iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ÚS: Pelikán porušil práva Nikulina, špatný ministr Babiše

Exministr Robert Pelikán (za ANO) porušil při vydávání do Spojených států práva údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina. Rusově stížnosti dnes vyhověl Ústavní soud a Pelikánovo rozhodnutí zrušil. Nikulin už je však od loňska v zámoří. Soudce Radovan Suchánek začal po 14:00 číst odůvodnění dnešního nálezu. I přesto se Ústavní soud rozhodl zasáhnout, a to zejména s ohledem na možné budoucí opakování podobného postupu.

Rusa zadržela česká policie v říjnu 2016 v Praze na základě amerického zatykače, který ho spojuje s devíti skutky z let 2012 až 2013. Podle amerických vyšetřovatelů se dopustil útoků na sociální sítě LinkedIn a Formspring a na webové úložiště Dropbox. O jeho vydání pro jinou trestnou činnost žádalo také Rusko.

Pelikánovo rozhodnutí z 29. března 2018 bezprostředně předcházelo Nikulinovu vydání a bylo jeho nezbytným předpokladem. Podle stížnosti zvolil exministr spravedlnosti nezákonný postup. V době vydání Pelikánova rozhodnutí totiž česká justice ještě ve fázi kasační stížnosti řešila Nikulinův případný nárok na humanitární azyl.

Nenapravitelný zásah do práv

„Kdyby ÚS takovýto postup, respektive rozhodnutí ministra jako protiústavní nezrušil, mohl by přispět k tomu, že k takovému ústavně nesouladnému předčasnému postupu ministra dojde i v budoucnu, čemuž je u takto vysoce závažného a obtížně napravitelného typu zásahu nutno jednoznačně předejít,“ uvedl soud.

Podle pozdějšího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se Rus v azylovém řízení nemohl domáhat ochrany před vydáním do třetí země, v tomto případě do USA. Bylo by to prý v rozporu s podstatou institutu mezinárodní ochrany. Podle ústavní stížnosti však běžící azylové řízení přesto tvořilo překážku pro ministrovo rozhodnutí o vydání.
Dnešní nález Nikulinovi otevírá cestu k možnému odškodnění za nezákonné rozhodnutí exministra, uvedl jeho advokát Martin Sadílek. „Ač si byl vědom přechozích právně závazných nálezů ÚS, tak tyto nerespektoval, a neodčinitelným a nezvratným způsobem zasáhl do práv pana Nikulina,“ uvedl Sadílek. Pelikán nález nechce komentovat, zatím se nevyjádří ani ministerstvo spravedlnosti, čeká na plné odůvodnění.

ÚS v nálezu konstatoval, že procesní postup při vydávání člověka do cizího státu je neobvykle složitý. Pokud cizinec využije všech možností, včetně opravných prostředků, postupně se věcí zabývají dva soudy v řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ministerstvo vnitra, dále dva soudy ve správním soudnictví, ministr spravedlnosti a třikrát Ústavní soud. „Nabízí se otázka, zda by nemohl být (procesní postup) nějakým způsobem zjednodušen. Její zodpovězení však přísluší zákonodárci, nikoliv Ústavnímu soudu,“ uvedl Suchánek.
Prakticky současně s USA o Nikulina neúspěšně žádalo i Rusko kvůli internetové krádeži 3450 dolarů (79.000 korun) spáchané v roce 2009. Kolize obou žádostí vyvolávala politické pnutí na mezinárodní i domácí scéně.
Americké velvyslanectví vydání ocenilo

Nikulinovo vydání do USA ocenilo americké velvyslanectví v Praze, naopak ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Pelikánův krok podkopává základy česko-ruské spolupráce. Česko se podle Rusů při rozhodování „neřídilo právními normami, nýbrž snahou znovu demonstrovat spojeneckou loajalitu, povýšenou v poslední době na úroveň absolutní priority“. Nikulinovo vydání vyvolalo kritickou reakci také u prezidenta Miloše Zemana, který Pelikána loni v únoru žádal o Nikulinovo vydání do Ruska.

Momentálně je Nikulin ve Spojených státech. Tamní orgány jej nechaly podrobit psychiatrické expertize kvůli ověření příčetnosti. Pokud bude shledán vinným, hrozí Nikulinovi až 30 let vězení. Nález ÚS uvádí jako poslední známé místo Nikulinova pobytu jednu z kalifornských věznic.

