iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Celní správa zatím justiční pohledávky vymáhat nebude

Za uplynulý rok došlo k vyplacení vůbec nejvyššího odškodného za nezákonné trestní stíhání, nezákonný pobyt ve vazbě, kdy stát odškodnil více než 1.200 lidí a na odškodném jim vyplatil přes 77 milionů korun. Vývoj statistik z posledních let nám jasně ukazuje, že je něco špatně. Ministerstvo spravedlnosti sice nevede přímo statistiky týkající se tzv. justičních omylů, kdy dojde k nezákonnému trestnímu stíhání nebo dokonce odsouzení nevinných osob, celkové částky vyplacené státem na odškodném za nezákonné trestní stíhání, nezákonný pobyt ve vazbě či nezákonné odsouzení však mluví za vše.

Z dostupných statistik lze vyčíst, že stát v roce 2018 zaplatil výrazně vyšší částky za odškodné spojené s nezákonným trestním stíháním, než například v roce 2016, kdy celková částka vyplacená na odškodném byla pouze necelých 55 milionů korun. Za poslední dva roky tak vidíme nárůst celkové výše vyplaceného odškodnění o téměř 50 %. Nelze se proto vyhnout otázce, zda nedochází k nadužívání trestních stíhání takových osob, které by orgány činnými v trestním řízení neměly vůbec být trestně stíhány a souzeny trestním řízení. Snad není nutné ani připomínat vyjádření soudce NSS Josefa Baxy o snaze „Hradu“ zasahovat do soudních řízení či vyjádření předsedy Ústavního soudu.

Lze se jen domnívat, zda tento trend plyne například z užívání trestního stíhání jako levného způsobu vymáhání dluhů, kdy se věřitelé místo na civilní soudy obracejí na orgány činné v trestním řízení a pokouší se domoci svého peněžního nároku prostřednictvím vydání odsuzujícího rozsudku (v němž figurují jako poškození), čímž ušetří za advokáta, nebo zda jsou takto vysoké částky vyplaceného odškodného důsledkem něčeho jiného.

V každém případě je potřeba začít vést podrobnější statistiky týkající se důvodů nezákonných trestních stíhání tak, aby bylo možné dopátrat se toho, proč je rozsah nezákonných trestních stíhání tak vysoký a proč stát vyplácí poškozeným takové sumy, především v porovnání od roku 2013. Konec konců jsme to my, jakožto daňoví poplatníci, kteří to musí zaplatit, nepočítaje rozsah psychických následků vzniklých nezákonně trestně stíhaným osobám, které jsou mnohdy nevratné a finančně nevyčíslitelné.

Z návrhu novely trestního zákoníku vypadlo po meziresortním připomínkovém řízení ustanovení, podle kterého by nově justiční pohledávky místo soudů vymáhala Celní správa. „Nicméně problematika vymáhání těchto justičních pohledávek bude předmětem dalších jednání. Takže snahu jsme nevzdali,“ upřesnil pro Českou justici mluvčí Ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Téměř šest miliard korun dluží lidé soudům na justičních pohledávkách. Jde například o soudní poplatky, pořádkové pokuty nebo nevymožené peněžité tresty. Soudy agenda vymáhání dlouhodobě zatěžuje. Nejnovější novela trestního zákoníku, která měla vymáhací pravomoc přenést na Celní správu, již má po vypořádání připomínek. A změna se zatím konat nebude.

Například Ministerstvu financí se nelíbilo, že resort spravedlnosti dostatečně nevyčíslil, jaký by by byl finanční dopad této novinky. „Je postrádáno vyčíslení vlastních nákladů stávajícího modelu vymáhání justičních pohledávek, tedy kolik činily výdaje související s převáděnou agendou doposud v kapitole MS a kolik zaměstnanců tuto agendu vykonávalo,“ uvedly finance v připomínkách.

