelům. „Jde o podobný model, jako v koloniálním období,“ dodává expert.
Rusko si vede dobře, ale Čína lépe

Díky sílícímu vlivu v Africe sbírá Rusko také politické body na mezinárodním poli. OSN má 193 členů, z toho 54 tvoří státy Afriky, jejichž pomoc může být rozhodující v hlasování o rezolucích. A nejen o nich. „Rusko pořádalo fotbalové mistrovství a olympijské hry v Soči. Obě události jsou projevem ruského geopolitického vlivu,“ říká Kučera, byť upozorňuje, že africké státy nelze vnímat jako jednolitou masu.

Moskvě se navíc neobyčejně daří v částečně i většinově muslimských zemích. Největším odběratelem ruské vojenské techniky na kontinentu je Alžírsko, Eritrea Rusům schválila vybudovat na jejím území námořní základnu a pomoc v boji s Islámskými radikály si od Ruska vyžádaly například Mali, Niger, Čad či Burkina Faso.

„Rusku pomáhá, že na jeho území žije muslimská minorita. Vliv v převážně muslimských afrických státech neuplatňuje skrze Vladimira Putina, nýbrž přes čečenského lídra Ramzana Kadyrova,“ říká Kučera. Roli podle něj sehrávají také historicky dobré vztahy některých států se Sovětským svazem.

Čína posiluje svůj vliv v Africe, tamním státům poskytne 60 miliard dolarů

Dnes však Rusko nemůže Africe nabídnout tolik, co v minulosti Sovětský svaz, upozorňuje Alex Vines z britského výzkumného centra Chatham House. „Rusko nemá zdroje na to, aby se v Africe mohla rozpínat,“ uvedl pro BBC. Přestože Kreml letos bude pořádat ambiciózní rusko-africký summit, podle Vinese vliv Moskvy nepřekročí rozměr prodeje zbraní a těžby surovin.

Srovnávat se tak Kreml nemůže především s Pekingem, který na kontinentu buduje železnice, ropovody, přístavy či přehrady. Loni Čína přislíbila investovat do rozvoje afrických zemí dalších 60 miliard (1,3 bilionu korun), stejně jako v roce 2015 (psali jsme zde). Čím dál populárnější jsou mezi africkými diktátory také levné čínské zbraně.

RUSOVÉ: ANEXE KRYMU SPRÁVNÁ

Většina Rusů podporuje anexi Krymského poloostrova, vadí jim však vysoké náklady na jeho integraci. Vyplývá to z nového průzkumu veřejného mínění. Stále méně ruských obyvatel však věří, že by měla jejich vlast podobně postupovat také v případě východní Ukrajiny, kde separatisté podporovaní Ruskem stále bojují za odtržení Doněcka a Luhaňska.

Průzkum provedlo moskevské výzkumné centrum Levada společně s Chicagskou radou zabývající se globálními problémy. Ačkoli Rusové ve velké míře schvalují anexi Krymu, většina z nich zároveň tvrdí, že tento krok jednoznačně zhoršil ekonomiku i životní úroveň země. Jejich názor se mění především v souvislosti s finančními náklady, které vyžaduje integrace Krymu.

Zatímco v březnu 2015, tedy rok od krymské anexe, považovalo 70 procent Rusů tento krok za správný, o pět měsíců později už to bylo jen 59 procent. Důvodem byl prudký pokles světových cen ropy a dopady západních ekonomických sankcí, které se začaly projevovat na ruském hospodářství. V únoru 2019 podpořilo anexi Krymu 62 procent Rusů.

Výzkumníci se podle Rádia svobodná Evropa Rusů také ptali, jestli by podpořili podobou anexi Doněcka a Luhaňska, kde posledních pět let svádějí boj proruští separatisté jištění ruskými vojáky s ukrajinskými vládními silami. V průběhu konfliktu už přišlo o život přes třináct tisíc lidí, více než milion se jich muselo z oblasti vystěhovat.

Převážná většina Rusů se domnívá, že separatistická území by sice neměla být součástí Ukrajiny, neměla by se však připojit ani k Rusku. Více než 46 procent lidí si myslí, že by z nich měly vzniknout nezávislé státy, 29 procent se přiklonilo k anexi a jen 13 procent by je nechalo Ukrajině.

Anexe Krymu zlepšila naši mezinárodní image, myslí si Rusové

Přestože se vztahy mezi Ruskem a Západem v posledních desetiletích spíše zhoršovaly, anexe Krymu napětí výrazně eskalovala. Průzkum odhalil, že více než polovina Rusů si myslí, že zahraniční politika Kremlu zhoršila stav ekonomiky i životní úroveň. Ta stejná politika však podle 44 procent obyvatel zlepšila stav ruských ozbrojených sil a mezinárodní obraz a vliv Ruska.

Rusko hodlá na Ukrajině vymáhat škody, které údajně Kyjev způsobil Krymskému poloostrovu v době ukrajinské správy. V ruské Státní dumě už podle agentury Interfax vznikla pracovní skupina, která se problémem zabývá. Krymský poslanec Andrej Kozenko prý spočítal, že jde o sumu víc než 1,5 bilionu rublů (asi 530 miliard korun).

V Rusku se má dobře jen třetina lidí, každý pátý nemá ani na jídlo

Průzkum se uskutečnil v polovině února a zúčastnilo se ho 1613 Rusů starších osmnácti let. S každým z nich se výzkumníci sešli k osobnímu rozhovoru, a to v celkem osmi regionech země.