Za nezákonné považoval vydání Nikulina do USA prezident Miloš Zeman, který si nechal právě před rokem vypracovat analýzu od ústavního právníka Aleše Gerlocha. Česká justice o případu podrobně informovala a analýzu získala. Podle tohoto stanoviska měl Pelikán vyčkat do vyčerpání všech prostředků právní ochrany, popřípadě do pravomocného rozhodnutí o již podaných opravných prostředcích. Prezident kritizoval vydání Nikulina do USA opakovaně.
„Nyní mohu jen konstatovat, že byl potvrzen zásadový postoj pana prezidenta v této citlivé kauze,“ sdělil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, ceskajustice.cz

ÚS: STÁTNÍ FIRMY MUSÍ POSKYTOVAT INFORMACE

Jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Musí tak reagovat na žádosti o informace, a pokud tomu nic nebrání, poskytovat je žadatelům. Plyne to z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS), který navazuje na starší rozhodnutí k problematice svobodného přístupu k informacím.

Ústavní soudci z druhého senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem dnes konkrétně vyhověli stížnosti spolku Oživení, který v roce 2016 požádal o konkrétní údaje státní akciovou společnost OTE. Společnost obchoduje s povolenkami na emise skleníkových plynů. Informace odmítla poskytnout s vysvětlením, že se nepokládá za takzvaný povinný subjekt podle informačního zákona.

Spolek podal správní žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl s poukazem na rozhodnutí ÚS z června 2017, takzvaný „nález ČEZ“. ÚS tehdy průlomově prakticky vyloučil z působnosti informačního zákona státní podnik ČEZ. Zdůraznil to, že stát je sice majoritním, ale zdaleka ne jediným akcionářem energetického gigantu. Proto nelze ČEZ pokládat za veřejnou instituci. Následnou kasační stížnost spolku Oživení Nejvyšší správní soud zamítl.
V ústavní stížnosti spolek poukazoval na částečný rozpor mezi právními názory v nálezu ČEZ a dřívější argumentací ústavních soudců v takzvaném „nálezu Letiště Praha“ z roku 2007.

Když se druhému senátu ÚS nepodařilo prosadit stanovisko pléna, které by upřesnilo a sjednotilo výklad pojmu veřejná instituce, musel se rozhodnout, který právní názor bude v dalším řízení zohledňovat.

„Za této situace ÚS dospívá k závěru, že platí právní názor, podle kterého je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace,“ stojí v nálezu zpravodaje Šimíčka, který bude důležitý pro časté žadatele o informace, například spolky nebo média.

Podle nálezu je smyslem informačního zákona umožnit veřejnosti co nejširší přístup k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů. Cílem je efektivní kontrola výkonu veřejné moci, včetně hospodaření s majetkem.
„Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření,“ rozhodl soud. V nálezu zdůraznil, že vyslovený právní názor se týká otázky vymezení povinných subjektů, nikoliv rozsahu konkrétních informací, které by měly být na žádosti poskytovány. Rozsah lze totiž z řady důvodů omezit.

„Nicméně tam, kde není naplněn žádný relevantní zájem na odepření informace, poskytnutí informace odmítnout nelze,“ říká poslední věta nálezu, ceskajustice.cz

MÍSTOPŘEDSEDA KS GRYGAR: ODDLUŽOVACÍ NOVELA, DOBRÉ NÁPADY

Oddlužovací novela insolvenčního zákona, která vstoupí v účinnost letos v červnu, přináší řadu pozitiv, ale bude také znamenat značný nárůst agendy a větší administrativní i finanční nároky na činnost justice. Shodli se na tom účastníci Středočeského právnického dne, jenž je součástí Pražského právnického jara.

V sídle Krajského úřadu Středočeského kraje se v pátek 5. dubna uskutečnilo symposium na téma insolvence se zaměřením na řešení úpadku oddlužením jako další z akcí organizovaných Stálou konferencí českého práva v rámci konferenčního projektu Pražské právnické jaro, jehož mediálním partnerem je i Česká justice. Záštitu nad symposiem převzali hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová a předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal.

Na sympoziu vystoupilo celkem šest řečníků – pět soudců z Krajského soudu v Praze a jeden z Okresního soudu v Mělníku, kteří tentokrát hovořili o různých aspektech problematiky insolvenčního řízení se zaměřením na otázku oddlužení. „O insolvencích se v současnosti hodně mluví, od nejvyšších orgánů státní správy až po neziskové organizace, ale hlas justice v této diskusi chybí,“ řekl při zahájení akce Ljubomír Drápal. Zdůraznil, že problémů je nemálo a je třeba představit justiční pohled na tuto oblast.