V návrhu novely trestního zákoníku bylo uvedeno, že s ohledem na změnu systému bude třeba pro jeho realizaci nutné posílit personální obsazení Celní správy o 137 systemizovaných míst. Tím by došlo k nárůstu jednorázových finančních nákladů na straně státu ve výši 13 152 000 Kč a dalších pravidelných ročních nákladů ve výši 69 064 470 Kč.
Podle dalších ministerstev není zřejmé, jaký dopad na podnikatele by měl přechod vymáhání pohledávek na celní úřady mít a zda by nedošlo ke zvýšení administrativní zátěže.

„Při přesunu části pohledávek ze soudních exekutorů na celní správu dojde k navýšení počtu exekučních orgánů (na rozdíl od situace, kdy by všechny dluhy – justiční i nejustiční – byly vymáhány u jediného exekutora), což zatěžuje podnikatele, kteří jsou plátci mzdy pro povinné subjekty, navýšením potřeby součinnosti s více exekučními orgány. Toto zvýšení počtu exekučních orgánů podnikatelům zvýší finanční náklady a patrně povede i k větší administrativní zátěži,“ uvedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Nepřípustný resortismus

Návrh sám o sobě podle resortu průmyslu a obchodu zavádí z hlediska finančních toků ve státě „nepřípustný resortizmus“, kdy dochází k přesunu nákladů od jedné složky státu ke druhé, aniž by bylo jasně a prokazatelně uvedeno, kolik se tím ušetří nebo o kolik bude navrhované řešení dražší než stávající právní úprava a zda tato změna bude mít pozitivní dopad.

Proti změně se také opakovaně postavila Exekutorská komora. „Převedením vymáhání z jedné instituce na druhou se ale tato údajná neefektivita neodstraní. Naopak, náklady na zavedení a udržování nového systému budou vyšší než náklady stávající,“ uvedli už dříve exekutoři.

Justiční pohledávky se nepromlčují a množství těch, které se nedaří vymoci, tak neustále narůstá. Nejvyšší nevymoženou položkou jsou náhrady za ustavené advokáty, které činí do konce roku 2016 téměř 2,7 miliardy korun. Alarmující jsou i neuhrazené pohledávky za trestní řízení, téměř 1,8 miliardy korun. Na soudních poplatcích pak lidé státu dluží přes půl miliardy korun.

Novela trestního zákoníku má zejména vylepšit ukládání a vymáhání peněžitých trestů. O úpravě již dříve Česká justice informovala. Eva Paseková, ceskajustice.cz

POČET EXEKUCÍ LONI 505 120

Počet nově zahájených exekucí v roce 2018 meziročně klesl o 106.445 na 505.120, snižuje se tak několikátý rok v řadě. Počet ukončených exekucí naopak dlouhodobě roste, loni jich bylo 540.000. Na tiskové konferenci o tom informovali zástupci Exekutorské komory ČR.

Na poklesu počtu nových exekucí se projevují legislativní změny, například změna zákona o spotřebitelském úvěru, změna advokátního tarifu nebo možnost spojování exekucí od roku 2013. Nepopiratelný podíl má podle viceprezidenta komory Jana Mlynarčíka ekonomická konjunktura posledních let.

„Očekáváme, že trend klesajícího počtu nových exekucí i celkového počtu exekucí bude v tomto roce pokračovat. Hlavními faktory jsou vysoká míra zaměstnanosti i nová pravidla pro oddlužení, která začnou být účinná v tomto roce,“ uvedl Mlynarčík.

Úplná konkrétní čísla zatím nejsou k dispozici, ale podle Mlynarčíkova předběžného odhadu počet lidí v exekuci loni klesl o 93.000 na 770.000. Celkový počet exekučních řízení činil v minulém roce zhruba 4,5 milionu. Nepřesnosti mohou plynout i z počtu přerušených exekučních řízení kvůli běžícímu insolvečnímu řízení. Přesné statistiky, včetně například počtu vícečetných exekucí, budou na několik týdnů, dodal.