Z průzkumu dále vyplynulo, že většina Rusů i Američanů věří, že země jsou navzájem spíše nepřáteli než partnery. V USA se počet obyvatel, kteří považují Rusko za bezpečností hrozbu za poslední dva roky zdvojnásobil na 39 procent.
Zvýšil se i počet Američanů, kteří věří, že se Rusko pokusilo v roce 2016 ovlivnit prezidentské volby, a to na 66 procent. Průzkum byl proveden ještě předtím, než zvláštní vyšetřovatel FBI Robert Mueller v březnu ohlásil, že nedospěl k závěru, že by volební tým Donalda Trumpa během jeho prezidentské kampaně spolupracoval v Ruskem.

Více než desetina Rusů je bez vlastního záchodu

Ruský statistický úřad Rosstat ve čtvrtek zveřejnil také další průzkum, který zabývá sociální vybaveností Rusů. Zjistil, že plných 12,6 procenta Rusů ještě stále nemá ve svém bytě či domě záchod, a tak používají buď společné toalety v komunálních příbytcích, anebo záchod v jiné budově.

Odliv inteligence z Ruska se zrychluje, utíká před chudobou a Putinem

„Tak tomu bylo, je a bude ještě dlouhá léta,“ poznamenal Jevgenij Blech z ruské akademie věd o situaci na venkově, kde se obyvatelstvo většinou musí obejít bez kanalizace, vodovodu či plynu. Na tyto věci se totiž peníze v rozpočtech obvykle nenajdou.

Server Newsru.com připomněl, že v listopadu 2017 šéfka horní komory parlamentu, označila za ostudu ruské vlády, že více než třem tisícovkám ruských škol chybějí vytápěné toalety. „Jde o zdraví dětí, a pak se divíme, proč roste neplodnost,“ prohlásila Valentina Matvijenková. To, že se problém dosud nepodařilo vyřešit, připustil loni v létě premiér Dmitrij Medveděv. Na záchodech si ale smlsnou i opoziční politici. „Udělali Rusku ostudu před celým světem,“ obořil se bývalý poslanec Nikolaj Travkin na statistiky za to, že příslušné údaje zveřejnili.

THAJSKO ZAKÁŽE PLÁŽ, KDE PŘISTÁVAJÍ LETADLA

Pořídit si fotografii na pláži nedaleko mezinárodního letiště na thajském ostrově Pchúket, nad kterou prolétávají velmi nízko přistávající letadla, patří ke snům nejednoho turisty. V budoucnu by za selfie s přistávajícím letadlem mohl turistům hrozit až trest smrti, varoval zpravodajský server news.com.au. Mezinárodní letiště na Pchúketu leží na severozápadním pobřeží ostrova a letadla klesající na přistání přelétávají velmi nízko nad pláží Maj Kchao. To se v posledních letech stalo neodolatelným lákadlem pro turisty toužící po zajímavé fotografii.

Thajští úředníci ale usoudili, že pořizování fotografií by mohlo rozptylovat piloty. Proto podle listu Bangkok Post vytvářejí novou bezpečnostní zónu nedaleko přistávají dráhy, do níž nebudou mít turisté přístup. „Lidé a turisté nebudou mít do této oblasti přístup. Také tam nebudou moci pořizovat fotografie,“ sdělil ve před několika dny vedoucí phúketského letiště Wichit Kaeothaithiam listu Bangkok Post. „Letiště chce zvýšit příjmy z turismu, na druhou stranu ale musíme zajistit, že se nevyskytne žádný problém. Turismu a bezpečnost musí koexistovat,“ dodal.

Lidem, kteří tento zákaz poruší, hrozí, že budou obviněni a souzeni na základě zákona o letectví, pod nějž bude vytvoření nové zóny spadat. Za porušení tohoto zákona hrozí až trest smrti. Méně tvrdé tresty zahrnují pokutu do výše 40 000 bahtů (asi 28 500 korun) nebo trest vězení až 20 let. Zákaz přístupu na pláž by podle některých mohl neblaze ovlivnil zábavní průmysl na ostrově.

„Jestliže pláž zavřou, budeme mít vážné problémy. Hodně turistů prostě nepřijde,“ sdělil Winai Sae-io, ředitel místního zábavního podniku serveru The Phuket News. „Chtěl bych, aby se na nás vedení letiště v Phuketu podívalo a podpořilo v tom, abychom zde mohli také vydělávat,“ dodal.

KRÉTA POD VODOU, ZÁPLAVY

Řecký ostrov Kréta letos už potřetí bojuje se záplavami. Silné deště přes víkend proměnily ulice v několika městech v divoké řeky, podle serveru Neakriti.gr byly zaplaveny ulice, domy a obchody na jihu a východě ostrova. Na některých místech byl v neděli vyhlášen nouzový stav.

Podle předpovědí mají deště v týdnu pokračovat, přičemž nejsilnější by měly být na jihu Řecka. Místní úřady proto vyzývají k opatrnosti a doporučují všem v postižených oblastech raději necestovat.
Server keeptalkinggreece.com uvedl, že na Krétě se obávají o osud starého mostu ve městě Ierapetra, který byl poničen při záplavách před dvěma lety a jehož stabilita je současnými povodněmi již silně narušena. Pokud by most spadnul, šlo by už o třetí most, který na Krétě tento rok podlehl záplavám.

Špatné počasí vyvolalo problémy i na jiných místech Řecka, voda způsobila škody na Peloponéském poloostrově. Přerušeny byly dodávky eletktřiny v kraji Attika, ve kterém se nachází hlavní město Atény. Podle serveru greekreporter.com došlo na mnoha místech k sesuvům půdy, které poškodily dopravní infrastrukturu, skleníky a ornou půdu. Farmáři se proto obávají o svou úrodu i domovy, pokud budou silné deště pokračovat.