V úvodu zazněl příspěvek místopředsedy Krajského soudu v Praze Jiřího Grygara na téma vývoj a další směřování institutu oddlužení. Připomněl historii vzniku insolvenčního zákona, účinného od roku 2008, kdy zákonodárce zřejmě původně očekával, že oddlužení se ve srovnání s reorganizací a konkursem stane spíše výjimečným řešením úpadku. Nicméně rostoucí množství případů oddlužení v následujících letech – zejména pak v krizových letech 2013 a 2014 – ukázalo, že v insolvenčních řízeních získal tento institut naprostou převahu. Grygar zmínil celkem 15 novelizací zákona, přičemž ta poslední, tzv. oddlužovací novela (31/2019 Sb.), která vstoupí v účinnost letos v červnu, patří mezi ty nejvýznamnější. Odstraňuje totiž řadu překážek na vstupu do oddlužení, zejména pak předpoklad splacení minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů jakožto podmínku, která se podle Grygara v současné době již ekonomicky vyčerpala.

Třikrát vyšší nápad?

Lze předpokládat, že po vstupu novely v účinnost vzroste nápad nových insolvenčních řízení až třikrát. Grygar dále zmínil několik problematických aspektů novely. Kritizoval např. dvoukolejnost ve vedení insolvenčních řízení, kterou zavádí tzv. přechodné ustanovení, kdy řízení, v nichž se rozhodne o úpadku ještě před nabytím účinnosti novely, budou vedena ještě ve „starém“ režimu. Větší nároky na činnost soudců přinesou také úpravy ustanovení týkajících se např. postoupených a podřízených pohledávek, doručování nebo nejasnosti v použití pravidel pro vypořádání manželů či ustanovení ohledně nepoměru mezi výší poskytnutého plnění a výší dluhu.

Čtěte také: Šéf insolvenčního odboru: Oddlužovací novela nemá omlouvat nezodpovědnost, ale nabídnout východisko
Značný zásah do rozpočtu přinesou také náklady na odborné sociální poradenství, přičemž není jasné, jestli se bude hradit ze státních či soudních peněz. V souvislosti se zkráceným oddlužením invalidů a starobních důchodců mj. zmínil, že lidé v předdůchodovém věku se mohou stát pro úvěrové společnosti rizikovými a hrozí, že skončí v šedé úvěrové ekonomice. „Oddlužovací novela přináší řadu dobrých nápadů, ale někdy s problematickou realizací,“ uvedl Grygar na závěr svého příspěvku. „V insolvenčních řízeních nehledáme viníky a zákon je třeba vykládat racionálním způsobem,“ dodal.

Specifikům incidenčních sporů, které mohou řešit podstatné otázky insolvenčních řízení jako rozsah majetkové podstaty, přihlášených pohledávek či společného jmění, se následně věnoval jeden ze soudců Krajského soudu v Praze Martin Finta.

Poukázal na vzrůst množství insolvenčních sporů v posledních letech, čímž mj. potvrdil předpoklad svého předřečníka, že po vstupu oddlužovací novely v účinnost lze očekávat další nárůst insolvenční agendy a tedy i incidenčních sporů. Doporučil, aby se proto soudci specializovali zvlášť na spory insolvenční a incidenční. Zmínil mj. také některá procesní specifika incidenčních sporů, která mohou zaskočit i zkušené profesionály, v oblastech jako zahájení řízení, doručování, odmítnutí žaloby nebo rozhodování. V souvislosti s náhradou nákladů vznesl Finta řečnický dotaz, zda je správné, že správce ani dlužník nemusí platit soudní poplatky – ty by podle jeho názoru měly jít k tíži podstaty a nikoli státu.

Nepřiměřené využívání vady nepřezkoumatelnosti rozhodnutí

Poměrně kritický příspěvek přednesl předseda Krajského soudu Ljubomír Drápal na téma odvolací řízení v insolvenčních věcech, které významně ovlivňuje průběh, výsledky i náklady celého řízení. V této souvislosti zmínil jako klíčovou novelu občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., která přinesla do činnosti odvolacích soudů mnoho změn. Tyto však nejsou velmi často ani dnes v odvolací praxi řádně uplatňovány. Hovořil o principiálních rozdílech v úpravě jednání a rozhodování odvolacích soudů před a po novele, které nejsou často zohledňovány, v oblastech jako posuzování vad řízení, zjednávání nápravy či pravidlech dokazování. Uvedl konkrétní případy chybných rozhodnutí odvolacího soudu a mj. kritizoval nepřiměřené využívání vady nepřezkoumatelnosti rozhodnutí jako důvodu pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

Přesahům insolvenčního řízení do jiných soudních procesů se věnovala soudkyně Krajského soudu v Praze Naděžda Křivánková. Její kolega Miroslav Kalný hovořil na téma vypořádání SJM v insolvenčních souvislostech. Jako poslední přednesl svůj příspěvek soudce Okresního soudu v Mělníku Jiří Krupička na téma uspokojování pohledávek a majetkové dispozice při středu insolvenčního a trestního řízení.