Největší pokles počtu nových exekucí byl ve srovnání s rokem 2017 v Jihomoravském kraji (-26 pct), v Praze (-25 pct) a v kraji Středočeském (-21 pct). Nejmenší pokles byl naopak zaznamenán v Jihočeském kraji (- devět pct). Ve všech krajích však nastal pokles nových exekucí. Ten zaznamenaly i dva kraje, které jsou nejvíce postiženy exekucemi, a to Ústecký a Moravskoslezský. U obou činil pokles 13 procent.

Na úrovní obvodů jednotlivých okresních soudů vzrostl počet exekucí pouze v Semilech (o tři pct) a Teplicích (o procento). Největší pokles byl v obvodu Brno-město (-33 pct) a Brno-venkov (-31 pct).

V roce 2018 bylo nejvíce exekucí na 1000 obyvatel vedeno v Ústí nad Labem (121 exekucí, o rok dříve to bylo 155 exekucí), v Teplicích (106) a Chomutově (105). Nejméně exekucí na počet obyvatel bylo zahajováno v obvodech okresních soudů v Brně, Žďáru nad Sázavou a Praha-východ.

„Přes pokles celkového počtu exekucí stále zůstává množství obyvatel ČR v exekuci problémem. Bez modernizace exekučního prostředí ale nelze očekávat rychlé změny. Exekutorská komora i proto dlouhodobě prosazuje místní příslušnost exekutorů, úpravu rostoucích příslušenství dluhu, racionalizaci doručování, jednodušší zastavování exekuce při bezvýslednosti, zjednodušení srážek ze mzdy a další,“ upozornil Mlynarčík.

Podle Mapy exekucí, kterou před dvěma lety vytvořila Otevřená společnost s Ekumenickou akademií, mělo v roce 2017 nějakou exekuci 9,7 procenta obyvatel Česka, tedy 863.000 lidí. Proti roku 2016 jich přibylo víc než 29.000. Tři a více exekucí mělo 493.000 osob a více než deset exekucí 151.000 lidí. Odborníci na sociální problematiku mluví o rostoucím počtu exekucí jako o pandemii. Předlužení považují za jeden z nejvážnějších společenských a ekonomických problém Česka. Označují ho za zásadní překážku v zaměstnávání a ve zlepšení situace chudých.

Ministerstvo spravedlnosti nyní připravilo návrh vládního nařízení, které by mělo lidem v exekucích ponechat více peněz. Hranice, nad kterou se dlužníkům sráží z výplaty exekuce bez omezení, by se mohla posunout. Pro člověka bez rodiny by se mohla zvednout z letošních 16.072 na 25.715 korun. Úprava má přispět k omezení práce načerno a přijímání lépe placených míst.

PRŮMĚRNÝ DLUŽNÍK V INSOLVENCI VYDĚLÁVÁ 15 TISÍC MĚSÍČNĚ

Se středoškolským vzděláním bez maturity pracující nejčastěji v oblasti průmyslu a obchodu lidé mají méně. Čistý příjem je obvykle 14 až 15 tisíc korun měsíčně a má vyživovací povinnost na jedno dítě. Vyplývá to z analýzy Ministerstva spravedlnosti. Podle něj by lidem měl zůstávat dvojnásobek životního minima. Podle Ministerstva financí je to příliš a poškodí to věřitele.

Ministerstvo poslalo do vlády návrh, který má zvýšit částku, která nesmí být dlužníkům měsíčně zabavena. Opatření by mělo motivovat lidi k lepším výdělkům a k odchodu z šedé ekonomiky. Víc peněz by měli získat i věřitelé. V analýze se resort zamýšlí, kam až by se hranice nezabavitelné částky měla posunout.

V současnosti se z čisté měsíční mzdy dlužníka odečte základní částka, která nesmí být sražena ze mzdy, která činí úhrn 2/3 součtu částky životního minima jednotlivce (3.410 Kč v roce 2019) a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu (6.223 Kč v roce 2019), tj. 6.429 Kč bez vyživované osoby, zvýšenou o čtvrtinu za každou vyživovanou osobu, tj. 8.036 Kč při 1 vyživované osobě, 9.643 při 2 vyživovaných osobách atd.

Následně se ze zbylé čisté měsíční mzdy odečte částka 9.643 Kč (součet životního minima a normativních nákladů na bydlení), která se dále dělí na třetiny. U dlužníka v insolvenčním řízení a u přednostních pohledávek se sráží dvě třetiny, u povinných v exekuci s nepřednostními pohledávkami pak jedna třetina.Obecně tak platí, že dlužníkovi zůstane při jednom vyživovaném dítěti částka 11.250 Kč bez ohledu na výši čisté mzdy. Z vládní analýzy vyplynulo, že i poctiví dlužníci, kteří své závazky splácejí nemají zájem na zvyšování své mzdy, protože jim to nepřinese žádný užitek a budou dostávat stále stejnou částku.

I z toho důvodu chce vláda nezabavitelné minimum zvýšit a dlužníky tak motivovat k vyšším výdělkům. Hranici stanovená na 2násobku, považuje resort za nejvhodnější a kompromisní variantu, neboť podle analýzy cílí na středněpříjmové dlužníky. „V případě, že bude naplněna hypotéza zvýšení příjmů dlužníků/povinných, kterou návrh nařízení sleduje, dojde ke zvýšení částky distribuované mezi věřitele. Ke zvýšení příjmů může přitom dojít mnoha způsoby, například pouhým přiznáním neoficiálních příjmů, uzavřením další pracovní smlouvy, výkonem samostatné výdělečné činnosti při zaměstnání, prací nad rámec stanovené pracovní doby (přesčas), směnami navíc, prací ve ztíženém pracovním prostředí, v noci, v sobotu, neděli či o svátku apod,“ uvádí resort.

Podle odborníků je otázkou, zda se dostaví kýžený motivační efekt u dlužníků. „Dlužník, který dostává peníze tzv. načerno bude poměřovat, jestli se mu vyplatí peníze přiznat (a obdobně na tom bude i jeho zaměstnavatel) – při legalizaci byť jen části příjmu bude potřeba zaplatit daně a odvody a to jak zaměstnancem, tak jeho zaměstnavatelem, což v konečném důsledku znamená de facto dvojnásobnou vyplacenou částku oproti způsobu „na ruku“. Navíc část peněz by ve většině případů opět ukousli věřitelé. U lidí, kteří už dnes „nejsou motivováni“ přiznávat příjmy je tedy otázkou, zda by je nová pravidla skutečně motivovala,“ řekl České justici ředitel společnosti Insolvence 2008 Tomáš Valášek.

Druhou otázkou podle něj je, zda budou dlužníci motivováni vydělat si více. „Nízkopříjmové skupiny dle mé zkušenosti bydlí především mimo velká města a změna zaměstnání je obvykle doprovázena nutností měnit dosavadní zvyky, např. musí dojíždět a změna by musela být skutečně razantní, aby se dlužníkovi vyplácela,“ dodává Valášek, ceskajustice.cz

ZAPISOVAT MAJITELE DO EVIDENCE SE ZÚŽÍ?

Příspěvkové organizace možná nebudou muset zapisovat své skutečné majitele do jejich evidence. Ve Sněmovně řekl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) v odpovědi na interpelaci Stanislava Blahy (ODS), podle kterého je zapisování skutečných vlastníků v některých případech zbytečnou byrokracií. Zmínil například také společenství vlastníků bytů.

Povinnost zapisovat do rejstříku skutečné vlastníky právnických osob vychází z evropské směrnice proti praní špinavých peněz. Blaha podotkl, že v případě obecních, městských nebo krajských příspěvkových organizací se do evidence zapisuje jejich ředitel, ač skutečným vlastníkem není. Totéž se týká také obecních, městských nebo krajských společností. V těchto případech se zapisuje jednatel. „Smysl zákona tak mizí. Vyplníme zbytečnou kolonku jméno, abychom splnili formální povinnost,“ řekl Blaha.