Konferenční projekt Stálé konference českého práva Pražské právnické jaro je společně s Pražským právnickým podzimem koncipován jako velká série celostátních akcí právnického stavu, jejímž smyslem je vytvořit pravidelnou platformu pro pracovní a společenská setkávání právníků. Důležitým cílem Stálé konference českého práva, která navázala na činnost ročníků pořádaných nakladatelstvím Havlíček Brain Team, je vytváření pozitivní atmosféry hrdosti na příslušnost k právnickému stavu a rozvoj právnického myšlení. Helena Sedláčková, ceskajustice.cz

PLK HADRAVA GENERÁLEM? UPRCHL MU VĚZEŇ

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek navrhl vládě, aby souhlasila se jmenováním dvou příslušníků Vězeňské služby ČR (VS) do hodnosti generálů. Jedním z navržených je i náměstek generálního ředitele VS, plukovník Pavel Hadrava. Ten přitom před pěti lety rezignoval z pozice ředitele Věznice Pankrác a odešel ze služebního poměru poté, co při eskortě uprchl jeden z vězňů.

Plukovník Hadrava, který působí ve VS od roku 1987, se po dvouleté pauze do služebního poměru vrátil a byl v roce 2017 opět jmenován do funkce ředitele pankrácké věznice. Jeho rezignace spadá do doby, kdy v čele VS stál Pavel Ondrášek. Hadrava byl považován za muže odvolaného ředitele Petra Dohnala, který se do čela VS vrátil poté, co vyhrál soud o své odvolání. Dnes působí Hadrava jako Dohnalův náměstek pro bezpečnost a kontrolu. V materiálech pro jednání vlády však událost se selháním eskorty a rezignací Hadravy zmíněna není.

Druhým navrženým je ředitel Vazební věznice v Olomouci, plukovník Jiří Ruprecht. Ten působí ve VS od roku 1992, přičemž od roku 2005 působí v ředitelské funkci. Předtím působil po celou dobu ve Věznici Mírov. „Jiří Ruprecht je momentálně nejdéle sloužící ředitel vazební věznice a regionální ředitel, který koordinuje největší oblast č. 4, do níž spadají Věznice Břeclav, Heřmanice, Karviná, Kuřim, Mírov, Rapotice, Znojmo, Vazební věznice Olomouc, Ostrava a Věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence Brno a Opava“, odůvodňuje se mj. v materiálu pro jednání vlády návrh.

Ministr vnitra pak vládě navrhuje vyslovit souhlas se jmenováním do generálských hodností policejního prezidenta, plukovníka Jana Švejdara, šéfa moravskoslezských policistů, plukovníka Tomáše Kužela a plukovníka Radima Řehulku, velitele Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru.
Všechny návrhy se předkládají vládě tak, aby kandidáty mohl jmenovat prezident republiky u příležitosti státního svátku Dne vítězství 8. května, ceskajustice.cz

ÚS: PŘI HODNOCENÍ NENÁVISTI NEZAPOMÍNAT NA HISTORII

Při posuzování nenávistných projevů v sociálních sítích nelze podle Ústavního soudu (ÚS) zapomínat na hrozivé historické zkušenosti se stigmatizací společenských menšin. Například slovní útoky na facebooku jsou sice technicky specifické, lze je však snadno připodobnit k nepřípustným způsobům vedení politického boje ve starších totalitních ideologiích.

ÚS se problematikou zabýval v dnešním nálezu, který se primárně týkal zpěváka Radoslava Bangy alias Gipsyho. Soud v Kladně podle ústavních soudců chyboval, když nepřiznal Bangovi postavení poškozeného v trestním řízení s autorem nenávistného komentáře na Bangově profilu. Komentář volající po „bílé vlasti“ považoval kladenský soud za spíše obecný, nikoliv adresně namířený proti Bangovi.

Soudce Filip: Stačilo napsat na výlohu Žid

Podle ústavních soudců se soud měl detailněji zabývat tím, jak nenávistný projev dopadl na Bangu samotného. „Je třeba zkoumat, nakolik je takové sdělení na tzv. facebookovém profilu odlišné kupříkladu od pomalování výlohy obchodníka náležejícího k jiné společenské menšině,“ stojí v nálezu. Soudce zpravodaj Jan Filip novinářům řekl, že nacisté také nemuseli psát adresná hesla typu „Rosenkrantz je zločinec“. Stačilo napsat na výlohu „Žid“.

„Paralela mezi nacistickou propagandou a tím, co se děje na sociálních sítích, je velmi důležitá,“ reagovala na dnešní nález Klára Kalibová z organizace In Justitia, která pomáhá obětem násilí z nenávisti. Někteří státní zástupci a soudci mají podle Kalibové pocit, že sociální sítě jsou prostor svého druhu, kde právo neplatí a kde poškození musí vše strpět.
„ÚS v podstatě nálezem, který musí být respektován, řekl, že výroky v prostoru, jako jsou sociální sítě, mohou být stejně zraňující jako výroky ve veřejném prostoru,“ uvedla Kalibová.

Hrozivé historické zkušenosti se stigmatizací společenských menšin se podle nálezu nemohou projevovat pouze v přijetí ‚obecně ochranné‘ trestní legislativy. Měly by nalézt svůj odraz i v hlubším zkoumání a pochopení újmy lidí, jimž jsou útoky adresovány. „Soudy tak musí vždy zkoumat, jak se jednotlivý útok projeví v individuální sféře konkrétního jedince (např. v důsledku jeho ohrožení, obav, poškození dobrého jména apod.), a nakolik jde pouze o nepřípustnou neadresnou politickou kampaň,“ stojí v nálezu.

Řízení se však otvírat nebude

Okresní soud v Kladně podle ústavních soudců chyboval, když v trestním řízení kvůli rasistickému komentáři na síti nepřiznal zpěváku Radoslavu Bangovi postavení poškozeného. Šlo o příspěvek umístěný na Bangův facebookový profil poté, co zpěvák kritizoval ocenění skupiny Ortel v anketě Český slavík. Za projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dostal autor nenávistného komentáře trest 100 hodin veřejně prospěšných prací.

Ani po dnešním nálezu Ústavního soudu (ÚS) se ale trestní řízení otvírat nebude, není to už možné. ÚS prakticky jen „odklidil neústavní excesivní právní akt“ a vyslal obecným soudům signál pro podobné spory v budoucnosti. Musejí důkladně zvažovat a zjišťovat, jakou měrou se komentář nebo jiný nenávistný projev dotýká konkrétního člověka, například zda vyvolává pocity ohrožení a obav nebo poškozuje jeho dobré jméno.

ÚS vytkl kladenskému soudu, že hned zpočátku, ještě před provedením důkazů a bez důkladné rozvahy, dospěl k závěru, že Bangovi postavení poškozeného nepřísluší. Nevyslechl jej ani jako svědka. Argumentoval tehdy tím, že nenávistný příspěvek byl spíše obecný, nemířil konkrétně na Bangu. „Fakticky nejprve stanovil právní kvalifikaci a jí pak přizpůsobil hodnocení skutkových okolností, včetně vyloučení poškozeného z řízení,“ řekl soudce zpravodaj Jan Filip.

Tleskali jste nacistům v. jiná etnika do plynu

Sedmatřicetiletý Banga, známý také pod uměleckým jménem Gypsy, je rapper, zpěvák, textař a hudebník romského původu. V prosinci 2016 na facebooku zdůvodňoval, proč opustil sál při vyhlašování ceny Český slavík. Protestoval tím proti ocenění skupiny Ortel, která bývá spojována s krajní pravicí. Tleskali jste nacistům, vzkázal Banga kolegům v sále.
Student David Šmíd reagoval nenávistným komentářem, v němž volal po „bílé vlasti“, bylo by prý lepší posílat příslušníky jiných etnik „do plynu jako dřív“. Před kladenským soudem sympatie k nacismu popřel a uvedl, že příspěvek napsal v afektu.

V jiné kauze potrestal Okresní soud v Prostějově podmínkou Aleše Rozsívala za rasově motivované výhružky Bangovi. Xenofobní a rasově motivované komentáře plné vulgarismů umístil taktéž na zpěvákův profil. Vyhrožoval mu smrtí, „plynovou sprchou“ či uranovými doly.

Bangova zmocněnkyně Klára Kalibová řekla, že podobných soudních rozhodnutí kvůli nenávistným projevům na Bangově profilu je celkem deset. Dvě trestní řízení dosud neskončila. Dnešní nález Kalibová přivítala. „Je právem poškozeného vyjádřit se, jakým způsobem trestné činy dopadly do sféry jeho soukromého osobního života, pocitu bezpečí, což byl hlavní důvod, proč můj klient usiloval o participaci v trestním řízení,“ uvedla, ceskajustice.cz