Kněžínek řekl, že česká právní úprava vycházející z evropské směrnice se nyní analyzuje, následovat bude předložení novely. „Zabýváme se tím, na koho by měla dopadat povinnost uvádět skutečného majitele,“ podotkl ministr. Směrnice podle něho nestanoví výjimky, týká se všech právnických osob, byť je logické, že u některých z nich jde o formalitu. Příspěvkové organizace by měly být této povinnosti zbaveny, dodal.

Složitější situace je podle Kněžínka u společenství vlastníků bytů, u nichž se mají zapisovat vesměs členové výboru. Poukazoval na to, že zákon připouští i to, že společenství má jen jednoho člena, a to firmu. Ministr si proto není jistý tím, že společenství vlastníků bytů je možné z povinnosti paušálně vyjmout. Kněžínek také upozornil na to, že skutečný majitel je člověk, který má zásadní vliv na činnost právnické osoby. Není tedy vázán na vlastnictví podílu v ní.

BUDE ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH?

Sněmovna ve středu v úvodním kole podpořila rozsáhlou změnu zákona o obchodních korporacích. Podle vlády má odstranit nedostatky zákona, které vyvstaly v praxi. Vláda také uvádí, že novelizace zákona bude mít příznivé dopady na podnikatelské prostředí, například na snížení regulatorní zátěže nebo přehlednější právní úpravu. Návrh mění nejen nástupce bývalého obchodního zákoníku, ale také občanský zákoník, zákony o účetnictví, o bankách, o auditorech či o obchodních rejstřících.

Předlohou se nyní budou zabývat ústavně právní a hospodářský výbor Sněmovny. Poslanci jim se souhlasem ministra spravedlnosti Jana Kněžínka prodloužili lhůtu k projednání z obvyklých 60 dnů na 90 dnů.

Změny v zákoně o obchodních korporacích mají podle ministerstva snížit zátěž pro podnikatele, odstranit z textu zákona nejednoznačnosti a posílit význam vůle tam, kde nejsou nezbytná zákonná omezení, například u založení družstva. Mají také zajistit větší transparentnost organizačních struktur kapitálových společností a družstev v situacích, kdy je členem jejich voleného orgánu právnická osoba. U takové právnické osoby bude nově vždy dohledatelná fyzická osoba, která jejím jménem jedná, a kterou lze případně volat k odpovědnosti.

Jak vláda uvádí v důvodové zprávě, právnickou osobu může ve voleném nebo statutárním orgánu jiné právnické osoby zastupovat člen jejího statutárního orgánů. Tím ale může být také právnická osoba. „Faktické dohledání fyzické osoby, která bude právnickou osobu ve voleném orgánu jiné právnické osoby zastupovat, může být nemožné,“ upozorňuje vláda.

Je dokonce možné, že původní firma bude nakonec svým vlastním zástupcem, pokud vznikne řetězec právnických osob, které jsou postupně jedinými členy volených orgánů dalších firem, ale žádná z nich nezmocní konkrétního člověka.
Novelizace se dotkne i členů družstev. Zůstane jim sice právo nahlížet do seznamu členů družstva a pořizovat z něj opis, bude se to však týkat jen jeho zápisu. Pokud bude chtít znát detaily o členství ostatních, bude muset doložit právní zájem.

Novela řeší i problematiku tzv. neaktivních společností, které představují riziko, že budou zneužity k podvodnému jednání. Zajišťuje také podle návrhu větší ochranu práv společníků, zvláště menšinových, a posílení jejich právní jistoty – například zakotvuje předkupní právo společníků společnosti s ručením omezeným k vlastním podílům společnosti.
Vláda připouští, že navrhované změny si ze strany podnikatelů vyžádají určité náklady, třeba ohledně zápisu určitých skutečností do veřejného rejstříku nebo změny zakladatelských dokumentů. Zároveň ale uvádí, že změny by měly příznivě ovlivnit atraktivitu české právní úpravy pro zahraniční investory. /r/